Bar

, 

Pohled stále upřený na toho cápka u baru, myšlenky už ovšem opět trochu někde jinde. Ty se však vrátí do přítomnosti jakmile si povšimne, že onen cápek si to míří s největší pravděpodobností přímo k němu. Vlastně proč ne, úplně neznámý člověk to pro něj nebyl a z čistě teoretického hlediska věděl, že by mu prospělo, kdyby mu dnešek někdo oživil. "Nazdar." Oplatí mu pozdrav stále trochu ztuhle a chvíli čeká po jeho první otázce, než se dostatečně oklepe a je schopen normálních odpovědí. Snad. "Jenom galaktického prezidenta z planety třetího světa vzdálené třistapadesít tisíc světelných let odsud, ale klidně mu židli zahřívej." Odpoví s naprosto vážnou, skoro až kamennou tváří a teprve pár vteřin po konci odpovědi jeden jeho koutek prozradí onu ironii, se kterou to celé myslel, načež ještě poupije trochu ze svého stále poloplného půllitru. "Když to tak vezmeš, v komiksovým světě je pořád nové všechno a zároveň nic. I když v poslední době se nejvíc řeší Aquaman, nemáš ani ponětí, jaký se vedou skoro až krvavý hádky o jeho novým pojetí v připravovaný Lize spravedlnosti." Poví tentokrát s naprostou upřímností a stále jistou nevěřícností v hlase. Vůbec neřeší, že by třeba jeho společník nemusel mít ani páru, kdo je takový Aquaman, však co. "A co ty? Nepřišli už jste vy chytrouši s pravítkama už na levitující budovy? To by byl totiž fakt průlom." Poznamená všeznale a usrkne poslední zbyteček pěny, co ještě ve sklenici má.
, 

Tak si tam tak sedí, postupně pohledem přejíždí místnost a konečně má čas si v hlavě alespoň trochu utřídit myšlenky a vzpomínky na posledních pár dní, nad víkendovou akci, nově poznanými lidmi... Hlavně ona slečna se psem mu značně utkvěla v hlavě. Jen nad tou vzpomínkou zavrtí hlavou, bylo to celé trapné, pitomí psi. Už se málem pohledem vrátí k barové desce s tím, že tu nikoho nezná, když v tom najednou, v jednom temném koutě zahlédne červenou čupřinu, která mu je až příliš povědomá, kdo jiný by mohl mít takovou. V tu chvíli uylší vedle sebe ťuknutí skla o barovou desku, jak mu barman pokládá nizkou sklenku s objednaným nápojem. Chvíli se rozmýšlí, nakonec ji ale přece jen popadne a zvedne se ze stoličky. Hned na to popadne svou tašku, hodí ji přes rameno a vydá se do toho temného zapadlého rohu. "No nazdar!" Pozdraví známou osobu a hned na to se sesune na židli naproti muži. Rozhodně by ho neoznačil za přítele, vlastně je to jen chlapík, se kterým vedl několik rozhovoů nad sklenkou alkoholu, ovšem bylo příjemné strávit nějakou tu chvíli se známou tváří. "Nečekáš nikoho...?" Uvědomí si, že by tu klidně dobře mohl čekat na nějakou schůzku, moc hluboce se tím ale nezabýval, kdyžtak prostě odejde, no. "Jak jde život? Co je novýho v komiksovým světě?" Otáže se tedy aby řeč nestála, shodí z ramene tašku a napije se ze své sklenky. Když měl vést rozhovor s někým, koho alespoň chvíli znal, dokázal být docela příjemný chlapík, když se tedy jemu samotnému chtělo...
, 

Dnešní den se nijak zvlášť nelišil od jeho ostatních takzvaně pracovních dní. Vstal možná jen tak o hodinku později, než obvykle, a to až kolem jedné hodiny odpolední. Vzhůru je tedy podstatně kratší dobu, než většina ostatních lidí v jeho okolí, což se na něm podepisuje maximálně větší přítomností energie v jeho těle. Jediné, co od té doby pořádně udělal, bylo bezduché pokreslení pár archů papíru, za jejichž pomoci se nějak pokusil utřídit myšlenky z dnešní noci, tedy lépe řečeno ze snu dnešní noci, který se dosti promítl na jeho celkovém stavu a opět ho uvrhlo do jeho zarytého mlčení a ignoraci veškerého okolí. Částečně proto si to dnes také ve svém tmavomodrém obleku s černou puntíkatou kravatou a bílou košilí vyrazil do ulic města. Nejprve ho jeho nohy zanesly do parčíku, kde svým strnulým postojem ve stínu jednoho stromu a zadumaným pohledem namířeným někam do na míle vzdálených dálav nejspíš vyděsil pár starostlivých maminek, které jakmile toho divného pána spatřily, popadly své ratolesti a odsunuly se o pár metrů dál. Po takto stráveném čase se opět vydal na pochod, tentokrát už si byl svého pohybu trochu více vědom a částečně i úmyslně zamířil do baru. Tam si hnedle tichým zastřeným hlasem objednal u baru půllitr píva a zamířil si to k jednomu zapadlejšímu stolku částečně snad i ve stínu, kam usedl a kde už nějakou tu úlhodinku sedí a s velmi sveřepým výrazem pozoruje protější zeď. Když se však dveře baru otevřou, hlavu na chvíli pootočí, aby se podíval na narušitele mírumilovného klidu, který v baru doposud v rámci možností vládl. Možná se ze své zádumčivé nálady už přeci jen dostává a přemýšlí, jestli by mu pro jednou zase neudělala nějaká společnost po sociální stránce dobře.
, 

Po dlouhém dni, prosezeném za rýsovacím stolem si konečně celý ztuhlý mohl dát pohov. V práci všechno popakuje, popadne svou koženou bundu, černou tašku s nějakými těmi dokumenty a ostatními důležitými věcmi a se slastným prásknutím dveří opustí své pracoviště. Proč jen musí být teprve středa. Seběhne shody, vypadne ven z budovy a vydá se dál po ulici s úmyslem zapadnout doma k nějaké dobré knize. Zapálí si cigaretu a štráduje si to po chodníku, během cesty se v něm však cosi pohne a on si to nakonec zamíří úplně někam jinam než k sobě domů. Nakonec stane před vchodem do baru, kde pobývá, hlavně poslední dobou poměrně často. No co, když není co s časem, tak proč nezajít alespoň a sklenku či dvě. Típne nedopalek, odhodí ho na zem, vezme za kliku a vstoupí dovnitř. Bylo ještě pomerně brzy na to chodit do baru, jemu to však bylo jedno, alespoň tu ještě nebylo tolik lidí. Shodí z ramene tašku a usedne na jednu z krajních stoliček, načež si odloží ruce na pult a vyčkává, než se k němu přitočí barman, aby si mohl obědnat nějaké to pití. Když se tak stane, řekne si u něj o whiskey a poposedne si do pohodlnějšího posedu, přičemž se rozhlíží po těch pár lidech, co tu již pobývají.
, 

Ještě mne v odchodu zarazila jeho slova, "takže tančíš? V tom případě se večer ukaž, já tam budu a byla bych na tvé....taneční umění zvědavá."
Pauze ve větě dává prostor spekulacím, ale to už nechám na něm.
Mám pochopení a je mi jasné, že musí makat.
"Já tam budu, tak se ukaž kocoure." Vrátím mu a pak už opravdu zamířím ven, bylo to zajímavé setkání. Mávnu a pak už se vydám domů.
Pauze ve větě dává prostor spekulacím, ale to už nechám na něm.
Mám pochopení a je mi jasné, že musí makat.
"Já tam budu, tak se ukaž kocoure." Vrátím mu a pak už opravdu zamířím ven, bylo to zajímavé setkání. Mávnu a pak už se vydám domů.
, 

"Být tu trochu mrtvo, tak s itě odtáhnu támhle mezi stoly a ukážu, že moje jediné kvality nejsou jen ve vzhledu, ale i v tanci!" mrknu na ní laškovně, ale fakt je tu dneska dost živo a já jsem v práci, bohužel, tohle mě fakt mrzí. Je to kočka, tohle Charlotte nedaruji, takhle si omdlít... Heh, no jo, prostě pech. "To si piš, jsem tu skoro furt. Tak zase někdy při seznamování sousedů," mrknu na ní. "Ale nevyháním tě, jen se ti nemohu věnovat tolik, jak bych chtěl krásko," trhnu rameny a trochu našpulím rty do takového zvláštního výrazu, trošku že mě to mrzí, trošku že jako co se dá dělat a trošku že je mi to fuk, i když to pravda není. Tuhle bych na noc rozhodně bral. "Odlies párty? Nevím, možná, uvidím, jak budu zvládat," mrknu na ní. "Ty půjdeš?"
, 

"To bys raději aby bylo mrtvo? " vyhrknu a zasměji se, představím si zástup mrtváků jak se klátí po baru a chtějí po něm "mooozky" mám co dělat abych zastavila záchvat smíchu. Ovšem jsem natolik chápavá, že mi dojde co tím myslel, "jako jsi kus, ale sorry mám hodně práce, takže nepruď"
" Těší mne Petře a kdo ví, třeba se ještě někdy potkáme, hm...jdeš na Oldies párty? ", když si uvědomím, že zdržuji zvednu ruce jako na obranu a usměji se, " omlouvám se, platím a mizím...tak někdy, někde."
Položím na bar peníze a pokud nic nedodá otočím se k odchodu, u dveří se ještě otočím, zachytím jeho pohled a pošlu mu laškovně vzdušný polibek.
" Těší mne Petře a kdo ví, třeba se ještě někdy potkáme, hm...jdeš na Oldies párty? ", když si uvědomím, že zdržuji zvednu ruce jako na obranu a usměji se, " omlouvám se, platím a mizím...tak někdy, někde."
Položím na bar peníze a pokud nic nedodá otočím se k odchodu, u dveří se ještě otočím, zachytím jeho pohled a pošlu mu laškovně vzdušný polibek.
, 

Kurz první pomoci mám, jen jsem to už sakra dlouho provádět nemusel," trhnu rameny a pousměji se. Už úplně vidím, jak se zamotá a složí, jako Charlotte. Jenže tahle by mě z hladu nevycucla. Nebo, těžko říct, zatím fakt netuším, co je zač. No a když pak okomentuje tu mojí poznámku o křehotince, pousměji se. "Jo tak sousedy ahá. Dobře dobře, nic proti," mrknu na ní. "Já jen že ti to fakt sekne, to člověka dokáže oklamat," přitakám ještě a zaměří se na mého vlka. Prý zvířata jo, ale lidské.. hmmm asi ne. Příjmu nabízenou ručku a stisknu. "Peter. Škoda, že je t udneska tak živo.."
, 

Zatím co čekám jestli nějak zareaguje, uvědomím si, že dnes je párty na kterou jsem chtěla jít. Moc se mi líbilo jak je to pojaté, nic extra moderního, ale pravá Oldies.
Akorát mě mrzelo, že nemám žádný doprovod, ale to snad není podmínkou vstupu. Už mám dokonce jasnou představu jak se obléknu a jak učešu, oči mi zajiskří a já dopiju drink a tázavě se zadívám na barmana, zda hodlá pokračovat v konverzaci alespoň tím, že mi řekne své jméno, nebo se mám zvednout a odejít.
Akorát mě mrzelo, že nemám žádný doprovod, ale to snad není podmínkou vstupu. Už mám dokonce jasnou představu jak se obléknu a jak učešu, oči mi zajiskří a já dopiju drink a tázavě se zadívám na barmana, zda hodlá pokračovat v konverzaci alespoň tím, že mi řekne své jméno, nebo se mám zvednout a odejít.
, 

"No a právě psychologie mi zčásti pomohla tohle pochopit," odpovím Lotty. Napiju se a zasměju se, když se zeptá na to ohledně mě jako profesora. "Statistiky kotě. Několikrát po sobě nejnavštěvovanější semináře, hodiny s téměř nulovou absencí, nejlepší hodnocení profesorů," ušklíbnu se. Ano, jako profesor jsem byl a jsem oblíbený profesor, ovšem v soukromém životě nemám vlastně nikoho. Možná se bojím, možná nechci a vyhovuje mi to, kdoví? Nepřišel jsem na to. "Zvu vás na procházku, ne na sex v křoví, Lotty," řeknu a pobaveně zakroutím hlavou. Jistě, asi by se mi to líbilo, i když ne v křoví, ale kdo řekl, že to tak dopadá vždy? Lott se začne věnovat tomu druhému barmanovi. Řeknu svou prudce vtipnou poznámku a ušklíbnu se, jestli se mě zeptá, jestli už chci platit. Zavrtím hlavou a jen dál spokojeně popíjím své pití ze sklenky, která je už jen napůl plná.
Pak se už Lotty vypotácí opilá z baru a nějaká upírka si ji odnese. Protočím oči a zavolám na Petera. "Platím. Tady je i dýško, pro Lotty." Poslední dvě slova zdůrazním, aby to pochopil. Na stůl položím peníze. Pak do sebe kopnu zbytek skleničky a zvednu se. Pomalým krokem vyjdu z baru ven na ulici a rozhlédnu se. Hm, kam teď? Nakonec se rozhodnu jen tak se projít, a tak zamířím směrem pryč od baru.
>>pryč
Pak se už Lotty vypotácí opilá z baru a nějaká upírka si ji odnese. Protočím oči a zavolám na Petera. "Platím. Tady je i dýško, pro Lotty." Poslední dvě slova zdůrazním, aby to pochopil. Na stůl položím peníze. Pak do sebe kopnu zbytek skleničky a zvednu se. Pomalým krokem vyjdu z baru ven na ulici a rozhlédnu se. Hm, kam teď? Nakonec se rozhodnu jen tak se projít, a tak zamířím směrem pryč od baru.
>>pryč
, 

" A zachraňovat dámu v nesnázích nespadá do tvého oboru? " Vrátím mu s úsměvem zpátky návnadu, nejspíš je zvyklý že dívky žadoní aby jim dal první pomoc, nebo jen prostě...aby jim dal.
"Co tě vede k tomu, že jsem křehotinka na lovu? Nedávno jsem se nastěhovala a tak poznávám sousedy, k tomu zajíčky nepotřebuji ."
Pak ukáže rameno a já se musím trochu naklonit, nevědomky sem mu tak poskytla výhled za výstřih, ale pokud se podívá uvidí jen černou krajku.
"Pěkné, pro vlky jako zvířata mám slabost, nejsem si jistá jestli to platí o lidském vlkovi a obzvlášť když je setsakramentsky vybíravý," natáhnu k němu ruku " Victoria .."
"Co tě vede k tomu, že jsem křehotinka na lovu? Nedávno jsem se nastěhovala a tak poznávám sousedy, k tomu zajíčky nepotřebuji ."
Pak ukáže rameno a já se musím trochu naklonit, nevědomky sem mu tak poskytla výhled za výstřih, ale pokud se podívá uvidí jen černou krajku.
"Pěkné, pro vlky jako zvířata mám slabost, nejsem si jistá jestli to platí o lidském vlkovi a obzvlášť když je setsakramentsky vybíravý," natáhnu k němu ruku " Victoria .."
, 

"Maximálně se složíš pod stůl a budu tě muset zachraňovat," vytáhnu obočí a u toho zatřesu trochu hlavou jak to povídám, jakože, "co co co? ono se něco stalo?" Ale to už se začne smát a tak se také ušklébnu. Ženský smích je lahoda pro uši. Skoro tak dobrá, jako když vzdychají tvé jméno. No a pak příjde s tím, že vlastně deset minut je nic a cože si o mě myslí. Jinak řečeno, hraje si, hraje si zpět a zkouší, co vydržím, jestli to vzdám nebo tak. A tohle by se mohlo protáhnout. JEště, že už lidi odpadávají, přeci je docela pozdě už. Samozřejmě, klidná hlava, nenechám se vytočit. "Jsem vášnivý milovník, který je setsakramentsky vybíravý a bydlím odtud asi 10 minut pěšky, takže na záchodky si nepotrpím... A co ty, taková krásná křehotinka posedává u baru sama? Přišla jsi lovit zajíčky? V tomti nepomohu... Já jsem vlk," povím a ukáži na pravé rameno, vyhrnu rukám a tam se táhne tetování skoro až k loktu.
, 

Dlouze se napiju a počkám až se zase dostane na doslech " to jsem měla vědět dřív, nic jsem nejedla. Co teď...zabije mě to? "
Vykulím oči v dobře zahraném zděšení a pak se rozesměji zvláštním sexy chraplákem.
Nechám ho chvíli dělat to, zač je placen a snažím se vypadat jako když o jeho slovech dlouze přemýšlím.
"Co si o Tobě myslím? Jak bych mohla mít jakýkoliv názor, jsem tady deset minut, takže pokud ojíždíš holky na záchodcích je to tvá věc, já jen říkám, že to pak není žádné extra číslo."
Uvolněně pokrčím rameny a prsty si projedu vlasy, chlapeček je profík na poli flirtu je to znát a já se kupodivu zatím dobře bavím.
"Takže Barmane, co mi o sobě povíš abych si nemyslela že jsi hajzlíkový chuligán? "
Vykulím oči v dobře zahraném zděšení a pak se rozesměji zvláštním sexy chraplákem.
Nechám ho chvíli dělat to, zač je placen a snažím se vypadat jako když o jeho slovech dlouze přemýšlím.
"Co si o Tobě myslím? Jak bych mohla mít jakýkoliv názor, jsem tady deset minut, takže pokud ojíždíš holky na záchodcích je to tvá věc, já jen říkám, že to pak není žádné extra číslo."
Uvolněně pokrčím rameny a prsty si projedu vlasy, chlapeček je profík na poli flirtu je to znát a já se kupodivu zatím dobře bavím.
"Takže Barmane, co mi o sobě povíš abych si nemyslela že jsi hajzlíkový chuligán? "
, 

"Já vím, sám jsem to míchal a Long Island je super. Jen se nevyplácí dávat si ho na hladový žaludek a nejlépe na sluníčku..." pousměji se, vezmu hadřík a otři bar, zatímco se objeví další objednávka, kterou začnu míchat. Ale tu toho sleduji tady slečnu, která popíjí drink a hlavně jsem chtěl znát její reakci. A hraje taky dobře. Usměji se, tohle mám rád. Trochu challenge. A když se nepovede, tak se nepovede. "To by byla jenom předehra krásko. CO si o mě myslíš? Že jsem nějaký chuligán co ojíždí takové pěkné slečinky jako ty na špinavých záchodech? Tse..." nahodil jsem váraz zase vážný a možná trochu uražený a abych tomu dodal, začal jsem zase leštit bar. Přetvářka mi vždy šla.
, 

Nelenil a hodnotící pohled mi vrátil, tomu se jen pousměji a pak sleduji jak se pustil do míchání. Jde mu to skvěle, sluší mu to, myslím, že místní dívky z něj musí šílet a panáček si toho je dosti vědom .
Když mi dopluje drink k rukám opatrně ochutnám a uznale kývnu, "velmi dobré díky."
Chvíli ho nechám tápat zda ještě něco dodám, nebo ne, a když už si musí myslet že ne tak jen tak nezávazně prohodím "pokud by to byla jen krátká pauza, pak by to moc extra nebylo, nemyslíš?" a dál se napiju jako by se vlastně nic nestalo.
Jako bych mu právě teď neřekla, že jeho krátké sexuální výkony nestojí za nic. Koutky úst mi pobaveně zacukají jak čekám na jeho reakci.
Může se stát, že se urazí a nebo to pojme s nadhledem, jak to je taky myšleno a ukáže, že má krom pěkné tváře i mozek.
Když mi dopluje drink k rukám opatrně ochutnám a uznale kývnu, "velmi dobré díky."
Chvíli ho nechám tápat zda ještě něco dodám, nebo ne, a když už si musí myslet že ne tak jen tak nezávazně prohodím "pokud by to byla jen krátká pauza, pak by to moc extra nebylo, nemyslíš?" a dál se napiju jako by se vlastně nic nestalo.
Jako bych mu právě teď neřekla, že jeho krátké sexuální výkony nestojí za nic. Koutky úst mi pobaveně zacukají jak čekám na jeho reakci.
Může se stát, že se urazí a nebo to pojme s nadhledem, jak to je taky myšleno a ukáže, že má krom pěkné tváře i mozek.