Bar
Křičeli za námi nějací lidé, ale já je ignorovala. James zřejmě ne. Otočil se k nim a zvedl prostředníček. Jak neslušné. Zamračila jsem se a už se těšila ven na čerství vzduch. Už jsem se viděla v posteli, jak se zabalím do deky a usnu. Aspoň na jedno století. Dokonce jsem cítila i více energie při téhle myšlence. Najednou se ale má představa rozplynula, protože jsem si všimla, že jsme přešli okolo dveří ven a míříme úplně někam jinam. „Kam mě táhneš?“ zeptala jsem se a do hlasu se mi dostávala mírná panika. Nemohla jsem s tím ale nic dělat, protože mě tělo neposlouchalo. Zamrkala jsem a za chvíli jsme se objevili v kabince. Měla jsem pocit, jako kdybych za chvíli ztratila vědomí. Na záchodech bylo ticho a já netušila, co tady děláme. Zvracet se mi už nechtělo, ale to on nemohl vědět. Jak hezky se stará, pomyslela jsem si.
To jsem si přestala myslet hned, jakmile mi projelo něco ostrého krkem. Chtěla jsem vykřiknout, ale něco mi v tom bránilo. Snažila jsem se ho kousnout, aby mě pustil. Podlomili se mi kolena a zavřela jsem křečovitě oči. Nejdřív přišel šok, ale hned se mi tělem rozlila příjemné teplo. Jiné, než alkohol. Bylo to skoro opojné. Skončilo to dřív, než jsem předpokládala. Jakmile jsem procitla z toho všeho, tak jsem otevřela oči. Byla jsem zhroucená na zemi, na pánských záchodech, v jedné kabince. Sáhla jsem si na krk a našla tam dvě malé díry. Okamžitě jsem si vzpomněla. Podívala jsem se na ruku, která byla od krve. Okamžitě jsem vystřízlivěla. Vyšla jsem ze záchodů a nenápadně jsem vypadla z baru.
//→Domů
To jsem si přestala myslet hned, jakmile mi projelo něco ostrého krkem. Chtěla jsem vykřiknout, ale něco mi v tom bránilo. Snažila jsem se ho kousnout, aby mě pustil. Podlomili se mi kolena a zavřela jsem křečovitě oči. Nejdřív přišel šok, ale hned se mi tělem rozlila příjemné teplo. Jiné, než alkohol. Bylo to skoro opojné. Skončilo to dřív, než jsem předpokládala. Jakmile jsem procitla z toho všeho, tak jsem otevřela oči. Byla jsem zhroucená na zemi, na pánských záchodech, v jedné kabince. Sáhla jsem si na krk a našla tam dvě malé díry. Okamžitě jsem si vzpomněla. Podívala jsem se na ruku, která byla od krve. Okamžitě jsem vystřízlivěla. Vyšla jsem ze záchodů a nenápadně jsem vypadla z baru.
//→Domů
Dalo by se říci, že na její slova už nijak nereaguje, i když jí moc dobře slyší a vždy si tu větu znovu přehraje v hlavě, aby se ujistil, jestli se vážně nevyplatí na to něco povědět. Ne, nevyplatí. Cia byla opilá a nejspíše by si ani nepamatovala, že jí na to nějak odpověděl, nebo v tomhle případě neodpověděl.
Pomůže jí na nohy a cestou ke dveřím jí neustále podpírá. Ovšem to se zastaví asi v půli cesty, když za svými zády uslyší jakési výkřiky a zvolání, která moc dobře zná. Ohlédne se na partu lidí, která seděla nedaleko nich, když oni ještě byli u baru, a vypadalo to, jako kdyby Chrise hlasitě povzbuzovali vzhledem k tomu, jak tahle chvíle vypadla. Jako kdyby si Ciu vedle k sobě domů, ehm. S touhle partou lidí nikdy neztrácel čas, ale občas na ně prohodil nějaké slovo nebo tak podobně. Tentokrát tomu nebylo jinak. Široce se usmál a jejich směrem ukázal vztyčený prostředníček, po čemž byla ta parta okamžitě zase potichu.
Když vidí, jak je brunetka opilá, samozřejmě se rozhodne toho trochu využít, takže s ní nejde ihned ven, jak měl předtím v úmyslu. Nemyslí si, že by mu teď zvládla nějak odporovat, takže není žádný problém jí dovést kamsi dozadu až k toaletám. Na malou chvíli se sluchem ujistí, že je alespoň na mužských toaletách volno a během sekundy je už s ní v kabince, dává jí vlasy pryč z krku a usmívá se. Jde mu jen o krev a je mu jedno, že v tuhle chvíli je ta její plná alkoholu. Nevadilo mu, že jí tak ublíží. Výčitky z toho určitě mít nebude. Aby zajistil to, že bude potichu, dal jí dlaň přes ústa a druhou paží ji stále přidržoval. „Jenom se trochu napiju a pak už zmizím, neboj,“ mrkne na ní a poté už se jí rychle zakousne do krku. Spokojeně zavře oči, když ucítí, jak mu horká tekutina teče do krku a vyvolává v jeho těle velmi příjemné pocity, stejně tak v jejím, tudíž nepředpokládá, že by se tomu nějak bránila.
Stačí mu jen trocha, nepije dlouho. Když už má dost, pomalu jí pustí a v podstatě jí tam posadí na zem, aby se mohla vzpamatovat nebo cokoliv jiného. „Měj se štěně,“ usměje se na ní, dá jí vlasy zpět na rameno a vyjde z kabinky. V zrcadle se ujistí, že nikde nemá krev a pak už spokojeně odchází z baru.
→ nejspíše k sobě domů
Pomůže jí na nohy a cestou ke dveřím jí neustále podpírá. Ovšem to se zastaví asi v půli cesty, když za svými zády uslyší jakési výkřiky a zvolání, která moc dobře zná. Ohlédne se na partu lidí, která seděla nedaleko nich, když oni ještě byli u baru, a vypadalo to, jako kdyby Chrise hlasitě povzbuzovali vzhledem k tomu, jak tahle chvíle vypadla. Jako kdyby si Ciu vedle k sobě domů, ehm. S touhle partou lidí nikdy neztrácel čas, ale občas na ně prohodil nějaké slovo nebo tak podobně. Tentokrát tomu nebylo jinak. Široce se usmál a jejich směrem ukázal vztyčený prostředníček, po čemž byla ta parta okamžitě zase potichu.
Když vidí, jak je brunetka opilá, samozřejmě se rozhodne toho trochu využít, takže s ní nejde ihned ven, jak měl předtím v úmyslu. Nemyslí si, že by mu teď zvládla nějak odporovat, takže není žádný problém jí dovést kamsi dozadu až k toaletám. Na malou chvíli se sluchem ujistí, že je alespoň na mužských toaletách volno a během sekundy je už s ní v kabince, dává jí vlasy pryč z krku a usmívá se. Jde mu jen o krev a je mu jedno, že v tuhle chvíli je ta její plná alkoholu. Nevadilo mu, že jí tak ublíží. Výčitky z toho určitě mít nebude. Aby zajistil to, že bude potichu, dal jí dlaň přes ústa a druhou paží ji stále přidržoval. „Jenom se trochu napiju a pak už zmizím, neboj,“ mrkne na ní a poté už se jí rychle zakousne do krku. Spokojeně zavře oči, když ucítí, jak mu horká tekutina teče do krku a vyvolává v jeho těle velmi příjemné pocity, stejně tak v jejím, tudíž nepředpokládá, že by se tomu nějak bránila.
Stačí mu jen trocha, nepije dlouho. Když už má dost, pomalu jí pustí a v podstatě jí tam posadí na zem, aby se mohla vzpamatovat nebo cokoliv jiného. „Měj se štěně,“ usměje se na ní, dá jí vlasy zpět na rameno a vyjde z kabinky. V zrcadle se ujistí, že nikde nemá krev a pak už spokojeně odchází z baru.
→ nejspíše k sobě domů
James mi pověděl, že do toho strkám věci, které neřekl. „Nepříjemné, že? Stejně, jako jsi to udělal ty mě. Prostě jsem ti to vrátila. A ještě mi řekni, že ti záleží na vlkodlacích. To bys mě rozesmál,“ řekla jsem a přitom se vůbec nezasmála. Motala se mi hlava. A to docela brutálně. Objednala jsem si vodu a celou jí vypila. Blonďák měl okamžitě kecy. Protočila jsem očima a přemýšlela nad chytrou odpovědí. „Nejsem jako ty,“ prskla jsem na něj ve snaze, abych mu nějak oplatila ty věci, které mi říkal už nějakou tu dobu, co tady spolu sedíme. Bolela mě z něj hlava. Nebo to bylo z toho alkoholu? Netušila jsem. A bylo mi to jedno. Prostě mě bolela hlava a chtěla jsem se ho nějakým způsobem zbavit. Jenže teď jsem si tolik nevěřila v ohledu, že kdybych otevřela pusu, tak se pozvracím. To by potom byla ostuda. Navíc bych do tohoto baru už nikdy nemohla vkročit. Ještě teď to bylo celkem v pohodě, protože si nás lidi nevšímali.
Najednou hodil můj nechtěný společník několik bankovek na bar. Vypadalo to, že platil za nás oba. Divně jsem se na něj podívala a pozvedla obočí. Oblékal si bundu a schovával si cigarety a další svoje věci. Měl se k odchodu. Konečně. Radovala jsem se vnitřně do té doby, než promluvil. Nestihla jsem ani protestovat a už mě zvedal na nohy. „Ani nevíš, kde bydlím. Tak proč se obtěžuješ?“ zeptala jsem se ho a vzala si do ruky tašku, abych na ní nezapomněla. Díkybohu, že jsem měla tak nějak pevné boty. Jinak bych už ležela na zemi se zlomeným nosem. Svým způsobem jsem byla ráda, že mě James drží. I když jsem věděla, že ráno budu reagovat jinak. „Za tohle se budu proklínat do konce svého života,“ zavrčela jsem, protože jsem věděla, že můj život bude sakra dlouhý.
Najednou hodil můj nechtěný společník několik bankovek na bar. Vypadalo to, že platil za nás oba. Divně jsem se na něj podívala a pozvedla obočí. Oblékal si bundu a schovával si cigarety a další svoje věci. Měl se k odchodu. Konečně. Radovala jsem se vnitřně do té doby, než promluvil. Nestihla jsem ani protestovat a už mě zvedal na nohy. „Ani nevíš, kde bydlím. Tak proč se obtěžuješ?“ zeptala jsem se ho a vzala si do ruky tašku, abych na ní nezapomněla. Díkybohu, že jsem měla tak nějak pevné boty. Jinak bych už ležela na zemi se zlomeným nosem. Svým způsobem jsem byla ráda, že mě James drží. I když jsem věděla, že ráno budu reagovat jinak. „Za tohle se budu proklínat do konce svého života,“ zavrčela jsem, protože jsem věděla, že můj život bude sakra dlouhý.
Okamžitě se zamračí nad jejím rozhořčením, ale stejně s nezájmem jen odvrátí pohled kamsi do skleničky ve své ruce a s pozvednutým obočím čeká, až ze sebe všechny ty kecy dostane. On přeci tyhle všechny věci ví, copak si o něm myslí, že je hloupý? Když konečně domluví a sedne si zpět na zadek, koukne se jí do obličeje. „Řekl jsem, že není výjimkou, že se měníte při úplňku, takže tu na mě nezkoušej svádět věci, které jsem ani nevyslovil,“ zamručí a na chvíli zatne zuby, více k tomu nepoví, protože toho má dost, nehodlá jí nadále přesvědčovat o tom, co pověděl a co ne. S opilými lidmi se těžko povídá o vážných věcech.
Zavrtí si hlavou nad tím, když si Cia objedná samotnou vodu. Trochu se nad tím zakření, potáhne z cigarety a poté si tou rukou podepře hlavu sledujíc jí, jak se z toho stavu snaží dostat. Vodou. „Copak jsi toho ještě nikdy tolik nevypila? Tohle je pro teď docela marný, vlče,“ poví a tentokrát už zvolí jiné oslovení, které by se jí snad mohlo líbit o trochu více. Jménem jí zatím neplánoval oslovovat, to bylo moc přemýšlení nad tím, jestli to jméno vůbec skloňuje správně a na to Chris vůbec neměl momentálně náladu. Ještě chvíli sledoval její počínání a pak vstal z barové stoličky, vytáhl ze zadní kapsy peněženku a cigaretu típl. Tentokrát už do popelníku. Dopil svou whiskey a na bar hodil bankovku, která stačila k tomu, aby zaplatila jak za její pití, tak za své. Sice nebyl žádný boháč, ale nehodlal tu s ní ztrácet ještě více času a rozhodovat se, kolik toho kdo vypil. Už ani on sám si to nepamatoval. „Teď, tě milá... Cio. Odvedu domů a jestli chceš protestovat, tak ti sem můžu poslat jiného upíra, protože každý jiný se tu na tebe vykašle. A to i ten barman, který ti tu celou dobu velmi nenápadně mrká do výstřihu. Takže se zvedej, nebudu mít pak na svědomí nějaký opilý štěně,“ pověděl. Neptal se jí, zkrátka jí to rozkázal. A kdyby nechtěla, najde si vlastní způsob, jak jí odtamtud dostat. S vlkodlaky si sice raději nikdy nezahrával, ale u ní se stihl přesvědčit, že je neškodná. Obzvlášť, když je opilá.
Vzal do rukou svou koženou bundu a oblékl si ji. Přeci jen bylo venku chladno. Strčil mobil do kapsy a totéž udělal i s cigaretami a zapalovačem, které doteď leželi také na pultu. Pak už se obrátil k té dívce a vzal jí paží pod rameny, aby se hned nezamotala a nerozbila si čumák, jak by se pokusila znovu sama vstát.
Zavrtí si hlavou nad tím, když si Cia objedná samotnou vodu. Trochu se nad tím zakření, potáhne z cigarety a poté si tou rukou podepře hlavu sledujíc jí, jak se z toho stavu snaží dostat. Vodou. „Copak jsi toho ještě nikdy tolik nevypila? Tohle je pro teď docela marný, vlče,“ poví a tentokrát už zvolí jiné oslovení, které by se jí snad mohlo líbit o trochu více. Jménem jí zatím neplánoval oslovovat, to bylo moc přemýšlení nad tím, jestli to jméno vůbec skloňuje správně a na to Chris vůbec neměl momentálně náladu. Ještě chvíli sledoval její počínání a pak vstal z barové stoličky, vytáhl ze zadní kapsy peněženku a cigaretu típl. Tentokrát už do popelníku. Dopil svou whiskey a na bar hodil bankovku, která stačila k tomu, aby zaplatila jak za její pití, tak za své. Sice nebyl žádný boháč, ale nehodlal tu s ní ztrácet ještě více času a rozhodovat se, kolik toho kdo vypil. Už ani on sám si to nepamatoval. „Teď, tě milá... Cio. Odvedu domů a jestli chceš protestovat, tak ti sem můžu poslat jiného upíra, protože každý jiný se tu na tebe vykašle. A to i ten barman, který ti tu celou dobu velmi nenápadně mrká do výstřihu. Takže se zvedej, nebudu mít pak na svědomí nějaký opilý štěně,“ pověděl. Neptal se jí, zkrátka jí to rozkázal. A kdyby nechtěla, najde si vlastní způsob, jak jí odtamtud dostat. S vlkodlaky si sice raději nikdy nezahrával, ale u ní se stihl přesvědčit, že je neškodná. Obzvlášť, když je opilá.
Vzal do rukou svou koženou bundu a oblékl si ji. Přeci jen bylo venku chladno. Strčil mobil do kapsy a totéž udělal i s cigaretami a zapalovačem, které doteď leželi také na pultu. Pak už se obrátil k té dívce a vzal jí paží pod rameny, aby se hned nezamotala a nerozbila si čumák, jak by se pokusila znovu sama vstát.
Promluvila jsem na Jamese, že jsem neřekla, že se třpytí. Přehrála jsem si ještě ten rozhovor jednou v hlavě. Ne, opravdu jsem neřekla, že se třpytí. Najednou mě sjel za to, že každý upír je stejný díky vlastnostem. Dokonce i řekl, že my, vlkodlaci, se mění jednou za měsíc a není v tom žádná výjimka. Podívala jsem se na něj. „Nemluv o něčem, o čem vůbec nevíš. Říkáš, že nikdo není výjimkou?“ zeptala jsem se ještě jednou, abych si tím byla jistá. Nedala jsem mu však žádný prostor k odpovědi. Alkohol zafungoval a svým způsobem urazil mou rasu. „Každý vlk má jinou osobnost. Někdo je agresivní. Někdo je hodný. Někdo je tichý. Někdo vraždí. A každý vlk má jinou barvu srsti. A záleží také na věku vlka. Ne všichni zvládají přeměnu bez bolesti,“ řekla jsem snad nejvíc slov za tu dobu, co jsme tu spolu seděli. Ale co jsem s tím mohla dělat? Nechápal vlky a přitom o nich mluvil. Taky se mu nelíbilo, že mluvím o upírech.
To jsem si okamžitě vzpomněla na to, co dalšího řekl. „A navíc, ukaž mi, že každý upír je stejně rychlý, stejně silný a má stejnou taktiku, jak zabíjet. Já upíry neznám. Ani nevím, že opravdu existují. Existuje i odborná literatura, ne jenom nějaké debilní Twilight, které jsi zřejmě četl taky, když o tom víš tolik,“ mávla jsem nad tím rukou, kopla do sebe whisky a postavila se na nohy, že odejdu. Bohužel. Najednou se mi podlomili nohy a já se sklouzla zpátky na barovou stoličku. Motala se mi hlava. „Au,“ zakňučela jsem tiše. Až moc jsem se rozohnila. A až moc jsem pila. Netušila jsem, co teď budu dělat. Mávla jsem na barmana a chtěla jsem vodu. Jenom čistou vodu. Musela jsem to zředit. Jakmile mi jí donesl, vypila jsem jí během sekundy. Žaludek jsem měla jako na vodě.
To jsem si okamžitě vzpomněla na to, co dalšího řekl. „A navíc, ukaž mi, že každý upír je stejně rychlý, stejně silný a má stejnou taktiku, jak zabíjet. Já upíry neznám. Ani nevím, že opravdu existují. Existuje i odborná literatura, ne jenom nějaké debilní Twilight, které jsi zřejmě četl taky, když o tom víš tolik,“ mávla jsem nad tím rukou, kopla do sebe whisky a postavila se na nohy, že odejdu. Bohužel. Najednou se mi podlomili nohy a já se sklouzla zpátky na barovou stoličku. Motala se mi hlava. „Au,“ zakňučela jsem tiše. Až moc jsem se rozohnila. A až moc jsem pila. Netušila jsem, co teď budu dělat. Mávla jsem na barmana a chtěla jsem vodu. Jenom čistou vodu. Musela jsem to zředit. Jakmile mi jí donesl, vypila jsem jí během sekundy. Žaludek jsem měla jako na vodě.
Třpytit se na slunci? To by mu ještě tak scházelo. Více pozornosti by na sebe už snad přitáhnout nemohl. I když chodil převážně ve tmavém oblečení, každý ho v davu hned viděl a každý si ho hned všiml. Dával to za vinu své výšce, ale... Možná v tom hraje roli i má krása. Pomyslel si trochu egoisticky, ale i v jeho myšlenkách to byl pouhý vtip. Nikdy se neměl za žádnou ošklivku, ale když vedle sebe máte někoho, kdo neustála vyzvedává to, jak se mu líbí vaše oči, vlasy atp., tak to bylo přeci jen snazší, než když je člověk (a dokonce i upír!) sám a není nikdo, kdo by mu tyhle věci připomínal. Každý měl na krásu jiný pohled. Někomu se mohl zdát Christian až moc kostnatý, někomu se nemusel líbit jeho nos, velké čelo, uši,... a dalo by se pokračovat.
„To je mi docela někde, že nemluvíš přímo o mně. V tom, co upír umí a zkrátka jaké má vlastnosti v tom smyslu, kterým je myšleno například spaní, síla, rychlost, krev... To není tak individuální záležitost. Vy se také měníte každý úplněk a žádný jiný vlkodlak není výjimkou,“ usměje se na brunetku a napije se právě přinesené whiskey, po čemž znovu potáhne z cigarety.
Pozvedne obočí nad jejím pokusu se mu vysmát do obličeje a oplatit mu to, jak to udělal on jí. Jen jí tak pozoroval s nakloněnou hlavou a lehce protočil oči, aby tak naznačil to, že ho to zrovna tak moc nezajímá. Chris se jen tak snadno neurazí. Nějaké posmívání byl dávno schované v jeho vzpomínkách na hloupé dětství a teď byl spíše jak z kamene. I kdyby mu řekla, že má u nosu nudli, tak by si našel nějaký způsob, jak jí odpálkovat, aby z toho on nevyšel špatně.
„To je mi docela někde, že nemluvíš přímo o mně. V tom, co upír umí a zkrátka jaké má vlastnosti v tom smyslu, kterým je myšleno například spaní, síla, rychlost, krev... To není tak individuální záležitost. Vy se také měníte každý úplněk a žádný jiný vlkodlak není výjimkou,“ usměje se na brunetku a napije se právě přinesené whiskey, po čemž znovu potáhne z cigarety.
Pozvedne obočí nad jejím pokusu se mu vysmát do obličeje a oplatit mu to, jak to udělal on jí. Jen jí tak pozoroval s nakloněnou hlavou a lehce protočil oči, aby tak naznačil to, že ho to zrovna tak moc nezajímá. Chris se jen tak snadno neurazí. Nějaké posmívání byl dávno schované v jeho vzpomínkách na hloupé dětství a teď byl spíše jak z kamene. I kdyby mu řekla, že má u nosu nudli, tak by si našel nějaký způsob, jak jí odpálkovat, aby z toho on nevyšel špatně.
odpověděl(a) (25.10.2016 18:21)
// To je samozřejmě za Chrise, přehlásilo se mi to..
Narovinu se mi vysmál, ale já jsem mlčela a nic jsem neříkala. Proč taky? Jen ať se směje. Mně to bylo jedno. Už dlouho jsem si nebrala názor neznámých lidí k srdci. Vždycky to přineslo jenom smutek a potíže. Takže jsem prostě seděla, dívala se na prázdnou sklenku přede mnou a potulovala se svými myšlenkami. Najednou James promluvil. Už mě tohle přestávalo bavit, ale věděla jsem, že dokud jsem mezi lidmi, tak by mi nemohl ublížit. Samozřejmě, že jsem se bála. Vždy jsem se bála, ale nedávala jsem to zatím najevo. „Neřekla jsem, že se na slunci třpytíš,“ vyvedla jsem ho z omylu. Ano, tuhle knihu jsem četla. A hrozně se mi nelíbila. „A neřekla jsem, že mluvím přímo o tobě,“ pokrčila jsem rameny. Všechno směřoval na sebe, ale pravda byla taková, že jsem mluvila o upírech obecně. Jestli on byl jiný – budiž. Ať byl. Já se v tom šťourat nechtěla.
Najednou přede mnou přistála další sklenka whisky, kterou James objednal. Jenže já už si tím nebyla tak jistá. Proto jsem pouze vzala sklenku do ruky, přiložila ke rtům a udělala, jakože piju. Dokonce jsem i polkla. Nikdo to nemohl poznat. Už jenom z toho důvodu, že mi nemohl vidět do obličeje. Odložila jsem skleničku. Měla jsem dokonce i vymyšlenou obranu, kdyby řekl, že nepiju. Pověděl mi, že můj záměr, když jsem sem přišla, byl někoho sbalit. Alkohol udělal za své a já se mu vysmála. Stejně jako on mě předtím. Potom jsem zmlkla a zavrtěla hlavou s mírným úsměvem na rtech. „Oblékla jsem si to, co jsem chtěla,“ řekla jsem klidně, spíše své skleničce, než svému nechtěnému společníkovi. Já věděla pravdu. On ne. Pro mé dobro jsem tu důležitější byla já, ale nemínila jsem to dávat najevo.
Najednou přede mnou přistála další sklenka whisky, kterou James objednal. Jenže já už si tím nebyla tak jistá. Proto jsem pouze vzala sklenku do ruky, přiložila ke rtům a udělala, jakože piju. Dokonce jsem i polkla. Nikdo to nemohl poznat. Už jenom z toho důvodu, že mi nemohl vidět do obličeje. Odložila jsem skleničku. Měla jsem dokonce i vymyšlenou obranu, kdyby řekl, že nepiju. Pověděl mi, že můj záměr, když jsem sem přišla, byl někoho sbalit. Alkohol udělal za své a já se mu vysmála. Stejně jako on mě předtím. Potom jsem zmlkla a zavrtěla hlavou s mírným úsměvem na rtech. „Oblékla jsem si to, co jsem chtěla,“ řekla jsem klidně, spíše své skleničce, než svému nechtěnému společníkovi. Já věděla pravdu. On ne. Pro mé dobro jsem tu důležitější byla já, ale nemínila jsem to dávat najevo.
Vypadá to, že nakonec jí tu doopravdy nejspíše nepotkala. Jeho výraz v obličeji tak na malou chvíli posmutní, ale to hned zažene tím, že do sebe kopne zbytek whiskey ve skleničce. Mobil schová zpět do kapsy a krátkým pohledem si prohlédne okolí baru. Hrála tam příjemná hudba a všude byla cítit vůně alkoholu, ale především všech lidských těl, které se kolem bavili. Někteří z těch lidí se mohli zdát jako snazší cíl, ale on se tu raději trápil s touhle brunetkou, která očividně nebyla v jeho přítomnosti nějak zaujatá a bylo by jí nejlépe, kdyby odtamtud zmizel. Takovou radost jí ale neudělal a místo toho dále zamořoval vzduch v jejím okolí. Potáhl z cigarety a přehrál si v hlavě její další slova, která byla mířená na upíry. Zavrtí si nad tím hlavou a z jeho úst se ozve další tichý smích. Tentokrát to byl ale ten smích, který používal, když se chtěl někomu vysmát. To, co pověděla, si to totiž zasloužilo.
„Aha, takže ty si myslíš, že si přečteš Twilight a hned mě znáš? Pěkné,“ poví s hraným uznáním a vydechne kouř. Tentokrát opět jejím směrem, protože už mu je zkrátka jedno, na koho to jde. Byly v baru, kde by ten kouř cítila i kdyby vedle ní právě neseděl tenhle blonďák a nesnažil se jí něco cpát do hlavy. Neměl v úmyslu jí nějak ztrapnit či jí naznačit, že je hloupá a naprosto neví, o čem mluví, jen takhle jednal s lidmi, ke kterým si zřejmě nikdy nenajde cestu. Nedokázal být hodný ani na lidi, kteří mu nikdy nic neudělali a ještě mu lezli do zadku. Dokázala být hodný jen na 2 osoby a mezi nimi Cia nebyla. Takhle si spíše jen zkracoval dlouhou chvíli do doby, než se ta brunetka opije a on jí bude moci kamsi zatáhnout a ochutnat její krev, co se teď stalo jeho prioritou číslo jedna. Aby trochu přitvrdil, na rozdíl od ní neváhal a rovnou oběma objednal další skleničku whiskey. Nevěděl, jak na tom ona byla s pitím. Nerad by, aby mu pozvracela jeho kalhoty, které sice nebyly čistě vyprané, ale... Měl je rád, takže by jí je akorát tak hodil přes rameno a poslal jí s nimi domů, že tam počká, dokud z nich zvratky nevyčistí a ještě by jí cestou ke dveřím vyhrožoval tím, že si jí najde a společně s ní i své oblíbené kalhoty. Chris měl štěstí, že on už nějakou tu praxi v pití měl, takže se neopil tak snadno, proto bez problémů vzal přinesenou skleničku do ruky, cinkne s ní o tu její a pak si jí vylije do krku. Spokojeně se usměje a odklepe popel z cigarety do popelníku, který si tak poctivě ukradl z nedalekého stolku.
Stočí svůj pohled zpět k ní a znovu se očima zastaví na tom vyzývavém výstřihu. „S tímhle si sem jedině mohla přijít někoho sbalit, ale nevypadáš jako někdo, kdo by házel jednu balící hlášku za druhou. Kdybys chtěla, tak já ti to usnadním a dám ti pusu na dobrou noc, aniž by s musela cokoliv povědět,“ mrkne na ní se širokým úsměvem, ale ve skutečnosti to myslel alespoň z části jako žert. Nebyl si ovšem jistý, jestli to i pro ní jako žert vyznělo.
„Aha, takže ty si myslíš, že si přečteš Twilight a hned mě znáš? Pěkné,“ poví s hraným uznáním a vydechne kouř. Tentokrát opět jejím směrem, protože už mu je zkrátka jedno, na koho to jde. Byly v baru, kde by ten kouř cítila i kdyby vedle ní právě neseděl tenhle blonďák a nesnažil se jí něco cpát do hlavy. Neměl v úmyslu jí nějak ztrapnit či jí naznačit, že je hloupá a naprosto neví, o čem mluví, jen takhle jednal s lidmi, ke kterým si zřejmě nikdy nenajde cestu. Nedokázal být hodný ani na lidi, kteří mu nikdy nic neudělali a ještě mu lezli do zadku. Dokázala být hodný jen na 2 osoby a mezi nimi Cia nebyla. Takhle si spíše jen zkracoval dlouhou chvíli do doby, než se ta brunetka opije a on jí bude moci kamsi zatáhnout a ochutnat její krev, co se teď stalo jeho prioritou číslo jedna. Aby trochu přitvrdil, na rozdíl od ní neváhal a rovnou oběma objednal další skleničku whiskey. Nevěděl, jak na tom ona byla s pitím. Nerad by, aby mu pozvracela jeho kalhoty, které sice nebyly čistě vyprané, ale... Měl je rád, takže by jí je akorát tak hodil přes rameno a poslal jí s nimi domů, že tam počká, dokud z nich zvratky nevyčistí a ještě by jí cestou ke dveřím vyhrožoval tím, že si jí najde a společně s ní i své oblíbené kalhoty. Chris měl štěstí, že on už nějakou tu praxi v pití měl, takže se neopil tak snadno, proto bez problémů vzal přinesenou skleničku do ruky, cinkne s ní o tu její a pak si jí vylije do krku. Spokojeně se usměje a odklepe popel z cigarety do popelníku, který si tak poctivě ukradl z nedalekého stolku.
Stočí svůj pohled zpět k ní a znovu se očima zastaví na tom vyzývavém výstřihu. „S tímhle si sem jedině mohla přijít někoho sbalit, ale nevypadáš jako někdo, kdo by házel jednu balící hlášku za druhou. Kdybys chtěla, tak já ti to usnadním a dám ti pusu na dobrou noc, aniž by s musela cokoliv povědět,“ mrkne na ní se širokým úsměvem, ale ve skutečnosti to myslel alespoň z části jako žert. Nebyl si ovšem jistý, jestli to i pro ní jako žert vyznělo.
Zamračil se na mě, když jsem mu řekla, že tu žije spoustu blondýnek. Chápala jsem, že zrovna ta jedna je pro něj nejkrásnější, ale tohle jsem já neuměla posoudit. Řekl mi, že Amber není jako ostatní blondýnky. Po chvíli mi ukázal telefon, kde měl rodinou fotku. Pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, kdo to je. Takže jsem k tomu neměla co říct. Navíc jsem byla člověk, který si radši všímá svých věcí, než ostatních. Ušetřilo to potom problémy s tím, že bych někoho očumovala. Nechtěla jsem problémy. Radši jsem dělala mrtvého brouka a nikdo si mě nevšímal. A měla jsem tím i svůj klid. Sice jsem byla sama, ale byla jsem svobodná. Tak, jak jsem vždycky chtěla být. Upila jsem ze své sklenky a už jsem i ignorovala to, jak to pálilo. Spíše mě boleli mé myšlenky. S tím jsem však nemohla nic udělat.
Upíři. Koukal na mě, jako kdybych udělala nějaký trest, který by si vyžádal můj život. Pověděl mi, že si trochu protiřečím. „Každý někdy četl něco o upírech. Teď jen záleží na tom, jestli opravdu existují. A pokud ano, co je pravda,“ řekla jsem svou teorii. Na jazyku jsem měla jednu jedovatou poznámku. Ale objevila se má plachá Cia a já to raději spolkla. James se zdál už trochu naštvaný tím, že jsem ho v podstatě nazvala vrahem. Hrála jsem si s konečky svých vlasů, které jsem měla přehozené přes rameno, aby mi nekoukal na krk. „Já jo,“ řekla jsem jednoduše. Dopila jsem poslední trošek whisky, který mi ve skleničce zůstal. Prozatím jsem si žádný jiný drink nedávala. Potřebovala jsem si na chvilku oddechnout.
Upíři. Koukal na mě, jako kdybych udělala nějaký trest, který by si vyžádal můj život. Pověděl mi, že si trochu protiřečím. „Každý někdy četl něco o upírech. Teď jen záleží na tom, jestli opravdu existují. A pokud ano, co je pravda,“ řekla jsem svou teorii. Na jazyku jsem měla jednu jedovatou poznámku. Ale objevila se má plachá Cia a já to raději spolkla. James se zdál už trochu naštvaný tím, že jsem ho v podstatě nazvala vrahem. Hrála jsem si s konečky svých vlasů, které jsem měla přehozené přes rameno, aby mi nekoukal na krk. „Já jo,“ řekla jsem jednoduše. Dopila jsem poslední trošek whisky, který mi ve skleničce zůstal. Prozatím jsem si žádný jiný drink nedávala. Potřebovala jsem si na chvilku oddechnout.
Když ho ohledně jeho otázky na Amber v podstatě odpálkuje, donutí ho to se trochu zamračit. Taktéž se ihned brání a začne po kapse hledat jednou rukou mobilu, protože tu druhou má momentálně zaměstnanou díky cigaretě. „Ale ona není jako ostatní blondýnky,“ zamručí trochu nespokojeně, protože poslední věcí, kterou by chtěl, je to, aby jeho sestru zařazovala mezi všechny ty ostatní hloupé a namyšlené blondýny, které se po SH poflakují. To totiž Amber nebyla. Konečně ze zadní kapsy vytáhne mobil s doufáním, že bude mít i po tolika letech nějakou její fotku. Byl si sice jistý, že jestli tu Amber stále byla a nezapletla se do stejné party upírů jako on, byla ještě člověk. Tomu chtěla vážně věřit, protože by se tak alespoň potvrdilo to, že jí byly jeho lekce sebeobrany k něčemu. „Tady je!“ zajásá a ukáže jí na mobilu nějakou rodinnou fotku, na které je i on společně s rodiči a taktéž Amber, které bylo v té době asi 18 let.
Zakření se, když pozoruje, jak si čuchá k vlasům. „Jasně, že ty to necítíš, ale cítíš ostatní vlkodlaky. Mě třeba.. voníš.. páchneš.. zkrátka jako pes.“ pokrčí lehce rameny a dál ten pach nerozvádí, protože to by tu byly ještě opravdu dlouho. Nikdy nic neměl proti vlkodlakům, pár jich už za život potkal a většinou to byly prázdné schránky, ve kterých občas zabublal nějaký ten hněv, nebo po něm něco štěkly a víc nic. Cia se jevila o trochu jinak, ale zase mu nepřipadala jako nějaká veliká výjimka, která by zářila nade všemi ostatními vlkodlaky s cedulí "Jsem jiná než ostatní vlkodlaci", takovou nálepku si u něj nevysloužila.
Dost ho překvapil fakt, že ještě nepotkala nějakého upíra, protože těmi se to v tomhle městečku jen hemžilo, o tom věděl své. Sice netušil, jak na tom bylo město s jejich výskytem nyní, ale když odsud odcházel, byla jich tu poměrně velká převaha a tak jakmile jste vešli do obchodu, hned jste tam nějakého upíra cítili. Nepoví nic na to, když si vlasy svůj krk zakryje. Kdyby to nebyl on, nejspíše by jí za to v takovou chvíli i poděkoval, ale... Byl to on, takže nic takového nepřipadalo v úvahu. Rozhodně by jen tak neukázal nějakou slabší stránku a to už vůbec ne tu slabší, která ho mohla snadno ovládat od té doby, co pil krev. Zavrtí hlavou nad jejími následujícími slovy, ale zároveň nad tím převrátí oči v sloup. „Mluvíš, jako kdybys upíry znala a přitom jsi mi před chvílí potvrdila, že jsi ani žádného nepotkala, tak jak můžeš vědět, že všichni vycucáváme nevinné lidi, když nemáme co jiného na práci. No jo, celý náš život je přeci o krvi,“ zamručí ironicky, ale zároveň i poměrně otráveně. Potáhne z cigarety a odvrátí na malou chvíli pohled. Měl krev rád, ale neměl rád, když ho měl někdo za nějakou pijavici, která bez krve nevydrží ani pár hodin. Aby si vrátil svou poměrně dobrou náladu zpět, pohlédl zpět na ní. „Vlkodlačí krev jsem ještě neměl,“ přizná a přikývne, ale tak, aby v tom nebyl vidět žádný náznak toho, že by si klidně rád dal. Sice smrděla jako pes, ale když se zaměřil přímo na vůni její krve, tak to nebylo tak špatné a určitým způsobem ho to přitahovalo stejně jako lidská krev.
Zakření se, když pozoruje, jak si čuchá k vlasům. „Jasně, že ty to necítíš, ale cítíš ostatní vlkodlaky. Mě třeba.. voníš.. páchneš.. zkrátka jako pes.“ pokrčí lehce rameny a dál ten pach nerozvádí, protože to by tu byly ještě opravdu dlouho. Nikdy nic neměl proti vlkodlakům, pár jich už za život potkal a většinou to byly prázdné schránky, ve kterých občas zabublal nějaký ten hněv, nebo po něm něco štěkly a víc nic. Cia se jevila o trochu jinak, ale zase mu nepřipadala jako nějaká veliká výjimka, která by zářila nade všemi ostatními vlkodlaky s cedulí "Jsem jiná než ostatní vlkodlaci", takovou nálepku si u něj nevysloužila.
Dost ho překvapil fakt, že ještě nepotkala nějakého upíra, protože těmi se to v tomhle městečku jen hemžilo, o tom věděl své. Sice netušil, jak na tom bylo město s jejich výskytem nyní, ale když odsud odcházel, byla jich tu poměrně velká převaha a tak jakmile jste vešli do obchodu, hned jste tam nějakého upíra cítili. Nepoví nic na to, když si vlasy svůj krk zakryje. Kdyby to nebyl on, nejspíše by jí za to v takovou chvíli i poděkoval, ale... Byl to on, takže nic takového nepřipadalo v úvahu. Rozhodně by jen tak neukázal nějakou slabší stránku a to už vůbec ne tu slabší, která ho mohla snadno ovládat od té doby, co pil krev. Zavrtí hlavou nad jejími následujícími slovy, ale zároveň nad tím převrátí oči v sloup. „Mluvíš, jako kdybys upíry znala a přitom jsi mi před chvílí potvrdila, že jsi ani žádného nepotkala, tak jak můžeš vědět, že všichni vycucáváme nevinné lidi, když nemáme co jiného na práci. No jo, celý náš život je přeci o krvi,“ zamručí ironicky, ale zároveň i poměrně otráveně. Potáhne z cigarety a odvrátí na malou chvíli pohled. Měl krev rád, ale neměl rád, když ho měl někdo za nějakou pijavici, která bez krve nevydrží ani pár hodin. Aby si vrátil svou poměrně dobrou náladu zpět, pohlédl zpět na ní. „Vlkodlačí krev jsem ještě neměl,“ přizná a přikývne, ale tak, aby v tom nebyl vidět žádný náznak toho, že by si klidně rád dal. Sice smrděla jako pes, ale když se zaměřil přímo na vůni její krve, tak to nebylo tak špatné a určitým způsobem ho to přitahovalo stejně jako lidská krev.
Zopakoval mé jméno a já přikývla. Neřekla jsem mu celé jméno. K čemu taky? Stejně by si to nezapamatoval. A nikdy se už neuvidíme, tak nebyla potřeba se mu představovat celým jménem. Dokonce i příjmením. Zeptala jsem se na jeho jméno. Chvíli přemýšlel, ale nakonec se mi představil jako James. Nijak jsem na to nereagovala. K čemu taky? Nebyla jsem člověk, který okamžitě rozebírá ostatních jména a podle toho osobnosti. Dobře, možná jsem to dělala u sebe v mysli, ale rozhodně ne nahlas. Zeptal se mě, jestli jsem tu neviděla blondýnku. Podívala jsem se na něj s pozdviženým obočím, zdali to myslí vážně. „Viděla jsem zde hodně blondýnek. Žije tu dost lidí,“ řekla jsem mu na to a objednala si tu whisky, ze které jsem mírně upila. Byl to humus. Ale fungovalo to. Alkohol se mi pomalu, ale jistě, dostával do krve.
Nahnula jsem se a přičichla k Jamesovi. Smrděl. Páchnul. Bylo to, jako kdyby se rok nemyl. Nebo jako zkažené vejce. Nakrčila jsem nos a kýchla si. Na jeho poznámku jsem si přičichla ke svým vlasům. Voněli po mém šamponu. „Nepáchnu,“ zamumlala jsem zmateně. James mi poví, že je lepší co piju teď, než předtím. Točila jsem se sklenkou v ruce po baru a dívala se na ní. Poté jsme se dostali k tématu upíři. „Ne, nepotkala. Nebo o tom nevím,“ řekla jsem a podívala se na něj. Civěl mi na krk, jako kdyby to byl ten nejšťavnatější jelen na světě. Přehodila jsem si vlasy přes rameno tak, aby mi na něj neviděl. Ty krkavice patřily mě. Ne jemu. „Takže, když jsi teda ten upír,“ kousla jsem se do rtu, protože to znělo divně. „Neměl bys právě někde vycucávat nějakého nevinného člověka?“ zeptala jsem se. Byla jsem mu však vděčná za to, že už nekouří tak blízko mě.
Nahnula jsem se a přičichla k Jamesovi. Smrděl. Páchnul. Bylo to, jako kdyby se rok nemyl. Nebo jako zkažené vejce. Nakrčila jsem nos a kýchla si. Na jeho poznámku jsem si přičichla ke svým vlasům. Voněli po mém šamponu. „Nepáchnu,“ zamumlala jsem zmateně. James mi poví, že je lepší co piju teď, než předtím. Točila jsem se sklenkou v ruce po baru a dívala se na ní. Poté jsme se dostali k tématu upíři. „Ne, nepotkala. Nebo o tom nevím,“ řekla jsem a podívala se na něj. Civěl mi na krk, jako kdyby to byl ten nejšťavnatější jelen na světě. Přehodila jsem si vlasy přes rameno tak, aby mi na něj neviděl. Ty krkavice patřily mě. Ne jemu. „Takže, když jsi teda ten upír,“ kousla jsem se do rtu, protože to znělo divně. „Neměl bys právě někde vycucávat nějakého nevinného člověka?“ zeptala jsem se. Byla jsem mu však vděčná za to, že už nekouří tak blízko mě.
„Cia,“ zopakuje její jméno a znovu zamyšleně přivře oči, jako kdyby hledal takové jméno, které bylo v jeho myšlenkách opravdové a skutečně existovalo. Nebo alespoň jméno, ke kterému by se tohle hodilo jako nějaká přezdívka nebo něco v tom smyslu. Přeci jen ještě nikoho nepotkal, kdo by se jmenoval Cia nebo alespoň nějak podobně. Bylo to hodně zvláštní jméno, ale rozhodně proti tomu nic neměl. Akorát se tak alespoň trochu rozšířily jeho obzory. Kdo ví, na jaká další zvláštní jména zde narazí. S úsměvem tedy přikývne a nechá to být. Čekal, že i ona se zeptá na jeho jméno, by to bylo fér, ale popravdě nad tím chvilku přemýšlel, takže se mohlo zdát, že se jí ani nechystá odpovědět. Mohla to být ale úplně v klidu nějaká kamarádka jeho sestry a on by doopravdy nerad, kdyby se jednoho dne Amber objevila před jeho bytem a oznámila mu, že se o něm dozvěděla přes kamarádku, která s ním seděla v baru. V tom ho ale napadlo to, že by se alespoň mohl poptat. Přeci jen netušil, jestli zde stále Amber byla a jestli se nerozhodla změnit bydliště a neodstěhovala se. „James,“ broukne potichu jméno, pod kterým by neměla šanci ho poznat jako Amber bratra, kdyby to doopravdy byly nějaké kamarádky. „Neviděla jsi tu náhodou ve městě blondýnku, pěknou asi tak jako jsem já, možná o něco hezčí, ale o hodně menší?“ pozvedne obočí a změří si Ciu pohledem, aby mohl zachytit jakoukoliv známku toho, že tu někoho takového někdy měla možnost potkat.
Bylo mu jasné, že jeho upíří pach jejímu nosu nijak lichotit nebude, takže ho její slova ani v nejmenším nepřekvapila a jen se nad tím, jak jeho odér zhodnotila, zasmál. „Měla bys cítit sebe, šť-.. Cio,“ stihl se naštěstí rychle opravit a pohlédl na další skleničku whiskey, kterou si objednala. „No vidíš, že je to lepší než to, co jsi tu pila předtím,“ řekne se širokým úsměvem a on sám se napije whiskey ze své skleničky, ale na rozdíl od ní se krotí, protože on se opít neplánuje. Na pár měsíců to bylo dobré řešení, ale teď už se z toho pomalu dostával a dnes v noci mu šlo jen o krev. Jakmile na tu sladkou tekutinu, která dokázala celé jeho tělo a smysly ovládat, pomyslel, musel se znovu napít ze skleničky a aby tu chuť ještě více zahnal, zapálil si další cigaretu, ale tentokrát už se s ní raději držel dál od brunetky vedle sebe. Dlouze potáhl a vydechl kouř kamsi před sebe. Až pak se pohledem otočil k dívce, jejíž krk se jí právě tak hezky ukazoval díky tomu gestu, které před chvílí udělal. „Copak jsi ještě nepotkala někoho, kdo pije krev?“ pozvedne obočí a znovu se mu na tváři objeví ten jeho úsměv.
Bylo mu jasné, že jeho upíří pach jejímu nosu nijak lichotit nebude, takže ho její slova ani v nejmenším nepřekvapila a jen se nad tím, jak jeho odér zhodnotila, zasmál. „Měla bys cítit sebe, šť-.. Cio,“ stihl se naštěstí rychle opravit a pohlédl na další skleničku whiskey, kterou si objednala. „No vidíš, že je to lepší než to, co jsi tu pila předtím,“ řekne se širokým úsměvem a on sám se napije whiskey ze své skleničky, ale na rozdíl od ní se krotí, protože on se opít neplánuje. Na pár měsíců to bylo dobré řešení, ale teď už se z toho pomalu dostával a dnes v noci mu šlo jen o krev. Jakmile na tu sladkou tekutinu, která dokázala celé jeho tělo a smysly ovládat, pomyslel, musel se znovu napít ze skleničky a aby tu chuť ještě více zahnal, zapálil si další cigaretu, ale tentokrát už se s ní raději držel dál od brunetky vedle sebe. Dlouze potáhl a vydechl kouř kamsi před sebe. Až pak se pohledem otočil k dívce, jejíž krk se jí právě tak hezky ukazoval díky tomu gestu, které před chvílí udělal. „Copak jsi ještě nepotkala někoho, kdo pije krev?“ pozvedne obočí a znovu se mu na tváři objeví ten jeho úsměv.
Barman byl naštvaný, a jakmile se na mě podíval, tak jsem se pousmála, aby věděl, že s ním soucítím. Slyšela jsem smích vedle mě. Hnedka mě úsměv přešel. Protočila jsem nenápadně očima a proklínala se v duchu, že jsem sem vlezla. Ruka mi skoro až viditelně cukala, jak jsem se chtěla natáhnout pro peněženku, zaplatit a utéct odtud. Jenže najednou se blonďák odtáhl, vzal si popelník a chvíli si mě nevšímal. Nadechla jsem se vzduchu, že konečně jsem volná. Už jsem začínala mít dobrou náladu. Dokud na mě zase nepromluvil. Vydechla jsem vzduch mezi zuby, až to tiše zasyčelo. Řekla jsem, že nejsem žádné štěně. Pochopila bych, kdyby řekl vlče. Ale on řekl štěně. Jako kdyby vlci byli psi. Což nebyli, samozřejmě. Nesnášela jsem, když někdo mluvil o vlcích a nazýval je psy. Byla jsem z toho vždy přešlá. Blonďák skoro zakřičel na celý bar. Několik lidí se na nás otočilo a já sklonila hlavu nad skleničku, ve které ještě před chvílí byla whisky. Než jsem jí do sebe hodila jak starý alkoholik.
Zase mi narušoval můj osobní prostor, tak jsem se mírně odtáhla, abych si zachovala svůj kyslík, který mi kradl. Podívala jsem se na něj a on se mi díval přímo do očí. Ty své přivřel, jako kdyby se právě chystal na novoroční proslov prezidenta. Znovu jsem se zahleděla do sklenky. „Jsem Cia,“ pokrčila jsem rameny. Nikdy jsem se za své jméno nestyděla. A nepotřebovala jsem si vymýšlet nějaké jiné. „A ty jsi?“ zeptala jsem se a odtáhla od sebe tu prázdnou skleničku. Hned vedle té od martini. Barman zřejmě pochopil, protože za chvilku přišel a odnesl obě věci ze skla pryč. Blonďák se málem zadusil, když jsem se ho zeptala, zdali je upír. Myslela jsem to spíše ze srandy. Dokud se mě nezeptal, jestli to necítím. „Nechci přijít o své čichové buňky,“ pověděla jsem a na to konto jsem si poškrábala nos, který mě svědil. Zvedla jsem jeden prst, když se na mě podíval barman. Ten pokývl a znovu mi přinesl whisky. Tentokrát jsem se napila jen mírně. Jakmile jsem ten žár spolkla, tak jsem se natáhla k blonďákovi a zhluboka se nadechla. Odskočila jsem od něj. „Smrdíš,“ kýchla jsem si. Nebyl to jen cigaretový kouř. Ten puch byl specifický.
Zase mi narušoval můj osobní prostor, tak jsem se mírně odtáhla, abych si zachovala svůj kyslík, který mi kradl. Podívala jsem se na něj a on se mi díval přímo do očí. Ty své přivřel, jako kdyby se právě chystal na novoroční proslov prezidenta. Znovu jsem se zahleděla do sklenky. „Jsem Cia,“ pokrčila jsem rameny. Nikdy jsem se za své jméno nestyděla. A nepotřebovala jsem si vymýšlet nějaké jiné. „A ty jsi?“ zeptala jsem se a odtáhla od sebe tu prázdnou skleničku. Hned vedle té od martini. Barman zřejmě pochopil, protože za chvilku přišel a odnesl obě věci ze skla pryč. Blonďák se málem zadusil, když jsem se ho zeptala, zdali je upír. Myslela jsem to spíše ze srandy. Dokud se mě nezeptal, jestli to necítím. „Nechci přijít o své čichové buňky,“ pověděla jsem a na to konto jsem si poškrábala nos, který mě svědil. Zvedla jsem jeden prst, když se na mě podíval barman. Ten pokývl a znovu mi přinesl whisky. Tentokrát jsem se napila jen mírně. Jakmile jsem ten žár spolkla, tak jsem se natáhla k blonďákovi a zhluboka se nadechla. Odskočila jsem od něj. „Smrdíš,“ kýchla jsem si. Nebyl to jen cigaretový kouř. Ten puch byl specifický.
Při pohledu na zamračeného barmana se tiše zasměje, ale raději potichu, aby se nevrátil a nechtěl mu tu skleničku rozbít o hlavu. Pohlédne za ním a sleduje, jak skleničku rovnou nese kamsi dozadu a neumyje ji rovnou za barem, jako se to dělalo s ostatními skleničkami. Široce se usmívá jak to vidí a aby mu udělal alespoň trochu radost, tak teprve až teď vstane a skočí k nějakému stolku nedaleko, kde nikdo nesedí, ale je tam popelník. Vezme ho a položí ho před sebe, přičemž se rovnou posadí zpět na stoličku. Možná že to vypadalo, jako kdyby už na ní začal zapomínat a přestal si jí všímat, ale to se doopravdy jen tak nestane. Sice už k ní neseděl čelem jako předtím, ale přesto k ní znovu stočil svůj pohled se zářivým úsměvem, který ovšem značil problémy, pokud jste ho neznali.
Líbilo se mu, jak se bránila, jakmile ji nazval štěnětem. „Správně, takhle to má být, štěně!“ prohlásí vcelku nahlas, že se k nim pár lidí otočí a ještě dodá hlasité zatleskání. Chtěl ji ale jen poškádlit, možná i trochu uvést do rozpaků. Hlavně chtěl, aby se uvolnila a proto se s ní snažil už od začátku jedna jako s někým, koho zná už celou věčnost. Znovu se k ní otočí celým tělem a nakloní se k ní tak, jako předtím. „Něco ti povím,“ začne a zahledí se jí do očí. On své oči přivře a jeho úsměv na chvíli poklesne, čímž naznačí jistou vážnost slov, které se chystá vyslovit. „Když mi povíš své jméno, tak už nebudeš oslovována jako štěně,“ poví a jeden koutek mu vyskočí nahoru. Tušil, že na tohle by se přeci jen mohla chytnout. Buďto jí bude oslovovat jménem, ale zase riskuje nějaké.. Odhalení? A nebo jí bude oslovovat "štěně", jak se jí to očividně nelíbí.
Nechutné to sice bylo, ale jen pro ní. Jemu se přitom sbíhaly sliny a špičáky v jeho ústech se o trochu prodloužily, jakmile pomyslel na krev, kterou už pár dní neměl. Zahnal to teprve až prázdným polknutím a tím, že se od ní trochu odtáhl. Vzal do ruky svou sklenku s whiskey a napil se, aby do svého krku nechal téct alespoň tuhle tekutinu, když už ne krev. Skoro se zakašle, když se ho tak nejistě zeptá, jestli je upír. Podívá se na ní pohledem "to myslíš vážně?" a mírně se zamračil, protože tohle naopak vyvedlo z míry jeho. „Copak to necítíš?“ pozvedne obočí a prohlédne si jí. Možná byla až moc mladý vlkodlak, to nedokázal určit, ale on jí rozhodně cítil už ode dveří, když sem vešel.
Líbilo se mu, jak se bránila, jakmile ji nazval štěnětem. „Správně, takhle to má být, štěně!“ prohlásí vcelku nahlas, že se k nim pár lidí otočí a ještě dodá hlasité zatleskání. Chtěl ji ale jen poškádlit, možná i trochu uvést do rozpaků. Hlavně chtěl, aby se uvolnila a proto se s ní snažil už od začátku jedna jako s někým, koho zná už celou věčnost. Znovu se k ní otočí celým tělem a nakloní se k ní tak, jako předtím. „Něco ti povím,“ začne a zahledí se jí do očí. On své oči přivře a jeho úsměv na chvíli poklesne, čímž naznačí jistou vážnost slov, které se chystá vyslovit. „Když mi povíš své jméno, tak už nebudeš oslovována jako štěně,“ poví a jeden koutek mu vyskočí nahoru. Tušil, že na tohle by se přeci jen mohla chytnout. Buďto jí bude oslovovat jménem, ale zase riskuje nějaké.. Odhalení? A nebo jí bude oslovovat "štěně", jak se jí to očividně nelíbí.
Nechutné to sice bylo, ale jen pro ní. Jemu se přitom sbíhaly sliny a špičáky v jeho ústech se o trochu prodloužily, jakmile pomyslel na krev, kterou už pár dní neměl. Zahnal to teprve až prázdným polknutím a tím, že se od ní trochu odtáhl. Vzal do ruky svou sklenku s whiskey a napil se, aby do svého krku nechal téct alespoň tuhle tekutinu, když už ne krev. Skoro se zakašle, když se ho tak nejistě zeptá, jestli je upír. Podívá se na ní pohledem "to myslíš vážně?" a mírně se zamračil, protože tohle naopak vyvedlo z míry jeho. „Copak to necítíš?“ pozvedne obočí a prohlédne si jí. Možná byla až moc mladý vlkodlak, to nedokázal určit, ale on jí rozhodně cítil už ode dveří, když sem vešel.
Přisunul se blíž a moje srdce poskočilo zděšením. Zatím jsem však byla v klidu a neodsunula se. Dívala jsem se na to, jak se zbavuje své cigarety. Barman přišel, se zamračením si od něj vzal sklenku od whisky s popelem a odnesl to. Zřejmě se mu taky nelíbilo, že to použil jako popelník. Věřila jsem, že se to špatně muselo umývat. A rozhodně jsem nechtěla být na jeho místě. Ta sklenka musela být vydrhnutá nejméně pětkrát, než zmizel ten smrad. Naštěstí to nebyl můj problém, takže se po chvíli mé myšlenky odsunuli k něčemu jinému. Snažila jsem se ignorovat fakt, že je vedle mě velmi blízko kluk, ze kterého jsem měla husí kůži. Ano, vlkodlak a měl husí kůži z někoho, kdo byl pouze v černém oblečení a bylo to druhé pohlaví. Kluk se uchechtl nad mou odpovědí, že o mě nic neví. Netušila jsem, co od něho dále čekat.
Rozhodně jsem nečekala to, že na mě sáhne. Odsunul mi vlasy z ramene na záda. Bylo to tak nepříjemné. Jiné holky by za to dali nevím co, aby se jich dotkl takový kluk. Ale mě se to nelíbilo. Byl divný. Byl jiný. Jako kdyby nebyl člověk. To jsem poznala jen u dvou takových. U té holky na náměstí. Byla nepřirozeně bledá a z jiné doby. A teď on. Měl skoro tesáky. A jeho dotyk mi byl víc, než nepříjemný. A potom mě urazil. Nebyla jsem štěně. „V mém druhém já jsi mě nepoznal, tak bych neříkala něco, o čem vůbec nic nevíš,“ řekla jsem. Ta whisky mi nějak dodala odvahu. Najednou řekl, že mě nehodlá zakousnout a vysát mi krev až z konečků prstů. „Nechutné,“ nakrčila jsem nos. „Jsi upír, nebo co?“ zeptala jsem se. S upírem jsem se nikdy nesetkala. Nevěřila jsem, že opravdu existují.
Rozhodně jsem nečekala to, že na mě sáhne. Odsunul mi vlasy z ramene na záda. Bylo to tak nepříjemné. Jiné holky by za to dali nevím co, aby se jich dotkl takový kluk. Ale mě se to nelíbilo. Byl divný. Byl jiný. Jako kdyby nebyl člověk. To jsem poznala jen u dvou takových. U té holky na náměstí. Byla nepřirozeně bledá a z jiné doby. A teď on. Měl skoro tesáky. A jeho dotyk mi byl víc, než nepříjemný. A potom mě urazil. Nebyla jsem štěně. „V mém druhém já jsi mě nepoznal, tak bych neříkala něco, o čem vůbec nic nevíš,“ řekla jsem. Ta whisky mi nějak dodala odvahu. Najednou řekl, že mě nehodlá zakousnout a vysát mi krev až z konečků prstů. „Nechutné,“ nakrčila jsem nos. „Jsi upír, nebo co?“ zeptala jsem se. S upírem jsem se nikdy nesetkala. Nevěřila jsem, že opravdu existují.