"Možná trošičku." Odpoví neurčitě a teď otázka, jestli to myslel na to, že je magor, nebo na to, že to přehnala s pitím. Popravdě, nejspíš na obojí. Ve skutečnosti mu jako magor však nepřipadá. Tedy, možná ano, ale když už, tak správný magor, který k tomu má své důvody a to je hnedle pozitivnějšího rázu. Dál se tedy snaží pohybovat do nějakého toho rytmu hudby, která vyplňuje svou hlasitostí snad všechen prostor okolo. "Ale prosímtě, vždyť já sem přišel dobrovolně." Odpoví její slova o otravování typickým tónem alá "to není pravda" a nahodí k tomu ještě nějaký ten úsměv, protože proč ne. "To je asi docela dobrý nápad." Přikývne, když navrhne, že by si měla dát vanu a kdo ví co všechno ještě, jemu samotnému se sice úplně tento večer ještě ukončovat nechce, ale jako obvykle mu v takovém ne úplně normálním stavu na srdci leží dobro hlavně osoby jiné, než je on sám. "Nechceš první fakt zkusit ještě u baru tu vodu? Nerad bych, aby ses po cestě ještě někde skácela." Navrhne jí ještě poměrně smysluplný návrh a čeká, co mu na to asi tak řekne. "To bych asi mohl. Někdy v blízké době." Pousměje se mile a pomalu tančit přestává, jak hudba končí.

Chvíli potom, co Vic začne s nějakými těmi tanečními kreacemi jen stojí a sám moc neví, co by, nakonec ale s nějakým tím sebezapřením přeci jen také rozvlní své boky, i když ladností, jako jeho společnice, rozhodne neoplývá. V podstatě se docela strácí mezi pohyby okolních těl cizích lidí a tak nějak se přizpůsobuje. Jako chameleon. Když se pak Victorie přesune blíž k němu a dokonce s ním započne tančit ploužák, mírnému překvapení se ani tentokrát neubrání. Možná by se konečně měl přestat divit, jinak se časem s takovou udiví. Asi po vteřině ji však také urychleně chytí za pas, jak se to tak nějak při správném společném plouživém tanci dělá a začne se spolu s ní pohupovat do melodie. Po chvíli nad jejím počínáním jen s úsměvem někam do blba zavrtí hlavou a nechá se pro chvíli unášet hudbou. Dnes ho žádné myšlenky netíží a to není ani pod vlivem trávy. A to je jeden z poměrně zvláštních okamžiků. Proto mu nedělá kdo ví jak velký problém i svůj mozek nechat plout volně a nezávzaně.

Při jejích prvních slovech docela zaraženě obrátí oči vzhůru, jako kdyby chtěl dohlédnout na své údajně špatně stojící vlasy, ale když mu ani její další slova nedávají dost dobrý smysl, nechá to být a jen se nad jejím jakýmsi rádoby popěvkem opět zasměje. Dokud mu neprohrábne to jeho číro. "Hej! Teď jsi zkazila všechny ty hodiny práce!" Oboří se na ni avšak opět se smíchem v hlase, takže je nad slunce jasné, že hodiny nad tím určitě nestrávil a že i kdyby, asi by mu to teď ani tak nevadilo. "Vidíš, jak je to skvělý nápad." Pochválí prakticky jen sám sebe a je rád, že si nějaké té jeho lehce podlé manipulace nevšimla. Tím víc ho ještě potěší, když pití vody vlastně navrhne sama. "Myslím, že té vody má dost, takže to vadit určitě nebude." Zavrtí hlavou a musí se dokonce i zazubit, jak mu to všechno přijde čím dál vtipnější. Pomalu se tedy začne otáčet směrem zpátky k baru, i když vlastně asi zas tak daleko nejsou, a doufá, že ona bude jeho příkladu následovat, když však vidí její náhlý vzpřímený pohyb, už už se začne děsit. A má proč. Ani pomalu neví jak a už opět cítí tah její ruky a než stačí nějak zareagovat, nechá se opravdu táhnout směrem k tanečnímu parketu. "Próóóč?" zvolá do okolního hluku s předstíraným zoufalstvím v hlase, ale už mu moc jiných možností teď stejně nezbývá.

"Počkej, počkej, počkej, počkej." Zopakuje ještě několikrát svá předchozí slova a opět se musí všem těm jejím potřeštěnostem smát. I když v sobě i on má již značnou dávku alkoholu, pud sebezáchovy, nebo alespoň záchovy Victorie, v sobě stále tak nějak má. Možná kdyby byl v jiné společnosti, dokázal by se ještě tak po jednom dvou panácích chovat stejně jako tady slečna, ale teď? Ne, teď je tu on, muž, s ženou a je nejspíš ta nejzodpovědnější osoba v okolí. "Co kdyby sis třeba sedla... hm... já nevím, na barovou stoličku." Začne pomalu a i přes jeho slova o nevědění je jasné, že moc dobře už od začátku ví, co chce říct. "A zeptala se třeba barmana. Ale víš co? K barvení potřebujeme vodu a ta bude k sehnání lehčí, tak co začít s ní?" Navrhne jí hezky oklikou, aby požila nějakou tu čirou tekutinu, která by snad alkohol mohla trochu odbourat a doufá, že je natolik podnapilá, že si to ani nevezme zle. I když, co když si to právě jako taková podnapilá zle vezme? Hm? Natolik dobře ji ještě nezná, ale zatím mu tedy nezbývá nic jiného, než prostě doufat v tu přívětivější možnost.

Nepatrnému cuknutí, když ho Vic náhled popadne za ruku, se neubrání, ale to už pak přebije následovný smích způsobný jejím odhodláním. "Počkej počkej počkej, já chtěl jen znát tvůj názor, ne hned jít do akce." Oznámí jí stále se smíchem v hlase, který nabyde na další vlně, když dívka začne ještě ke všemu najednou škytat. "Nechceš náhodou vodu, nebo se prostě trochu uklidnit?" Zeptá se jí stále se smíchem v hlase, přístoupí k ní o trochu blíž a volnou ruku jí položí někam na druhé rameno tak, aby se pojistil od jejího dalšího střeštěného nápadu, při kterém by ho mohla chtít za tu ruku zase někam odtáhnout. "Kde přesně bys prosímtě zrovna teď chtěla sehnat barvy?" Položí jí další otázku, při které se opět musí tlemit od ucha k uchu a ani kdyby chtěl, asi by se tomu neubránil. V následující chvíli se rozhlédne okolo své osy, jako kdyby snad hledal nějakého dealera, co by jim mohl prodat barvu na vlasy, či co. "Pochybuju, že zrovna tady někdo něco takového bude mít." Obrátí se s nepořízenou zpátky k Victorii. "A ani nikde jinde." Poznamená ještě rychle, když si uvědomí, že by ji jeho slova mohla snad vést k náhlému úprku ještě někam úplně mimo bar.

Jejímu překvapení a chvilkovému nedostatku slov se musí srdnatě zasmát, u téhle dívky to bylo snad ještě vtipnější, než u ostatních, vzhledem k tomu, že nejspíš byla jedna z těch lidí, které slova nikdy nechybí. "Přemýšlím o návratu k blonďaté... ale i černou už jsem zkusil a taky nebyla špatná. Nebo bych mohl zkusit růžovou!" Pronese s náhlou fascinací v očích a svou poslední větu myslí opravdu vážně, však proč by taky ne, opilý na to byl dost, ale asi je jen otázka času, než si to zase zpátky rozmyslí, i když, kdo ví. "Co myslíš, jak moc skvěle bych s růžovou hlavou vypadal?" Zeptá se jí s částečně hranou hrdostí v hlase, ale pak se nad tím už opět zasměje a raději dožunkne všechnu tu whisky, co mu ještě zbyla. Jejím dalším slovům první chvíli nevěří, ale i těm se musí zanedlouho zase zasmát. "Jasně, proč ne? Je to super." Tento názor je sice jeho názor opravdový, v tuto chvíli ho však myslí jen a pouze s vtipem, má takový pocit, že to asi úplně vážně nemyslí, ať se tváří jak se tváří. Možná, kdyby ten výraz udržela ještě nějakou dobu, přeci jen by ho nakonec zvyklala až by ho třeba dokonce i přesvědčila, ale zatím se nedává. "Taková brčálová by ti určitě strašně slušela." Poznamená s tím nejmilejším úsměvem, jakého je momentálně schopen. Za normálních okolností by tuto debatu asi zas až za tolik vtipnou nepovažoval, ano, možná, trochu, ale alkohol... to je prostě alkohol a s mozkem si dělá divy, proto ani nedovolí Scottovým mimickým svalům, aby se snad stáhly nějak víc dolů.

"To ano, ale mají prostě jiné hodnoty, takže nám jako lidem se můžou zdát z velké většiny stejně všichni zlí." Pokrčí nad tím rameny, i když nejspíš vycházeli z lidí, pokud tedy minulost nezkrývala ještě víc tajemství, byli už úplně jinými bytostmi a to prostě jen tak opomenout nelze. "Takový přístup jsem vždy obdivoval." Pousměje se nad jejími dalšími slovy. "Ale ne každý dokáže opravdu takhle žít." Teď jeho slova znějí snad i skoro smutně, nebo minimálně s o dost větší vážností, než ta předchozí. On sám se sice za neustále se strachujícího člověka nepovažoval, ale ani užívat si každý den jako kdyby byl poslední tak docela neuměl. Její další gesto se sklenkou ho v dnešním večeru už poněkolikáté překvapí, ale hned na to se zase na jeho tváři objeví alespoň malý úsměv. "Jo, to je docela rozumný nápad." Přikývne, když si uvědomí, co všechno krom toho sedmdesáti procentního absinthu dnes ještě musela mít. On sám by asi ještě něco zvládl, i když ohřev těla a lehké zamlžení mysli už začínal pociťovat a bylo jen otázkou času, než to začne působít pořádně. Ale nechtěl pít s Victorií a přitom vlastně bez ní, takže k další skleničce se prozatím nechystá. "Co, kdybych zas změnil barvu vlasů?" Nadhodí náhle po chvíli ticha téma z naprosto jiného soudku, které se mu v hlavě omýlá už nějakých pár dní a na které teď ve své kebuli narazil kdo ví jak.