Po pravdě jsem s inebyl jistý, co ta blondýnka chce. Teď prý ,že nechce nikam jít a že tu chce zůstat s námi. A ani jedna z nich sice nic nechtěla, za to mě ta whiskey a trochu vody bodne. Pak už jsem se věnoval u baru Sofí.

Jo, jak jsem čekal a to jsem jí znal jen z té noci, co proběhla bohužel až moc rychle. Andělský úsměv, provokace a rýpání přesně tak, jako předtím. ALe přeci se nenechám rozhodit, takže jsem se pohodlněji opřel o bar a usmál se. "No neříkej, že jsem ti ani malinko nechyběl krásko," mrknu na ní a ušklébnu se nad tou menstruací. "To víš, na image holčičky alá slušňáčka v těsném triku se dobře balí nadržené krásky. Jen škoda, že v šatníku nemám růžové... A co se týče menstruace.. Hmmm... Naposledy, s tebou, když jsi mi roztrhla a vycucala ret, jinak se držím. Mám na to spešl medicínku." Teď jsem pokýval hlavou a přivčel oči a trochu se jako zamračil, že jako jo, mám to pod kontrolou a jako jo, fakt dobrou medicínku. A když zmíní tu krev, uchechtnu se. Ona si vlastně ani pořádně posledně necucla, nějako na to nedošlo v zápalu toho všeho což je škoda... A přeci jen má pravdu, krev na bílém podkladu, to musí být šílené lákadlo. "Ten kontrast krve budeš muset překousnout. Přesto ti seknou, i když růžová není má oblíbená barva," trošku polichotíme, než se ke mne nakloní a začne šeptat. Samozřejmě, že to bylo schválně, jak jinak, nic jiného jsem od ní čekat nemohl. A jo, byl jsem nadržený, když jsem jí tam tak viděl posedávat. Přeci jen... Má svoje a má něco do sebe, to jí nikdo nezapře i když je to taková mrška. "Větrat podvozek se musí..." položím jí ruku an bok a nakloním se k ní zase já a když se odtáhnu, naše pohledy se zase na nějakou dobu střetnou. A ona mě snad propaluje zevnitř... "Jen si dej bacha, ať se ti tam něco nedostane. Vánek ve spodních partiích může být občas... Zrádný," ušklébnu se, než se otočí a zadívá na RItu s Vianne. Já si upiju whiskey hezky s ledem a pak nakrčím obočí a do toho trhnu rameny. "To víš, taky mají něco, co žádná upírka nemá," mrknu na ní a čekám, co ona na to. NEmyslel jsem si, že to nechá být protože ona je přeci dokonalá. A že prý bych se měl vrátit. "Teď jsem tě tu po takové době zase potkal a hned mám zdrhnout? Oni to beze mne chvíli vydrží..."

Opravdu je pořádku? Tak proč zas pláče a měla jsem to tušit, že když jí necháme pít dál, že to tak nějak dopadne, ale na to je už pozdě. Na to se mě optal Peter zda něco nechci a tak zavrtím hlavou, opravdu jsem už na nic neměla chut a už ne žízeň, ted jsem byla myšlenkami úplně jinde.
A tak když nás Peter opustí, sleduji jí tázavě. Opravdu jsem nečekala, že tohle z ní vyjde a tak jsem jí jednou rukou k sobě přivinula a hladila jsem jí po vlasech. "Tak fajn, ale přestan už plakat. Pak tě odvedeme domů, aby ses z toho vyspala, souhlasíš?" usměji se na ní mile, jelikož jí poslat taxíkem by nebyl dobrý nápad, kdo ví zda by došla ten kousek domů.
Chápala jsem, že ne každý má dobrý den, ale tohle bylo přehnaný, snažím se brát ohled na to ,že má něco napité, ale ty hloupá slova, co vypustila z úst nedávají smysl. Je snad svobodná a mže si být kde chce a kdy ne? "Rita, město opustíš pouze,kdy ty budeš chtít, ne někdo jiný jasny?" vydechnu unaveně a promnu si kořen nosu.

Pozriem sa na tú ženu. „Ja som v poriadku.“ Poviem a vzdychnem si. A čo sa týka Petra tak som veľmi dobre vedela o čo mu ide. Len mi to prišlo také že pokiaľ bol so mnou tak chcel ísť so mnou a potom keď prišla tá žena tak ja som bola vzduch a chcel ísť s ňou. Potom ma chytil a utrel slzy a ja som ho nechala. Bolo mi to jedno. Potom ma posadil. Potom začne s tým že mám dosť že by som si mala ísť ľahnúť a že mi zavolá taxi. „Ja nechcem ísť nikam. Chcem tu byť s vami.“ Poviem a on povedal že mi prinesie nealko a ja pokrútim hlavou. Nechcela som nič ale on odišiel a ja som tam ostala s Viannou sama. Pozriem sa na ňu a cítila som sa hlúpo za všetko. „Je to moja vina. Bojím sa že ostanem sama a preto všetkých od seba odháňam aby mi nikto neublížil ale pravda je taká že nechcem byť sama. Ale pochopím ak ma už nechcete mať tu. Ak vám vadím tak odídem z mesta a už sa nevrátim.“ Poviem smutne.

Opravdu se mile usmál? Musela jsem uznat, že tohle mě překvapilo. Muselo se nechat, že usmát se uměl. "Někdo si jako vzpomínku na studium odnese třeba fotku a tetovaní nom. Ráda, bych ti ho ukázala, ale nejde to." zazubila jsem si pobaveně, jelikož se mé tetovaní nacházelo pod pupíkem v oblasti třísel, kdy jé mé tělo nejzranitelnější a před mnoha bytostmi v baru jsem se necítila zrovna bezpečně. A ke všemu jsem milovala, když jsem jen já věděla, zda tetovaní tlapky je vlčí či jiné šelmy.
Rita byla nepředvídatelná v některých chvílích, když mi Petr sdělí, že se znají chvíli překvapí mě to, jelikož mi přišlo že se znají déle. Ale však to nebyl konec, větu jež prohlásila Rita mě zaskočila, kdybych byla zcela střízlivá nejspíš bych zrudla jako pivoňka a snažila se nějak z toho vykroutit. "Rita jsi pořádku? Vypadáš krapet přiopile.." povím nejistě, jelikož opět začala plakat.

Koukl jsem se na ní, když mi začala radit. Nepotřeboval jsem radit, přeci nejsem takový primitiv, abych to nezvládl sám. Mé ego se teď vzbudilo, odhrnulo blankytnou dečku s nápisem 'ubožák' a stouplo si hned do první řady. Vypjal jsem hruď skoro jak lev, který se právě nadechl, aby zařval. Já se nadechl z toho důvodu, abych naopak neřval. Pobaveně jsem se uchechtl a zavrtěl hlavou. "Nestojím o soucit," vydechl jsem s našpulenými rty, jak jsem se snažil svou dopálenost maskovat. "A já jí to řekl. Několikrát," osočil jsem se, když pověděla, abych jí to naznačil. A možná bych to už všechno nechal být, kdyby neřekla to, co řekla. Nejdřív jsem svraštil nechápavě obočí ( http://31.media.tumblr.com/tumblr_m27ktnyUuB1rntl15.gif ) a pak se rychle nervózně a potichu zasmál. Ale jen v duchu. "Ne ne ne, špatně jsi to pochopila," konstatoval jsem a zavrtěl hlavou.

"Tohle fakt není moje parketa. Nemám v plánu někoho zasypávat srdíčky na dobrou noc, romantickými zprávami a zamilovanými plyšáky," řekl jsem zhurta a při každém tom příkladu se zatvářil, jako kdyby to byla ta největší absurdita na světě. Což byla. Pobaveně jsem se uchechtl. "Navíc já nechci, aby mi odpustila. Jsme si kvit. Tečka."
Krokem jsem došel až na záchody, kde jsem prošel chodbou s kabinkami až do rohu u umyvadel. Nikdo tu nebyl, ale i kdyby, bylo by mi to jedno. Ohlédl jsem se za Vivian, která mě následovala a když se zastavila po mém boku, lišácky jsem se na ní ušklíbl. Snad aby to brala jako nějaký test odvahy. Vytáhl jsem pytlíček a z toho dvě různobarevné pilulky. Jedna modrá a druhá zelená - tu jsem dal Viv. Zbytek jsem schoval do bundy a vzhlédl k blondýnce. "Tak ať ti chutná," řekl jsem a kopl do sebe modrou pilulku. Polkl jsem a už z dřívějška jsem věděl, že nástup je do takových dvaceti minut. Ne, vůbec by nás nenapadlo vzít si po deseti minutách další. Vůbec!

Nezaujatým pohledem jsem se rozhlédl po baru, kde se začínaly kupit lidi do skupinek. Očima jsem nakonec sjel zpátky na blon...na Vivian. Na Lotte. Na...tu vedle mne.
Všiml jsem si toho, jak se dívá skoro až pohoršeně na panáka, který do sebe kopla a chudinka zůstal prázdný na desce, dokud ho barmanka neodnesla. V hlavě jsem si přemítl, jestli není čas na mé zázračné pilulky. Kdy jsem je měl vůbec naposledy? Nějaký pátek to bude. A tyhle to možná ani nebyly, tyhle jsem jen dodával na místo určení a zbytek mi zbyl v kapse. Nikdy nevíte, kdy se takové popostrčení může hodit - jako třeba dnes.
Zvedl jsem hlavu a poslouchal ji. Nad tím, proč mě to tak vzalo, jsem se ušklíbl. "Nevím, asi proto, že má pravdu. Nebo nad tím, že to je jediný člověk, na kom mi v tuhle dobu záleží a myslí si o mně, že bych jí dokázal ublížit. Asi mi šlo jen o princip." Pokrčil jsem nad tím rameny, podíval se kamsi do prostoru a obočí mi vyjelo nahoru. Vypadalo to, jako kdybych se o to absolutně nestaral.
"...tak tě pak bolí mnohem víc, když si uvědomíš, že ne," dokončil jsem za ní větu, kterou nechala otevřenou. Řekl jsem to klidným tónem, který se používá ve chvíli zoufalství. Zavrtěl jsem hlavou a odkašlal si. Pobaveně jsem se ušklíbl nad tím, když řekla slovo zabít. Zabít. Nedokázal bych jí zabít, i když mi někdy na ty nervy lezla. Musíš přestat brát lidi jako lidi, napomenul jsem se v hlavě. Co když všechny ty rádoby city jsou jen kvůli tomu, že jsem to byl já, kdo jí proměnil? Že jsem to byl já, kdo jí...no, to je jedno. Stiskl jsem silně čelist a pak do sebe kopl zbytek panáka.
Nakonec jsem sáhl do kapsy a podíval se na Vivian. "Tak co? Chceš na to alespoň na nějakou chvilku zapomenout?" zeptal jsem se a slezl ze židle. Počkal jsem na její odpověď a posléze toho se rozešel na záchody, ať už řekla cokoliv.

Nepovedala nič zlé len mi proste vadilo ako sa po sebe liepali a sledovali tetovanie. Dobre má pekné tetovanie to uznávam ale nemusia pri tom až tak slintať. Sedela som pri bare a popíjala som vodku. Potom som nachvíľu prestala a hlavu si oprela o ruky a zatvorila som oči do ktorých sa mi hrnuli slzy. Bože prečo? To nemôžeme normálne sedieť a rozprávať sa ako normálny ľudia? To sa musia po sebe liepať a slintať? A ak čakali že budem taká istá ako je tá žena tak nech na to zabudnú. Ja sa nebudem po nikom liepať a slintať. Veď ho ani nepoznám alebo som už tak hnusná že to nikto nechce? Potom sa postavím a s uslzenými očami prídem k ním. „Prepáčte už vás nebudem rušiť. Vidím že sa chcete milovať a tak vas nebudem rušiť.“ Poviem smutne a utriem si slzy.

Pohrával jsem si s rukávem své mikiny nad jeho nadšeným popisem, jak přišel tetovaní se usměji a lehce nahnu hlavu na stranu.takže fanda vlkodlaků super! " Jo, opravdu vypadá dobře." uznala jsem a snažila jsem si odfouknou otravně pramínky vlasů, však to po chvíli vzdám.
Nakonec přeci jen povím. "Mě tetovaní udělala spolubydlící na koleji. Návrhy na tetování jí děla přítel, ale opravdu ohromný." přiznám nakonec a nevině se usmívám, když v tom zpozoruji, že Rita se opět vzdálila. Přemýšlela jsem ,zda jsem neřekla něco zle a tak kouknu po Peterovi. "Řekla jsme něco zle, že odešla?" optala jsem se dosti zmateně.