Možná, že ani Julien sám neví, jestli to myslel jako kompliment, či nikoliv, každopádně závěr, který tomu udělala Roelie, mu vyhovuje. Její hihňání mu přijde absolutně skvělé...prostě jsou nalitý, takže je i ta nejšílenější věc správná a absolutně normální.
,,Roelie! Notak! To zní strašidelně!" Trochu naočko ji po těch jejích službách okřikne a rozhodí přitom trochu rukama, jak to tak občas opilci dělávají. Ne, opravdu si ho v takových lídlovských modelech nedokážu představit a asi ani nikdo, kdo ho zná. Vypadal by....vypadal by jako úchyl, gay nebo oboje.
Pak přijde na řadu Julienovo baletkování na židli, ze kterého ale naštěstí vyjde spíš jako vítěz. Je to ale dost dobrý znamení, že je čas opustit bar dřív, než budou lítat skleničky, barmani, ostatní opilci...Je očividně Roelii dost vděčný, že s tím jeho návrhem přemístění se souhlasí. Tak nějak zvykově za ni zaplatí. Udělal by to vždycky, ale potom, co je z něj velký pan milionář, to udělá ještě s větší lehkostí. Nemá nějak potřebu na sebe normálně upozorňovat podobným velkorysým rozhazováním, co se dýška pro barmana týče, každopádně když je opilý, jde to tak nějak samo. Je mu jedno, jestli se to placení Roelii líbí nebo ne...ženský musí dělat drahoty, jinak by se pak necítil tolik jako king. Ego tedy jede na oběžnou dráhu, ale v jeho opilosti to skoro nic neznamená. Vážně ho napadlo pár věcí, které by od ní potřeboval, jenže to už by pak s ním do baru nešla, takže si je raději nechal pro sebe...navíc on je absolutně věrný Sof. ,,Rádo se stalo Ro-" ...škytnutí...,,-elie." Ukáže jí cestu z baru ven a když se ona vydá na ulici, kopne do sebe ten zbytek Beama narozloučenou a začne se potácet za ní. Dožene ji až venku, kde mu nařídí, aby ji vedl. ,,Takže my jdem...jdem tam." Ukáže jakýs takýs směr a tak nějak automaticky chytne Roelii kolem pasu. Důvodů tenhle úchop může mít několik - nechce, aby cestou spadla, chce ji správně lehce směřovat, chce v případě pádu mít dobré opěradlo...dobře, ten poslední důvod je asi nejlogičtější.

-----do hotelového baru

I Juliena jeho upírství změnilo...no, taky začal chlastat, ale hlavně se asi dost uzavřel do sebe. Býval stejný jako svoje žena, jen to byl vždycky od přírody paličák a velká autorita, jejíž ego totálně uzemnilo všechna ostatní v místnosti.
,,Jo, hodíte se mi pod Eiffelovku...jste....jste ten typ." Pronese, jako by tomu rozuměl. Pravda je, že to nezvládá ani za střízliva. Jejímu vtipu o gayích a ženatých se ale upřímně zasměje, neurvale, dřevařsky. ,,Jinak fakt díky, hned se cejtím víc sexy" Pronese to zcela ironicky. Je mu fuk, jak vypadá, ostatně to mu asi bylo tak nějak vždycky. Měl vždycky pár věcí oblíbených a jeho vousy byly vážně skvěle pohodlné. To, že jeho vlasy už hezkou chvíli kadeřníka neviděly, bych přičetla taky nedostatku zájmu majitele.
Pak už se ale naskytne ta padací fáze, při které Roelie vypadá, že by ho snad chtěla i chytat. Stejně by ho nechytila, ale Jul se naštěstí dřív chytne baru.
,,Dobře, dík...takže...mladej, za mě i za slečnu" Promluví na barmana a vyloží z náprsní kapsy košile před něj na pult tak velkou bankovku, že by zaplatila pití obou dvakrát. ,,To je dobrý." Mávne na týpka rukou a pokusí se vstát. Trochu se motá, ale nohy ho zatím ještě nesou. ,,Madam, až po vás.." Pokusí se naznačit rukou cestu ke dveřím.

Milenec bez emocí? Tomu se tedy říká výhra. Julien v tomhle ale asi teď je za toho super pejsánka. On, takový čestný člověk, chodí s někým, koho by za svého lidského života pravděpodobně odsoudil. Jeho momentální přítelkyně je absolutní opak jeho lidské ženy. Anniken bývala stejně tak věrná, jako je Julien, hodná, citlivá, milá a přátelská a docela společenská dáma. Nejhorší na tom je, že zůstala přesně taková i v Julienových snech.
Roelie je konečně někdo, kdo se o tom s Julienem může bavit...tedy alespoň mu dát ujištění, že v tom na chvilku není sám.
Políbení na tvář vezme. V jeho obchodnickém světě se pohybují většinou muži, a když už se nějaká ta žena vyskytne, dodržuje mužská pravidla. Není to zrovna emancipované prostředí.
,,Holanďanka...slušný." Zhodnotí to. ,,Ne, jsem z Norska, ale matka měla Francii ráda...teda hlavně kvůli tomu no....módě. Docela se v tom vyžívala. Prý jsem to po ní úplně nepobral." Musí svůj obličej trochu zkřivit do úšklebku. Je mu jedno, že jeho flanelka nevyhovuje modním požadavkům doby. V oboru se nosí beztak montérky a na jednání smoking. Takže co najde v obchodě jako první, to si koupí.
,,Roelie..." Jako by si chtěl vyzkoušet říct její jméno. Při té příležitosti je zřejmě v plánu trochu se na barové stoličce pootočit k ní, ale jeho Jimm zřejmě už stihl zasáhnout mozeček, protože v momentě, kdy se pohne, na stoličce zavrávorá a musí se chytnout baru, přičemž zcela nešťastně trochu vyleje ze své sklenky na barovou desku. ,,Jaevla!" Zanadává si norsky. ,,Slečno...za chvíli mě odsud asi vyhodí." Zasměje se zcela zoufale svému vtipu. ,,Ale v báru v hotelu mě znaj a nechaj nás tam klidně do svítání i v tý největší vopici. Maj totiž mou kreditku v evidu...evidenci." Poslední slovo je trošku neobratné na vyslovení, ale dostane ho ze sebe. Asi to mělo znít jako návrh na změnu lokálu.

Zasměje se s ní. Jo, po pár skleničkách by to šlo...
Už jen spojení "momentální milenec" je divný. Co chtějí? Lásku na dvacet, třicet let? Je to jako mávnutím ruky pryč. Při jejich životě je nemožné zkusit žít v páru až do smrti. Mohou se ale pokusit, možná, že to je to úplně nejlepší řešení. Udržování naděje je to nejlepší, co se jim prakticky podařit může.
No a tak se tihle dva upíři hledali, až se našli. Podobnost jejich života, momentálního rozpoložení a humoru je až skoro děsivá, každopádně protentokrát by se jim to mohlo vážně hodit. Zdejší psíkovitý barman je ještě štěně, jak by mohl pochopit starosti jednoho či druhého.
Jeho otázka ji očividně zaskočila. Není se čeho divit, ono se totiž k nim upíři doberou jen málo kdy...u Juliena je tohle situace teprve druhá.
Pijou jako Dáni, tak proč se rovnou nepředstavit. Zahájí to celé zcela korektně Julien, ovšem očekává spíš podání ruky než gesto, jaké předvede Roelie. Zrovna dvakrát anglický teda taky není. Zprvu se může zdát trochu zaskočen. Ne, že by nikdy letmé polibky na tvář při seznámení nedostal, jen Roelii špatně odhadnul. ,,A Roelie anglicky zní?" Zeptá se nikoli podrážděně, ale spíš tak nějak žertovně, jak se na ožralého člověka sluší a patří. ,,Je to francouzský...rodiče šli s dobou." Odvětí tedy po chvíli a i on do sebe šoupne trochu obsahu ze své sklenky. Je vtipné, že za podobu jména v různých jazycích může klidně jedno písmenko. Mít tam místo "E" písmeno "A", už by ho nikdo jinam než do Skandinávie či carského Ruska nezařadil.

Přestože Julien nějakého svého Boha kdysi měl, po té osudné noci pro něj ten týpek skončil. Jeho opilost mu vkradla teď možná ještě o něco více cynismu na jazyk, takže teď Bůh neměl ani teoreticky šanci obstát znovu. A peklo? Upíři jsou špatná monstra...tedy alespoň on to tak vidí, takže zřejmě právě tohle peklíčko je jeho destinace, až mu jednou někdo tu jeho nesmrtelnost ukončí.
,,Já nikdy nebrečím!" Řekne hlasitěji a trochu pobouřeněji, za což může pravděpodobně ten alkohol. Jo, brečení je slabost, kterou bohužel občas projeví. Po smrti jeho ženy ho k tomu občas doženou vzpomínky, sny, fotografie nebo prostě jen hluboká alkoholová deprese, do které má dneska pěkně nakročeno. Ale nedivme se...lidská žena mrtvá, upírská žena nevěrná. Sice ji nikdy nepřistihl, ale nalejme si čistého vína...navíc taková byla jejich dohoda. Nemá to holt jednoduché. Láska si totiž nevybírá fér.
Zajímavé, kam se dostali od otázky nebe a pekla. Ať je ta holka jaká je, je s ní sranda a pravdou je, že je lepší být na šrot s někým, než se picnout sám.
Jul dnes touží po Jimmovi víc, než kdy normálně - další sklenička v čudu, objednává zase do zásobníku a načíná novou. Položí Roelii otázku, o které už si chtěl dlouho s někým promluvit. Její odpověď se dostaví až za notnou dobu, kterou Jul využije opět k loku Beama. Cynismus? Sem s ním!
,,Myslíte, že bych tolik pil, kdyby mě to nechávalo klidným?" Přeparafrázuje její krásnou řečnickou otázku. Vlastně byl v lihu dost dlouhou dobu. Po smrti Anniken chlastal první ligu pěkných pár let. Místo své ženy žil právě s Jimmem, takže by se dalo mluvit už o dlouholetém partnerském vztahu, který Jul s tou zlatou tekutinou udržuje.
,,Sem to ale trotl...já sem Julien." Řekne, jako by se mu snad vrátilo dobré vychování na moment...nebo snad za to může ta hloubka rozhovoru, do které se s tou holčinou dostali? Těžko říct. Ruku nepodá, to totiž podle etikety už nějaký pátek dělá žena.

Podívám se na něj nevěřícně. " Ne ne, já si to vyloženě užívala. Ta sklenička do hlavy byla omyl," ušklíbnu se kysele. Pitomec. Nemusel hned říkat, že je můj přítel, stačilo by odstrčit ho. Alespoň snaha. Ale ne, on nic, ani se nepohnul a jen to sledoval. A teď čeká, že budu dělat že nic. Nah. To se nestane. Neodpustím mu jen tak.
Vypiju skleničku vína a přisunu ji k němu. "Ještě víno," poručím si. Ano, vím, jak moc víno nesnáší. Ať si to pěkně užije. Nehodlám přistoupit na pití něčeho jiného jen proto, že on nemá víno rád. Tss. Měl by si začít zvykat, protože dost lidí pije víno a ta jeho averze mu příliš překáží v práci barmana.
Prohrábnu si vlasy a stáhnu je do drdolu, aby nepřekážely. Skloním hlavu k telefonu a dál projíždím stránky s tipy a obrázky. Něco mě ovšem napadne. Koulnu za Mikela na poličku a ukážu na jeden druh cigaret, nějaké červené krátké Marlbora. "Jedny ty cigarety," podívám se na Mikela. S pozdviženým obočím čekám, až mi je podá. Jestli si myslel, že jsem svatá, tak nejsem.

Jenom souhlasně přikývne na jeho poznámku, o tom, že prostě prostě umře a i když si toho zběsilého napití všimne, nijak to neřeší. Pro ni za ni, ať si to klidně lije do krku trychtýřem, nebo srká po lžičkách, pokud mu to vyhovuje. Byť zrovna Jimma by byla škoda, to už je ale jenom její názor. On ať si myslí co chce. Zamumle potom anglickou frázi, spíš tak nějak pro sebe, bez jakékoliv touhy, aby na ni bylo odpovězeno. Možná je tehdy fakt zabraná do svých vlastních myšlenek na své dávno zesnulé a podobné sentimentální, pesimistické krávoviny, které trápili její mysl pokaždé, když už v její krvi byla nějaká ta promile. A protože už do baru nepřicházela úplně střízlivá, dvě sklenky jí už začaly zbarvovat líčka do červena. Mimo myšlenky, při kterých si přála aby jí radši někdo nabodl na větev, nebo nakrmil česnekem.
Ovšem, přinese to i mnohem veselejší myšlenky, jako třeba představa toho velkého chlápka, co sedí vedle ní, jako Ježíše, co klepe na nebeskou bránu, nebo co že to tam nahoře je. A neodpustí si tu poznámku říct nahlas, což rozesměje i jeho a jeho smích ji donutí se na něj podívat. Skoro ji až zamrazí v zádech, když si vzpomene koho naposledy slyšela se takhle smát. Huh.
"Tak doufejte, že při přijímání do pekla bude mít směnu nějaká ženská, třeba vám přidělí super spolubydlícího.." Ušklíbne se opět. To, že nadává v Norštině pozná, ona se sice učila švédsky, ale přeci jen z Norska do Švédska to není tak daleko.. Ovšem, že by se měla nějakou potřebu to dávat najevo? Ne. Když potom řekne, že v nebi je jeho žena, jenom tak nějak nahlas vydechne, jako kdyby chtěla říct Tohle vše vysvětluje. A ačkoliv by se dala nazývat sarkastickou královnou, tohle rozhodně není myšleno ironicky. Jenom zvedne svoji skleničku směrem k němu, jako kdyby chtěla na jeho ženu připít, nebo co a napije se. Nehodlá to nijak komentovat, vzhledem k tomu, že by zřejmě neřekla nic, co by bylo na místě.