Upřimný jako vždy, nojo někdy je problém, když se sejdu dvě upřimné osoby, ale aspoň se neurazí což jsem ráda. On si vůbec mé narážky nebere vážně, čehož si dost vážím. Chvíli jsem mlčela a protáhla se, zdálo se mi že se Peterovi něco honí hlavou a tak jsem ho nechtěla rušit a tak si vezmu mobil a kouknu na počasí. Bude pršet? Super, jak já se dlouho neprocházela v dešti.
Zvednu svůj pohled od mobilu, když se mne optá jaký chci základ. "Nechám se překvapit, ráda zkusím něco nového, jen ne sladkého prosím." opravdu jsem sladké nemusela, ovoce mi sice nevadilo, ale cukrátka mi prostě nechutnali nikdy.
Mobil jsem hned schoval do tašky, jelikož mi nebyl nijak užitečný a když vidím jak jsou lidé do něj zahledění opravdu se snažím vyhýbat jeje potřebovat, tak často."Doufám, že dnes bude pršet.." zamumlala jsem tiše a pousmála se.

Nepřekvapovalo mne jeho sebevědomí, které z něj přímo srší. Tak nějak si začínám zvykat na to jaký je. Dřív bych řekla,že je to idiot, který přemýšlí jen svým kamarádem, ale přeci jen mi dokázal, že tomu tak není, i když má takové chvíle. Ale co mu jde ze všeho nejlíp je vyčítat mi neustále ten drink, jehož obsah skončil na něm. Když jsem si na to tak vzpomněla, tak se mi vybavila drobná blondýnka s uplakanou tváři, jak jen se to jmenovala.. A jistě Rita! Jak jsem jí vlastně dlouho neviděla, už to bude nějakou tu dobu od té party.
Široce se usmál. "Ty opravdu musíš ze všeho něco vytěžit pro svůj prospěch že?"a v tom dopiji svůj nápoj. Chvíli zamyšleně hledím na prázdnou skleničku, zda si dát další nebo ne, ale nakonec ne. "Když už jsem tu, udělej mi nejlepší drink co umíš." ale hlavně ne takový , aby to skolilo i slona.
Ve dvě ráno? Nom to se dá, stejně nemam nic lepšího na práci aspoň prozatím. Uvidím jak to vyjde.

Tak moment tím chce říc, že jsem ho ani trošku neokouzlila? Ou kdybych byla egoista nejspíš by mé ego dost utrpělo, ale to nejsem a tak jsem se lehce zamračila. "Tím mi chceš řic, že jsem tě ničím neokouzlila. Au." a složím dlaně na hrud jako by mne to bolelo na srdéčku. Pak se, ale tiše zasměji a opět se věnuji svému drinku.
Pořád jsem byla názoru, že jednou nad Peterem budu mít navrch jen tak se nevzdám. Pokud si myslel, že jo tak hádal zle. "Co myslel sis, že chci pusu? " uchechtnu se neslyšně a pohrávám si se sklenkou a jejím obsahem.
Chvíli jsem mlčela dokud se ho neoptám. "V kolik končíš?" chtěla jsem jít někam k vodě nebo procházku, nejlépe za deště a na chvíli zapomenout na ty úmorná horka.

Když jsem tu byla totiž naposledy za barem byla blondýnka, bohužel její jméno mi krapet uniklo, protože nebylo pro mne nějak podstatné. Někdy jsem si říkala co se asi Peterovi honí hlavou, ale občas si říkám, že je lepší to nevědět, i když moc mi to nepomáhá. Peter se někdy zřejmě za své zvrhlé myšlenky nestydí a řekne je na rovinu, co s tím nadělám je to Peter. A tímhle mne kolikrát dokáže dost dostat z míry.
Dost mě potěšilo jeho zamračení, že by byl nedočkaví? Jak dobře vím, nemá rád, když něco nedostane, pak dokáže být odst nabručený, když se mu něco nelíbí. Ale pohladilo mu to ego? No potěš to jsem tomu dala. " Ale mne a omotanou okolo prstu? Neznamená, že když jsem přítulná, že to není naopak." a na rtech mi hrál dost sebevědomý úsměv.
Lehce jsem se nahnula před pult a našpulila jsem provokativně rty nato upiji svého nápoje.

Musela jsem se zaculit, jelikož mi neuniklo jak si mne prohlédl. Div jsem nezapředla spokojeností, že jsem upoutala jeho pozornost. Ne že bych s z toho byla paf, ale spíš mi tím nahnal trochu to sebevědomí. Jen aby to mé vlčí stránce nelezlo na mozek, jako to drbaní. Určitě ne! Musela jsem se v duchu nad tím pousmát, jak jsem s vlčici byli tak odlišné a přitom úplně stejné.
Podepřela jsem jsem si rukou hlavu a nezaujatě čekám na svůj drink. Nad tím, že je tu pořád se tiše uchechtnu. "Chceš říc, že se někdy měníš v blondýnku s velkými prsy?" zatlemila jsem se.
Když ke mne přijde s mou vodkou s džusem rozzáří se mi očka a v tom si poklepal na rty, lehce jsem nahnula jsem hlavu na stranu a pobaveně se usměji. "Sním snad, Peter chce pusu ode mne?" naschvál se rozhlédla jako bych někoho za sebou hledala a nakonec nedělám drahoty a políbím ho.

Odněkud ---->

Kdo by řekl, že letošní vedra budou tak úmorné a to nemluvme o tom jak bude za pár týdnů. Ještě horší, nechtěla jsem ani pomyslet na to, jak se budu cítit ve vlčí formě. Ale momentálně jsem toužila po chladném místečku, kde se budu moct na chvíli zašít a tak jsem si to namířila do baru, kde se usadím na barovou židli a odložím si mikinu, jež jsem měla ovázanou okolo pasu a maskáčovou kabelku s mnoha plackami. I když jsem se dnes oblékla lehce bylo mi poměrně horko asi protože jsem byl sladěná do tmavších barev.
Měla jsem na sobě volné maskáčové tílko s nápisem army a ozdobnou psí známku, co nosí vojáci, až na výjimkou, že tohle byl skutečně jen doplněk a k tomu krátké potrhané kraťasy s černými boty sahajíc na kotníky. Vlasy jsem měla ze zvyku rozpuštěné, ale pro jistotu jsem na zápěstí měla gumičku, kdybych si potřebovala sepnout vlasy, vždy připravená co vic řic.
Jak jsem se tak rozhlížela spatřím Petera, hned za barem, kdo by řekl že ho tu dnes potkám. Nojo, přeci jsem mu slíbila, že jej někdy půjdu oxidovat do práce a nyní to mohu splnit a ke všemu sedím hned u baru, co víc si přát.
Lehce na něj mávnu. "Hej barmane, vodku s džusem prosím." houknu po něm přátelsky. Viditelně hraným nevinným úsměvem povím. "Je to jsi ty Petere , tebe bych tu nečekala." a tak se tiše zasměji. "Jinak rada tě vidím, vypadáš dobře naladěně, že by jsi měl dívčí společnost?" na tváří mi vak hrál pořád veselý úsměv.

Polohu, ve které se momentálně nacházela, nehodlala nijak měnit. Byli totiž krásně vidět její nohy, které jí už mnoho mužů pochválilo. A kdyby jen nohy. Měla na sobě šaty, které skvěle vyzdvihovali přednosti, jakými byla obdarována. Na jeho představení pouze pokývne hlavou, sáhne po sklenici, kolem které obmotá své prsty a pozvedne ji do výše, přičemž se trochu napije, ale sklenici nepokládá. Při Coltonově otázce se krátce zasměje a s ušklíbnutím zakroutí hlavou. "I přesto, že je to tady narvaný, nenašla jsem nikoho, kdo by mě zajímal." Odmlčí se a pokrčí rameny. "Ale Ty tak nějak vyčníváš... možná to bude jen vzhledem, kdo ví, zatím jsi mě ničím jiným nezaujal." Zachechtá se. I když hodlá dneska někoho, a zřejmě Coltona, dostat, takto neznamená, že alespoň zčásti se neprojeví její typická povaha. To by prostě nešlo.