,,To, že tě jednou poslal do háje neznamená, že tě tam pošle znovu" Pokrčí nad tím rameny. No jasně, nezná ho dostatečně na to, aby tady tohle všechno mohla říkat, ale zná ho teď, kdoví, jak dlouho ho Dan neviděla a jo, třeba se fakt změnil, ale o tomhle nemá cenu se tady dohadovat, každá má svou pravdu a neustoupí. Když se pak vrátí ze záchoda zeptá se jí, jestli je jí lépe. Ta voda by jí mohla pomoci, alespoň se snaží o to, aby nechodila po Shadowhillu naprosto na káry. Ale i přes to řekne nic moc. Tady asi nemůže nijak moc pomoci, když dotyčná nechce. Když pak řekne, že pomalu půjde, tak jen pokrčí rameny. Nebude jí zastavovat, na to se vůbec neznají a tak nějak ani neví, jestli jí chce znát více. Nesedí jí nějak extra. Jasně, prožila si své, ale to snad každý ne? ,,Tak se měj" Usměje se na ní a vlastně po ní ani nechce peníze, vezme to na sebe, to je to nejmenší, co pro Natea může udělat. ,,Dávej na sebe pozor" Popřeje jí ještě, než začne opět obsluhovat lidi. Večer pak utíká poměrně rychle, takže se není co divit, že se ani nenaděje a směna je u konce. Je za to vlastně ráda, těší se domů za Alexem a za tím jejich mazlíčkem. Pobere si pak všechny věci a zmizí.

-->>Domů

,,Jsi jeho sestra, určitě ho neotravuješ" Ujistí jí a pousměje se. Jo, někdy může být otravné, když někdo dolézá, ale oni jsou rodina, co ona by dala za sestru či bratra. Byl by to vlastně skvělý pocit. Pak už pokýve hlavou. ,,To máš pravdu. Tak buď ráda, že tam bylo tolik lidí a zvládla jsi to" Usměje se povzbudivě. To už jí pak ale vymění sklenku za perlivou vodu. Nevypadá nadšeně, jak by taky mohla, že? Ale vezme si jí, aspoň nějaké plus. Pak si odskočí a Lott tak má čas proběhnout celý lokál, posbírat objednávky a špinavé skleničky, utřít stoly a ještě ty objednávky splnit. Když se rozjede, nedá se zastavit, na to je až moc akční. Zastaví se pak až zase u Dan, kdy už sedí zpět na svém místě. Když se zeptá na jejího bratra, tak se jakoby zlehka zasekne. Nemá cenu jí lhát, proč by? Nejspíše jí začíná svítat, aspoň to tak vypadá. ,,Znám" Potvrdí jí její domněnku. ,,Ale ne nějak moc" Dodá hned a pousměje se. Když má trochu více klidu, vezme si džus a sama si nalije, rovnou se i napije. ,,Na Natea musíš pomalu.. Je tak trochu jiný" Pousměje se. Nemyslí to špatně, že by byl jako jiný než hodně ostatních, jen prostě nemá rád, když mu někdo narušuje jeho osobní prostor. To už si stihla všimnout. I přes to, že na ní byl milý. Ale nechce se tady bavit o jejím bratrovi, to by jí asi moc na náladě nepřispělo. ,,Už je ti lépe??" Zeptá se a podívá na skleničku s nealkem, za tohle jí asi nejspíše sežere, ale což.

Na její když myslíš se po ní jen ohlédne. Je to blbé, když někdo nemá den a pak to tak dopadá. Bude na vás nevrlý, ať už se děje co se děje. Sleduje, jak si bere bourbon a pije. Neměla by, ale copak je její máma, aby jí to zakazovala? Obslouží pár lidí a vrátí se přímo k ní. Začne vyzvídat, ale ne proto, aby jí pak mohla ublížit a nebo podobně, spíše proto, že jí chce nějak pomoct. ,,To mě mrzí" Řekne upřímně na to znásilnění a pak si vzpomene na Natea. Je to opravdu dlouho, co ho neviděla, ještě déle, než Dan na plese. Neví, jaké mají mezi sebou vztahy, o tom se prostě nebavili, jen ví, že se dlouho neviděli. ,,A zkoušela jsi bratra nějak kontaktovat? Třeba toho má moc" Pokrčí rameny. Někdy člověk i chce, ale nemůže, díky nějaké situaci. ,,A ohledně toho znásilnění, jsi silná a dokážeš se ubránit" Pousměje se, ale jako by se v ní všechno sevřelo. Ano, dokážeš se ubránit, narozdíl ode mě.. Ale už je to pryč, i když ty myšlenky se vracejí. Teď už by se nenechala a ubránila. Jenže předtím to nešlo a jo, bylo to naprosto hrozné..
Když poprosí barmana o další skleničku, jen zavrtí hlavou, aby jí ji nenaléval. Místo toho vezme vychlazenou perlivou vodu, kterou jí nalije do sklenky a položí ji před ní. ,,Dan, alkohol nic nevyřeší, jen tě to bude všechno více užírat.." Snaží se jí nějak vysvětlit, že už by mohla přibrzdit. Pro jistotu ještě řekne tomu druhému barmanovi, aby jí nenaléval. Snad to pochopí.

Zkusí konverzovat, Dan nevypadá nějak extra dobře, asi se jí něco špatného stalo, ale na to se jí nebude ptát, aspoň ne hned. Když jí odpoví století, tak se na chvíli zasekne. Stále je to pro ní takové zvláštní, že jsou tu tak staří upíři, připadá si tak divně, když ona je upírem zatím tak krátce, ale což. ,,Určitě to není tak hrozné" Pousměje se, vždyť je Dan šikovná a určitě bude i v pohodě, jen by asi neměla tolik pít. Když se pak zeptá, jestli se znají, tak jen zavrtí hlavou. ,,Možná od vidění, jsem tady často" Což je taky pravda, je v práci v jednom kuse. Když se jí představí, na oplátku se představí i ona. ,,Já Charlotte" Usměje se a oči jí sklouznou na ten bourbon. Neměla by tolik pít, ale cožpak jí může něco říct, aby jí tím nenaštvala? Raději si jen tiše povzdychne a vyřídí pár objednávek, než se vrátí k Dan a začne umývat špinavé skleničky. ,,Kdyby jsi chtěla, můžeš mi říct, kvůli čemu se trápíš. Vím, jsem pro tebe neznámá, ale někdy je dobré se svěřit, i když je to cizinci" Pousměje se. Nemusí jí věřit, samozřejmě, že ne, ale Lott je hodná a tak to bude. Možná časem, kdyby se z nich třeba staly kamarádky, tak by jí uvěřila.

Jak ho tak pozorovala, musela se sama pro sebe ušklíbnout. Tvářil se jak největší tvrďák a kdo ví, třeba jím ve skutečnosti i je. Ovšem jedno velké plus má v tom, že je to taktéž vlkodlak. Tím se spousta věcí usnadňuje. Hodila si ladně jednu nohu přes nohu a vyčkávala na jeho odpověď. Nad tou první si pouze pobaveně odfrkla a zakroutila hlavou. „Věř mi, nedělám to často, spíš vůbec... to oni oslovují mě, ale už se to jaksi stalo, no.“ S pokrčením ramen si ho prohlédne a upije další trochu ze sklenice s nápojem, který jí velice chutnal. I když je dost pravděpodobné, že později přejde na něco tvrdšího. Vážně, nestává se, že by někoho oslovila jako první, proto by si toho měl vážit! I když on o tom nemá žádné tušení, co už. „Aina.“ Představí se a ani se k němu neuráčí napřáhnout ruku. To nedělá, když se seznamuje, tak si netřese rukou. Zbytečná činnost, pro ni.

-->> Domov

Společně s Alexem zamířili domů, kde našli tu spoušť. Není žádná sranda mít psa a ještě k tomu přerostlé štěně, které si dělá skoro co chce, hlavně, když páníčci nejsou doma. Opravdu dlouho musela vytírat a podobně, pak společnými silami dali Bonda do vany, kde ho taky tak nějak opláchli. Díky tomu skončili oba mokří. No což. Pak už si ale Lott hodila sprchu a oznámila Alexovi, že musí do práce. Oblékla se do kratasku a bileho trika ,vzala si kabelku, do které dala nejnutnější věci a rozloučila se s Alexem polibkem. Teď už jen stačilo se dopravit do práce. Jelikož byl fajn večer, tak šla pěšky. Ono jí to stejně netrvá nějak dlouho, proto se po nějaké době dostala až do baru. Vešla zadním vchodem a rovnou do šatny, kde si na sebe dala přes pas zástěru a vlasy stáhla do provizorního drdolu. To už pak vešla na plac, pozdravila se s ostatníma a všimla si u baru Danielle. První se na ní podívala docela nevzrušeně, ale pak si něco uvědomila. Je jí tolik podobná. Na chvíli zapřemýšlela a pak jí to došlo. Však to je sestra Natea. Nechtěla je předtím poslouchat, ale ono to nějak nešlo. Udělá pár objednávek a pak se objeví přímo před Danielle a usměje se na ní. Její pohyby jsou trochu zvláštní, vypadá to, jako by byla opilá, občas se to dá hodně i poznat na očích. Zlehka si povzdychne. ,,Těžký den?" Zeptá se konverzačně, i když tak nějak tuší, že Lott pošle někam.

Na jeho slova, která jsou vlastně jen kopiemi jeho předchozích jen přikývl a ano, také se musel uchechtnout, takhle shrnuto podtrženo to opravdu znělo... zajímavě. I jeho další poznámce se musel zasmát, ano, on sám věděl, že by si teď něco klidnějšího najít měl. "Já to taky věděl a taky jsem měl celou dobu za to, že je to to, k čemu jsem byl stvořen, až dokud... jsem ten názor zase nezměnil." Poznamenal s jistým zaškobrtnutím uprostřed věty, vlastně to, co ho přinutilo změnit názor na jeho postavení ve druhé světové, nebylo tak docela jednoznačné a kdyby to chtěl opravdu celé vypovědět, asi by to trochu zabralo a to teď není tak docela na místě. Přeci jen tady Noela ještě tak dostatečně nezná, sic na první pohled se zdá, že je to jeho krev. Když zaslechl jeho zaražení se u jeho další věty, nechal to být, možná mu věnoval jeden trochu hloubavější pohled, ale víc nic. I na jeho celkovou odpověď pak už jen pokývá, o narozených vlkodlacích nikdy příliš neslýchal, jistým způsobem ho to i zajímalo. "Mě proměnil vládní experiment." Pronesl s jistou hořkostí v hlase, nakonec své vlčí já dokázal přijmout a vlastně mu to příliš dlouho ani netrvalo, ale s nabývajícími lety byl ten pocit, že ho proměnil kdo ví kdo a kdo ví jak, čím dál horší. "No, tak dobře." Přikývl pak už jen trochu překvapeně na jeho loučící se slova, ale nakonec to s pokrčením ramen přijal docela dobře. "Ty taky." Věnoval mu ještě úsměv na rozloučenou, než do sebe kopl i poslední sklenku whisky, která byla objednána a opět trochu udiveně pohlédl na barovou linku, kde se z Noelovi ruky objevilo více peněz, než očekával. No co. Pomyslel si jen nakonec s dalším trhnutím ramen jen pro sebe samotného, postavil sklenku zpátky na bar a ještě s jedním pohledem na hodiny se také vydal pryč z baru, hezky pěkně zpátky domů.

>Domov

Několik týpků si jí už všimlo a také ty jejich pohledy jasně naznačovaly, na co myslí. Ovšem ji zase tolik nezaujali jako spíše odpuzovali. Musí prostě najít někoho, u koho si řekne: "Jo, Aino, tak toho dneska dostaneš!" Mírně se ušklíbla, hodila si nohu přes nohu a upila trochu ze sklenice s nápojem, který před ni už barman postavil. Dnes rozhodně neodejde s prázdnou. Zase se ale nehodlá nikomu vnucovat, taková není. To rozhodně ne.
Jak se tak rozhlíží po baru, její pozornost si vyslouží týpek, který zrovna vešel. Vycítí, že je to vlkodlak, takže jediné plus. Sleduje jeho cestu až k baru a když se poté jen opřel a objednal si, sama pro sebe se ušklíbla. Připadal jí nějaký povědomý, ale možná se plete, kdo ví. Ale jako jediný ji zaujal natolik, že se o něj bude možná více zajímat. Nálada však zůstávala pořád stejná. Přemýšlela, jestli má promluvit jako první, protože on si jí očividně nevšiml a jelikož nehodlá čekat, až se uráčí na ni podívat a zhodnotit její zevnějšek jako naprosto dokonalý, tak do toho půjde. "Tak co... kdo může za to, že vypadáš, jako bys chtěl někoho zabít pohledem?" Začala trochu jinak. Nebude používat tu otřepanou frázi jako Uhh, neznáme se odněkud? Přijdeš mi povědomý... a tak podobně. Nezapomene se tak hezky nakroutit, aby zviditelnila své přednosti, samozřejmě.