Bar -

Bar

Každý pátek a sobotu se tu konají různé akce, jako například živá hudba, diskotéka, oldies party, tanečnice u tyče a podobně. Točí tu Svijany, Kozla, Gambrinus. Alkoholem tu jsou vybavení. Je tu docela velký taneční parket s taneční tyčí a příjemná obsluha. Můžete si sem zajít i na něco malého k jídlu, jako jsou třeba tousty, klobásy anebo bramboráčky. Je tu juke box, ale jinak zde hrají jakýkoliv žánr.




Strana:  1 ... « předchozí  22 23 24 25 26 27 28 29 30   další » ... 88
, - odpovědět
avatar
Zaskřípal lehce zubama. Zhluboka se nadechl, aby mohl promluvit, aby se nějak bránil za to, co udělal, ale neměl co říct. Prostě byl srab, nemohl s tim nic dělat a úkol, aby hrál přítele ženy pro něho bylo absolutně nepředstavitelné. Rozhodl se alespoň pro to, že tu ženu obslouží. Přinesl jí další víno, to nebylo nic těžkého, protože to vzal prostě z té samé láhve jako předtím jeho spolupracovník.
Sklenku položil před Danielle, nadechl se, aby se začal nějak tedy obhajovat, ale to si Danielle poručí cigarety. Tak jí tedy podá ty cigarety a konečně už řekne to, co chtěl říct. „Omlouvám se. Vim, že ti to stačit nebude, ale já jsem podělanej srab s dlouhym vedením. I sestra ti to potvrdí! A jo, potkal jsem ji, jenom taková vsuvka. Každopádně, co jsem měl dělat? Můžu se ti akorát omluvit a to jde udělal, nic víc nejde. Nebo mám snad toho chlapa najít a vrazit mu? Na to je už docela pozdě.“ horší obhajobu však člověk nikdy slyšet nemohl...
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Možná, že ani Julien sám neví, jestli to myslel jako kompliment, či nikoliv, každopádně závěr, který tomu udělala Roelie, mu vyhovuje. Její hihňání mu přijde absolutně skvělé...prostě jsou nalitý, takže je i ta nejšílenější věc správná a absolutně normální.
,,Roelie! Notak! To zní strašidelně!" Trochu naočko ji po těch jejích službách okřikne a rozhodí přitom trochu rukama, jak to tak občas opilci dělávají. Ne, opravdu si ho v takových lídlovských modelech nedokážu představit a asi ani nikdo, kdo ho zná. Vypadal by....vypadal by jako úchyl, gay nebo oboje.
Pak přijde na řadu Julienovo baletkování na židli, ze kterého ale naštěstí vyjde spíš jako vítěz. Je to ale dost dobrý znamení, že je čas opustit bar dřív, než budou lítat skleničky, barmani, ostatní opilci...Je očividně Roelii dost vděčný, že s tím jeho návrhem přemístění se souhlasí. Tak nějak zvykově za ni zaplatí. Udělal by to vždycky, ale potom, co je z něj velký pan milionář, to udělá ještě s větší lehkostí. Nemá nějak potřebu na sebe normálně upozorňovat podobným velkorysým rozhazováním, co se dýška pro barmana týče, každopádně když je opilý, jde to tak nějak samo. Je mu jedno, jestli se to placení Roelii líbí nebo ne...ženský musí dělat drahoty, jinak by se pak necítil tolik jako king. Ego tedy jede na oběžnou dráhu, ale v jeho opilosti to skoro nic neznamená. Vážně ho napadlo pár věcí, které by od ní potřeboval, jenže to už by pak s ním do baru nešla, takže si je raději nechal pro sebe...navíc on je absolutně věrný Sof. ,,Rádo se stalo Ro-" ...škytnutí...,,-elie." Ukáže jí cestu z baru ven a když se ona vydá na ulici, kopne do sebe ten zbytek Beama narozloučenou a začne se potácet za ní. Dožene ji až venku, kde mu nařídí, aby ji vedl. ,,Takže my jdem...jdem tam." Ukáže jakýs takýs směr a tak nějak automaticky chytne Roelii kolem pasu. Důvodů tenhle úchop může mít několik - nechce, aby cestou spadla, chce ji správně lehce směřovat, chce v případě pádu mít dobré opěradlo...dobře, ten poslední důvod je asi nejlogičtější.

-----do hotelového baru
, - odpovědět
avatar
"Budu to brát jako kompliment.." Pronese ze srandy a zahihňá se takovým tím lehce opileckým smíchem. Ještě že se neřehtá jako kobyla, to by si její společník mohl třeba i učurknout.. A potom už se prostě směje, protože jí přijde vtipné, že se směje on a prostě.. No a co, prostě už má trochu v hlavě.
"Samozřejmě, jsem vám kdykoliv k službám.." Ach, jak ona má ráda společnost, co obratně dokáže odpovídat ironicky. Ovšem, dokážete si Juliena představit třeba v těsném topíku, nebo polokošilí, s trendy kalhotami a teniskami jako z reklamy na Lídl? Už jenom při té představě se jí chtělo opět se začít smát, ovšem radši dopila zbytek obsahu své sklenice, která už byla téměř prázdná. Nah, už dokonce přestala počítat, kolikátá sklenka to byla a bylo jí to docela fuk.
Julien se očividně taky docela rozjel, vzhledem k tomu, že se tam potom málem vybulil ze stoličky. I když, pravda, jsou to mrchy vysoký.. Nakonec to však pěkně vybere to a chytne se baru, takže ho nemusí zachraňovat svou ne zrovna velkou silou. Potom Julienovi velkoryse oznámí, že ho do toho hotelového baru, ačkoliv nemá nejmenší tušení, kde se vlastně hotel nachází. Což znamená, že je čas zaplatit, jenže než se stihne vůbec dopotácet ke své kabelce, která ukrývá divy jako třeba její peněženku, Julien zaplatí i za ni. Nespokojeně protočí oči.
"Tak tedy děkuji, máte to u mě, ačkoliv nemám šajna, co byste ode mě zrovna vy potřeboval.." Uchechtne se. Neměla ráda, když za ni někdo platil, ale aby se tady kvůli toho hádala jako nějaká.. Ehm.. To zase ne.
"Jste vskutku gentleman Juliene, jenom mi zkuste neohodit záda, jak půjdu před vámi.." Uchechtne se a sama se svým úžasně opilým krokem, kterému rozhodně podpatky nepomáhají, vydá směrem na ulici.
"Tak mě veďte, nemám tušení kde ten vás hotel je.." Rozhodí rukama, jako kdyby chtěla ukázat všemi směry a lehce u toho zavrávorá.

> Hotelový bar (?)
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
I Juliena jeho upírství změnilo...no, taky začal chlastat, ale hlavně se asi dost uzavřel do sebe. Býval stejný jako svoje žena, jen to byl vždycky od přírody paličák a velká autorita, jejíž ego totálně uzemnilo všechna ostatní v místnosti.
,,Jo, hodíte se mi pod Eiffelovku...jste....jste ten typ." Pronese, jako by tomu rozuměl. Pravda je, že to nezvládá ani za střízliva. Jejímu vtipu o gayích a ženatých se ale upřímně zasměje, neurvale, dřevařsky. ,,Jinak fakt díky, hned se cejtím víc sexy" Pronese to zcela ironicky. Je mu fuk, jak vypadá, ostatně to mu asi bylo tak nějak vždycky. Měl vždycky pár věcí oblíbených a jeho vousy byly vážně skvěle pohodlné. To, že jeho vlasy už hezkou chvíli kadeřníka neviděly, bych přičetla taky nedostatku zájmu majitele.
Pak už se ale naskytne ta padací fáze, při které Roelie vypadá, že by ho snad chtěla i chytat. Stejně by ho nechytila, ale Jul se naštěstí dřív chytne baru.
,,Dobře, dík...takže...mladej, za mě i za slečnu" Promluví na barmana a vyloží z náprsní kapsy košile před něj na pult tak velkou bankovku, že by zaplatila pití obou dvakrát. ,,To je dobrý." Mávne na týpka rukou a pokusí se vstát. Trochu se motá, ale nohy ho zatím ještě nesou. ,,Madam, až po vás.." Pokusí se naznačit rukou cestu ke dveřím.
, - odpovědět
avatar
Ona za lidského života bývala úplně jiná. Hodná dušička, věřila v lidech v to nejlepší, byla milá, přátelská, měla ráda lidi a do svých téměř 20 let nikdy nebyla opilá. Vždy měla vyznamenání, byla premiantkou třídy, balet ji tak nějak naučil disciplíně.. No a teď kouří, sedí v baru, skoro na mol a prská kolem sebe ironii a cynismus jak jen může.
Ačkoliv je velice příjemné se s někým bavit a moct přiznat tu lidskou stránku té příšery a odporného monstra, kterým se stala.
"Francie je fajn, nějakou dobu jsem tam žila.. A móda tam byla pěkně na prd, co jsem tak od svých kamarádek slyšela, chlap, co byl dobře oblečený byl buď už ženatý a nebo gay." Uchechtne se. "A navíc, dřevorubecký vzhled je letos docela v módě, nedbalá elegance a tak.." Zahihňá se. Neměla tušení, co je v módě a co ne. Nikdy to neřešila, je totiž zastáncem toho, že dokud je to pohodlné a nebije to do očí, je to určitě chic. Trošku se zahihňá, když vyzkouší říct její jméno, se kterým prostě někteří mají problém. Automaticky tak nějak vystřelí ruce lehce vpřed, jako kdyby ho snad byla schopná zachytit, kdyby se opravdu z té stoličky zřítil. Vlastně by jí dost možná stáhl sebou a ještě zamáčknul do země, s tím jak je oproti ní velký. On to však pěkně vybere, takže se jenom letmo dotkne jeho ramen a potom si dá ruku na ústa, snad aby zakryla ten její skoro až škodolibě pobavený úsměv. Ne že by byla škodolibá, ale vtipné to bylo.
"Moc ráda vás tam doprovodím, nerada bych riskovala, že se někde vybulíte do uličky a ráno vás najdu okousaného od nějakých pejsánků, co je paničky zapomněli vyvenčit.." Jak to měla v plánu udělat? Těžko říct.. Sama byla docela opilá a kdyby se postavila a rozešla, po rovné lince by se asi nevydala. No, ve dvou to alespoň bude větší sranda ne.
"Jenom nemám tušení, kde tady je hotel, takže cestu musíte určovat vy Juliene.." Uchechtne se a začne šátrar u opěradla po své kabelce, která je ovšem na židli kde seděla předtím a proto musí zvednou svůj velectěný zadek a dojít si pro ni. Tak nějak rádoby ladně seskočí ze židličky a taky lehce zavrávorá, ovšem, opěradlo židle to jistí, takže pro kabelku dojde bez problémů, ačkoliv její chůze už je napováženou.
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Milenec bez emocí? Tomu se tedy říká výhra. Julien v tomhle ale asi teď je za toho super pejsánka. On, takový čestný člověk, chodí s někým, koho by za svého lidského života pravděpodobně odsoudil. Jeho momentální přítelkyně je absolutní opak jeho lidské ženy. Anniken bývala stejně tak věrná, jako je Julien, hodná, citlivá, milá a přátelská a docela společenská dáma. Nejhorší na tom je, že zůstala přesně taková i v Julienových snech.
Roelie je konečně někdo, kdo se o tom s Julienem může bavit...tedy alespoň mu dát ujištění, že v tom na chvilku není sám.
Políbení na tvář vezme. V jeho obchodnickém světě se pohybují většinou muži, a když už se nějaká ta žena vyskytne, dodržuje mužská pravidla. Není to zrovna emancipované prostředí.
,,Holanďanka...slušný." Zhodnotí to. ,,Ne, jsem z Norska, ale matka měla Francii ráda...teda hlavně kvůli tomu no....módě. Docela se v tom vyžívala. Prý jsem to po ní úplně nepobral." Musí svůj obličej trochu zkřivit do úšklebku. Je mu jedno, že jeho flanelka nevyhovuje modním požadavkům doby. V oboru se nosí beztak montérky a na jednání smoking. Takže co najde v obchodě jako první, to si koupí.
,,Roelie..." Jako by si chtěl vyzkoušet říct její jméno. Při té příležitosti je zřejmě v plánu trochu se na barové stoličce pootočit k ní, ale jeho Jimm zřejmě už stihl zasáhnout mozeček, protože v momentě, kdy se pohne, na stoličce zavrávorá a musí se chytnout baru, přičemž zcela nešťastně trochu vyleje ze své sklenky na barovou desku. ,,Jaevla!" Zanadává si norsky. ,,Slečno...za chvíli mě odsud asi vyhodí." Zasměje se zcela zoufale svému vtipu. ,,Ale v báru v hotelu mě znaj a nechaj nás tam klidně do svítání i v tý největší vopici. Maj totiž mou kreditku v evidu...evidenci." Poslední slovo je trošku neobratné na vyslovení, ale dostane ho ze sebe. Asi to mělo znít jako návrh na změnu lokálu.
, - odpovědět
avatar
Byl to prostě momentální milenec, jak jinak by ho měla nazvat? Byť k němu cítila něco víc, než jenom touhu s ním spát, nenazvala by jej jinak. A proč taky? Stejně za chvíli odejde, jako všichni. Třeba se dozví opět něco o Abrahamovi, nebo tak a prostě pláchne, jako vždycky. Akorát, tentokrát to bude díkybohu mnohem jednodušší, její momentální milenec nemá emoce,takže nebude mít potřebu ji hledat jako poslušný pejsánek. Stejnak ji pejsánci většinou rádi nemají, ať už protivná holka, nebo ten barman.
Otázka to byla nečekaná, ale jaksi v ní vyvolala jisté sympatie, vůči jejímu společníkovi. Sláva, vyvěste vlajky, konečně našla upíra, co neměl potřebu dělat, jak hrozně už se přenesl přes smrt svých blízkých. Roelie to vždycky brala jako čin čirého zoufalství. Když už někdo dokonce popírá, že něco cítí, musí být opravdu hodně ublížený, protože to není tak, že bychom měli v mozku tlačítko, nebo nějaký vypínač na vypnutí emocí, nebo tak něco. A ona by ho stejně asi nezmáčkla. Pěkně by se ve svém žalu dál masochisticky plácala, s flaškou vína, či whiskey v ruce.
Když už konečně tvář jejího společníka dostane i jméno, lehce ho políbí na tváře, jak to byla taky pěkně naučena, kdysi dávno. Podání rukou je pro chlapy..
"Holandský.. Mí rodiče zřejmě taky." Uchechtne se. Nah, říkat těm dvěma osobám rodiče jí moc nešlo přes pusu, ale pořád je to lepší, než kdyby použila některá slova z jejího repertoáru sprostých slov. Každopádně, její jméno se jí líbilo, proto si ho nezměnila, když si měnila příjmení.
"Jste z Francie, jo? Žil jste v Paříži?" Zvedne zvědavě obočí.
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Zasměje se s ní. Jo, po pár skleničkách by to šlo...
Už jen spojení "momentální milenec" je divný. Co chtějí? Lásku na dvacet, třicet let? Je to jako mávnutím ruky pryč. Při jejich životě je nemožné zkusit žít v páru až do smrti. Mohou se ale pokusit, možná, že to je to úplně nejlepší řešení. Udržování naděje je to nejlepší, co se jim prakticky podařit může.
No a tak se tihle dva upíři hledali, až se našli. Podobnost jejich života, momentálního rozpoložení a humoru je až skoro děsivá, každopádně protentokrát by se jim to mohlo vážně hodit. Zdejší psíkovitý barman je ještě štěně, jak by mohl pochopit starosti jednoho či druhého.
Jeho otázka ji očividně zaskočila. Není se čeho divit, ono se totiž k nim upíři doberou jen málo kdy...u Juliena je tohle situace teprve druhá.
Pijou jako Dáni, tak proč se rovnou nepředstavit. Zahájí to celé zcela korektně Julien, ovšem očekává spíš podání ruky než gesto, jaké předvede Roelie. Zrovna dvakrát anglický teda taky není. Zprvu se může zdát trochu zaskočen. Ne, že by nikdy letmé polibky na tvář při seznámení nedostal, jen Roelii špatně odhadnul. ,,A Roelie anglicky zní?" Zeptá se nikoli podrážděně, ale spíš tak nějak žertovně, jak se na ožralého člověka sluší a patří. ,,Je to francouzský...rodiče šli s dobou." Odvětí tedy po chvíli a i on do sebe šoupne trochu obsahu ze své sklenky. Je vtipné, že za podobu jména v různých jazycích může klidně jedno písmenko. Mít tam místo "E" písmeno "A", už by ho nikdo jinam než do Skandinávie či carského Ruska nezařadil.
, - odpovědět
avatar
"Povíme si po dalších pár skleničkách, jo?" Zasměje se pobaveně, když Julien důrazně zmíní, že on nikdy nebrečí. Všichni brečí a to, že jste děsivý, hrozný, starý, mocný, silný a bůhvíjaký upír, to vám v ničem nepomůže. Snad vám to dá ještě více důvodů k pláči. Možná to byl jenom její postřeh, ale jako kdyby jí to její upírství pomáhalo v tom, že je ještě více emotivní, obzvláště když si hraje na drsňačku a snaží se být jako kámen. A potom se nachází na nepěkných místech. Třeba její momentální milenec, co se jí neozýval? Proč si myslíte, že dneska šla do baru? Proč celý týden chlastala?
Co ovšem neplánovala, bylo najít si společnost. Julien se však ukázal jako super společník, ať už proto, že toho měli docela dosti společného. Navíc neměl potřebu ji soudit,že chlastá, že kouří, byla s ním sranda a rozhodně byl lepší společník, než onehda ten barman, co na ni divně koukal. Možná taky protože to byl ten psík. Ti ji očividně nemají v lásce.
Vlastně je to po dlouhé době, co ji nějaká otázka opravdu zaskočí. Ještě snad nepotkala upíra, co by se ji na něco podobného ptal. Victorie něco takového naťukla, ale ona byla člověčice a prostě, to bylo něco trošku jiného. Ústa se jí zkřiví v pobaveném úšklebku, když jí Julien odpoví stejnou řečnickou otázkou. Asi by jí trvalo, než by si vzpomněla na upíra, co nechlastá.. A ona si to s tím chlastem vlastně docela užívala. Přeci jen, její byt by se dal nazvaz skladem na sklenice od alkoholu. A je sice pravda, že díky alkoholu nezapomenete, ale je to s ním snesitelnější.. Dopije tedy další skleničku a rovnou si objedná další. Dneska se s tím prostě nepárá. Byt má kousek, že jo..
"Roelie.." Kývne hlavou a nakloní se k němu, aby mu dala letmý polibek na obě tváře, na uvítanou. Je prostě takový zvyk, ještě z dob studia, což bylo.. Asi taky někdy v době před dinosaury.
"Julien není anglické jméno co?" Koukne na něj a upije z nově nalité sklenky.
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Přestože Julien nějakého svého Boha kdysi měl, po té osudné noci pro něj ten týpek skončil. Jeho opilost mu vkradla teď možná ještě o něco více cynismu na jazyk, takže teď Bůh neměl ani teoreticky šanci obstát znovu. A peklo? Upíři jsou špatná monstra...tedy alespoň on to tak vidí, takže zřejmě právě tohle peklíčko je jeho destinace, až mu jednou někdo tu jeho nesmrtelnost ukončí.
,,Já nikdy nebrečím!" Řekne hlasitěji a trochu pobouřeněji, za což může pravděpodobně ten alkohol. Jo, brečení je slabost, kterou bohužel občas projeví. Po smrti jeho ženy ho k tomu občas doženou vzpomínky, sny, fotografie nebo prostě jen hluboká alkoholová deprese, do které má dneska pěkně nakročeno. Ale nedivme se...lidská žena mrtvá, upírská žena nevěrná. Sice ji nikdy nepřistihl, ale nalejme si čistého vína...navíc taková byla jejich dohoda. Nemá to holt jednoduché. Láska si totiž nevybírá fér.
Zajímavé, kam se dostali od otázky nebe a pekla. Ať je ta holka jaká je, je s ní sranda a pravdou je, že je lepší být na šrot s někým, než se picnout sám.
Jul dnes touží po Jimmovi víc, než kdy normálně - další sklenička v čudu, objednává zase do zásobníku a načíná novou. Položí Roelii otázku, o které už si chtěl dlouho s někým promluvit. Její odpověď se dostaví až za notnou dobu, kterou Jul využije opět k loku Beama. Cynismus? Sem s ním!
,,Myslíte, že bych tolik pil, kdyby mě to nechávalo klidným?" Přeparafrázuje její krásnou řečnickou otázku. Vlastně byl v lihu dost dlouhou dobu. Po smrti Anniken chlastal první ligu pěkných pár let. Místo své ženy žil právě s Jimmem, takže by se dalo mluvit už o dlouholetém partnerském vztahu, který Jul s tou zlatou tekutinou udržuje.
,,Sem to ale trotl...já sem Julien." Řekne, jako by se mu snad vrátilo dobré vychování na moment...nebo snad za to může ta hloubka rozhovoru, do které se s tou holčinou dostali? Těžko říct. Ruku nepodá, to totiž podle etikety už nějaký pátek dělá žena.
, - odpovědět
avatar
Líčka už měla lehce červená, jako když už nějakou tu chvilku pijete, slova z jejích úst klouzala úplně hladce, vlastně nad nimi ani nijak zvlášť nepřemýšlela.. A proč by taky měla? Bylo jí jasné, že ten vousatý muž vedle ní je upír, stejně tak jako ona, tak proč by si měla dávat pozor na pusu? Každý v tomhle městě, kdo nevěděl o nadpřirozenu byl podle ní hlupák, co hazarduje se svým životem, když si takhle troufale dovoluje ignorovat tak samozřejmé náznaky. Toho by si všiml snad i slepec.. A možná i proto jí tahle konverzace o Ježíši, pekle a nebi připadala lehce komická. Nebe? Peklo? Na nic z toho nevěřila.
"Tak pak nebrečte, až dostanete nějakého smraďocha.." Uchechtne se a zakroutí nevěřícně hlavou. A díky tomu, že i ona už má nějaké ty promile alkoholu v krvi, nepřijde jí nijak hrubé, že nemluví spisovně a jde proti ní. Vlastní jí to přijde vskutku zábavné. No, přeci jenom, být opilý s někým je větší sranda, než být opilý sám.
Na jeho otázku, jestli se smí na něco zeptat jenom tak nějak neurčitě kývne, každopádně, je to fuk, protože se Julien stejně zeptá. Po jeho otázce lehce překvapeně pozvedne obočí a dopije zbytek whiskey, kterou měla ještě ve sklence, rovnou si objedná další a to už je nějaká minutka ticha, po tom, co Julien položil tu otázku. Když se jí do ruky dostane další sklenice, otočí se s takovým tím lehce cynickým výrazem na svého momentálního společníka.
"Myslíte, že bych tolik pila, kdyby mě to nechávalo klidnou?" Zvedne tázavě obočí, ačkoliv to byla vlastně jenom řečnická otázka, která je zároveň odpovědí na jeho otázku. "A vy?" Řekne a pohled obrátí zase někam směrem k baru.
, - odpovědět
avatar
Podívám se na něj nevěřícně. " Ne ne, já si to vyloženě užívala. Ta sklenička do hlavy byla omyl," ušklíbnu se kysele. Pitomec. Nemusel hned říkat, že je můj přítel, stačilo by odstrčit ho. Alespoň snaha. Ale ne, on nic, ani se nepohnul a jen to sledoval. A teď čeká, že budu dělat že nic. Nah. To se nestane. Neodpustím mu jen tak.
Vypiju skleničku vína a přisunu ji k němu. "Ještě víno," poručím si. Ano, vím, jak moc víno nesnáší. Ať si to pěkně užije. Nehodlám přistoupit na pití něčeho jiného jen proto, že on nemá víno rád. Tss. Měl by si začít zvykat, protože dost lidí pije víno a ta jeho averze mu příliš překáží v práci barmana.
Prohrábnu si vlasy a stáhnu je do drdolu, aby nepřekážely. Skloním hlavu k telefonu a dál projíždím stránky s tipy a obrázky. Něco mě ovšem napadne. Koulnu za Mikela na poličku a ukážu na jeden druh cigaret, nějaké červené krátké Marlbora. "Jedny ty cigarety," podívám se na Mikela. S pozdviženým obočím čekám, až mi je podá. Jestli si myslel, že jsem svatá, tak nejsem.
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Zatímco Roelie už začíná mít líčka dočervena, Julienovi Jimm pomalu pomáhá od bolesti. Až zmizí z jeho těla úplně, jako tradičně se dostaví hluboká opilost, díky které si nebude pamatovat cestu domů a ani to, jak se dokázal dopravit do hotelového pokoje z recepce absolutně sám. Ale to je zatím ještě hezkých pár sklenek před ním. Teď jen nastává pocit tepla, který se rozlévá do té hnusné tekutiny v jeho těle, kterou můžeme nazývat krví jen hodně s nadsázkou.
Její Ježíš ho každopádně absolutně odzbrojí. Roztlemí se tak, jak jen to v jeho stavu jde. ,,Je mi to šumák, nemám v plánu dělat voči na pekelnici." Prostě zásadně musí být proti Roelii. Jeho řeč už začíná vykazovat známky opilosti. Nekontroluje si svou spisovnost, na které si za střízliva docela zakládá.
,,Můžu se něco zeptat?" Dotáže se Roelie, ale ve skutečnosti na odpověď ano/ne, případně nějakou jinou, ani nečeká. ,,Umíraj Vám příbuzný, přátelé, lásky i nelásky, prostě přirozenej koloběh života. Nechává Vás to klidnou?" Tímto je jasně naznačeno, že hrajou spolu fér hru na upíří úrovni. Věčnej život je draze vykoupený. Ačkoliv nezná Roelin příběh, je jisté, že všichni její alespoň příbuzní či známí, museli zemřít....byť by byla docela mladou upírkou. Na to, jakým způsobem chlastá a kouří, by ale tipoval, že už nějaký pátek krev pije.
, - odpovědět
avatar
Jenom souhlasně přikývne na jeho poznámku, o tom, že prostě prostě umře a i když si toho zběsilého napití všimne, nijak to neřeší. Pro ni za ni, ať si to klidně lije do krku trychtýřem, nebo srká po lžičkách, pokud mu to vyhovuje. Byť zrovna Jimma by byla škoda, to už je ale jenom její názor. On ať si myslí co chce. Zamumle potom anglickou frázi, spíš tak nějak pro sebe, bez jakékoliv touhy, aby na ni bylo odpovězeno. Možná je tehdy fakt zabraná do svých vlastních myšlenek na své dávno zesnulé a podobné sentimentální, pesimistické krávoviny, které trápili její mysl pokaždé, když už v její krvi byla nějaká ta promile. A protože už do baru nepřicházela úplně střízlivá, dvě sklenky jí už začaly zbarvovat líčka do červena. Mimo myšlenky, při kterých si přála aby jí radši někdo nabodl na větev, nebo nakrmil česnekem.
Ovšem, přinese to i mnohem veselejší myšlenky, jako třeba představa toho velkého chlápka, co sedí vedle ní, jako Ježíše, co klepe na nebeskou bránu, nebo co že to tam nahoře je. A neodpustí si tu poznámku říct nahlas, což rozesměje i jeho a jeho smích ji donutí se na něj podívat. Skoro ji až zamrazí v zádech, když si vzpomene koho naposledy slyšela se takhle smát. Huh.
"Tak doufejte, že při přijímání do pekla bude mít směnu nějaká ženská, třeba vám přidělí super spolubydlícího.." Ušklíbne se opět. To, že nadává v Norštině pozná, ona se sice učila švédsky, ale přeci jen z Norska do Švédska to není tak daleko.. Ovšem, že by se měla nějakou potřebu to dávat najevo? Ne. Když potom řekne, že v nebi je jeho žena, jenom tak nějak nahlas vydechne, jako kdyby chtěla říct Tohle vše vysvětluje. A ačkoliv by se dala nazývat sarkastickou královnou, tohle rozhodně není myšleno ironicky. Jenom zvedne svoji skleničku směrem k němu, jako kdyby chtěla na jeho ženu připít, nebo co a napije se. Nehodlá to nijak komentovat, vzhledem k tomu, že by zřejmě neřekla nic, co by bylo na místě.
, - odpovědět
Julien N. Svendsen
Oba byli technicky vzato mrtví, ale vlastně nemrtví. Těžko říct jak Roelie, ale Julien se o tenhle "věčný život" neprosil, klidně by si nechal vrazit kůl mezi žebra, ale teď....teď už tu byla Sof. Žena, kvůli které si svoje sebevražedné sklony možná rozmyslí. Hlavně taky ta, která má věčnost už taky jistou.
Drzost Roelie si ale ani v nejmenším nespojuje s faktem, že se nebojí přijít o svůj život, když už vlastně žádný nemá...Ježiš, to je pesimistický...ale prostě je to tak. Takže když svou zadnici usadí vedle Juliena, je už vlastně úplně všechno putna.
,,Jo, prostě umřete..." Zopakuje to po ní, jako by si to snad chtěl uložit do paměti, a možná, že právě tato slova zapříčiní to jeho zběsile rychlé pití. Je to až barbarské. Ještě o něco rychleji a musel by se sám za sebe stydět. To on vyznává názor, že tohle pití se pije s vychutnáváním...a taky za to párkrát Sof peskoval, když to dělala přesně jako teď on.
Když jim barman teda dobije zásobníky oběma, pronese tu anglickou poznámku, kterou Julien tak nějak přejde. Ne, že by ji neslyšel, jen prostě nemá potřebu se k tomu vyjadřovat.
Ovšem nad jejím dalším usouzením by se nedokázal nesmát ani kámen. Julien málem vyprskne obsah své dutiny ústní před sebe...ale fakt jen málem. Po tom, co se mu podaří polknout se hlasitě rozesměje takovým hrubým neotesaným smíchem, který býval sexy tak za první republiky v nějakém pubu.
,,Ne, myslím, že i jako Ježíš jsem svou šanci totálně prokaučoval...Jaevla..." Zanadává si do toho taky trochu norsky, což dělá velice rád. Nechce zapomenout alespoň na zemi, ve které se narodil. ,,Hele, v nebi je moje žena, takže já tam nesmím." Pronese dost tvrdě, jako by jí chtěl další nebeské návrhy zakázat. Roelie by to snad mohla pochopit...upír pozná upíra, takže si možná i trochu zbytečně hrají na schovávanou.
Další doušek Jimma letí do jeho chřtánu.

Strana:  1 ... « předchozí  22 23 24 25 26 27 28 29 30   další » ... 88