Když selže jeho klidný výraz, cukne mi koutek úst "Pěkné jméno pro krásného chlapa." usmála jsem se nevině, však při zmíňce, že nasobě pracuje, jen souhlasně přikývnu a sjedu jej pohledem.
Když jsem mu pohlédla do očí, lehce jsem sebou trhla. Ta dravost mě zaskočila, nebýt tohp, že je člověk, nejspíš bych svůj pohled stočila k zemi. Pak navrhl, co k pití a tak se zamyslím, ale přeci jen nakonec povím. " Jo, to zní dobře." a tak zamířím k baru a nasledovně se ho optám."Co tě do Shadowhill vlastně přivedlo, Petere?" z meho hlasu zaznívala krapet zvědavost, protože každý měl nějaký důvod.
// sorry mobil

"Možná trochu mno," trhnu rameny a výraz nasadím úplně ten klidný, jako když o nic nejde a chvíli mi na tváři drží. A když zmíní vypracovaný zadek, stále tam ten výraz je. Přikývnu. "To si piš, taky na sobě poctivě makám," mrknu na ní a teď už se pousměji. A když mi nabídne svou ručku, příjmu, stisknu, zahledím se chvíli na spojené ruce a pak zvednu pohled k jejím očím. Měl jsem pravdu, už tam na plese jsem se trefil. Další vlčice, vida... "Peter, mě taktéž," přikývnu, naskočí do očí ty jiskřičky, ta šelma hluboko uvnitř mě se znovu pousměje. Jaká by asi byla trojka s dvěma vlčicema... Ty kráááso... A zase se vrátím do reality, když mne pozve na něco dobrého k pití. "No jasně, to si nechám líbit. Jagera na ledu, co ty na to?"

Rita nakonec souhlasila přikývla, načež si zase odložila kabát, takže jí to mizení nakonec přešlo. Což je asi dobře, zdála se dost utrápená a přeci jen, nechat dívku samotnou utrápenou napospas není to pravé ořechové a to se ani mě nelíbí. No a tak jsme zamířili k baru, když nás, hlavně tedy Ritu oslovil nějaký mladík s tím ,že jí zve na drink. "Platíš? Výborně!" usmál jsem se, načež se tu objevil další hráč, konkrétně slečna, která měla jasný cíl a to ukrást si mou pozornost. A tak jsem ucítil štípnutí do zadku, které jsem okomentoval jen hraným..."Auč!" a pak se už k dívce otočil. "Když já se dívám rád, to mi nemůžeš mít za zlé," mrknu na ní. "Pěknej zadek co hmmm?" zasměji se. Jo, vyzívá ke štípnutí no ne?

Pohladím se po rameni a tvářím se jako by mě to bolelo, pak se však široce zazubím, když odpoví jak myslíš, ani mě to nezaskočí, čekala jsem to.Jeho opravdu nic neskolí, to chtělo respekt, však když si pozorněji prohlédnu společnost Rity tak si vzpomenu, že jsem ho viděla na party, kdy šel k baru. *Hmm zajímavé..* zasměji se v duchu, ale co mě ještě víc zaskočí je, že je Rita vlkodlak, nebyla daleko takže jsem lehce ucítila výrazný pach, pižma charakteristický pro vlky.
Chvii jsem ještě sledovala jak si Trevis počíná, pak však vstanu tiše okolo nich projdu až k Ritinému doprovodu.
Štípla jsem ho do zadku, ale ne nebyla jsem opilá v tom jsem si byla jistá a poklidně si stoupnu na to kousek od něj. "Měl by ses méně intenzivně dívat. Bar na Oldies párty. "povím, abych mu osvěžila pamět a nato se nevině usměji, nemohla jsem si svůj neškodný žertík odpustit.

"JAsný prosím tě" mávl nad tím rukou a štouchl ji do ramene. Její odpověď ho nějak nezasáhla, tušil to..časem se to však změní ale. Jen se nad tím zasmál a ruce pozvedl do obraného gesta. "Dobrá dobrá jak myslíš." dal ruce dolů., "Teď ty" pokýval hlavou. Nad jejím úkolem se nadechl a podíval se kolem, nebo spíš se podíval na tu blondatou dívku Ritu. Poupravil si své triko a vstal z barové židličky. Vydal se přímo k ní. - k RITĚ. "Zdravím" podíval se na ni i na něho a usmál se. Viděl jak vypadá a vypadala hrozně, úsměv by ji udělal krásnou. No ona byla krásná. "Vidím, že máte špatný den. jsem Trevis Reed. Co takhle pozvat dámu na skleničku?" usmál se, pozvalji na skleničku jen aby ji zvedl náladu a vykouzlil úsměv. "Nic v tom nehledejte, jen pozvání na sklenku." ušklíbl se a koukal se na oba. Doufal, že to příjme.

Přikývla jsem nad jeho slovy. Přesně tak to má být, každý by měl vyšlyšet mě prosby, i ty nejmenší. Byla to možná banalita, ale jméno Vivian jsem říkala jen málo komu a rozhodně ne na potkání, pro všechny v kolonce "ostatní" jsem byla prostě Lotte. Spokojeně jsem do sebe kopla 4 tého panáka a v duchu se mračila, proč jen má alkohol na upíry tak slabí účinek? Ráda bych se opila a nevnímala tu asi skutečnost, že jsem ho možná viděla. Cítila jsem se slabá a ještě slabší s vědomím, že jsou to jen halucinace a nemohu ho ani obejmout. Zatřepu hlavou a významě se na něj podívám. "Tak proč tě to tolik sebralo, to, co i tobě ta holka řekla?" zeptala jsem se s neskrývaným zájmem. Bylo to trošku zvláštní, proto mě to asi tolik zaujalo. Alespoň nejsem jediná zhrzená duše, dá se to tak vůbec říci...
"Ne tak docela," prohodila jsem a koukla se kamsi za něj. "Ten člověk pro mě kdysi hodně znamenal, ale někdo jako já nemůže být s člověkem... Stárnou strašně rychle. A když si myslíš, že jsi tu osobu vytesnil z hlavy tak..." Pokrčila jsem rameny, řekla jsem až příliš. A nebudu mu vyprávět, že jsou ti spis halucinace po užití asi zkaženého vína. Mlaskla jsem. "Pro někoho jako jsme my, je to rozhodně to nejlepší řešení. Nebo je zabít, i tak se to dá řešit," v mém obličeji ani ne dvacetiletého děvčete se objevil výraz, který jraničil s výrazem chladnokrevného vraha. Vzápětí jsem se však opět zatvářila normálně. A ty bys jeho, Tvého Everetta, dokázala zabít? ozval se můj vnitřní hlášek, jenž byl důvodem změny výrazu v mém obličeji. Ne... A nevyslovuj jeho jméno.. vydechla jsem ve své mysli jako malé dítě, které chtějí linčovat. Ublížit bych mu nedokázala, ač jsem to udělala z vlastní sibecké emoce jménem strach.

Musel se zasmát tomu co řekla. A ještě jak řekla to jeho příjemní. Olízl si rty a pomalu si přiložil sklenku ke rtům a napil se. "Tak fajn" řekl, položil sklenku a mávl na barmana. "Jsem rád že do toho jdeš a nebojíš se." řekl a když barman přiskočil požádal ho aby mu přinesl dva panáky nějakého alkoholu. Poté se zas věnoval Vianne. "tak začínám. Jen tak pro začátek budu hodnej i když.." zasmál se a položil ji otázku. "Když se pořádně zamyslíš, pořádně se na mě podíváš a zapřemýšlíš o tom. Měla by jsi něco se mnou?" zeptal se ji a pozoroval ji. Nesmí lhát takže doufá, že si to pořádně promyslí, jeho pořádně prohlédne a odpoví.