Bar


<- NÁMĚSTÍ
Né určitě ji neopustí to by si nedovolil zrovna ji. I když. U něho člověk nikdy neví. "Taky umím pít sám." řekl a šel s ní. Když se konečně s ní objevil v baru, zamířil s ní rovnou k baru, kde se posadil vedle ni na barovou židličku. Je zvědav jak to s ní dopadne. Podíval se na ni a pozooval ji jak si objednává, poté se podíval kolem sebe a když se mu konečně barman začal věnovat, rozhodl se že si dá bourbon. "Ale prosím tě. Já se umím bavit a věřím, že se brzo zapojíš i ty" podíval se na ni, mrkl a vzal do ruky sklenku kterou dostal od barmana. Kývnutím hlavy poděkoval. "Dlouho jsme se neviděli, když si tak zavzpomínám na naše poslední setkání a nejspíš bylo úplně první" ZAsmál se, bylo to docela vtipný pokud is dobře vzpomíná, jejich setkání bylo první a také "poslední? Nebo to bylo jinak? Už si nevzpomíná.
Né určitě ji neopustí to by si nedovolil zrovna ji. I když. U něho člověk nikdy neví. "Taky umím pít sám." řekl a šel s ní. Když se konečně s ní objevil v baru, zamířil s ní rovnou k baru, kde se posadil vedle ni na barovou židličku. Je zvědav jak to s ní dopadne. Podíval se na ni a pozooval ji jak si objednává, poté se podíval kolem sebe a když se mu konečně barman začal věnovat, rozhodl se že si dá bourbon. "Ale prosím tě. Já se umím bavit a věřím, že se brzo zapojíš i ty" podíval se na ni, mrkl a vzal do ruky sklenku kterou dostal od barmana. Kývnutím hlavy poděkoval. "Dlouho jsme se neviděli, když si tak zavzpomínám na naše poslední setkání a nejspíš bylo úplně první" ZAsmál se, bylo to docela vtipný pokud is dobře vzpomíná, jejich setkání bylo první a také "poslední? Nebo to bylo jinak? Už si nevzpomíná.
, 

Zacukají mu koutky, bohužel ne nahoru. „Nevím o žádných konkurzech ani reklamách. A navíc nemám televizi.“ odfrkne si a odsune skleničku. Z dechu mu šel cítit alkohol a pomalu se to začalo projevovat i na jeho chování. Založí si ruce na prsou a sleduje její naučné vyprávění o jeho charakteru. Potom potřese hlavou a lhostejně nad tím mávne rukou. „Tak si jdi.“ zašeptá skoro šeptem a snaží se o uražený tón, ikdyž mu to moc nešlo. Neuměl si přiznat, že je mu líto že ho opouští, na to měl moc velké ego. Zkousne si ret a zamyšleně sleduje tousty. „A co s tímhle?“ ušklíbne se a poposune k ní talíř s toustama, kterých se nikdo ani nedotkl a které už jsou určitě studené. Potom přijme jeho vizitku. Narychlo jí sjede pohledem. Ha! Telefon! vítězoslavně se uculí, když na vizitce spatří telefonní číslo a zastrčí si jí do kapsy. Potom s kamenným výrazem sleduje, jak mává ná číšnici.

//Náměstí
Samu mě překvapilo, že i Trevis má své meze, aspoň jsem do budoucna zjistila jak se ho zbavit, kdy na něj nebudu mít náladu. "Budiš pít umím i sama. Snad" mrknu na něj dost pobaveně a usměji se. Když vejdu do baru, nepřekvapuje mě, že je tu živo a tak zamířím k barovému pultu, kde se usadím na židli a objednám si rum s Colou proměnu.
Trevis mohl zpozorovat, že jsem se celkem uvolnila během cesty a svou mrzutou náladu jsem nechávala za sebou.
Když jsem se rozhlédla pozorněji po místnosti uvidím pár tváři jež jsem potkala na Oldies party. Ale však pak raději věnuji pozornost Trevisovi. "No, asi mi došla slova po tvém proslovu,že kdy se budeš nudit odcházíš." řeknu mu poklidně, ale i upřimně.
Samu mě překvapilo, že i Trevis má své meze, aspoň jsem do budoucna zjistila jak se ho zbavit, kdy na něj nebudu mít náladu. "Budiš pít umím i sama. Snad" mrknu na něj dost pobaveně a usměji se. Když vejdu do baru, nepřekvapuje mě, že je tu živo a tak zamířím k barovému pultu, kde se usadím na židli a objednám si rum s Colou proměnu.
Trevis mohl zpozorovat, že jsem se celkem uvolnila během cesty a svou mrzutou náladu jsem nechávala za sebou.
Když jsem se rozhlédla pozorněji po místnosti uvidím pár tváři jež jsem potkala na Oldies party. Ale však pak raději věnuji pozornost Trevisovi. "No, asi mi došla slova po tvém proslovu,že kdy se budeš nudit odcházíš." řeknu mu poklidně, ale i upřimně.
, 

Upil jsem pár loků ze své whisky, abych přebil pachuť ocele na jazyku. Prsty jsem si zajel do vlasů, odkašlal si a ze své bundy vyndal krabičku cigaret. V hlavě jsem měl zmatek a zároveň prázdnotu, nedokázal jsem se sám v sobě vyznat. Paradox, že jsem se od takových pocitů snažil utéct sem - do Shadowhillu - a teď tady sedím jak hromada sraček a snažím se vymýt si mozek alkoholem. Pobaveně jsem se nad tím ušklíbl a zavrtěl nad sebou hlavou. Jsi hromada sraček, potvrdil jsem si v mysli a zapálil si cigaretu, ze které popotáhl. Ale sexy hromada sraček.
Najednou jsem slyšel blondýnku, která se ke mně nahnula. Popravdě jsem nevěděl, o co jde, ale pokusil jsem se zamyslet nad tím, co říkala předtím. Tak koukám, že nejsem jediná hromada sraček. Jsme tu dvě hromady sraček. Rozhlédl jsem se kolem sebe a na blondýnku se pak usmál. Skoro vítězně. "Dneska máš šťastnej den - zrovna mám svou bundu vyválenou ve sněhu a načichlou toulenem," odpověděl jsem, popotáhl z cigarety a společně s whisky se přesunul o židli, abych seděl vedle ní. Cigaretu jsem držel mezi zuby a nabídl jsem jí pravici. "Colton," představil jsem se a pak zvedl skleničku a zadíval se jinam. "Ou, teda ne. Jsem prý hnusnej a prolhanej parchant," řekl jsem slova Will a zase se opřel loktem o bar. "S tím prolhaným bych souhlasil, ale s tím hnusný ne," zamumlal jsem a našpulil rty. Dopil jsem whisky a objednal si ještě jednu. "A proč si ty vymýváš zoufale mozek, neznámá?" zeptal jsem se s hlubokým povzdechem a pohlédl na ní.
Najednou jsem slyšel blondýnku, která se ke mně nahnula. Popravdě jsem nevěděl, o co jde, ale pokusil jsem se zamyslet nad tím, co říkala předtím. Tak koukám, že nejsem jediná hromada sraček. Jsme tu dvě hromady sraček. Rozhlédl jsem se kolem sebe a na blondýnku se pak usmál. Skoro vítězně. "Dneska máš šťastnej den - zrovna mám svou bundu vyválenou ve sněhu a načichlou toulenem," odpověděl jsem, popotáhl z cigarety a společně s whisky se přesunul o židli, abych seděl vedle ní. Cigaretu jsem držel mezi zuby a nabídl jsem jí pravici. "Colton," představil jsem se a pak zvedl skleničku a zadíval se jinam. "Ou, teda ne. Jsem prý hnusnej a prolhanej parchant," řekl jsem slova Will a zase se opřel loktem o bar. "S tím prolhaným bych souhlasil, ale s tím hnusný ne," zamumlal jsem a našpulil rty. Dopil jsem whisky a objednal si ještě jednu. "A proč si ty vymýváš zoufale mozek, neznámá?" zeptal jsem se s hlubokým povzdechem a pohlédl na ní.
, 

Nebrání mu v pití, tohle si musí vybojovat sám.
"Chceš být herec, fajn...na kolika konkurzech si byl? Kolikrát jsi se přihlásil když hledali někoho do reklamy? Čekáš, že někdo přijde a zaťuká ti na rameno a okamžitě z tebe bude stár? Takhle to je jen ve filmech. A pokud jde o jízdu na koni, to je to nejmenší, myslím, že tady ve městě je jízdárna."
Sleduje ho , snaží se odhadnout co se skrývá pod povrchem tohoto kluka, "Takže podtrženo a sečteno milý Luku, ty jen sedíš na zadku, běduješ jaký je na tebe osud krutý a neděláš nic proto aby jsi to změnil....ne, vlastně pardon, chlastáš první ligu. Takže, nejsem psychiatr, tady máš mou vizitku a pokud opravdu budeš chtít něco udělat se svým životem, klidně přijď, ale já se nehodlám dál dívat, jak se někdo s takovým potenciálem snaží uchlastat k smrti."
Mávne na číšnici, rozhodnutá zaplatit a odejít.
"Nechám tě teď být, je jen na tobě jak se rozhodneš."
"Chceš být herec, fajn...na kolika konkurzech si byl? Kolikrát jsi se přihlásil když hledali někoho do reklamy? Čekáš, že někdo přijde a zaťuká ti na rameno a okamžitě z tebe bude stár? Takhle to je jen ve filmech. A pokud jde o jízdu na koni, to je to nejmenší, myslím, že tady ve městě je jízdárna."
Sleduje ho , snaží se odhadnout co se skrývá pod povrchem tohoto kluka, "Takže podtrženo a sečteno milý Luku, ty jen sedíš na zadku, běduješ jaký je na tebe osud krutý a neděláš nic proto aby jsi to změnil....ne, vlastně pardon, chlastáš první ligu. Takže, nejsem psychiatr, tady máš mou vizitku a pokud opravdu budeš chtít něco udělat se svým životem, klidně přijď, ale já se nehodlám dál dívat, jak se někdo s takovým potenciálem snaží uchlastat k smrti."
Mávne na číšnici, rozhodnutá zaplatit a odejít.
"Nechám tě teď být, je jen na tobě jak se rozhodneš."
, 

Stále se nepřestává mračit a stále nemá to odhodlání podívat se na ni, očividně se to ale trochu zlepšilo. Docela ho ale štvala slova o snech, povolání, přáních a takových kravinách. Už už se chtěl nadechnout že tohle jsou jen kecy, potom si ale vzpomněl na svůj slib že to zkusí. Zase s povzdechem vydechne a zamyslí se. Čím bych chtěl být? Čím? Hmch. rozhlédne se, jako kdyby mu to mělo pomoct, potom mu to ale docvakne. Konečně se na Victorii napeosto vážně otočí. „Herec.“ přizná a pohlédne na skleničku. Hned ale přetěkne zpět na Victorii, jako kdyby se snad ptal o svolení, jestli se napít může.
Potřese hlavou. Tohle přece nebylo všechno, na co se ptala. Znovu se opře a zamyslí. Sny, přání...Nic takového neměl, pokládal to za nesplnitelné. Vzpomínal na dětsví, cokoliv kdy si přál. „Chci se napít.“ zaculí se na Victorii. „A taky naučit jezdit na koni...“ přizná po chvilce tlumeně, hned se ale zamračí. Takový on přece nebyl! „Ale k čemu tohle všechno je, stejně je to na nic. Víc mi pomáhá pití. Chtěla jsi jít do baruv místo toho to je jako na psychiatrii.“ zamračí se a bez jediného dalšího slova pozvedne skleničku a vyprázdní její obsah.
Potřese hlavou. Tohle přece nebylo všechno, na co se ptala. Znovu se opře a zamyslí. Sny, přání...Nic takového neměl, pokládal to za nesplnitelné. Vzpomínal na dětsví, cokoliv kdy si přál. „Chci se napít.“ zaculí se na Victorii. „A taky naučit jezdit na koni...“ přizná po chvilce tlumeně, hned se ale zamračí. Takový on přece nebyl! „Ale k čemu tohle všechno je, stejně je to na nic. Víc mi pomáhá pití. Chtěla jsi jít do baruv místo toho to je jako na psychiatrii.“ zamračí se a bez jediného dalšího slova pozvedne skleničku a vyprázdní její obsah.
, 

Povie čo by o mne chcel vedieť. Oblečiem si kabát a pozriem sa na neho. Potom začne rozprávať a ja prikývnem. „Ja viem ale mne to príde trochu trápne keď ona ťa tu balí a druhá osoba je tu navyše.“ Pousmejem sa ale potom si sadnem. „Tak narodila som sa New Orleanse a mám 23 rokov už pekne dlho. Sem do mesta som sa dostala tak keď ma otec nechal v našej chatke keď som sa šla prvý krát meniť na vlkolaka. Bola som tam asi rok a potom som odišla a chcela som nájsť miesto kde by som mohla začať nový život a zabudnúť na to ako sa otec na mňa vykašlal.“ Vzdychnem si smutne a napijem sa trochu a skloním hlavu. Pri tej spomienke sa mi nahrnuli slzy do oči a ja som ich musela zatvoriť aby som zahnala slzy.
, 

Všimne si jeho uvolnění, není to sice moc, ale pro začátek dobré.
Vnímá jeho slova, nejdřív nechce, ale nakonec svolí, že to zkusí "víš jak to chceš zkusit? Myslím, že teď je chvíle kdy by jsi mi mohl říct jaké jsou tvé sny, tvá přání? Čím by jsi chtěl být?"
Stáhnu svou ruku z jeho prstů a narovná se, je pravda, že viděla příliš mnoho promarněných životů, takže doufá, že ten jeho takový nebude.
Nehodlá mu cpát peníze, ale rozhodla se mu usnadnit začátek, pokud sám bude vědět, jaký ten začátek je.
"Luku, já ti chci pomoc, ale musíš ty sám vědět, co chceš."
Vnímá jeho slova, nejdřív nechce, ale nakonec svolí, že to zkusí "víš jak to chceš zkusit? Myslím, že teď je chvíle kdy by jsi mi mohl říct jaké jsou tvé sny, tvá přání? Čím by jsi chtěl být?"
Stáhnu svou ruku z jeho prstů a narovná se, je pravda, že viděla příliš mnoho promarněných životů, takže doufá, že ten jeho takový nebude.
Nehodlá mu cpát peníze, ale rozhodla se mu usnadnit začátek, pokud sám bude vědět, jaký ten začátek je.
"Luku, já ti chci pomoc, ale musíš ty sám vědět, co chceš."
, 

Její smutek ho ani při nejmenším nezajímal, nebo to na sobě nedával znát. Stále hleděl do své skleničky, kde se jen velmi matně odrážel jeho vlastní odraz. Hleděl si do vlastních očí a sám sebe nutil zamyslet se nad tím, co říkala. Znovu se zamračí a koutkem oka po ní zašilhá. „Hm, a co když prostě nechci?“ broukne stále ublíženým tónem a pozoruje číšnici, co obsluhovala nějakého muže. Hm, z toho oboru bych mohl jít i na barmana. Aspoň něco s alkoholem. zamračí se a pohled se přenese na barmana před náma, co zrovna neměl nic na práci.
Ušklíbne se a sleduje její prsty položené na jeho. Stisk skleničky nepatrně povolil, což nebylo na první pohled znát ale ona tu musela cítit, jelikož se jeho rukou dotýkala. Mělo to něco do sebe, žít si život podobný tomu jejímu, o tom nebylo pochyb. „Hm, tak já to zkusím.“ zabručí, moc věrohodně to ale neznělo. Popravdě netušil, kde by měl začít.
Ušklíbne se a sleduje její prsty položené na jeho. Stisk skleničky nepatrně povolil, což nebylo na první pohled znát ale ona tu musela cítit, jelikož se jeho rukou dotýkala. Mělo to něco do sebe, žít si život podobný tomu jejímu, o tom nebylo pochyb. „Hm, tak já to zkusím.“ zabručí, moc věrohodně to ale neznělo. Popravdě netušil, kde by měl začít.
, 

"Tak třeba začni tím, odkud pocházíš, kolik ti je vlastně let, jak jsi se dostala semka do Shadowhillu hm? Dobrý start co myslíš?" usměji se. Však povídej povídej, já jsem člověk zvědavej. A jo, docela by mne zajímalo, jestli se vlkodlakem narodila či stala. To mi nějak uniklo. Sic je to více méně informace irelevantní, ale tak... Nensáším trapné chvíle ticha. "Je to trapné, když je ticho a já to popravdě úplně nesnáším," zasměje se, když se zvedne s tím, že by měla jít a začne si oblékat bundu. Všimla si, jak mě ta servírka balí. Ono, kdo by si nevšiml... "TO už chceš jít? Sakra, a já myslel, že si o tobě ještě něco pozjistím..." zakroutím hlavou. "Té holčiny si nevšímej, občas se nějaká taková najde. Vystrkuje kozy a snaží se nabalit..."
, 

Vjede si prsty do vlasů a zamyšleně na něj kouká, nezdá se, že by byla naštvaná, spíš jen smutná.
"Kdybych byla tvoje matka, tak tady nesedíš ty ani já."
prohodí potichu, což velmi kontrastuje s jeho výbuchem, sleduje jak se drží skleničky jako by to byl záchranný kruh, jediná věc na světě, která ho udrží při životě.
"Děláš ze sebe chudáčka co má prostě smůlu? Ano já si žiji svůj šťastný život a dělám co mě baví, ale samo mi to do klína nespadlo. A nač si ztěžuješ? Jsi zdravý, mladý, co ti brání dělat co chceš? neřeknu, kdyby jsi neměl noh, ruce, měl nevyléčitelnou nemoc , pak bys mohl naříkat, ale povím ti...takoví lidi mají do života víc elánu než ty. Tak se sakra seber a dělej něco."
Položí mu drobné prsty na jeho křečovitě sevřené , "všechno máš ve svých rukách, chce to jen chtít...ovšem na dně lahve to nenajdeš."
"Kdybych byla tvoje matka, tak tady nesedíš ty ani já."
prohodí potichu, což velmi kontrastuje s jeho výbuchem, sleduje jak se drží skleničky jako by to byl záchranný kruh, jediná věc na světě, která ho udrží při životě.
"Děláš ze sebe chudáčka co má prostě smůlu? Ano já si žiji svůj šťastný život a dělám co mě baví, ale samo mi to do klína nespadlo. A nač si ztěžuješ? Jsi zdravý, mladý, co ti brání dělat co chceš? neřeknu, kdyby jsi neměl noh, ruce, měl nevyléčitelnou nemoc , pak bys mohl naříkat, ale povím ti...takoví lidi mají do života víc elánu než ty. Tak se sakra seber a dělej něco."
Položí mu drobné prsty na jeho křečovitě sevřené , "všechno máš ve svých rukách, chce to jen chtít...ovšem na dně lahve to nenajdeš."
, 

Po tichu som sledovala okolie a v tom mi Peter povedal aby som mu niečo povedala o sebe. „A čo by si také chcel vedieť?“ Opýtam sa a pousmejem sa. V tom tam príde čašníčka a ja sa jej zľaknem. Sakra asi by som ich mala nechať samých. Je vidno že ona ho balí a on ma o ňu záujem. Pomyslím si a potom sa pozriem na Petra. „Asi by som už mala ísť. Vidím že túto slečna po tebe ide a ja vás nechcem otravovať.“ Poviem a potom sa postavím a začnem si obliekať bundu.
, 

Rita taky zůstane pro dnešní noc na víně, ono se to někdy nevyplácí míchat. Zkuste si dát třeba pár rumíků s colou a pak do toho pár sklenek vína. To je pak sranda, tahle kombinace mě prostě nesedne. A že jsem to párkrát podcenil, ono se to pak nevyplácí. A taková pořádná kocovina pak stojí za to ne že ne. Když servírka odešla, opřel jsem lokty o stůl a naklonil se k Ritě. "Nu tak mi pověz něco o sobě, ať řeč nestojí a trochu se ten večer hýbe," usměji se a to už se tam objeví servírka s objednávkou. Byla rychlá a nenápadná jak husa na pekáči. Možná bych mohl Ritě prostě zavolat taxika a popadnout tady slečinku. Ale počítám, že ejště bude mít dlouhou šichtu.
, 

Úsměv mu rázem zmizí. Poslouchá její slova, nedává na sobě znát jakoukolov emoci, jen sem tam svraští obočí a zatváří se zamyšleně. Při posledních slovech ale bouchne pěstí do stolu, až se skleničky i tousty, co před chvílí číšnice donesla, nadskočí. „Mluvíš jako moje matka!“ prskne po ní rozzuřeně a odežene její ruku, která ho chytla za bradu. Normálně by si to nechal líbit, teď se ale ještě víc odtáhne a podrážděně jí sleduje. Alespoň že neodchází, jako by to udělal ve většina případů. Sakra, ta holka má ale vliv. To ale neměnilo nic na tom, že se tvářil nadmíru ublíženě.
Poposune se na židli a místo toho, aby přišla omluva znovu hmátne po skleničce a lokne si. „Mě je jedno co se mnou bude zítra nebo za pět let. Nechci žít v tomhle zatraceném světě. Takže si nech svá slova o tom, co chci nebo nechci z hlouby duše, srdce nebo třeba ledvin.“ vrčí na ni podrážděně a uhýbá pohledem kamsi za pult. Nepřestává se při tom mračit ani prstama svírat sklenku, jako kdyby to bylo to jediné, co zná. „Žádná druhá šance neexistuje. Ty máš možná šťastnej život a děláš co tě baví, jenže ne všichni jsou na tom stejně.“ poznamená už o něco tišeji.
Poposune se na židli a místo toho, aby přišla omluva znovu hmátne po skleničce a lokne si. „Mě je jedno co se mnou bude zítra nebo za pět let. Nechci žít v tomhle zatraceném světě. Takže si nech svá slova o tom, co chci nebo nechci z hlouby duše, srdce nebo třeba ledvin.“ vrčí na ni podrážděně a uhýbá pohledem kamsi za pult. Nepřestává se při tom mračit ani prstama svírat sklenku, jako kdyby to bylo to jediné, co zná. „Žádná druhá šance neexistuje. Ty máš možná šťastnej život a děláš co tě baví, jenže ne všichni jsou na tom stejně.“ poznamená už o něco tišeji.
, 

Keď sme sedeli tak som sa obzerala po bare a pomaly sa to tu začínalo zbiehať. Čo mi nevadilo Potom k nám prišla čašníčka a keď som videla čo robí tak som prekrútila očami. To nemôže robiť trochu nenápadne? Takto sa pretŕčať pred Petrom ako nejaká ... Potom sa ma ale Peter opýtal čo si dám a ja som sa pozrela na neho a povedala som. „Dám si tiež víno.“ Poviem a usmejem sa na neho a on si ešte objednal nejaké toustíky.