Bar

, 

Trocha toho natřásáni a ploužení pomohla Victorii pročistit hlavu, takže na Scotta mrkne.
"Být v baru pozvaná na sklenici vody, to je asi...nečekané, doufám, že mě barman nevyhodí."
Když si vzpomene jak s ním trochu flirtovala, teď si bude nejspíš myslet, že je totálně mimo.
Hudba utichne a tak vezme Scotta zase za ruku a nasměruje ho zpátky k baru, když se už celkem stabilně usadí na stoličku, podívá se na barmana štěněcím pohledem a poprosí a sklenici minerálky, kterou dostane a jako bonus i tabletku na bolest hlavy.
"Ten muž svou práci dělá dobře."
Zašklebí se a pozvedne sklenku jako v přípitku na adresu barmana, pak polkne tabletku napije se a bez rozmyšlení vypálí další zvědavou otázku, které od ní přicházení stále, ovšem ne vždy očekávaně.
"Scotte a co tvůj milostný život? Jsi sám nebo máš někde přítelkyni? Vím, že minule jsi jen okrajově něco zmínil, ale....za tu dobu se mohlo hodně změnit."
Jako třeba potkat upíry , mimo jiného.
"Být v baru pozvaná na sklenici vody, to je asi...nečekané, doufám, že mě barman nevyhodí."
Když si vzpomene jak s ním trochu flirtovala, teď si bude nejspíš myslet, že je totálně mimo.
Hudba utichne a tak vezme Scotta zase za ruku a nasměruje ho zpátky k baru, když se už celkem stabilně usadí na stoličku, podívá se na barmana štěněcím pohledem a poprosí a sklenici minerálky, kterou dostane a jako bonus i tabletku na bolest hlavy.
"Ten muž svou práci dělá dobře."
Zašklebí se a pozvedne sklenku jako v přípitku na adresu barmana, pak polkne tabletku napije se a bez rozmyšlení vypálí další zvědavou otázku, které od ní přicházení stále, ovšem ne vždy očekávaně.
"Scotte a co tvůj milostný život? Jsi sám nebo máš někde přítelkyni? Vím, že minule jsi jen okrajově něco zmínil, ale....za tu dobu se mohlo hodně změnit."
Jako třeba potkat upíry , mimo jiného.
, 

"Možná trošičku." Odpoví neurčitě a teď otázka, jestli to myslel na to, že je magor, nebo na to, že to přehnala s pitím. Popravdě, nejspíš na obojí. Ve skutečnosti mu jako magor však nepřipadá. Tedy, možná ano, ale když už, tak správný magor, který k tomu má své důvody a to je hnedle pozitivnějšího rázu. Dál se tedy snaží pohybovat do nějakého toho rytmu hudby, která vyplňuje svou hlasitostí snad všechen prostor okolo. "Ale prosímtě, vždyť já sem přišel dobrovolně." Odpoví její slova o otravování typickým tónem alá "to není pravda" a nahodí k tomu ještě nějaký ten úsměv, protože proč ne. "To je asi docela dobrý nápad." Přikývne, když navrhne, že by si měla dát vanu a kdo ví co všechno ještě, jemu samotnému se sice úplně tento večer ještě ukončovat nechce, ale jako obvykle mu v takovém ne úplně normálním stavu na srdci leží dobro hlavně osoby jiné, než je on sám. "Nechceš první fakt zkusit ještě u baru tu vodu? Nerad bych, aby ses po cestě ještě někde skácela." Navrhne jí ještě poměrně smysluplný návrh a čeká, co mu na to asi tak řekne. "To bych asi mohl. Někdy v blízké době." Pousměje se mile a pomalu tančit přestává, jak hudba končí.
, 

Písnička pomalu doznívá a začíná další, nejspíš zrovna plouživé pásmo. Victorie zvedne hlavu, odhrne si oči a tak nějak nevině se pousměje.
"Bože, musím ti připadat jak magor, asi jsem to s tím pitím přehnala."
Vlní se do rytmu hudby, tvář opět na Scottově rameni, oči zavřené a po počáteční závrati je ji fajn.
Ano, přežila setkání s upírem, vlastně se dvěma, má zajímavého kamaráda co by se mohl stát jejím ilustrátorem, nebo ilustrátora co by se mohl stát kamarádem?
No, na tak vážné myšlenky má ještě pořád místo mozku rosol, takže to nechá na jindy.
"No myslím, že jsem tě naotravovala dost, asi bych měla jít domů, dát si vanu, prášek na kocovinu a doufat, že to přežiju. Třeba by ses mohl stavit na kafe a vzít ty návrhy, tedy jestli nějaké máš?"
"Bože, musím ti připadat jak magor, asi jsem to s tím pitím přehnala."
Vlní se do rytmu hudby, tvář opět na Scottově rameni, oči zavřené a po počáteční závrati je ji fajn.
Ano, přežila setkání s upírem, vlastně se dvěma, má zajímavého kamaráda co by se mohl stát jejím ilustrátorem, nebo ilustrátora co by se mohl stát kamarádem?
No, na tak vážné myšlenky má ještě pořád místo mozku rosol, takže to nechá na jindy.
"No myslím, že jsem tě naotravovala dost, asi bych měla jít domů, dát si vanu, prášek na kocovinu a doufat, že to přežiju. Třeba by ses mohl stavit na kafe a vzít ty návrhy, tedy jestli nějaké máš?"
, 

Chvíli potom, co Vic začne s nějakými těmi tanečními kreacemi jen stojí a sám moc neví, co by, nakonec ale s nějakým tím sebezapřením přeci jen také rozvlní své boky, i když ladností, jako jeho společnice, rozhodne neoplývá. V podstatě se docela strácí mezi pohyby okolních těl cizích lidí a tak nějak se přizpůsobuje. Jako chameleon. Když se pak Victorie přesune blíž k němu a dokonce s ním započne tančit ploužák, mírnému překvapení se ani tentokrát neubrání. Možná by se konečně měl přestat divit, jinak se časem s takovou udiví. Asi po vteřině ji však také urychleně chytí za pas, jak se to tak nějak při správném společném plouživém tanci dělá a začne se spolu s ní pohupovat do melodie. Po chvíli nad jejím počínáním jen s úsměvem někam do blba zavrtí hlavou a nechá se pro chvíli unášet hudbou. Dnes ho žádné myšlenky netíží a to není ani pod vlivem trávy. A to je jeden z poměrně zvláštních okamžiků. Proto mu nedělá kdo ví jak velký problém i svůj mozek nechat plout volně a nezávzaně.
, 

Ani sama netuší jak se ji podařilo dotáhnout Scotta na parket, tedy spíš malý plácek, ale prostě se to povedlo zrovna ve chvíli kdy začnou hrát jakousi diskotékovou odrhovačku 80let ve svižném tempu. Victtoriiny pohyby nezapřou hodiny baletu, takže i když je skoro, no možná úplně namol, je na ni celkem pěkný pohled, alespoň pokud jde o tanec.
To zda Scott tančí, nebo jen postává je ji jedno do chvíle kdy hudba zpomalí, to pak chytne Scotta kolem krku, hlavu mu položí na ramenu a více- méně se jen pohupuje do melodie, při bližším pohledu by se mohlo zdát, že má tendenci usnout s drobný úsměvem na rtech.
To zda Scott tančí, nebo jen postává je ji jedno do chvíle kdy hudba zpomalí, to pak chytne Scotta kolem krku, hlavu mu položí na ramenu a více- méně se jen pohupuje do melodie, při bližším pohledu by se mohlo zdát, že má tendenci usnout s drobný úsměvem na rtech.
, 

Při jejích prvních slovech docela zaraženě obrátí oči vzhůru, jako kdyby chtěl dohlédnout na své údajně špatně stojící vlasy, ale když mu ani její další slova nedávají dost dobrý smysl, nechá to být a jen se nad jejím jakýmsi rádoby popěvkem opět zasměje. Dokud mu neprohrábne to jeho číro. "Hej! Teď jsi zkazila všechny ty hodiny práce!" Oboří se na ni avšak opět se smíchem v hlase, takže je nad slunce jasné, že hodiny nad tím určitě nestrávil a že i kdyby, asi by mu to teď ani tak nevadilo. "Vidíš, jak je to skvělý nápad." Pochválí prakticky jen sám sebe a je rád, že si nějaké té jeho lehce podlé manipulace nevšimla. Tím víc ho ještě potěší, když pití vody vlastně navrhne sama. "Myslím, že té vody má dost, takže to vadit určitě nebude." Zavrtí hlavou a musí se dokonce i zazubit, jak mu to všechno přijde čím dál vtipnější. Pomalu se tedy začne otáčet směrem zpátky k baru, i když vlastně asi zas tak daleko nejsou, a doufá, že ona bude jeho příkladu následovat, když však vidí její náhlý vzpřímený pohyb, už už se začne děsit. A má proč. Ani pomalu neví jak a už opět cítí tah její ruky a než stačí nějak zareagovat, nechá se opravdu táhnout směrem k tanečnímu parketu. "Próóóč?" zvolá do okolního hluku s předstíraným zoufalstvím v hlase, ale už mu moc jiných možností teď stejně nezbývá.
, 

"Počkej, počkej, počkej, vlasy ti špatně stojej. Počkej, počkej znovu, budeme pít vodu."
Ano, za běžných okolností Vic umí zpívat, ale jsou tohle běžné okolnosti? Nejspíš nejsou, takže prohrábne Scottovi vlasy a mrkne na něj.
"hele, to by šlo...barman nám dá vodu a třeba bude mít i barvu, když má vodu...škyt. A jo...asi mám žízeň, hele myslíš, že bych se tý vody mohla napít, nebude nám...škyt...chybět.?"
Už to vypadá, že škytavka přestává, Victorie se uklidňuje, když najednou se narovná jako čert z krabičky...."pojď jdeme tančit", zatáhne Scotta za ruku ve snaze dostat ho na malý taneční parket.
Ano, za běžných okolností Vic umí zpívat, ale jsou tohle běžné okolnosti? Nejspíš nejsou, takže prohrábne Scottovi vlasy a mrkne na něj.
"hele, to by šlo...barman nám dá vodu a třeba bude mít i barvu, když má vodu...škyt. A jo...asi mám žízeň, hele myslíš, že bych se tý vody mohla napít, nebude nám...škyt...chybět.?"
Už to vypadá, že škytavka přestává, Victorie se uklidňuje, když najednou se narovná jako čert z krabičky...."pojď jdeme tančit", zatáhne Scotta za ruku ve snaze dostat ho na malý taneční parket.
, 

"Počkej, počkej, počkej, počkej." Zopakuje ještě několikrát svá předchozí slova a opět se musí všem těm jejím potřeštěnostem smát. I když v sobě i on má již značnou dávku alkoholu, pud sebezáchovy, nebo alespoň záchovy Victorie, v sobě stále tak nějak má. Možná kdyby byl v jiné společnosti, dokázal by se ještě tak po jednom dvou panácích chovat stejně jako tady slečna, ale teď? Ne, teď je tu on, muž, s ženou a je nejspíš ta nejzodpovědnější osoba v okolí. "Co kdyby sis třeba sedla... hm... já nevím, na barovou stoličku." Začne pomalu a i přes jeho slova o nevědění je jasné, že moc dobře už od začátku ví, co chce říct. "A zeptala se třeba barmana. Ale víš co? K barvení potřebujeme vodu a ta bude k sehnání lehčí, tak co začít s ní?" Navrhne jí hezky oklikou, aby požila nějakou tu čirou tekutinu, která by snad alkohol mohla trochu odbourat a doufá, že je natolik podnapilá, že si to ani nevezme zle. I když, co když si to právě jako taková podnapilá zle vezme? Hm? Natolik dobře ji ještě nezná, ale zatím mu tedy nezbývá nic jiného, než prostě doufat v tu přívětivější možnost.
, 

Victorie chvíli vypadá, že ji jeho slova uklidnila, ale pak ji v očích zaplane další odhodlání. Chytne Scotta za obě ramena a přitáhne si ho k sobě.
"hele...já...škyt...ty...jo, ty mě vysadíš na bar a já se zeptám, to by v tom byl...škyt...upír, kdyby tady někdo neměl dvě barvy na to....no, jo na vlasy."
Zdá se, že absinth nastoupil se zpožděnou reakcí, nebo to byla kombinace úplně všeho, každopádně Vic je totálně vysmátá a všeho schopná.
"hele...já...škyt...ty...jo, ty mě vysadíš na bar a já se zeptám, to by v tom byl...škyt...upír, kdyby tady někdo neměl dvě barvy na to....no, jo na vlasy."
Zdá se, že absinth nastoupil se zpožděnou reakcí, nebo to byla kombinace úplně všeho, každopádně Vic je totálně vysmátá a všeho schopná.
, 

Nepatrnému cuknutí, když ho Vic náhled popadne za ruku, se neubrání, ale to už pak přebije následovný smích způsobný jejím odhodláním. "Počkej počkej počkej, já chtěl jen znát tvůj názor, ne hned jít do akce." Oznámí jí stále se smíchem v hlase, který nabyde na další vlně, když dívka začne ještě ke všemu najednou škytat. "Nechceš náhodou vodu, nebo se prostě trochu uklidnit?" Zeptá se jí stále se smíchem v hlase, přístoupí k ní o trochu blíž a volnou ruku jí položí někam na druhé rameno tak, aby se pojistil od jejího dalšího střeštěného nápadu, při kterém by ho mohla chtít za tu ruku zase někam odtáhnout. "Kde přesně bys prosímtě zrovna teď chtěla sehnat barvy?" Položí jí další otázku, při které se opět musí tlemit od ucha k uchu a ani kdyby chtěl, asi by se tomu neubránil. V následující chvíli se rozhlédne okolo své osy, jako kdyby snad hledal nějakého dealera, co by jim mohl prodat barvu na vlasy, či co. "Pochybuju, že zrovna tady někdo něco takového bude mít." Obrátí se s nepořízenou zpátky k Victorii. "A ani nikde jinde." Poznamená ještě rychle, když si uvědomí, že by ji jeho slova mohla snad vést k náhlému úprku ještě někam úplně mimo bar.
, 

V náhlém popudu nejspíš šílenství, vstane a vezme Scotta za ruku.
"jasně, prožijeme den jako by byl poslední, ty si dáš na hlavu růžovou a já brčálově zelenou, jo....jdeme na to."
Ta představa je natolik divoká, že se začne nekontrolovatelně smát a nedokáže přestat. Dokonce snad i začne škytat, což se víc podobá štěkání než škytání k tomu všemu drží dál Scotta za ruku, takže škytavkoštěkací otřesy, se přenášejí i na něj.
"Myslím, že musíme okamžitě....škyt...sehnat ty barvy...škyt..."
Ano, nejspíš si měla dát o skleníčku méně.
"jasně, prožijeme den jako by byl poslední, ty si dáš na hlavu růžovou a já brčálově zelenou, jo....jdeme na to."
Ta představa je natolik divoká, že se začne nekontrolovatelně smát a nedokáže přestat. Dokonce snad i začne škytat, což se víc podobá štěkání než škytání k tomu všemu drží dál Scotta za ruku, takže škytavkoštěkací otřesy, se přenášejí i na něj.
"Myslím, že musíme okamžitě....škyt...sehnat ty barvy...škyt..."
Ano, nejspíš si měla dát o skleníčku méně.
, 

Jejímu překvapení a chvilkovému nedostatku slov se musí srdnatě zasmát, u téhle dívky to bylo snad ještě vtipnější, než u ostatních, vzhledem k tomu, že nejspíš byla jedna z těch lidí, které slova nikdy nechybí. "Přemýšlím o návratu k blonďaté... ale i černou už jsem zkusil a taky nebyla špatná. Nebo bych mohl zkusit růžovou!" Pronese s náhlou fascinací v očích a svou poslední větu myslí opravdu vážně, však proč by taky ne, opilý na to byl dost, ale asi je jen otázka času, než si to zase zpátky rozmyslí, i když, kdo ví. "Co myslíš, jak moc skvěle bych s růžovou hlavou vypadal?" Zeptá se jí s částečně hranou hrdostí v hlase, ale pak se nad tím už opět zasměje a raději dožunkne všechnu tu whisky, co mu ještě zbyla. Jejím dalším slovům první chvíli nevěří, ale i těm se musí zanedlouho zase zasmát. "Jasně, proč ne? Je to super." Tento názor je sice jeho názor opravdový, v tuto chvíli ho však myslí jen a pouze s vtipem, má takový pocit, že to asi úplně vážně nemyslí, ať se tváří jak se tváří. Možná, kdyby ten výraz udržela ještě nějakou dobu, přeci jen by ho nakonec zvyklala až by ho třeba dokonce i přesvědčila, ale zatím se nedává. "Taková brčálová by ti určitě strašně slušela." Poznamená s tím nejmilejším úsměvem, jakého je momentálně schopen. Za normálních okolností by tuto debatu asi zas až za tolik vtipnou nepovažoval, ano, možná, trochu, ale alkohol... to je prostě alkohol a s mozkem si dělá divy, proto ani nedovolí Scottovým mimickým svalům, aby se snad stáhly nějak víc dolů.
, 

V myšlenkách stále ještě u upírů, v první chvíli nejspíš nevnímá co ji Scott říká, tedy vnímá, ale nějak ji to nedochází.
Pak vykulí oči, zamrká a na chvíli neví co říct, což je celkem úspěch, ona vždy ví co říct.
"Ty si chceš změnit barvu vlasů? Proč? omrzela tě tahle? A máš už nějakou vybranou?"
Popravdě nedokáže si ho představit s jinak barevnýma vlasama, i když pravdou je, že to je nejspíš proto, že ho s touhle barvou poznala a pak, má pocit, že Scott je člověk ke kterému taková občasná změna patří.
"Na druhou stranu, proč ne....mám se taky obarvit? " Tváří se naprosto vážně když čeká odpověď na svou otázku, jen jiskření v očích dává tušit, že to nemyslí vážně.
Pak vykulí oči, zamrká a na chvíli neví co říct, což je celkem úspěch, ona vždy ví co říct.
"Ty si chceš změnit barvu vlasů? Proč? omrzela tě tahle? A máš už nějakou vybranou?"
Popravdě nedokáže si ho představit s jinak barevnýma vlasama, i když pravdou je, že to je nejspíš proto, že ho s touhle barvou poznala a pak, má pocit, že Scott je člověk ke kterému taková občasná změna patří.
"Na druhou stranu, proč ne....mám se taky obarvit? " Tváří se naprosto vážně když čeká odpověď na svou otázku, jen jiskření v očích dává tušit, že to nemyslí vážně.
, 

"To ano, ale mají prostě jiné hodnoty, takže nám jako lidem se můžou zdát z velké většiny stejně všichni zlí." Pokrčí nad tím rameny, i když nejspíš vycházeli z lidí, pokud tedy minulost nezkrývala ještě víc tajemství, byli už úplně jinými bytostmi a to prostě jen tak opomenout nelze. "Takový přístup jsem vždy obdivoval." Pousměje se nad jejími dalšími slovy. "Ale ne každý dokáže opravdu takhle žít." Teď jeho slova znějí snad i skoro smutně, nebo minimálně s o dost větší vážností, než ta předchozí. On sám se sice za neustále se strachujícího člověka nepovažoval, ale ani užívat si každý den jako kdyby byl poslední tak docela neuměl. Její další gesto se sklenkou ho v dnešním večeru už poněkolikáté překvapí, ale hned na to se zase na jeho tváři objeví alespoň malý úsměv. "Jo, to je docela rozumný nápad." Přikývne, když si uvědomí, co všechno krom toho sedmdesáti procentního absinthu dnes ještě musela mít. On sám by asi ještě něco zvládl, i když ohřev těla a lehké zamlžení mysli už začínal pociťovat a bylo jen otázkou času, než to začne působít pořádně. Ale nechtěl pít s Victorií a přitom vlastně bez ní, takže k další skleničce se prozatím nechystá. "Co, kdybych zas změnil barvu vlasů?" Nadhodí náhle po chvíli ticha téma z naprosto jiného soudku, které se mu v hlavě omýlá už nějakých pár dní a na které teď ve své kebuli narazil kdo ví jak.
, 

Zamyslí se a chraplavě se zasměje.
" Máš pravdu, asi jsem to vzala příliš obecně, nelze házet všechny upíry do jednoho pytle, nedělám to s lidmi, tak proč to dělat s upíry. Asi i mezi nimi jsou....dobří i špatní, jako i mezi lidmi.
Přitáhne si k sobě sklenku a pohrává si s ní, je zvláštní jak si tady sedí s mužem který by s ní měl spolupracovat na knize, povídají si o upírech a ani jednomu to nepřijde divné. Sama nad sebou trochu zavrtí hlavou a na jeho poslední slova odpoví upřímným smíchem.
"Scotte jsem člověk, co se snaží vidět život z té lepší stránky, nač se strachovat že se stanu něčí večeří. Co z toho? Prožiju dny v obavách někde v úkrytu? To si raději každý jeden den, užiju jako by byl tím posledním."
Prsty odsune sklenku od sebe a nakrčí nos, " což , ale neznamená, že se musím uchlastat, já mám už dost ."
" Máš pravdu, asi jsem to vzala příliš obecně, nelze házet všechny upíry do jednoho pytle, nedělám to s lidmi, tak proč to dělat s upíry. Asi i mezi nimi jsou....dobří i špatní, jako i mezi lidmi.
Přitáhne si k sobě sklenku a pohrává si s ní, je zvláštní jak si tady sedí s mužem který by s ní měl spolupracovat na knize, povídají si o upírech a ani jednomu to nepřijde divné. Sama nad sebou trochu zavrtí hlavou a na jeho poslední slova odpoví upřímným smíchem.
"Scotte jsem člověk, co se snaží vidět život z té lepší stránky, nač se strachovat že se stanu něčí večeří. Co z toho? Prožiju dny v obavách někde v úkrytu? To si raději každý jeden den, užiju jako by byl tím posledním."
Prsty odsune sklenku od sebe a nakrčí nos, " což , ale neznamená, že se musím uchlastat, já mám už dost ."