Bar

, 

Rita je dost skeptická ohledně toho jejího... "vcítění se do společnosti," či jak bych to nazval. Ale i to se dá, je jen trochu plachá. Čas všechno spraví a tady holky ho na rozdíl ode mne, zatím, mají daleko více. A to je přeci dobře, minimálně pro ně. "Tak jo," kývnu nakonec Ritě, která mi oznámí, že si odejde až bude chtít i pěšo a tím to tedy považuji za uzavřenou kapitolu. Budu se jí snažit donutit trošku mluvit, nebo se spíš o to pokusím, ale to je tak vše. Ono vlastně mi do ní nic není... Telefon mám na papírku, který si schovám do pouzdra od telefonu a to je tak nějak vše, co zatím potřebuji. Však se uvidí... Pak jsem se tedy otočil zase k Vianne, opřel se o bar, Ritu už jsem před nějakou dobou pustil a očima přivolal barmana. "Jagermajstera, na ledu, třikrát," objednám nám pití. "Tak trošku popojedeme, jsem nějako moc střízlivý..."

Chvíli jsem ještě mlčela, pak si však objednám džus a usměji se nevině. Peter se opravdu snažil , aby se Rita necítila zle, ale radši jsem nic jí neřikal dalšího, přeci jen jsem pro ní jen cizí osoba a myslím, že nestojí o mé slova. Spíš naopak.
Kupodivu jsem nevěděla co říc, no spíš jsem s nechtěla míchat do jejich rozhovoru a jen pobaveně jej sleduji, stará se oni jako by byla opravdu bezbranná, malá holka, ale pořád zapomíná že je vlkodlaka dokáže se o sebe postarat.
Kupodivu jsem nevěděla co říc, no spíš jsem s nechtěla míchat do jejich rozhovoru a jen pobaveně jej sleduji, stará se oni jako by byla opravdu bezbranná, malá holka, ale pořád zapomíná že je vlkodlaka dokáže se o sebe postarat.
, 

Peter povedal že ma zbaví plachosti a aby som mu dala číslo. Aj keď som nevedela načo mu bude moje číslo. Pretože som vedela že po tomto už ma už ani jeden z nich nebude chcieť vidieť. Veď kto by aj chcel keď som takáto? Vzdychnem si. Číslo mu napíšem na papier a podám mu papier. „Moc neverím že by sa ti to podarilo.“ Potom sa pozriem na tú ženu ktorá hovorila aby som to už nehovorila že keby som rušila tak by mi to povedala. Lenže ja viem aký sú ľudia. So slušnosti nič nepovedia a len trpia ďalšieho človeka s ktorým nechcú byť. „Dobre.“ Poviem tej žene a potom sa pozriem znova na Petra a prikývnem. Povie že ak chcem ísť domov tak mi zavolá taxi lenže ja som nevedela čo mám robiť. „To je v poriadku ja to prejdem aj pešo do hotela. Keď budem chcieť.“ Poviem nechcem aby sa kvôli zaťažoval takými to kravinami.
, 

"Přesně tak," pokývnu, i když jsem viděl, že na Ritu toho je docela dost. Evidentně prostě nemá ráda větší společnost a chudák je nesvá, možná zklamaná, že jsem se šel bavit s někým jiným. Ale to jsem prostě já. Tohle bylo neplánované, je to hodná a pohledná holka, ale prostě... Však se znám, samá párty a bordel, vykecávám se s každým, hlavně každou ať už jde o nevinný rozhovor nebo flirt či svádění. Prostě tak to je. "Jestli chceš domů, tak ti zavolám tágo ale omluvím se, nesvezu se s tebou. Využívám zítřejšího volna a svého vzhledu v saku," usměji se a pustím ruku z jejího boku.

Protočím nad tím očima a chytím jednu z jejích ruk a stisknu jí pevně. "Tohle už neříkej, myslím že kdyby si rušila, tak by jsme ti to řekli ne? " a usměji se natož pustím její ruku, nebylo problém říc že Peter by byl schopen to řic, stejně jako já a přímí lidé se poznají.
Nakonec jsem se natáhla pro mikinu a zapnu si jí a při zmínce, že není jeho přítelkyně jsem lehce zrudla. *Už zas jsme udělala unáhlený závěr vr..* radši jsem se neomlouvala, jinak by to bylo ještě divnější, než ten omyl.
Nakonec jsem se natáhla pro mikinu a zapnu si jí a při zmínce, že není jeho přítelkyně jsem lehce zrudla. *Už zas jsme udělala unáhlený závěr vr..* radši jsem se neomlouvala, jinak by to bylo ještě divnější, než ten omyl.
, 

"Jenže někdy právě o to jde a v dnešním světě... Samozřejmě v mezích," povím, na tváři mi teď už ten úsměv moc nehrál, spíš jen lehké cuknutí koutku. A spíš se tváří, jakoby tu snad nebyla a nechávala všechno na ostatních a hrála si na vzduch. Ba ani to ne, vzduch je i vítr a vítr umí šeptat a Rita úplně mlčela. A ani se nebránila, když jsem jí chytil a přitáhl k sobě... Ach, vlastně mi jí bylo i trochu líto. Potřebovala by někoho, pro koho by to byla jen ona a neexistoval svět a to bude asi trošku problém. Ne, že bych jí to nepřál ale... Prostě tohle už se málo vidí. Stačí se jen rozhlédnout po baru... Nicméně, neměla by být tak uzavřená do sebe a všechny odhánět, to taky škodí a je to rozhodně škoda. "Víš ty co? Asi tě budu muset té plachosti trochu odnaučit a začít co nejdříve... Hmmm... Budeš mi muset na sebe dát číslo." V hlavě už plánuji nějakou párty a jak jí dostat trochu do dění.
, 

„Ja nebudem nikoho otravovať a ani sa vnucovať.“ Poviem Petrovi. Tá žena sa prihovorila ku mne a povedala aby som sa usmievala. Prečo mi každý hovorí čo mám a čo nemám robiť? „Dobre. Ja Rita,“ Poviem a potom sa začnú oni dvaja vyprávať a ja znova mlčím. Asi bude vážne lepšie keď odídem. Aj tak som tu len vzduch pre nich. Keď ma chytí tak ho nechám a potom sa tá žena opýta či som jeho priateľka a je si len vzdychnem a pokrútim hlavou. Sledovala som ich a nič nerobila. Nevedela som čo mám robiť. Oni sa tu navzájom balili a mňa si nevšímali.
, 

"I to už se párkrát stalo. A kupodivu, pokaždé s mým souhlasem," mrknu na ní. ANo, vím, jsem magor, takhle si zahrávat, třeba jako předtím se Sofí. Ale risk je zisk a zatím se mi dařilo. Až se to jednou otočí, pořádně si namelu držku. Mno jo, co se dá dělat, jinak to nepůjde. Pak jsem chytil Ritu, čekal, jestli se snad bude zmítat nebo ne, ale chtěl jsem, aby tam jen tak nestála, trochu se zapojila a třeba i zasmála nebo alespoň začervenala, jako to dělala předtím na Oldies. A když se pak Vianne zeptá, zda je to má přítelkyně, kouknu na Ritu a pak zase na ní. "A pročpak bych se měl chlubit? Však se známe v podstatě pár chvil. A mno, s Ritou... Asi pár hodin?" Zadívám se na blondýnku a usměji se. Doufám, že si to ode mne nebere nějak špatně.

Opřela jsem se o bar a zamyslela jsem se. "Jsi opravdu troufalý muž. Jen bacha, aby nějaká do tebe nebořila tesáky." zasmála jsem se tiše. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a prohlédla jsem si Ritu, i když jsem poznala ve městě již jedno vlkodlaka, ale jen na chvíli Rita mi přišla, plachá a jiná, ale také jako panenka. Musela a jsem se nad tím pousmát.
Však náhlá Peterova reakce mě zaskočila. Sestra? To asi ne. "Tvá přítelkyně Petere? Že ses ani nepochlubil." na tváři se mi objevil prapodivný úsměv, jelikož jsem postřehla, že Peter mě snažil zmást a skoro se mu to povedlo nebo snad to byla pravda? Nom uvidíme.
Však náhlá Peterova reakce mě zaskočila. Sestra? To asi ne. "Tvá přítelkyně Petere? Že ses ani nepochlubil." na tváři se mi objevil prapodivný úsměv, jelikož jsem postřehla, že Peter mě snažil zmást a skoro se mu to povedlo nebo snad to byla pravda? Nom uvidíme.
, 

Mávne rukou a pomalu kývne. Dá mu sice chvilku než její slova spracuje, přesto se mu to po chvilce podaří. „Hm, jo. To už jsi jednou říkala.“ zazubí se na to, že už půjde domů. Ale popravdě, úplně jsem jí rozumněl. Kdo by se chtěl dívat na to, jak se šestnácti letej klučina opije.
Naposledy si jí sjede pohledem a potom se konečně upřímně pousměje. „Tak se měj, kotě.“ rozloučí se ne zrovna tradičně a spokojeně pozvedne skleničku s vodkou. Trošku si srkne a znovu jí položí, opře se o židli a sleduje, jak Victorie platí. Naposledy mávne rukou a potom už se otočí zase čelem k pultu, hlavu složí do dlaní a naoko zamyšleně sleduje tekutinu ve skleničce.
Naposledy si jí sjede pohledem a potom se konečně upřímně pousměje. „Tak se měj, kotě.“ rozloučí se ne zrovna tradičně a spokojeně pozvedne skleničku s vodkou. Trošku si srkne a znovu jí položí, opře se o židli a sleduje, jak Victorie platí. Naposledy mávne rukou a potom už se otočí zase čelem k pultu, hlavu složí do dlaní a naoko zamyšleně sleduje tekutinu ve skleničce.
, 

"Takhle to neber. Musíš si někoho chytit a uvidíš, jak zapadneš," usměji se na blondýnku mile, když se tedy vrátíme na bar a Vianne se omluví za to vyrušení a že doufá, že Rita není uražená. Snad ne. Jako mě by to mohlo být v podstatě fuk, ale vytáhl jsem jí sem. A bylo by to blbé... Ovšem, pokud chce jít, bude to lepší, než když bude znuděně koukat. "A ano, opravdu," trhl jsem rameny. TO je to tak k neuvěření? Ne ne, spíš jí stejně jako Ritu zarazilo, že jsem v ní poznal vlčici. Rita, ta tam stála tak jako vzduch, tak jsem jí levačkou chytil kolem boku a přitáhl víc k sobě, když na ní pak Vianne promluvila ať se prý usměje. "Vidíš, nejsem sám, kdo to tvrdí," mrknu na ní. "Ale jestli to chceš zabalit, nutit tě nebudu samozřejmě," usmál jsem se a zase se zadíval na Vianne.

Musela jsem se zaculit. Zdálo se ,že se někam kouká a tak jsem nahlédla a uviděla jsem dívku, jež tu byla s Peterem. *Projels to Trevisi.* pomyslím si dosti pobaveně, tohle mu budu nejspíš ještě dlouho předhazovat.
Pousmála jsem se a pokývnu hlavou, chvíli je sleduji dokud se Peter nevrátí zpět. "To nic. Omlouvám se, že jsem vás s Trevisem vyrušili, snad to.. Ritu nějak neurazilo.." ku štěstí jsem její jméno zaslechla, ale trvalo mi, než jsem si na něj vzpomněla, jak nečekané. Ale lepší než jí nazvat ta dívka.
Zaskočeně zamrkám a pak si skousnu spodní ret."Opravdu? Tak to je zajímavé." myslela jsem,že si děla šoufky, ale on to myslel naprosto vážně, ale co mě zvláště zaskočilo bylo to, jak rychle zjistil, co jsem.
Však v tom přišla Rita a tak se na ní vlídně usměji. "Jsem Vianne, měla by ses víc usmát. Pláč ti nesluší." mrkla jsem na ní a naznačila jsme jí,at se usměje.
Pousmála jsem se a pokývnu hlavou, chvíli je sleduji dokud se Peter nevrátí zpět. "To nic. Omlouvám se, že jsem vás s Trevisem vyrušili, snad to.. Ritu nějak neurazilo.." ku štěstí jsem její jméno zaslechla, ale trvalo mi, než jsem si na něj vzpomněla, jak nečekané. Ale lepší než jí nazvat ta dívka.
Zaskočeně zamrkám a pak si skousnu spodní ret."Opravdu? Tak to je zajímavé." myslela jsem,že si děla šoufky, ale on to myslel naprosto vážně, ale co mě zvláště zaskočilo bylo to, jak rychle zjistil, co jsem.
Však v tom přišla Rita a tak se na ní vlídně usměji. "Jsem Vianne, měla by ses víc usmát. Pláč ti nesluší." mrkla jsem na ní a naznačila jsme jí,at se usměje.
, 

Popíjala som vodku a rozmýšľala som že či odídem alebo nie. V tom ku mne prišiel Peter a povedal mi že to pozvanie stále platí a že tu nebudem sedieť sama. „Ja neviem vidím že som tu navyše.“ Vzdychnem si a potom ma napadlo že si s nimi dám jeden a potom pôjdem domov. „Dobre.“ Poviem a potom sa postavím a prídem k baru. Stála som tam a mlčala som a dívala som sa na tých dvoch ale nepočúvala som o čom sa rozprávajú. Bola som niečo ako vzduch.
, 

Smutně kývne hlavou, je ji líto jak tance, tak i toho, že pikračuje v pití, a ještě to míchá. Bude mu zle, ale je jasné, že na žádné řeči nedá.
"Fajn, nebudu tě nutit, jen jsem myslela, že si pro sebe hledáš nějakoz žhavou kočičku, ale nalitej pod stolem ji nenajdeš, to bych měla i větší šanci ulovit holku já."
Usměje se na barmana a při objednávání minerálky s ním trochu zaflirtuje, takže s vodou ji podá i své telefoní číslo.
"No Luku, nehodlám asistovat u toho jak se opíjíš, takže půjdu domů, kontakt na mě máš a až budeš chtít něco udělat se svým životem, dej vědět."
Zaplatí a sklouzne z barové židle.
"Fajn, nebudu tě nutit, jen jsem myslela, že si pro sebe hledáš nějakoz žhavou kočičku, ale nalitej pod stolem ji nenajdeš, to bych měla i větší šanci ulovit holku já."
Usměje se na barmana a při objednávání minerálky s ním trochu zaflirtuje, takže s vodou ji podá i své telefoní číslo.
"No Luku, nehodlám asistovat u toho jak se opíjíš, takže půjdu domů, kontakt na mě máš a až budeš chtít něco udělat se svým životem, dej vědět."
Zaplatí a sklouzne z barové židle.
, 

"Maminka věděla, jak vybrat," mrknu na ní a usměji se. Jo, jméno si sice nevybíráte, ale Peter, těch je mraky. Ale nijak jinak jsem na tu lichotku nereagoval, ba ani jsem jí neoplatil zatím. To si necháme dál. A když pak odsouhlasí Jagermajstera, ohlédnu se ještě po Ritě, kterou si odchytil ten mladík. Jenže to vypadalo, že si dali košem a ten postával u baru, zatímco Rita si šla s flaškou sednout zpět k našemu místu. Zase se zadívám na Vianne, když se zeptá na důvod, proč jsem vlastně tady. Musel jsem se zasmát, nahlas. "Hned ti to povím, možná budeš překvapená, ale dej mi chviličku," zvednu ruku z ukazováčkem, načež udělám pár kroků k našim místům, kde teď Rita sedí sama. "To pozvání na panáka platí stále a ty si tu zatím ucucáváš vodku jo?" zasměji se. "Pojď si alespoň ťuknout, přeci tu nebudeš sedět sama," hodím hlavo ua jak jsem se opíral o stů rukama, zase se zvednu a trochu si srovnám sáčko, načež si počkám na odpověď a zase se vrátím k Vianne ať už s Ritou nebo bez. "Promiň," omluvil jsem se a podle toho, jak se Rita rozhodla, jsem dívky představil nebo nikoli a zase se věnoval otázce, kterou mi položila. "Mno a co se týče mého pobytu zde tak hmmm, je to vlastně celkem jednoduché," trhnu rameny. "Nadpřirozeno. Konkrétně vlčice a upírky," mrknu na Vianne a ještě předtím jsem koukl, zda někdo blbě neposlouchá.