Sázka na Lukovu inteligenci byla správná, takže zakloním hlavu a pobaveně se rozesměji.
"Ano, klidně mě poslat k čertu můžeš, ale něco mi říká, že počkáš až se najíš."

I tohle je samozřejmě myšlené ve srandě, popravdě je dobře, že se hovor stočil na odlehčenou notu, na vážná témata bude času dost, něco mi říká, že Luka nevidím dneska naposledy.

"Tím chceš říct, že vypadám jako když jsem na holky? "

Ušklíbnu se a beru do ruky toust. Ještě než si dám, zamumlu cosi jako dík a potom už si s chutí pochutnávám na toustech, které Victorie objednala. Chvilku oba jíme, když se Victorie znovu ozve. Nevinně se uculím, čímž působím dojmem dokonalého andílka, který by přece nic nikdy neprovedl. „A kdo řekl, že bych to nejraději neudělal i teď?“ oplatím jí to a znovu se zakousnu do toustu. Upřímně, vařili tu dobře. Tedy, mnohé lépe než v jídelně na studentských kolejích, to se muselo uznat. Další věta byla znovu myšlena vtipem. Obočí mi ihned vystřelí nahoru a otočím se na ni. „Ale, ale, ty se mi nezdáš.“ uchechtnu se a zavrtím hlavou.

Zaskočeně jsme zamrkala. "Hmm.. takže od kočičky jsme postoupila k hmyzu jo? Ty jsi milý, Reede." zasměji se tiše, natož dopiji do dna svůj napoj a zvažuji jeho napady na hru. Na čas jsem zavrhla, jelikož takto bych se leda nejrychleji opila, věděla jsem kde mam své meze. "Fajn, tak stary, dobrý úkoly a otázky. " souhlasila jsem nakonec, připomínalo mi to staré dobré časy na škole bylo to vtipné, takové deja vú.
Nakonec si svleču mikinu pod níž mám bílé tílko, které je úplny opak mích černých uplých jeanu. V mých očích šel vidět zapal nehodlala jsem s Trevisem prohrát, ach tak lehce jsem zas propadla svému soutěživému duchu.

„Neměl.“ nesouhlasí s jejím odhadem a svá slova podtrhne záporným zavrtěním hlavou. Upřímně, nijak moc mu to nevadilo. Přesto si pobaveně odfrkne a sleduje, jak si s chutí dopřává toust. Hladové na něj pohlédne. „Hm, můžu taky?“ pomalu nadzvedne obočí a má co dělat, aby se do něj zakousl ještě před odpovědí. Nakonec odolá a sleduje její skoro nepatrné zachvění. „Jsi roztomilá.“ zaculí se na ni, nežlo ale rozpoznat, jestli to vůbec myslí vážně. I ona se rozhlédne po baru a usměje se na nějakého muže, co nedávno dorazil. Pak přijde otázka. „No, tak na to stejné bych se mohl ptát já tebe.“ chraplavě se zasměje, navazuje na ten úsměv. Nakonec si sám prohrábne vlasy a pousměje se.

Přemýšlivě sleduje každé hnutí v jeho tváři, přijde ji trochu zmatený, ale pak promluví a ona se musí pousmát.
"Napsat co se honí holkám v hlavě je nadlidský úkol, už jsi měl přítelkyni? No myslím, že ano, tak jistě víš, že dostat se do hlavy mladým dívkám a odhadnout jejich reakce, je téměř nemožné."

Vezmu si jeden toust a s chutí se do něj zakousnu, stejně jako Luke se rozhlédnu po baru, který se slušně zaplnil, a dokonce zahlédnu i známou tvář, barman Peter, pak svůj pohled věnuji zpět Lukovi, všimnu si jak si pohrává s pramenem mých vlasů, a nepatrně se zachvěji.

"Rozhlížíš se po nějaké vhodné slečně pro sebe?"
Laškovně na něj mrknu a k otázce jeho budoucnosti se nevracím, to potřebuje čas.

V hlavě jsem si přehrál jméno upírky ještě několikrát, ale pak mě zmátla tím, abych jí říkal jinak. "Fajn, ale pouze před ostatními," mrkl jsem na ní šibalsky a díval se, jak do sebe kopá panáky. Pěkně jeden za druhým. Nevím proč, z nějakého důvodu mě to u holky uchvátilo.
Nad její otázkou jsem zavrtěl hlavou, až mě to pobavilo. Uchechtl jsem se při té představě. "S mladou těžko, žádnou nemám. Ale holka to je," řekl jsem polopaticky a zadíval se do whisky ve skleničce. Zbytek cigarety jsem típl do popelníku na baru a vydechl zbytek kouře. Pohledem jsem sjel zpátky na Vivian a tázavě mi vyjelo obočí. "Takže ty máš pro změnu trable s ex, chápu to dobře?" zeptal jsem se a hlavu natočil lehce do strany. "Přesně to je ten důvod, proč raději žádné mladé nemám," přitakal jsem a upil ze sklenky.

No vida, povedlo se mi upoutat jeho pozornost, nebo spíš převést ke mě. Zacukali mi koutky. "Pecka..." zamumlala jsem a kopla do sebe panáka čehosi. Pachuť hořkosti jsem nevnímala, i když mi to pořádně zkřivyli obličej v náznaku nechutenství. To byl humus, kde je moje slaďoučké víno?!
Pohlédla jsem na jeho ruku, kterou ke mě napřáhl a stiskla mu ji jak se patří. "Vivian," představila jsem s a dokonce se usmála, výjimečně jsem ani neřešila to, že jsem použila jméno kterým se v zásadě nepředstavuji. "Ale před jinými mi, říkej Lotte," ucukl mi koutek. Byla to taková žádůstka a moc jsem nevěřila tomu, že by mi vyhověl. Ale těžko říci. "Oh, hádka s mladou?" ušklíbla jsem se. Dělej si z toho srandu a nic ti nedá! A vůbec, kdo tu tak pěkně opustil svého milovaného, hm? vnitřní hlášek mi šlapal na krk, zmrd jeden. Kdybych mohla, už by nebyl... Vždy má tak úžasný řeči!.. "Ale..." mávla jsem rukou, kopla do sebe panáka a štamprle posunula k barmance. "Řekněme, setkání s někým koho jsem zrovna nepotřebovala vidět jelikož jsem ho svinsky opustila.. Eh," zavrtěla jsem hlavou a pohodlněji se usadila, abych náhodou nespadla.