Už poněkolikáté mě osloví přímo jménem a nevynechá ho, jako se to v rozvinuté konverzaci dělá. Nevadí mi to, z jejích úst to zní roztomile. Pousměju se a přikývnu, přisednu si tedy k nim a pokývnu hlavou na její konkrétní místo, které ještě neznám, ale jsem si jistý, že se mi to tam bude líbit.
Carl nás opustí a já mu popřeji pěkný večer, pak už se tedy natočím k Sofii a všechnu pozornost věnuji jí. "Jen dopiji a můžeme jít, třeba si pak dáme drink někde spolu," nakloním hlavu na stranu. Neočekávám, že půjdeme do dalšího podniku, je to jen zdvořilý návrh. To, že se dotkne nohou mého stehna nějak přejdu, aniž bych dal najevo reakci. Pokud mi nestrčí ruku do kalhot, umím se ovládat. Zadívám se do jejích zářivě modrých očí a pak se pousměju, když sklopí hlavu ke svému pití. Roztomilé.
Dopiju svou whiskey a stoupnu si. "Omluv mě, zaplatím a hned jsem tvůj." Vydám se tedy k baru, kde počkám, až mi uražený Mikel bude věnovat pozornost. "Platím za sebe i za slečnu," oznámím mu a postrčím k němu bankovku. Nechám mu vcelku velké dýško a pak už se věnuji jen Sof. Pokud přišla v kabátu nebo bundičce, pomohu ji jí obléct a nabídnu rámě, abychom mohli společně odejít. Pak už zmizíme z baru na ulici.
"Tak, veď mě, moc to tu neznám a jsem si jistý, že máš vyhlédnuté to nejlepší místo," cuknu jemně obočím a zakřením se nevinně. Po jejím boku následuji směr cesty a jen lehce konverzuji, aby řeč nestála.

>>Někam se Sof

Carl nemá nejmenší tušení, že má tu čest s upírkou a jejího pohledu na jeho krk si nevšimne. "Aha, no to já neumím, takže" odpoví na tančení a lehce u toho pozvedne rukama. Nevšimne si, že se chtěla zasmát a i kdyby to udělala, neřešil by to, hold by ji to přišlo vtipné, zeptal by se proč a vyříkali by si to. Neudělala to a proto to neřeší. Neměl tušení, že její přítel je truhlář. Jeden tu už je? pomyslí si "znáš ho? mohla by být dobrá spolupráce" pokrčí rameny. Třeba má nějakou dílnu, kde by mohli teoreticky dělat spolu. Pokud by si padli do oka. "Aha, takže tu vlastně jen odpočíváš" řekne si spíše tak pro sebe. Potom se tam už objeví Dean a Sef se objeví úsměv. Asi se ji líbí. Potom se k nim už posadí, vedle ní. Potom si už objedná další Whisky a když už tam Charlotte Carl rychle dopije pivo a poprosí o další pivo, aby nemusela chodit dvakrát. Je jasně vidět, že Sof s Deanem flirtuje a on naopak s ní. "Tak se užijte večer" řekne a zvedne se. Vypadá to, že odejdou oba dva. Proč jim nenechat soukromí už teď. "Já se jdu podívat zase na bar, mějte se" rozloučí se s nimi a zase se posadí na bar, kde je barman se Charlotte.

Na někoho za barem (Mikel, Char)
"Dneska docela šrumec co?" koukne do celého baru, málo lidí tu není, napije se svého piva a sedne si na barovou židli. Když se posadí, zapálí si další cigaretu.

Popravdě jí pivo nikdy moc nechutnalo, nepřišla mu na chuť. Když už si nedá tvrdé, tak aspoň víno. Ale neraději má krev, což se za alkohol nedá považovat, ale přesto to droga je. Droga, ke které se každý den ráda vrací. Mimoděk sjede na prchavý okamžik Carlovi na krk, ale tak, aby si toho nevšiml. Jak asi chutná? Dlouho se nezakousla do obyčejného člověka a sakra jí to chybí. ,,Není to špatné, hlavně pro lidi, co si chtějí zatančit. Což já osobně mám ráda" Opáčí mu na ten jeho nesmysl, že všichni chodí pravděpodobně sem. Ono spíše některým lidem je to jedno, hlavně, že mají co pít. Po tom, co si vysvělí tykání se dostanou k jeho práci. Jakmile pronese, že dělal truhlařinu, má chuť vyprsknout smíchy, ale má stále ten samý netečný výraz. To vážně? Budeš mě pronásledovat i tady, Juliene?! Ty parchante.. Řekne si pobaveně v hlavě. Její přítel též dělá do truhlařiny, není to zase tak obvyklé, proto jí to docela i pobavilo. ,,Už tu jednoho máme, ale mám dojem, že se tomu teď moc nevěnuje" Protože se raději věnuje mě.. Dva truhláři na jeden malý Shadowhill, proč ne. Jeho otázka jí ani trochu nezaskočí, vždy se z toho dá nějak vykecat. ,,Kdo říkal, že jsem tady na stálo? Shadowhill může být jen přechodná stanice. Věř, nebo nevěř někdy je ten modeling tak unavující, že by si měl dát člověk pauzu" V tomhle nelže, opravdu to nejsou jen párty a večírky, je to dřina, žádné soukromí a žádný volný čas. Ale zase nepopírá, že jí to opravdu chybí. Když se u jejich stolku ocitne Dean, tak k němu zvedne oči a věnuje úsměv jen pro něj. ,,Vypadalo to, že máš důležitou debatu, nechtěla jsem rušit" Zacvrliká skoro jako hodná holčička, bože, kdo by jí tohle mohl věřit? Popravdě..hodně lidí. Až jí to občas i překvapovalo. ,,Samozřejmě" Reaguje na jeho posazení a trochu se popošoupne, aby měl místo. Stále si ale nechává nohu přes nohu. ,,Akorát si dám pánové ještě jeden drink a půjdu o dům dál" Pronese k oboum a rovnou prázdnou skleničkou mávne na Charlotte, která to pochopí. Musí uznat, že není blbá, což si o ní myslela, ale jen kvůli tomu, že si snad myslela, že může změnit Alexe. Děvkař se nezmění a nebo možná jo, ale vnitřně to v něm vždy bude. Stejně jako v ní. Může Jula milovat sebevíce, ale když se naskytne příležitost, ráda si uletí někde jinde. Ovšem Jul do toho šel s tím vědomím, že nebude věrná. I když moc dobře ví, že mu to vadí, jen jí to neříká. Ale není blbá. Pronikavým pohledem se zaměří na Deana, je to něco jako příslib, že kdyby chtěl, může bar opustit s ní. Pohled ale po chvíli odvrátí, její pohledy jsou až moc vzácné na to, aby plýtvala. Když se před ní postaví sklenička, nekomentuje to nijak a rovnou jí chytne mezi prsty a napije se. Po Julově poznámce to už asi nikdy nebude pít na ex. Kolik věcí dokáže člověku zůstat v hlavě.

„Jo, nerad ti to říkám, ale vzhledem k tomu, že jsem předtim byl u tebe, je normální, že na mně tvůj pach ulpěje a navíc jsem v tom lese byl taky,“ pokrčil rameny. Odmítal si to připustit, ale taky už pochopil, že mu alespoň Dead dovolí žít v té lži, že to neprovedl, i kdyby to nebyla pravda. Chce, abych se cítil špatně...? zeptal se nechápavě a stiskl zase zuby.
„Nechápeš, že mluvíš zcela stejně? Že seš taky zaujatý sám sebou a odmítáš si představit, jak tyhle věci vidí jiní? Je fajn, že ti to pomohlo, ale obviňováním mě z toho, že jsem tě nechtěl zabít je... holý nesmysl?“ procedil skrze zaťaté zuby.
Byl rád, že ten rozhovor konečně ukončil, i když útěkem. Na druhou stranu mu to bylo jedno, šel se věnovat své práci, posléze mu pouze přinese jednu whiskey a více ho už neřeší. Asi nemá proč, protože věřil svému - nic neprovedl. A kdyby jo, neměl zapotřebí vidět někoho, koho napadl. Sám už svého "stvořitele" více neviděl. Alespoň by nepřerušil ten kruh, který se tím vytvořil.

Vyslechl si všechny ty výtky a hlavně tu, aby se začal chovat jako dospělý. Protože tu nepochopil, on byl ten, který se choval klidně, zatímco doktor mu zabraňoval v tom, aby pokračoval v práci a obviňoval ho z věcí, které neudělal. Hlava mu třeštila jako zvon, kdyby nebyl navíc strhaný k smrti, asi by už vyletěl a udělal i nějakou scénu, ale pro jeho dobro - a dobro ostatních - měl skutečně moc těžký den a nic dalšího už neměl zapotřebí. Jenže taky neměl náladu na tu nesmyslnou hádku, kterou musel trpět.
Zamračil se, když mu řekl, že buď přijme fakt, co provedl anebo odejde... Nesnažil se o odchod? Zamračil se, stiskl zuby, div si je pod tím tlakem, který na ně vyvíjel, nerozdrtil, odložil s prásknutím tác na bar, ruce založil protestně na hrudi, napřímil se, takže byl konečně vysoký tak, jak skutečně byl, přimhouřil zelené oči, aby alespoň trochu zaostřil na toho, kdo ho obviňoval z napadení jeho samého.
„Uvědomuješ si, co tu říkáš?“ zeptal se ho zcela vážně. „Obviňuješ mě z toho, že jsem napadl člověka. Poslouchal si mě včera? Když jsem říkal, jaký odpor nesu k sobě jako k té stvůře? Čeho myslíš, že tímhle docílíš? Nenávisti mě samého k sobě samému? Fajn, povedlo se ti to. Nenávidim se, teď ale musim pracovat. Když mě vyhodí, už si nebudu moct dovolit bydlení,“ ukončil jsem to, obešel ho, popadl tác, který jsem div nerozbil o ten bar a vrátil se za něj, abych konečně mohl dělat něco užitečného... I když by více bodla horká sprcha na uklidnění. Nic jsem neprovedl. A pokud jo... Nejsem nikdo, koho tenhle svět potřebuje. Akorát jsem si přihnal chmurné myšlenky, které jsem se snažil vždycky zastrašovat. Nejsem lepší než on. Nebo ten, kdo to udělal jemu... Jsem nic.

Carl nemůže vědět, jestli se Sof s Deanem třeba znají, ale ona mu to moc neosvětluje, není zapotřebí se o tom bavit. Kdyby chtěla, tak se může prostě hned zvednout a odejít, neřeší, jestli by tím někomu ublížila a nebo ne. To je u ní opravdu to poslední. Hledí jen na sebe. Při stisku ruky je ráda, že je tak vnímavý, má naprostou pravdu, pečuje o sebe každý den. Když odmítne cigaretu, dostanou se pak k pití. Oznámí mu, že pije Whiskey, název ani nezná, hlavně, že jí to chutná, objednává si to tady vždy, však barmanky nejlépe vědí, co je dobrého. ,,Nepiju pivo, tak netuším" Pokrčí rameny a na to jeho, že se třeba občas potkají se jen ze slušností usměje. Ale houby, žádná slušnost, jen se jí to nechce komentovat stylu, že možná a nebo, že doufá. ,,Spíše ještě noční klub a pak už toho tady moc není. Shadowhill není zase tak velký" Když se tak zamyslí, svým způsobem ani neví, jestli je tady ještě nějaký bar. Ví jen o tomhle. ,,V pořádku, nejsi jediný" Přejde to mávnutím ruky, nemá to sice ráda, ale co se dá dělat, bičovat ho tady za to nebude, kdyby ji ale potkal tak pred rokem, například, tak už by tady s ním ani neseděla. Chtě nechtě jí ten Julien opravdu mění a i když není nějak extra příjemná, aspoň není jako dříve a neznepřáteluje si lidi po jedné větě. Aby řeč nestála, tak se ho zeptá na práci. Moc se toho nedozví, ale stejně je jí to fuč. ,,A dříve jsi dělal? Než ses přestěhoval do Shadowhillu?" Jistě, že jí došlo, že není zdejší, není blbá. Když se jí zeptá napřímo, jestli je modelka, jsou jen dvě možnosti. Říct pravdu a nebo mlžit. Vybere si něco napůl. ,,Ano, jsem modelka" Jen se tomu už desítky let nevěnuji, protože jsem se stala upírkou a lidé ve městě nejsou natolik blbí, aby si nevšimli, že někdo nestárne.. Štve jí to, neskutečně moc, miluje tu práci, ale nemůže si dovolit, aby na ní přišli, že je upírem. Takže sice už není modelkou, ale nelže mu, byla jí. Vezme si pak skleničku a dopoje jí na jeden zátah, už tam toho moc nebylo.

V hlavě mu dva nějací mini mužíci náruživě mlátili kladívky do zvonu, který se mu rozléhal do nekonečna v hlavě. Byla to neuvěřitelná bolest, které Dean moc nepomáhal. Vyslechl si křivdu ohledně toho, že neprojeví nadšení a nepozdraví, načež na truc odpověděl: „Ahoj Deane, jsem rád, že žiješ.“ Chtěl hned na to vykročit, aby mohl pokračovat v práci, když v ní už musel i přes tu migrénu a bolest celého těla být, ale zdálo se, že ho jenom tak nenechá a bude mu křivdit i nadále za něco, na co mu řekl svůj upřímný, ale dost objektivní názor, který se u nich dvou lišil.
Zvedl ruku do výše jeho obličeje, přičemž měl ukazovák natažený, aby naznačil, že má taky nějakou poznámku, kterou by rád řekl. „Abych byl upřímný, mám nehoráznou migrénu a zároveň s tim musim bejt v práci. Bohužel tu nemůžu sedět jako ty a vybavovat se s ženskejma. Mimochodem, už se vrátila a má nového společníka,“ poukázal tim samým prstem na bar, kam se už upírka vrátila, ale pronesl to pouze jako protivnou poznámku někoho, kdo by vzhůru víc jak 24 hodin, z čehož už minimálně 12 hodin pracoval a kdo ví kolik zase běhal po lese a lovil něco, co mu právě dost obracelo žaludek vzhůru nohama.
Sledoval, jak si sedal, zamračil se, chtěl ho obejít, aby mohl pokračovat v práci, ale to by ho nesměl obvinit z něčeho, co neprovedl. Barva v obličeji se mu navrátila, i když do nepřirozeně rudého odstínu. Snažil se být klidný, ale v jeho hlase ten naštvaný nádech byl znát. „Včera jsem ti řekl stokrát, že nikdy nic takovýho neudělám. A pokud nejseš ta chcíplá liška s utrženou hlavou, co leží v lese, tak odmítám přijmout jakýkoli obvinění,“ ukončil to, obešel ho a šel si po svých pokračovat v práci s rudým obličejem a tichými nadávkami. Ví, že bych to neudělal, ale obviňuje mě... Má to zapotřebí? Asi jo...

Charlotte, se bavila s kamarádkou, Dean se slečnou a barman dělal svou práci. Carl popíjel pivo a pokud mu došlo, vždy si nechal dolít. Potom slečna, se kterou seděl Dean, odešla, ovšem všiml si toho až po té, co seděla jinde a sama. Kývla na něj, že si může přisednou, na oplátku přikývl, vzal si svůj pulitr a šel až k ní. Sedl si a položil si pivo na podtácek. "Nebude to Deanovi vadit, že se přidám?" optá se přátelsky. "Mimochodem, ahoj, jsem Carl" dodá pozdrav a představí se a podá ji ruku. Pokud mu ji i ona podala, mohla cítit pevný sebejistý stisk s hrubými prsty. I kdyby to Deanovi vadilo, pravděpodobně neodejde, ona ho pozvala, aby si přisedl a udělal to, nechtěl tam sedět sám. Jako na každého to zkusí s cigaretou. Musí tu být přeci nějaký kuřák, když to nebyl Dean ani Char, zkusí to na neznámou ženu. Vytáhne krabičku a nabídne ji "cigaretu?" zeptá se a počká, jestli si vezme, pokud ano, podá ji zapalovač a počká, až si zapálí. Potom si i on vezme cigaretu a zapálí si. Pokud si žena nevzala, pokrčil nad tím rameny, vzal si cigaretu a zapálil si. Jako u předchozích dvou lidí, si pomyslí, že pokud by ji to vadilo, nepřišla by do kuřáckého baru, i když se může mýlit. "Co piječ?" podívá se na její skleničku, poznal, že je to nějaký whiskey, ale přesto se zeptal, třeba mu to upřesní. "Mohu tykat?" optá se, když mu dojde, že ji nevykal, ale zatikal. Nevypadá o moc mladší než on, tak snad ji to vadit nebude. Chová se přátelsky.