Povytáhla obočí, naklonila se a lehce mu poklepala na nohu. Mohlo to být buď erotické nebo výsměšné gesto. Pak poslala barmanovi vzdušný pilibek a sklouzla ze židle. Až k tobě mohla i v tomto pachy přesiceném místě zavanout svěží vůně jasmínu.

"Užij si svou židli krasavče třeba si i pokecáte, je stejně natvrdlá jako ty."
Ještě muži věnuje dlouhý pohled a pak se přesune o kus dál, dopije svou sklenku a přemýšlí co dál, dát si ještě nebo vypadnout?

Koukla na barmana a pak na krasavce, pikrčila rameny.
"Tak jinak, na panáka pozvu já tebe a ty mě hezky požádáš abych si přesedla, myslím, že je zbytečné někomu ubližovat, ale pokud tě to baví..."

U barmana objednala jeho pití, podle vůně poznala oč jde a šoupla sklenku před něj a andělsky se usmála. Zatím co on se mračí, ona se baví. Samozřejmě nechce aby se někomu ublužovalo, ale doufá, že k tomu nedohde, jde jen o židli a...jeho ego.

Zaujal ji svou arogancí, co je tady ještě se nesetkala s někým vyloženě protivným. Ani on se nedá nazvat protivným, jistý sám sebou, svou dokonalostí, vědom si své ceny.

Vezme svou skotskou a pomalu se napije, otázku na své jméno zcela ignoruje, za to ho propaluje pohledem.

"Řekni mi, tohle vážně zabírá? Uděláš bubu a každý ti ustoupí? Víš, mě se nelíbí spousta věcí a přesto se s nimi setkávám, takže Krasavče, co bys mi tak mohl udělat? Vyhodit z místa? Ano možná, ale otázka je, stojí ti tvé ego za to?"

Prohrábne si záplavu vlasů, které ji sahají až k pasu a dopije svou sklenku.
"Pozvi mě na panáka a slušně požádej, pak ti třeba své místo přenechám."

V klidu si sedí, popíjí skotskou, trochu flirtuje s barmanem, okukuje tančící páry a hlavně si v hlavě rovná co se to stalo v domě u Nathaniela.
Právě ji upoutal jeden tančící pár, když před ní barman stavý plnou sklenku, tázavě zvedne obočí aby si vyslechla, že to je pozornost podniku.

S úsměvem poděkuje a hodlá se dál věnovat pozorování na parketu, když ji vyruší mužský hlas. Pomalu se k muži otočí, prsty si prohrábne vlasy a upře na něj pevný pohled velmi tmavých očí. Rty zvlní úsměv když se od muže zase odvrátí,, ne úplně sedí k němu bokem, ale pozoruje tančící dvojice, s odpovědí si dá na čas.

"To je smůla...krasavče, nějak jsem si nevšimla, že by na židli byla rezervačka, pro příště doporučuji, brát si ji sebou, to ti jistě zajistí výsadní právo. Mimo to, tam kde jsi právě teď ti to taky velmi sluší, nepochybuji, že polovině dívek zde, z pohledu na Tebe měknou kolena a možná, že dokonce i některým mužům."

S posledními slovy zazní jeji lehce chraplavý přesto velmi sexy smích, zakloní hlavu a nevědomky ti tak poskytne pohled na bělostné hrdlo. Teprve poté se ti opět zadívá do očí.

"Zdá se, že jsme v patové situaci, co s tím?"

Než jsem se dostala na parket, tak jsem viděla, jak se tam objevil Noel. Jak se tam mohl tak rychle dostat? Pokrčila jsem rameny a svým tempem se dostala na parket. Ne že bych se nějak motala, nebo něco takového. Jen jsem se snažila prodírat všemi různými lidmi. Byli tam nasáčkováni, jako sardinky v konzervě.
Na mysli se mi začal projevovat alkohol. Umím pít, takže jsem o sobě pořád věděla. Taky opír upíra vědšinou není zas tak jednoduché. Cítila jsem se tak jakoby uvolněně. Konečně jsem se dostala na parket a začala se vlnit do rytmu. Ucítila jsem za sebou nějakého kluka. Nasáčkoval se ke mně a chtěla se vetřít do mého tance. Chvíli jsem se tam vlnila, jakobych si ho nevšímala, ale pak jsem se na něj otočila a zaútočila mu na krk. Né tím upírským způsobem, ale tím ženským. Musím říct, že se jeho přítelkyně, která k nám mířila, asi docela naštve, protože jsem mu na krku udělala cucáka.
Nenápadně jsem odtančila pryč, protože jsem neměla chuť se s někým hádat. Najednou jsem u sebe ucítila Noela. „No nazdar. Jsme se dlouho neviděli." Zasmála jsem se nad tou ironií a rozhlédla jsem se kolem sebe. „Proč tu musí být tolik lidí? Cítím se, jako sardinka." Protočila jsem oči a začala znovu tančit do rytmu nové hudby.

„Jak chceš,“ pověděl s dlouhým výdechem a vydal se pro jeden pomerančový džus, který si tentokrát Danielle poručila. S láhví žlutooranžové tekutiny si lehce pohazoval v ruce, ale snažil se, aby ji neshodil na zem, protože neměl chuť uklízet střepy a vytírat ulepenou podlahu. Navíc by to musel platit a na to taky neměl dvakrát chuť.
„Tady je,“ položil džus před Danielle, ještě ho otevřel a část jho obsahu nalil do sklenice. Jak si všiml, whiskey už byla pryč, tak and tím jenom lehce pozvedl obočí a prázdnou sklenku od alkoholu sebral. „Nebo by ses mohla převléknout... jenom navrhuju,“ nabídnul s pokrčením ramenou. „Co vůbec tak, že jdeš pít do baru...? A navíc sama. Pochybuji, že jsi šla za mnou,“ zakroutil nesouhlasně hlavou. Zrovna tomu nevěřil.

Kopnu do sebe další skleničku a dostanu chuť na víno. Rychle jsem luskla na barmana a objednala si víno. Jakmile mi podal skleničku, tak jsem ho do sebe na jeden nádech vlila a cítila jsem v sobě, jak se mi mísí s whiskey. Začalo mi to pomalu lézt na mozek a cítila jsem na sobě, jak se uvolňuji a přestávám racionálně přemýšlet.
Asi jsem sem neměla tahat svoje problémy, ale už je pozdě nad tím litovat. Zaposlouchala jsem se do rytmu hudby a kopla do sebe ještě jednu skleničku whiskey. Dostala jsem chuť jít na parket. Stoupla jsem si, ale asi moc rychle, protože jsem se zakymácela a musela se chytnout Noelova ramene. Usmála jsem se na něj a pustila se. Típla cigaretu a řekla: „Tak jdeš tancovat, nebo mám jít sama? Osobně doufám, že jdeš se mnou, protože nevím, jak dlouho se udržím na nohou." Hlasitě jsem se zasmála a bez čekání vyrazila na taneční parket.

Mikel přede mě položí whiskey a já mu vděčně pokývnu. Ti dva vedle mě si zapálí cigarety a já jenom ručkou zmáčknu pult. Ale no tak! Zasměju se, když řekne, že nenávidí mě a víno. Není to takový ten veselý smích, spíš nucený. "Víš co? Dej mi pomerančovej džus místo toho hroznovýho," nakrčím čelo a ušklíbnu se. Dívám se na něj, jak si upije ze své sklenky s vodou a kopnu do sebe zbytek bourbonu. Zase budu zbytečně opilá. Nebo zbytečně... prostě po dlouhé době. Jenže věci se mají tak, že jsem naprosto neovladatelná a zneužitelná, když nejsem při sobě. Doufám, že toho nikdo nezneužije. Ten vlček s bolavou jizvou určo ne, ale bůhví co za prasata tu ještě je.
Podívám se na své tričko, když to podotkne, a uchechtnu se. Pokrčím rameny a věnuji mu nevinný pohled. "Příště si budu muset vzít bryndáček," zakřením se jak malé děcko. Výborně, jedna sklenka a leze mi to do hlavy? Paráda!