Bar
Uchechtl se nad tím jak jeho ruku zastavila a ty slova? Vůbec ho nepřekvapila. Na tohle byl zvyklí. "Proč by to nešlo? je to zábavnější, než si povídat" zasmál se a pořád měl ruku na jejím stehně, přičemž se na ni díval. "Neříkej mi, že jsi ještě poctivá" uchechtl se, nějak by mu to ani nevadilo, aspoň by její poprvé bylo s někým dokonalým a senzačním zároveň. Ano on takový je a ví to. "Nebud jak malá" zasmál se a koukal se pořád na ni.
To, jak jí oslovoval dosud přehlížela, když ale navrhne další činnost, poušklíbne se a prsty zavádí o jeho ruku, aby jí zastavila. Vážně už měla pocit, že nemůže nikam jít bez toho, aniž by to skončilo takto. „Ne, Trevisi, tohle přece nejde.“ zvážní, zkousne si ret a cítí, jak jí do úst vytryskly kapličky krve, jak si ho prokousla. No výborně, teď vypadám jak malá puberťačka. poušklíbne se nad vlastní myšlenkou a sleduje jeho ruku, položenou na mém stehně. Trochu jsem se zachvěla, očividně se mi nechtělo věřit, že se mi to nějakým zvráceným způsobem líbí.
"I bez otázek se dá začít nějaké téma brouku" zasmál se a otočil se k ní čelem. "I když můžem dělat něco u čeho není potřeba mluvit" ušklíbl se a olízl si své rty přičemž ruku položil na její stehno a pomalu jel s ní nahoru. Čeká jestli ho zastaví a nebo ho nechá dále pokračovat. Setkal se s tolika holkama co se nechali a je zvědav co zrovna ona. takový dítě ještě. Člověk ji vidět tak řekne, že nezná ještě druhou stránku. Samozřejmě je tím myšleno sexuální stránka. Vypadá prostě jak dítě, za to bohužel nemůže no. "Co ty na to?" kousl se lehce do spodního rtu a díval se na ni.
Pokrčí rameny a zabručí něco ve smyslu že nic se nemá přehánět, nakonec si ale povzdechne. „Jako vážně.“ zašklebí se na něj a tvrdošíjně pohodí hlavou. „Tak dobře, když už mi nepovíš ani jak se máš, tak nadhoď nějaké téma. Snažím ss tu ale ty mě vźdycky odpálkuješ.“ převrátí oči sloup a nakonec utkví pohledem na skleničce. Pozvedne jí k ústům a nakonec jí i vyprázdní. Když jí ale Trevis objedná panáka vodky, usměje se a spokojeně se opře o barovou židli. „Bez otázek nejde začít téma.“ namítne.
Mohlo ale to mi je ukradené" řekl aby ji to vysvětlil. Bylo mu jedno komu je co nesympatické,nebo kdo ho nemá rád a kdo co o něm říká. Tohle šlo mimo něj.Nezajímalo ho to a to nikdy. "Dnešní nálada?" zasmál se a koukl se raději kolem. Ta mu pokládá takové otázky až ho z toho bolí normálně hlava. "jako vážně?" podíval se na ni a poté řekl. Mávl na barmana, kterému řekl aby donesl jednoho panáka vodky pro ni. Měla by trochu zvolnit co se týče otázek.
Na jeho slova opět jen zaujatě pokývá, je to vskutku zajímavá teorie, alespoň pro něj, momentálně v mírňounce podnapilém stavu. "Něco na tom bude." přikývne ještě na utvrzení svého kývání hlavou. Nejspíš by mu nějak dovysvětlil, jak přesně to myslel, kdyby zrovna neměl u úst opět chladné sklo a nehltal opět pivo. Pak, když vidí, nebo spíš slyší, že už to tak nějak dopochopil, jen kývne hlavou, že to teda pochopil nejspíš správně, pokud on tedy pochopil jeho odpovď, že. "Jo, to bude ona." přikývne na jeho slova, ale když zjistí, že ji nějak blíže nezná, dál už s ničím nepokračuje. Čím dál více začíná toužit po oné bylince, kterou má bohužel až doma. Chvíli se ještě snaží ty myšlenky zahnat, ale pak si uvědomí, že by přeci jen mohl vyrazit o něco dřív. Zvlášť po tom včerejšku. Opravdu si nechce nechat krk pokousat ještě jednou, takže by možná opravdu neškodilo vyrazit co nejdříve. Obrátí tedy všechen zbylý obsah své sklenice do svého hrdla a pomalu se začne zvedat ze své barové stoličky, při čemž se mu trochu zamotá hlava. Úspěšně to však ustojí, takže stačí už jen sáhnout po bundě a do její kapsy, odkud vytáhne nějakou tu bankovku, která by mu snad měla stačit. "No nic, asi už vyrazím. Ať vám to tu rychle uběhne." řekne ještě s malým úsměvem na rozloučenou a položí na pult peníze gestem 'drobný si nechte'. Pak už se jen navlékne do rukávů své tmavozelené bundy, trochu si prohrábne už tak dost rozcuchané vlasy a pomalu se odebere ke dveřím dveřím ven. "Naschle." řekne si spíše ještě jen tak pro sebe a pak už se doopravdy odebere do ulic Shadowhillu.
„Spíš bych řekl, že třeba každých padesát let jsou prostě úplně jiným člověkem. Že se nějak psychicky zhroutí a jednoho dne se probudí jako někdo naprosto jiný. A s tou vyspělostí... Asi se nějak vyvíjí, ale netušim,“ zakroutil nesouhlasně hlavou, rozhlédl se po baru a tiše prosil, aby se už všichni odebrali domů, protože už neměl náladu na to courání, chtěl rychle uklidit, ukončit svou službu a zmizet dříve, než z něho něco vysaje i poslední kapku energie, co mu zbyla.
„No?“ nechápal. Překvapeně zamrkal, netušil, co tím rudovlasý myslel, ale pak mu to nějak došlo. Nebo si to minimálně myslel. „Ono to už nějak uteče,“ zamrmlal si pod vousy. I když to bylo naopak, vždycky těch posledních pár minut uběhlo nejpomaleji ze všech.
„Charlotte? Jedna tu pracuje, ale zatim se mi nějak nepovedlo poznat ji,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou. Ani s ní neměl snad službu, pokud si dobře pamatoval.
„No?“ nechápal. Překvapeně zamrkal, netušil, co tím rudovlasý myslel, ale pak mu to nějak došlo. Nebo si to minimálně myslel. „Ono to už nějak uteče,“ zamrmlal si pod vousy. I když to bylo naopak, vždycky těch posledních pár minut uběhlo nejpomaleji ze všech.
„Charlotte? Jedna tu pracuje, ale zatim se mi nějak nepovedlo poznat ji,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou. Ani s ní neměl snad službu, pokud si dobře pamatoval.
"A myslíš, že i třeba věkově, nebo jako kdyby pořád stejném pomezí vyspělosti, jen prostě se posouvá jinam?" zeptá se ho opět se zvědavostí a jak jinak, než že opět svlaží své hrdlo několika doušky piva tak, že už mu potom ani v této druhé sklenici toho příliš nezbývá. "To je pravda, to by si museli dát asi úplně nový mozek, aby to naprosto vymazali a to je asi těžký, že jo." poznamená ještě souhlasně s výrazem zahloubaného přemýšlivce. "Je to asi dlouhý, co?" zeptá se ho, když si překvapivě povšimne jeho pohledu na hodiny. Nedivil se mu. On by asi taky zrovna neskákal radostí, kdyby musel pracovat za barem a poslouchat kdo ví jaké kecy v klecy, které zrovna teď třeba vypráví on, že. "Neznáte Charlotte?" zeptá se ho opět s lehce ztaženým obočím k sobě. Vzhledem k tomu, že tu údajně pracovala, by to bylo asi dost dobře možné. Kdo ví, proč si na ni zrovna opět vzpomněl.
Pokrčí rameny. I ona už si na živobytí s Dianou, hydrou, zvykla. „Nic takového jsem neřekla. Jen by to někomu mohlo být nesympatické. Neříkám, že ten někdo jsem já.“ potřese hlavou. Zastávala sice názor, že trochu míň sebevědomí by mu neuškodilo ale jeho společnost jí bavila. Alespoň měl nějaký charakter. On svůj bourbon uź dopil, já si svou milovanou vodku ještě trochu šetřím.
„Pryč od ega,“ zasměje se a přitom si prohrábne rudýma nehtama vlasy. „Hm, tak třeba. Dnešní nálada?“ zeptá se na tu snad nejobyčejnější otázku ve vesmíru a napije se vodky.
„Pryč od ega,“ zasměje se a přitom si prohrábne rudýma nehtama vlasy. „Hm, tak třeba. Dnešní nálada?“ zeptá se na tu snad nejobyčejnější otázku ve vesmíru a napije se vodky.
"Divná kombinace" řekl ještě jednou a zavrtěl nad tím hlavou. Když řekla že je otevřená kniha zasmál se a řekl. "Jo neboj. za to chvilku jsem si všiml" mrkl na ni a dopil poslední kapky, které byly ve sklence. "proč bych to dělal? Dokonalost je na mně vidět, netřeba nic říkat" pozvedl hlavu trochu arogantně a poté mávl na barmana a naznačil mu, že si dá ještě jednu sklenku. "proč ego dolů? Kotě nevyhovuje ti zde má přítomnost támhle jsou dveře.." ukázal za sebe na dveře, kterýma se dostane pryč z baru a pak ukázal po místnosti. "..A nebo tucet dalších volných židlí.Tak si můžeš odsednout" řekl to tak mile jak jen mohl ale přitom se ušklíbl. Nemá rád takové lidi a ani s takovýma nemá potřebu trávit své volné chvilky.
Otázka ohledně mentality ho donutila zamyslet se nad tím, co bude on sám dělat za pár let. Zatím se snažil udržet a ukldinit plaváním a boxem, ale za pár desítek let mu to třeba přestane v kombinaci s alkoholem a cigaretama. „Řekl bych, že se jim mentalita vyvíjí, ale asi ne k lepšímu,“ pokrčil rameny s krátkou odpovědí. Děsil se toho, kam půjde jeho mentalita, nebyl zrovna nejlepší člověk, sice ne zrovna dvakrát špatný, ale představa, že se začne zhoršovat, bude z něho zmetek a zkrátka... Nepříjemné pomyšlení, že bude brzy horším, než je momentálně teď. „Asi by to fungovalo jako deja vu. Sice by člověk nevěděl, že kde to zažil, ale někde hluboko uvnitř by tušil, že to prostě už jednou bylo...“ Alespoň si myslel, že takhle to deja vu nějak funguje.
S tichám povzdechem se podíval na hodiny, ještě měl chvíli času, ale už ho to věčné postávání začalo více než nudit. A měl pocit, že mu brzy upadnou nohy nebo explodují od překrvení.
S tichám povzdechem se podíval na hodiny, ještě měl chvíli času, ale už ho to věčné postávání začalo více než nudit. A měl pocit, že mu brzy upadnou nohy nebo explodují od překrvení.
Opře se lokty o barový pult, povzdechne si a sleduje barmana míchajícího nějaký alkohol pro značně opilou slečnu naproti nám. Nakrčím nos a raději se znovu obrátím na Trevise, nebyl na to hezký pohled. „Ano, nejdříve se neměly rády, potom si ale zvykly. V lásce se zrovna nemaj, pravda.“ uchechtne se a pobaveně se opře o židli. Byla příjemně měkká a pohodlná. Spokojeně se zavrtí a pokrčí rameny. „Jsem otevřená kniha.“ zazubím se a rudě nalakované lehty mi samovolně začnou "bubnovat" o pult. „Člověk by řekl že když jsi tak dokonalý, budeš se chtít vychlubit, ne?“ dobrosrdečně se pousměje. Nemyslela to nijak zle, spíš jí ten člověk vedle ní nějak zajímal. Nejspíš za to mohla ta tajemnost. „Ale to ego trochu dolů.“ tiše se zasměje a když se Trevis napije, olízne si rty.
"Já vím" odpověděl ji na to, že on o sobě nic neřekl. Je to tak a ani nehodlá začít o sobě něco říkat. Pozoruje ji jak pije ze sklenky a pak ji pokládá zpět. Opět se zaměřil na její oči a uchechtl se. "Pes a hydra. Zvláštní kombinace" řekl přičemž pohledem se přesunul na svoji sklenku, kterou držel v ruce. Zrovna hydru. Psa bere, ale hydra?"Ne já nic" zasmál se. Ani neví co by ji měl říct. Zvíře žádný nemá, koníčky žádné nemá. Každý je nějaký. "Člověk tak dokonalý jak já nemá potřebu o sobě mluvit" uchechtl se a koukal se pořád na svoji skleničku, kterou pomalu přiložil k ústům a napil se.
Pousměji se a převracím tekutinu ve skleničce jejím nakláněním. Vzhlédnu až když mě osloví a povytáhny obočí. „Tys mi o sobě nic neřekl.“ připomenu mu, mě ale problém nedělalo, říct mu o sobě něco nepodstatného. Zvednu skleničku k ústům, zkušeně se napiju a kývnu. „Mám doma psa a hydru. Pracuji v nemocnici a ráda jezdím na koni. Hm?“ řeknu mu pár oblíbených činností a pohlédnu na něj, když se zmíním o hydře. Hodně lidí - upírů- tahle informace zarážela.
„A ty nic?“ zakňučím prosebně.
//omlouvám se, píšu na mobilu.. :)
„A ty nic?“ zakňučím prosebně.
//omlouvám se, píšu na mobilu.. :)
Koukal se kolem sebe a když si objednala, teprve potom se na ni podíval. Vodku? Chm docela tvrdý na holku jako je ona. To on vodku jen při nějaké akci jinak jede bourbon už několik let. A že jich je. "Nazdraví" řekl když pozvedl sklenku, vteřinku po ní a ušklíbl se. Opět se napil a sklenku položil zpět na barovou desku. "Takže co mi ještě o sobě povíš" ušklíbl se a koukal se na ni. Samozřejmě si ji znovu prohlížel. To on dělá pořád. "Přeci nechceš aby stála řeč ne?" zasmál se nad tím a dodal. "Já bohužel totiž o sobě nic neříkám, takže musíš mluvit ty" uchechtl se. On nikdy o sobě nemluvil.