Rozhodně mu neuniklo to, jak se dívala na cigaretu, kterou v klidu dokuřoval a poté jí uhasil ještě o trochu mokré dno skleničky od whiskey. Nijak to ale nekomentoval. Někomu kouření vadilo a někomu ne, tak už to zkrátka bylo a s tím byl smířený. Právě proto neměl potřebu do ní nějak rýpat právě kvůli tomuhle. V tu chvíli se ale nebránil vzpomínkám na Logana a na to, jak spolu tu první noc, kdy se poznali, jen stáli u okna, tiše si povídali a všude kolem nich byla tma. Až na měsíc, který svítil okny dovnitř. Také si vzpomene na to, jak každou sekundu doufal, aby už znovu potáhl z cigarety a on tak alespoň na pár sekund mohl lépe vidět do jeho obličeje. S mírným zamračením pustil cigaretu a přisunul se blíže k brunetce.
Poznal, jak začínala být nejistá a o to více ho v tom usvědčila svou tichou odpovědí, což znělo, jako nějaké kňourání. Z úst se mu vydere tiché uchechtnutí, ale jinak nepromluví. Pouze si nad tím zavrtí hlavou a poté už jen sleduje, jak ještě více znejistila, když jí dal vlasy pryč z krku. Slyšel, jak se jí zastavilo srdce. Bála se ho? Překvapeně pozvedl obočí a pozoruje její obličej. Ale jen do té doby, dokud jim nepřinesou whiskey. Už už se chtěl také napít, ale to vidí, jak to do sebe dívka ihned kopne a pak se rozkašle. Tak tohle bylo doopravdy něco. Ještě když se chtěla pak bránit slovy, aby na ní nesahal a dodala to "prosím", které mu z toho připadalo asi nejvíce hloupé. Pozvedl koutky a svou skleničku položil zpět na bar. Trochu více se k ní nahne, ale to pouze z toho důvodu, aby jeho následující slova mohly zachytit jen její uši a ne uši někoho jiného. „Jsi vlkodlak, ale chováš se spíše jako štěně jorkšíra, vždyť o nic nejde,“ poví tentokrát už o trochu jemnějším hlasem. Stále se ovšem usmíval a sledoval její výraz. „Já tě tu nehodlám před celým barem zakousnout a vysát z tebe i krev z konečků prstů na nohou,“ dodá ještě stejně potichu a pak už se znovu narovná.
Konečně se napije ze své skleničky a prohrábne si své vlasy, které ho znovu přestávají poslouchat a snaží se mu padat do obličeje a to především do očí. Kdyby byl chytřejší, udělal by si na hlavě nějaký ten z těch trapných culíčků a drdůlků, co teď všichni kolem měli na palicích, ale netoužil po tom, aby vypadal jako cibule, proto nadále trpěl a nechával vlasy, aby mu čas od času neposlušně spadly do očí.

Dívka vypadala až příliš ponořená ve svých vlastních myšlenkách a to se mu zrovna dvakrát nelíbilo. Začínal si tak myslet, že je jedním z mnoha typů žen, pro které ještě nenašel vhodné pojmenování. Byly tiché a nekomunikativní, ale jakmile se člověk dotkne něčeho, co je jejich, začnou štěkat na celou místnost. Ženy byly složité, proto si je všechny hned zařazoval do jakýchsi přihrádek a pak postupně zkoumal, co dalšího má od jaké přihrádky čekat. Bylo to sice zvláštní a spousta žen by ho za to pohřbila hluboko pod zem s dřevěným kolíkem v srdci, ale pro někoho, jako byl on, to bylo mnohem lehčí. S muži to bylo o trochu jinak, to už byla jiná kapitola. I ti ale byli složití. Teď tu ale šlo jen o uhle dívku, která seděla vedle něj, nebo z jeho pohledu před ním, a tvářila se, jako kdyby právě zkazil pomyslné rande se skleničkou martini. Alespoň tak to vypadalo, když od sebe skleničku odsunula.
Jak by to nazval on - teď na něj vyštěkla. To přirovnání bylo o to hezčí, když věděl, že vedle něj sedí vlkodlak. Takže to štěkání se vcelku i hodilo k nynější situaci. Se širokým úsměvem s vyslechl její slova, která ho zřejmě měla trochu odpálkovat, ale on nad tím jen lehce pokrčil rameny. „Vůbec to není problém,“ zavrtí hlavou a schválně svou stoličku přisune blíže k té její, což mu s jeho výškou nedělá žádný problém, protože na zem dosáhne. Což se možná o ní říct nedalo, když si jí změřil pohledem. „A nebo jen nechceš přiznat, že neumíš pořádně pít,“ poví a mrkne na ní. Tohle měla být nejspíše jakási výzva a on doufal, že se na to chytne. Nečekal na její odpověď a rovnou se ohlédl k barmanovi, který byl právě u někoho jiného, ale to ho nezastavilo v tom, aby na něj zavolal a požádal ho o dvě skleničky s whiskey, z čehož byla jedna samozřejmě pro ní.
Neměl v plánu strávit dnešní večer v baru zrovna s vlkodlakem, raději by mnohem křehčího člověka, ale když už se tu ta brunetka tak nabízela, musel toho využit. Potáhl z cigarety a potom už ji típl o skleničku a následně ji do ní hodil, skleničku odsunul dál, aby barmanovi naznačil, že ji může odnést. Alespoň na chvíli bylo z jeho strany ticho, ale to především z toho důvodu, že chtěl trochu času na to, aby si jí mohl znovu prohlédnout. Tušil, že by jí následujícím gestem mohl přivést do rozpaků nebo v ní vyvolat další štěknutí, ale přesto k ní vztáhne svou ruku a odhrne jí vlasy z ramene na záda, čímž se mu naskytne moc pěkný pohled na její krk. Po tváři se mu rozlije spokojený úsměv a nijak mu nevadí, že svými úsměvy by jí mohl ukázat i delší špičáky, které se před normálními lidmi snažil raději skrýt a musel své úsměvy krotit, ale teď se mu zdálo, že nemusí a proto byl i o něco více uvolněný a mohl se smát, jak chtěl.

Nemohl se ubránit pobavenému úsměvu, když si všiml toho, jak se brunetka tvářila ve chvíli, když už měl prsty ve skleničce a lovil z olivu. Tak tahle se rozhodně nebude bránit drápy. Pomyslel si přitom, když se nesnažila svou olivu bránit a tak skončila v jeho ústech a následně žaludku. Spokojeně se usměje, jako kdyby tu chuť doopravdy mohl cítit a úsměv se mu ještě více rozšíří po jejích slovech. „To já také,“ pohlédne jí do obličeje, přičemž dovolí svým očím, aby si ji trochu více prozkoumaly. Jestli ty hnědé vlasy voněly po nějakém úžasném, jahodovém šamponu, teď už zajisté stihly nabrat alespoň lehkou vůni tabáku. Tak by tomu určitě bylo i kdyby tomu nijak nepomohl a ten kouř jí do obličeje nevydechl. Nestyděl se za to, že se modrýma očima zastavil na výstřihu, který vystavovala jako kdyby přímo jen pro jeho oči. Takhle mohl rozrušit jedině ji, sebe určitě ne. Rozhodně nebyl nějaký stydlivý klučina, co by se bál dívat na věci, které se jeho očím tak pěkně nabízely. „Neměj starosti, za život ještě potkáš tolik dalších oliv...“ vysloví tónem hlasu, kterým se dávají ty laciné a hloupé rady do života.
Nezaváhá ani na chvíli a když mu přinesou skleničku whiskey, tiše poděkuje a rovnou si tu tekutinu vylije celou do krku. Rozhlédne se po pultu po nějakém popelníku, ale k jeho smůle jsou všechny poněkud daleko, takže si udělá popelník z prázdné skleničky, do které oklepe popel z cigarety, potáhne a znovu se otočí k té dívce. „Víš, že tu prodávají i mnohem, mnohem lepší pití než je tahle voda s olivou?“ pozvedne lehce obočí a prsty ukáže k její skleničce. On tomuhle moc neholdoval. Ještě, když v tom plaval kousek lidského jídla, kterým by ale nepohrdl ani na chvíli, kdyby byl člověkem. Tady v baru bylo poměrně teplo, takže si sundal z ramen koženou bundu a dal ji za sebe na židli. Ze zadní kapsy vyndal krabičku se zapalovačem. Tyhle dvě věci by docela nerad rozsedl, takže jim udělal místo na baru hned vedle skleničky, lomeno popelníku a čelem se natočil k dívce. Jedním loktem se opřel o hranu baru a tím druhým o opěradlo na židli, takže i o svou bundu.

Oblečen celý v černém, si to Chris mířil do baru, kde se rozhodl strávit dnešní noc, i když neměl v úmyslu se opít do němoty. Hlavním důvodem, proč sem zamířil, bylo to, že měl zkrátka chuť na alkohol - nebo spíše toužil po tom pocitu, který mu alkohol přinášel -, ale taktéž byl už delší dobu bez krve a to ho sem popohánělo možná ještě více. Právě na takových místech se totiž najdou povolní lidé, kteří mu rádi nastaví svůj krk a ještě za to poděkují. Neměl zrovna nejlepší náladu, ale to on většinu času. Posledních pár dní totiž proseděl jen doma. Chytla ho nějaká vlna vzpomínek, ze které se dneškem rozhodl vyhrabat a zajít se někam podívat. Bar byl tím nejideálnějším místem.
Jedinou věcí, kterou na sobě mohl upozornit ve chvíli, kdy vešel do baru, byly jeho blonďaté vlasy. Tentokrát se vykašlal na jakoukoliv jejich úpravu, jen je prohrábl rukou a nechal je tak, jak byly. Rozcuchané, trčící všemi směry a mírně vlnité na konečcích. Neobtěžoval se ani tím, zakrýt je nějakou čepicí, jako to většinou v takových dnech dělal a ještě větší námahou by pro něj bylo si je ulízat hřebenem a pak se je snažit v zrcadle jakkoliv upravit, aby nevypadal jako nějaký středoškolák. Přesto, že byl proměněn v 18 ti letech, tak ani vzhledem a už vůbec ne chováním, na to nevypadal, to už se za těch několik let naučil jaksi zkorigovat. Navíc, jeho výška mu v tom značně napomáhala.
Když vcházel do baru, ani se neobtěžoval před vchodem típnout cigaretu, kterou si po cestě zapálil. Rovnou s ní vešel dovnitř a aniž by se nějak příliš rozhlížel po okolí a hledal nějakou známou tvář, tak se posadil k pultu, kde byla spousta opuštěných a povolných duší, které se mu zrovna hodily. Bez většího přemýšlení se posadil vedle brunetky, ze které sice cítil vlkodlaka, ale jinak mu nepřipadala nijak nebezpečná. S vlkodlaky to v jeho očích nebylo tak těžké, jak se zdálo. Jen se s nimi naučit manipulovat tak, jak to oni chtějí a nenechat je se rozzuřit. Nebál se jich, jako někteří upíři mohli. Jeho největší strach pocházel ze setkání s lidmi, které bez rozloučení opustil mezi těmi lidmi byla jeho sestra, ale také Logan, na kterého se pro tentokrát snažil nemyslet a zatím se mu to dařilo. Ještě, než se stihl posadit, křikl na barmana, že si dá jednu whiskey a teprve až poté dosedl na stoličku vedle té dívky, ze které sálala nejistota na míle daleko. Potáhl dlouze z cigarety a když se rozhlížel, zaměřil svůj pohled na její drink. „Dovolíš...“ poví, přičemž jí do obličeje vydechne kouř z cigarety, jak se nahne blíž a prsty vyloví z její skleničky olivu a rovnou ji sní. Ještě si moc dobře pamatuje, jak měl tyhle věci rád, když dokázal cítit jejich chuť, takže si to nemohl odpustit. Jako kdyby se nic nedělo, narovnal se a poté už si hleděl svého. Vždyť šlo jen o olivu, ne?

"No tak neříkám, že by to nebyla dobrá podívaná" uchechtl se. Kdyby jemu čarodějnice něco provedli, rozhodně by se rád díval na tu podívanou. Viděl by je trpět. To by pro něho byla opravdu zábava. Podíval se na ni a musel se zasmát tomu co řekla. Popravdě spíš dostal záchvat. Opravdu řekla to slovo? Na její kobylku? "KArin díky za pobavení opravdu." smál se a vrtěl přitom hlavou do stran. Nevěřil, že to opravdu řekla, alespoň takové slovo mu přišlo dost vtipné. Po chvilce, když se přestal smát, podíval se na barmana a poté opět na ni. "NO dobrá jak myslíš. Tak tedy nejsem ten vhodný." pokrčil rameny a ušklíbl se. Když si to myslí tak prosím. Ale je asi pravda, že on není zrovna ten vhodný na toto. Krýt někomu záda? Chránit někoho? Na to si holka bude muset někoho jiného najít. On opravdu ne.
Potépo jeho zkoušení, pozvedl obočí a čekal tedy jak ona zareaguje. Opravdu není bábovka? Jemu to tak teda nepřijde. Když však řekla, že není taková slušná holčička jak si on myslí, zajiskřilo mu v očích. "Víš, že by nebylo na škodu mi to ukázat?" lišácky se na ni usmál. Přeci jen on nemá rád moc hodné holky.
Její souhlas ho velice potěšil a dost pobavila slova která vyslovila. Opravdu by ho dokázala kousnout? Zrovna jeho? "Ale no tak kočičko.." zasmál se a pokračoval v mluvení."Bude mi ctí být jako první kousnutý..i když nemůžu ti zaručit, že žádnou hloupost neudělám..víš já jsem tak trochu nevyzpytatelný." uchechtl se, když ho chytla za ruku vydal se k východu apoté ke svému domu, nebo spíš krásné vile?

-> Trevisův dům

"No ale víš jak. Taky dělají čáry máry. Takže čarodějnice, čarodějové .. tak je taky mohu nazvat." uchechtl se. Dělají čáry máry? Dělají ..
Jak mu začala povídat o smečce, díval se na ni a pozoroval ji. Chápal to, on sám chce jít do klanu, i když chvilkama o tom pochybuje. Přece jen dodržovat nějaká pravidla apod.. to není pro něho. On je rád když si může dělat co chce a komu chce a poslouchat někoho? No to už vůbec pro něho není. To je pro něho zabíjení. Pokud se do klanu dostane, tak to dlouho nevydrží, na to vsadí klidně i svůj krk. Ale proč to dále rozebírat, sám ani neví jestli ho tam vůbec vezmou. Hlavou tedy pokyvoval a musel se ušklíbnout nad tím když řekla partnera. "Já bych byl dobrej partner v ochraně,ale samozřejmě bych od toho očekával i trochu víc než jen tu ochranu." Zasmál se tomu. Přeci jen, by nemhl být velký kamarád s holkou. U něho to prostě nejde. Je to přeci Trevis. Trevis Reed.
Na její další slova nic neřekl až poté co domluvila. "Vidíš? Znám otobě další věci to je fajn. Bude se mi to někdy hodit věř mi." ďábelsky se na ni usmál se a poté jenom vzal do rukou sklenku s vínem a napil se. "No vidíš, tak když ti je teda dvacet sedm let? Co mi takhle ukázat, že nejsi žádná bábovka chm?" POzvedl jedno obočí a docela ho zajímalo jestli po jeho dalších slovech jeo nabídku přijme, nebo ne. Ano kdyby řekla ne, bude si o ni myslet, že ej to je ustrašená vlkodlačí holka, která se bojí upíra a když řekne jo, tak to pak bude jiná. "Takže slečno Greene, co takhle zajít se mnou ke mně domů? Mám tam skvělé víno, bourbon a mnoho dalšího pití. Lépe se poznáme, můžeme pokecat a zatancovat si. Prostě si udělat menší párty u mě doma ve dvou? Tak co? Bereš?" Znovu pozvedl jedno obočí a pousmál se. Zajímalo ho co bude teď. "Neříkej mi, že jsi ustrašená holka co se bojí upíra." mrknul na ni a už se pomalu zvedal z barové židle. "Věř mi, návštěvy u mě doma nebudeš litovat." když slezl z barové židle, natáhl k ní svoji jednu ručku a pokud ho za ní chytne, bude to souhlas. Poté půjdou k němu. Pokud nechytne a odmítne..bude to malá, ustrašená, vlkodlačí holka.

"To je pravda. Ale určitě bych je nenazvala čarodějnicemi. Mágové? Zvěromágové? Možná. Ale určitě ne čarodějnice. To je tak... hanlivé," odvětila na to zamyšleně zrzečka a strčila si pramen uvolněných vlasů za ucho. Někdy jí vlasy prostě neposlouchaly a právě dnes to byl ten den. Už jí bratr několikrát říkal, ať se ostříhá, když si furt stěžuje, ale ona to nikdy neudělala. Masonovi se její vlasy líbily a ona je taky měla až moc ráda na to, aby je ostříhala.
"Ano, přesně tak. No, smečku... nevím, jestli hledám vyloženě smečku, nejsem si jistá, zda chci zažít to, co jsem zažila dříve, ale hledám někoho, kdo je dominantní a poskytne mi ochranu. Mason tomu říkával partnerství. Ale trochu jiné, než to milostné. Jde především o to, hlídat si záda a pomáhat si. Potřebuji vedení a přítele. Slyšela jsem, že se to dá zkombinovat. Ale pořád jsem tu nenašla vhodného adepta," osvětlila mu situaci s povzdechem a zatočila skleničkou v ruce. To už se Trevis začal divit jejím slovním obratům. Zachichotala se. "Ale ne, ty hlupáčku, to je slovní obrat. Nikdy jsem neměla mladšího bratra. Ale staršího mám," vysvětlila mu trpělivě, zatímco si na prst namotávala pramínek zrzavých vlasů.
Jenže Trevis to celé... zkazil. Už to vypadalo, že by si mohli rozumět a být přáteli, ale Trevis v tom zjevně viděl něco jiného. "Je to poměrně zásadní krok a milostný vztah by mezi sebou měli lidé udržovat, pakliže se usnesou na tom, že je to vhodné. A líbání do toho patří taky," nabídla mu svůj názor a lehce naklonila hlavu na stranu, když jí políbil na ruku. To bylo milé gesto. Koutky jí povyskočily úsměvu. "A ne, nebojím se. Trevisi, dávno nejsem patnáctiletá puberťačka před první pusou. Je mi 27 let, to bych řekla, že je dost na to, aby se nebála milostných styků, ne?" usmála se a napila se vína.

Přišla řeč na pohádky a povídačky. "Jo, nedivila bych se, kdyby existovala Polednice, víly a elfové. Už chybí jen čarodějnice a trollové a je to všechno. Budu jako Hermiona. Až půjdu na záchod, zaútočí na mě troll, kvůli čemuž pak budu pobíhat po Shadowhillu a křičet: 'Troll ve sklepení! Troll ve skepení!'" zachichotala se, když se nechala unést svou fantazií. Jestli Trevis neznal Harryho Pottera, tak byl tedy kulturní vyvrhel. Rowlingová byla základ každé kvalitní četby. A to i přesto, že to není klasika.
"Ehm, ano, druhý. V bývalé smečce jsem byla s jedním klukem - Mason se jmenuje. Strávil se mnou celý čas a ochraňovali jsme se navzájem. I on je podobně submisivní, jako já. Byl jako můj mladší bráška, kterého jsem nikdy neměla," zasnila se nad vzpomínkou blonďatého chlapce s jasně modrýma očima a uculila se. Tolik jí chyběl.
Už to vypadalo, že to bude velice příjemný večer, když se Trevis zachoval dosti nečekaně. A zjevně neuváženě. Zrzečka pozvedla své obočí. Nakonec jen zavrtěla hlavou a usmála se. "Sice mi to lichotí, ale pořád to nic nemění na tom, že se známe jen chvilku. A já nejsem jedna z těch, co se po chvíli známosti pouští do nějakých větších akcí. Myslím, že na to jsem rozumná dost. Tuhle puberťáckou neuváženost mám už snad za sebou," vysvětlila mu s klidem a vyhledala po barem jeho ruku, kterou stiskla, aby ho utěšila.