Bar
Konečně jsem se po těch několikadenních zmatcích v hlavě zbavil. Stačilo Will nevidět a já jí přestal vnímat, naprosto jsem to vypustil z hlavy. Ale přesto jsem se nedokázal zbavit té pokleslé nálady. Neustále mě něco vytáčelo, byl jsem roztěkaný. Starý Colte, vítej zpátky!
Proto jsem si po tak těžkém dni zasloužil něco za odměnu. Vyrazil jsem tedy do mého druhého domova - baru. Na sebe jsem si hodil černé kalhoty a kostkovanou červeno-černou košili, u které jsem si rukávy vyhrnul až k loktům a poslední dva knoflíky u krku jsem nechal rozepnuté. Venku bylo dostatečné vedro. Vlasy jsem nechal ledabyle rozcuchané, ale zároveň vypadaly docela upraveně. Díkybohu. Neměl jsem absolutně náladu se s tím jakkoli patlat.
Jakmile jsem vešel dovnitř, zamířil jsem přímo k baru. Nijak jsem se nerozhlížel kolem, i když nutkání, že tu zahlídnu Willow...sakra, takový myšlenky mě naserou ještě víc. Pevně jsem stiskl čelisti, až se mi vykreslily lícní kosti. Měl jsem v plánu dát si panáka, dva, a jít domů. Došel jsem až k pultu, ani jsem si nesedal. Rukama jsem se zapřel o desku baru a přiblížil se tak, že stačilo pár centimetrů a moje hruď by se dotýkala baru. Objednal jsem si dvojitou whisky s ledem.
Proto jsem si po tak těžkém dni zasloužil něco za odměnu. Vyrazil jsem tedy do mého druhého domova - baru. Na sebe jsem si hodil černé kalhoty a kostkovanou červeno-černou košili, u které jsem si rukávy vyhrnul až k loktům a poslední dva knoflíky u krku jsem nechal rozepnuté. Venku bylo dostatečné vedro. Vlasy jsem nechal ledabyle rozcuchané, ale zároveň vypadaly docela upraveně. Díkybohu. Neměl jsem absolutně náladu se s tím jakkoli patlat.
Jakmile jsem vešel dovnitř, zamířil jsem přímo k baru. Nijak jsem se nerozhlížel kolem, i když nutkání, že tu zahlídnu Willow...sakra, takový myšlenky mě naserou ještě víc. Pevně jsem stiskl čelisti, až se mi vykreslily lícní kosti. Měl jsem v plánu dát si panáka, dva, a jít domů. Došel jsem až k pultu, ani jsem si nesedal. Rukama jsem se zapřel o desku baru a přiblížil se tak, že stačilo pár centimetrů a moje hruď by se dotýkala baru. Objednal jsem si dvojitou whisky s ledem.
V posledních dnech její nálada opět kolísala někde kolem bodu mrazu, možná i pod. Nejprve James, pak Trevis... ne, opravdu to teď nebylo nejlepší. Jediné, co se ještě jakž takž drželo, byla její práce. Alespoň mohla vybít ten přebytečný vztek při nějakých výjezdech a že jich v posledních dnech nebylo málo. No, dobře pro ni. A když se dnes odpoledne vrátila domů z práce a znuděně se svalila na gauč, uvědomila si, jak špatné to s ní teď je. Už dlouho neměla žádného chlapa, což je u ní poměrně nezvyk. Minimálně jednoho za týden, nejhůře těch 14 dní, do postele dostala a najednou nic. Jasně, že jí, díky té povaze, kterou měla, to začalo chybět. Má přece nějaké své potřeby. A tak se rozhodla, že když ji nečeká noční, ani nemá nic jiného v plánu, co by taky plánovala, tak zamíří do baru a někoho si vyhlédne, případně odvede pryč k němu domů a pobaví se. Jo Aino, musíš se přece držet ve formě, hm...
Hodila se do gala, oblékla si černé, upnuté koktejlové šaty, které krásně zvýrazní její postavu a ženské křivky, nezapomněla ani na líčení, úpravu vlasů a mohla razit. Nazula si černé boty na vyšším podpatku a vyšla ven ze svého domu, míříc si to přímo k baru, kde chtěla lovit.
Jakmile vešla dovnitř, dorazila až k baru, kde se ladně vyhoupla na barovou židličku, lokty se zapřela o barovou desku a s hraným milým obličejem si u barmana objednala Mojito. Mezitím, když jí připravoval nápoj, se rozhlížela po baru a vybírala si svůj dnešní cíl.
Hodila se do gala, oblékla si černé, upnuté koktejlové šaty, které krásně zvýrazní její postavu a ženské křivky, nezapomněla ani na líčení, úpravu vlasů a mohla razit. Nazula si černé boty na vyšším podpatku a vyšla ven ze svého domu, míříc si to přímo k baru, kde chtěla lovit.
Jakmile vešla dovnitř, dorazila až k baru, kde se ladně vyhoupla na barovou židličku, lokty se zapřela o barovou desku a s hraným milým obličejem si u barmana objednala Mojito. Mezitím, když jí připravoval nápoj, se rozhlížela po baru a vybírala si svůj dnešní cíl.
Očekával, že se ho na to bude ptát, takže se mu po uchechtnutí přeci jen rozhodně vylíčit ve zkratce všechny práce, co snad v životě zaujímal. "Začlo to armádou, pak to pokračovalo farmařením, hraním na klavír a zpěvem, pak... prodej drog a nakonec jsem skončil jako finančí poradce s vedlejšákem jako prodejce zbraní na čeným trhu." Při svém výčtu si to všechno počítá na prstech, aby snad na nic nezapomněl a po dokončení se obrátí zpátky na Noela. "Asi bych teď bral... něco klidnějšího." Ušklíbne se, když si uvědomí, že většina toho, co kdy dělal, nebyla buď úplně legální, nebo úplně nejlepší a to ani nezmiňoval dobu, kdy si musel "vydělávat" braním od jiných. "Vážně tě to už nenudí?" Zeptá se opět s jistou fascinací v hlase. Šedesát let, to už je pěkná řádka let, on by se asi po takové době ukousal nudou. "Dobře, díky." Přikývne s vděkem na jeho slova, opravdu by nějaký ten přivýdělek nebyl k zahození. Když se k nim konečně dostane i ona druhá řada sklenek, přitáhne si jednu z nich opět k sobě, ale tentokrát to do sebe nekope naráz, spíš tak nějak na půlky. "Jak dlouho seš vlkodlak?" Zeptá se ho pak náhle s jistým zamyšlením v hlase. Možná trochu osobnější otázka, ale jak se zdá, to Immanuelovi zrovna problém nedělá. Tohle se odhadovalo jen opravdu, ale opravdu těžko a konec konců to byla docela zajímavá otázka. On sám ho typoval spíše na jednoho z těch starších, možná podobně jako on, což by právě vysvětlovalo podobné názory a pohled na svět, ale kdo ví.
Objednám druhou sklenku té výborné whiskey a zeptám se na jeho práci. On řekne, že zatím nikde, to mě taky mohlo napadnout. S úsměvem přikývnu. "Fakt? V čem všem máš praxi?" zeptám se zvědavě, moc lidí, co má praxi nebo vzdělání ve více věcech jsem nepotkal. Zasměju se a kývnu. "Tak to chápu. No, já už přes šedesát let jen učím, takže tak..." přikývnu a dívám se do skleničky s whiskey. "Mechanického rázu? Hm, jasně. Pokud se o něčem dozvím, informuju tě," zakřením se. Teď mě nic nenapadalo, jinak bych mu poradil.
Podívám se na hodiny a zamyslím se. Za jak dlouho bych měl být ve škole? Není to ani dvanáct hodin, co mi bude začínat seminář. Jo, to bych měl v pohodě stihnout vyspat tu kocovinu, popřípadě, heh. Podívám se na barmanku, která na nás hází nedůvěřivé pohledy, a rozhlédnu se kolem. Nikoho tu neznám, jak jinak. No nevadí.
Podívám se na hodiny a zamyslím se. Za jak dlouho bych měl být ve škole? Není to ani dvanáct hodin, co mi bude začínat seminář. Jo, to bych měl v pohodě stihnout vyspat tu kocovinu, popřípadě, heh. Podívám se na barmanku, která na nás hází nedůvěřivé pohledy, a rozhlédnu se kolem. Nikoho tu neznám, jak jinak. No nevadí.
"Ty jo, tak na tohle řešení bych sám fakt nepřišel." Poznamená se značnou dávkou ironie v hlase, ale nijak víc se k tomu nevyjadřuje. Ano, příjemné to nebude, ale jemu prostě nezbývá víc než doufat, že žádné střepy na své cestě nepotká. Boty by si byl určitě vzal, kdyby věděl, kam jeho kroky následně budou směřovat, ale zaspal na vavřínech a teď už toho příliš nenapraví a raději se do toho tak vrhne po hlavě.
Po usazení se u pultu a objednání a následném dostání whisky svůj pohled stočí zpátky k Noelovi. Sklenku zase s úsměvem pozvedne a pokyne tak nějak k té jeho, na takové to připití. "Na seznámení." Přikývne na jeho slova a přindá sklenku ještě blíž k té jeho, aby tak mohlo dojít k následnému ťuknutí. Jen se pousměje nad tím, když koutkem oka vidí, jak to do sebe jeho společník kopá rovnou celé, sám nechce zaostávat a tak následuje jeho příkladu a s pokojeným povzdechem po pozření oné tekutiny odloží sklenku zpátky na bar. Jeho úšklebek se ještě rozšíří, když slyší objednávku rovnou i druhé sklenky, však konec konců, proč ne. Po jeho další otázce se však musí částečně i nejistě zasmát. "Popravdě... vlastně zatím nikde." Řekne nakonec s pokrčením ramen. "Mám praxi v mnoha oborech, ale tady nechci pokračovat ani v jednom, prachy zatím nějaký mám, ale až dojdou a já furt nebudu nic mít, asi vezmu prakticky cokoliv." Prozradí mu jednu ze svých momentálních největších nejistot života, ale nevypadá při tom, že by ho to nějak převelice trápilo. "Ale kdybys třeba... o něčem věděl, něčem spíš mechanického rázu..." Dodá nakonec co nejnevtíravějším tónem.
Po usazení se u pultu a objednání a následném dostání whisky svůj pohled stočí zpátky k Noelovi. Sklenku zase s úsměvem pozvedne a pokyne tak nějak k té jeho, na takové to připití. "Na seznámení." Přikývne na jeho slova a přindá sklenku ještě blíž k té jeho, aby tak mohlo dojít k následnému ťuknutí. Jen se pousměje nad tím, když koutkem oka vidí, jak to do sebe jeho společník kopá rovnou celé, sám nechce zaostávat a tak následuje jeho příkladu a s pokojeným povzdechem po pozření oné tekutiny odloží sklenku zpátky na bar. Jeho úšklebek se ještě rozšíří, když slyší objednávku rovnou i druhé sklenky, však konec konců, proč ne. Po jeho další otázce se však musí částečně i nejistě zasmát. "Popravdě... vlastně zatím nikde." Řekne nakonec s pokrčením ramen. "Mám praxi v mnoha oborech, ale tady nechci pokračovat ani v jednom, prachy zatím nějaký mám, ale až dojdou a já furt nebudu nic mít, asi vezmu prakticky cokoliv." Prozradí mu jednu ze svých momentálních největších nejistot života, ale nevypadá při tom, že by ho to nějak převelice trápilo. "Ale kdybys třeba... o něčem věděl, něčem spíš mechanického rázu..." Dodá nakonec co nejnevtíravějším tónem.
<<Les
"Nevím, vzít si boty? Ani pro vlka to není úplně příjemné, zabodávat si ten sajrajt do nohou ne?" ušklíbnu se a pokrčím rameny. Immanuel se mi celkově líbí, je to vlastně asi první chlap, co se mi tu líbí povahově a dá se s ním v pohodě kecat, takže jsem i rád, že mé pozvání do baru přijmul. Mít kámoše je fajn, aspoň co si teda pamatuju. Možná bude lepší, když zpočátku nebude vědět, že vlastně nic necítím, kromě vlčího hladu, hehe. Asi nemá smysl to před ním tajit pořád, až na to přijde tak mu lhát nebudu, ale říkat mu to je zbytečné.
Posadím se rovnou k pultu, jak jinak, a objednám se souhlasným pokývnutím Immanuela dvě whiskey. Fajn, takže buddy ještě i na pití kromě názorů? Super! Přikývnu spokojeně a když mi barman podá dvě skleničky, jednui k němu šoupnu. Tu svou zvednu a ušklíbnu se. "Tak na seznámení?" pozvednu obočí s úsměvem a pak si s ním ťuknu. Celou skleničku do sebe kopnu na ex a hned objednám další. Nerad totiž zůstávám jen u jedné.
"A kde pracuješ? Jestli se teda můžu zeptat?" kouknu na něj poočku a čekám na další sklenku. On už o mě ví, že učím, tak mě zajímá, co dělá on.
"Nevím, vzít si boty? Ani pro vlka to není úplně příjemné, zabodávat si ten sajrajt do nohou ne?" ušklíbnu se a pokrčím rameny. Immanuel se mi celkově líbí, je to vlastně asi první chlap, co se mi tu líbí povahově a dá se s ním v pohodě kecat, takže jsem i rád, že mé pozvání do baru přijmul. Mít kámoše je fajn, aspoň co si teda pamatuju. Možná bude lepší, když zpočátku nebude vědět, že vlastně nic necítím, kromě vlčího hladu, hehe. Asi nemá smysl to před ním tajit pořád, až na to přijde tak mu lhát nebudu, ale říkat mu to je zbytečné.
Posadím se rovnou k pultu, jak jinak, a objednám se souhlasným pokývnutím Immanuela dvě whiskey. Fajn, takže buddy ještě i na pití kromě názorů? Super! Přikývnu spokojeně a když mi barman podá dvě skleničky, jednui k němu šoupnu. Tu svou zvednu a ušklíbnu se. "Tak na seznámení?" pozvednu obočí s úsměvem a pak si s ním ťuknu. Celou skleničku do sebe kopnu na ex a hned objednám další. Nerad totiž zůstávám jen u jedné.
"A kde pracuješ? Jestli se teda můžu zeptat?" kouknu na něj poočku a čekám na další sklenku. On už o mě ví, že učím, tak mě zajímá, co dělá on.
<Les
"To bys byl jinak asi dost špatnej učitel." Přikývne zase s tím svým úšklebkem na tváři, představa krvelačného vlkodlačího profesora, v jehož třídě se každý měsíc za podivných okolností ztratí nějaký ten žák, mu přišla poměrně vtipná. Ale v dnešní době už také pěkně nereálná. Dřív, by se po tom třeba nikdo tak nepídil a za jistých okolností by se to ututlat dalo, ale v této moderní době, kdy už je každý sledován pomalu na každém kroku... Ach ano, jak on přesně tento fakt na nynějším období nenáviděl. Na jeho další slova už jen tedy přikývne, ani není třeba snad nic dodávat, možná by snad mohla být přihráta ještě nějaká ta odpověď alá "já tu mám poslední slovo", ale na takové posilňování svého ega, nebo co to vlastně bylo, teď Immanuel neměl úplně náladu. Je rád, že tento muž sdílí jeho názor ohledně baru, jen to ještě posílí jisté sympatie, které k němu prozatím chová. Stále sleduje jeho krok tím svým až dokud nedojdou do města. Že z měkkého podloží lesa přešli na kostky, asfalt a celkově tvrdou a umělou zem města, skoro ani svými chodidly nevnímá, ovšem okolní domy už tak lehce ignorovat nejdou. Při jeho otázce, když dojdou snad tedy až před bar, jen opět sklopí pohled ke svým nohám. "Co mám teď dělat?" Odpoví mu otázkou s pokrčením ramen a na tváři mu opět hrajej úšklebek, ani kdyby si sehnat boty chtěl, domů je to docela dálka, takže opravdu raději přežije případné zranění, stejně se to za chvíli zas zahojí. A bolest? Už si zažil horší. Následuje ho pak už dovnitř lokálu a kývne mu na poděkování, když mu podrží dveře a on tak může proklouznout dovnitř. První, co pak udělá, je přirozeně to, že se rozhlédne okolo sebe, s čím že tu má vlastně tu čest. Do nosu ho zároveň uhodí neskutečné množství pachů, ať už lidských, nebo jiných, to však dokáže po chvíli dost dobře ignorovat a raději se za Noelem vydat k baru a posadit se tak nějak vedle něj. Na jeho objednávku jen potěšeně kývne, ano whisky je fajn, whisky si dá. "Měls pravdu, je tu pěkně." Přikývne s úšklebkem a opět se natočí tak, aby si lidi a tak nějak všechno kolem mohl prohlédnout.
"To bys byl jinak asi dost špatnej učitel." Přikývne zase s tím svým úšklebkem na tváři, představa krvelačného vlkodlačího profesora, v jehož třídě se každý měsíc za podivných okolností ztratí nějaký ten žák, mu přišla poměrně vtipná. Ale v dnešní době už také pěkně nereálná. Dřív, by se po tom třeba nikdo tak nepídil a za jistých okolností by se to ututlat dalo, ale v této moderní době, kdy už je každý sledován pomalu na každém kroku... Ach ano, jak on přesně tento fakt na nynějším období nenáviděl. Na jeho další slova už jen tedy přikývne, ani není třeba snad nic dodávat, možná by snad mohla být přihráta ještě nějaká ta odpověď alá "já tu mám poslední slovo", ale na takové posilňování svého ega, nebo co to vlastně bylo, teď Immanuel neměl úplně náladu. Je rád, že tento muž sdílí jeho názor ohledně baru, jen to ještě posílí jisté sympatie, které k němu prozatím chová. Stále sleduje jeho krok tím svým až dokud nedojdou do města. Že z měkkého podloží lesa přešli na kostky, asfalt a celkově tvrdou a umělou zem města, skoro ani svými chodidly nevnímá, ovšem okolní domy už tak lehce ignorovat nejdou. Při jeho otázce, když dojdou snad tedy až před bar, jen opět sklopí pohled ke svým nohám. "Co mám teď dělat?" Odpoví mu otázkou s pokrčením ramen a na tváři mu opět hrajej úšklebek, ani kdyby si sehnat boty chtěl, domů je to docela dálka, takže opravdu raději přežije případné zranění, stejně se to za chvíli zas zahojí. A bolest? Už si zažil horší. Následuje ho pak už dovnitř lokálu a kývne mu na poděkování, když mu podrží dveře a on tak může proklouznout dovnitř. První, co pak udělá, je přirozeně to, že se rozhlédne okolo sebe, s čím že tu má vlastně tu čest. Do nosu ho zároveň uhodí neskutečné množství pachů, ať už lidských, nebo jiných, to však dokáže po chvíli dost dobře ignorovat a raději se za Noelem vydat k baru a posadit se tak nějak vedle něj. Na jeho objednávku jen potěšeně kývne, ano whisky je fajn, whisky si dá. "Měls pravdu, je tu pěkně." Přikývne s úšklebkem a opět se natočí tak, aby si lidi a tak nějak všechno kolem mohl prohlédnout.
"No však ani já to neřekl." Odpoví jí trochu zmatečně, ale on opravdu nemyslel všechnu, ale to stále neměnilo nic na tom, že to byla ta nejdrahocenější tekutina lidského těla, ať byla odebrána část jakákoliv. Když vidí, že dopíjí skleničku a vytahuje peníze, ani on nezahálí a přihodí k těm jejím i ty své, nemá sice ponětí, kolik a ani kolik je původní cena toho jeho supr čupr drinku, ale to je mu v této chvíli opravdu ukradené. "J-o." Odpoví jí jednoduše a trochu přerušovaně, možná mu hlavou probleskne, že není úplné nejlepší jí takhle hned na zlatém podnose naservírovat, kde že to přesně bydlí, ale ta myšlenka odpluje stejně rychle, jako připlula, stejně jako všechny ostatní případné starosti. "Dohodnuto." Přikývne nakonec rázně, zvedne se na nohy a stále s úsměvem si to tedy také vykročí ven z baru a rovnou směrem k jeho domu. Pěšky, proč si objednávat nějaké vozidlo? Však ono to zas není tak daleko, jen doufat, že po cestě nějak nevystřízliví a celé si to snad ještě nerozmyslí.
>Ke Scottousovi :D
>Ke Scottousovi :D
,,Nikdo neřekl, že musí být vysátá všechna krev" Prokroutí očima. Jako by jí snad nerozuměl nebo co. Když si pak získává odpovědi, co by se stalo, kdyby nesouhlasil, řekne mu to na rovinu a vypadá to, že sám v té své hlavičce přemítá, co by pro něj mohlo být výhodnější. Pokud není blbý, tak si nenechá ublížit a raději to vezme z té lepší stránky. A pak se jí to potvrdí, spokojeně se usměje a vezme si svojí skleničku s vínem, které na jeden zátah dopije. To už ale skleničku odloží, vytáhne z kabelky peníze, které položí na stůl a podívá se na Scotta. Ten jeho tázavý pohled je opravdu k pobavení. Stejně jako on se zasměje i ona. ,,Takže to vypadá, že půjdeme k tobě" Rozhodne teda i za něj. ,,Tak ti ukážu, jak je to dobré a ty mi na oplátku něco dáš. Pak si půjdeme každý po svém, dohodnuto?" Zeptá se ho a vlastně už teď přemýšlí, jak se sakra dostala k nějakým dohodnutím? Zrovna ona? Je tohle normální? Jenom si brala a ubližovala a teď nabízí alternativa. Opravdu je nějaká divná, nemohou být třeba i upíři nemocní? To by přece jen dávalo smysl. Nebo se snad uhodila do hlavy? Ne, jedinou normální odpovědí je, že začíná bláznit kvůli chlapovi. No výborně Sof, lepší to být už nemůže.. Trochu naštvaně se prudce nadechne, než vstane od stolu a zamíří rovnou ven.
-->> Ke Scottousovi ? :D
-->> Ke Scottousovi ? :D
"Vážně? Někomu se může líbit vysátí té nejdůležitější tekutiny z jeho těla?" Zeptá se jí se stále stejnými pochybami v hlase. Její úsměv, který vyplyne na povrch po jeho vlastním smíchu, ho spíše vyděsí, tedy alespoň o něco víc vykulí oči a bez mrknutí ji sleduje. "Aha." Hlesne jen ne příliš nadšeně, však kdo by nadšený byl, kdyby mu někdo oznámil, že to bude bolet? No asi nějaký sado masochista, ale za toho se Scott opravdu nepovažoval. "Dóóóbře..." Řekne nakonec táhle a ne příliš přesvědčeně, když ho ještě ujistí, že mu nabízí tu lepší variantu a chvíli se snaží si ještě dál namáhat mozeček nad tím, zda se z toho přeci jen nevykroutí ještě nějak jinak. Nic jiného ho však nenapadá a jak usoudí, asi ani nenapadne, jeho mozek není jaksi v plném nasazení a to bude nejspíš ten problém. Nakonec ještě dopije zbytek svého pití, které do sebe dostal docela dost rychle, ale které s ním zatím příliš neudělalo, ani v kombinaci s tou trávou. Pak už se jen trochu tázavě zadívá na Sofii, moc neví, co tedy vlastně bude následovat dál, možná už i skoro zapomněl, nebo spíš neudržel v povědomí, co že to tu před chvílí probírali a zase se raději dostává do onoho bezstarostného stavu, při tkerém se mu na tváři rozlije široký úsměv.
Zopakoval to, jako by snad tomu nemohl uvěřit a proto se musí zasmát. ,,Co je na tom tak k neuvěření? Lidem se to může líbit" Pokrčí rameny a vzpomene si na tu drobnou blondýnku, se kterou si naposledy s Julem užili. Ta to vyloženě chtěla a to kousnutí se jí líbilo, díky tomu se vlastně pak i pohodlněji udělala. Ach, kde jsou ty časy. V poslední době je nějaká moc napružená, Jula neviděla dlouho a jo, štve jí to, takže by si na ní měl dávat pozor. Chce s ním udělat obchod, třeba by jí to zlepšilo její mrzutou náladu, ale jak jde vidět, Scotta to spíše pobavilo, takže ho nechá vysmát a až potom zvážní a sleduje, jak se k tomu postaví. Když se jí zeptá, jen se usměje. ,,Jelikož nemám moc dobrou náladu, nejspíše tě to bude bolet" Pokrčí bezvýrazně rameny. ,,Navrhuji ti tu lepší variantu, takže je to vlastně pouze jen a jen na tobě" Řekne mu upřímně, nač nad tím dělat nějaké drahoty a nebo podobně. Prostě má hlad, asi jako každý jiný upír. Jeho možnosti jsou, že ho to nemusí bolet, ale může se mu to líbit a nebo právě naopak zažije naprosto to samé, co předtím, bude v křeči a jo, nebude to příjemné, nebude s ním zacházet jako v bavlnce. Takže si může sám určit, což už takhle to nedělá moc často. Je vlastně i zvědavá, co si vybere, u něj je to docela těžké to odhadovat, protože vypadá jako typ, co sám moc dobře ani neví, co chce.
Poměrně ho tedy překvapí, když mu i ona své jméno přeci jen prozradí, až mu z toho obočí vylítne o něco výše, než bylo před chvílí. Víc na to ale neříká, protože to už je trochu "rozrušen" z její opětovné blízkosti. "Užívat?" Zopakuje po ní dosti pochybovačně a opět usrkne něco ze svého pitíčka s paraplíčkem. Nevěří, že by to snad mohlo být nějakým způsobem příjemné, i když... přeci jen, kdo ví. Při jejích dalších slovech na ni jen nehybně valí oči a zatím nic neříká, teprve pár vteřin potom, co mu oznámí, že chce to, co z něj dělá "tohle", přičemž musí pohled na chvíli sklopit ke své hrudi a jejímu prstu, jakoby se snad snažil pochopit, co tím myslí, se rozesměje. Trvá to poměrně dlouho, než se opět uklidní a ani potom toho moc neříká. Vzít tuhle divnou upírku k sobě domů a ještě jí dát trávu výměnou za to, že ho ještě vysaje? Ne, tohle mu jako dobrý nápad nepřipadalo ani v tomhle stavu. "Co se stane, když řeknu, že ne?" Zeptá se pak však, když si uvědomí, že by se mohly odehrát ještě mnohem horší scénáře, vedle kterých by tenhle mohl vypadat snad skoro schůdně.
Netušila, ani neví, jestli jí vůbec řekl své pravé jméno, jak došel a sedl si, ale dobře, bude ho teda oslovovat jako Scotta. Ono třeba žrádlo, nebo jakékoliv jídlo by se mu asi dvakrát nelíbilo. Jeho tázavý pohled pak vypadá, jako by snad chtěl znát její jméno. A potřebuje to? No dobrá, bude teda "slušná". ,,Sofia" Představí se teda i pro úplnost. To už se k němu ale přitáhne, aby od něj nebyla tak daleko. Prsty zkoumá jeho krk. Zeptá se ho i rovnou, jak se mu to pití líbilo. Řekne jí podle očekávání a tak si povzdychne. ,,Protože ses tomu dostatečně neoddal. Kdyby jsi nebyl křečovitý, ale prostě si to užíval, bude se ti to i líbit. Můžu ti ukázat, jak si to užívat" Nabídne mu s jiskřičkami v očích, i když tak nějak neočekává, že by řekl ano, ale kdoví, třeba touží po nějakém novém dobrodružství. Ona by si tohle nechala rozhodně líbit. ,,Třeba někde v soukromí... ale víš, že nic není zadarmo.." Roztáhne rty v úsměvu a přitáhne se až k jeho uchu. ,,Chtěla bych trochu toho, co z tebe dělá tohle" Zabodne do jeho hrudi prst. Tohle prostě musí pochopit. Chce travku a něco za něco. Ale vše se bude odvíjet podle toho, jestli se to chce naučit a nebo ne. Měl by pak dobrou průpravu, kdyby ho chtěl zase někdo pokousat. A nebo se mu to třeba tak zalíbí, že by za ním docházela pravidelně.
O tom, že Sofia měla mezi tím, co byl u baru, i ještě jinou společnost, nemá ani zdání, v té změti lidí si prostě jednoho ječícího chlapa nevšimne, a když se vrací se svým pitím, ten zvrhlík už je dávno někde v tahu. Jejího nadzvednutého obočí si kupodivu i v jeho utlumeném stavu povšimne a věnuje tomu jen široký úsměv. Se svým pitím je momentálně spokojen, je to tekuté, je v tom alkohol a barvy tomu taky nechybí, tak na co si stěžovat. "Spíš ne." Zavrtí hlavou, protože na to, že by v té vší rychlosti a zmatku ještě probírali jeho jméno, či tak něco, si opravdu nevzpománá. "Já jsem..." Na chvíli se zadrhne a zapřemýšlí, zda by jí neměl dát třeba jméno falešné, ale vzhledem k tomu, že žádné není schopen vymyslet a usoudí, že podle jména ho stejně hledat nebude, rozhodne se raději jí opravdu vyžvanit jméno své pravé. "Scott." Dořekne nakonec po pár vteřinách ticha a pohlédne na ni tázavým pohledem, kterým jako kdyby otázku vrací, ale že mu snad opravdu odpoví, to příliš nečeká. Pak se opět nakloní nad své pití a začne z něj pomalu spotřebovávat další část. Když se k němu Sofia opět přiblíží, chtě nechtě jeho tep o malinko opět stoupne, žádných nebeských výšin sice zatím nedosahuje, ale trochu to znát je. Její dotek však zvládne bez jakéhokoliv záchvěvu, ať už čehokoliv. Při její další otázce nejprve jen cukne rameny, než jí podá i slovní odpověď. "Moc příjemný to teda nebylo." Poznamená nakonec suše svou vzpomínku, která byla však jako kdyby v nějaké mlze.
Že by tam tentokrát ta ironie nešla slyšet? Dobře, trochu tam byla, ale ať už se Scott snažil jak moc chtěl, bylo vidět, že si není zase tak jistý. Mohl by vše třeba převést na vtip, jen aby se cítil lépe, ale na ní si nikdo nepřijde. Sám musí vědět, že by se měl v přítomnosti upírů chovat slušně, nebo to může špatně dopadnout. Jistě, jsou tu zákony, ale nemůže na to každý člověk spoléhat. Někdy se prostě může stát, že přijdou o život, i přes to, že se to nesmí. Proč? Protože upíři jsou neočekávaná stvoření, co si dělají, co jen chtějí. A ona není vyjímka, má na rukou krev už spoustu lidí, jen tady je taková zkrocenější. Tohle město si poměrně zamilovala a nechce ho opustit. Hned, co mu dá ochutnat ze svých rtů, kontroluje, jestli na něj má aspoň trochu vliv. Je tam jen nepatrně zrychlený dech, takže přece jen. Stačí jí to k tomu, aby se přesvědčila, že není gay. Aspoň něco. Ne, že by proti nim něco měla, ale raději se baví tady s heterákama, protože ti se dají tak dobře ovládat občas. Muž je prostě muž a ať si říká co chce, prostě se podívá. Každý. Nechá ho vstát a odejít si pro drink. Nebojí se, že by se nevrátil. Napije se svého vína a nějaký opruz využije volného místa právě vedle ní. Dokonce najde i drzost, že jí položí ruku na stehno. Tak tohle zase ne, má ráda, když je po jejím a ne, když si někdo dovoluje. Proto chytne jeho ruku a zakroutí mu jí tím stylem, že se mu zlomí. A je jí naprosto jedno, jestli uslyší křik, nebo ne. Udělá na něj ještě výhružný pohled a muž zdrhne jako malý kluk. Nevzrušeně se ohlédne, naštěstí je v boxíku, do kterého není moc vidět, takže pokud jí vyloženě někdo nepozoroval, tak si toho snad ani nevšiml. To už se ale vrátí její dnešní partner. S pitím a.. paraplíčkem? Nadzvihne obočí, ale nekomentuje to. ,,Netuším, jestli jsem se minule stihla zeptat na tvé jméno a pokud ano, stejně si ho nepamatuji, takže?" Vyloženě si řekne o jeho jméno, ráda by ho oslovovala a opravdu si nepamatuje, jestli už jí ho říkal a nebo ne. Spíše ne, vše proběhlo tak rychle. Opět docela zničí prostor mezi nimi a přitáhne se blíže k němu. Zvedne ruku a prstem mu přejede po krku, v místech, kde byly kdysi ranky. ,,Jak ses přitom cítil?" Začne zjišťovat, protože si moc dobře pamatuje, jak byl křečovitý. Nejspíše z něj zase tolikrát nebylo pito.