Rita je dost skeptická ohledně toho jejího... "vcítění se do společnosti," či jak bych to nazval. Ale i to se dá, je jen trochu plachá. Čas všechno spraví a tady holky ho na rozdíl ode mne, zatím, mají daleko více. A to je přeci dobře, minimálně pro ně. "Tak jo," kývnu nakonec Ritě, která mi oznámí, že si odejde až bude chtít i pěšo a tím to tedy považuji za uzavřenou kapitolu. Budu se jí snažit donutit trošku mluvit, nebo se spíš o to pokusím, ale to je tak vše. Ono vlastně mi do ní nic není... Telefon mám na papírku, který si schovám do pouzdra od telefonu a to je tak nějak vše, co zatím potřebuji. Však se uvidí... Pak jsem se tedy otočil zase k Vianne, opřel se o bar, Ritu už jsem před nějakou dobou pustil a očima přivolal barmana. "Jagermajstera, na ledu, třikrát," objednám nám pití. "Tak trošku popojedeme, jsem nějako moc střízlivý..."

Peter povedal že ma zbaví plachosti a aby som mu dala číslo. Aj keď som nevedela načo mu bude moje číslo. Pretože som vedela že po tomto už ma už ani jeden z nich nebude chcieť vidieť. Veď kto by aj chcel keď som takáto? Vzdychnem si. Číslo mu napíšem na papier a podám mu papier. „Moc neverím že by sa ti to podarilo.“ Potom sa pozriem na tú ženu ktorá hovorila aby som to už nehovorila že keby som rušila tak by mi to povedala. Lenže ja viem aký sú ľudia. So slušnosti nič nepovedia a len trpia ďalšieho človeka s ktorým nechcú byť. „Dobre.“ Poviem tej žene a potom sa pozriem znova na Petra a prikývnem. Povie že ak chcem ísť domov tak mi zavolá taxi lenže ja som nevedela čo mám robiť. „To je v poriadku ja to prejdem aj pešo do hotela. Keď budem chcieť.“ Poviem nechcem aby sa kvôli zaťažoval takými to kravinami.

Protočím nad tím očima a chytím jednu z jejích ruk a stisknu jí pevně. "Tohle už neříkej, myslím že kdyby si rušila, tak by jsme ti to řekli ne? " a usměji se natož pustím její ruku, nebylo problém říc že Peter by byl schopen to řic, stejně jako já a přímí lidé se poznají.
Nakonec jsem se natáhla pro mikinu a zapnu si jí a při zmínce, že není jeho přítelkyně jsem lehce zrudla. *Už zas jsme udělala unáhlený závěr vr..* radši jsem se neomlouvala, jinak by to bylo ještě divnější, než ten omyl.

„Ja nebudem nikoho otravovať a ani sa vnucovať.“ Poviem Petrovi. Tá žena sa prihovorila ku mne a povedala aby som sa usmievala. Prečo mi každý hovorí čo mám a čo nemám robiť? „Dobre. Ja Rita,“ Poviem a potom sa začnú oni dvaja vyprávať a ja znova mlčím. Asi bude vážne lepšie keď odídem. Aj tak som tu len vzduch pre nich. Keď ma chytí tak ho nechám a potom sa tá žena opýta či som jeho priateľka a je si len vzdychnem a pokrútim hlavou. Sledovala som ich a nič nerobila. Nevedela som čo mám robiť. Oni sa tu navzájom balili a mňa si nevšímali.

Opřela jsem se o bar a zamyslela jsem se. "Jsi opravdu troufalý muž. Jen bacha, aby nějaká do tebe nebořila tesáky." zasmála jsem se tiše. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a prohlédla jsem si Ritu, i když jsem poznala ve městě již jedno vlkodlaka, ale jen na chvíli Rita mi přišla, plachá a jiná, ale také jako panenka. Musela a jsem se nad tím pousmát.
Však náhlá Peterova reakce mě zaskočila. Sestra? To asi ne. "Tvá přítelkyně Petere? Že ses ani nepochlubil." na tváři se mi objevil prapodivný úsměv, jelikož jsem postřehla, že Peter mě snažil zmást a skoro se mu to povedlo nebo snad to byla pravda? Nom uvidíme.

"Takhle to neber. Musíš si někoho chytit a uvidíš, jak zapadneš," usměji se na blondýnku mile, když se tedy vrátíme na bar a Vianne se omluví za to vyrušení a že doufá, že Rita není uražená. Snad ne. Jako mě by to mohlo být v podstatě fuk, ale vytáhl jsem jí sem. A bylo by to blbé... Ovšem, pokud chce jít, bude to lepší, než když bude znuděně koukat. "A ano, opravdu," trhl jsem rameny. TO je to tak k neuvěření? Ne ne, spíš jí stejně jako Ritu zarazilo, že jsem v ní poznal vlčici. Rita, ta tam stála tak jako vzduch, tak jsem jí levačkou chytil kolem boku a přitáhl víc k sobě, když na ní pak Vianne promluvila ať se prý usměje. "Vidíš, nejsem sám, kdo to tvrdí," mrknu na ní. "Ale jestli to chceš zabalit, nutit tě nebudu samozřejmě," usmál jsem se a zase se zadíval na Vianne.

Popíjala som vodku a rozmýšľala som že či odídem alebo nie. V tom ku mne prišiel Peter a povedal mi že to pozvanie stále platí a že tu nebudem sedieť sama. „Ja neviem vidím že som tu navyše.“ Vzdychnem si a potom ma napadlo že si s nimi dám jeden a potom pôjdem domov. „Dobre.“ Poviem a potom sa postavím a prídem k baru. Stála som tam a mlčala som a dívala som sa na tých dvoch ale nepočúvala som o čom sa rozprávajú. Bola som niečo ako vzduch.

"Maminka věděla, jak vybrat," mrknu na ní a usměji se. Jo, jméno si sice nevybíráte, ale Peter, těch je mraky. Ale nijak jinak jsem na tu lichotku nereagoval, ba ani jsem jí neoplatil zatím. To si necháme dál. A když pak odsouhlasí Jagermajstera, ohlédnu se ještě po Ritě, kterou si odchytil ten mladík. Jenže to vypadalo, že si dali košem a ten postával u baru, zatímco Rita si šla s flaškou sednout zpět k našemu místu. Zase se zadívám na Vianne, když se zeptá na důvod, proč jsem vlastně tady. Musel jsem se zasmát, nahlas. "Hned ti to povím, možná budeš překvapená, ale dej mi chviličku," zvednu ruku z ukazováčkem, načež udělám pár kroků k našim místům, kde teď Rita sedí sama. "To pozvání na panáka platí stále a ty si tu zatím ucucáváš vodku jo?" zasměji se. "Pojď si alespoň ťuknout, přeci tu nebudeš sedět sama," hodím hlavo ua jak jsem se opíral o stů rukama, zase se zvednu a trochu si srovnám sáčko, načež si počkám na odpověď a zase se vrátím k Vianne ať už s Ritou nebo bez. "Promiň," omluvil jsem se a podle toho, jak se Rita rozhodla, jsem dívky představil nebo nikoli a zase se věnoval otázce, kterou mi položila. "Mno a co se týče mého pobytu zde tak hmmm, je to vlastně celkem jednoduché," trhnu rameny. "Nadpřirozeno. Konkrétně vlčice a upírky," mrknu na Vianne a ještě předtím jsem koukl, zda někdo blbě neposlouchá.