Bar
Jen co těch pár vět doťuká do svítivé obrazovky té černé krabičky, zase ji hezky pěkně zastrčí zpátky na její původní místo, načež koutkem oka zbystří nějaký ten pohyb kousíček od jeho osoby, v očích se mu při tom snad i neznatelně zaleskne, nijak jinak na sobě však svou ostražitost znát nedává. Místo toho se k té ženě opět otočí tváří právě v momentě, kdy na něj začne promlouvat. "Zdravím." Opětuje jí pozdrav bez jakékoliv známky emoce, úsměvu, či něčeho podobného, možná by v tuto chvíli mohl působit skoro až jako skála, která nemá ani ten sebemenší zájem o to, bavit se s kýmkoliv jiným, než s jeho vnitřním já. Těsně po tom si za ucho přitáhne svou sklenici piva a hluboce se z ní napije. V momentě, kdy se jeho jazyku dotkne tato blahodárná kapalina, jako kdyby snad jeho ústa byla rozvázala. Když tedy už o něco lehčí skleněnou nádobu odkládá zpátky na desku před sebe a ta žena kousek od něj už opět mluví, přes tvář se mu snad mihne i nějaký ten úsměv, minimálně lze zaregistrovat nějaké to cuknutí koutků směrem vzhůru, ač oči stále ještě upírá někam ke své objednávce. Zvedne je až v momentě, kdy slova té ženy, tedy teď už podle všeho Andromedy, skončí. Musí se snad i trochu pouchechtnout, když mu obeznámí, proč přesně že na něj takhle hezky vybafla. Jinak mu ale na tváři sídlí poměrně přátelský úsměv, se kterým také i on hodlá konečně promluvit. "Immanuel." Sdělí jí nejprv věcně své ctěné jméno, než po menší odmlce pokračuje. "Naprosto vám rozumím, taky tu nejsem dlouho. Možná by bylo na čase, kdyby zdejší občané založili nějaký uvítací výbor, aby to nám přistěhovalcům ulehčili." Poznamená s koutky stále pozdviženými o něco výš a na své židličce se trochu pootočí tak, aby si neukroutil krk a mohl i přesto dál navazovat oční kontakt. Pravda, v jednu chvíli ho přeruší, ale to jen proto, aby si ji mohl prohlédnout tak nějak celkově, chápete, dost možná přímo od hlavy až k patě. Také do tohoto výzkumu zapojí i svůj nos, je mu hned jasné, že tato dáma je lidské rasy, což z ní automaticky v jeho očích udělá tvora na úrovni o něco níž, než je on sám, že by ale hnedle ze začátku měl potřebu se nějak povyšovat, to zase ne.
Dost polemizovala nad tím, zdali tento bar není středobodem pro všechny ty potvory se zubama, které tu žijí. Proto se snad pro vlastní bezpečí neustále ohlížela do stran, jestli někoho takového nezahlédne, ale bohužel. Tyto bytosti se od lidí svým vzhledem moc neliší, snad jen svým přístupem a tím ... zvláštním obličejem, kdy tesáky vyjedou jak ... nesrovnatelné. Pozornost upoutá až muž, který si přisedne o barovou židličku vedle a tak jej pozoruje s upřeným výrazem přemítajíc nad faktem, zdali by to nemohl být jeden z nich. Už se jí na obličeji promítne jistý, zamyšleně - vystrašený výraz, ale svým pohledem bohužel cukne zrovna ve chvíli, kdy se muž podívá. Zadívá se tentokrát přímo před sebe na výběr nápojů, mezitím, co si vnitřně přeje, aby svůj pohled z ní strhl. Když už necítí žádný ostrý, či jinak bodavý pohled, úlevně si povzdychne, což lze zahlédnout velmi dobře. Snad jen teď přemýšlí, že by se k muži nějak ... přihlásila, nebo ... začala konverzaci, nevypadá totiž, že by tu chtěl vysát každého, jednoho, živého člověka, ačkoliv jich tu tedy moc není a jak se ona sama ujistila, pro tyto bytosti není těžké vysát jednoho a zabít druhého a toho si sníst na sváču o třetí.
Viditelně se zachvěje při této myšlence a všechny své myšlenkové pochody či jiné teorie nesmrtelnosti brouka ukončí pouhým mžikem oka, kdy už se monotónně naklání k muži po své pravici. "Eh, zdravím." Pronese teatrálně a vzhledem k barvě, která jí prostupuje výrazem lze soudit, že je ... možná ... malinko rozpačitá. Přehodí nožku přes nožku, hlavně kvůli svému vlastnímu, dobrému pocitu. "Jmenuji se Andromeda, nedávno jsem se přistěhovala do města a tak nějak bych se potřebovala seznámit s lidmi, ať nejsem za ňoumu." Přikrčí ramínka a na své tváři roztáhne široký úsměv, kdy dá na světlo svůj hezky opečovávaný chrup.
Viditelně se zachvěje při této myšlence a všechny své myšlenkové pochody či jiné teorie nesmrtelnosti brouka ukončí pouhým mžikem oka, kdy už se monotónně naklání k muži po své pravici. "Eh, zdravím." Pronese teatrálně a vzhledem k barvě, která jí prostupuje výrazem lze soudit, že je ... možná ... malinko rozpačitá. Přehodí nožku přes nožku, hlavně kvůli svému vlastnímu, dobrému pocitu. "Jmenuji se Andromeda, nedávno jsem se přistěhovala do města a tak nějak bych se potřebovala seznámit s lidmi, ať nejsem za ňoumu." Přikrčí ramínka a na své tváři roztáhne široký úsměv, kdy dá na světlo svůj hezky opečovávaný chrup.
<Domov a tak různě
Jeden by možná podotkl, že choditi do baru v této době je známkou případné psychické nevyrovnanosti, kompenzace určité skutečnosti a podobných psychických žvástů. Že by na něco takového Immanuel dbal, to se říci opravdu nedá. Někdy kolem hodin poledních totiž vyrazil z domu v obyčejných černých kalhotách, které, nebo obdobně dlouhé, si na sebe bral za každého počasí a v stejně šedém tričku bez potisku a s výstřihem ve tvaru V. Tentokrát však jeho kroky nesměřovaly k lesu, nebo podobně přírodně zařízené oblasti, kde by si mohl od nějakého toho rodičování ulevit jakožto rezatý čtyřnohý tvor. Ne, tentokrát jeho kroky mířily rovnou do středu města a rovnou ke škole, kde měl na dojednané zchůzce snad konečně finálně dořešit nástup své dcery do této instituce hned hezky od začátku příštího školního roku. A jelikož někdo jako Immanuel není úplně stavěný na hodinové poslouchání dotěrných otázek staré polohluché ředitelky, nemá po této zkušenosti v hlavě jinou vidinu, než nějakou tu sklenku, nebo možná spíš sklenici, něčeho, co by mu snad spravilo apetit. S trochu podmračeným výrazem si to tak nakráčí rovnou do přítmí tohoto už celkem dobře známého lokálu a bez jakéhokoliv většího rozmýšlení se hnedle usadí na jednu z barových stoliček, kterou má snad při příchodu nejblíž. "Velkou dvanáctku." Zahuhňá ne zrovna v nejlepším rozpoložení někam k obsluze a s nemalým napětím očekává, až se před ním ocitne ta sklenice té zlatavé tekutiny. Holt Němec, pivní gurmán. Oči při tom čekávní upírá snad jen do desky baru a jednou rukou si už zautomatizovaným pohybem prohrábne vlasy, načež svůj pohled konečně zvedne. Jeho pozornost na pár momentů upoutá jakási blondýnka, jak by taky ne, v tuhle hodinu se tato místnost nehemží všemožnými stvořeními, jako tomu bývá v pozdnějších hodinách. Při tom pohledu mu také vytanou na mysli vzpomínky na tu, kterou tu potkal posledně. Musí se nad tím trochu zatřást, když se o slovo zase hlásí... Sonja. V tu chvíli však také přijde další uvědomění. Lorelei. Toto už je věru trochu jiného rázu a by se snad za jiných okolností i plácl rukou mohutně do čela nad tou svou nezodpovědností. Rychle z jedné kapsy od kalhot vytáhne přístroj zvaný mobilní telefon a rychlými pohyby prstů začne naťukávat SMSku na jedno z uložených čísel, které patří ženě, jenž by mu dle jejich nedávné dohody měla jeho potomka pohlídat v případech nutnosti. Dobře, tohle případ nutnosti úplně nebyl, vlastně by se mohl klidně hnedle zvednout a pelášit domů, aby Lo nakrmil a tak podobně, že by se mu ale chtělo? To už se říci nedá.
Jeden by možná podotkl, že choditi do baru v této době je známkou případné psychické nevyrovnanosti, kompenzace určité skutečnosti a podobných psychických žvástů. Že by na něco takového Immanuel dbal, to se říci opravdu nedá. Někdy kolem hodin poledních totiž vyrazil z domu v obyčejných černých kalhotách, které, nebo obdobně dlouhé, si na sebe bral za každého počasí a v stejně šedém tričku bez potisku a s výstřihem ve tvaru V. Tentokrát však jeho kroky nesměřovaly k lesu, nebo podobně přírodně zařízené oblasti, kde by si mohl od nějakého toho rodičování ulevit jakožto rezatý čtyřnohý tvor. Ne, tentokrát jeho kroky mířily rovnou do středu města a rovnou ke škole, kde měl na dojednané zchůzce snad konečně finálně dořešit nástup své dcery do této instituce hned hezky od začátku příštího školního roku. A jelikož někdo jako Immanuel není úplně stavěný na hodinové poslouchání dotěrných otázek staré polohluché ředitelky, nemá po této zkušenosti v hlavě jinou vidinu, než nějakou tu sklenku, nebo možná spíš sklenici, něčeho, co by mu snad spravilo apetit. S trochu podmračeným výrazem si to tak nakráčí rovnou do přítmí tohoto už celkem dobře známého lokálu a bez jakéhokoliv většího rozmýšlení se hnedle usadí na jednu z barových stoliček, kterou má snad při příchodu nejblíž. "Velkou dvanáctku." Zahuhňá ne zrovna v nejlepším rozpoložení někam k obsluze a s nemalým napětím očekává, až se před ním ocitne ta sklenice té zlatavé tekutiny. Holt Němec, pivní gurmán. Oči při tom čekávní upírá snad jen do desky baru a jednou rukou si už zautomatizovaným pohybem prohrábne vlasy, načež svůj pohled konečně zvedne. Jeho pozornost na pár momentů upoutá jakási blondýnka, jak by taky ne, v tuhle hodinu se tato místnost nehemží všemožnými stvořeními, jako tomu bývá v pozdnějších hodinách. Při tom pohledu mu také vytanou na mysli vzpomínky na tu, kterou tu potkal posledně. Musí se nad tím trochu zatřást, když se o slovo zase hlásí... Sonja. V tu chvíli však také přijde další uvědomění. Lorelei. Toto už je věru trochu jiného rázu a by se snad za jiných okolností i plácl rukou mohutně do čela nad tou svou nezodpovědností. Rychle z jedné kapsy od kalhot vytáhne přístroj zvaný mobilní telefon a rychlými pohyby prstů začne naťukávat SMSku na jedno z uložených čísel, které patří ženě, jenž by mu dle jejich nedávné dohody měla jeho potomka pohlídat v případech nutnosti. Dobře, tohle případ nutnosti úplně nebyl, vlastně by se mohl klidně hnedle zvednout a pelášit domů, aby Lo nakrmil a tak podobně, že by se mu ale chtělo? To už se říci nedá.
Časně po obědě vyrazila opět na další prohlídku města. Rozdíl z prvního týdne byl takový, že už se tu tak nějak vyznala a věděla, na co si má dávat pozor, což bylo očividné, vzhledem k tomu, co se jí hned první den stalo. Byla pojištěná pár věcma, o kterých se dočetla v knize a to dřevěné kolíky, česnek - což je asi jen mýtus, ale člověk nikdy neví. Dále pak nějaké kříže, ale, důležitý je ten dřevěný kolík, který má schovaný ve vnitřní kapse riflové bundičky. Ta je rozepnutá a lze tak zahlédnout bílý nátělník, který se krčí pod touto bundou. Na spodní části jejího těla má kraťásky, které sahají snad až někam pod zadek.
Zahlédla nedaleký bar, do kterého vstoupila a jako první zamířila k baru, kde se usadila a objednala si whiskey zředěnou s colou, což je její oblíbený alko nápoj. Neměla chuť se zřídit, ale také nechtěla býti střízlivá, a tak to teda rozhodla tady ta malá sklenička, která se před ní brzo objevila. Uchopila její strukturu a pojala obsah skleničky - nikoliv ale celý do svého hrdla, kudy se to ihned přefiltrovalo do žaludku. Ve skleničce zbyl ještě nějaký decilitr tekutiny, a tak si s tím nedělala hlavu. Rozhodla se ohlédnout se, aby si tento prazvláštní bar prohlédla. Byl zvláštní, ale tak nějak hezký.
Zahlédla nedaleký bar, do kterého vstoupila a jako první zamířila k baru, kde se usadila a objednala si whiskey zředěnou s colou, což je její oblíbený alko nápoj. Neměla chuť se zřídit, ale také nechtěla býti střízlivá, a tak to teda rozhodla tady ta malá sklenička, která se před ní brzo objevila. Uchopila její strukturu a pojala obsah skleničky - nikoliv ale celý do svého hrdla, kudy se to ihned přefiltrovalo do žaludku. Ve skleničce zbyl ještě nějaký decilitr tekutiny, a tak si s tím nedělala hlavu. Rozhodla se ohlédnout se, aby si tento prazvláštní bar prohlédla. Byl zvláštní, ale tak nějak hezký.
Skoro až zaváhám, když uvidím pohled té brunetky. Že by přece jen? Možná bych měl počkat, třeba se ten upírský maník brzo odklidí a já si budu moct brunetku vypůjčit.. Jenže, co když ne? Bylo by opravdu blbé odcházet z baru sám a neuspokojen. Proto se nakonec vydám za tou blondýnkou. Bedlivě pozoruji, do kterých dveří zapadla a nakonec vstoupím po chvíli do těch samých, kde Lottie stojí čelem ke skříňce a sundává si zástěru. To že ke mě stojí zády mi dává jakousi výhodu, navíc, když mě ani neslyší, tak můžu využít momentu překvapení. Dojdu až k ní, položím jí ruce na boky a začnu vyhrnovat tričko. Jenže blondýnce se to nelíbí! Panebože, proč jsou všechny blondýny tak protivné? Začínal jsem mít trochu vztek. Tohle vůbec nešlo tak hladce, jak jsem si přál. No dobrá. Nakonec se jí tedy omluvím a předvedu jí divadýlko, jak hrozně je mi to líto. Nebylo. Chtěl jsem si počkat a potom si ji odchytit někde cestou z práce. To by teprve bylo vzrůšo.
"Ano.. To.. To bych měl. Moc se omlouvám, Charlotte. Je mi to opravdu líto.." Ach, byl jsem sladký jako med a ten štěněcí pohled? Vypadal jsem doopravdy důvěryhodně. Ani mě nemusela nijak zvlášť vyhazovat, sám jsem odešel a odebral jsem se zpět k baru. Můj drink už byl pryč, tak jsem si jenom na chvíli sednul a čekal, kdy blondýnka vyleze z šatny. Poslouchal jsem, jestli už nevychází a když jsem dvakrát slyšel klapnout dveře a ruch z ulice, bylo mi jasné, že zdrhla zadním vchodem. "Sakra." Utrousil jsem a rychle z peněženky vytáhl dostatečný obnos peněz, abych zaplatil svou útratu. Položil jsem je na bar, oblékl si svou koženou bundu a vydal se pryč z baru. Naštěstí jsem ihned jak jsem vylezl zavětřil její pach. Copak si myslela, že mi uteče?
>>> ULICE
"Ano.. To.. To bych měl. Moc se omlouvám, Charlotte. Je mi to opravdu líto.." Ach, byl jsem sladký jako med a ten štěněcí pohled? Vypadal jsem doopravdy důvěryhodně. Ani mě nemusela nijak zvlášť vyhazovat, sám jsem odešel a odebral jsem se zpět k baru. Můj drink už byl pryč, tak jsem si jenom na chvíli sednul a čekal, kdy blondýnka vyleze z šatny. Poslouchal jsem, jestli už nevychází a když jsem dvakrát slyšel klapnout dveře a ruch z ulice, bylo mi jasné, že zdrhla zadním vchodem. "Sakra." Utrousil jsem a rychle z peněženky vytáhl dostatečný obnos peněz, abych zaplatil svou útratu. Položil jsem je na bar, oblékl si svou koženou bundu a vydal se pryč z baru. Naštěstí jsem ihned jak jsem vylezl zavětřil její pach. Copak si myslela, že mi uteče?
>>> ULICE
Neřeší to, zažila v baru už tolik lidí, že už opravdu neřeší, jestli někdo chodí sám a nebo ne. Může dojít i ve větší tlupě a stejně se mezi nimi může objevit nějaký ten uchyl. Ale James vypadal naprosto v pohodě, tak jí ani nenapadlo ho nějak podezřívat z toho, že by mohl být psychicky labilní. Kdyby ale jen věděla, jaký je, asi by se od začátku držela dále. Ani to, že je vlkodlak jí neodradilo. James by měl vědět, že je Lott až moc hodná a tohle jí prostě nevadí. Ono by to bylo asi divné, když kdysi s jedním chodila. Jistě, je tam nějaká ta rivalita, ale spíše už je to ze zvyku, aspoň jí to tak přijde. A všichni jsou jako ovečky. Říká se, že se upíři a vlkodlaci nemají rádi a tak to i musí být??
Hned po představení a drinku se objeví v šatně, kde se potřebuje převléct, Jamese si opravdu nevšimne, nejspíše už toho měla taky dost a jelikož není v tom nejlepším rozpoložení, tak to na ní nějak zvláštně dopadá, ale co už. Když jí začne pomáhat s trikem, tak se vyděsí a začne ho prosit, aby toho nechal. Když ustoupí, otočí se k němu čelem. Vypadá to, že to pochopil a ještě se omluvil.Ale i tak z něj cítí něco.. něco zvláštního.. Jako by se ho svým způsobem bála. Měla by si dávat pozor na okolní lidi a nebýt stále takhle hodná. ,,Měl.. by jsi jít.. ráda jsem tě poznala" Pousměje se a možná i silou ho dokope za dveře, neboli otevře a vyrazí ho, aby za ním mohla zavřít. Pak se opře na chvíli zády o dveře a zavře oči. Zvláštní, opravdu zvláštní... Bylo to divné, ale zapomene na to, kolik divných lidí už potkala? Jedno ví jistě, tady v baru se cítila v pohodě a svým způsobem v bezpečí, ale potkat ho třeba venku? To už si není tak jistá. Rychle si své kraťásky a triko vymění za černé šaty, vezme kabelku a zmizí zadním vchodem, jen tak pro jistotu. Od baru pak trochu přidá na kroku, ale nepoužívá upíří rychlost, ta je až moc nápadná.
--> Ulice
Hned po představení a drinku se objeví v šatně, kde se potřebuje převléct, Jamese si opravdu nevšimne, nejspíše už toho měla taky dost a jelikož není v tom nejlepším rozpoložení, tak to na ní nějak zvláštně dopadá, ale co už. Když jí začne pomáhat s trikem, tak se vyděsí a začne ho prosit, aby toho nechal. Když ustoupí, otočí se k němu čelem. Vypadá to, že to pochopil a ještě se omluvil.Ale i tak z něj cítí něco.. něco zvláštního.. Jako by se ho svým způsobem bála. Měla by si dávat pozor na okolní lidi a nebýt stále takhle hodná. ,,Měl.. by jsi jít.. ráda jsem tě poznala" Pousměje se a možná i silou ho dokope za dveře, neboli otevře a vyrazí ho, aby za ním mohla zavřít. Pak se opře na chvíli zády o dveře a zavře oči. Zvláštní, opravdu zvláštní... Bylo to divné, ale zapomene na to, kolik divných lidí už potkala? Jedno ví jistě, tady v baru se cítila v pohodě a svým způsobem v bezpečí, ale potkat ho třeba venku? To už si není tak jistá. Rychle si své kraťásky a triko vymění za černé šaty, vezme kabelku a zmizí zadním vchodem, jen tak pro jistotu. Od baru pak trochu přidá na kroku, ale nepoužívá upíří rychlost, ta je až moc nápadná.
--> Ulice
Ale vždyť já jsem fajn kluk. Milý, hodný, usměvavý, zábavný, společenský.. Když se mi to hodí. A teď se mi to náramně hodilo. Navíc, blondýnka vypadala lehce naivně. Vypadalo to, že mi věřila, ačkoliv jsem netušil, co ji k tomu vedlo. Jsem vlkodlak a ona upírka.. Je tady jistá rasová rivalita, nebo jak bych to řekl. Už jenom proto bych si být jí nevěřil. Dále pak.. Kdo chodí do baru sám? Snad jenom úchylové a zoufalci, ne? A takže jsem jí buď připadal jako zoufalec, nebo zastává jiný názor.
Blondýnka mi potom sdělí, že už brzy končí, což mi značně ulehčí plány. Přeci jenom, kdybych tady seděl déle, nebyl bych na suchu a potom bych taky nemusel zvládnout s ní někam dojít a dělat s ní věci, které jsem si přál s ní dělat.
Z neznámé blondýnky se díky představení stane Charlotte. Moc pěkné jméno. Vlastně bych se asi měl první představit já, ale to mě nenapadlo. Víte, k tomu, co jsem měl s Lott v plánu provádět jsem tak úplně nepotřeboval znát její jméno, stejně tak jako ona nepotřebovala znát to mé. Ale přeci jí nebudu své jméno zatloukat, když se mi představila.
Když konečně těch deset minut pomine, můj drink je už téměř u dna. Už když jsem přišel, nebyl jsem střízlivý a dva další drinky, přičemž jeden byl tak za dva, mimochodem, jsem už byl v mnohem lepší náladě.
Lottie se odebrala do šatny. A přesně v ten moment přišla má chvíle. Ještě jsem se rozhlédnul po baru, přičemž se mi poštěstilo zachytit pohled té brunetky. Ta by rozhodně stála za hřích. Pomyslel jsem si a potom se rovnou vydal do šaten, kde na mě už čekala moje oběť. Teda. Charlotte, čekala tam na mě Charlotte.
Zřejmě byla taky lehce přiopilá, protože i přes své upíří smysly, mezi které patřil výborný sluch, neslyšela jak jsem vešel do místnosti a šel za ní. Nebo možná slyšela? To jsem netušil a vlastně na tom ani tolik nezáleželo. Položil jsem ruce na její boky a chytnul lem trička. Musel jsem vypadat jako gentleman.. Normálně bych ho prostě jenom rozthnul. Ona mě však zastaví s tím, že je zadaná a že tohle nesmíme. Chtěl jsem se smát. Holčičko, copak nevíš, že tohle je mi naprosto ukradené? Chtěl jsem jí říct, nicméně, jenom jsem se omluvně usmál a udělal krok do zadu, zároveň jsem zvedl ruce, jako kdybych se vzdával. "Promiň Charlotte.. Špatně jsem to pochopil.." Usměji se omluvně. Samozřejmě, špatně pochopil.. Kdyby jen tušila. "Omlouvám se.." Řeknu a dokonce u toho vypadám, že je mi to opravdu líto. Opravdu bych mohl být herec..
Blondýnka mi potom sdělí, že už brzy končí, což mi značně ulehčí plány. Přeci jenom, kdybych tady seděl déle, nebyl bych na suchu a potom bych taky nemusel zvládnout s ní někam dojít a dělat s ní věci, které jsem si přál s ní dělat.
Z neznámé blondýnky se díky představení stane Charlotte. Moc pěkné jméno. Vlastně bych se asi měl první představit já, ale to mě nenapadlo. Víte, k tomu, co jsem měl s Lott v plánu provádět jsem tak úplně nepotřeboval znát její jméno, stejně tak jako ona nepotřebovala znát to mé. Ale přeci jí nebudu své jméno zatloukat, když se mi představila.
Když konečně těch deset minut pomine, můj drink je už téměř u dna. Už když jsem přišel, nebyl jsem střízlivý a dva další drinky, přičemž jeden byl tak za dva, mimochodem, jsem už byl v mnohem lepší náladě.
Lottie se odebrala do šatny. A přesně v ten moment přišla má chvíle. Ještě jsem se rozhlédnul po baru, přičemž se mi poštěstilo zachytit pohled té brunetky. Ta by rozhodně stála za hřích. Pomyslel jsem si a potom se rovnou vydal do šaten, kde na mě už čekala moje oběť. Teda. Charlotte, čekala tam na mě Charlotte.
Zřejmě byla taky lehce přiopilá, protože i přes své upíří smysly, mezi které patřil výborný sluch, neslyšela jak jsem vešel do místnosti a šel za ní. Nebo možná slyšela? To jsem netušil a vlastně na tom ani tolik nezáleželo. Položil jsem ruce na její boky a chytnul lem trička. Musel jsem vypadat jako gentleman.. Normálně bych ho prostě jenom rozthnul. Ona mě však zastaví s tím, že je zadaná a že tohle nesmíme. Chtěl jsem se smát. Holčičko, copak nevíš, že tohle je mi naprosto ukradené? Chtěl jsem jí říct, nicméně, jenom jsem se omluvně usmál a udělal krok do zadu, zároveň jsem zvedl ruce, jako kdybych se vzdával. "Promiň Charlotte.. Špatně jsem to pochopil.." Usměji se omluvně. Samozřejmě, špatně pochopil.. Kdyby jen tušila. "Omlouvám se.." Řeknu a dokonce u toho vypadám, že je mi to opravdu líto. Opravdu bych mohl být herec..
Fajn, nemusel by jí to říkat zrovna takhle, nejspíše by jí to dokázalo vyděsit a nebylo to zrovna dvakrát přijemné, ale aspoň by si na něj dávala pak pozor a ne jak teď, že se s ním naprosto normálně baví a možná tak okrajově i laškuje. Ale tohle je prostě její způsob práce. Díky tomu má spoustu pravidelných zákazníků a vlastně i nové kamarády a za to to stojí. Bohužel není dobrá v tom, aby odhladla člověka na první pohled. Vesměs vždy se jí to nějak dařilo, ale u Jamese? Ať se snaží, jak se snaží, bere ho jako v pohodě kluka, docela příjemného. Jo, kdyby jen věděla. Stejně jako on už je i ona v podnapilém stavu. Nemohla by si to normálně dovolit, ale když je ke konci směny a jako upír může dělat, jakože nic. Má ještě i dobré smysly, ale trochu už rozostřené no.. Ujasní mu dobu, za jak dlouho končí. Deset minut není nějak extra moc, mohl by to přežít a nevypadá, že by mu to nějak vadilo. Ještě dodá to velice, až se na něj musí usmát, stejně jak on vesele. Sakra je to dobrý herec, kdyby měla klobouk, tak ho před ním snad i smekne, ale takhle? No vlastně to zatím ani neví, teď jde o to, jestli je to dobře a nebo ne. Nachystá oboum drinky a jeden mu předá a rovnou se začne seznamovat, aby aspoň věděla, s kým má tu čest. Takže James. Fajn, tenhle drink naprosto přehnala, ale co? Možná si vážně potřebovala dodat nějakou tu kuráž. Navíc nemá ani nějak extra dobrou náladu, v poslední době se s Alexem hodně míjejí a jí to mrzí a bolí, ale nedá se s tím nic dělat. Proto hledá útěchu v práci a je tu více jak doma.
Po drinku oznámí Jamesovi, že se jde převléct, souhlasí s tím a tak s úsměvem opustí bar. Není to těžké se trefit do dveří, být člověkem, aby by si nabančila, ale své smysly ještě dokáže používat a tak se nějak dostane ke skříňce, kterou otevře a začne si sundávat zástěru. Ta jde poměrně rychle. Musí si vyměnit své triko a kraťásky za šaty, ve kterých přišla. Kecala, když říkala, že dokáže své smysly ovládat, protože když vešel do šatny, tak si ho tak nějak nevšimla. Možná ho vnímala podvědomě, ale kdyby to bylo v normální čas, už by byla upíří rychlostí u něj a on byl naražený u zdi s její rukou pod jeho krkem. Ale takhle? Když jí obejme zezadu a chytne její triko, tak vypískne, leknutím hlavně teda. Jeho rty u jejího ucha jsou na jednu stranu strašně nepříjemné a na druhou příjemné, to je ten debilní alkohol. Rychle mu položí ruce na ty jeho a snaží se rolovat triko zpět dolů. ,,Jamesi.. tohle ne.. já jsem zadaná, tohle prostě nesmíme.." Může na ní moc dobře cítit, jak se klepe. Tohle nemá ráda a začíná si myslet, že ten nahoře je opravdu vtipálek, protože se jí to stává poměrně často, že na ní někdo něco zkouší. Třeba ale bude rozumný a hned jí pustí.. ,,Jamesi, prosím.." Řekne naléhavě a div, že se s ním o to triko nepopere. Nemůže si dovolit, aby jí takhle někdo viděl a aby přišla o Alexe, to by prostě nepřežila.
Po drinku oznámí Jamesovi, že se jde převléct, souhlasí s tím a tak s úsměvem opustí bar. Není to těžké se trefit do dveří, být člověkem, aby by si nabančila, ale své smysly ještě dokáže používat a tak se nějak dostane ke skříňce, kterou otevře a začne si sundávat zástěru. Ta jde poměrně rychle. Musí si vyměnit své triko a kraťásky za šaty, ve kterých přišla. Kecala, když říkala, že dokáže své smysly ovládat, protože když vešel do šatny, tak si ho tak nějak nevšimla. Možná ho vnímala podvědomě, ale kdyby to bylo v normální čas, už by byla upíří rychlostí u něj a on byl naražený u zdi s její rukou pod jeho krkem. Ale takhle? Když jí obejme zezadu a chytne její triko, tak vypískne, leknutím hlavně teda. Jeho rty u jejího ucha jsou na jednu stranu strašně nepříjemné a na druhou příjemné, to je ten debilní alkohol. Rychle mu položí ruce na ty jeho a snaží se rolovat triko zpět dolů. ,,Jamesi.. tohle ne.. já jsem zadaná, tohle prostě nesmíme.." Může na ní moc dobře cítit, jak se klepe. Tohle nemá ráda a začíná si myslet, že ten nahoře je opravdu vtipálek, protože se jí to stává poměrně často, že na ní někdo něco zkouší. Třeba ale bude rozumný a hned jí pustí.. ,,Jamesi, prosím.." Řekne naléhavě a div, že se s ním o to triko nepopere. Nemůže si dovolit, aby jí takhle někdo viděl a aby přišla o Alexe, to by prostě nepřežila.
Za tu dobu co je s Noelem si prostě na vlkodlačí puch zvykla. Takže pro ni nebylo nijak zvláštní když přišel do baru James a naprosto mu nevěnovala pozornost. Proto si taky nevšimnula, že po ní kouká a kdyby mu viděla do hlavy? No řekněme, že by se jí jeho myšlenky zrovna dvakrát nelíbily.
Potom ze sebe tak nějak nesouvisle vyžbleptá, proč vlastně s Noelem zůstává.. Jasně proč? To byla otázka. Vlastně to sama netušila. Bylo to něco v něm, co ji nutilo s ním zůstat. Bylo to něco v něm, co ji nutilo cítit se v jeho přítomnosti tak dobře, bát se o něj, když ho srazí ta podělaná dodávka, mít strach, že ji nepřijmou jeho dcery a že jí dá kopačky.
"Jsem, jenom má super izolepu, kterou se zpravuji.Takže to nepoznáš. Říká se jí whiskey."
Stejnou otázku pak položí Julienovi.. A on vypadá, že je na tom úplně stejně jako ona. "Ujížděl jsi na blonďatých blbkách?" Ušklíbne se. Vlastně na tom nebylo nic zlého. Každý máme svoje.. Ona ujížděla celých 50 let na chlapech, co chodí do nevěstince. Ale tam to bylo trošku jinak. Ani se na Lottynku neohlédne, něco jí říká, že není tak hloupá, aby si myslela, že hned mluví o ní.
Roelie měla jeden jediný vážný vztah. S Elliotem a ten ji pěkně naočkoval, takže se do dalších vztahů nehrnula. Potom však přišel Abraham. Pomotal jí celou hlavu, proměnil ji a ona nakonec přišla o všechno. A nakonec ji opustil i Abraham. A ona se na něj tak upnula, že prostě od té doby nepotřebovala nikoho jiného. Bylo to, jako kdyby se upnula na nedosažitelné, protože věděla, že ho nikdy nedohoní, ale zároveň to pro ni bylo omluvou, aby nemusela hledat nikoho jiného. Jako kdyby měla na čele přivázanou tyčku s mrkví a za tou se neustále honila. Chápete co myslím, ne? Vždycky to bývá v animácích.
Nehodlá do Juliena sťourat a vyptávat se ho, co to mělo být.. Je to jeho věc. Pokud jí to bude chtít říct, řekne jí to, nebude ho nutit.. Radši potom pronese něco o tom, že jí 5 sklenek nepomohlo a Julien přijde dobrým nápadem, že zkusí něco silnějšího.
"To vůbec nezní špatně.. Začíná tady být na můj vkus nějak moc plno.." Přikývne a když Julien zmíní něco o smradu, tak se zmateně rozhlédne po baru. Jasně, přišel nový vlkodlak. Setká se na malou chvíli s Jamesovým pohledem, nevěnuje tomu však nijak zvlášť pozornost. "Jasně, já už jsem tak nějak zvyklá.." Usměje se. Jasně, Noel je taky pejsek.
Potom ze sebe tak nějak nesouvisle vyžbleptá, proč vlastně s Noelem zůstává.. Jasně proč? To byla otázka. Vlastně to sama netušila. Bylo to něco v něm, co ji nutilo s ním zůstat. Bylo to něco v něm, co ji nutilo cítit se v jeho přítomnosti tak dobře, bát se o něj, když ho srazí ta podělaná dodávka, mít strach, že ji nepřijmou jeho dcery a že jí dá kopačky.
"Jsem, jenom má super izolepu, kterou se zpravuji.Takže to nepoznáš. Říká se jí whiskey."
Stejnou otázku pak položí Julienovi.. A on vypadá, že je na tom úplně stejně jako ona. "Ujížděl jsi na blonďatých blbkách?" Ušklíbne se. Vlastně na tom nebylo nic zlého. Každý máme svoje.. Ona ujížděla celých 50 let na chlapech, co chodí do nevěstince. Ale tam to bylo trošku jinak. Ani se na Lottynku neohlédne, něco jí říká, že není tak hloupá, aby si myslela, že hned mluví o ní.
Roelie měla jeden jediný vážný vztah. S Elliotem a ten ji pěkně naočkoval, takže se do dalších vztahů nehrnula. Potom však přišel Abraham. Pomotal jí celou hlavu, proměnil ji a ona nakonec přišla o všechno. A nakonec ji opustil i Abraham. A ona se na něj tak upnula, že prostě od té doby nepotřebovala nikoho jiného. Bylo to, jako kdyby se upnula na nedosažitelné, protože věděla, že ho nikdy nedohoní, ale zároveň to pro ni bylo omluvou, aby nemusela hledat nikoho jiného. Jako kdyby měla na čele přivázanou tyčku s mrkví a za tou se neustále honila. Chápete co myslím, ne? Vždycky to bývá v animácích.
Nehodlá do Juliena sťourat a vyptávat se ho, co to mělo být.. Je to jeho věc. Pokud jí to bude chtít říct, řekne jí to, nebude ho nutit.. Radši potom pronese něco o tom, že jí 5 sklenek nepomohlo a Julien přijde dobrým nápadem, že zkusí něco silnějšího.
"To vůbec nezní špatně.. Začíná tady být na můj vkus nějak moc plno.." Přikývne a když Julien zmíní něco o smradu, tak se zmateně rozhlédne po baru. Jasně, přišel nový vlkodlak. Setká se na malou chvíli s Jamesovým pohledem, nevěnuje tomu však nijak zvlášť pozornost. "Jasně, já už jsem tak nějak zvyklá.." Usměje se. Jasně, Noel je taky pejsek.
Copak jsem jí měl říct: Jo hele, tamta brunetka vypadá slibně, ale je tam teď s tím upířím maníkem, takže je zatím rušit nebudu, jenom si potřebuji najít někoho, kým se zabavím, než brunetka bude volná. A proto pozvu tebe a během naší konverzace a tě budu opakovaně ve své mysli vraždit. Ale no tak. Tak hloupý nejsem. Bavit se s blondýnkám nebyla taková sranda, ovšem, pořád to byla větší zábava, než sedět sám a jenom čuchat upíry a pít sám. Navíc, už když jsem přišel, tak jsem byl lehce opilý, další drink tomu jenom pomohl, takže v tomhle podnapilém stavu vypadaly blondýnky o něco více snesitelněji.
"Velice rád počkám.." Usměji se na ni, skoro až vesele, jako kdybych snad měl i dobré úmysly. Jasně, zřejmě každá žena by se měla bát, částečně. Potuluje se tady po světě spousta úchylů. Jenomže Lottie by se musela bát i horších věcí, než jenom třeba znásilnění, kdybych si ji vzal do parády. Nebudeme však předbíhat. Co kdybych se začal moc těšit a ono nakonec nic? Usměji se, když mi podá ten drink.
"James.." Řeknu a ťuknu si s ní, u čehož se jí upřeně dívám do očí. Jako kdybych jí viděl až pomalu do žaludku. Upiji se ze své sklenice a ušklíbnu se, když zjistím jak silný ten drink je. Že by si blondýnečka chtěla dodat odvahu?
"Dobře.." Kývnu, když řekne, že se zajde převléct. Neřeknu, že tady na ni počkám. Možná protože to nemám v plánu. Bedlivě sleduji, do kterých dveří zapadne, abych věděl, kde má šatnu a hned jakmile klapnou, tak se vydám za ní. Ještě předtím dopiji svůj drink. Takže mám už docela naváto, stále se však nemotám.
Dojdu až ke dveřím, které vedou do šatny a bez klepání zatáhnu za kliku, takže otevřu dveře. Potichu, takže mě ani nemusí slyšet, ale i kdyby, během minutky jsem u ní. Opatrně ji obejmu ze zadu a chytnu lem jejího trička. Nahnu se k jejímu uchu a zašeptám "Počkej.. Pomůžu ti.." Brouknu a začnu vytahovat její tričko.
"Velice rád počkám.." Usměji se na ni, skoro až vesele, jako kdybych snad měl i dobré úmysly. Jasně, zřejmě každá žena by se měla bát, částečně. Potuluje se tady po světě spousta úchylů. Jenomže Lottie by se musela bát i horších věcí, než jenom třeba znásilnění, kdybych si ji vzal do parády. Nebudeme však předbíhat. Co kdybych se začal moc těšit a ono nakonec nic? Usměji se, když mi podá ten drink.
"James.." Řeknu a ťuknu si s ní, u čehož se jí upřeně dívám do očí. Jako kdybych jí viděl až pomalu do žaludku. Upiji se ze své sklenice a ušklíbnu se, když zjistím jak silný ten drink je. Že by si blondýnečka chtěla dodat odvahu?
"Dobře.." Kývnu, když řekne, že se zajde převléct. Neřeknu, že tady na ni počkám. Možná protože to nemám v plánu. Bedlivě sleduji, do kterých dveří zapadne, abych věděl, kde má šatnu a hned jakmile klapnou, tak se vydám za ní. Ještě předtím dopiji svůj drink. Takže mám už docela naváto, stále se však nemotám.
Dojdu až ke dveřím, které vedou do šatny a bez klepání zatáhnu za kliku, takže otevřu dveře. Potichu, takže mě ani nemusí slyšet, ale i kdyby, během minutky jsem u ní. Opatrně ji obejmu ze zadu a chytnu lem jejího trička. Nahnu se k jejímu uchu a zašeptám "Počkej.. Pomůžu ti.." Brouknu a začnu vytahovat její tričko.
Hned, co James poctil bar svou přítomností, jeho vůně okamžitě Juliena praštila přes nos. Ale co, i štěňata musí občas smočit čumák ve whiskey nebo v gin tonicu jako James. Koneckonců, teď momentálně má Julien svých problémů dost, takže až na tu vůni mu ten týpek nepřijde nijak divný, takže si ani nevšimne, že poočku kouká po Roelii, to že mluví z blonckou zaznamená....ale kdo s ní nemluví.
To, co Roelína uvedla jako důvod, mu vůbec nezní cize. Vyslechne ji s vážnou tváří. ,,Elí, nejsi rozbitá..." Řekne až podezřele vřele...navíc to oslovení. Možná to je z toho chlastu, každopádně prsty v tom má zase Sofia. Ona vlastně taky může za to, že Jul potkal Roelii, takže by tu ve finále neměl skuhrat, jak je hrozná, a radši jí poděkovat, že mu našla někoho, kdo mu pomůže překonat počáteční příšerný stav, když pár let nevidíš pití a pak se víckrát za sebou ožereš do němoty. Pak je řada na Julienovi, protože Roelie se zeptá právě na Sofii. ,,Je jiná...v něčem jsme stejní. Navíc se od ní nemůžu...nemůžu nějak odtrhnout. Není jako všechny ty blonďatý blbky..." Pronese a až potom se opatrně koukne, jestli Lott čirou náhodou není poblíž. Té by totiž zrovna křivdit nechtěl, protože s barmany má být člověk pořád zadobře...a protože svůj verdikt nad blondýnami pronesl neuváženě nahlas.
Julien jako člověk jinou ženu než Anniken nepoznal a jako upírovi mu to tak nějak bylo vždycky jedno....když našel lepší model, prostě ho zkusil, pokud obstál, vyměnil ho za ten starý, pokud ne, stejně ho za ten starý vyměnil, protože ona to tak chtěla...Anniken to tak chtěla. Takže ano, jsou se Sofií vlastně skoro stejní.
Od partnerů se nakonec dostanou až k dětem. Jestli je něco ošemetné téma, tak tohle speciálně. Každopádně provede to s Julienem to, co to s ním provede, takže nakonec vypění a skončí v objetí Roelie. Nikdy víc si nepřál, aby to byla Sofia, jenže ta teď někde pravděpodobně vyřizuje svoje "povinnosti". Yeees, jealousy....will drive you mad!!! Stále dokola. Asi málo pijí.
Když pak Roelie řekne, že jí ani 5 sklenek nepomohlo, musí uznat, že on je na tom stejně, proto tak nějak povolí objetí a pronese svůj absolutně skvělý nápad. ,,Hele od posledně už na pokoji žádnej chlast nemám, ale možná bychom mohli koupit flašku tady a zlejt se někde v přírodě...nebo aspoň ne v tomhle smradu..." Začíná být trochu uvolněnější díky alkoholu, protože jinak by byl ostražitější. Nerad si dělá nepřátele v řadách pejsků, ačkoliv je zrovna dvakrát nemusí
To, co Roelína uvedla jako důvod, mu vůbec nezní cize. Vyslechne ji s vážnou tváří. ,,Elí, nejsi rozbitá..." Řekne až podezřele vřele...navíc to oslovení. Možná to je z toho chlastu, každopádně prsty v tom má zase Sofia. Ona vlastně taky může za to, že Jul potkal Roelii, takže by tu ve finále neměl skuhrat, jak je hrozná, a radši jí poděkovat, že mu našla někoho, kdo mu pomůže překonat počáteční příšerný stav, když pár let nevidíš pití a pak se víckrát za sebou ožereš do němoty. Pak je řada na Julienovi, protože Roelie se zeptá právě na Sofii. ,,Je jiná...v něčem jsme stejní. Navíc se od ní nemůžu...nemůžu nějak odtrhnout. Není jako všechny ty blonďatý blbky..." Pronese a až potom se opatrně koukne, jestli Lott čirou náhodou není poblíž. Té by totiž zrovna křivdit nechtěl, protože s barmany má být člověk pořád zadobře...a protože svůj verdikt nad blondýnami pronesl neuváženě nahlas.
Julien jako člověk jinou ženu než Anniken nepoznal a jako upírovi mu to tak nějak bylo vždycky jedno....když našel lepší model, prostě ho zkusil, pokud obstál, vyměnil ho za ten starý, pokud ne, stejně ho za ten starý vyměnil, protože ona to tak chtěla...Anniken to tak chtěla. Takže ano, jsou se Sofií vlastně skoro stejní.
Od partnerů se nakonec dostanou až k dětem. Jestli je něco ošemetné téma, tak tohle speciálně. Každopádně provede to s Julienem to, co to s ním provede, takže nakonec vypění a skončí v objetí Roelie. Nikdy víc si nepřál, aby to byla Sofia, jenže ta teď někde pravděpodobně vyřizuje svoje "povinnosti". Yeees, jealousy....will drive you mad!!! Stále dokola. Asi málo pijí.
Když pak Roelie řekne, že jí ani 5 sklenek nepomohlo, musí uznat, že on je na tom stejně, proto tak nějak povolí objetí a pronese svůj absolutně skvělý nápad. ,,Hele od posledně už na pokoji žádnej chlast nemám, ale možná bychom mohli koupit flašku tady a zlejt se někde v přírodě...nebo aspoň ne v tomhle smradu..." Začíná být trochu uvolněnější díky alkoholu, protože jinak by byl ostražitější. Nerad si dělá nepřátele v řadách pejsků, ačkoliv je zrovna dvakrát nemusí
Jen ona se může v práci cítit dobře, opravdu nezná moc v okolí lidi, co by chodili do práce s nadšením. Ale Lott taková je. Má ráda společnost lidí a tady jí má vždy dost. Obsluhuje a snaží se se všemi bavit, když se odprosila od Roeli a Juliena, tak se věnuje muži, který se jí vlastně ani nepředstavil, ale tak je to barmanka, ne nějaká kamarádka, že? I když i tou by mohla být. Och jak je naivní a netuší, co se skrývá v Jamesové palici, ale kdyby to věděla.. jo měla by strach. Bylo jí už násilně ublíženo dost a kdyby se k tomu něco přidalo?? Kdoví, jak by to snesla. Poradí mu, jak se s někým seznámit a on jí odpoví stylu že tady není nikdo kdo by za to stál. Usměje se na něj mile a pokýve hlavou, pak se rozhlédne. Opravdu to dnes v baru nestojí za moc, ale zase Roeli a Julien nevypadají špatně.. jako jo, Jul je trochu neotesaný, ale tak když si vyslechla, co vše má za sebou.. tak vlastně proč ne.
Když pak řekne tu další větu, tak se podívá na hodinky. ,,Když počkáte ještě.. deset minut?" Nadzvihne obočí, dnešek opravdu utekl, ale to se není co divit, ono směny v baru utíkají vždy docela rychle. Jelikož je tady v SH barmanek opravdu hodně, tak tady nemusí trávit směny až do rána, i když někdy tady zůstane i dobrovolně. Ale když teď nemusí, tak proč by nemohla strávit večer s někým? Během těch minut jim připraví opravdu dva silné drinky a jeden postaví před něj. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu a ťukne si s ním. Pak do sebe hodí ten opravdu silný drink. ,,Jen se skočím převléct a můžeme si pak dát ještě nějaký ten drink" Objasní mu svůj plán a odebere se do šaten, kde zamíří ke svým věcem a začne si pomalu sundávat zástěru. Její pohyby jsou trochu nekoordinované, přece jen v sobě má tři panáky a teď smrtelný drink.
Když pak řekne tu další větu, tak se podívá na hodinky. ,,Když počkáte ještě.. deset minut?" Nadzvihne obočí, dnešek opravdu utekl, ale to se není co divit, ono směny v baru utíkají vždy docela rychle. Jelikož je tady v SH barmanek opravdu hodně, tak tady nemusí trávit směny až do rána, i když někdy tady zůstane i dobrovolně. Ale když teď nemusí, tak proč by nemohla strávit večer s někým? Během těch minut jim připraví opravdu dva silné drinky a jeden postaví před něj. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu a ťukne si s ním. Pak do sebe hodí ten opravdu silný drink. ,,Jen se skočím převléct a můžeme si pak dát ještě nějaký ten drink" Objasní mu svůj plán a odebere se do šaten, kde zamíří ke svým věcem a začne si pomalu sundávat zástěru. Její pohyby jsou trochu nekoordinované, přece jen v sobě má tři panáky a teď smrtelný drink.
"No, upřímně.. Být s ním vůbec nebylo v plánu. Jenže potom prostě. Je v něm něco víc. Nebo spíš mám pocit, že je stejně rozbitý, jako já." Zamumle. Vlastně to ani moc nedává smysl, ačkoliv vlastně dává. Nebýt toho momentu, když ji tehdy prokouknul, u něj v kuchyni a potom se o ni postaral.. Řekněme, že by mohla být někde jinde. "Asi mělu sračky, málo piju.." Řekne potom nespokojeně a aby to napravila, pořádně se napije. "A co ty? Co tě u ní pořád drží? Co je na té tvojí Milé tak zvláštního, že jsi ji ještě neposlal do háje, za to co ti provádí?" Byla to asi dost zbytečná otázka. Vlastně naprosto. Ona to chápala. Věděla proč on zůstává, jenom nechápala, proč mu Sofie pořád ubližuje. Co nutí člověka podvádět? Je to adrenalin? Je sex, když je takhle "zakázaný" lepší? Ano, ona byla jedna z těch, se kterými manžílci podváděli své manželky, ať už v nevěstinci, nebo jinde.. Ale sama ještě nikdy v pozici toho, kdo podvádí nebyla.
Nějakým způsobem se dostanou od nevěstince až k dětem. Ona nikdy nad dětmi nepřemýšlela. Ano, tehdy s Elliotem její vaječníky možná předváděli psí kusy, a hormony jí nutili se rozplývat nad malými skřety, kteří nedávno opustili lůno jejich matky, ale od té doby, co je.. Tím čim je, ji ani jednou nenapadlo, že by ona mohla mít dítě. Možná protože má od mala zafixované, že děti se rodí z lásky. Když se dva milují tak moc, až jim prostě jejich samotná láska nestačí, takže si udělají miminko, které je potom důkazem toho, jak moc se milují. A ona prostě ještě nikdy nepotkala nikoho, koho by natolik milovala, aby s ním chtěla mít dítě.. Dobrá, tohle zní možná jako vysvětlení pro dítě ze školky, ale opravdu to takhle brala. Ona vznikla z lásky.. Vincent Amélii neskonale miloval, jenom jejichh lásce prostě nebylo přáno. Proto skončila v sirotčinci. Kdyby to tak jenom doopravdy bylo. Teď se děti rodí z neopatrnosti a hlouposti.
Ovšem, teď její myšlenky jdou stranou. Pozoruje, jak Julien vybuchne a potom čeká na další možný výbuch, proto ho jenom chytí za ruku.. On ji však potom obejme a ona tak ví, že už je to.. V pohodě? Proto kolem něj omotá své hubené paže, jemně ho hladí rukou po zádech. Jasně že jí vrtá hlavou, co tohle u něj vyvolalo.. Tedy, ví co to vyvolalo, to téma děti, ale proč? Měl snad dítě, které umřelo? Nebo.. Předtím říkal něco o mrtvé ženě, možná se s ní o dítě pokoušel.. Ovšem, otázky nechala být. Očividně nebyl ve stavu, kdy by byl schopen se o tom bavit a tak ho jenom objímala a hladila ho po zádech, aby se uklidnil.
"To bychom nejspíš měli.. Mám v sobě pět sklenek a ještě pořád to bolí.." Uchechtne se.
Nějakým způsobem se dostanou od nevěstince až k dětem. Ona nikdy nad dětmi nepřemýšlela. Ano, tehdy s Elliotem její vaječníky možná předváděli psí kusy, a hormony jí nutili se rozplývat nad malými skřety, kteří nedávno opustili lůno jejich matky, ale od té doby, co je.. Tím čim je, ji ani jednou nenapadlo, že by ona mohla mít dítě. Možná protože má od mala zafixované, že děti se rodí z lásky. Když se dva milují tak moc, až jim prostě jejich samotná láska nestačí, takže si udělají miminko, které je potom důkazem toho, jak moc se milují. A ona prostě ještě nikdy nepotkala nikoho, koho by natolik milovala, aby s ním chtěla mít dítě.. Dobrá, tohle zní možná jako vysvětlení pro dítě ze školky, ale opravdu to takhle brala. Ona vznikla z lásky.. Vincent Amélii neskonale miloval, jenom jejichh lásce prostě nebylo přáno. Proto skončila v sirotčinci. Kdyby to tak jenom doopravdy bylo. Teď se děti rodí z neopatrnosti a hlouposti.
Ovšem, teď její myšlenky jdou stranou. Pozoruje, jak Julien vybuchne a potom čeká na další možný výbuch, proto ho jenom chytí za ruku.. On ji však potom obejme a ona tak ví, že už je to.. V pohodě? Proto kolem něj omotá své hubené paže, jemně ho hladí rukou po zádech. Jasně že jí vrtá hlavou, co tohle u něj vyvolalo.. Tedy, ví co to vyvolalo, to téma děti, ale proč? Měl snad dítě, které umřelo? Nebo.. Předtím říkal něco o mrtvé ženě, možná se s ní o dítě pokoušel.. Ovšem, otázky nechala být. Očividně nebyl ve stavu, kdy by byl schopen se o tom bavit a tak ho jenom objímala a hladila ho po zádech, aby se uklidnil.
"To bychom nejspíš měli.. Mám v sobě pět sklenek a ještě pořád to bolí.." Uchechtne se.
Snad bych si i všiml, že se ta blondýnka nebaví jenom semnou, že nejsem jediným středem jejího zájmu. Možná bych si i časem všiml, že se culí na celé kolo, že se hýbe do rytmu hudby, protože ji to baví. Jenže, to by mi to nesmělo být naprosto ukradené. Ano, byl jsem gentleman, uměl jsem s lidmi manipulovat, všímat si drobností, jenže, když šlo o blondýnky.. No, řekněme, že jediný důvod, proč se o nějakou zajímat by byl ten, že bych jí později mohl ublížit. Opakovaně. Brutálně.
"Bohužel, zatím mě nikdo nezaujal natolik, abych byl ochoten takový krok udělat." No dobrá, možná jsem trochu lhal. Ta brunetka.. Ach, ta mi zřejmě dneska nedá spát, pokud odejdu a budu se muset spokojit jenom s pohledy. Jinak to ovšem byla pravda. V tomhle baru nebylo zas tolik krásných dam a pokud, měli už společnost, stejně jako brunetka. No jo, možná jsem přeci jenom přišel pozdě, jinak bych si stihl nějakou.. Ulovit. Takže se, bohužel, budu muset prozatím smířit s tou uculenou blondýnkou.. Nejraději bych jí ty vlasy skalpoval.
"Ovšem, pokud to nemáte zakázáno, mohl bych na něco pozvat vás.. Zpříjemnit vám večer.." A potom bys mohla zpříjemnit večer ty mně. Usmíval jsem se na blondýnku podmanivě, ačkoliv mé momentální myšlenky zrovna úsměvné nebyly. Tedy, pro mě ano, ale blondýnka by se zřejmě moc nesmála. A tak by to bylo správně.
"Bohužel, zatím mě nikdo nezaujal natolik, abych byl ochoten takový krok udělat." No dobrá, možná jsem trochu lhal. Ta brunetka.. Ach, ta mi zřejmě dneska nedá spát, pokud odejdu a budu se muset spokojit jenom s pohledy. Jinak to ovšem byla pravda. V tomhle baru nebylo zas tolik krásných dam a pokud, měli už společnost, stejně jako brunetka. No jo, možná jsem přeci jenom přišel pozdě, jinak bych si stihl nějakou.. Ulovit. Takže se, bohužel, budu muset prozatím smířit s tou uculenou blondýnkou.. Nejraději bych jí ty vlasy skalpoval.
"Ovšem, pokud to nemáte zakázáno, mohl bych na něco pozvat vás.. Zpříjemnit vám večer.." A potom bys mohla zpříjemnit večer ty mně. Usmíval jsem se na blondýnku podmanivě, ačkoliv mé momentální myšlenky zrovna úsměvné nebyly. Tedy, pro mě ano, ale blondýnka by se zřejmě moc nesmála. A tak by to bylo správně.
Hned co před něj postaví drink se ho otáže. Ne, že by tak mluvila jen s ním, je zvyklá v baru mluvit s každým, vlastně i proto jí tam mají lidi rádi. Není to prostě jen barmanka, co by dala drink, ani se neusmála, ani nic podobného. Je komunikativní a usměvavá a proto jí tahle práce baví a jde to na ní vidět. Na její otázku jí odpoví zajímavým stylem, ale není zase tak naivní, aby si myslela, že je to pozvání pro ní a pokud by bylo, stejně je v práci a nemohla by, takže tak.
,,Není nic jednoduššího, než koupit dvě sklenky, vstát a k někomu se přidat" Poradí mu s úsměvem a ne, nemyslí teď sebe, možná tak, kdyby nebyla v práci, ale to ona bohužel je. Jak je krásné, že člověk nemůže slyšet myšlenky ostatních lidí. Kdyby tomu tak bylo a šlo by to, na světě by nezůstal jeden člověk, co by nebyl s nikým rozhádaný. Byl by to naprostý konec, myšlenkám se prostě neubráníš, ať už chceš sebevíce.
,,Není nic jednoduššího, než koupit dvě sklenky, vstát a k někomu se přidat" Poradí mu s úsměvem a ne, nemyslí teď sebe, možná tak, kdyby nebyla v práci, ale to ona bohužel je. Jak je krásné, že člověk nemůže slyšet myšlenky ostatních lidí. Kdyby tomu tak bylo a šlo by to, na světě by nezůstal jeden člověk, co by nebyl s nikým rozhádaný. Byl by to naprostý konec, myšlenkám se prostě neubráníš, ať už chceš sebevíce.