Všimla si jeho pohledu, hm, no co, proč se vzrušovat, trestuhodné to nebylo a něco, jako trapný pocit, jó, tak ten už taky pěkne dlouho z něčeho takového nezažil. V tu chvíli ho však také napadne si třeba zjistit, s čím že to má "tu čest". Ve změti pachů to sice nedokáže určit hnedle a automaticky, ale zas nějak dlouho se tím zaobírat nemusí a v momentě, kdy se už začne přibližovat k baru, to má. Upír. Tak s tím už čest neměl docela dlouho. Zprvu snad má i pocit, že míří přímo za ním, ale to je očividně velmi naivní smýšlení v případě této ženy. Proto ho konec konců pak ani tolik nepřekvapí, když místo toho raději začne pokřikovat cosi na barmanku. Slova by snad i slyšel, ale v tu chvíli zase trochu vypustí, pohled zabodne někam do desky nedaleko od ní a všechen okolní mumraj se pro něj stane jednou velkou zamlženou změtí. Tu však za chvíli opět něco roztříští. Lépe řečeno hlas, hlas ve větší blízkosti, než by býval čekal. "Ne." Odpoví po chvilce odmlčení, kdy snad musí zpracovat celý ten náhlý návrat do reality, ke kterému byl tak násilně přinucen. Ano upír. Měl pravdu, teď už to cítí jasně a zřetelně. "Nečekám." Dodá ještě po další chviličce vcelku zbytečně a snad i on na své tváři přeci jen vykouzlí nějaký ten maličký úsměv a i kdyby to úsměv nebyl, oproti tomu svraštělému obočí, které na jeho tváři sídlilo doposud, teď vypadal přímo jako sluníčko. Když nad tím teď tak přemýšlí, ano, asi by v tomto městě měl přeci jen někoho poznat, pak je takové bydlení prostě snazší a tato příležitost je k tomu snad jako stvořená. V baru, s alkoholem, ve vřavě okolí, to snad ani není nějak nezvyklé hned začít třeba s představováním. Ba naopak, spíš by to mělo být bráno jako vrchol slušnosti a gentlemanství, ač v dnešní době se tato činnost prostě tomu podivnému podtónu prostě nevyhla, ať jste chtěli, nebo ne. "Immanuel, jméno mé." Poví jí pak tedy s jistou grácií, která by tomu snad mohla ten přídech sexu na jednu noc odehnat, i když kdo ví. Líbat ruku jí však zase už nehodlá, takže ji k ní raději pěkně po novu napřáhne, aby si mohli spořádaně potřást, nebo tak něco.

To, že všechny od sebe odhání je její normální a klasický postoj. Opravdu si ráda vybírá, koho poctí svou přítomností a kdo jí zná, tak to moc dobře ví. Třeba Peter u baru, na kterého krátce pohlédne, je to ale jen pár sekund a on si toho vlastně nejspíše ani nevšimne. A pokud ano, tak je jí to upřímně jedno. Stejně má plné ruce práce se štěnětem, takže on vlastně ani nepřipadá v úvahu, kdyby si chtěla užít. A ty její psí oči. Jak vtipné. Na rtech jí zůstává pobavený úsměv, než si vezme do rukou sklenku s Whiskey. Zlehka se napije, než se ušklíbne, když jí zacinkají kostky ledu o zuby. No bezva, hned má zkaženou náladu. Dnes má totiž tu náladu tak nějak hodně v háji a když jí někdo dá do Whiskey led? To už se začne opravdu vztekat. A tak zvedne oči k baru a všimne si nového příchozího. Podle čichu vlkodlaka, ale tomu by štěně rozhodně neříkala, pokud by si o to sám neřekl. Když se tak na ní dívá, tak jen nadzvihne zlehka obočí. Vezme si do rukou kabelku a do druhé sklenku a zamíří k baru, na který třískne právě se sklenkou. Všimla si předtím i pohledu Vii, ale tu naprosto ignoruje. Možná kdyby se poznaly někdy jindy a jinde, ale takhle. Ne, nebude mít ráda jen tak někoho, vlastně hlavně jen sebe a to jí k životu stačí. Když k ní přijde barmanka, protože Petera prostě ignoruje, i přes to, že na ní kývl, tak se na ní zhnuseně podívá.
,,Říkala jsem snad, že chci do Whiskey led? Copak nevíš, že chutná nejlépe při pokojové teplotě a při přidání ledu jen otupíš její chuť? Děláš ostudu celému podniku" Řekne jí naprosto vážně a pošoupne skleničku až k ní, právě jí přešla chuť. Ono když Sof nemá náladu, tak si najde cokoliv, jen aby tomu druhému dala pocit, že je nic. To je její specialita. Raději pak ale otočí pohled na Immču. Když se na ní tak pěkně koukal, mohl by dostat šanci. A že stojí nedaleko? To bude asi "osud". A tak svojí nečekaně ladnou chůzí zamíří až přímo k němu, k baru si stoupne bokem a k němu spíše čelem. ,,Čekáte na někoho?" Pronese konverzačně a světě div se, dokonce se i pousměje! Jo, umí být milouš, když něco chce a nebo když se s někým baví poprvé. Ten dotyčný vlastně nemůže vědět, jaká ona doopravdy je. Díky tomu, že není Immča upír nemusel slyšet, jak nadávala barmance, vlastně ani nemohl tušit, o čem se baví, v baru je docela velký hluk.

<Domov

Rodičování bylo podle všeho velmi vyčerpávající a velmi čas sžírající činností. Zdálo se, že o dítě se občas stačí prostě postarat, dát mu jídlo, prohodit s ním pár slov, vyměnit plíny... no dobře, tohle v případě jeho devítileté dcery bylo už trochu pasé. Každopádně, to byl omyl, zahrnovalo to také praní mnohem většího množství oblečení, než na které byl zvyklý a (teď se podržte) dokonce někdy i žehlení! Pak tu také bylo nějaké to uspávání, které se očividně stalo denním programem a už jen každodenně zakopávat o všechny ty věci, které Lo vlastnila a které byly v jeho domě jako pěst na oko, bylo poněkud náročné, tentokrát tedy spíš psychicky, jenže jak všichni víme, psychická únava je mnohdy horší, než ta fyzická a mnohdy se také můžou tyto dvě věci spojit v jedno. A proto je potřeba občas vypnout a uvolnit se. A právě pro tento účel je alkohol jako stvořený a kde se lépe dostat k alkoholu a třeba i nějaké té společnosti navíc? Velmi těžká otázka, ano... Tož, bar je to dámy a pánové, bar.
Není snad ještě tak pozdě večer, ale zároveň byste už asi moc světla ani nenašli, když se tedy náš drahý Immanuel vymotá ze dveří svého domku s tím, že Lo snad už v klídku spinká a on má teď tak čas jen pro sebe. Na sobě má tentokrát černé tričko s krátkým rukávem, ať je počasí jakékoliv, kalhoty stejné barvy, protože už je teda přece jenom večer a, fanfáry poprosím, boty! Po cestě možná schytá nějakých těch pár kapek, nic to však na jeho faktu chůze nemění, zvlášť, když to vlastně vůbec nevnímá. Ruce má zaražené v kapsách a jeho cíl je jasný. Stále toho tady ve městě moc neznal, ale tohle bylo jedno z prvních míst, které navštívil a dokonce né sám. Není tak těžké ho najít i podruhé a v další chvíli už otevřít dveře lokálu a zamířit si to hezky pěkně k báru. Protože co jiného chcete dělat v báru, než sedět u báru. Hnedle takhle z kraje si u nějakého toho barmana objedná nějaké to pitivo a to v podobě piva, nemusí se nad tím ani nějak dlouho rozmýšlet, tož Němec je Němec, to víte. Netrvá to ani nijak dlouho a před jeho na bližší pohled dosti ztrhaný obličej se dostane pořádná korba zlaťoučké takutiny. Ne příliš požítkářsky, ale přesto vnitřně velmi spokojen do sebe hodí první doušek toho blahodárného nápoje, což zakončí prohrábnutím svých lehce zacuchaných vlasů a krátkým poporozhlédnutím se po baru. Inu, ač dnes příliš velký zájem prakticky o cokoliv nemá, jeho pohled přeci jen pochvíli upoutá ona tak trochu vyzívavě, ale zas ne lacině, vyhlížející žena v nedalekém boxu, střetu pohledů se nijak nebojí, ale ani ho nevyhledává, takže to, že na ni takhle zakaboněně čumí, si snad skoro ani neuvědomuje.

<-- Domov

Jakmile se dostane domů, je důležité, aby se pořádně vysprchovala a dala do kupy. Bylo to dobré, co si jen bude nalhávat. Potřebovala to. Nějak jí ta role zamilované holky nesedí, vždy, když si na to vzpomene, tak se celá zatřese. Jenže ono je to tak jednodušší, mít ten pocit, že je tu někdo pro vás, po celém, hnusném životě, po tom všem, co si musela vytrpět. A že vás bere takovou, jaká jste i přes to všechno. Ten člověk by měl dostat nějakou medaili, protože je to prostě sebevrah. Kdo tohle všechno dokáže vydržet? Nemá čas na to ale myslet, protože se potřebuje jít dále bavit. Tohle se jí opravdu líbilo a zůstávat jen doma a přemýšlet, jak hrozná je přítelkyně, to se jí opravdu, ale opravdu nechce. Proto hned, co si hodí sprchu, už začne přemýšlet, co si dá na sebe. Nechce se jí dnes vymýšlet něco složitého a proto zvolí jen jednoduché černé minišaty, pod které se prostě podprsenka nevleze a tak zvolí jen opravdu titěrné kalhotky. Dá si pak na sebe i šaty a vlasy si projednou zase natočí. Nějak si na ten účes zvykla a jo, líbí se jí a že jí sluší? No jistěže. Pak už netrvá moc dlouho rozhodnout se, kam by se tak mohla vydat.
Jelikož je venku hnusně a prší, tak rozhodně nebude chodit pěšky. Na nohy si dá ještě opravdu vysoké podpatky, do kabelky schová klíče, mobil a všechny potřebné věci a nasedne do taxíku. Nechá se dovést až k baru, zaplatí a vydá se vstříc dovnitř. Už z dálky cítí ten známý pach, no jasně, Peter. A u baru štěně, musí se zasmát, ten chlap je prostě nepoučitelný. Raději si sedne do jednoho z boxů, jak jinak než ladně, dá si nohu přes nohu a chvíli čeká, než k ní přijde obsluha, naštěstí jiná, než Peter a tak si hned objedná a to Whiskey. Odloží si vedle sebe kabelku a prohrábne si ladně vlasy. Oči jí mimoděk zatoulají opět k baru. Je to až vtipné, ona prostě tu vlčici nemůže vystát, je tak.. no prostě pro ní moc jednoduchá. Ale to je pro Sof každý druhý. Jediný dokonalý tvor je tu přece jen ona ne? Raději znechuceně odvrátí pohled, ještě by se musela ušklíbat pokaždé, když jí vidí. Zase ale nechce být jako jedna z těch závislaček a začít si hrát na mobilu, to je pěkně trapné. A tak se rozhlíží kolem. Docela hnusně od sebe odežene pár přítomných, opravdu jí dnes neokouzlí jen tak někdo a bavit se s nějakým hňupem jen proto, aby tam neseděla sama? V žádném případě, to raději zhebne.

Moc jsem zase Viu nevnímal, protože se nahrnulo k baru dalších pár lidí. Tentokrát skupinka mladíků, kteří vypadali až moc mladě. Byly tři, smradi, namyšlení, táhl z nich chlast a kouř. Dneska jsem je tu na baru ještě neviděl, museli se semka vmáčknout před chvílí. Chtěli chlast, jak jinak a tak jsem se zapřel o bar a s jasným úsměvem se zeptal:"A 21 bylo?" oni samozřejmě že jo jo byxlo a proč se vubec ptam že je to snad jasný... "Takže mi určitě radi ukažete IDčka, všichni tři že... Protože jinak dostanete tak akorát limonádu." Načež se začali tak trochu bouřit a pičovat, takže jsem je spražil nasraným pohledem a vzal si do ruky baseballovou palku, co jsem měl pod pultem. "Tak hele smradi, vás vytáhnu za fligr i vlastníma rukama, ale s tou pálkou to bude větší sranda. A nebo prostě zavolám policii a já se budu tak strašně smát, až tu budete dýchat do těch balonků..." Ta výhružka společně z mým kukučem je evidentně dostatečně uzemnila a nakonec si objednali zázvorovou limonádu. S úsměvem jsem jim rozlil a oni se odebrali ke kulečníkovému stolu, furt po mě pokukovali a šuškali si. Ti neskončí dobře haranti, jestli po mě půjdou... A pak jsem se otočil na Viu, který když se ozvala bouřka, docela zkoprněla, zacpala si uši a začala se třást. "Vi klid, je to jenom bouřka a tady jsme v suchu," pověděl jsem a natáhl se přes pult, abych ji schoval za ucho pramínek vlasů a pohladil po hlavě.

Zaculil jsem se jako sluníčko. "Brnkat na nervy, já? Ale jdi ty vlčisko... Já jen možná oťukávám. Kdybych chtěl být hnusný, poznáš to," usměji se na ní. Jako jo, to rozhodně. Kdybych jí chtěl poslat do hajzlu, dávno jsem tu udělal a nevykecaval bych se tu s ní. Jednám an rovinu, to už ví takže cajk, na to už si musela zvyknout. A tak jsem si v klidu obsloužil dalšího zákazníka a při pohledu na hodiny na mobilu jsem zjistil, že to docela utíká. Už bylo po jedné hodině, takže za chvíli směr pryč! A samozřejmě, když jsem to dořekl, šlehl bleska a hodně brzy ho následoval hrom. Takhle z ničeho nic se zvedl vítr a začalo pršet. "No hezké..." A když zase zmíní děti, přikývnu. "Ne, nemám a ani sourozenec by na tom asi nic nezměnil," trhnu rameny. TO si možná nalhávám, nemůžu to vědět ale to je fuk. KDyž se zeptá, nebo spíš prohodí tou vtipnou frází na drink, zasměji se. "ANi ne, je to jeden z těch levnějších za necelých 5 eur, takže cajk," povím. Ano, je to jeden z těch levnějších a dobrých drinků. No když zmíní to s mokrými slečnami tak se upřímě zasměji. "Co ty víš, třeba je bůh ženská!"

"Žádný tajný mstitelé? Tak vidíš, máš alespoň klídeček na ten lov," mrkl jsem na ní, ať si to přebere, jak chce. Já si z ní utahoval z chudinky, ale je to krásná ženská tak ať se snaží. Maká na sobě což je fajn, pečuje o svoje tělo a je roztomilá! V podstatě, když by byla trochu šikovná, mohla by mít skoro kohokoliv. A ona si teď vybrala mne a zdá se, že si mne chce udržet. Ale ona moc dobře zná můj postoj, varoval jsem jí. Jako jasně, jsem nadrženej jako vždy a jestli tu vydrží do konce směny, hodlám se s ní vypařit a zaběhnout k ní nebo ke mne. Pořád jsem zvědaví, co mi dokáže předvést a jo, teď zrovna je to taková tutovka a solidní tutovka takže proč ne. Já si to užiju, ona si to užije, takže z toho oba výjdeme jako vítězové no ne? Pak z ničeho nic přejde s tématem k tomu ,že bude tetičkou. Trochu zase nadzdvihnu obočí, děti nemusím... "Tak to si užij. Mě ti malé a drzé potvory, co pobíhají kolem, smrdí a ničí věci nic moc neříkají. A naštěstí se mě bojí to vypadá takže super," zasmál jsem se a tím tak nějak dal vědět pohled na toto téma. Asi by to bylo jiné, kdybych s někým opravdu byl nějakou dobu ale takhle... Ne děkuji. A doufám, že se tím nesnažila něco naznačit, protože jinak beru nohy na ramena. Jestli vysadila antikoncepci a příjde s mrnětem, tak eee, ne, ani náhodou. Tvl, na tohle se jí fakt ještě zeptám, než na to skočíme protože to by byl fakt podraz. Ne, to ne, rozhodně ne, nikdy! No, takže jsme se vrátili k drinku a já se usmál. "Zas tak silné to není a jo, je to dobrota. Však vím, piju to sám rád," mrknu na ní. Jen je to kurevsky drahé, takže si dám radši pivko... A když se zeptá na procházky, zasměji se. "Jasně, že ano. Jako naschvál vždycky když vylezu ven začne pršt," zasměji se.