Jako první mu nabídne rum a poté ještě bourbon. Když si teda objedná rum, vlastně proč ne? Taky ho má ráda, ale bourbon ještě více. Někdo by nalil rum do klasického panáku, ale to ona ne. Vytáhne dvě "bachraté" sklenice a do každé z nich nalije požadovaný rum. Dělá to bez mrknutí oka, nejspíše to je tím, že je opravdu hodně dlouho barmankou a podle toho to taky vypadá. Postaví před něj obě SKLENIČKY. Když pronese, že už dnes bourbon měl, tak se jen tajemně usměje. To ona měla taky pár panáku, jen ne bourbonu. Její tváře jí trochu hoří a nesmí se moc rozčarovat, nebo to tam prostě jen tak podpálí. To už se jí ale zeptá na jméno a dnes ze sebe nehodlá dělat tajemnou a hned mu své jméno vyklopí. Docela pokrok. Pak se zeptá pro změnu i jeho na jméno, ale pan tajemný si chce hrát na pana tajemného. No super, to dává rozhodně smysl. Její myšlenky jsou dnes opravdu úsměvné.

,,Musela bych vám vymyslet přezdívku a to by jste nejspíše nechtěl" Zasměje se tiše a ukáže mu jen prstem, ať vteřinu vydrží a to už jde obsloužit pár lidí. Nezapomíná si u toho lehce tancovat. Když se pak po nějaké chvilce vrátí k němu, na chvíli se opře lokty o bar. ,,Rád si hrajete na tajemného? Nebojte se, to budete i se jménem. Stačí váš výraz" Usměje se na něj mile. Ano, sám o sobě je tajemný a stále bude, i když bude vědět jeho jméno. Nevypadal jako klasický slušňák a mohla by být s ním opravdu zábava.

Blbnutí s Peterem musí na chvíli trochu umírnit, přece jen jsou v práci a ne někde na zábavě. A tak se začne věnovat hostům. Obchází stolečky a pak se usídlí zpět na baru. Když vejde do baru muž, nejprve to vypadá, že má silný parfém, ale tím to asi nebude, je to vlkodlak. No má štěstí, že proti nim nic nemá, ba co více, jeden z jejích přátel, hodně blízký je vlkodlak. Když jí neublíží, tak jí rozhodně nevadí. Jakmile příjde k baru a pozdraví jí, tak se usměje. ,,Hezký večer přeji" Řekne způsobile a čeká na objednávku. Když se jí zeptá na doporučení, tak se lišácky usměje. ,,Máte rád Rum? Máme tady velký výběr, třeba Zacapa a nebo Millionario, ovšem nutno dodat, že ten není nejlevnější" Lehce se zasměje, no co, jedna flaška stojí kolem 5 k. ,,A nebo bych doporučovala starou klasiku a to bourbon. Je to na vás" Pokrčí rameny, dala mu na výběr a je jen na něm, jestli to příjme a nebo si dá něco naprosto jiného. ,,Charlotte" Řekne mu rovnou, dnes neotálí. I když by chtěla, nejde to, má teď docela dobrou náladu, tak proč ne. Můžou za to i ty panáky? Nejspíše by se měla naučit normálně pít. ,,A vaše jméno? Na oplátku" Vyptá si i to jeho, když už teda. Ono není na škodu být za dobře s vlkodlaky, že? To už se na něj ale zadívá a čeká na objednávku, aby jí mohla začít plnit.

Smutně jsem se usmál, protože jsem se bál, že bude reagovat jako všichni, kterým jsem řekl, v jakém zaměstnání se nacházím - odtáhnou se. Ale Victorie naopak reagovala odlišně, překvapeně mi vyjel koutek do úsměvu. "Budu se červenat, přestaň," řekl jsem s tichým smíchem a napil se piva, abych se zchladil.
Úsměv jí moc slušel, prsty jsem se podrbal na týlu a věnoval jí pohled do očí, ve kterých se mi zablesklo. Líbila se mi její společnost a ani jsem nevnímal čas. Dobře se mi s ní povídalo a upřímně jsem ani nečekal, že zrovna tady potkám takové lidi. Vzpomněl jsem si na Anglii, kde byli všichni přátelští, a ačkoli ona jako Britka nevypadala, jejím chováním bych jí k Britům přiřadil na první dobrou.
Vyslechl jsem si její povídání o knížkách. Ležérně jsem si opřel loket o desku baru a podepřel jsem si tak hlavu. "Pokud potřebuješ vyzpovídat nějakého lékaře, jsem ti k dispozici," řekl jsem přátelsky a na její další otázku se narovnal zpátky na stoličku. "No, jsem tady na motorce," řekl jsem rozvážně a našpulil rty nerozhodně do strany. "Pokud se zaručíš, že se nikde nezabiju," uchechtl jsem se a očima sjel nápojový lístek.

Mám co dělat abych neotevřela pusu dokořán. Opravdu smekám před každým kdo vystudoval medicínu , jistě jsou i jiné stejně důležité obory, ale stát se lékařem, to je prostě pro mne top a k tomu neurochirurg "...no páni, kdybych měla klobouk tak smeknu. Máš můj obdiv doktore."

Věnuji mu jeden z těch vzácnějších úsměvů které jsou od srdce a dotknou se až mých očí a když zmíní svou zálibu v knihách do hluku baru zazní můj chraplavý smích.

"Tak tomu říkám náhoda, řekla bych, že v dnešní době se knihy už moc nenosí, většina lidí sedí u počítače a nebo se honí za kariérou. Každopádně kdyby tě to opravdu zajímalo,Svědkyně ohně by se ti mohla líbit. Jednu chvíli jsem přemýšlela, že napíšu knihu i o lékařích, ale....no konzultant měl brzo plné zuby všetečných otázek, tak z toho sešlo."

Nezní to nijak smutně, prostě se to občas stane, obzvlášť když člověk píše o nějakém prostředí které má svá specifika a potřebuje odbornou radu.

"Takže, když jsi se právě nastěhoval a já tady jsem taky pár dní....co si na to připít, pokud tedy lékař má dovolenu sklenku ?"
Pousměji se a pohlédnu ke stolku kde stále sedí Maya s Mikelem, udělala jsem dobře, že jsem je tem nechala spolu.

Zasmál jsem se. Docela se v lékařství vyznala. No jo, zvědaví všeználci spisovatelé, pomyslel jsem si v duchu, ale nemyslel jsem to nijak zle, naopak. "Jsem všeobecný chirurg a neurochirurg, sem tam zastupuji ortopeda, ale to jsem byl jen na nějakou dobu při mých praxích," upřesnil jsem, ale nechtěl jsem se vychloubat. Neměl jsem to rád.
Rozpovídala se a já jí jen věnoval pozornost. Krátce jsem se napil piva a chápavě při tom přikyvoval hlavou. Pak sklenici položil zpátky na pult a natočil se zpátky k ní. Hlavu jsem natočil mírně k rameni. Její poznámka - pokud člověk není maniak do knih jako jsem já - mě rozesmála. "Pokud tě to zajímá, tak jsem tak trochu fanatik do knih. A natož do thrillerů a historie," podotkl jsem skoro nevinně a přitom pokrčil rameny. "Takže by mě ta tvoje knížka docela zajímala."
Na otázku jsem pokýval hlavou. "Příští týden nastupuji. Včera jsem se totiž přistěhoval," řekl jsem jednoduše.

Letmým pohledem jsem si jí prohlédl. Byla hezká, o tom se nedalo pochybovat. Do toho věděla, jak zaujmout, a teď jsem nemyslel jen po vzhledové stránce. Poslouchal jsem jí a z koutku se stal zase úsměv ve rtech. "Jsem chirurg, ale ne plastický. Prostě jen chirurg," prozradil jsem a když pověděla, že je spisovatelka, zaujatě jsem povytáhl obočí a v očích se mi obdivně zablesklo.
Natáhl jsem k ní ruku. "Everett," představil jsem se s přátelským úsměvem. "Takže, Victorie, co píšeš? Máš nějaký typický žánr, nebo to záleží na tvojí náladě?" začal jsem se vyptávat. Vybalil bych na ní i otázku, zda píše knížky nebo články, ale zase jsem nechtěl vypadat jak knižní fanatik. Oh, počkat, to já vlastně jsem.

Poděkoval jsem, když mi přistála sklenice s nealkem před nosem, a napil se třemi doušky. Hřbetem ruky jsem si setřel pěnu ze rtů. Bylo příjemně chlazené a nebylo ani tak hořké, jak jsem si ho pamatoval. Opřel jsem si lokty o bar a díval se na desky s papíry, které jsem měl položené na pultu. Všechno uběhlo tak hrozně rychle.
Najednou mě vyrušil dívčí hlas. Zvedl jsem hlavu s tázavým výrazem v obličeji. Koukl jsem se vedle sebe a spatřil pohlednou dívku zhruba v mém věku. Na její větu jsem se zasmál a zazubení mi zůstalo ve tváři. "Bohužel ani jedno z toho - jsem doktor," odpověděl jsem klidným, ale stále pobaveným hlasem. "Tedy nic pro...herečku? Moderátorku? Modelku?" napodobil jsem její slova a natočil se jejím směrem. V pravé ruce jsem objímal sklenici s pivem a v obličeji mi zůstal povytažený koutek.

Pokrčil rameny. „Už poznám červené víno od bílého,“ ušklíbl se. Sice mu kniha pomohla více, ale tohle byl dobrý začátek v rozlišování vín. Možná by stejně bylo lehčí, kdyby nosil v práci tričko s nápisem "pro objednání vína jděte prosím za jiným barmanem". Ušetřil by sobě i lidem trápení.
Victoria navrhla, že by zvedla kotvy a šla někam jinam, ale nad tím jenom zakroutil hlavou. „Měl bych zmizet já, to já to tu narušil,“ řekl, napil se svého vína a tak nějak se i chystal k odchodu. Vážně si neměl co moc povídat se skupinkou žen. Nebyl zase tolik zženštilý... Jednu by ještě zvládl, ale dvě už asi ne. Teoreticky se dvě ženy rovnaly na jednoho muže, ale to bylo vedlejší.