Vysvětlila mu situaci tak, aby to pochopil. A kdo by to nepochopil? Není normální, stejně jako ona. On je vlkodlakem a ona je upírka. Kdyby tohle bylo normální, tak co pak ne? Normálnost se takhle ale nedá řešit. Normální jsou tady maximálně lidé, chodící jídlo, teda aspoň pro ni. Nikdy neměla moc touhu se s nimi kamarádíčkovat. Právě naopak ale teď zjišťuje, jak jsou třeba vlkodlaci příjemná společnost. Přesvědčil jí o tom Noel a teď jí o tom přesvědčuje Immča. Pak už se mu nabídne, že ho tu provede a on souhlasí, neboli řekne, že to není špatný nápad a tím pádem se musí usmát, protože je ráda, že nic nenamítá. Ono i kdyby namítal, tak je to jen a jen jeho chyba, ona nikoho nepřesvědčuje, všichni chodí za ní. Když pak dodá to s tím děckem, tak v ní někde píchne, zlehka sebou škubne, ale je to tak nepatrné, že si toho nejspíše Immča ani nevšimne. Proč jen vždy takhle reaguje na slovo dítě?? Už jí to začíná opravdu pěkně štvát. Měla by příjmout to, že prostě dítě nemá, není, nebude.. Nemá cenu se ho ptát, jestli má dítě, tímhle jí to řekl naprosto jasně. ,,S tím bych ti taky klidně mohla pomoct. Je tady spoustu věcí, co můžeš dělat s dítětem. Třeba cukrárna, kino, nebo jízdárna, můžeš dítě naučit na koni. V obchodním centru je taky pár věcí, co se dá dělat. Není to složité, stačí jen zapojit hlavu" Jo, sice je to mrcha, ale blbá není a pálí jí to. Navíc za lidského života chtěla dítě, chtěla si ho nechat a nemohla. Jestli se jí podaří ještě někdy otěhotnět, byl by to zázrak. Ale chtěla by to vlastně? Vždyť je natolik sobecká, že si to vlastně ani neumí představit. Takhle někomu hlídat dítě, to jo, ale uvázat si ho na celý život k sobě.. Co kdyby jen nebyla dobrou matkou? Co když se vlastně opravdu nedokáže změnit? Jsou to jen úvahy, díky kterým zlehka svraští obočí, ale hned se tím přestane zaobírat, protože by jí to jen naštvalo a barmanka by skončila s ránami na krku. A to nikdo nechce. Jakmile se začne řešit město, musí mu dát za pravdu. ,,Nejspíše není, ještě jsem se s nikým nesetkala" Když se nad tím tak zamyslí, vždy, když se s někým seznámila, byl to někdo, kdo se tady přistěhoval. A dalších minimálně 50% se neptala, odkud vlastně jsou, nezajímalo jí to, buď je měla jen na sex a nebo na jídlo a od takových lidí rozhodně nepotřebuješ vědět osobní informace, k čemu by ti to bylo? Pak už jen protočí očima. ,,Jenže to sosání je o ničem, když se nemůže provést až do konce" Řekne mu to narovinu, proč mu nějak lhát? Když si na to vlastně vzpomene, na krev, tak se zase zamračí. Dlouho nepila a čím déle to bude, tím více bude nervóznější a nepříjemnější. Jenže tady v baru se nemůžeš jen tak z někoho napít, že? I když by strašně ráda, hlavně z té nemotorné barmanky. Ale má smůlu, to by bylo moc nápadné. A nebo by mohla tady Immču někam zatáhnout a zneužít ho. Jo, ta myšlenka se jí líbí a možná jí bude praktikovat, když se jí bude chtít. Však i jemu by se to líbilo, o tom nepochybuje.
Všimne si pak jeho přízvuku a tak se ho narovinu zeptá. Vlastně jí to zajímá. Člověk nemusí být jasnovidec, aby si toho všiml, stačí ho jen poslouchat. Přizná se jí, že je z Německa, na to jen pokýve hlavou, protože to tak nějak čekala. ,,To je velice smutné. Ale teď jsi tady, nač myslet na minulost, je lepší se soustředit na budoucnost" Občas sama ani nechápe, kde se to v ní bere. Že by v ní byl opravdu i normální "člověk"? Každopádně aspoň před Immčou nevypadá jak bezcitná mrcha a to je pokrok. S takovou se vlastně dostane dále, než s tváří ledové královny, asi to bude praktikovat častěji. Napije se pak ze svého nového piva, aby ho pak mohla odložit na bar. ,,Já jsem z Brazílie" Vlastně je první člověk, kterému to takhle řekla. Neví to ani Julien, páni. Opravdu by spolu měli více mluvit. Možná to ale Immča mohl poznat z toho, jak vypadá. Akorát jazyk.. no Portugalsky už opravdu dlouho nemluví, zvykla si na angličtinu a u té taky zůstane. ,,Hodláš strávit celý večer v baru, nebo by jsme se třeba přemístili?" Nemá nějaké konkrétní místo, ale bar se začíná plnit a jo, soukromí tu teda vůbec nemají a druhá věc je, že má opravdu hlad. Teď ještě, kde si sehnat krev.

Možná byl trochu zklamaný, že se zrovna někdo, jako je Danielle ani nerozhodla zvednout k němu zrak. Ale co, za to, co posledně provedl, si tu ignoraci i zasloužil. Jenže jsem srab. I když to už teď ví, no, pokrčil si zlehka nad tím rameny a chvíli u Danielle ještě stál. Chtěl na sebe alespoň nějak netradičně upozornit. Zlehka nakouknul, co to hledá na mobilu. Rozhodl se, že jí mobil z rukou vezme - to by jí mělo donutti zvednout zrak. Podíval se na nějaký ten účes, co tam Danielle hledala a okomentoval to slovy: „Tak tohle by ti neslušelo.“ A on je gay, on se v tom přeci musí vyznat!
Raději jí po tomhle komentáři mobil položil na bar, aby si nevysloužil nějaké obvinění z krádeže nebo obtěžování zákazníků a udělal i pro jistotu jeden krok dozadu, protože Danielle neměla zrovna krátké paže, aby na něho nedosáhla přes bar.
„Za to posledně v bazéně se omlouvám, abys věděla. Ale jsem srab,“ začal se okamžitě obhajovat. Ale tak nějak pochyboval, že je alespoň trochu přesvědčivý.

Ano, je mu jasné, že pocta od této ženy je něčím trochu vyjímečnějším, než jsou pocty od jiných lidí, jak už si pomyslel předtím, nevypadá lacinně a jestli přízeň si asi takovými malomocnými lichotkami zajišťovat nebude. Kdo však ví, vzhled často klame. Na to, že je normální svým způsobem, se musí zase trochu ušklíbnout, ano, možná tuší, kam tím asi tak cca míří, ale i tak se v následující chvílí zeptá, nebo teda ne přímo, ale vzhledem k tomu, že mu na to právě dala odpověď by se to za otázku asi považovat dalo. Opět se mu při jejích slovech koutky úst párkrát zacukají, měla pravdu, mnoho mužů bylo tohohle rázu, i když, většina je možná dost silné slovo, ale kdo ví. On sám snad takový dříve býval, ale teď už přeci jen opravdu dost starý na to, aby měl svůj vlastní zdravý rozum. Občas to pro něj sice stále platit mohlo, ale právěže, jen občas a i tak by se nedalo mluvit o nějaké uslintanosti. Tomu jejímu "po chvíli" se musí už regulérně zasmát, že by s ním snad tohle opravdu měla v plánu? Inu, možná by se přeci jen nebránil, zas tak imunní není, ale přeci... "To není špatnej nápad. Už vím, kde koupit toaleťák, kde se opít a kde si něco ulovit, ale pořád netuším, kam dát děcko, když ho potřebuješ zabavit a nemůžeš se o něj starat celej den." Přejde nakonec z výčtu toho co už zná plynule ke svému momentálně největšímu problému, až si skoro ani neuvědomuje, že to říká nahlas, ne, že by mu to ale nějak vadilo. Ke konci už by se dal tón jeho hlasu považovat i trochu zabručavý a nedivte se mu, když má ještě tolik smyslu pro zodpovědnost, že dokáže odhadnout svou nezodpovědnost a nechce, aby kvůli tomu Lo nějak rapidně strádala. "Je v tomhle městě vůbec někdo, kdo se tu narodil, nebo tak?" Zeptá se s trochou podivení se nad tím vším, doposud sice mnoho lidí nepotkal, všichni, se kterými však měl tu čest, se přistěhovali relativně nedávno a to právě i Sof s jejím rokem, který byl rozhodně víc, než jeho týdny, pořád ale doba docela krátká. "Povídej mi o bezpečnosti... vy si můžete vždycky aspoň trochu vysosat..." Odpoví jí na její zavrčení docela podobným tónem, i když je v něm stále jakási lehkost, která obestírá prakticky celou tuto konverzaci. Naráží tím samozřejmě na to, že když se chce upír napít z člověka, může ten člověk bez úhony dál chodit, když se chce ale vlkodlak najíst z člověka, což vlkodlak prostě chce, člověk bez úhony rozhodně dál chodit nebude. Jeho touha po lidském mase sice nebyla asi tak obrovská, jako ta upíří po krvi, stejně to bylo ale jaksi... libové masíčko, které by si každý prostě jednou za čas strašně rád dopřál.
Když se pak zeptá na jeho přízvuk, musí nad tím trochu povytáhnout obočí, většina lidí si ho většinou nevšímala, ale tato slečna byla buď velmi všímavá, nebo se prostě jen v mluvě o věcech, které ho tak trochu štvaly, občas zapomněl. Je pravda, že když se jeho německý přízvuk smísil s tím britským a on se pak přestěhoval do Ameriky, musela z toho být pro místní pěkná maglanina. "Úplně prapůvodně jsem z Německa." Odpoví jí pak však zase s malým úsměvem a pokrčením ramen a zase si u toho v rychlosti prohrábne docela pocuchané vlasy, asi by měl vážně podstoupit nějakou zkrášlující kůru, kterou mu navrhla Lo, aby byl zase takový štramák, jako dřív. "I když jsem tam vlastně nestrávil ani většinu svýho života." Dodá ještě s menším povzdechem a zadívá se na moment do barové desky před sebou, ano, ta země mu chybí. I přes to, že snad ta největší část patřila Amsterdamu, Německo pro něj stále bylo vlastí, na kterou nedá nikdy dopustit.

// Dům Karin

Sice před sestrou utekl, ale zase tolik nelhal. Skutečně musel jít do práce. Skutečně se těšil na několik dalších hodin, kdy bude obsluhovat ostatní, sledovat, jak pijí všemožný druh alkoholu a baví se, zatímco on tam bude cucat vodu nebo nejlépe nějakou colu. Navíc přišel promočený na kost. Vzhledem k tomu, že předtím ani neměl kapuci, tak to znamenalo, že bude mít později řádně kudrnaté vlasy, protože se mu to dělo pokaždé, kdy zmokl. Nemilé, oklepal se při vstupu do baru. Pokynul na druhého barmana, že se hned vrhne do práce, jakmile se převlékne a alespoň trochu osuší. To mu však zabralo asi deset minut.
Vyšel ze zadní části baru v černém, jako jedinou známku zmoknutí měl pouze mokré vlasy a ledové ruce, ale to nebylo nic tragického. Bar byl navíc prázdný, takže to vypadalo docela dobře.
A jako první práci dostal pouze to, aby odnesl jedno víno. Hm..., zamručel si, ale alespoň ho nemuselo vybírat a nalévat. Vážně to nenáviděl.
Kdo v týhle době vlastně pije víno? Vždyť není vůbec dobrý, mrmlal si pod vousy pro sebe, když ho odnášel.

Nemá sice tak docela ponětí, co přesně ji na tom jeho prohlášení tak rozesmálo, ale to nevadí, jak sama řekla, má bod, za co, to už je vedlejší, hlavní je skóre, no ne? Ne dobře, byly i jiné podstatné hodnoty, ale teď situace nebyla nijak vážná, tak proč se prostě neuvolnit. Konečně. Nasadí tak do svého výrazu o něco více úsměvu a úšklebek byste tam v tuto chvíli hledali jen velmi těžko a to je pokrok vážení. "Jsem poctěn." Dodá ještě po další chvíli i nějaká ta slůvka vyjadřující onu velkou čest, která mu byla tímto jejím prohlášením o tom, že je vtipný, dána. A v očích takovéto ženy, ano, asi je to něco opravdu významného. I když kdo ví, možná ji špatně odhadl, podle všeho se zdála momentálně o dost přátelštější a snad i milejší, než zprvu. Kdo ví, co se z ní však nakonec vyklube, ze zkušenosti ví, že lidi jsou prostě různí.
Pak už jen sleduje, jak pije z jeho sklenice, zajímavé, jak bezprostřední se zdá být. "Taky bych řekl." Přikývne na slova o tom, že to musí napravit, to asi musí, jen kdyby... ach Lo, tolik komplikací přišlo s tou malou do jeho domu, nuž co se dá dělat, na ulici ji vyhodit nemůže, ani kdyby chtěl a on vlastně nechce. Pak už jen dál se zájmem poslouchá její slova, když se dostane k tomu, že on je normální, musí se snad i uchechtnout a trochu upít ze své sklenice, než něco sám poví. "Že bych byl normální, to už jsem neslyšel docela dlouho." Řekne s nějakým tím humorem ukrytým v hlase. "Zajímalo by mě, podle čeho jsi to tak... určila." Poznamená pak ještě a zase se na ni s trochou zaujetí podívá, ano, zajímalo by ho to, ale že by těmi slovy přímo vyžadoval nějakou odpověď, to se řici nedá. Když se vedle něj tedy začne dokonce i usazovat, nakloní hlavu malinko na stranu, je to spíše tak nějak zvyk, než gesto s něčím související a periferně zahlédne také její vyhrnující se šatičky, které dost možná víc odkrývaly, než zahalovaly, větší pozornost tomu zatím však nevěnuje, tedy alespoň se o to snaží a to úspěšně.
"Správně. Vlastně... nějakých pár týdnů, přesně už ani nevím, dva, tři, tak nějak." Odvětí s přikývnutím a trochu se na své židličce zavrtí, aby měl o trochu větší pohodlí, kterého ona vratká stolička už tak moc neskýtala. "Ty jsi tu dýl?" Pooptá se jí pak zase nazpátek, předpokládá, že tu bude rozhodně déle, než on, už jen kvůli tomu, že tento bar zná jako svoje boty. "Ale zatím je mi tu dobře, konečně po dlouhý době nějaký takový místo." Při těch slovech se trochu zašklebí a musí opět nějakou část pitiva ve své sklenici přeunout ústy do svého žaludku, než se na Sof zase zadívá.

Ano, tak teď už se vážně zasměje. ,,Neznám moc vtipných lidí, bod pro vás" Je pravdou, že jí jen tak někdo nerozesměje, ale Immča, jako by v tom byl mistr. I když po takovém naštvání z barmankou by jí asi rozesmál každý, kdo by se aspoň trochu snažil. Ovšem Immča se ani nesnažil, prostě to z něj vypadlo a padlo to na úrodnou půdu a díky tomu už se Sof nějak nešklebila a spíše měla na rtech ten normální úsměv, který neukazovala jen tak někomu. Ledová královna ne často pookřává, ale dnes se tak stalo. Ale i přes to si drží nějaký ten odstup, tak jak je jejím zvykem, to se jen tak nezmění z minuty na minutu, i když už udělala těch změn teď opravdu hodně. Když jí pak povolí pivo, tak jen přikývne, neděkuje, to se taky jen tak nezmění. Poděkovala jen párkrát a i tak z toho byl Julien paf. Jak ráda ho překvapuje. Ale teď na něj nemyslí, vnímá plně Immču.
Natáhne se ne moc daleko pro sklenici s pivem a napije se. Když jí pak odloží, musí uznat, že to nechutnalo zase tak hrozně. Mávne na tu samou barmanku, které předtím dala co proto a objedná si to samé, než začne konverzovat s Immčou. ,,Tak to musíš napravit.. a ne, není mi to tady cizí, chodím tady často a ráda, i když mě ti lidé začínají unavovat. Furt je to na jedno brdo, břídilové, co se jen snaží a nedají ti pokoj. Proto je fajn, když se objeví někdo normální, jako jsi ty, Immanueli" Páni, dokonce si zapamatovala i jméno, neskutečné. Když před ní přistane pivo, napije se z něj, než ho pak doloží a dokonce si sedne k baru za Immčou, blízko k němu. Šaty se jí samozřejmě zlehka vyhrnou, to by nešlo jinak, když jsou tak krátké. Dělá ale jako by nic a otočí na Immču oči. ,,Jak dlouho jsi v SH? Asi ne moc dlouho, co?" Ne tak dlouho na to, aby jsi věděl, že se takhle s nikým nebavím.. Kde doháje skončila ta hnusná, ironická Sof? Ale však ono to začne, je to stále v ní. Barmanka to moc dobře ví. Znovu se napije, tentokrát více, než sklenici odloží a svou plnou pozornost věnuje Immčovi.

Na jeho ne se jen pousměje. Na koho by tak čekal? Na ženu, manželku? Má vůbec tady ve městě nějaký muž manželku? Co to je vlastně manželství? Upsat se někomu? Brr.. To musí člověk patřit někomu jinému i papírově, aby byl spokojený? Ona si to teda rozhodně nedokáže představit, dost na tom, že svolila ke vztahu, dvakrát brr. Dnes ji ani tak nějak nevadí, že přišla sama za mužem. Ono po tom, co jí tak naštvala ta barmanka je to asi ta nejlepší možnost, co mohla udělat. A světe div se, nepřemýšlí hned o tom, že by s ním šla do postele. A nebo jo? S vlkodlakem nespala dlouho, naposledy před několika hodinama, he. Tentokrát by bylo ale třeba dobré se i s někým jen tak seznámit ne? A přijít na jiné myšlenky, protože má sto chutí se zakousnout do té barmanky a nepustit a vypít jí celou. Jo, to by jí zvedlo dnešní den. Když ještě dodá, že nečeká, tak to už se zasměje.
,,Kdyby jste to nedodal, asi by mi to nedošlo" Prostě si nemohla odpustit tyhle slova. Ale vlastně může být docela rád, že je na něj tak v klidu. Pokud si to nějak nepokazí, tak to může mít dobře rozjeté na to, aby si udělal třeba i "kamarádku". Jak divně to zní, ona a něčí kamarádka? Asi by si na takové věci měla zvykat, přece nechce být do konce života naprosto sama a být jen tou ledovou královnou pro své okolí. Někdy je to fajn, ale každý, každičký den? Když se jí představí, stejně jako on k němu natáhne svou ruku a stiskne.,,Sofia" Představí se mu teda a pak ruku stáhne. ,,Co piješ? Můžu?" Zeptá se ho a ukáže na pivko, jestli se může napít. Po svojí zkušenosti s Whiskey už si jí nedá, ale tak pivo by mohla, i když nebylo nikdy její nejoblíbenější. ,,Často takhle trávíš večery v baru?" Ne, že by si ho tady někdy předtím všimla, že? A že ona tady tráví dost času. Když už tak stojí u něj, tak si ho i prohlédne, nutno dodat, že je opravdu přitažlivý, není jeden z těch typických krasavců, ale má v sobě nějaké to kouzlo.

"To chce ránu válečkem a uvidíš, jak bude svět růžový," usměji se. No dobře, v případě vlkodlaka by to chtělo asi kurevskou ránu válečkem nebo ránu kurevsky velkým válečkem vzhledem k tomu jejich zvýšenému prahu bolesti. Nastartovat mozek, ono se říká, že občas po té ráně blikne, ale občas i zhasne. A tohle si melu v palici samozřejmě úplné kraviny... To jsem prostě já, na chujoviny by mě užilo. Pak se vrátíme k tomu utíkání a ano, to by byla ta největší blbost, co by mohla udělat, rozhodně. Hold jí budu muset čapnout za flígr a trochu jí ty myšlenky vytlouct z hlavy, až si jí ohnu přes gauč nebo nastavím v postýlce. LEda by si chtěla hrát ona hmmmm... CO já vím, zatím se zdá jako jasná subinka, ale třeba se z ní vyklube ještě něco zajímavého, třeba se ukáže, že má i vlohy na to, být domina. Na to jí znám moc málo a takhle mi to stejně vyhovuje tak nějak. "To nevím, asi? Každopádně na čtyřech jsi daleko rychlejší než já na dvou," povím a na to mi zapípá telefon, který oznamuje 1:45, tudíž čas poklízet a vypadnout. A nevím, kde se fláká nástupce, ale je mi to úplně jedno. "Vida, jdeme si uklidit pracoviště a pobalit." Ještě jsem tam obsloužil nějakého pána, co si dal drink a rovnou ho zase skásl. Pak jsem si otřel bar, narovnal sklenky a když padla druhá, zašel jsem se v klidu převléknout a vrátil se zpět v čistých jeanech a čisté, nepropocené a nesmradlavé košili. Nic víc na sebe jsem neměl, tak možná krapet promrznu, ale to se spraví později. "Jeslti chceš tedy doprovod, já můžu."