Příspěvky uživatele

Začnu Thomasovi nějak šetrně vysvětlovat celou tu situaci s Calem, ale zaobalím to tak, aby si myslel, že je jeho táta v pořádku a jsem si stoprocentně jistá, že ho zas uvidí. Přece nemohu jeho malou hlavinku zatěžovat tím, že prostě zmizel. Chvíli vypadá zklamaně a pak se zeptá, kdy se na něj táta přijde podívat. Povzdychnu si a pohladím ho ve vlasech. "To nevím broučku, ale určitě to bude brzo, ano? Nepřijdeš o něj, neboj," zašeptám poslední slova a políbím ho do vlásků. Všimnu si, jak moc se mu chtělo brečet, že je táta pryč, ale zahnal to. Musela jsem mu to říct, má nárok na pravdu, i když je tvrdá.
Pak už ale Thoma obléknu a se zavřenýma očkama ho vyvedu ven, až ke stromu, kde je uvázaný Elliot. Povím mu, aby otevřel oči, a on tak udělá. Radostně si začne Ellíka drbat jemu se to samozřejmě strašně líbí a nechá se, přičemž se snaží Thomase všemožně oblizovat. "Ano, ten je pro tebe," oplatím mu veselý úsměv a natáčím ho, jak se mazlí s Elliotem. "Pejsek se jmenuje Elliot... líbí?" zeptám se a oba je sleduji se šťastným úsměvem. Jsem ráda, že se mu Elliot líbí.
"Tak.. čas vyrazit domů," řeknu a odvážu Elliotovo vodítko od stromu. Vtisknu ho Thomasovi do ruky a vyrazím z lesa domů. "Ale budeš ho muset venčit, krmit, umývat a uklízet po něm," upozorním Thoma s mrknutím oka a dál kráčím domů. "Jinak se budeme stěhovat do většího domku, abys měl pořádný pokoj a místo pro Elliota, takže dneska začneme pomalu balit věci, ano?" zeptám se a chytím ho za volnou ručku.

>>Dům Mal

Jen co vejdu do dveří a nahlásím, že jsem poslušně přišla, utichne zvuk klavíru. Ozve se cupitání směrem ke mě a pár sekund nato už mě Thomas objímá kolem nohy. Usměju se a zvednu ho do náruče, je docela lehký, takže je to hračka. "Teta Vianne tě učí hrát na klavír? Ale to je úžasné, broučku! Chceš chodit na hodiny klavíru? Ráda tě tam pošlu, pokud si to přeješ," usměju se a prohrábnu mu vlásky, měl je trošku rozcuchané, s jakou vervou mě objal.
"Teta má hodnýho pejska Bastyho? Tak to je ale úplně nejvíc super, mít psího kamaráda, ne?" uculím se a postavím ho zpátky na zem. On zatleská na to, že pro něj mám překvapení, a já se zeširoka usměju. Jo, on je moje největší štěstí, obětovala bych cokoliv, abych na té malé rozpustilé tvářičce viděla úsměv. "Tak, broučku, ale já tady nejdřív proberu něco s tetičkou, ano? Potřebujeme si ještě promluvit. Pak už dostaneš překvapení," mrknu na něj a upravím mu mikinku. Ještě před pár dny byl takové malé děcko a teď? Předškolák. "Tak šupej hrát na klavír," řeknu a jemně ho popostrčím směrem do místnosti, kde klavír stojí.
Vydechnu a opřu se o linku, začnu mluvit. Pak se dostanu k části, kdy jí oznámím, že Caeles je pryč. "Bohužel zmizel, zjevně to tedy možné je. Mrzí mě to," řeknu a zadívám se na lem svého svetru. Řekne, že musí jít, ale že my tu můžeme zůstat jak dlouho chceme. "Myslím, že to nebude potřeba. Navíc stěhujeme se, takže musíme balit," pokrčím rameny. Kouknu za ní, jak mizí v ložnici, a promnu si obličej. Posadím se ke stolu a opřu se o lokty, tvář držím v dlaních. Nechci brečet, Thomas nesmí vědět, že mě to tolik zranilo, je to ještě tintítko a dělal by si příliš velké starosti v té jeho malé zvědavé hlavince.
Vianne téměř proletí kolem, obuje se a vypadne kamsi ven. Povzdychnu si a prohrábnu si vlasy. "Thomasi? Zlato? Pojď sem," zavolám ho a při pomyšlení na pejska se široce usměju, jakýsi Cales je mi teď ukradený. Když přiběhne, obejmu ho. "Thome... věř mi, že to co ti teď řeknu mě moc mrzí, ale bohužel s tím nemůžu nic nadělat, ano?" Nadechnu se zhluboka. "Tvůj tatínek musel naléhavě odjet pryč, takže ho nějakou dobu neuvidíš, ale slibuji, že se na tebe přijde podívat, ano?" pousměju se a pohladím ho po tváři. "Zatím budeme doma jen já, ty, Freya a... No, to se pojď podívat sám," zakřením se nevinně.
Chytnu ho za ručku a jdu se obout. Přehodím si bundu, stejně tak jemu, a dám mu na záda batoh. Nazuju mu botky a otevřu dveře. "Tak. Zavři oči a dej mi packu." Když tak udělá, vyvedu ho z chatky opatrně ven, po schodech dolů, aby nezakopl. Pak si stoupnu za něj a opatrně ho šoupám směrem ke stromu, kde je uvázané to malé bílé čudo jménem Elliot. Když už stojí úplně u něj, Elliot si stoupne a začne očuchávat jeho nožku. Vytáhnu telefon a začnu natáčet. "Otevři oči," zašeptám Thomasovi do ouška a natáčím jeho reakci, chci ji mít uchovanou, jak pro sebe, tak pro něj.

<<Park

Z útulku jsem přes park zamířila rovnou k Vianne. Cestou jsem narazila ještě na Coltona, chvilku jsme si popovídali, ale já už byla opravdu nervózní, přeci jen jsem Vii slíbila, že si pro něj přijdu brzy, ale zas tak brzy to nebylo, nah. Docupitám i s Elliotem tedy k Viannině chatce. "Chlapče, musím být hodný, ano? Jsi překvapení, takže potichoučku," usměju se a uvážu ho ke stromu u chatky, aby zevnitř nebyl vidět. Podrbu ho mezi ušima a stoupnu si. "Doufám, že nezklameš chlupáči."
Zaťukám na dveře a sama si otevřu, vejdu dovnitř. ROzhlédnu se. "Maminka dorazila!" řeknu a uchechtnu se. Jdu za nimi, slyším hraní klavíru. "Jé, ty se od tety učíš na klavír broučku? To jsem ráda..." usměju se široce a prohrábnu mu vlásky, líbnu ho na čelíčko. "Jen si tady s tetou promluvím a pak ti něco řeknu, ano? A vlastně mám pro tebe malé překvapení, myslím že budeš nadšený," řeknu tajemně a zakřením se. Stoupnu si a kouknu na Vianne. "Pro tebe bohužel až tak dobré zprávy nemám," vydechnu a kouknu na malého. "Asi si promluvíme vedle, pokud by to nevadilo," řeknu a přejdu do kuchyně. Opřu se o linku a začnu si hrát s lemem toho příšerně velkého svetru, který mimochodem smrdí dvěma vlkodlaky, kočkou a čtyřmi psy.
Počkám, až Vianne přijde a tlumeným hlasem začnu mluvit. "Říká se mi to těžce, ale z jednoho prostého důvodu se budeme s Thomasem stěhovat. Ne nikam daleko, ještě sama nevím, ale bude to někde tady, buď najdu domek, za což bych byla vděčná, a nebo prostě nějaký dočasný byt. A pokud se ptáš proč..." Zvednu k ní pohled a snažím se vypadat silně, i když se mi oči zaplavují slzami. "Odešel. Opustil nás. Prostě si vzal věci a někam zmizel," řeknu a hlas se mi asi tak v půlce zlomí.

Elliot si začne rozpustile hrát s Coltonovou nohou. Uchechtnu se a jdu tam, abych ho odtáhla s tím, že nohy nejsou hračky a omluvila se tomu muži.Ten si ovšem bílé štěně pohladí a nevypadá, že by ho jeho společnost nějak štvala. To už tam dojdu a poznám, že to je Colt. Usměju se a pozdravím ho, Elliotovo vodítko chytím pevněji.
Řekne, že se má fajn, tak jen přikývnu. "To jo, dlouho jsme se neviděli, ale znáš to, práce, teď navíc ještě dítě, není to úplně lehké, ale zatím to zvládám, i když nemám tolik času jako dřív," pokrčím rameny a kouknu na Elliota. "Ale na druhou stranu jsem ráda, vychovávat syna byl vždycky můj sen," pousměju se. "Takže tak. Zrovna za ním jdu, vyzvednout ho od tety, určitě už má naspěch," zakroutím nad tím pobaveně hlavou. "Asi jim trošku naruším sraz Conratových, ale bohužel. Navíc ještě musím předat Thomasovi tady Elliota, je to pro něj takový malý dárek, protože..." Vydechnu a kouknu stranou. "Nah, to je jedno," pokrčím rameny a prohrábnu si vlasy. Ostatně mám na sobě ještě pořád ten příšerně velký svetr, který teď už smrdí dvěma vlky, čtyřmi psy, kočkou a teď možná ještě Coltem. Super, to bude Vianne nadšená, pomyslím si a ušklíbnu se.
"No a co ty? Co ta... ehmm... Willow? Jo, myslím, že tak se jmenovala... nebo ne?" nakrčím čelo. Potkala jsem tu už tolik lidí, že se mi to všecko motá dohromady. Podívám se na hodinky a povzdychnu si. "Už budu muset jít, popovídáme si třeba jindy, ale musím vyzvednout Toma. Měj se!" zamávám mu a společně s Elliotem zamířím do lesa k Vianne domů.

>>Dům Vianne

//Promiň, Vianne má prý nějakou domluvenou hru, tak jí musím zbavit Thomase :D

<<Obchodní centrum

Z útulku jsem s malým, téměř plyšovým psíkem vyrazila do parku, jak jsem se rozhodla. Je krásně, tak proč nového kamaráda v rodině nevyvenčit a neužít si krásu přírody, než to všechno kolem zahalí sníh a skryje nám pohled na nádhery zelené trávy, květin, rostlin..? S vodítkem v ruce tedy mířím do parku, abych se prošla a pak mohla rovnou vyzvednout Thomase od tety. Elliot se rozhodne, že ho objevování přírody nebaví, a tak radši nahání ptáky, kteří sedí podél cesty a pokojně zobkají drobky, co tu lidem padají na zem. "No, čudo, nech toho," zasměju se na něj, i když je mi to prd platné, protože na jméno ani jiné oslovení zatím neslyší. Chytím tedy vodítko pevněji, aby mi kdyžtak neutekl, a bezmyšlenkovitě jdu dál.
Elliot ale vyrazí ke klukovi, který se protahuje u lavičky, a začne do něj čumákem různě šťouchat, drcat a podobně. Zasměju se a dojdu tam, odtáhnu Elliota od Coltovy nohy. "Omlouvám se, já... jé, ahoj Colte," usměju se, když si všimnu, že je to Colton. Jo, tak pro tohohle krasavce jsem taky měla chvíli slabost, ale to už mě nějak přešlo. "Jak se máš?" zeptám se s úsměvem a držím Ellika dál od něj, aby neotravoval.

"Až mu ho budu předávat, natočím si jeho reakci a někdy ti ji ukážu, ano?" usměju se a pohladím ho po tváři. "Určitě budeš mít děti, neboj..." mrknu na něj a zakřením se na Ciu, když mi začne olizovat nohu. "Pokud se ti teda chce ji pozdravit, tak můžeme vyrazit, určitě už jsou oby nervózní, kde jsem" přikývnu a jdu pomalu ke vratům útulku, abych mohla vyrazit k Vianne domů.
To už ale Ryed zkontroluje hodiny a změní názor na celou situaci. "Dobře, tak běž domů, ubytuj Ciu i kluky a dobře se vyspi, abys nabral energii, hmm?" usměju se. Oplatím mu polibek a prohrábnu mu vlasy. "Jasně, že vím," přikývnu a koukám za ním, jak i s kluky mizí v bráně útulku a míří do postele. Já si ještě naposled prohlédnu kotce se psy a rozloučím se s nimi, pak už s Elliotem zamířím za Vianne a Tomem. Vezmu to přes park, mám chuť se ještě projít, přeci jen je pěkně a byla by škoda toho nevyužít.

>>Park

"Já taky moc neutrácím, právě proto mám tolik peněz," zasměju se. "S prvním přítelem jsme rozhazovali hodně, ale to byly dvacátá léta, cestovali jsme... když zemřel, začala jsem šetřit. Moc jsem nerozhazovala, ale budu teď spoustu věcí kupovat Thomasovi. Vůbec mě to ale nemrzí, naopak jsem ráda, že můžu ty peníze investovat do někoho, koho skutečně miluju," usměju se poté, co vyřídím adopci Elliotka. "Sice budu kupovat nový dům, větší, ale tamten prodám, takže se to skoro vyrovná, bude to jen malý rozdíl..."
"Nevyčítám ti to, jasné? Jsem ráda, že mají kluci kamarádku, i tady Elliot," uculím se sladce a dívám se na všechny čtyři hafany, jak skotačí, zatímco psi v kotcích na ně smutně koukají. Otočím se na Ryeda, v tu chvíli mi od něj přistane pusa na rty. Zavřu oči a pousměju se. Už je to tak dlouho, co to bylo naposled... "Cia? To je pěkné jméno, zvláštní... Dnes jsem potkala dívku jménem Ciarah, to je dost podobné," pousměju se.
"Nechala bych tě pozdravit alespoň Vianne, ale nejsem si jistá, jestli chceš. Je to sestra mého bývalého," řeknu a nakrčím čelo, zkoumám jeho pohled. "Vlastně je to taky vlkodlačice," zamyslím se. "Nebuď smutný. Až bude čas, poznáš ho," pousměju se a pohladím ho po tváři.

Ušklíbnu se na něj. "Jasně. A já tě jako nerozmazlovala jo?" zašklebím se a zamířím ke kotci s malým prťouskem, který má sněhobílou srst a skrz mříže na mě kouká. Ani se nenamáhám čekat a sama si otevřu jeho kotec. Rovnou ho vezmu do rukou a začnu mu projíždět krásnou, příjemnou srst.
"Říkal kdo, že na to nemáme? Šetřím asi od roku 1920 zlato, mám takovejch peněz, že by mi Obama záviděl," zasměju se. Není to myšleno vážně, zas tolik peněz nemám, ale rozhodně je to velice tučná částka, která se mi skvěje na účtě. Byla sice fuška vypisovat po bankách a úřadech, že jsem ji zdědila po rodičích podnikatelích, kteří vlastně ani neexistovali, ale šoupněte malému úředníčkovi tisíc dolarů a udělá cokoliv. "Klidně bych si mohla koupit obrovskou louku a na ní vybudovat psí království," zasměju se a mazlím toho prťouska, který mě okouzlil hned na první pohled.
Vezmu teda malé štěně do ruky a domluvím se s paní, že si ho vezmu. Nechám jim tu na sebe číslo a sama si vezmu číslo jejich účtu, abych pak mohla přispět. Dostanu k pejskovi nějaké granul do začátku a vodítko, takže ho hned uvážu a nechám seznámit s Ciou a klukama. Evidentně si padli do oka, protože hned začali skotačit. "Ty sis vzal dalšího pejska rovnou?" usměju se a podívám se na ten kotec. "Fenka. Jak se jmenuje?" zeptám se ho a podrbu ji za ušima. Pak se zase postavím a kouknu na telefonu na čas. "Za chvíli bych měla vyzvednout Thomase, kdyby Via náhodou potřebovala něco zařídit nebo tak..." řeknu a rozloučím se s paní z útulku, která zase odejde.

<<Ulice

"No jasně ty pevná ruko," zasměju se. "Neboj, nebudu je jen rozmazlovat, dočkají se i výchovy," vypláznu na něj jazyk. "Budeš mě s tou pevnou rukou tak dlouho štvát, až přestanu rozmazlovat i tebe. Žádná snídaně do postele, nic nebude, budeš vstávat ve čtyři a vysaješ celej barák od chlupů, huňáči," zašklebím se a dloubnu do něj.
"Jsem ráda, že to chápeš," pousměju se a kývnu. Za ruku s ním jdu do útulku, který je jen kousek od obchodního centra. Kluci na nás koukají trochu překvapeně, ale já si k nim čopnu a oba je podrbu za krkem. "Nebojte, nedáme vás, miláčci," usměju se na ně a oboum dám pusu na čumák. Naštěstí mě neoblíznou, takže kromě rozcuchaných vlasů vypadám normálně. Zase si stoupnu a vejdu do vrat útulku.
Všude kolem se rozléhá psí štěkot, jak cítí přicházet dva lidi, no spíše upírku, vlka a dva psy. Koukám kolem smutně a pak kouknu na Ryeda. "Bože, nejradši bych si je vzala všechny, aby nemuseli být tady," řeknu a všechny si je prohlížím. Pak ale zahlédnu nádherné malinké štěňátko. Je sněhobílé, mrňavé a roztomilé. Rozběhnu se tím směrem, otevřu tu klec a vezmu si ho. "Panebože, ty jsi ale zlatíško," začnu na něj šišlat a drbat ho. Přitisknu si ho na hruď a on mě začne oblizovat a drkat do mě čumáčkem. Je to švýcarský bílý ovčák, jak hlásá cedulka. Jsou mu dva měsíce a našli ho někde pohozeného v krabici. "Jak tebe dokázal někdo odložit," zakroutím nad tím hlavou a mazlím ho. Kouknu na Ryeda a usměju se. "Já se asi zamilovala," řeknu a dám tomu štěněti pusu na čumáček, on mi oblízne celou pusu i nos. "Budeš se jmenovat Elliotík, protože jsi takový ťuňťa maličký," řeknu mu a podrbu ho za ušima.

"Hele!" Směju se tomu, jak si ze mě dělá srandu. No co, oplácí mi to, jak do něj furt ryju já, takže je to asi fér. "No, tak budeš mít ošklivou ženu no, nedá se nic dělat," pokrčím rameny a ušklíbnu se. "Ale jistě že vím," pousměju se a kývnu. "Vždyť je to jen sranda, prosímtě,"uchechtnu se nevinně a jdu směrem k útulku, kde mám v plánu vybrat ten nejsladší dárek pro Thomase.
"Kluky mu určitě představím, zvířata miluje a bude rád," přikývnu. "Ale nechci mu představovat lidi, kteří pro něj nejsou tak podstatní, to určitě chápeš. Ne že bys nebyl podstatný, pro mě jsi, ale v jeho realitě zatím neexistuješ, takže..." pokrčím rameny a kráčím dál. Zapíská na kluky a já se jen usměju nad tím, jak jsou poslušní a přiběhnou, protože poznají, že to bylo na ně. Ryed má zjevně hodně pevnou ruku a dobře si je vychoval.
Kouknu na jeho ruku, kterou vytáhl z kapsy, a natáhnu k němu svou. Propletu si s ním prsty a mířím dál do města, protože se už nemůžu dočkat, až budu v rukou svírat to malé mimčo, které posléze dám Thomasovi.

"Já vím, že ji kvůli tomu, co udělala Archerovi, nemáš rád, ale myslím to tak, že se s ní nechceš dostat do boje, protože sakra, proti ní nemáš šanci," zavrtím hlavou a přikývnu. "Jenže hlava a autorita ti nestačí, proti jejím schopnostem bys musel trénovat sakra dlouho, aby ses jí mohl vyrovnat, ba ji dokonce porazit." O tomhle vím své, Sienn je sakra silná a navíc moudrá, takže by se musel hodně snažit.
"Heeeeej!" Zasměju se, když mi začne cuchat vlasy na všechny strany. "Teďka nebudu hezká a nebudu se nikomu líbit," vystrčím spodní ret a zahraju smutnou. Pak se usměju, když uvidím ten jeho sladký, nevinný úsměv. "Tak ale hele, ty mě normálně šikanuješ!" zasměju se a praštím ho pěstičkou do ramene. "Já mám náhodou dobrý vkus, nebo ne?" ušklíbnu se a prohlédnu si ho. "A při odpovídání pamatuj, že seš taky můj výběr," vypláznu na něj jazyk.
"Ráda tě s ním seznámím, ale pochop, musím ohledně něj být hodně opatrná, teď ztratil tátu a motat ho novým tátou nebo strejdou... moc by mu to neprospělo. Takže někdy v budoucnu. Buď prosím trpělivý, ano?" pousměju se a koukám na něj. "Tak jdeme pro pejska?" řeknu a pomalu se rozejdu směrem k útulku, kde budou určitě nějaké malé šťěňátko mít.

Zasměju se a obejmu ho, spokojeně se usměju, když mě políbí do vlasů. "To zní dobře," přikývnu. "No tak je rozmazluju, no. Ty jsi na ně přísnej, potřebují i trošku rozmazlování, stejně jako lidé," zasměji se. "Pět vlčků? Hm. To bude zajímavé," zasměji se a kývnu.
"Vyzvat zdejšího alfu Williama? To by proti tobě šla smečka i klan, protože spolupracují. Možná i spolek lidí, protože ty s nimi taky spolupracují," zasměju se a dloubnu do něj. "Věř mi, ze Sienn si nepřítele udělat nechceš," zavrtím hlavou. "Bude teda asi lepší, když se budeš držet své domácké smečky a nebudeš rýpat do té oficiální," zakřením se a provokativně na něj mrknu. Určitě ví, že ho jen tak škádlím, vždyť to já dělám pořád. Není den, abych si do někoho v dobrém nerýpla.
Obtisknu mu rtěnku na tričko a dělám, že o tom nic nevím, jakože lalala, já muzikant. On si toho ale všimne a zahraje naštvanost, načež se já začnu smát jak pitomá. "Promiň no," vypláznu na něj jazyk a odtáhnu se. "Jsem ráda, že mi to odpustíš, protože to není poprvé ani naposled," zasměju se a koukám na něj. Prohrábnu mu jeho už tak rozvrkočené vlasy. "Půjdeš mi pomoct vybrat pejska pro Thomase? Poradíš mi rasu a tak," usměju se a nakloním hlavu roztomile na stranu. Snažím se být pro Thomase dobrou mámou.

"Jo, to jo. Jsem ráda, že mě chápeš a rozumíš tomu," usměju se a kývnu. "Můj sen byly taky tři děti, nejlépe dvojčata a jedno dítě k tomu... ale tak to nezáleží na mě," pousměju se a pokrčím rameny. "Dobře. Thomas bude určitě rád, zvířata miluje, jen doufám, že ho neoblížou úplně," zasměju se. Kluci by toho byli schopní. "No vidíš, budeme mít tři až čtyři psy, z toho dva ve střídavé péči. To je super," zasměju se.
"Jo, souhlasím. Řekla bych že za to nic nedáme, ale..." Pousměju se a pokrčím rameny. Láska něco stojí, ale já jsem pro ni ochotná obětovat hodně. Však jsem se prvním přítelem nechala proměnit. "Kdyby přišel Archer, asi bych to respektovala a nechala ho jít za Sienn. Nemohla bych mu v tom bránit." Pak řekne, že on miluje mě, a já se pousměju. Trošku zčervenám. Pohladím ho rukou po paži. "Já tebe taky," řeknu tiše a zvednu k němu pohled.
Potvrdí mi mou domněnku, že není v místní smečce. "Jasně, ale tak kluky beru automaticky. Jsou součást tebe, s těmi se počítá. Myslím ohledně dalších vlků a autorit. Však jsi dost dominantní." Slovo dominantní řekneme naráz a já se zasměju, opřu si hlavu o jeho rameno. "Jsem ráda, že jsi tu. Jeden rozhovor s tebou mi tolik zlepšil náladu... Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a ty jsi mi poskytl takový filtr..." pousměju se a obejmu ho. Pak mu lípnu pusu na rameno, trošku se mu tam obtiskne rtěnka, ale já doufám, že si toho nevšimne. Asi bych byla mrtvá už. Nikdy neměl moc rád obtiskávající se rtěnky, ale to asi žádný kluk, co se tím vyloženě nechlubí..

"Situace je taková... že ho nechci plést. Nechci do jeho života tahat nového tátu, který by pak zase utekl, to snad chápeš. Cales bude vždy jeho otec, to mu musím nechat. Thomas ho může kdykoliv vidět. Jenže proč mu motat tu jeho malou hlavinku, když si nebudu jistá tím, že náhradní otec je správný?" vydechnu a přikývnu. "Určitě. Jenže jak víš, jsem mrtvá. Už to, že mám Thomase je zázrak, který nechápu. Pořídím mu alespoň psího kamaráda, ten ho neopustí." Kouknu na něj, jak si stoupne uvolněněji, a sama si prohrábnu vlasy.
Poslouchám to, co říká, a nakrčím čelo. Přikývnu. Trochu mě překvapí to, že flirtoval s mou sestrou, ale tak nevěděl to a navíc, sakra, asi by nebyl chlap, kdyby s ní neflirtoval, vždyť je krásná. "Jo, u mě je taky něco, co bude vždy tvé," pousměju se a přikývnu. "Možná... možná by bylo fajn, zkusit to znovu. Víš, připomenout si to a rozhodnout se, jestli chceme pokračovat, nebo to prostě mělo skončit," opáčím.
"Tušila jsem, že jsi byl pryč jako vlk, ne jako člověk, jen jsem se chtěla ujistit, abych věděla," pousměju se a přikývnu znovu, už poněkolikáté za tento rozhovor. Já za to ale nemůžu, prostě si rozumíme a máme v dost věcech stejné názory, takže nemůžu nesouhlasit. "Jo, toho jsem se vždycky bála. Aby nepřišel on a nezatlačil tě stranou, protože... nevím, co bych si počala..." Pogratuluje mi k povýšení v klanu a já přikývnu. "Ty nejsi v místní smečce, že ne? Vždy jsi byl takový samotářský..."

"Dobře, tak já si je teda sem tam vezmu. Do střídavé péče," zasměju se. Pak se odtáhnu a podívám se za vlčáky, jak se běží proběhnout někam pryč. Srst jim vlaje, jsou naprosto volní. Nemusí řešit problémy jako my lidé, jejich největší starost je, jestli je páníček nakrmí a vyvenčí. Otočím se zpátky k Ryedovi.
"Ano, mám dítě, ale nemám pro něj otce a to mě trápí," pokrčím rameny. "Vždycky jsem si představovala šťastnou rodinu, a ne že otec prostě zdrhne, jako to udělal mě a Maye. Mě teda pak matka odhodila ještě k pěstounům, ale to naštěstí Maya ani Thomas nepoznali. Vždycky jsem chtěla víc dětí, jenže celý život jsem neměla žádné a teď mi bylo dáno jedno, otázka je, jestli ještě někdy dostanu další," vydechnu a dám si ruku mimoděk na břicho, jako jsem to dělala v těhotenství. Tak moc bych chtěla ještě alespoň jedno dítě, ale dostanu ho? Zasloužím si ho? Obětovala jsem svůj lidský život pro lásku a jak se mi to vymstilo...
"Neříkej, že si mě nezasloužíš. To není pravda. Jenom prostě... se to stalo jinak, než jsme oba chtěli," pokrčím rameny a stále koukám na ty jeho vlčí oči, které jsem si na něm naprosto zamilovala hned, když jsem ho viděla poprvé. Díky nim mi vlastně dost učaroval. "Jo, můžeme být kamarádi," řeknu po chvilce a pousměju se. Znovu ho obejmu, ale tentokrát ne s pláčem. Prostě tak přátelsky, možná víc než bych měla, ale rozhodně jsem ráda, že je zpátky, byť jen jako kamarád.
"U tebe se toho asi moc nezměnilo, když jsi odešel, že?" zeptám se. "Mě mezitím v klanu povýšili," zakřením se a ukážu na nový náhrdelník, který se mi houpe na krku.