Bar
"To víš, nemáš pít s náhodnými kolemjdoucími," zatvářím se jako andílek, ono totiž za takového člověka bych se dal považovat i já. Sice ano, pracujeme tu spolu ale, to je všechno. Dneska jsme spolu konečně mohli prohodit pár slov, vůbec jí neznám, ona nezná vůbec mě. A kdyby znala, asi by se mnou nechtěla mít nic společného, pokud má opravdu přítele, či to plácla jen tak aby jí dal tady mladík pokoj. Pak se i ten chlápek ozval a já popadl ten zbytek, respektive v té lahvi byla asi půlka a přihrál jsem to k němu. Na lísteček mu zaškrtl cenu za půl lahve, tohle tu máme už vymakané. "Asi se ti přehřejvá procesor brachu," mrkl jsem na něj a uchechtl se, načež jsem se začal věnovat Lott, která se zdála dost překvapená nad myšlenkou, že třeba tančím. Podíval jsem se na ní a nakrčil čelo a pak jsem přepl písničku zpět na začátek a trochu zesílil. Vyšvihl několik pomalých kroků směrem k ní. "Jak myslíš, že balím baby když nejsem v práci?" zasměji se. "Taková rychlejší Rumba by šla, nebo jen čača. Nejsem tedy profík a umím jen pár variant ale..." chytil jsem jí do držení a odtáhl kousek dál kde bylo mezi stoly místo.
Zamyšleně ho sleduje. To, o čem mluví je vážná věc a ona to oceňuje. To, že ho zajímalo, proč někdo dělá něco a podobně. ,,Sama tohle nechápu a nikdy nepochopím" Pokrčí rameny. Třeba jako Alex. Co ho fascinuje na tom, ubližovat nevinným lidem? On se tím vyloženě baví. Zatímco Lott, ta jde po krvi. Prostě jen jako upír. Pak už se zasměje. ,,A kdo říká, že jste nejoblíbenější profesor?" Mrkne na něj a to už se začnou bavit o plánu na večer. Přizná se mu, že má přítele a že za ním bude chtít jít domů. ,,Nevím, jestli by to bylo vhodné" Pousměje se na něj. Ono něco jiného je flirtovat jen tak mezi lidmi a něco dalšího je jít někam do klidu s mužem. To už se ale začne věnovat i Peterovi. Docela ho zanedbávala. ,,Tohle mě vážně zabije" Zasměje se a zamíří za ním pro toho nově nalitého panáka, brr.. S takovou začne alkohol nenávidět, ale je pravdou, že má teď dobrou náladu a jen se usmívá. Ptá se ho, jak mu to jde a podobně. Když se zeptá na tanec, tak jen přikývne. ,,Ano, tanec zbožňuji. Ono asi jako každá žena" Usměje se mile a to už na ní promluví i Noel. Pobaveně se zasměje. ,,Co říkáš?? Že už by jsi chtěl platit?" Zvolá na něj pobaveně, když jí škádlí on, tak může i ona, proč by ne. Pak se otočí na Petera. ,,Ty tancuješ? Nedokážu si to představit" Usměje se nevinně, snad se za to na ní nenaštve. Ale opravdu. Vždyť je to kus chlapa a chlapi většinou netancují moc rádi, vždy je musí ženská donutit.
Charlotte se mezi tím, co jsem drhnul sklenky které pár maníků poskládalo na bar, bůh žehnej jejich dobrotě, začala věnovat nějakému mladíkovi, který si podle toho co jsem tak slyšel přišel hledat kořist. A on musí začít zrovna tady na blondýnku, se kterou jsem se hodlal seznámit. Navíc, zdálo se, že tančí, i když si tu otočku rychle rozmyslela, protože nás vyrušil právě onen maník u báru. Ale pak ho tak nějak solidně usměrnila a odvolala se na přítele, načež zavolala na mě s tím, abych se neflákal. Zdvihl jsem obočí a nalil dva panáky whiskey a jo, už jsem si napsal na lísteček celou lahvinku. "Flákat se a já? Neblbni..." zdvihl jsem jednoho panáka, druhou rukou položil na bar toho druhého, ten byl pro ní a sám upil toho hnědého moku, který hřál. A to už se objevila u mě, já jí sebral z tácu prázdné panáky a sklenky a začal je omývat a sledoval jí. "Mě skvěle jako vždy," mrkl jsem a hodil očkem po stereu. "Hádam dobře, že si ráda zatančíš?" zacukám obočím, zase a znovu se na ní podívám, trošku jiskřičky v očích a úšklebek na tváři.
Když řekne, že studentky po mně šílí, oklepu se. Ne, už nikdy víc. Sice by mi nic nehrozilo, kdybych chodil se studentkou z jiné školy nebo oboru, ale.. nah, prostě jsem si řekl, že už nikdy. "No to snad ani radši ne," zatvářím se kysele a kopnu do sebe půlku skleničky bourbonu, kterou mi podala.
Prý, že nevypadám na to, že jsem hloupý, ale naopak. Ušklíbnu se pobaveně. Podiví se nad tím, co učím. Spoustě lidí to připadalo těžké. No, nejlehčí to není, ale zase to není nic obtížného, když se tomu věnujete a baví vás to. Musíte pro to mít zápal, jinak vás psychika v davu ani důchodové reformy nezaujmou a řeknete si, že je to zbytečné. "Studoval jsem desítky let a ještě se účastním vzdělávacích kurzů. Mohl jsem se na to vykašlat a nestudovat 24/7, ale zajímalo mě, proč lidi tolik fascinuje vidět bolest v očích jiných," řeknu a sleduju tekutinu ve skleničce, nakrčím obočí. Hladina se pohla... jakto? Nehnul jsem s tím. No nic, asi tomu věnuju moc pozornosti a jen se mi to zdálo. Jo, asi jo.
"No, tak být oblíbený profesor s nejnavštěvovanějším seminářem není jen tak," ušklíbnu se a pokrčím rameny. Jo, opravovat testy, to je peklo. Pak řekne, že jde domů za přítelem. Měl bych to asi vzdát, co? Ale to bych nebyl já, pro mě už několik let loajalita, věrnost ani láska nic neznamenají. "A nechtěla byste přijmout mé pozvání na procházku, Lotty?" Jiskra v mém oku se ještě zvětší a já se jen nevinně usměju. Většině holkám se z toho podlamují kolena, otázka byla, zda i Lott.
Pak už mě nechá samotného a vrátí se za tím druhým barmanem, Peterem. Je tu zjevně nový, protože na něj kouká jako starostlivá maminka a ještě se ho vyptává, jak mu to jde. Tak se snad dívám, ne? Odfrknu si a ušklíbnu se, dopiju skleničku a vrátím ji na bar. "Lotty? Měla bys ztlumit topení, nějak se mi vypařuje pití před očima," poznamenám a tím se snažím přitáhnout její pozornost k sobě, aby mě obsloužila a nevěnovala se tomu zajíčkovi.
Prý, že nevypadám na to, že jsem hloupý, ale naopak. Ušklíbnu se pobaveně. Podiví se nad tím, co učím. Spoustě lidí to připadalo těžké. No, nejlehčí to není, ale zase to není nic obtížného, když se tomu věnujete a baví vás to. Musíte pro to mít zápal, jinak vás psychika v davu ani důchodové reformy nezaujmou a řeknete si, že je to zbytečné. "Studoval jsem desítky let a ještě se účastním vzdělávacích kurzů. Mohl jsem se na to vykašlat a nestudovat 24/7, ale zajímalo mě, proč lidi tolik fascinuje vidět bolest v očích jiných," řeknu a sleduju tekutinu ve skleničce, nakrčím obočí. Hladina se pohla... jakto? Nehnul jsem s tím. No nic, asi tomu věnuju moc pozornosti a jen se mi to zdálo. Jo, asi jo.
"No, tak být oblíbený profesor s nejnavštěvovanějším seminářem není jen tak," ušklíbnu se a pokrčím rameny. Jo, opravovat testy, to je peklo. Pak řekne, že jde domů za přítelem. Měl bych to asi vzdát, co? Ale to bych nebyl já, pro mě už několik let loajalita, věrnost ani láska nic neznamenají. "A nechtěla byste přijmout mé pozvání na procházku, Lotty?" Jiskra v mém oku se ještě zvětší a já se jen nevinně usměju. Většině holkám se z toho podlamují kolena, otázka byla, zda i Lott.
Pak už mě nechá samotného a vrátí se za tím druhým barmanem, Peterem. Je tu zjevně nový, protože na něj kouká jako starostlivá maminka a ještě se ho vyptává, jak mu to jde. Tak se snad dívám, ne? Odfrknu si a ušklíbnu se, dopiju skleničku a vrátím ji na bar. "Lotty? Měla bys ztlumit topení, nějak se mi vypařuje pití před očima," poznamenám a tím se snažím přitáhnout její pozornost k sobě, aby mě obsloužila a nevěnovala se tomu zajíčkovi.
Tak tomuhle se musí ušklíbnout a následně i zasmát. ,,Tak jen soukromě? Předpokládám, že studentky po vás šílí" Pokýve vážně hlavou. Ještě, že ona umí odolávat krasavcům. Moment, opravdu umí? Vždyť Nathanielovi podlehla. Ale to bylo něco jiného, muselo! Prostě se teď nenechá zmást pěknými slovy a podobně. Stačilo jednou. A pak zase ty výčitky, no fuu. To prostě nemá ráda. Navíc, Alex si to nezaslouží. Nebo snad ano? To je to nejhorší. I kdyby si to nakrásno zasloužil, asi by mu to znovu neudělala. Snad. ,,Jen jsem to zkusila. Ne, že by jste nevypadal dostatečně inteligentně" Poškádlí ho a usměje se při tom lehce pobaveně. No dobře, není to tělocvikář, ale nechce se jí dále hádat. Navíc, on jí to usnadní a konečně jí řekne, co učí. ,,Páni" Usměje se. Tak tohle na ní udělalo dojem. ,,To určitě není nejlehčí" Pousměje se, než ho pozve na panáka, kterého samozřejmě neodmítne, proč by to dělal, že? Oboum nachystá, než začne zase obíhat stoly. Když se pak zastaví u něj, zeptá se ho, co bude potom dělat. Jakmile řekne testy, jen se pobaveně zasměje. ,,Joo, tak testy" Pokýve vážně hlavou a když pak řekne, že podle toho co ona, tak se jen tajemně usměje. ,,Já? No já skončím svou směnu a půjdu za přítelem domů" Řekne mu s úsměvem a mrkne na něj. To už pak obejde bar a vezme ty špinavé skleničky, aby je mohla umývat. ,,Petere, neflákej se" Se smíchem na něj zavolá a to už sklízí i ten její prázdný panák. ,,Kdyby jste ještě cokoliv potřeboval, stačí říct" Nabídne Noelovi a to už se vrací za Peterem. ,,Jak ti to zatím jde??" Zeptá se ho se zájmem a rozhlédne se. Tak trochu se cítí za něj i zodpovědná, když je tu dlouho a on jen chvilku.
V očích mi zajiskří, když řekne, že doufat můžu. Připijeme si a já ji pobaveně sleduji. Její výraz a pohyby říkají něco jiného než to, co její slova. Asi má přítele, napadne mě. Možná si řekla, že bude vzorná. Hehe, to ještě nepotkala mě. Napiju se toho výtečného pití a zamyšleně hypnotizuju lahve alkoholu za ní.
Na to, když s úsměvem řeknu, že snad nebude, se jen tajemně usměje. Chce si se mnour hrát? Fajn, máš to mít, kočko, pomyslím si pobaveně. To by se ti nemuselo líbit. To, že má maturitu bez zaměření mi nevadí, pracuje, vydělává si, takže je samostatná. To je fajn, ne každý musí učit něco a studovat na to desítky let, jako já. "Sexuální výchovu jen soukromě," mrknu na ni pobaveně a napiju se, potáhnu si. Tipne tělocvikáře. Odfrknu si a protočím oči. "Tělocvikář? Děvče děvče, tvé tipy jsou úúúplně vedle," zasměju se a chvíli nic neříkám. "Na tělocvikáře nemusíš mít magistra, to ti stačí půlka základky," ušklíbnu se. Ne snad? Učit tělocvik mi přijde jako ztráta času, mohl by to dělat každý, zato psychologa? Ne každého tolik baví studovat a pak učit, takže to nemůže dělat jen tak někdo. Vždycky je důvod, proč daný předmět studujete. U mě to byla šikana ostatních, zajímalo mě proč je tolik těší vidět tu bolest v mých bezbranných očích. "Tak já ti to tedy povím. Filozofie, psychologie, sociologie a tyhle obory. Prostě základy společenských věd na střední, na výšce specializované," zakřením se a olíznu si spodní ret.
"Fajn, to nemůžu odmítnout," řeknu, když si nadiktuje, že to teď bude na ní. No přemlouvat ji nebudu. Je barmanka a tak má nepochybně nějakou slevu, nebo co já vím. Podá mi bourbon a na chvíli zase zmizí, jde sbírat skleničky. Pobaveně zavrtím hlavou a dokouřím cigaretu. Ona už se ale stihne vrátit, ne za bar, teď si sedne ke mně. Zeptá se mě na plány na večer a já nevinně pokrčím rameny. "Asi budu opravovat testýý," protáhnu jako ten nejnudnější učitel na planetě a prstem obkroužím vršek skleničky. Podívám se jí do očí a zasměju se. Nesmysl, opravovat testy když mám možnost být s takovouhle kočkou? "Podle toho, co máte v plánu vy, Lotty." Napiju se a stále jí koukám do těch jejích nádherných očí. Pohledem sjedu celé její tělo a zatvářím se ve stylu not bad, pak se ušklíbnu. Není to zrovna vychované, ale co já o tom můžu vědět? V děcáku se starají o to, jestli jste zametli, ne jak se chováte.
Na to, když s úsměvem řeknu, že snad nebude, se jen tajemně usměje. Chce si se mnour hrát? Fajn, máš to mít, kočko, pomyslím si pobaveně. To by se ti nemuselo líbit. To, že má maturitu bez zaměření mi nevadí, pracuje, vydělává si, takže je samostatná. To je fajn, ne každý musí učit něco a studovat na to desítky let, jako já. "Sexuální výchovu jen soukromě," mrknu na ni pobaveně a napiju se, potáhnu si. Tipne tělocvikáře. Odfrknu si a protočím oči. "Tělocvikář? Děvče děvče, tvé tipy jsou úúúplně vedle," zasměju se a chvíli nic neříkám. "Na tělocvikáře nemusíš mít magistra, to ti stačí půlka základky," ušklíbnu se. Ne snad? Učit tělocvik mi přijde jako ztráta času, mohl by to dělat každý, zato psychologa? Ne každého tolik baví studovat a pak učit, takže to nemůže dělat jen tak někdo. Vždycky je důvod, proč daný předmět studujete. U mě to byla šikana ostatních, zajímalo mě proč je tolik těší vidět tu bolest v mých bezbranných očích. "Tak já ti to tedy povím. Filozofie, psychologie, sociologie a tyhle obory. Prostě základy společenských věd na střední, na výšce specializované," zakřením se a olíznu si spodní ret.
"Fajn, to nemůžu odmítnout," řeknu, když si nadiktuje, že to teď bude na ní. No přemlouvat ji nebudu. Je barmanka a tak má nepochybně nějakou slevu, nebo co já vím. Podá mi bourbon a na chvíli zase zmizí, jde sbírat skleničky. Pobaveně zavrtím hlavou a dokouřím cigaretu. Ona už se ale stihne vrátit, ne za bar, teď si sedne ke mně. Zeptá se mě na plány na večer a já nevinně pokrčím rameny. "Asi budu opravovat testýý," protáhnu jako ten nejnudnější učitel na planetě a prstem obkroužím vršek skleničky. Podívám se jí do očí a zasměju se. Nesmysl, opravovat testy když mám možnost být s takovouhle kočkou? "Podle toho, co máte v plánu vy, Lotty." Napiju se a stále jí koukám do těch jejích nádherných očí. Pohledem sjedu celé její tělo a zatvářím se ve stylu not bad, pak se ušklíbnu. Není to zrovna vychované, ale co já o tom můžu vědět? V děcáku se starají o to, jestli jste zametli, ne jak se chováte.
,,Doufat můžete" Pronese poměrně pobaveně. Jestli si myslí, že jí dnes dostane, tak to se plete. I když v sobě má nějaký ten alkohol a podobně, nechce s nikým skončit. Už ne. Stačilo a bude opravdu vzorná přítelkyně. Alex by na ní měl být pyšný. Společně si připijí. Bourbon je její oblíbený a tak se spokojeně usměje. Miluje tu chuť na jazyku, které se skoro nic nevyrovná. Jen čokoláda, ano. No teda aspoň dříve, teď už tak maximálně krev, protože čokoláda už jí vůbec nechutná, jak smutné.
Když řekne, že doufá, že nebude, jen se na něj tajemně usměje. Nebude mu říkat, jak dlouho tady musí být. Prakticky by klidně mohla odejít, však je tu Peter, ale neudělá to. Noel vypadá jako muž, co vždy dostane to, co chce. Tak proč ho v tom podporovat, že. Svěří se mu se svým studium, které opravdu rychle skončilo. Ale snad jí nebude odsuzovat. Žít se dá i jen s maturitou. Zeptá se prozměnu i ona jeho. Když řekne, že vyučuje, jen se pobaveně usměje. ,,Nechte mě hádat, sexuální výchovu. Ne, ta vlastně není tak obvyklá. Líbil by jste se mi jako tělocvikář" Laškovně pozdvihne obočí. Ano, hodil by se na tělocvikáře, i když je jí jasné, že bude mít něco o mnoho odbornějšího, ale chce ho i záměrně trochu poškádlit.
Zeptá se ho, jestli mu může nabídnout ještě něco. Když zvolí bourbon, její rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu. ,,Tak teď je na mě" Usměje se a vytáhne dva nové panáky, aby je mohla naplnit. Ty staré dá mezitím na umytí. Když naplní oba panáky, svůj si nechá a na chvíli se do něj zadívá. Ono vzpomínky na školu jí hodně připomínají mládí. Bezstarostný život, kdy ještě byla člověkem. A měla rodiče. Pak, díky práci v baru se seznámila se Sebastianem. Myslela si, že je to osudové, ale byla to chyba. Obrovská. Přijít o rodiče a ještě se stát upírem. Která mladá holka by tohle vše zvládla? Vlastně se ještě diví, že jí rovnou už nehrábnulo z toho všeho. Trochu smutně se pousměje, než k němu zvedne oči. Zrovna začne hrát její oblíbená píseň. https://www.youtube.com/watch?v=dGghkjpNCQ8 Prohrábne si své vlasy, než do sebe kopne dalšího panáka. To už jí donutí se trochu zašklebit. Spokojeně se usměje a vezme tác, aby mohla jít posbírat prázdné skleničky. Lehkým, tanečním krokem obchází stoly a nese tác zpět k baru. Položí ho na bar, ale nezůstane za barem, ba právě naopak, u baru, těsně u Noela. ,,Máte pak na večer ještě plány?" Zeptá se ho a sedne si vedle něj. Může si to dovolit, zatím obsloužila všechny, co něco potřebovali. Pohodlně a samozřejmě ladně se usadí. Je jí naprosto jedno, že dnes nemá šaty, ani výstřih, ani nic podobného. Nepotřebuje svádět a navíc, sluší jí i obyčejné rifle a triko, tak co. Její oblečení teď stejně zakrývá vesměs její zástěra.
Když řekne, že doufá, že nebude, jen se na něj tajemně usměje. Nebude mu říkat, jak dlouho tady musí být. Prakticky by klidně mohla odejít, však je tu Peter, ale neudělá to. Noel vypadá jako muž, co vždy dostane to, co chce. Tak proč ho v tom podporovat, že. Svěří se mu se svým studium, které opravdu rychle skončilo. Ale snad jí nebude odsuzovat. Žít se dá i jen s maturitou. Zeptá se prozměnu i ona jeho. Když řekne, že vyučuje, jen se pobaveně usměje. ,,Nechte mě hádat, sexuální výchovu. Ne, ta vlastně není tak obvyklá. Líbil by jste se mi jako tělocvikář" Laškovně pozdvihne obočí. Ano, hodil by se na tělocvikáře, i když je jí jasné, že bude mít něco o mnoho odbornějšího, ale chce ho i záměrně trochu poškádlit.
Zeptá se ho, jestli mu může nabídnout ještě něco. Když zvolí bourbon, její rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu. ,,Tak teď je na mě" Usměje se a vytáhne dva nové panáky, aby je mohla naplnit. Ty staré dá mezitím na umytí. Když naplní oba panáky, svůj si nechá a na chvíli se do něj zadívá. Ono vzpomínky na školu jí hodně připomínají mládí. Bezstarostný život, kdy ještě byla člověkem. A měla rodiče. Pak, díky práci v baru se seznámila se Sebastianem. Myslela si, že je to osudové, ale byla to chyba. Obrovská. Přijít o rodiče a ještě se stát upírem. Která mladá holka by tohle vše zvládla? Vlastně se ještě diví, že jí rovnou už nehrábnulo z toho všeho. Trochu smutně se pousměje, než k němu zvedne oči. Zrovna začne hrát její oblíbená píseň. https://www.youtube.com/watch?v=dGghkjpNCQ8 Prohrábne si své vlasy, než do sebe kopne dalšího panáka. To už jí donutí se trochu zašklebit. Spokojeně se usměje a vezme tác, aby mohla jít posbírat prázdné skleničky. Lehkým, tanečním krokem obchází stoly a nese tác zpět k baru. Položí ho na bar, ale nezůstane za barem, ba právě naopak, u baru, těsně u Noela. ,,Máte pak na večer ještě plány?" Zeptá se ho a sedne si vedle něj. Může si to dovolit, zatím obsloužila všechny, co něco potřebovali. Pohodlně a samozřejmě ladně se usadí. Je jí naprosto jedno, že dnes nemá šaty, ani výstřih, ani nic podobného. Nepotřebuje svádět a navíc, sluší jí i obyčejné rifle a triko, tak co. Její oblečení teď stejně zakrývá vesměs její zástěra.
"Doufám, že sleva nebude to jediné, co dostanu," řeknu tajemně s úsměvem na rtech a znovu si potáhnu z cigarety. Ne, o své zdraví se opravdu bát nemusím. Je pravda, že část mého mozku se už několik let nehojí, jako by nebyla, ale je to jen lymbický systém ovlivňující emoce. Bez toho se žít dá, já jsem toho zářným příkladem. Přikývnu, když si se mnou připije.
Opravdu bylo to, co jsem řekl, myšleno na ni, ale tím si ona nemohla být jistá. Třeba se vážně objeví po mém boku nějaká blondýnka, která pracuje třeba na úřadě nebo co já vím. Ona to ale pochopí správně a tak se zaculím. Rozhlédnu se po baru. "Tak to doufám, že nebude," řeknu tiše a nakloním hlavu mírně na stranu, jedno obočí pozdvižené, ale ne údivem. Spíš tak jako laškovně. Došlo mi, že tu musí být, dokud jsou tu lidi. Nepotěší mě to, ale třeba bude fajn si jen tak povídat.
Pak mě ale naprosto uklidní tím, že maturitu už má za sebou. Bez zaměření, což je asi škoda, ale mé štěstí. Jinak bych se hned sbalil a zmizel, než zase udělám nějakou pitomost. To s Lucillou mě poučilo dostatečně. Teď už ale nehrozí, že by to byl nějaký delší románek, hehe. "Já? Už dlouho ne," řeknu s úsměvem na rtech. "Já naopak vyučuji, můžeš zkusit hádat co," uculím se, nechám ji hádat, neprozradím jí to jen tak. Ona se mi otevřela a hned mi to řekla, ale mě vyhovuje být ten svůdný Pan Tajemný.
Kouknu na svou skoro dopitou skleničku bourbonu a na chvilku se zamyslím. Pak zvednu pohled k ní a na chvíli se jí se svůdným úsměvem zadívám do očí. "Tak ještě jeden bourbon," objednám si, když mi teda nabídne další pití. Tomu prostě neodolám. Znovu si potáhnu z cigarety a oklepu ji do popelníku, pobaveně ji sleduji.
Opravdu bylo to, co jsem řekl, myšleno na ni, ale tím si ona nemohla být jistá. Třeba se vážně objeví po mém boku nějaká blondýnka, která pracuje třeba na úřadě nebo co já vím. Ona to ale pochopí správně a tak se zaculím. Rozhlédnu se po baru. "Tak to doufám, že nebude," řeknu tiše a nakloním hlavu mírně na stranu, jedno obočí pozdvižené, ale ne údivem. Spíš tak jako laškovně. Došlo mi, že tu musí být, dokud jsou tu lidi. Nepotěší mě to, ale třeba bude fajn si jen tak povídat.
Pak mě ale naprosto uklidní tím, že maturitu už má za sebou. Bez zaměření, což je asi škoda, ale mé štěstí. Jinak bych se hned sbalil a zmizel, než zase udělám nějakou pitomost. To s Lucillou mě poučilo dostatečně. Teď už ale nehrozí, že by to byl nějaký delší románek, hehe. "Já? Už dlouho ne," řeknu s úsměvem na rtech. "Já naopak vyučuji, můžeš zkusit hádat co," uculím se, nechám ji hádat, neprozradím jí to jen tak. Ona se mi otevřela a hned mi to řekla, ale mě vyhovuje být ten svůdný Pan Tajemný.
Kouknu na svou skoro dopitou skleničku bourbonu a na chvilku se zamyslím. Pak zvednu pohled k ní a na chvíli se jí se svůdným úsměvem zadívám do očí. "Tak ještě jeden bourbon," objednám si, když mi teda nabídne další pití. Tomu prostě neodolám. Znovu si potáhnu z cigarety a oklepu ji do popelníku, pobaveně ji sleduji.
Sleduje ho, jak kouří a musí se tomu pousmát. Ona nikdy nekouřila, ale že by jí to vadilo? Ne, je jí to naprosto jedno, jen ať si kazí draví. Jaképak zdraví, haha, jako vlkodlakovi to může být vlastně úplně u zadku. Obsluhuje lidi a stíhá u toho vše. Umýt bar, pochytat skleničky a rovnou je i umývat. Než se vrátí k tajemnému Noelovi. Kolik dnes asi chytne přezdívek? Pobaveně se nad tím zasměje. Stejně jako on si i ona nalije bourbon. Má na něj chuť a přece je to slušnost, aby ho tady nenechala pít samotného! ,,Fajn, díky. Aspoň dostaneš slevu" Řekne mu laškovně. Aspoň nějaké výhody z toho má. Je někdy opravdu dobré znát barmanku. ,,Na seznámení" Pronese stejně jako on, přiťukne si a vypije na jeden zátah. Musí mu dát za pravdu, je fakt výborný.
Když se ho pak zeptá, jestli na někoho čeká, u toho už umývá skleničky a na rtech jí stále hraje milý úsměv. Řekne to takovým stylem, že buď je to na ní, nebo si z ní jen střílí a opravdu příjde nějaká jiná bloncka. Ale ráda si to vezme na sebe. ,,Tak aby jste se dočkal. Její pracovní doba může být dlooouhá" Slovo dlouhá schválně protáhne. Taky mu to určitě dojde, i když nemluví konkrétně. Nějakou chvíli tady ještě musí pobýt. Bohužel práce je práce a dokud jsou tady lidi, tak nemůže jen tak odejít.
,,To víte.. ještě studuji..Nebudu vás trápit.. Mám maturitu, bez zaměření" Pousměje se. ,,Chtěla jsem pak pokračovat.. ale.. No, skončila jsem u baru" Poví mu jen a lehce pokrčí rameny. Co mu má říkat? Že nechtěla přidělávat rodičům starost? Že nebyli zase tak bohatí, aby si v té době dovolila jít na výšku? No jasně, mohla u toho pracovat a zároveň se učit, ale ono to není zase tak jednoduché. A proto se zaměřila na tu práci. Ale nevadí jí to. Vůbec ne.
,,Vy už ovšem nestudujete, že Noeli?" Oplatí mu schválně to vykání a lehce se usměje. Trochu více se mu otevřela a štve jí to, může toho lehce využít. Proto se nepatrně ušklíbne. Ach ten blbý alkohol. Nu což. Pomalu umyje skleničky a vyleští, vrátí je na své místo, proto se k němu chvíli otočí zády, než se otočí zpět k němu. ,,Mohu vám nabídnou ještě něco, pane tajemný?" Opře se o bar a zadívá se mu upřeně do očí.
Když se ho pak zeptá, jestli na někoho čeká, u toho už umývá skleničky a na rtech jí stále hraje milý úsměv. Řekne to takovým stylem, že buď je to na ní, nebo si z ní jen střílí a opravdu příjde nějaká jiná bloncka. Ale ráda si to vezme na sebe. ,,Tak aby jste se dočkal. Její pracovní doba může být dlooouhá" Slovo dlouhá schválně protáhne. Taky mu to určitě dojde, i když nemluví konkrétně. Nějakou chvíli tady ještě musí pobýt. Bohužel práce je práce a dokud jsou tady lidi, tak nemůže jen tak odejít.
,,To víte.. ještě studuji..Nebudu vás trápit.. Mám maturitu, bez zaměření" Pousměje se. ,,Chtěla jsem pak pokračovat.. ale.. No, skončila jsem u baru" Poví mu jen a lehce pokrčí rameny. Co mu má říkat? Že nechtěla přidělávat rodičům starost? Že nebyli zase tak bohatí, aby si v té době dovolila jít na výšku? No jasně, mohla u toho pracovat a zároveň se učit, ale ono to není zase tak jednoduché. A proto se zaměřila na tu práci. Ale nevadí jí to. Vůbec ne.
,,Vy už ovšem nestudujete, že Noeli?" Oplatí mu schválně to vykání a lehce se usměje. Trochu více se mu otevřela a štve jí to, může toho lehce využít. Proto se nepatrně ušklíbne. Ach ten blbý alkohol. Nu což. Pomalu umyje skleničky a vyleští, vrátí je na své místo, proto se k němu chvíli otočí zády, než se otočí zpět k němu. ,,Mohu vám nabídnou ještě něco, pane tajemný?" Opře se o bar a zadívá se mu upřeně do očí.
Pobaveně ho sleduji, v očích má jiskřičky rebelství a to se mi zamlouvá.
" Takže rychlokurs? Aby to v mém podání nebyla spíš pomoc poslední, ale tvrdíš že máš rád nebezpečí...takže fajn."
Mrknu na něj a postavím se, myslím, že jeho výběr naprosto skvostně zakončí dnešní den, projdu dveřmi a lehce mu poklepu na ramenu, "galantní doktor co jezdí na pekelně nádherném stroji...můj dnešní den je dokonalý."
Motorka je opravdu nádherná, takž se mi nadšením rozzáří oči, "kamkoliv...i já mám ráda trochu nebezpečí..."
" Takže rychlokurs? Aby to v mém podání nebyla spíš pomoc poslední, ale tvrdíš že máš rád nebezpečí...takže fajn."
Mrknu na něj a postavím se, myslím, že jeho výběr naprosto skvostně zakončí dnešní den, projdu dveřmi a lehce mu poklepu na ramenu, "galantní doktor co jezdí na pekelně nádherném stroji...můj dnešní den je dokonalý."
Motorka je opravdu nádherná, takž se mi nadšením rozzáří oči, "kamkoliv...i já mám ráda trochu nebezpečí..."
Nechápavě pozvedl obě dvě obočí, ale celkově obličej stáhl spíše do utrápeného výrazu. „Ono existuje i nějaký růžový?“ povzdechl si. To bylo už na něho moc. Navíc, bílého víno bylo spíše žlutozelené... To bylo trochu nefér vůči barvoslepým lidem. „Možná by bylo lepší, kdybych začal pracovat v nějaký tak špatný putice, že tam slovo "váno" ani neznají,“ povzdechl si, ale nemyslel to zle. Dokázal by se to naučit, jenom byl líný.
Než se zase napil svého piva, které si mohl po delší době opět vychutnat, byla mu položena otázka, kterou už dávno vypustil z hlavy. „Nepátral jsem po ni... Ani jsem nepotkal moc vlkodlaků, spíše jenom upíry, tak jsem ani neměl možnost zeptat se. Ale to je jedno,“ zakroutil hlavou. Opravdu tu věc o smečce vypustil z hlavy a nepátral po tom. Vystačil si bez smečky pár let, dalších pár... st to zvládne také.
Než se zase napil svého piva, které si mohl po delší době opět vychutnat, byla mu položena otázka, kterou už dávno vypustil z hlavy. „Nepátral jsem po ni... Ani jsem nepotkal moc vlkodlaků, spíše jenom upíry, tak jsem ani neměl možnost zeptat se. Ale to je jedno,“ zakroutil hlavou. Opravdu tu věc o smečce vypustil z hlavy a nepátral po tom. Vystačil si bez smečky pár let, dalších pár... st to zvládne také.
"Budu vám věřit, Lotty," pousměju se šibalsky, když řekne, že to byl Millionario. Občas jí vykám, občas tykám. Tohle dělám rád, dodává mi to jakési tajemnosti a to já rád. Pak tedy ochutnám druhý druh rumu, co mi doporučila. Chvíli zkoumám jeho chuť na jazyku a pak spolknu. Přikývnu. Ten první byl lepší, tedy alespoň mě to tak přijde. Odložím tedy sklenku a Lott si odběhne obsloužit pár dalších lidí. Zapálím si cigaretu a jednou si potáhnu, ale to už se vrátí. S úsměvem
se jí představím. "Mě taky, Charlie," řeknu a obočí mi cukne na chvilku nahoru. Cigaretu chytím mezi ukazováček a prostředníček a oklepu ji, znovu si potáhnu. Vyfouknu pár koleček na stranu, abych jí to nefoukal do obličeje, a pak na ni zase kouknu.
Bourbon je stará dobrá klasika, piju ho už jak dlouho a stále mi chutná. Ten prostě neomrzí. Podá mi ho a sama sobě nalije taky, spokojeně se zakřením. "To jsem rád, pak to napiš na mě," mrknu na ni. Sice je v práci, ale to mi nebrání, abych ji pozval na drink, no ne? "Tak na seznámení," přikývnu a ťuknu si s ní s jiskrou v oku. Pak se napiju a kouknu na ni. "Výbornej," olíznu si spodní ret. Sám cítím chuť svým rtů, chutnají po bourbonu, rumu a cigaretách. Někdo by si podle toho mohl myslet, že mi jde jen o to pořádně se ožrat. To ale není pravda, nemám důvod se opíjet, jen rád trávím čas v baru a klubu ve společnosti hezkých slečen, potažmo barmanek, jako je Charlotte.
Zeptá se mě, jestli na někoho čekám. Nečekám, nikoho tu neznám a nikdo se mnou necestuje, v tomhle ohledu jsem vlk samotář. Nemám ani nejlepšího přítele, ani smečku, ovšem ve společnosti dam mě lze vidět často. Na tváři se mi rozlil laškovný úsměv. "Vlastně ano. Jednu velice sympatickou blondýnku. Teď je v práci, ale slíbila mi, že se pak staví," zajiskří mi v očích a znovu se napiju, sleduju ji, jestli jí to dojde, že tím vlastně myslím ji. Vypadala chytře, tak by mohlo. "No a co máte vystudované, Lott?" zeptám se a v duchu se modlím, aby to nebyla studentka. To by mě tedy moc nepotěšilo.
se jí představím. "Mě taky, Charlie," řeknu a obočí mi cukne na chvilku nahoru. Cigaretu chytím mezi ukazováček a prostředníček a oklepu ji, znovu si potáhnu. Vyfouknu pár koleček na stranu, abych jí to nefoukal do obličeje, a pak na ni zase kouknu.
Bourbon je stará dobrá klasika, piju ho už jak dlouho a stále mi chutná. Ten prostě neomrzí. Podá mi ho a sama sobě nalije taky, spokojeně se zakřením. "To jsem rád, pak to napiš na mě," mrknu na ni. Sice je v práci, ale to mi nebrání, abych ji pozval na drink, no ne? "Tak na seznámení," přikývnu a ťuknu si s ní s jiskrou v oku. Pak se napiju a kouknu na ni. "Výbornej," olíznu si spodní ret. Sám cítím chuť svým rtů, chutnají po bourbonu, rumu a cigaretách. Někdo by si podle toho mohl myslet, že mi jde jen o to pořádně se ožrat. To ale není pravda, nemám důvod se opíjet, jen rád trávím čas v baru a klubu ve společnosti hezkých slečen, potažmo barmanek, jako je Charlotte.
Zeptá se mě, jestli na někoho čekám. Nečekám, nikoho tu neznám a nikdo se mnou necestuje, v tomhle ohledu jsem vlk samotář. Nemám ani nejlepšího přítele, ani smečku, ovšem ve společnosti dam mě lze vidět často. Na tváři se mi rozlil laškovný úsměv. "Vlastně ano. Jednu velice sympatickou blondýnku. Teď je v práci, ale slíbila mi, že se pak staví," zajiskří mi v očích a znovu se napiju, sleduju ji, jestli jí to dojde, že tím vlastně myslím ji. Vypadala chytře, tak by mohlo. "No a co máte vystudované, Lott?" zeptám se a v duchu se modlím, aby to nebyla studentka. To by mě tedy moc nepotěšilo.
Nervózně jsem se zasmál a pak jen s nepřímým úsměvem sáhl po sklenici, kde byl už jen čtvrtka piva (https://33.media.tumblr.com/275b424d17c283d1e537c1dcf7796f58/tumblr_n6o94e6nAC1sa5fiko4_r2_250.gif). Lokl jsem si jen pár doušky, aby tam ještě kousek zůstal. Dál jsem se už k mojí práci nevyjadřoval a rozhlédl se po baru, který se začal pomalu plnit. Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem zabloudil očima zpátky k Victorii.
"To sice jo, ale já nebezpečí rád," řekl jsem jí s rebelským plamínkem v očích a opřel se zády o opěradlo židle. Zazubil jsem se a pokrčil rameny. "Doufám, že umíš rychlou pomoc. Jestli chceš, dám ti nějaký rychlokurz," mrkl jsem na ní a přitom měl ve tváři stálé pobavení.
Dala mi na výběr dvě možnosti. Popravdě jsem se ani dlouho nepřesvědčoval nad tím, že raději dovezu svojí motorku v bezpečí domů a půjdeme pít někdy jindy. Proto se mi zamlouvala ta první možnost, kterou řekla. "Pokud nejsi proti, tak se spolu napijeme jindy. A to tě pozvu," pověděl jsem přívětivě a dopil zbytek piva ze sklenice. Pak jsem slezl ze stoličky a desky s papíry si schoval zpátky pod horní část kombinézy, kterou dopnul zipem. "Můžeme?" zeptal jsem se a počkal na ní. Sáhl jsem po helmě a rozešel jsem se pryč z baru. Dveře jsem nechal otevřené pro Victorii se slovy: "Prosím, madam," a šel jsem po cestě až k modro-šedé motorce značky Yamaha FZ6 FAZER (http://images.mcn.bauercdn.com/upload/769/images/2006fz6nstudio0001bs4.jpg). "Kam to vůbec bude?" zeptal jsem se, když jsem jí podával helmu a následně jsem si vyndal z kapsy klíče od motorky.
"To sice jo, ale já nebezpečí rád," řekl jsem jí s rebelským plamínkem v očích a opřel se zády o opěradlo židle. Zazubil jsem se a pokrčil rameny. "Doufám, že umíš rychlou pomoc. Jestli chceš, dám ti nějaký rychlokurz," mrkl jsem na ní a přitom měl ve tváři stálé pobavení.
Dala mi na výběr dvě možnosti. Popravdě jsem se ani dlouho nepřesvědčoval nad tím, že raději dovezu svojí motorku v bezpečí domů a půjdeme pít někdy jindy. Proto se mi zamlouvala ta první možnost, kterou řekla. "Pokud nejsi proti, tak se spolu napijeme jindy. A to tě pozvu," pověděl jsem přívětivě a dopil zbytek piva ze sklenice. Pak jsem slezl ze stoličky a desky s papíry si schoval zpátky pod horní část kombinézy, kterou dopnul zipem. "Můžeme?" zeptal jsem se a počkal na ní. Sáhl jsem po helmě a rozešel jsem se pryč z baru. Dveře jsem nechal otevřené pro Victorii se slovy: "Prosím, madam," a šel jsem po cestě až k modro-šedé motorce značky Yamaha FZ6 FAZER (http://images.mcn.bauercdn.com/upload/769/images/2006fz6nstudio0001bs4.jpg). "Kam to vůbec bude?" zeptal jsem se, když jsem jí podával helmu a následně jsem si vyndal z kapsy klíče od motorky.
Broubon je stará dobrá klasika, kterou nerada podvádí, ale občas je dobré dát si i něco jiného. Proto mu nabídla dva druhy rumu. Kdyby jen věděl, kolik druhů existuje. To už mu ale chystá dvě sklenky, když si teda objednal oba. Když jeden vypije a rovnou to komentuje, spokojeně se usměje. ,,To byl určitě Millionario. Věřte mi, je vážně výborný" Pochválí ho. Dávají si ho většinou takoví ti snobi, kteří rádi rozhazují peníze. Ale i gurmáni, kteří chtějí mít příjemnou chuť na jazyku. Bohužel jí z toho všeho tady hoří tváře. Červená jí naštěstí sluší, takže to není zase tak nejhorší.
Když si zkrátí její jméno a tak pěkně jí tyká, nemůže se jinak než usmívat. ,,Stejně jako vy nemůžete vědět, co se mi honí v hlavě" Řekne tajemně. Je spoustu přezdívek, které by dokázala vymyslet, ale znát jméno je přece jen lepší. I když někteří berou jméno jako něco osobního. Musí mu ukázat, že si na chvíli odskočí a začne obsluhovat další lidi. Dělá to ráda a s úsměvem, jde na ní vidět, že svojí práci miluje. I po těch letech. Stíhá si ale všímat, jak vypil druhého panáka a pak si zapálil cigaretu.
Vrátí se k němu a poví mu o tajemnosti. Když pronese svou větu, jen tiše zamlaská. Jako by ho tady na kolenou prosila, ten muž je až moc sebevědomý! To ona ale dokáže být taky. To už se jí představí a ona mu stiskne ruku. ,,Těší mě Noeli" Pronese a pustí jeho ruku. Když chce nalít bourbon, jen se zasměje. ,,Schvaluji a dám si rovnou stebou" Usoudí, že jí ještě panák nezabije. Většinou, no vlastně vždy je zásadová a prostě nepije v práci, ale dnes je jiná situace, stále to v ní vře z domu a proto se potřebuje napít. Vezme dvě skleničku a nalije oboum dvoum panáka a jednoho mu podá. Nadzvihne skleničku a trochu s ní pohne k němu. ,,Takže na seznámení."
Svou sklenku pak vypije na jednou. Nač troškařit. Vychutnává si pak chuť na jazyku a že to stojí za to. Spokojeně se usmívá. ,,Čekáte někoho??" Zeptá se jen tak mimoděk a rozhlédne se. Nevypadá jako ten typ, co sedí sám u baru.
Když si zkrátí její jméno a tak pěkně jí tyká, nemůže se jinak než usmívat. ,,Stejně jako vy nemůžete vědět, co se mi honí v hlavě" Řekne tajemně. Je spoustu přezdívek, které by dokázala vymyslet, ale znát jméno je přece jen lepší. I když někteří berou jméno jako něco osobního. Musí mu ukázat, že si na chvíli odskočí a začne obsluhovat další lidi. Dělá to ráda a s úsměvem, jde na ní vidět, že svojí práci miluje. I po těch letech. Stíhá si ale všímat, jak vypil druhého panáka a pak si zapálil cigaretu.
Vrátí se k němu a poví mu o tajemnosti. Když pronese svou větu, jen tiše zamlaská. Jako by ho tady na kolenou prosila, ten muž je až moc sebevědomý! To ona ale dokáže být taky. To už se jí představí a ona mu stiskne ruku. ,,Těší mě Noeli" Pronese a pustí jeho ruku. Když chce nalít bourbon, jen se zasměje. ,,Schvaluji a dám si rovnou stebou" Usoudí, že jí ještě panák nezabije. Většinou, no vlastně vždy je zásadová a prostě nepije v práci, ale dnes je jiná situace, stále to v ní vře z domu a proto se potřebuje napít. Vezme dvě skleničku a nalije oboum dvoum panáka a jednoho mu podá. Nadzvihne skleničku a trochu s ní pohne k němu. ,,Takže na seznámení."
Svou sklenku pak vypije na jednou. Nač troškařit. Vychutnává si pak chuť na jazyku a že to stojí za to. Spokojeně se usmívá. ,,Čekáte někoho??" Zeptá se jen tak mimoděk a rozhlédne se. Nevypadá jako ten typ, co sedí sám u baru.
Taky mám radši bourbon než rum, ale tip sexy barmanky odmítnout nemůžu a tak se rozhodnu oba návrhy ochutnat. Nezní to až tak špatně, ale doufám, že to bude chutnat ještě líp. Sleduju ji, jak nalívá rum a pak přede mě postaví obě sklenice. Jednu do sebe hned kopnu a chvíli rum nechám na jazyku, abych zjistil jeho chuť. Pak polknu a ušklíbnu se. "Mm, který to byl? Výborný," mrknu na ni spokojeně. Je rozhodně příjemnější než ta obsluha v klubu, ehh. Sleduju ji, docela hoří, tedy alespoň její tváře jsou červené. Krásně červené.
"Nechtěl? To nemůžeš vědět, Lott," řeknu roztomilou zkratku jejího jména. Pak mi ukáže, ať chvíli počkám. Hm, proč ne. Chytnu do ruky druhou skleničku a tekutinu si prohlédnu, poté ji taky vypiju. Skleničku vrátím na bar a uculím se. Vytáhnu z kožené bundy, kterou mám na sobě skoro pořád, krabičku cigaret, ze které jednu cigaretu vytáhnu a poté krabičku odložím. Cigaretu vložím mezi ústa a zapalovačem ji zapálím. Ten poté vrátím do krabičky ke zbytku cigaret a uculím se, poprvé si potáhnu a vydechnu do vzduchu pár koleček.
Pak už se Lott vrátí. "To je myslím pravda. Ale když už tak hezky prosíte," řeknu mírně pobaveně a přitáhnu si popelník, který ležel kousek ode mě. Cigaretu na chvíli odložím a natáhnu k ní ruku. "Noel, kočko," řeknu a v očích mi zajiskří. "Dala bys mi ještě ten bourbon? Rum moc dobrej, ale radši zůstanu u starý dobrý klasiky," zakřením se.
Vsadím se, že by na mně nepoznala, že nemám emoce. Nikdo neměl šanci to poznat, dokud jsem mu to neřekl. Hraju to dobře, naučil jsem se pozorovat ostatní a pak napodobovat jejich výrazy, když zvládnu odhadnout jejich emoce. Nebylo to nejlehčí, ale zvykl jsem si a trénink za to stál.
"Nechtěl? To nemůžeš vědět, Lott," řeknu roztomilou zkratku jejího jména. Pak mi ukáže, ať chvíli počkám. Hm, proč ne. Chytnu do ruky druhou skleničku a tekutinu si prohlédnu, poté ji taky vypiju. Skleničku vrátím na bar a uculím se. Vytáhnu z kožené bundy, kterou mám na sobě skoro pořád, krabičku cigaret, ze které jednu cigaretu vytáhnu a poté krabičku odložím. Cigaretu vložím mezi ústa a zapalovačem ji zapálím. Ten poté vrátím do krabičky ke zbytku cigaret a uculím se, poprvé si potáhnu a vydechnu do vzduchu pár koleček.
Pak už se Lott vrátí. "To je myslím pravda. Ale když už tak hezky prosíte," řeknu mírně pobaveně a přitáhnu si popelník, který ležel kousek ode mě. Cigaretu na chvíli odložím a natáhnu k ní ruku. "Noel, kočko," řeknu a v očích mi zajiskří. "Dala bys mi ještě ten bourbon? Rum moc dobrej, ale radši zůstanu u starý dobrý klasiky," zakřením se.
Vsadím se, že by na mně nepoznala, že nemám emoce. Nikdo neměl šanci to poznat, dokud jsem mu to neřekl. Hraju to dobře, naučil jsem se pozorovat ostatní a pak napodobovat jejich výrazy, když zvládnu odhadnout jejich emoce. Nebylo to nejlehčí, ale zvykl jsem si a trénink za to stál.