Pohled stále upřený na toho cápka u baru, myšlenky už ovšem opět trochu někde jinde. Ty se však vrátí do přítomnosti jakmile si povšimne, že onen cápek si to míří s největší pravděpodobností přímo k němu. Vlastně proč ne, úplně neznámý člověk to pro něj nebyl a z čistě teoretického hlediska věděl, že by mu prospělo, kdyby mu dnešek někdo oživil. "Nazdar." Oplatí mu pozdrav stále trochu ztuhle a chvíli čeká po jeho první otázce, než se dostatečně oklepe a je schopen normálních odpovědí. Snad. "Jenom galaktického prezidenta z planety třetího světa vzdálené třistapadesít tisíc světelných let odsud, ale klidně mu židli zahřívej." Odpoví s naprosto vážnou, skoro až kamennou tváří a teprve pár vteřin po konci odpovědi jeden jeho koutek prozradí onu ironii, se kterou to celé myslel, načež ještě poupije trochu ze svého stále poloplného půllitru. "Když to tak vezmeš, v komiksovým světě je pořád nové všechno a zároveň nic. I když v poslední době se nejvíc řeší Aquaman, nemáš ani ponětí, jaký se vedou skoro až krvavý hádky o jeho novým pojetí v připravovaný Lize spravedlnosti." Poví tentokrát s naprostou upřímností a stále jistou nevěřícností v hlase. Vůbec neřeší, že by třeba jeho společník nemusel mít ani páru, kdo je takový Aquaman, však co. "A co ty? Nepřišli už jste vy chytrouši s pravítkama už na levitující budovy? To by byl totiž fakt průlom." Poznamená všeznale a usrkne poslední zbyteček pěny, co ještě ve sklenici má.

Dnešní den se nijak zvlášť nelišil od jeho ostatních takzvaně pracovních dní. Vstal možná jen tak o hodinku později, než obvykle, a to až kolem jedné hodiny odpolední. Vzhůru je tedy podstatně kratší dobu, než většina ostatních lidí v jeho okolí, což se na něm podepisuje maximálně větší přítomností energie v jeho těle. Jediné, co od té doby pořádně udělal, bylo bezduché pokreslení pár archů papíru, za jejichž pomoci se nějak pokusil utřídit myšlenky z dnešní noci, tedy lépe řečeno ze snu dnešní noci, který se dosti promítl na jeho celkovém stavu a opět ho uvrhlo do jeho zarytého mlčení a ignoraci veškerého okolí. Částečně proto si to dnes také ve svém tmavomodrém obleku s černou puntíkatou kravatou a bílou košilí vyrazil do ulic města. Nejprve ho jeho nohy zanesly do parčíku, kde svým strnulým postojem ve stínu jednoho stromu a zadumaným pohledem namířeným někam do na míle vzdálených dálav nejspíš vyděsil pár starostlivých maminek, které jakmile toho divného pána spatřily, popadly své ratolesti a odsunuly se o pár metrů dál. Po takto stráveném čase se opět vydal na pochod, tentokrát už si byl svého pohybu trochu více vědom a částečně i úmyslně zamířil do baru. Tam si hnedle tichým zastřeným hlasem objednal u baru půllitr píva a zamířil si to k jednomu zapadlejšímu stolku částečně snad i ve stínu, kam usedl a kde už nějakou tu úlhodinku sedí a s velmi sveřepým výrazem pozoruje protější zeď. Když se však dveře baru otevřou, hlavu na chvíli pootočí, aby se podíval na narušitele mírumilovného klidu, který v baru doposud v rámci možností vládl. Možná se ze své zádumčivé nálady už přeci jen dostává a přemýšlí, jestli by mu pro jednou zase neudělala nějaká společnost po sociální stránce dobře.

Ještě mne v odchodu zarazila jeho slova, "takže tančíš? V tom případě se večer ukaž, já tam budu a byla bych na tvé....taneční umění zvědavá."

Pauze ve větě dává prostor spekulacím, ale to už nechám na něm.
Mám pochopení a je mi jasné, že musí makat.

"Já tam budu, tak se ukaž kocoure." Vrátím mu a pak už opravdu zamířím ven, bylo to zajímavé setkání. Mávnu a pak už se vydám domů.

"To bys raději aby bylo mrtvo? " vyhrknu a zasměji se, představím si zástup mrtváků jak se klátí po baru a chtějí po něm "mooozky" mám co dělat abych zastavila záchvat smíchu. Ovšem jsem natolik chápavá, že mi dojde co tím myslel, "jako jsi kus, ale sorry mám hodně práce, takže nepruď"

" Těší mne Petře a kdo ví, třeba se ještě někdy potkáme, hm...jdeš na Oldies párty? ", když si uvědomím, že zdržuji zvednu ruce jako na obranu a usměji se, " omlouvám se, platím a mizím...tak někdy, někde."

Položím na bar peníze a pokud nic nedodá otočím se k odchodu, u dveří se ještě otočím, zachytím jeho pohled a pošlu mu laškovně vzdušný polibek.

Zatím co čekám jestli nějak zareaguje, uvědomím si, že dnes je párty na kterou jsem chtěla jít. Moc se mi líbilo jak je to pojaté, nic extra moderního, ale pravá Oldies.
Akorát mě mrzelo, že nemám žádný doprovod, ale to snad není podmínkou vstupu. Už mám dokonce jasnou představu jak se obléknu a jak učešu, oči mi zajiskří a já dopiju drink a tázavě se zadívám na barmana, zda hodlá pokračovat v konverzaci alespoň tím, že mi řekne své jméno, nebo se mám zvednout a odejít.

" A zachraňovat dámu v nesnázích nespadá do tvého oboru? " Vrátím mu s úsměvem zpátky návnadu, nejspíš je zvyklý že dívky žadoní aby jim dal první pomoc, nebo jen prostě...aby jim dal.

"Co tě vede k tomu, že jsem křehotinka na lovu? Nedávno jsem se nastěhovala a tak poznávám sousedy, k tomu zajíčky nepotřebuji ."

Pak ukáže rameno a já se musím trochu naklonit, nevědomky sem mu tak poskytla výhled za výstřih, ale pokud se podívá uvidí jen černou krajku.

"Pěkné, pro vlky jako zvířata mám slabost, nejsem si jistá jestli to platí o lidském vlkovi a obzvlášť když je setsakramentsky vybíravý," natáhnu k němu ruku " Victoria .."

Dlouze se napiju a počkám až se zase dostane na doslech " to jsem měla vědět dřív, nic jsem nejedla. Co teď...zabije mě to? "
Vykulím oči v dobře zahraném zděšení a pak se rozesměji zvláštním sexy chraplákem.

Nechám ho chvíli dělat to, zač je placen a snažím se vypadat jako když o jeho slovech dlouze přemýšlím.

"Co si o Tobě myslím? Jak bych mohla mít jakýkoliv názor, jsem tady deset minut, takže pokud ojíždíš holky na záchodcích je to tvá věc, já jen říkám, že to pak není žádné extra číslo."

Uvolněně pokrčím rameny a prsty si projedu vlasy, chlapeček je profík na poli flirtu je to znát a já se kupodivu zatím dobře bavím.

"Takže Barmane, co mi o sobě povíš abych si nemyslela že jsi hajzlíkový chuligán? "

Nelenil a hodnotící pohled mi vrátil, tomu se jen pousměji a pak sleduji jak se pustil do míchání. Jde mu to skvěle, sluší mu to, myslím, že místní dívky z něj musí šílet a panáček si toho je dosti vědom .

Když mi dopluje drink k rukám opatrně ochutnám a uznale kývnu, "velmi dobré díky."

Chvíli ho nechám tápat zda ještě něco dodám, nebo ne, a když už si musí myslet že ne tak jen tak nezávazně prohodím "pokud by to byla jen krátká pauza, pak by to moc extra nebylo, nemyslíš?" a dál se napiju jako by se vlastně nic nestalo.
Jako bych mu právě teď neřekla, že jeho krátké sexuální výkony nestojí za nic. Koutky úst mi pobaveně zacukají jak čekám na jeho reakci.

Může se stát, že se urazí a nebo to pojme s nadhledem, jak to je taky myšleno a ukáže, že má krom pěkné tváře i mozek.