Uchechtl jsem se, opět měla částečně pravdu. Někdy sáhnu špatně a pak t odopadá, jak to dopadá a mno... Pravda ale, dlouho jsem nenarazil na takovou, která by škemrala pod oknem a za dveřmi. A nadpřirozeno mne láká, proto jsem vlastně tady v Shadowhillu a dobře, že tak. Sofia je sice ještě větší mrcha, než já jsem hajzl, ale je to skvělá zkušenost a navíc, má jakési své osobní kouzlo mno a samozřejmě skvělé tělo. "Jo, tak tohle zapírat nebudu. Jasně, že mne láká. Hlavně upírky a vlčice," mrknu na ní a usměji se upřímně. "To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem se sem přestěhoval," přiznám nakonec když zmíní, že jsem blb pokud chci umřít jako nějaký stařík, lidský stařík a ne, to nechci. "Nechci zůstat člověkem jen... Ještě jsem nenašel osobu, které bych dostatečně... důvěřoval? Což je trochu ironické, protože jsem se naučil nevěřit nikomu," zkonstatuji v odpovědi a vlastně nevím, proč jí to říkám, to je moje věc. Ale co, ono v podstatě o hovno jde když se to tak vezme. Nakonec i zavrhne špinavé záchodky, načež jí přikývnu. "Já se přeci nebojím, to je tvoje věc," mrknu na ní. "Jen jsem vždycky radši preferoval trochu pohodlí a nikdy moc nechápal, co na tom ti dnešní mladí mají," pokrčil jsem rameny. Za prvně je to romantika jak poleno a za druhé... Inu, doma si dovolíte i věci, které tady ne. Doma vytáhnete pár hraček, které po kapsách nenosíte. A ano, třeba ten pokojík u Sof, tomu říkám parádní doupě. Ale, změňme téma, nebo si ten v kalhotech nedá pokoj. Škemrání už nechám být, prostě poslední slovo ženy no a ten zbytek... Jooo, opět má pravdu, ví, co je dobré, pro něj samozřejmě. Ještě, aby ne, to by bylo zlé. Pak když jsem utnul polibek a ona nahodí takový tajemný úsměv a zmíní, že to rychlovka být nemusí, dívám se jí přímo do očí a taky se pousměji. ALe ten úsměv mi nevydrží dlouho, protože mi skončí na hlavě obsah nějaké sklenky, co se tu válela kolem. Já zavřel oči, protože to začalo čtípat a povzdechl jsem si. Nové sako... Hmmmm... Vůbec jsem nevnímal, že ty dvě zmizeli, radči jsem si vytřel z očí ten sajrajt a musel se pousmát na výrokem, co Sof pronesla. A ty určitě můžeš že? "Jo, sprchu a dát oblek do čistírny..." povzdechnu si a když zmíní i společnost, mile se na ní usměji, seskočím ze židle a nabídnu slečně rámě. "Pokud vydržíš chvíli ten skvělí alkoholový odér, jistě, moc rád."

Ignorovala jsem Sofina slova od někoho jako je ona se opravdu urážky brát nehodlám. *Že jsem to radši nevylila na ní..* pomyslím si, aspoň bych jí trošku skrouhla to její ego.
Posadila jsem se na patník před barem a zasmála jsem se. "Jsem ráda,že tě to pobavilo, aspoň už nebrečíš." pousmála jsem se a hledám dál v mobilu nakonec tiše jen zavrčím. "Nemáš číslo na taxi? Nebo bys radši šla pěší?" optám se a strčím mobil zpět do kapsy.
Když řekne, že si to zasloužil nakloním hlavu na stranu. "Nevím či si to zasloužil,ale potřeboval krapet zchladit." pokrčím nad tím rameny, co se dalo čekat. Ale pořád jsem nemohla uvěřit, že ta pijavice..

Keď povie že ideme tak prikývnem a strašne som sa hanbila za to že som naletela Petrovi. Vzdychnem si a Vianne ma chytí za predlaktie a idem von. „Počkaj mám tu kabát.“ Poviem a vrátim sa ku stolu a oblečiem si kabát a potom sa vrátim k Vianne. Tá potom zo stola zobrala pohár a išla k Petrovi. Ja som stála a len som sledovala čo robí. Keď mu to vyliala na hlavu tak som sa začala smiať. Toto si zaslúžil potom čo spravil. Hneď som sa aj cítila lepšie keď som to videla. Potom Vianne prišla ku mne a išli sme von z baru a ona začala volať taxi. „To si spravila vynikajúco. Zaslúžil si to.“ Pousmejem sa.

Keď povie že sa nemusím ospravedlňovať že každý ma svoje nálady tak sa pousmejem a prikývnem. „Dobre a ďakujem si skvelá osoba. Ty sa snažíš mi pomôcť a ja ti to neuľahčujem.“ Povzdychnem si a potom sa pozriem k baru a uvidím Petra s nejakou ženou. Aha takže on to robí normálne a je mu jedno že je to snami. Proste ak uvidí ženu je s ňou a nehľadí na ostatných. Pokrútim hlavou nad tým. A to sa mi zdal milý. Potom Vianne povie že mi prinesie vodu a ja len prikývnem. Potom odíde k baru a som sa na nich dívala. Vianne na rozdiel od Petra zobrala vodu a vrátila sa ku mne. Povedala aby som to vypila že mi to pomôže. A tak som len prikývla a zobrala som si to od nej a vypila to.

"Ani ne. Už jsem tak nějak dostal čich na to, po kom jít a po kom ne," mrknu na ní a když mi tam drží tu bradu, hraju to tak nějak s ní a jen tak lehce pokyvuji hlavou když mluvím a jo, taky jsem do toho přidal ten zvláštní starostlivej hlásek, který nasadila i ona. Oplácet stejnou kartou, to se prostě musí a ona mi to záhy i potvrdila. Chtěl jsem dodat ještě něco ve smyslu, že i mistr tesař se někdy utne, ale ona by to jen ještě překroutila a otočila proti mě a zase nadbíhat si sám nemusím, ona to zvládá velice dobře sama. "Znáš to, změna je život a jeden musí zkusit všechno. A já mám omezený čas na rozdíl od tebe kočko," mrknu na ní a nasadím takový ten úšklebek a mě zase přejela přes mysl myšlenka ohledně mojí proměny. Ať už v upíra, či vlkodlaka. Jen tak okrajově, než se zase ztratila v dáli. "Já vím brouku, taky na to máš pěkné tělo. Jenže si tě na tom špinavém záchodku nějak nedokáži představit, neslušelo by ti to," nakloním hlavu ke straně. Jo jasně, to je jen a jen její věc, ale pokud si chce najít nabíječe na záchodky, asi bude muset sáhnout po někom jiném. "Počkej škemral? Prrrr zas tolik si nefandi. Nejsi jediná slečna dokonalá, která ví, jak na chlapa jako já," ušklébnu se a zase se trochu odtáhnu, ale rukou na jejím stehně nepřestávám hladit zhruba v úrovni tetování. Prsty na vnitřní straně stehna. No a když zmíní vtipné fráze, nahodím výraz zamyšlený. "Jasně, že mi sebevědomí nechybí. Myslel jsem, že to už víš. A co se týče těch frází hmmm... To by jsi se divila, jak dokáží zabírat." Jo vlastně je to pravda, však tahle debata o ničem zabírá i na ní ne? Nebo je to v něčem jiném? Rozhodně se nezdá, že by mne hodlala teď jen tak odstrčit a poslat do háje protože kdyby chtěla, dávno to už udělala. Na to... "odmítnutí" se zasměje a ještě opáčí na téma společnosti. Má pravdu, ono by to tak i dopadlo, pravděpodobně. "Myslíš? A co když nejsem to nadržené hovádko ale chlap se svědomím?" naklonil jsem hlavu ke straně, jenže to si ona začala hrát a sjela mi rukou do klína. Pohladila a zmáčkla a jo, mohla cítit, jak při tom ten dole ožil. Bohužel, tohle prostě ovládnout nejde. Jistě, kecal jsem kraviny... Svědomí? Pfffff... "To víš, můj kamarád má občas prostě vlastní hlavu a nemůže si pomoci zmetek," trhnu rameny, Sof si stejně užívá tu svou... "výhru." Aneb pravdu, že bych hned zase zaplul k ní do domečku a užil si další noc jako posledně. A myslím, že ona to moc dobře ví a taky toho využívá. Ale nebudeme jí to dělat tak snadné ne? To by byla přeci nuda... Když mne pak políbí, tak hladově a vášnivě, polibek jí opětuji a i druhou ruku položím na její stehno a ruku ze stehna přesunu na bok a pak záda a trochu sevřu. V nějakém tom takovém objetí pokud se tomu tak dá říct. Protrhne mi znovu ret a já jí za to znovu pevně stisknu stehno a sjedu výše k jejímu klínu a palcem pohladím po vnitřní straně třísel, načež utnu polibek a uchechtnu se. "A prý že já jsem sebevědomí... Ale dneska ne zlato, na rychlovky na záchodcích nejsem," trhnu rameny, pohladím po stehně a zase sjedu někam do úrovně tetování. Zaštípe mne ret, jak se k němu dostane vzduch a mě ani nedojde, že bych si krví mohl zničit oblek.

Stačilo. Zasténá a jen matně vidí tousty, které před ním nedojezené ležely. Neměl na ně sebemenší chuť- naopak, při pohledu na ně se mu zvedal žaludek. Mžitky před očima začínaly být výrazné a zvuky okolo byly slyšet jaksi z dálky, přesto barvy byly rozostřené a výrazné.
„Uf..“ zafuní hlasitě a pohlédne na barmana. Hodí mu na stůl nějaké bankovky a čeká, jestli pochopí. Naštěstí ano, jelikož mu ten chlap cosi vrátil. Ani si to nezkontroluje, kopne do sebe zbytek ve sklenici a seskočí ze židle. Zavrávorá. Všechno okolo se zatočilo, byl už dost nalitej. Žaludek se mu zvedal a měl chuť se schoulit do klubíčka aby bolest utišil, místo toho se sebere a zamíří ke dveřím. Jednou sice narazí do židle a málem sebou třískne na zem, nakonec ale vyjde a zamíří cestou, kterou se domníval, že jsou studentské koleje. Tedy, domníval...

>>Někam

"Ale ne, to je mi líto.. NEboj se, nepovím živé dušičce," nahodím chlácholivý tón a rukou na jejím boku jí přejedu po zádech a lehce poplácám. Vážně jsem byl zvědaví, na její další reakci. Ona umí přijít s něčím tak rýpavým a urážlivým, že nechápu, kam na to všechno chodí. No a pak začne s tou mojí novou image. Nekecej holka? Myslíš, že toho už jsem si nevšiml? A když pak dotírají pod oknem a člověk si pomalu musí měnit i telefoní číslo... Jasně, částečně měla pravdu, částečně nikoli ale hádat se nebudu. To by akorát zkazilo tu atmosféru a poukázalo na to, že jsem snad uražený. Ale to já přeci nejsem. "Období odhánění holek, které si nechtěli dát pokoj mám za sebou, ale díky za názor," pozvednu sklenku s whiskey do vzduchu na takový ten přípitek a znovu si upiju. Inu, tu poznámku o krvi a že rozhodně ochutná a to ať dříve nebo později slovně nekomentuji. Jen lehkým úšklebkem, nakloněním hlavy ke straně a přikývnutím. Jak myslíš kočko, jak myslíš... Uvnitř mě to docela začínalo burcovat, když jsem si vybavil poslední sektkání se Sof a to všechno. Navíc, když ještě tak... vyzívavě odpoví na moje zhodnocení odkrytého spodku... "Jedno kde? Hmmm..." trochu jsem se odtáhl, rukou se stále ale dotýkal jejího boku. "Snad jsi nepadla na tu úroveň nechat se ojet na záchodcích že ne?" nahodil jsem ještě výraz, do kterého se snad vlili trochu obavy i zhnusení. Jasně, že to bylo hrané ale upřímně... Neměl jsem takovéhle... "akce" na záchodcích rád. Pak jsme se dostali k tématu vlčic a že prý ony to vydrží, ale ona musí snášet mou přítomnost? Trochu přivřu oči a nakrčím obočí. "Přítomnost mého úžasného já se přeci za trest považovat rozhodně nedá..." zakroutím trochu hlavou, když ucítím její ruku na svém krku. Trochu si mne přitáhne, já mám na tváři ten neutrální výraz a stále jí sleduji a když ucítím ten dotek na krku, oči jemně přivřu a nechám se trochu unést, lehce hlavu natočím ke straně aby měla trochu víc přístupu. Ten dotek si přeci nenechám ujít ně? Okomentuje, že po ní stále toužím a na to ten výraz tvrdý, jako skála povolím do mírného úšklebku. Pustí mne, mojí ruku přesune na svoje stehno. Nespouštím oči z těch jejích a po stehně jí pohladím. A když mi sjede rukou zase zpět na krk a do vlasů, zatáhne, stehno stisknu a cuknu obočím. "A kdo by po tomhle netoužil? Ale nejsem si jistý, zda mám zrovna dneska náladu broučku. Přeci jen mám támhle společnost," mrknu na ní, trochu se přisunu celý blíž a přes stehno jí lehce plácnu. Tak a teď se ukaž, co chceš holka... A upřímně jsem doufal, že to vezme jako výzvu tentokrát ona. No mezitím se objevila u baru i Vianne, která se trochu ohradila na Sof a požádala mne, abych jí pomohl doprovodit Ritu domů. Ale po pravdě jsem měl teď v hlavě jiné starosti a myšlenky, takže jsem na ní jen stočil pohled jak mi to ručka Sof dovolila, respektive, pokud neškubla, protože sílu má daleko větší než já pochopitelně.

,,Ano, denně jsem plakala do polštáře, ale prosím, nikomu to neříkej, zkazilo by mi to reputaci" Ušklíbne se na jeho slova, že by jí snad mohl chybět. Pak jí začne vysvětlovat své image holčičky. ,,To je smutné Petere, že je musíš balit právě takhle. Ale na tohle se ti chytnou jen mladé holčičky, které ještě o životě moc neví. My ženy chceme pořádné muže, ne bábovky. Ale pokud si myslíš, že se ti takhle chytá líp, tak prosím, kecat ti do toho nebudu. Jen aby ses pak nedivil, až budeš v posteli sbírat panny a nebude vědět, jak se jich zbavit, protože si po jedné noci či večeru budou myslet, že spolu budete do konce života" Sladce se na něj usměje, ale stále jako by povýšeně a sebevědomě, tak jak to ona umí. Připomene jí, jak mu roztrhla ret a jí se vybaví jeho krev a hned jí to vzruší. ,,Broučku máš výbornou krev, kterou dříve či později ochutnám a buď s tvým svolením nebo ne, je mi to upřímně ukradené.." Kdy se ona někdy na něco ptala? Prostě si dělá co chce. Krev na bílém podkladu je neskutečně dobrá, často nosila jen bílé šaty, ale zase byla pak škoda, že díky tomu o ně skoro přišla. ,,Já vím" Řekne pouze na slova, že jí seknou. Nakloní se k němu, aby ho lehce poprovokovala. Když se pak odtáhne a on jí položí ruku na bok, zvedne k němu oči a nechá si od něj pošeptat na oplátku. ,,Toužím po tom, aby se mi tam něco dostalo a je mi upřímně jedno, kde to bude" Řekne možná lehce vyzývavě, bohužel je jako obvykle nadržená, takže by jí snad nevadily ani záchodky. A kdyby se to smíchalo s krví, tak by jí asi nikdo nezastavil. Pak je upozorní na psíky. ,,Ano, třeba srdce" Pokrčí rameny. Pro ní jsou to pouze psi a tak nějak nejsou lepší jak ona, ale nebude tady dělat scény nebo se mu snad obhajovat, má na to své vlastní myšlenky. Upozorní ho, že by se měl vrátit za štěňátky. ,,Ony to bez tebe vydrží a já to mám pro změnu vydržet s tebou? Za co mě bože trestáš" Pronese a raději si mávne o nový drink a mezitím dá pak ruku Peterovi na krk a přitáhne si ho k sobě. Své rty dá na druhou stranu jeho krku. Ostatním to může připadat, jako by mu snad něco šeptala. Ale ona jen špičákem přejede po jeho bezchybném krku. ,,Stále po mě toužíš" Řekne jako by nic, je si tím naprosto jistá. Ruku z jeho krku přemístí níže na jeho ruku, kterou jí drží za bok a pomalu se s tou jeho sune na její stehno, zrovna tam, kde má tetování. Nechá jeho ruku na svém stehnu a tou svou přejede zpět na jeho krk a pak mu do vlasů, které lehce stiskne, až ho to možná trochu zabolí.