Bar
„Šála a šátek je skoro stejná věc... Záleží na tom, zda je člověk kovboj nebo nějaký umělec,“ pokrčí rameny s myšlenkou, kterou nakonec vyslovil nahlas, i když nikoho nezajímala. Vlastně ani jeho, příčilo se mu oboje. Šátek i šála se dalo považovat za jakousi oprátku, co si člověk dobrovolně uvázal kolem krku. Pesimistické myšlení, ušklíbl se lehce. Uklidil poslední sklenici za sebe, vyslechl si požadavek jednoho známého štangasta, přikývl, položil před něho dva panáky, co kterých ihned nalil vodku a pokynul mu, aby si oba dva panáky vzal. Udělal tak a zmizel.
„Zákon schválnosti? Známá to věc,“ zasmál se s předkloněním. Normální člověk by se asi lehce zasmál s pohledem na onoho člověka, ale to byla věc, kterou on nezvládal. „Ale zase jsou lidi, co se tím, že jim cucáka udělal upír, chtějí chlubit,“ pronesl další tichou myšlenku. On sám by se sice nechlubil, ani se nijak nechlubil jizvou, která vznikla toho dne, kdy se i on sám změnil, a nebylo to jenom kvůli tomu, že byla umístěná na hrudníku, ale protože byla odporná a fyzicky i psychicky dost citlivá.
Napadla ho docela hloupá otázka, zamračil se, zaklonil lehce hlavu, zahleděl se do stropního světla, dokud nějak neměl hvězdičky před očima, zase sklopil hlavu do normální pozice, stále se však mračil a s mumláním řekl: „Můžu se zeptat?“
„Zákon schválnosti? Známá to věc,“ zasmál se s předkloněním. Normální člověk by se asi lehce zasmál s pohledem na onoho člověka, ale to byla věc, kterou on nezvládal. „Ale zase jsou lidi, co se tím, že jim cucáka udělal upír, chtějí chlubit,“ pronesl další tichou myšlenku. On sám by se sice nechlubil, ani se nijak nechlubil jizvou, která vznikla toho dne, kdy se i on sám změnil, a nebylo to jenom kvůli tomu, že byla umístěná na hrudníku, ale protože byla odporná a fyzicky i psychicky dost citlivá.
Napadla ho docela hloupá otázka, zamračil se, zaklonil lehce hlavu, zahleděl se do stropního světla, dokud nějak neměl hvězdičky před očima, zase sklopil hlavu do normální pozice, stále se však mračil a s mumláním řekl: „Můžu se zeptat?“
Nechává ho chvíli jeho vlastním myšlenkovým porudům, však kdo jiný, než on sám pro to má pochopení, že. Na jeho slova o šátku přikývne, však sám řekl, že by vypadal jak debil a to je pravda. Vypadal. "Vidíte, to mě nenapadlo." přikývne uznale na jeho slova o šále a sám se diví, že mu to na mysl nepřišlo, je pravda, že je to mnohem přirozenější než šátek, alespoň pro někoho jako je on. Možná v tom vlastně není až tak velký rozdíl, ale vlastně i je. Zvláštní. Po jeho dalších slovech se zmateně podívá dolů sám na sebe, protože si až teď plně uvědomí, že na sobě vlastně žádnou košili nemá, ale nýbrž vyšel z domu v tričku. Skandál. Nakonec nad tím ale jen pozvedne obočí a netrvá dlouho a on se s tím smíří, přičemž zavrtí také krátce hlavou. "Mohl. A skryl by. Jenže já jsem asi dítě paradoxu, takže i když košile nosím prakticky nonstop, tak zrovna v ten jeden den, kdy mám na krku upíří cucák, se zapomenu převlíct." poznamená s lehkým náznakem smíchu v hlase a poté se opět na chvíli vrátí do svých myšlenek, ze kterých sice už pomalu vyklouzává, ale plně přítomen a schopen nějak náročněji reagovat, to bude nejspíš až za dlouho, pokud dnes vůbec. Po chvíli si také uvědomí jednu další věc. Pokaždé, když jedno spotřebuje, nahradí zmizelé brko v kapse svého saka novým. Nikdy se tak nestane, že by snad neměl po ruce a právě ta skutečnost ho vždy tolik uklidňuje. Ale dnes? Dnes sako nemá. A tak nejspíš nemá ani jointa. Při tomto zjištění se sklíčeně nahrbí nad sklenicí piva a jednou rukou se opře o barovou desku, přičemž si zároveň promne čelo a oči. Poté se opět narovná a s výrazem, jako kdyby se snad právě vzbudil, sáhne po své bundě a začne prohrabávat snad každičkou kapsičku, kterou ta bunda má.
Tiše si povzdechl, i když to mohlo znít spíše jako hlasitější výdech, nic jiného. Neměl nic proti upírům nebo vlkodlakům, nevadili mu, ale stále tu byla ta věc, že upír i vlkodlak vznikli proměnou a ta byla mnohokrát nedobrovolná, jako třeba u něho. Nebo třeba to, že upíři pili z lidí. Pokud věděl, tak existují transfuze, co se i upírům prodávají, ale oni místo toho chlastají raději ze zdroje. A většinou od nedobrovolného zdroje. Divnej svět... Ale já taky nenechávám zvíře vybrat, zda ho zabiju nebo ne, namítl. Sváděl chvíli vnitřní boj ve své hlavě, ale k žádnému výsledku a konci nedospěl. Bylo to složité.
„Šátek je divnej,“ zakroutil hlavou. Někdo by řekl, že teplej, ale to nebylo adekvátní. „Šála je lepší, ale je tu léto. Proč ne košile? Mají límeček, ne? A nějakej vyšší límeček by to skrýt mohl,“ pokrčil rameny. Nebyl odborník přes módu, ani košile neměl rád, nosil sám jenom trička, ale snad věděl, že límeček je přeci jenom vyšší než nějakej obyčejnej límec trička.
„Šátek je divnej,“ zakroutil hlavou. Někdo by řekl, že teplej, ale to nebylo adekvátní. „Šála je lepší, ale je tu léto. Proč ne košile? Mají límeček, ne? A nějakej vyšší límeček by to skrýt mohl,“ pokrčil rameny. Nebyl odborník přes módu, ani košile neměl rád, nosil sám jenom trička, ale snad věděl, že límeček je přeci jenom vyšší než nějakej obyčejnej límec trička.
Na obě jeho odpovědi jen ještě kývne opět stylem, že je s tím srozuměn, i když to tak vzhledem k tomu, že to ještě zopakuje, asi úplně nevypadá. Opět se nějakou chvíli nechá unášet svými myšlenkami, už není však ponořen ve své mysli tak hluboko, jako doteď. Ani to mu ale nezabrání ve zpomalené reakci na další slova toho muže. Popravdě jeho nervozity nebo tak něčeho si doteď vůbec nevšiml a ani teď, když na něj sice pohled upírá už podruhé, tentokrát však již doopravdy kvůli podstatě onoho člověka a ne kvůli pouhé fixaci očí, si toho nevšímá. Po jeho slovech o kreativním darování krve jen chvíli mlčí, ale po pár lehce napjatých vteřinách se mu na tváři přeci jen objeví drobný pobavený úsměv a pohled na pír chvil sklopí do své sklenice. "Krevní banka, to je správná odpověď." přikývne pomalu s ani ne nijak ztrápeným nebo nějak jinak pocitově zastřeným výrazem. Tváří se snad skoro jako kdyby mluvil o něčem tak banálním, jako je třeba ono omýlané počasí. "Možná bych měl začít nosit třeba šátek." poznamená stále docela zpomaleně a spíše sám k sobě, i když se potom zadívá zpět na toho chlapa za barem, jako kdyby se snad nějakému jeho názoru, či odpovědi nebránil. Což on by se opravdu nebránil. "Jenže to bych vypadal jak debil." poznamená opět zamyšleně a na z výrazu jeho tváře je znát, že si sám sebe v takovém šátku představuje a je to vážně zvláštní představa. I když takové představě sama sebe v reklamě na gigola, které byl vystaven jen před pár dny, se to tedy nevyrovná.
Pevně semknul rty do úzké linky, jako to dělával vždy, když netušil, co dělat, a když byl i krapet z něčeho nervózní. A nervózní byl ve chvílích, kdy ho někdo upřeně sledoval, aniž by měl nějaký důvod. „V pořádku,“ odpověděl s nervózním úsměvem a raději šel už mýt ty sklenice, do čehož se mu ani trochu nechtělo, protože mu pak akorát ruce nehorázně smrděly po jaru a to byla po delší době strašně otravná vůně citrónu. I když se věnoval už jiné věci, tak cítil, že ho někdo ještě sleduje, ale nechal to být, i když cítil, že se mu na čele pomalu rojí kapka potu z nervozity.
„Vážně... V pořádku,“ řekne už podruhé, když už v ruce drží utěrku, aby mohl sklenice otřít a zbavit se jich, dokud se nebude chtít ještě někdo další napít.
Nestačil si nevšimnout, že si i ten rudovlasý muž promnul místo, kde ho buď velmi vtipně kousnul komár nebo něco většího, co tu pilo lidi zcela normálně. Moc toho o upírech nevěděl, protože se o ně nezajímal, dokonce ni o vlkodlaky, ale pak si o nich raději něco přeci jenom zvyknul. Musel si však trochu rýpnout, ale tak, aby to vyznělo spíše jako špatný vtip. „To si z vašeho krku někdo udělal krevní banku? Nebo se takhjle kreativně daruje krev do nemocnice?“
„Vážně... V pořádku,“ řekne už podruhé, když už v ruce drží utěrku, aby mohl sklenice otřít a zbavit se jich, dokud se nebude chtít ještě někdo další napít.
Nestačil si nevšimnout, že si i ten rudovlasý muž promnul místo, kde ho buď velmi vtipně kousnul komár nebo něco většího, co tu pilo lidi zcela normálně. Moc toho o upírech nevěděl, protože se o ně nezajímal, dokonce ni o vlkodlaky, ale pak si o nich raději něco přeci jenom zvyknul. Musel si však trochu rýpnout, ale tak, aby to vyznělo spíše jako špatný vtip. „To si z vašeho krku někdo udělal krevní banku? Nebo se takhjle kreativně daruje krev do nemocnice?“
Tentokrát se mu myšlenky opět točí někde v nebeských výšinách, možná to vlastně už nejsou ani myšlenky, jen prostě nějaké ty proudy v jeho hlavě, co se přelévají sem a tam jako vlny a zastavit je je těžké. Ovšem taková narušitelská slova z okolí fungují jako nějaká ta překážka pro další přelévání na nějakou chvíli docela dobře. Proto Scott párkrát zamrká, než se přiměje k odpovědi na otázku, kterou si musí ještě jednou přehrát v hlavě, aby si nějak přebral její význam. "Ne, v pořádku... P-pardon." řekne celkem pomalu, když si uvědomí, že se ho muž musel asi ptát na základě toho jeho zírání, které nejspíš nebylo tak docela společensky v pořádku. Toho, že se barman vyhýbá očnímu kontaktu, si zatím nevšimne, možná postřehne těkavý pohyb jeho očí, ale spoje v jeho mozku jsou stále jaksi nefunkční, takže si něco z té informace vydedukovat se mu zatím nepovede. "Pardon." řekne ještě jednou už o něco přítomněji a trochu víc se na své stoličce narovná, nebo si spíše trochu protáhne záda, přičemž si také jednou rukou promne krk právě v místě těch malých ranek, snad se brzy zahojí a nebudou dlouhou dobu zase potřeba. Iluze o tom, že už by se mu to nikdy stát nemělo, si opravdu nedělal, doufal jen, že se to opět stane až za nějaký ten čas. Svůj pohled stále upíral barmanovým směrem, než si pak konečně uvědomil, že by ho přeci jen mohl přesměrovat a zaměřil se raději na nějaké ty lahve, které byly snad v dohledu opět popíjejíc své pivo.
Ve změti deodorantu s potem, který si jako vlkodlak vychutnával o to více, se naučil také škatulkovat si všechny, co potká, do přihrátek "upír", "člověk" a "vlkodlak". Tady jasně cítil převahu lidí, což ho ani moc nepřekvapovalo, ale čekal na to, až se zase přižene nějaký upír, aby se napil z jednoho pijana u baru. Posledně se mu to přihodilo a vyprovázení zesláblého opilce nebyla nejlepší záležitost pro jeden večer.
„Nemáte zač,“ brouknul k rudovlasému člověku, odložil všechny sklenice do dřezu, protože neměl chuť je mýt zrovna teď. Snažil se všímat si své práce, protože to ostatně také měl dělat, i když se většinou snažil i nějak zabavit tak, že si třeba popovídal s kolegou, ale ten se poflakoval někde kdo-ví-kde. Zbývalo mu zůstat se svými myšlenkami a v hlavě se mu zrovna hodnilo to, že na sobě cítí pohled. Někdo se mě snaží vyburcovat v práci? zeptal se sebe samého, zvedl hlavu, rozhlédl se po baru, ale nezdálo se, že by někdo něco chtěl. Po chvíli si však všiml, že ho poměrně upřeně sleduje právě rudovlasý člověk. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, zda se nezaměřuje na něco jiného, ale až na pár láhví tam nic nebylo. „Děje se... Něco? Pane?“ zeptal se opatrně. Párkrát nechápavě zamrkal, snažil se sledovat ho, ale zároveň se nedívat chlapovi do očí, takže jenom tak těkal od nosu k vlasům, rukám, tričku a nakonec i k červeným rankám na krku. Zamračil se na ty ranky, krátce se podíval na chlapa a následně na sklenice ve dřezu. Živil se na něm někdo? zeptal se sebe samého. Bylo to možný...
„Nemáte zač,“ brouknul k rudovlasému člověku, odložil všechny sklenice do dřezu, protože neměl chuť je mýt zrovna teď. Snažil se všímat si své práce, protože to ostatně také měl dělat, i když se většinou snažil i nějak zabavit tak, že si třeba popovídal s kolegou, ale ten se poflakoval někde kdo-ví-kde. Zbývalo mu zůstat se svými myšlenkami a v hlavě se mu zrovna hodnilo to, že na sobě cítí pohled. Někdo se mě snaží vyburcovat v práci? zeptal se sebe samého, zvedl hlavu, rozhlédl se po baru, ale nezdálo se, že by někdo něco chtěl. Po chvíli si však všiml, že ho poměrně upřeně sleduje právě rudovlasý člověk. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, zda se nezaměřuje na něco jiného, ale až na pár láhví tam nic nebylo. „Děje se... Něco? Pane?“ zeptal se opatrně. Párkrát nechápavě zamrkal, snažil se sledovat ho, ale zároveň se nedívat chlapovi do očí, takže jenom tak těkal od nosu k vlasům, rukám, tričku a nakonec i k červeným rankám na krku. Zamračil se na ty ranky, krátce se podíval na chlapa a následně na sklenice ve dřezu. Živil se na něm někdo? zeptal se sebe samého. Bylo to možný...
Na odpověď barmana jen neznatelně kývne, maximálně tak na znamení, že ho slyšel, i když tak nejspíš v jeho mimózním stavu nevypadá. "Díky." přikývne jen ještě, když před ním tedy přistane ona objednávka a trochu nepřítomně pohlédne na popelník, kterého si doteď vlastně ani nevšiml. Ani se nijak nerozhlíží po zbytku místnosti, jestli by třeba nezáhlédl nějakou tu známou tvář, i když v této hodině ještě nejspíše ne. Ani si ze sebe neshazuje svou bundu, jako kdyby na ni skoro až zapoměl. To teprv až po chvíli, kdy se napije ze své sklenice toho studeného piva a uvědomí si, že je mu přeci jen nějaké vedro. Proto pomalými pohyby stáhne nejdřív rukávy a poté i celou bundu, kterou následně přehodí přes židličku hned vedle něj. Díky tomu se také odhalí malé červené ranky na jeho krku, které by, asi za normálních okolností, kdy mívá košili, nebyly vidět, teď však okolnost není tak docela normální a jelikož okraj trička končí podstatně níž než okraj košile, tak to jde prostě vidět, ale nejspíš jen při trochu podrobnějším pohledu. Následně svůj nepřítomný pohled s kamenným výrazem, který by se dal dost dobře označit za takzvaný "poker face", obrátí k onomu barmanovi, který mu před chvílí tak milostivě natočil tu zlatavou tekutinu, kterou před sebou teď má. Spíš, než že by chtěl koukat na něj, potřebuje nějaký středobod, na který by mohl zafixovat své oči a myšlenky nechat opět volně plynout a momentálně se tímto středobodem stal právě onen muž. Při tom si občas upije ze své sklenice, ale v podstatě se jinak vůbec nehýbe.
// Domov
s přicházejícím létem byla odpolední služba obvykle peklem. Jelikož už venkovní bazény byly teplejší, tak se u nich lidi rozvalovali a on musel tvrdnout v práci, kde v zadýchané místnosti roznášel vychlazené pivo, které si on sám nemohl dát. Maximálně tak colu, kterou mu akorát strhnou z platu. Takže raději pil vodu a těšil se na pivo, které si dá sám na pokoji, až se svalí na gauč a nebude muset nic dělat, protože na plavání bude už moc pozdě.
Bar byl docela prázdný, jenom pár starých známých násosek, cigaretový kouř, lehký pach potu a pánského deodorantu a vlhkost ve vzduchu, která dokázala nejednoho člověka zničit. Třeba Mikela nehorázně otravovala. V povinném oblečení, které se sestavovalo pouze z černé a navíc z dlouhých kalhot a bavlněného trička s pevnými botami, se dusil jako prostá uzenina, i když se to snažil nedávat zrovna znát.
Vytáhl si pro odpolední službu delší sirku, takže mohl zůstat u baru, čepovat pivo, připravovat kafe pro náročnější zákazníky a neřešit žádné velké uklízení po baru. „Hned to bude,“ houknul k rudovlasému - i když trochu koukal, protože jeho samotného už jenom štvala představa, že v létě má vlasy nazrzlé - a odebral se k pípě, kde jedno zlaté pivo načepoval. A jak i řekl, tak splnil a pivo krátce na to i přinesl k rudovlasému a rovnou vysypal plný popelník, co byl vedle něho, otřel rozlité pivo opodál a odnesl sklenice, aby je mohl umýt.
s přicházejícím létem byla odpolední služba obvykle peklem. Jelikož už venkovní bazény byly teplejší, tak se u nich lidi rozvalovali a on musel tvrdnout v práci, kde v zadýchané místnosti roznášel vychlazené pivo, které si on sám nemohl dát. Maximálně tak colu, kterou mu akorát strhnou z platu. Takže raději pil vodu a těšil se na pivo, které si dá sám na pokoji, až se svalí na gauč a nebude muset nic dělat, protože na plavání bude už moc pozdě.
Bar byl docela prázdný, jenom pár starých známých násosek, cigaretový kouř, lehký pach potu a pánského deodorantu a vlhkost ve vzduchu, která dokázala nejednoho člověka zničit. Třeba Mikela nehorázně otravovala. V povinném oblečení, které se sestavovalo pouze z černé a navíc z dlouhých kalhot a bavlněného trička s pevnými botami, se dusil jako prostá uzenina, i když se to snažil nedávat zrovna znát.
Vytáhl si pro odpolední službu delší sirku, takže mohl zůstat u baru, čepovat pivo, připravovat kafe pro náročnější zákazníky a neřešit žádné velké uklízení po baru. „Hned to bude,“ houknul k rudovlasému - i když trochu koukal, protože jeho samotného už jenom štvala představa, že v létě má vlasy nazrzlé - a odebral se k pípě, kde jedno zlaté pivo načepoval. A jak i řekl, tak splnil a pivo krátce na to i přinesl k rudovlasému a rovnou vysypal plný popelník, co byl vedle něho, otřel rozlité pivo opodál a odnesl sklenice, aby je mohl umýt.
<Domov
Po včerejší noci v lese a jistém incidentu, který ho tam potkal, měl dnes stále přetrvávající dumavou náladu. Místy mu připadalo, jako kdyby na něj ani ta ženská snad nezaútočila, někdy mu to přišlo opravdové možná až příliš. Ale stále to v něm nedokázalo jaksi vyvolat ony pocity děsu a hrůzy, jak jiní lidé často popisovali, bral to spíše s klidem, možná až moc velkým klidem. K večeru, nebo spíše pozdnímu odpoledni, se však přeci jen opět přinutí vyrazit ven. Vzhledem k tomu, že opět usnul v košili, kterou na sobě měl už třetím dnem a která byla zároveň i od krve, si ji přeci jen ráno sundal a vyměnil za černé tričko a výstřihem do v a se dvěma žlutými pruhy na rukávech. A právě toto tričko si také na sobě nechal, když vyrazil z domu ven a to je něco, co už se mu dlouho nestalo, nevzít si košili a sako... Přehodí přes sebe tedy jen velmi starou tmavozelenou bundu, kterou na sobě měl naposledy tak před dvěma lety a vyrazí pryč. Ani vlasy nijak zvlášť neupravuje a proto vypadají tak, jak vypadají. Rozcuchaně. Kroky ho takto "upraveného" zavedou až k baru, kde před dveřmi chvíli jen tak stojí a přemýšlí, zda se tam dovnitř odebrat, či ne. Myšlenky mu na chvíli odplují k Charlotte, kterou od té jedné noci před pár dny neviděl, ale přitom ani neví, jestli by byl nebo nebyl rád, kdyby ji tam spatřil za barem. Nakonec však přeci jen s rukama v kapsách bundy strčí do dveří a vydá se vstříc onomu lokálu. Když vidí, že dnes Charlotte směnu očividně nemá, vlastně ho to ani nijak netankuje, prostě si to jen přímou čarou zamíří k barové desce tak jako tak, usadí se shrbeně na jednu z vysokých stoliček a s nepřítomným pohledem koukne na výstavku alkoholu, který je k dispozici. "Jedno pivo, prosím." řekne však nakonec nepřítomně směrem na nějakého toho barmana s tím, že něco tvrdšího si dá kdyžtak později.
Po včerejší noci v lese a jistém incidentu, který ho tam potkal, měl dnes stále přetrvávající dumavou náladu. Místy mu připadalo, jako kdyby na něj ani ta ženská snad nezaútočila, někdy mu to přišlo opravdové možná až příliš. Ale stále to v něm nedokázalo jaksi vyvolat ony pocity děsu a hrůzy, jak jiní lidé často popisovali, bral to spíše s klidem, možná až moc velkým klidem. K večeru, nebo spíše pozdnímu odpoledni, se však přeci jen opět přinutí vyrazit ven. Vzhledem k tomu, že opět usnul v košili, kterou na sobě měl už třetím dnem a která byla zároveň i od krve, si ji přeci jen ráno sundal a vyměnil za černé tričko a výstřihem do v a se dvěma žlutými pruhy na rukávech. A právě toto tričko si také na sobě nechal, když vyrazil z domu ven a to je něco, co už se mu dlouho nestalo, nevzít si košili a sako... Přehodí přes sebe tedy jen velmi starou tmavozelenou bundu, kterou na sobě měl naposledy tak před dvěma lety a vyrazí pryč. Ani vlasy nijak zvlášť neupravuje a proto vypadají tak, jak vypadají. Rozcuchaně. Kroky ho takto "upraveného" zavedou až k baru, kde před dveřmi chvíli jen tak stojí a přemýšlí, zda se tam dovnitř odebrat, či ne. Myšlenky mu na chvíli odplují k Charlotte, kterou od té jedné noci před pár dny neviděl, ale přitom ani neví, jestli by byl nebo nebyl rád, kdyby ji tam spatřil za barem. Nakonec však přeci jen s rukama v kapsách bundy strčí do dveří a vydá se vstříc onomu lokálu. Když vidí, že dnes Charlotte směnu očividně nemá, vlastně ho to ani nijak netankuje, prostě si to jen přímou čarou zamíří k barové desce tak jako tak, usadí se shrbeně na jednu z vysokých stoliček a s nepřítomným pohledem koukne na výstavku alkoholu, který je k dispozici. "Jedno pivo, prosím." řekne však nakonec nepřítomně směrem na nějakého toho barmana s tím, že něco tvrdšího si dá kdyžtak později.
,,Bože, vypadáš, jako by ses se špatnou náladou už narodila" Pobaveně se zasměje. Nebere jí moc vážně, může se na něj mračit jak chce, vrčet a nebo cokoliv podobného, ale to ho rozhodně nezastraší. Ale opravdu musí uznat, že to má něco do sebe a je to přitažlivé. Pak už si jí přitáhne se slovy, že by neměla vyhrožovat. Když jí má do tří vteřin pustit, nechá tam tu ruku o něco déle. Tohle je fakt vtipné. Takový skřítek a jak si na něj dovoluje. Nesmí se nechat vykolejit, to je přesně to, co ona chce. A pak by byla zodpovědná za smrt přítomným a on by se musel stěhovat. Tak to vůbec. ,,Jsem rád, že to o sobě víš" Podotkne a zacukají mu znovu koutky. Nejen on je tu nafrněnec, ale i slečna. Pak se ohlédne na tu flašku a nadzvihne obočí. ,,I ta flaška bývala jednu dobu plná, což je taky hodně zajímavé. Nemusíš mě stále jen chválit" Spokojeně a opět samolibě se usměje, než vezme vše potřebné a zamíří ke stolečku někde opodál. Vše postaví na něj a sedne si. Rovnou pak začne nalévat. ,,Fajn, fajn vlčku, hned se nevztekej" Aby jí trochu ještě naštval, tak jí pobaveně cvrnkne do nosu. ,,Hele zkus něco, čemu se říká úsměv. To jen takhle zvedneš koutky, není to vůbec těžké" Pokouší se o nemožné. ,,Namyšlenec? No je pravdou, že mi říkali už i hůř, takže mi to vlastně ani nevadí" Pokrčí pobaveně rameny, než si vezme svou sklenku a napije se. ,,Jméno není ničím zajímavé, prostě James" Představí se jí. Kdyby byl nějaký trapák, tak začne něco stylem: Jsem James.. James Bond.. Pff ale to on není, takže se rozhodně nemusí bát. Pohodlně se usadí a hodí jednu ruku na opěrátko, tak jakoby směrem k ní a natočí se stejným směrem. ,,Tvé jméno? Sexy napučánku?" Lehce našpulí rty, no tak, usměj se už krásko. Když pomine, že je blond, tak je šikovná, ne že by s ní hned skočil do postele, bloncky prostě ne, ale jak je tak krásně nevrlá, mohla by mu hodně pomáhat. ,,Vypadá to, že už jsi ve městě dlouho.. je tady... hodně pijavic??" Zeptá se jí a nakrčí u toho nos, což může dobře poznat, že je naprosto nenávidí.
Nezaujatě pozvedla jedno obočí a hleděla na chlápka opravdu znechuceným výrazem, čímž také jistě odrazovala okolí od toho si k baru přisednout a něco si objednat. Jo, prostě to umí jako nikdy jiný! "No a co má jako být? To je jejich problém, že se až moc starají o okolí a ne o sebe." Mrkla na něj a poté se zlehka ušklíbla, přičemž prsty poklepala o barovou desku.
Ovšem v okamžiku, kdy ucítila jeho ruku, co se obmotala kolem jejího velice nádherného pasu, se na něj nechápavě podívala a měla chuť mu vrazit takovou ránu, že by druhou dostal o ten bar. "Momentálně jsem ve skvělé pozici, kdy vyhrožovat můžu, takže mě do tří vteřin pustíš, jinak se Ti stane něco zlého." Zavyhrožovala a dala důraz na každičké slovo v oné větě. Tiskla k sobě čelisti a opravdu zle na něj hleděla. "Jsem sexy sama o sobě, to mi říkat nemusíš." Zasyčela. Proč by se nemohla v přítomnosti egoistického machra chovat taky trochu namyšleně? Když už ji pustil, ještě ho od sebe odstrčila a o krok ustoupila vzad, načež ho propálila tím nejhorším pohledem, který měla na skladu. "Seš pro mě zajímavej akorát tak, jako tamta prázdná flaška na stole." Zasyčí k němu s mírným ušklíbnutím a přitom zakroutí hlavou. Myslí si o sobě až moc. Nezapomněla ani hlavou pokynout k oné prázdné flašce, která opravdu stála na jednom ze zadnějších stolů.
Však vidina pití zdarma je až moc lákavá na to, aby ji odmítla, proto se na něj chvíli dívá, jako jestli to fakt myslí vážně, ale když objedná lahev bourbonu, cosi si pro sebe zamumlá a sleduje, jak odchází k místnosti, kde je opravdové soukromí. Napadla ji dokonce i myšlenka, že by mu tu lahev mohla čmajznout a zmizet pryč, jenže je dost možné, že s tímhle namyšleným týpkem si může užít ještě nějakou tu zábavu. Teď ale nemyslí jen tu postelovou, nijak extra ji totiž nepřitahuje.
Proto už dál neváhá a několika rychlými kroky ho dožene a zapadne dovnitř. Zatáhne a svůj velevážený zadek usadí na pohodlný gauč. "I kdybych měla... je to snad špatně? Nebudu Ti tu vykládat o svém životě, jak už jsem říkala." Poví mu zcela vážně a prohrábne si své blonďaté háro. Ihned poté sáhne po skleničce s alkoholem, který tak miluje, a bez počkání na případné přiťuknutí, trochu usrkne a nechá bourbon zahřát v krku. "Ale třeba bych Ti něco říct mohla... ale až po Tobě... namyšlenče. A budu Ti tak říkat, s tím se smiř, pokud Tvoje jméno ovšem není zajímavější než tato přezdívka, to už by pak bylo na zvážení." Poví velice důležitě a prohlédne si ho.
Ovšem v okamžiku, kdy ucítila jeho ruku, co se obmotala kolem jejího velice nádherného pasu, se na něj nechápavě podívala a měla chuť mu vrazit takovou ránu, že by druhou dostal o ten bar. "Momentálně jsem ve skvělé pozici, kdy vyhrožovat můžu, takže mě do tří vteřin pustíš, jinak se Ti stane něco zlého." Zavyhrožovala a dala důraz na každičké slovo v oné větě. Tiskla k sobě čelisti a opravdu zle na něj hleděla. "Jsem sexy sama o sobě, to mi říkat nemusíš." Zasyčela. Proč by se nemohla v přítomnosti egoistického machra chovat taky trochu namyšleně? Když už ji pustil, ještě ho od sebe odstrčila a o krok ustoupila vzad, načež ho propálila tím nejhorším pohledem, který měla na skladu. "Seš pro mě zajímavej akorát tak, jako tamta prázdná flaška na stole." Zasyčí k němu s mírným ušklíbnutím a přitom zakroutí hlavou. Myslí si o sobě až moc. Nezapomněla ani hlavou pokynout k oné prázdné flašce, která opravdu stála na jednom ze zadnějších stolů.
Však vidina pití zdarma je až moc lákavá na to, aby ji odmítla, proto se na něj chvíli dívá, jako jestli to fakt myslí vážně, ale když objedná lahev bourbonu, cosi si pro sebe zamumlá a sleduje, jak odchází k místnosti, kde je opravdové soukromí. Napadla ji dokonce i myšlenka, že by mu tu lahev mohla čmajznout a zmizet pryč, jenže je dost možné, že s tímhle namyšleným týpkem si může užít ještě nějakou tu zábavu. Teď ale nemyslí jen tu postelovou, nijak extra ji totiž nepřitahuje.
Proto už dál neváhá a několika rychlými kroky ho dožene a zapadne dovnitř. Zatáhne a svůj velevážený zadek usadí na pohodlný gauč. "I kdybych měla... je to snad špatně? Nebudu Ti tu vykládat o svém životě, jak už jsem říkala." Poví mu zcela vážně a prohrábne si své blonďaté háro. Ihned poté sáhne po skleničce s alkoholem, který tak miluje, a bez počkání na případné přiťuknutí, trochu usrkne a nechá bourbon zahřát v krku. "Ale třeba bych Ti něco říct mohla... ale až po Tobě... namyšlenče. A budu Ti tak říkat, s tím se smiř, pokud Tvoje jméno ovšem není zajímavější než tato přezdívka, to už by pak bylo na zvážení." Poví velice důležitě a prohlédne si ho.
,,Jsem frajer, ovšem nemusel jsem za každým chodit, stačilo vidět ty jejich výrazy." Pokrčí rameny. To už si ale nemůže odpustit svá slova a tak to dopadne, že jsou během chvíle venku. Lituje jich? Ale vůbec ne. Dokonce je u ní tak blízko, že cítí její vůni, její dech, který se zrychluje, chudák, asi je naštvaná. Stačí jeden pohled do jejích očí. Když ho chytne za límec, na rtech si stále drží ten svůj pobavený výraz. Nechá se natisknout na bar a poslouchá její slova, co z ní vycházejí. Když ho pak pustí a ustoupí, udělá v rychlosti pohyb k ní a přitáhne si jí těsně k sobě za pás. ,,Být tebou tak nevyhrožuji. A mimochodem" Nakloní se k jejím rtům. ,,To jak se vztekáš je zatraceně sexy" Zavrčí a to už se od ní odtáhne a pustí jí. Pozve jí do boxíku, i když tak nějak neočekává, že by to přijala a nebo snad ano? Taky touží po nějakém tom dobrodružství? On je to nejlepší, co jí může tady v baru potkat. Aspoň to si on o sobě myslí. A vysoké ego? Ani neví, jak moc. ,,Dokázal jsem tě nasrat? Ale nepovídej. Jsem rád, že máš na mě takové reakce.. aspoň vidím, že ti nejsem lhostejný" Teď k ní vyšle spíše samolibý úsměv. Když pak promluví o zaplacení drinku, jen nadzvihne obočí. ,,Vaše přání je mým rozkazem má paní" Ukloní se jí a to už u barmanky objedná flašku bourbonu a mezitím vypije na ex tu svojí whiskey, až ucítí led, který mu zacinká o zuby. Skleničku položí na bar a vezme dvě nové, společně s flaškou a zamíří k boxíku jako první. U stolu postaví skleničky a flašku a to už si sedne. Musí se hodně držet, už to, co proběhlo u baru.. bere vše jako vtip, jinak by se neovládal a nemůže si dovolit tady pozabíjet lidi. Má v sobě naštěstí prášky a jeho společnost nebude ta nejhorší. Jen jí nesmí vnímat jako blondýnku. Tak nějak tuší, že s ním odešla do boxíku. ,,I když nečekám, že by jsi mi opravdu vykládala o svém životě, aspoň s něčím by ses mi mohla svěřit. Nebo máš takovou náladu pořád?" Zeptá se jí a mezitím otevře flašku a začne nalívat drinky.
Chlápek, jež ji rozčiloval už jen tím, jak se tvářil a jak vypadal, po ní ihned její slova zopakoval, což ji přivádělo k vzteku snad ještě víc. Všímala si, jak po něm ta barmanka letí, div pod ní už není vlhká louže, i když, kdo ví jestli tam třeba není, že. Ale ne, nad tímhle fakt přemýšlet nebude.
Když jí týpek sdělí, že tím, jak se tváří, tu otravuje všechno osazenstvo, pobaveně se rozesmála. "Ale nepovídej, Ty jsi byl za každým, co tu je, a ptal se ho, jestli je to otravuje nebo ne? Tak to seš frajer." Zašklebila se. Už teď si o něm myslí jen to nejhorší. Ovšem ve chvíli, kdy se k ní až moc přiblížil a narušil tak její osobní prostor, jí rysy ve tváři ztvrdli. Po těch slovech, která k ní vyslal, se zamračila a veškeré svaly v těle se jí napnuli jako jedna velká struna. Z očí šlehali nebezpečné, zabijácké plameny. Hned stála na nohou, těsně v jeho blízkosti a ruka jí vystřelila k límci trička, za který ho tedy pevně chytila a natiskla ho na bar. "Být Tebou držím hubu a neprovokuju, jinak špatně skončíš. A je mi úplně jedno, že seš taky vlkodlak, vyřízený by to bylo rychle." Zasyčela mu zblízka do obličeje a pak ho se škubnutím zase pustila a o kousek od něj poodstoupila. Chlapec má asi hodně vysoké ego, které mu klidně velice ráda srazí, když to bude nutné. Provokativní kecy nenávidí a je to ještě horší, když má blbou náladu. Ale rvát se dnes nechce. Sice mu vyhrožovala, že by nedopadl dobře, ovšem nechtěla si dnes špinit ruce, nebo spíše tedy tlapy. I když, je pravda, že už jen tím, jak se odhodlal jí odpovědět a nebál se toho, ji možná trochu zaujal. Možná a když už, tak jen fakt trochu. Nemá ráda ty, co si o sobě moc myslí a u chlapů to je snad ještě horší než u ženských.
"Čekáš, že Ti budu vykládat o svém životě, když jsi mě právě nasral ještě víc? Asi máš fakt hodně vysoký ego, co?" Vyslala k němu jeden ze svých úšklebků a hodila do sebe zbytek bourbonu, co ve skleničce ještě zůstal. "Jestli mi ale další zaplatíš," pozvedla skleničku, kterou svírala v pravačce, do vzduchu, "tak nad tím začnu uvažovat." Zvedla jedno obočí a propalovala ho chladným pohledem.
Když jí týpek sdělí, že tím, jak se tváří, tu otravuje všechno osazenstvo, pobaveně se rozesmála. "Ale nepovídej, Ty jsi byl za každým, co tu je, a ptal se ho, jestli je to otravuje nebo ne? Tak to seš frajer." Zašklebila se. Už teď si o něm myslí jen to nejhorší. Ovšem ve chvíli, kdy se k ní až moc přiblížil a narušil tak její osobní prostor, jí rysy ve tváři ztvrdli. Po těch slovech, která k ní vyslal, se zamračila a veškeré svaly v těle se jí napnuli jako jedna velká struna. Z očí šlehali nebezpečné, zabijácké plameny. Hned stála na nohou, těsně v jeho blízkosti a ruka jí vystřelila k límci trička, za který ho tedy pevně chytila a natiskla ho na bar. "Být Tebou držím hubu a neprovokuju, jinak špatně skončíš. A je mi úplně jedno, že seš taky vlkodlak, vyřízený by to bylo rychle." Zasyčela mu zblízka do obličeje a pak ho se škubnutím zase pustila a o kousek od něj poodstoupila. Chlapec má asi hodně vysoké ego, které mu klidně velice ráda srazí, když to bude nutné. Provokativní kecy nenávidí a je to ještě horší, když má blbou náladu. Ale rvát se dnes nechce. Sice mu vyhrožovala, že by nedopadl dobře, ovšem nechtěla si dnes špinit ruce, nebo spíše tedy tlapy. I když, je pravda, že už jen tím, jak se odhodlal jí odpovědět a nebál se toho, ji možná trochu zaujal. Možná a když už, tak jen fakt trochu. Nemá ráda ty, co si o sobě moc myslí a u chlapů to je snad ještě horší než u ženských.
"Čekáš, že Ti budu vykládat o svém životě, když jsi mě právě nasral ještě víc? Asi máš fakt hodně vysoký ego, co?" Vyslala k němu jeden ze svých úšklebků a hodila do sebe zbytek bourbonu, co ve skleničce ještě zůstal. "Jestli mi ale další zaplatíš," pozvedla skleničku, kterou svírala v pravačce, do vzduchu, "tak nad tím začnu uvažovat." Zvedla jedno obočí a propalovala ho chladným pohledem.
Hned jakmile vešel do baru si to zamířil pěkně až k baru, kam jinam. Barmanka byla pohledná a tak si s ní pěkně slovně pohrál. Už si představoval, jak krásně by křičela, dá se to krásně odhadnout už z toho, jak se nahlas směje. Je spokojený, aspoň na chvíli, než se ohlédne na blondýnku. Sama o sobě je opravdu pěkná, navíc vlkodlačice, což je vlastně i sexy, ale doprdele nemohla být aspoň brunetka? Ne, on musí mít štěstí zrovna na bloncku. A tak se na ní poměrně znechuceně ušklíbne. Kdyby jen věděla, že je to vlastně hlavně kvůli vlasům, tak ho snad chudák ani nebude chápat. Svým pohledem se přemístí zpět k barmance, od které dostane drink. Slušně poděkuje a chce vzít drink a jít si někam do boxíku najít nějakou oběť nebo něco podobného, ale to už na něj blondýnka promluví a tak se sám pro sebe ušklíbne. ,,Nějakej problém?" Zopakuje po ní a nechá si na rtech takový ten pobavený a zároveň nebojácký úsměv, proč by se měl bát takové slečinky? No jasně, sice vypadá silnější a taková nevrlá, ale to mu rozhodně problém nedělá. ,,Vlastně i jo, svým výrazem tady otravuješ všechny přítomné" Řekne jí to upřímně, na bloncky prostě neumí být slušný, ale třeba se to aspoň u téhle naučí. Udělá krok k ní a nakloní se k jejímu uchu. ,,Copak kočko, rozbil ti někdo hračku? Tady jinou barbínku neseženeš" Pronese ironicky. Asi si právě kope hrobeček, ale je mu to jedno, on už zažil hodně naštvaných lidí. ,,Jestli chceš, abych se tě bál, tak to nezabírá, proto se mnou pojď raději do boxíku na drink a pověz mi, co tě sere.. Nejhorší je být v takové náladě sám" A že on to sakra dobře ví. Vždy to pak dopadne špatně. Sice se musí hodně držet, aby nezajel rukou do těch jejích vlasů a rovnou jí neroztřískal její hlavinku o bar, ale docela se drží. Snaží se jí vnímat jako člověka, ne jako bloncku. Opravdu velké plus má to, že je vlkodlačice. Snaží se na ní dívat poměrně sympatickým pohledem, rozhodně se jí nebojí a možná i tím pro ní může být aspoň trochu zajímavý. Rozhodně se nebude vnucovat, nebude chtít? Tak půjde dál, pro něj není těžké si najít někoho dalšího.