Bar
Netušila kolik mu bylo, ani to, že oproti němu zřejmě vypadala mladá.. Nah, no a co jako? Bylo jí něco málo přes století, zdání může klamat. Správně by měla vypadat asi jako hromádka kostí, co leží v zemi, pěkně v rakvi, ale prozatím si připadala docela naživu, ačkoliv byla vlastně technicky vzato mrtvá. Navíc, není to tak, že by ji bylo lehké zabít. A možná i proto ta její drzost si sednout vedle něj bez pozvání, či svolení. Až na to, že ona nad tím nepřemýšlela, bylo jí to putna a prostě svou zadnici usadila kam se jí zlíbilo.
"Podle mě smrt není o tom, jestli je to spravedlivé, nebo ne. Prostě umřete, tečka. Moc se to nafukuje." Lhostejně cukne rameny, jako kdyby je chtěla pokrčit, ale úplné pokrčení to není. Opře se do opěrátka židle a už téměř dokouřenou cigaretu típne do popelníku, co je na baru. Do ruky si vezme nedopitou sklenku a rovnou zbytek vypije, takže jako mávnutím kouzelného proutku je z nedopité dopitá a barman ji může odnést. Namísto toho si vezme další sklenici, kterou opět přiloží k ústům, avšak ještě nepije, jako kdyby spíš přemýšlela. "No big deal.." Zamumle ještě pod svoje imaginární vousy a potom už se konečně napije, pohledem potom sklouzne zase k němu a na rtech se jí objeví pobavený úsměv.
"Ikdyž.. Vás by třeba do nebe vzít mohli, kdybyste se nechal přebarvit, vypadáte trochu jako Ježíš.." Není to tak, že by se dneska v tomhle pajzlu něco pořádného dělo, takže ji nuda přivedla až na takovéhle myšlenky. Opravdu zoufalé.
"Podle mě smrt není o tom, jestli je to spravedlivé, nebo ne. Prostě umřete, tečka. Moc se to nafukuje." Lhostejně cukne rameny, jako kdyby je chtěla pokrčit, ale úplné pokrčení to není. Opře se do opěrátka židle a už téměř dokouřenou cigaretu típne do popelníku, co je na baru. Do ruky si vezme nedopitou sklenku a rovnou zbytek vypije, takže jako mávnutím kouzelného proutku je z nedopité dopitá a barman ji může odnést. Namísto toho si vezme další sklenici, kterou opět přiloží k ústům, avšak ještě nepije, jako kdyby spíš přemýšlela. "No big deal.." Zamumle ještě pod svoje imaginární vousy a potom už se konečně napije, pohledem potom sklouzne zase k němu a na rtech se jí objeví pobavený úsměv.
"Ikdyž.. Vás by třeba do nebe vzít mohli, kdybyste se nechal přebarvit, vypadáte trochu jako Ježíš.." Není to tak, že by se dneska v tomhle pajzlu něco pořádného dělo, takže ji nuda přivedla až na takovéhle myšlenky. Opravdu zoufalé.
Na jeho odmítnutí se mu dostane reakce pouze v podobě pokrčení ramen. I to je ale docela přepych, protože neočekával reakci žádnou. Co si tahle upírka na něm může vzít? Je to jenom zapšklý skoro staroch...jo, je trochu smutný mu ve třiceti tak říkat, ale ono to je vlastně dost výstižné. To Sofia z něj vždycky udělá něco, co možná před tím stoletím byl.
Téhle holce každopádně ani nedovolil si sednout vedle něj. Ona ovšem jeho svolení očividně nepotřebovala. Drzost jí tedy taky rozhodně nechybí. Ale co tu vlastně hodnotíme? Vždyť oni jsou si vlastně podobní...na jejím místě by se Julien choval stejně...ale těžko říct, jestli by poděkoval tak jako ona. Chvíli ji pozoruje, jak upije ze sklenice a tak trochu v hlavě hodnotí styl, jakým si podepírá hlavu o bar. Pak zase obrátí svůj pohled před sebe.
,,Je to jedno. Pokaždé to znamená absolutně stejný konec. Pro někoho příšerný, mně to přijde spravedlivý." Řekne a vylápne zase trochu ze své sklenky. Jeho kamenná tvář nevydává ani známku po emoci, jeho hlava se ale zmítá v absolutní horečce. Taky jeho tempo pití Jimma se zvýšilo, takže dopíjí sklenku, bere si záložní a nechává si opět doplnit zásobník. Je více než jasné, s jakým cílem sem do baru přišel.
Téhle holce každopádně ani nedovolil si sednout vedle něj. Ona ovšem jeho svolení očividně nepotřebovala. Drzost jí tedy taky rozhodně nechybí. Ale co tu vlastně hodnotíme? Vždyť oni jsou si vlastně podobní...na jejím místě by se Julien choval stejně...ale těžko říct, jestli by poděkoval tak jako ona. Chvíli ji pozoruje, jak upije ze sklenice a tak trochu v hlavě hodnotí styl, jakým si podepírá hlavu o bar. Pak zase obrátí svůj pohled před sebe.
,,Je to jedno. Pokaždé to znamená absolutně stejný konec. Pro někoho příšerný, mně to přijde spravedlivý." Řekne a vylápne zase trochu ze své sklenky. Jeho kamenná tvář nevydává ani známku po emoci, jeho hlava se ale zmítá v absolutní horečce. Taky jeho tempo pití Jimma se zvýšilo, takže dopíjí sklenku, bere si záložní a nechává si opět doplnit zásobník. Je více než jasné, s jakým cílem sem do baru přišel.
Kdyby jen bývala tušila, že přerušila to křehké myšlenkové spojení, co měl tenhle chlápek s jeho sklenkou.. Bylo by jí to stejně jedno, jako teď, když o tom neměla nejmenší tušení. Nechá si od něj tedy připálit cigaretu, protože se zachová jako pravý gentleman. Díkybohu, že to není feministka. Spokojeně potáhne a potom poděkuje. To, že je ironická neznamená, že je nevychovaná. Poděkovat je slušnost a navíc, když poděkujete, je dost velká šance, že o laskavost můžete poprosit znova. Nebo tak něco.. S tím prohlížením to zas až tak nepřehání, jenom ho sjede pohledem, ale jistá podobnost s mužem, který jí motal hlavu posledních pár týdnů ji odradí od delšího pozorování. Namísto toho k němu posune krabičku cigaret, kterou jí však pošoupne zpátky se slovy, že nekouří, když pije. Nah, jeho věc. Odpovědí mu je pouze lhostejné pokrčení ramen. Každého věc a pokud mu to nevyhovuje, nebude mu nic vnucovat.. A bez jakéhokoliv vybízení, či pozvání z jeho strany zaujme židli vedle něj, nohu si přehodí přes nohu a ruku, ve které má cigaretu si podepře o barovou desku. Upije ze své sklenice s whiskey, pravděpodobně taky Jim, těžko říct, co jí ten barman nalil, když mu dala takhle volnou ruku..
"To záleží na tom, jak si peklo a útrpnou smrt představujete.." Ani ona se nedivá na něj, nýbrž na hořící konec její cigarety, kterou sem tam přiblíží k ústům, tak aby si mohla potáhnout. Byť ještě pořád nedopila, tak si taky rovnou objedná, opět to samé. "Pro někoho je peklo chodit každou neděli do kostela, pro někoho je to nemoct do toho kostela jít každou neděli.." Dodá ještě po chvíli ticha.
"To záleží na tom, jak si peklo a útrpnou smrt představujete.." Ani ona se nedivá na něj, nýbrž na hořící konec její cigarety, kterou sem tam přiblíží k ústům, tak aby si mohla potáhnout. Byť ještě pořád nedopila, tak si taky rovnou objedná, opět to samé. "Pro někoho je peklo chodit každou neděli do kostela, pro někoho je to nemoct do toho kostela jít každou neděli.." Dodá ještě po chvíli ticha.
Její reakce na jeho zdánlivě svaté kecy, ho očividně zaujme. S touhle holkou by se možná dalo mluvit. Její sarkasmus je až k popukání, což je jeho. Zatím ale neprojevuje nějak veliký zájem pokračovat v tomhle tématu dál. Oba mají s těmi látkami svoje zkušenosti.
Po jejím požadavku tedy nahmatá ten zapalovač a tak, jak je dobrým zvykem mužů, oheň Roel přistrčí, aby si od něj mohla připálit. Pak zapalovač strčí zase do kapsy a snaží se navázat kontakt s Jimmem tak, jako předtím, než se zjevila tahle ironická dáma, která ho překvapí, když za oheň poděkuje. Cítí její pohled na sobě, ale co, ať si ho prohlédne. On už to zvládnul během toho zapalování.
Když k němu pak přisune krabičku od cigaret, jen ji zavřenou trochu pošoupne zase k ní, aby si ji mohla uložit. ,,Ne, když piju." Pronese, jako by už snad měl zmáknuty snad všechny situace, které s drogami zažil. Pravdou ale je, že jeho chuťové pohárky lační po čistém Beamovi a cigaretová chuť tabáku to tak trochu kazí.
Nicméně slečna to zřejmě pojala jako pozvání vedle něj k baru, ale tak proč ne. Nepřišel sem sice vyhledávat společnost, ale za to sarkastické entrée, by jí to klidně i odpustil. Whiskey...hm...dobrá volba. Jeho myšlenky stále utíkají od Beama k ní.
Dokonce ho donutí pokračovat v onom rozhovoru. ,,Pekla, ani útrpné smrti se nebojím a Vy?" Pronese absolutně smířeně s pohledem kamsi před sebe a za malý okamžik dopije prvního Jimma a dá se do druhého. Při té příležitosti ještě pokyvem barmanovi naznačí, že by chtěl doplnit zásobník.
Po jejím požadavku tedy nahmatá ten zapalovač a tak, jak je dobrým zvykem mužů, oheň Roel přistrčí, aby si od něj mohla připálit. Pak zapalovač strčí zase do kapsy a snaží se navázat kontakt s Jimmem tak, jako předtím, než se zjevila tahle ironická dáma, která ho překvapí, když za oheň poděkuje. Cítí její pohled na sobě, ale co, ať si ho prohlédne. On už to zvládnul během toho zapalování.
Když k němu pak přisune krabičku od cigaret, jen ji zavřenou trochu pošoupne zase k ní, aby si ji mohla uložit. ,,Ne, když piju." Pronese, jako by už snad měl zmáknuty snad všechny situace, které s drogami zažil. Pravdou ale je, že jeho chuťové pohárky lační po čistém Beamovi a cigaretová chuť tabáku to tak trochu kazí.
Nicméně slečna to zřejmě pojala jako pozvání vedle něj k baru, ale tak proč ne. Nepřišel sem sice vyhledávat společnost, ale za to sarkastické entrée, by jí to klidně i odpustil. Whiskey...hm...dobrá volba. Jeho myšlenky stále utíkají od Beama k ní.
Dokonce ho donutí pokračovat v onom rozhovoru. ,,Pekla, ani útrpné smrti se nebojím a Vy?" Pronese absolutně smířeně s pohledem kamsi před sebe a za malý okamžik dopije prvního Jimma a dá se do druhého. Při té příležitosti ještě pokyvem barmanovi naznačí, že by chtěl doplnit zásobník.
Lehce protočí oči a otráveně se ušklíbne, když si ten chlap neodpustí poznámku o škodlivosti cigaret. Nah, jako kdyby jí dokázali cigarety nějak uškodit.
"Alkohol taky.. A drogy.. A když nechodíte každou neděli do kostela, čeká vás dlouhá a útrpná smrt v pekle." Slova tak ironická, že se pod nimi div neutvořila sarkastická loužička. Ovšem nějaké zaujetí, nebo tak něco? Nulové. Jednou rukou se opře o bar a nakloní hlavu na stranu, mezitím co Julien šátrá v kapse svých kalhot. Spokojeně se ušklíbne, když k ní Juliene přistrčí ten zapalovač. Nah a on mi tady bude vypravovat o tom, že kouření škodí? A proč u sebe nosí zapalovač? Trošku se nakloním a cigaretu si strčím do úst a připálím si ji od něj.
"Děkuji.." Brouknu a pohledem na něj sjedu. Nah, vypadá stejně protivně jako Noel. Vytáhnu z kapsy, do které jsem předtím schovala cigarety, krabičku cigaret a beze slova ji přistrčím k němu, snad jako znamení díků? Nah, to asi těžko.. Buď si vezme, nebo odmítne, je mi to tak nějak putna a pokud nebude protestovat, tak ji potom zase schovám a otočím se k baru, kde na mě už čeká sklenka whiskey, vezmu si ji a upiju z ní. Neobtěžuji se však vracet o dvě židle zpátky, kde jsem seděla předtím, ale sednu si rovnou vedle Juliena.
"Alkohol taky.. A drogy.. A když nechodíte každou neděli do kostela, čeká vás dlouhá a útrpná smrt v pekle." Slova tak ironická, že se pod nimi div neutvořila sarkastická loužička. Ovšem nějaké zaujetí, nebo tak něco? Nulové. Jednou rukou se opře o bar a nakloní hlavu na stranu, mezitím co Julien šátrá v kapse svých kalhot. Spokojeně se ušklíbne, když k ní Juliene přistrčí ten zapalovač. Nah a on mi tady bude vypravovat o tom, že kouření škodí? A proč u sebe nosí zapalovač? Trošku se nakloním a cigaretu si strčím do úst a připálím si ji od něj.
"Děkuji.." Brouknu a pohledem na něj sjedu. Nah, vypadá stejně protivně jako Noel. Vytáhnu z kapsy, do které jsem předtím schovala cigarety, krabičku cigaret a beze slova ji přistrčím k němu, snad jako znamení díků? Nah, to asi těžko.. Buď si vezme, nebo odmítne, je mi to tak nějak putna a pokud nebude protestovat, tak ji potom zase schovám a otočím se k baru, kde na mě už čeká sklenka whiskey, vezmu si ji a upiju z ní. Neobtěžuji se však vracet o dvě židle zpátky, kde jsem seděla předtím, ale sednu si rovnou vedle Juliena.
Jeho myšlenkové dialogy s kamarádem Jimmem přeruší ona dívka s dotazem na oheň. Zřejmě mu trvá poněkud delší dobu, než je schopen se vůbec od té zlaté tekutiny otočit k té ženštině. ,,Kouření škodí zdraví." Pronese hlubokým hlasem a tišším tónem. Jasně, je mu to šumák, jestli si Roelína ničí plíce jen dnes, nebo pořád a tak vůbec. Ostatně Julien taky není svatoušek - příležitostný kuřák čehokoliv, co hoří, a fajnšmekr, co se doutníků týče.
Zaloví chvíli v kapse džín a vytáhne kovový zapalovač, který přistrčí k Roelíně už hořící.
Neubrání se kamenného pohledu na ni. Ne, že by ho nějak zajímala, jen se prostě vždycky rád koukne, komu strká oheň.
Když dokončí ten rituál, strčí zapalovač zpět do kapsy, chytne svou sklenku a znova se napije...tentokrát už ale nějak není schopen své myšlenkové hovory zase zaplést, ačkoliv jediný Jimm ho dokáže pořádně vyslyšet, když je nejhůř.
Zaloví chvíli v kapse džín a vytáhne kovový zapalovač, který přistrčí k Roelíně už hořící.
Neubrání se kamenného pohledu na ni. Ne, že by ho nějak zajímala, jen se prostě vždycky rád koukne, komu strká oheň.
Když dokončí ten rituál, strčí zapalovač zpět do kapsy, chytne svou sklenku a znova se napije...tentokrát už ale nějak není schopen své myšlenkové hovory zase zaplést, ačkoliv jediný Jimm ho dokáže pořádně vyslyšet, když je nejhůř.
Jak dlouho vás může bavit pít sama doma? No asi moc dlouho ne co? Nehledně na to, že vám za chvíli dojde chlast, takže si pro něj musíte zajít. A opovržlivý pohled prodavačky ze sámošky kousek od baráku, když už se čtvrtý den po sobě objevíte jenom v županu, s peněženkou v ruce a přáním, ještě dvou flašek toho vína a pro jistotu ještě jednu whiskey.. Nah, ta postarší paní mě zřejmě nemá moc v lásce, že by mě to ovšem nějak trápilo, to se rozhodně říct nedá. Co mě ovšem trápilo bylo, že jsem vypadala jako troska. Nenamalovala jsem se už týden, do sprchy jsem šla jenom dvakrát za posledních 5 dní a to kvůli tomu, že jsem se polila.. A 7. den jsem toho měla už opravdu plné zuby, takže jsem se rozhodla s tím něco dělat. Dala jsem si pořádně dlouhou sprchu, oholila si nohy, umyla hlavu a celkově se dala do pucu. Mohla bych si na sebe zase jenom hodit župan, vzít si knihu a flašku vína a pokračovat v tom svém zevlení, ale to jsem neměla v plánu. Proto jsem si oblékla pěkné spodní prádlo, černé šaty, koženou bundu, pěkné botky a lehce jsem se nalíčila. Nah, hned jsem si připadala o trochu více živě, né jako zoufalý ochlasta. Neberte mě špatně, já jsem zoufalý ochlasta, jenom když už piju, piju radši stylově, v pěkných hadrách a upravená. Vzala jsem si kabelku, do které jsem hodila potřebné věci, které rozhodně nezahrnovali telfon, co jsem dostala od Noela a vyrazila nočním městem.. Kam? Do baru, samozřejmě.
Už když projdu dveřmi, ucítím starou známou a mou milovanou vůni alkoholu a spousty lidských pachů, mých potencionálních večeří.. Dojdu až rovnou k baru, posadím se na židličku a elegantně si přehodím nohu přes nohu.
"Jednou whiskey prosím, jakou máte.." Brouknu se sladkým úsměvem a potom si z kabelky vytáhnu krabičku cigaret. Jednu si rovnou vezmu a chci si zapálit, jenže.. Nah, nemám zapalovač. Musela jsem ho nechat doma. Ohlédnu se na jednus tranu i na druhou stranu baru, kde bohužel moc lidí nesedí.. Až na jednoho vousatého chlápka, asi tak dvě židle od mě. Nah, za zkoušku nic nedám. Sesednu ze židle a s cigaretou mezi rty se za ním vydám.
"Dobrý.." brouknu pozdrav a vyndám si cigaretu z úst. "Nemáte prosím zapalovač? Sirky? Cokoliv?"
Už když projdu dveřmi, ucítím starou známou a mou milovanou vůni alkoholu a spousty lidských pachů, mých potencionálních večeří.. Dojdu až rovnou k baru, posadím se na židličku a elegantně si přehodím nohu přes nohu.
"Jednou whiskey prosím, jakou máte.." Brouknu se sladkým úsměvem a potom si z kabelky vytáhnu krabičku cigaret. Jednu si rovnou vezmu a chci si zapálit, jenže.. Nah, nemám zapalovač. Musela jsem ho nechat doma. Ohlédnu se na jednus tranu i na druhou stranu baru, kde bohužel moc lidí nesedí.. Až na jednoho vousatého chlápka, asi tak dvě židle od mě. Nah, za zkoušku nic nedám. Sesednu ze židle a s cigaretou mezi rty se za ním vydám.
"Dobrý.." brouknu pozdrav a vyndám si cigaretu z úst. "Nemáte prosím zapalovač? Sirky? Cokoliv?"
---z hotelového pokoje pravděpodobně
Jeho manželka mu začínala připadat jako dokonalý špión v jeho blízkosti. Jasně, je už osmdesát let mrtvá, ale on nemohl ustát ten její pohled z fotografie. Anniken na všech vypadala zatraceně šťastně...oba tam byli šťastni. Teď si do toho nakráčí Sofia a najednou už se mu o manželce nezdá. Když je se Sofií, dokonce zapomíná i její jméno. Je to dobře nebo špatně?
Odpoledne se Sof na louce bylo jako lék na bolavý výlet do Norska, který musel obchodně absolvovat, ale teď, když tak seděl ve svém pokoji, měl dojem, že je tam zase všudypřítomná Anniken, že mu něco šeptá, že ho nabádá, že chce, aby na ni myslel. Víte, jak je těžké mít v mozku dvě ženské najednou?
Tohle už sám prostě nezvládne. Převlékl se do své flanelové košile, stáhnul si své delší vlasy do culíčku a v džínách vyrazil za svým nejlepším kamarádem Jimmem Beamem.
Cesta mu připadala nekonečná, jako občas nenapravitelným alkoholikům bývá. Nikdy nepřestal pít, ačkoliv by měl. Štěstím bylo, že teď už se neopíjí každý večer, ale jen občas. Dneska je ten pravý den.
Konečně bar! Pomyslel si, když s jistotou vstoupil do tohohle podniku, v němž rozhodně teď není poprvé. Nakráčel si to přímo na bar, kde si objednal hned dvojitou schůzku se svým Jimmem.
Dvě skleničky před ním přistanou takřka okamžitě. Nekopne do sebe ale ani jednu. Jednu z nich vezme, upije z ní a zahledí se do tekutiny v ní přes světlo od baru.
Jeho manželka mu začínala připadat jako dokonalý špión v jeho blízkosti. Jasně, je už osmdesát let mrtvá, ale on nemohl ustát ten její pohled z fotografie. Anniken na všech vypadala zatraceně šťastně...oba tam byli šťastni. Teď si do toho nakráčí Sofia a najednou už se mu o manželce nezdá. Když je se Sofií, dokonce zapomíná i její jméno. Je to dobře nebo špatně?
Odpoledne se Sof na louce bylo jako lék na bolavý výlet do Norska, který musel obchodně absolvovat, ale teď, když tak seděl ve svém pokoji, měl dojem, že je tam zase všudypřítomná Anniken, že mu něco šeptá, že ho nabádá, že chce, aby na ni myslel. Víte, jak je těžké mít v mozku dvě ženské najednou?
Tohle už sám prostě nezvládne. Převlékl se do své flanelové košile, stáhnul si své delší vlasy do culíčku a v džínách vyrazil za svým nejlepším kamarádem Jimmem Beamem.
Cesta mu připadala nekonečná, jako občas nenapravitelným alkoholikům bývá. Nikdy nepřestal pít, ačkoliv by měl. Štěstím bylo, že teď už se neopíjí každý večer, ale jen občas. Dneska je ten pravý den.
Konečně bar! Pomyslel si, když s jistotou vstoupil do tohohle podniku, v němž rozhodně teď není poprvé. Nakráčel si to přímo na bar, kde si objednal hned dvojitou schůzku se svým Jimmem.
Dvě skleničky před ním přistanou takřka okamžitě. Nekopne do sebe ale ani jednu. Jednu z nich vezme, upije z ní a zahledí se do tekutiny v ní přes světlo od baru.
Čekala, jak na její slova Colton zareaguje. Jestli ho to vybídne k nějakým dalším věcem, které by mohly být zajímavější než tu jen sedět a kecat o hovadinách. Upřímně, na tohle není. Pár chvilek okecávání sice přežije, ale raději jde na věc hned než čekat moc dlouhou dobu a pak to stejně stojí za nic. Ani nevěděla jak, ale ve sklenici, kde měla ještě před malou chvílí skoro celé Mojito, byla již téměř prázdná, takže stačil poslední lok a už tam nezbylo vůbec nic. Podala sklenici barmanovi se slovy, že si dá ještě jedno.
Minuty ubíhaly a najednou jí začal zvonit mobil. "No to si ze mě někdo dělá prdel." Zavrčela nasupeně, mobil vytáhla a zadívala se na displej, kdo ji jako otravuje. Práce. Rychle hovor zvedla. "No?" Vyplivla hnusně, nehledíc na to, že kousek od ní stojí její cíl dnešního večera, tedy, možný cíl. "Hned? Vždyť nemám službu sakra." Štěkla po volajícím, ovšem ten byl neodbytný. Prý mají nějaký zátah, u kterého se svými zkušenosti nesmí chybět. Mají jet někam mimo město a oni to tam, chudáčci, bez ní nezvládnout. Do prdele. Udeřila zaťatou pěstí do barové desky a probodla Coltona pohledem, načež seskočila z barové židličky a sáhla ještě pro peníze, kterými musela zaplatit i právě připravené druhé Mojito. "Musím jít, dejte to třeba někomu jinýmu." Zavrčela na barmana, který nechápavě pokrčil rameny, převzal peníze, vrátil jí nazpět a odešel obsluhovat další hosty. Zadívala se zpět na muže, kterého bude muset opustit. Jaká škoda. "Sorry, musím odejít, v práci se beze mě neobejdou." Bylo vidět, jak moc ji tahle skutečnost vytočila. "Doufám, že tohle setkání není poslední. Měj se." Řekla vážným tónem a poté už se nijak dále nezdržovala a zamířila pryč z baru. Domů, kde se musela převléct a pak rovnou na stanici.
// >> Pryč
Minuty ubíhaly a najednou jí začal zvonit mobil. "No to si ze mě někdo dělá prdel." Zavrčela nasupeně, mobil vytáhla a zadívala se na displej, kdo ji jako otravuje. Práce. Rychle hovor zvedla. "No?" Vyplivla hnusně, nehledíc na to, že kousek od ní stojí její cíl dnešního večera, tedy, možný cíl. "Hned? Vždyť nemám službu sakra." Štěkla po volajícím, ovšem ten byl neodbytný. Prý mají nějaký zátah, u kterého se svými zkušenosti nesmí chybět. Mají jet někam mimo město a oni to tam, chudáčci, bez ní nezvládnout. Do prdele. Udeřila zaťatou pěstí do barové desky a probodla Coltona pohledem, načež seskočila z barové židličky a sáhla ještě pro peníze, kterými musela zaplatit i právě připravené druhé Mojito. "Musím jít, dejte to třeba někomu jinýmu." Zavrčela na barmana, který nechápavě pokrčil rameny, převzal peníze, vrátil jí nazpět a odešel obsluhovat další hosty. Zadívala se zpět na muže, kterého bude muset opustit. Jaká škoda. "Sorry, musím odejít, v práci se beze mě neobejdou." Bylo vidět, jak moc ji tahle skutečnost vytočila. "Doufám, že tohle setkání není poslední. Měj se." Řekla vážným tónem a poté už se nijak dále nezdržovala a zamířila pryč z baru. Domů, kde se musela převléct a pak rovnou na stanici.
// >> Pryč
"Dá se tady najít vůbec nějaká práce?" Zeptá se obratem s trochou hořkosti v hlase, on sám tedy zatím ještě nic pořádného mermomocí nesháněl, ale po něčem už pokukoval, tedy, snažil se, ono totiž nebylo po čem pokukovat, nebo prostě jen pokukoval blbě, to je taky dost možné. Na pokračování jejích slov musí však uznale přikývnout, ano, tohle chápal naprosto dokonale, dělat někomu idiota byla jedna z nejhorších věcí, které by se snad mohly jemu samotnému stát. "Prr, ještě jsem neřek, že tě k ní pustím." Poví jí pak se smíchem, díky tomu je však jasné, že to nijak zle či vyčítavě, ši snad dokonce příliš vážně nemyslí, spíše jí tím dává najevo, že si umí taky říct a jen tak lehce se nepodřídí, nebo tedy, ne tak přímo, jisté metody na něj také určitě fungovaly, i když o tom on sám nevěděl. I na její následující slova musí pokývat, má pravdu, toto jeho samotného hned nenapadlo, ale teď když to slyší z jejích úst, musí uznat, že je to pravda. Tedy alespoň co se týče situací, kdy bude s Lo chodit ven, doma by byla největším nebezpečím stále ona. "To není." Přikývne ještě jednou na to, že toto město opravdu není bezpečné a právě to na tom celé bylo nejhorší, ten strach, kdyby snad nadpřirozeno neexistovalo, byl by býval bláhovým otcem, když teď ale ví, co všechno se v okolí pohybuje a jaký je i on sám, je to celé jaksi ošemetné. "Ale budeš si v hlavě neustále držet myšlenku na to, že hlídáš dceru vlkodlak, kterej by za pomstou šel kamkoliv, kdyby se jí snad něco mělo stát." Řekne jí ještě poměrně milým tónem, tedy milým na to, co to vlastně právě vypustil z úst. Ano, jak řekl, šel by kamkoliv a to hlavně proto, že tady v Shadowhillu ho zatím prakticky nic kromě Lo nedrželo, takže kdyby tu neměla být ona, nemusel by tu být ani on. Nechce tím Sof snad ani nejak příliš zastrašovat, jen prostě a jednoduše vyjasnit situaci.
"Tak když myslíš, ale se stížnostma za mnou pak nechoď." Poví pak zase s tím milým úsměvem na tváři, jeho samotného Lo zatím nijak zvlášť svými řečmi a neskutečným množstvím energie neštvala, dokázal si však představit, že jednoho by to mohlo po chvíli namíchnout a to pořádně, ale třeba bude Sof opravdu imunní, přeci jen, lepší ji připravit na teror, aby si pak oddychla, než jí nakukat, že to bude procházka růžovým sadem a ona pak po prvním dni dala výpověď a plešatá odběhla kamsi do lesa honit gobliny. No ne, vážně už si tu v hlavě plánuje, jak to hlídání bude nebo nebude vypadat? Nesemlelo se to nějak rychle? No nevadí, čím dřív tohle bude mít vyřízeno, tím líp, pak se může tím víc zaměřit na práci svoji. Ovšem to prozrazení, že je modelka, ho tak jako tak zaujme, musí si přitom zase sjet pohledem celé její tělo a uznat, že není čemu se divit, postavu na to určitě má a asi určitě i měla. Co na ni asi Lo řekne? V tomhle si sám odpovědět nedokázal, hlava jeho dcerky byla stále jakýmsi velkým neznámem a on nikdy netušil, co může ten v další chvíli udělat, nebo naopak neudělat.
"to máš zajisté pravdu." Ano, sklenička něčeho, u toho se dalo probírat opravdu mnoho věcí. Pak už tedy počká, až i Sof zaplatí své objednávky a při těch jejích slovech k barmance se musí uchechtnout. Jo tak tohle tam předtím "probírali". Prolétnou mu hlavou již dávno řečená slova o ledu a chybách, které předtím z hlavy tak nějak vytěsnil. "Jak si dáma přeje." Pokrčí rameny na ten návrh o taxíku a na její následující slova se musí maličko zazubit, nic víc však už nedodává, má pocit, že snad ani není třeba. Pak už se tedy sám postaví z té židličky a vydá se za tou sotva známou ženou ke dveřím ven z báru, na ulici a s největší pravděpodobností k ní domů, pokud ho nechce unést, zavřít někde v tajné cele v lese a pomalounku z něj vysávat krev, dokud zcela nevyschne. Ale ne, k tomu dnes snad nedojde, ostatně, jak nad tím teď tak přemýšlí, ano, přesně tohle potřeboval, někoho na podobné mentální úrovni, kdo s ním bude schopen tak trochu laškovat, chybělo mu to.
>Domek Sof
"Tak když myslíš, ale se stížnostma za mnou pak nechoď." Poví pak zase s tím milým úsměvem na tváři, jeho samotného Lo zatím nijak zvlášť svými řečmi a neskutečným množstvím energie neštvala, dokázal si však představit, že jednoho by to mohlo po chvíli namíchnout a to pořádně, ale třeba bude Sof opravdu imunní, přeci jen, lepší ji připravit na teror, aby si pak oddychla, než jí nakukat, že to bude procházka růžovým sadem a ona pak po prvním dni dala výpověď a plešatá odběhla kamsi do lesa honit gobliny. No ne, vážně už si tu v hlavě plánuje, jak to hlídání bude nebo nebude vypadat? Nesemlelo se to nějak rychle? No nevadí, čím dřív tohle bude mít vyřízeno, tím líp, pak se může tím víc zaměřit na práci svoji. Ovšem to prozrazení, že je modelka, ho tak jako tak zaujme, musí si přitom zase sjet pohledem celé její tělo a uznat, že není čemu se divit, postavu na to určitě má a asi určitě i měla. Co na ni asi Lo řekne? V tomhle si sám odpovědět nedokázal, hlava jeho dcerky byla stále jakýmsi velkým neznámem a on nikdy netušil, co může ten v další chvíli udělat, nebo naopak neudělat.
"to máš zajisté pravdu." Ano, sklenička něčeho, u toho se dalo probírat opravdu mnoho věcí. Pak už tedy počká, až i Sof zaplatí své objednávky a při těch jejích slovech k barmance se musí uchechtnout. Jo tak tohle tam předtím "probírali". Prolétnou mu hlavou již dávno řečená slova o ledu a chybách, které předtím z hlavy tak nějak vytěsnil. "Jak si dáma přeje." Pokrčí rameny na ten návrh o taxíku a na její následující slova se musí maličko zazubit, nic víc však už nedodává, má pocit, že snad ani není třeba. Pak už se tedy sám postaví z té židličky a vydá se za tou sotva známou ženou ke dveřím ven z báru, na ulici a s největší pravděpodobností k ní domů, pokud ho nechce unést, zavřít někde v tajné cele v lese a pomalounku z něj vysávat krev, dokud zcela nevyschne. Ale ne, k tomu dnes snad nedojde, ostatně, jak nad tím teď tak přemýšlí, ano, přesně tohle potřeboval, někoho na podobné mentální úrovni, kdo s ním bude schopen tak trochu laškovat, chybělo mu to.
>Domek Sof
Naivně očekával, že mu řekne něco víc. Ale taky nečekal, že by na něho kvůli tomu mohla být Danielle až tak naštvaná. Pokazil to, ano, ale ona ho postavila do hotové situace, kde musel ihned začít hrát něco, co bylo něco zcela mimo jeho kompetenci. A navíc byl sám o sobě srab i mezi "svými" natož s holkou. „Vim to, ale to, postavení mě do té situace nemohlo být příjemné ani jednomu z nás,“ dodal s pohledem na druhou stranu baru. Asi k tomu neměl co víc říct a Daniell také nevypadala, že má chuť s ním alespoň trochu mluvit.
Tak to bych pro jednou tady mohl být a pracovat, pomyslel si. Nakonec alespoň sebral sklenice kousek od Danielle a hodil je do dřezu. Přesto tak nějak čekal, že alespoň něco řekne, zareaguje nebo ho alespoň seřve, protože to by mu stačilo. Jenom to chtěl mít vyřešený.
Tak to bych pro jednou tady mohl být a pracovat, pomyslel si. Nakonec alespoň sebral sklenice kousek od Danielle a hodil je do dřezu. Přesto tak nějak čekal, že alespoň něco řekne, zareaguje nebo ho alespoň seřve, protože to by mu stačilo. Jenom to chtěl mít vyřešený.
,,Myslíš, že se tady dá pro mě najít lepší práce? Raději se budu starat o malou dcerku, než někde někomu dělat idiota. Nemám ráda, když pracuji někde pro někoho. Já vím, i to hlídání je pro někoho, ale přeci jen si to můžu kočírovat sama a co je hezčího, než dělat radost malé slečně? Věřím, že si budeme rozumět" Zakončí to, jako by to snad byla i tutovka. Ona prohru nebere, pokud to chce, tak si za tím jde a dostane to, jako vždy. Když pak pronese, jestli je upír vhodná společnost, zadívá se mu do očí. ,,Jsem upír, který se umí ovládat, rozhodně bych ti tvou malou nepokousala. Navíc jsem silná a je lepší, když ti tvou malou bude hlídat upírka, která jí ochrání, než člověk, který by zdrhnul před nebezpečím. Musíš si přiznat, že tohle město není moc bezpečné, proto si myslím, že má společnost bude dokonalá" Podtrženo, sečteno. Nesnaží se mu to nějak okecat, prostě mu řekla pravdu. V tomhle městě není bezpečno, kor pro malou holčičku a kdyby jí nechal potulovat se třeba samotnou, možná by se mu ani nevrátila, i přes zákaz zabíjení. Vždy se může najít někdo, kdo to poruší. ,,Vidíš, já princezny a balet zvládnu" Zasměje se, až mu ukáže své dokonalé zuby. ,,Bývala jsem modelkou, na různých akcích jsem se občas musela oblékat jak princezna, takže mám i zkušenosti" Snaží se u toho tvářit vážně, ale stejně se zasměje. Pak už navrhne místo se střechou, ono by bylo sice fajn i koupání za deště třeba v jezeře, ale dnes se jí nějak nechce "špinit", raději bude v klidu a suchu doma. Snaží se ho co nejvíce vyhecovat a přemýšlí, jestli na to skočí a nebo ne. Jestli si vůbec troufá. Přesně ví, jak to udělat, aby zaujmula a ani tentokrát se neminula. ,,Já jsem pro. U dobré skleničky se vždy dobře probírá" Usměje se, tentokrát snad poprvé opravdu upířmě, než nahodí ten svůj klasický netečný výraz. Docela zajímavé by bylo shledání, kdyby byla doma s Immčou a přišel by tam Julien. Ale to se asi nestane a i kdyby, tak co? Mrzelo by jí to? Moc dobře věděl, do čeho šel. Ale je něco jiného si myslet a nebo vidět. Ale tak zatím ani nemá nějak extra plán, co s Immčou podnikne, takže to háže za hlavu. Pak už jen dopije své pivo, vytáhne bankovku a se sladkým úsměvem jí nechá barmance. ,,Drobné si nech a kup si za ně třeba knihu, jak míchat nápoje" Mrkne na barmanku, než se zvedne a pobere si své věci. To už se ale podívá na Immču. ,,Možná by bylo dobré zavolat taxík, aby jsme nepromokli. Pak by sis musel sundat oblečení a nevím, jestli bych doma nějaké to mužské našla" Provokativně se mu zadívá do očí, jo, tohle je ta pravá, provokativní Sof.
--> Dome Sofí
--> Dome Sofí
Její náhle zaujatý pohled zprvu trochu nechápe, ale když se k němu dostanou i její následující slova, je mu vše hned jasné. Trochu se nad tím však musí zamračit... Pořád mu zdravý rozum nechybí, takže myšlenka svěřiti své vlastní dítě neznámé upírce z baru... mu přeci jen přijde trochu nebezpečná. Ale... Ano, blbý ale. "Vážně? Chtěla by ses starat o devitíletou rozjívenou lidskou princeznu za asi docela malý peníze? Protože asi nejsi jediná, kdo by nepohrdl prací..." Poznamená pak na její slova tak, že to celé vlastně shodí, ovšem i kdyby přes všechny tyhle jeho slova přeci jen chtěla, možná by ho to přesvědčilo o trochu víc. Zároveň jí tím taky naznačí, že on sám nemá mnoho peněz a nějakou tu práci by si také asi najít co nejdříve měl, zvlášť, když má na krku teď ještě jednu osobu. "Asi máš pravdu, teď otázka, jestli je upír vhodná společnost..." Poznamená zase trochu vyvracejíc celou možnost případné situace, jako kdyby ji tím snad nějak zkoušel. Ale to, že by Lo neměla být sama, to je pravda... Sice má Rufuse, ale kamarádit se s plyšákem navždy, to taky nemůže, ještě by z toho měla nějakou újmu a to přece on jako spořádaný otec nechce.
Když ho upozorní na "jeho" přeřek, nebo spíš překlep, že ano, musí se trochu podivit, vždyť toho piva v sobě ještě tolik nemá, no co, každý občas trochu ujede. "Je nás tu vážně hodně, co?" Poznamená ještě pak na její slova o tom, kolik potvor to tu láká, ano, i on si toho všiml, lidí tu bylo sice stále požehnaně, ale narazit tu na upíra nebo vlkodlaka, to rozhodně nebyl žádný problém, problém to byl, pokud jste na ně narazit nechtěli. Její následný smích vykouzlí i na jeho tváři nějaký ten úsměv, ano, bavit ostatní, to mu dělá dobře, to jo. Když však v mluvení pokračuje, musí zase oči trochu přimhouřit, nenaráží tím snad na to, že by chtěla pít z něj, že ne? To by se jí asi ani nepovedlo, ne, jediný upír, kterému to kdy dovolil a taky jediný, který to kdy zkusil, byla Sonja a Sonja je minulost, která se už nikdy nebude opakovat, nesmí. "Možná jo, ale já prostě nezvládnu celý dny blábolit o princeznách a baletu. Občas, jasně, ale čeho je moc, toho je moc." Řekne jí ještě na to její nadšení, ano, on by ho rád našel a klidně i napořád, to ale nejspíš prostě nepůjde, neustále se opakující nesmysly, to byla jaksi jeho slabina, něco, co nedokázal vystát. A právě toho se bál nejvíc, že dříve nebo později nebude moct vystát Lo. Ale otcovská láska je snad silnější a k tomuto tak nikdy nedojde. "To zní rozumně." Přikývne na její slova o místu, kde je střecha, ale nijak více to zatím nerozvádí, to nechává na ní, když už si s tím začala ona, ať to také ona dodělá. Když pak uslyší její návrh, musí na chvíli stisknout rty k sobě, než je zase roztáhne do nějakého toho úsměvu. Byla to neskutečně odvážná nabídka a stejná odvaha by byla zapotřebí při jejím přijetí. Chvíli nad tím tak přemítá s pohledem zabodnutým někde kousek od Sofiiny hlavy, možná už by to opravdu i odmítl, to by ale nesměla říct ta další slova. Jako kdyby to byl spouštěč, co jeho oči přitáhl zpátky k těm jejím a dokonce mu v nich i zažehl pár jiskřiček. "Fajn, alespoň... můžeme v klidu probrat podmínky našeho pracovního poměru." Řekne nakonec hlasem, ze kterého lze zaznamenat i trochu toho nebezpečí. Na to, že by chtěl opravdu tvořit rozsáhlé smlouvy ohledně hlídání své dcery však nevypadá, ale možná přeci jen, bude lepší ji prvně poznat, jaká je a jestli jí své dítě opravdu svěřit, jenže... měl jinou možnost? Našel by v tomto městě vůbec někoho kompetentnějšího? No kdo ví, je to tu... hodně zvláštní, že ano. Dopije tedy zbytek obsahu své sklenice a z kapsy kalhot vytáhne nějaké ty peníze, které hodí na bar, na chvíli se zase pohledem vrátí k Sofii, ale ne, myšlenku, že by zaplatil i za ní, zavrhne. Ne, že by byl tak neslušný, alespoň na to pomyslel, že ano, dost možná by to udělal i automaticky, jenže něco mu v tom zabránilo. Měl totiž takový pocit, že tato žena je zvyklá za sebe nechávat platit a on jí tuto radost udělit nehodlal, kdo ví, třeba je tu takový štamgast, že to má ještě ke všemu grátis. A jestli ne, komu o vadí, to, že ani on sám peníze nemá, už jí narovinu řekl, tak proč by jí měl něčím takovým dokazovat opak? Ano, tohle pro něj bylo dost dobré zdůvodnění, které obhájilo jakékoliv vyčítavé myšlenky. Navíc, také je to dost možná z dalších zkoušek, kterými ji je třeba podrobit před čímkoliv jiným.
Když ho upozorní na "jeho" přeřek, nebo spíš překlep, že ano, musí se trochu podivit, vždyť toho piva v sobě ještě tolik nemá, no co, každý občas trochu ujede. "Je nás tu vážně hodně, co?" Poznamená ještě pak na její slova o tom, kolik potvor to tu láká, ano, i on si toho všiml, lidí tu bylo sice stále požehnaně, ale narazit tu na upíra nebo vlkodlaka, to rozhodně nebyl žádný problém, problém to byl, pokud jste na ně narazit nechtěli. Její následný smích vykouzlí i na jeho tváři nějaký ten úsměv, ano, bavit ostatní, to mu dělá dobře, to jo. Když však v mluvení pokračuje, musí zase oči trochu přimhouřit, nenaráží tím snad na to, že by chtěla pít z něj, že ne? To by se jí asi ani nepovedlo, ne, jediný upír, kterému to kdy dovolil a taky jediný, který to kdy zkusil, byla Sonja a Sonja je minulost, která se už nikdy nebude opakovat, nesmí. "Možná jo, ale já prostě nezvládnu celý dny blábolit o princeznách a baletu. Občas, jasně, ale čeho je moc, toho je moc." Řekne jí ještě na to její nadšení, ano, on by ho rád našel a klidně i napořád, to ale nejspíš prostě nepůjde, neustále se opakující nesmysly, to byla jaksi jeho slabina, něco, co nedokázal vystát. A právě toho se bál nejvíc, že dříve nebo později nebude moct vystát Lo. Ale otcovská láska je snad silnější a k tomuto tak nikdy nedojde. "To zní rozumně." Přikývne na její slova o místu, kde je střecha, ale nijak více to zatím nerozvádí, to nechává na ní, když už si s tím začala ona, ať to také ona dodělá. Když pak uslyší její návrh, musí na chvíli stisknout rty k sobě, než je zase roztáhne do nějakého toho úsměvu. Byla to neskutečně odvážná nabídka a stejná odvaha by byla zapotřebí při jejím přijetí. Chvíli nad tím tak přemítá s pohledem zabodnutým někde kousek od Sofiiny hlavy, možná už by to opravdu i odmítl, to by ale nesměla říct ta další slova. Jako kdyby to byl spouštěč, co jeho oči přitáhl zpátky k těm jejím a dokonce mu v nich i zažehl pár jiskřiček. "Fajn, alespoň... můžeme v klidu probrat podmínky našeho pracovního poměru." Řekne nakonec hlasem, ze kterého lze zaznamenat i trochu toho nebezpečí. Na to, že by chtěl opravdu tvořit rozsáhlé smlouvy ohledně hlídání své dcery však nevypadá, ale možná přeci jen, bude lepší ji prvně poznat, jaká je a jestli jí své dítě opravdu svěřit, jenže... měl jinou možnost? Našel by v tomto městě vůbec někoho kompetentnějšího? No kdo ví, je to tu... hodně zvláštní, že ano. Dopije tedy zbytek obsahu své sklenice a z kapsy kalhot vytáhne nějaké ty peníze, které hodí na bar, na chvíli se zase pohledem vrátí k Sofii, ale ne, myšlenku, že by zaplatil i za ní, zavrhne. Ne, že by byl tak neslušný, alespoň na to pomyslel, že ano, dost možná by to udělal i automaticky, jenže něco mu v tom zabránilo. Měl totiž takový pocit, že tato žena je zvyklá za sebe nechávat platit a on jí tuto radost udělit nehodlal, kdo ví, třeba je tu takový štamgast, že to má ještě ke všemu grátis. A jestli ne, komu o vadí, to, že ani on sám peníze nemá, už jí narovinu řekl, tak proč by jí měl něčím takovým dokazovat opak? Ano, tohle pro něj bylo dost dobré zdůvodnění, které obhájilo jakékoliv vyčítavé myšlenky. Navíc, také je to dost možná z dalších zkoušek, kterými ji je třeba podrobit před čímkoliv jiným.
Při slově levný hlídač se na něj zaujatě podívá. No jasně, to by mohla být skvělé příležitost. Ovšem jen blázen by nechal své dítě se Sof, ale tak Immča jí v tomhle ještě nezná, tak co. A navíc má v sobě ty mateřské pudy, jako každá jiná ženská, i když si bude velice říkat, jak ne. Může se snažit, jak chce, ale to co má v sobě jen tak nezmění. A štve jí to? Ona to vlastně ani nevnímá, prostě když to přijde, tak to přijde. Přišlo to, když byla mladá a od té doby vlastně ani ne. Začala být na to téma citlivá až v poslední době. Za to může ta debilní láska! Měla by si jí vyšoustat z hlavy a bylo by jí dobře. Nemá ráda ty dobré pocity, nezažila je v životě a proč by je měla mít ráda? Jen proto, že jí je někdo ukazuje? Bude se to muset naučit, ale jak hnusně to zní, brr. ,,Možná bych ti s tím mohla pomoct, kdyby jsi chtěl" Nabídne mu teda své služby, trochu oklikou, ale však ona mu to klidně řekne i na plnou hubu. ,,Rozhodně je to horší samotné. Člověk by neměl být sám" Pak by z ní mohla vyrůst taková mrcha, jako jsem já a věř, to by jsi nechtěl Sama se svojí myšlence pousměje. ,,Stejně sháním práci, takže pokud by jsi potřeboval, jsem ochotná se ti o dcerku postarat" Vyvodila si z toho jeho vyprávění, že je to ona, tudíž dcera. Nikdo neříká, že bude Sof nejhorší, třeba jí to možná i změní. Vždyť sama mohla být matkou. Ale ano, je to opravdu dávno.
,,Řekl jsi dvakrát za sebou docela. Není to docela zvláštní místo, je hodně. Láká sem všechny potvory světa a pak to tak dopadá" Usměje se, ona je za to vlastně ráda, kdyby po městě chodili jen lidé, to by se nejspíše i zbláznila, ale takhle? Pak už se musí zasmát, ono slyšet nahlas vyslovené dát si kousek stehna, jo pobavilo jí to. ,,To máš pravdu, můžu se vlastně napít kdy jen budu chtít" Usměje se na něj sladce. Opravdu jí ale chybí doby, kdy si užívala, mučila, zabíjela. Ale to už je pryč. Kdyby měla počítat, kolik zabila lidí.. jo, tak to by se rozhodně nedopočítala. ,,Musíš najít nadšení i v tom co děláš. Třeba když jí budeš dělat radost, uvidíš, že to přinese radost i tobě" Neskutečně měkne a cítí to na sobě.. proto se hned po těch slovech zamračí. Potřebuje pryč, někde si jen užít a nebo někomu ublížit. Možná by mohla na nějaký ten čas odjet a bylo by lépe. Ale zase kdyby dostala práci, tak by neodjížděla, za to by vlastně byla i ráda. Pak už po dalším napitím a shlédnutím celého lokálu se vrátí očima k Immčovi a nabídne mu, jestli se někam nepřemístí. ,,No, jelikož venku lije jak z konve, tak vlastně kamkoliv, kde je střecha" Pokrčí zlehka rameny, než si vezme pivo a skoro ho dopije. ,,Mohla bych ti nabídnout ke mě, mám tam nějaké sáčky s krví a jo, nechci ti lhát, potřebuji se napít" Vyhledá jeho oči a tajemně se pousměje. ,,Pokud ovšem.. nemáš strach" Řekne to tichým, leč důrazným hlasem. Je to vlastně tak možná i trochu výzva, je jen na něm, jak si to přebere a jestli se bude bát jít, či ne.
,,Řekl jsi dvakrát za sebou docela. Není to docela zvláštní místo, je hodně. Láká sem všechny potvory světa a pak to tak dopadá" Usměje se, ona je za to vlastně ráda, kdyby po městě chodili jen lidé, to by se nejspíše i zbláznila, ale takhle? Pak už se musí zasmát, ono slyšet nahlas vyslovené dát si kousek stehna, jo pobavilo jí to. ,,To máš pravdu, můžu se vlastně napít kdy jen budu chtít" Usměje se na něj sladce. Opravdu jí ale chybí doby, kdy si užívala, mučila, zabíjela. Ale to už je pryč. Kdyby měla počítat, kolik zabila lidí.. jo, tak to by se rozhodně nedopočítala. ,,Musíš najít nadšení i v tom co děláš. Třeba když jí budeš dělat radost, uvidíš, že to přinese radost i tobě" Neskutečně měkne a cítí to na sobě.. proto se hned po těch slovech zamračí. Potřebuje pryč, někde si jen užít a nebo někomu ublížit. Možná by mohla na nějaký ten čas odjet a bylo by lépe. Ale zase kdyby dostala práci, tak by neodjížděla, za to by vlastně byla i ráda. Pak už po dalším napitím a shlédnutím celého lokálu se vrátí očima k Immčovi a nabídne mu, jestli se někam nepřemístí. ,,No, jelikož venku lije jak z konve, tak vlastně kamkoliv, kde je střecha" Pokrčí zlehka rameny, než si vezme pivo a skoro ho dopije. ,,Mohla bych ti nabídnout ke mě, mám tam nějaké sáčky s krví a jo, nechci ti lhát, potřebuji se napít" Vyhledá jeho oči a tajemně se pousměje. ,,Pokud ovšem.. nemáš strach" Řekne to tichým, leč důrazným hlasem. Je to vlastně tak možná i trochu výzva, je jen na něm, jak si to přebere a jestli se bude bát jít, či ne.
Normálnost je neskutečně relativní a přesně neurčitelný termín a částečně právě proto už nemá ani Immanuel teď potřebu to nějak více řešit, takže to nechává býti. Narozdál od jejího úsměvu, toho ucuknutí, nebo co že to vlastně bylo, při slově 'dítě', si nevšimne, pro něj to až tak bolestné téma nebylo, možná dříve trochu ošemetné, ale teď, když už Lo bydlí na beton s ním, se s tím prostě bez větších průtahů smířil a hodlá žít nějak dál, jak nejlépe to půjde a že ono to půjde možná někdy dost ztěžka. Když mu pak začne vyjmenovávat seznam věcí, které se tu s dětmi dají dělat, několikrát během jejích slov přikývne, ano, třeba tak... dejme tomu jednou týdně by s ní něco z toho podniknout mohl, aby splnil podmínky "zábavného otce", jenže to původně celé myslel trochu jinak. "Když já bych spíš potřeboval něco, kde by se zabavila sama... nebo bych možná... mohl přeci jen sehnat nějakýho toho... levnýho hlídače." Poznamená nakonec s nějakou tou nejistotou v hlase, ano, vždyť už sama Lo mu několikrát naznačila, že i u Helen doma byla zvyklá na cizí lidi, kteří se o ni starali, tak proč ne tady? Jenže... Bylo tu stále to zatracené jenže. "Co myslíš, je horší nechat dítě vyrůstat s cizím člověkem, nebo samotné?" Zeptá se jí nakonec s povzdechem, nemá samozřejmě ponětí, že by jí to snad mohlo působit nějaké nepříjemnosti. On sám je právě v této otázce na velmi vratké pozici, nějak byl vždy spíše zastánce toho přímého rodičovského kontaktu, jenže teď začínal zjišťovat, jak je to těžké, zvlášť, když je na to sám. Jenže co když se to zvrtne a já ji budu nakonec vídat jen, když bude už spát? Další tichý povzdech vyjde z jeho útrob a on se raději musí opět otočit ke svému pivu a pořádně se z něj napít, aby spláchl pachuť viny, která by z toho celého snad mohla vzejít.
"Je to docela asi vážně docela zvláštní město, když to sem láká tolik nových lidí... a vlkodlaků a upírů." Dodá ještě už opět s menším úsměvem na tváři, vždyť on byl také jedním z těch případů a nebylo divu, tohle místo v sobě skrývalo tolik nadpřirozena, že by se mohlo vážně označovat za nějaký pomyslný magnet. "Ale pořád máš alespoň něco! My kdyby jsme si chtěli dát třeba jen kousek stehna, ten člověk už v pohodě nebude." Stojí si dál za svým, že upíři to mají prostě jednodušší, ne že by byl chudinka, co se vždy lituje, ať se děje co se děje, ale tento názor o svém "neštěstí" jen tak něco nezmění. Díky jejímu tónu a výrazu ho napadne, že má dost možná žízeň, i když, nemají oni upíří žízeň vlastně pořád? Nenasytové jedni.
Pak už dojde na slova o původu a při těch jejích se musí zase trochu pousmát, jak lehké je to takhle říct. "Rád bych, ale vzhledem k tomu, že moje budoucnost se teď nejspíš bude skládat z bobíků a nějaký Elsy, tak ve mě moc nadšení nenajdeš." Poznamená s trochou hořkosti v hlase, ano, překousnout tyhle všechny dětské holčičí kraviny, to mu bude asi chvíli trvat, ale tak ještě aby ne. Když mu pak oznámí, odkud je ona sama, zase si ji pro jednou přejede pohledem, asi by na to možná přišel, nebo by se tomu alespň přiblížil, kdyby nad tím přemýšlel, jenže on nad tím nepřemýšlel, ale teď, když to věděl, mu to nijak podivuhodné nepřipadalo. Jen na to tedy pokýve hlavou a pohledem se vrátí zase k jejím očím. Samozřejmě zase nemá ani ponětí, jaká pocta mu byla tímto prozrazením prokázána, nezná ji déle než pár minut a ta tvář, kterou mu zatím odhalila, je jediná, kterou zná, ač má nějaké to tušení, že dost možná to nebude tvář její jediná, ale co, nikdo nebyl neustále stejný. "Kam například myslíš?" Zeptá se ji zároveň s nějakou tou podezřívavostí, ale stále i hravým úsměvem v tváři. Je pravda, že i jemu se stále se zvyšující okolní hluk začínal protivit, ale na druhou stranu, není hloupý a kdo ví, kam by ho tahle docela neznámá žena zatáhla... Má pocit, že by ji v případě nouze spacifikovat dokázal, ale u upírů člověk nikdy neví, mohou toho v sobě skrývat mnoho, anebo naopak nic.
"Je to docela asi vážně docela zvláštní město, když to sem láká tolik nových lidí... a vlkodlaků a upírů." Dodá ještě už opět s menším úsměvem na tváři, vždyť on byl také jedním z těch případů a nebylo divu, tohle místo v sobě skrývalo tolik nadpřirozena, že by se mohlo vážně označovat za nějaký pomyslný magnet. "Ale pořád máš alespoň něco! My kdyby jsme si chtěli dát třeba jen kousek stehna, ten člověk už v pohodě nebude." Stojí si dál za svým, že upíři to mají prostě jednodušší, ne že by byl chudinka, co se vždy lituje, ať se děje co se děje, ale tento názor o svém "neštěstí" jen tak něco nezmění. Díky jejímu tónu a výrazu ho napadne, že má dost možná žízeň, i když, nemají oni upíří žízeň vlastně pořád? Nenasytové jedni.
Pak už dojde na slova o původu a při těch jejích se musí zase trochu pousmát, jak lehké je to takhle říct. "Rád bych, ale vzhledem k tomu, že moje budoucnost se teď nejspíš bude skládat z bobíků a nějaký Elsy, tak ve mě moc nadšení nenajdeš." Poznamená s trochou hořkosti v hlase, ano, překousnout tyhle všechny dětské holčičí kraviny, to mu bude asi chvíli trvat, ale tak ještě aby ne. Když mu pak oznámí, odkud je ona sama, zase si ji pro jednou přejede pohledem, asi by na to možná přišel, nebo by se tomu alespň přiblížil, kdyby nad tím přemýšlel, jenže on nad tím nepřemýšlel, ale teď, když to věděl, mu to nijak podivuhodné nepřipadalo. Jen na to tedy pokýve hlavou a pohledem se vrátí zase k jejím očím. Samozřejmě zase nemá ani ponětí, jaká pocta mu byla tímto prozrazením prokázána, nezná ji déle než pár minut a ta tvář, kterou mu zatím odhalila, je jediná, kterou zná, ač má nějaké to tušení, že dost možná to nebude tvář její jediná, ale co, nikdo nebyl neustále stejný. "Kam například myslíš?" Zeptá se ji zároveň s nějakou tou podezřívavostí, ale stále i hravým úsměvem v tváři. Je pravda, že i jemu se stále se zvyšující okolní hluk začínal protivit, ale na druhou stranu, není hloupý a kdo ví, kam by ho tahle docela neznámá žena zatáhla... Má pocit, že by ji v případě nouze spacifikovat dokázal, ale u upírů člověk nikdy neví, mohou toho v sobě skrývat mnoho, anebo naopak nic.