Příspěvky uživatele

Stihne své šaty odložit dřív, než se objeví Trevis. Potopí se pod vodu a kouká kolem. Všichni říkají, jak upíři nemají rádi vodu.. Předsudky. Je to fajn. Koukne na něj, když přijde, a protočí oči. Vážně kámo? To si nech na jindy, poznamená si sama pro sebe kysele a doplave k němu, když svou sedinku uvelebí na břehu. "Já a zlá? Nikdy," usméje se nevinně a vyleze ven. Jemu se naskytne pohled na její dokonalé tělo, ale jen na chvíli. Pak se upíří rychlostí přesune za něj. Políbí ho na krk a jejì neposedné ruce míří přes hruď níž a níž, až se dostane na rozkrok. Rychlým pohybem, ale opatrně tak,aby nic netušil, zkontroluje že má prázdné kapsy, popřípadě je vyprázdní. Dýchá mu na krk a otírá se o něj rty. Rukama mu rozepne pásek a vytáhne ho z kalhot."Doufám jen, že nemáš nic v zadních kapsách." Po prvních dvou slovech ho jemně kousne do ušního lalůčku. Pak ho popadne za ramena a shodí ho do vody. Začne se smát. Tohle by nikdy neudělala, kdyby byla s Ryedem, ale teď si připadá tak nějak zvláštně volná a svobodná.

Hah, kamaráde. Víc egoisticky sis to přebrat nemohl? "Fajn, díky, ale myslím, že tvé nabídky nevyužiju. Ze svých nepiju, živím se lidskou a zvířecí krví." Nemyslí to 'ze svých' jako ze svých homies například, ale jako z upírů. Jasně že to zkiušela a ví, co to je, ale někomu cizímu to fakt nedovolí. "Děkuju, děkuju," pohodí svými blonďatými vlásky a zasměje se. "Neříkám, že lžeš ve všem, ale vidím to na očích, jak rád bys mě ochutnal. Navíc ta krev na tvé tváři byla upíří. A ani nevím, jestli se umíš ovladat.." poznamená nakonec. Kouká na něj pobaveně. "Heh, tak vidíš," přikývne a pobaveně zavrtí hlavou. "Jo, třeba dneska Colt, sexy vlkodlak, ten za to stál," mrkne na něk provokativně a uchichtne se. "No to nevím, to nech posoudit mě, gentlemane," zasměje se. "Už jsem jednu lepší měla, ale tak jako nikdy není pozdě přesvědčit mě, žejo," uculí se nevinně.

"Ty ale bohuzel nebudes mit tu cest si to overit," pokrci rameny jakoby nic a usmeje se. "Haha, takovejch krasavcu se sladkejma recickama uz bylo.. tvar ujde, ale zapracuj na tom lhani," mrkne na nej sibalsky. Doufa, ze aspon trosku ochladila jeho vysokou sebeduveru. "Jojo," jenom kyvne na to, ze ho taku tesi a opre se o operadlo lavicky, na kterem ma on jeste stale ruku. "Bydlim tu rok, nejsem zas tak horka novinka," usklibne se. Oo, cely rok, cela 1/152 tveho zivota.. "hele, tohohle si vsimne na holce kazdej chlap, a pokud ne tak za a) je gay, za b) novorozenec nebo za c) jednou nohou v rakvi," usklibne se. Tohle je proste overeny. "To asi mas no, ale u me by to mohlo byt lepsi," zakreni se. Trosju ego down pro Trevise. Kamo, nejsi jedinej, kdo takhle lichoti, pomysli si a sjede ho pohledem. "Jsi trosku prasatko," rekne a nadechne se. Ta krev, co ji utrela, rozhodne nebyla jeho ani lidska, byla upiri, coz ji jen potvrdilo jeji puvodni domnenku.

//sorry ze to je bez diakritiky a s chybama, jsem na mobilu a pisu to napotreti, tak nemam nervy..

Uchichtne se přiopitě, když řekne že se s tím smířil. "To máš docela kliku, můj krček nepůjčím a krevní sáčky u sebe nenosím," vyplázne na něj provokativně jazyk. Pohledem zpraží ruku, která se octla na lavičce za ní, nechá ji ale ležet... prozatím. "Těší mě, Trevisi," usměje se. I když toho má v sobě dost, stále se kontroluje a mluví v pohodě, má v tom docela praxi. Na upíry alkohol působí přece jen méně, než na lidi. "Já přijela.. no, rok už to bude. Dřív jsem žila v New Orleans.. a tak různě po Americe," mávne nad tím rukou, není to moc podstatné. Podstatná je přítomnost. "Moc lidí tu ale neznám, ještě mám co dohánět." Pokrčí jemně rameny. "Och, lichotníku," ušklíbne se nad lichotkou směrem k jejímu jménu. "Většina kluků chválí zadek nebo prsa a ty jméno? Wow," zatváří se docela pobaveně, přece jen to není obvyklé. "Jo a... líp si umývej tvář," setře mu z tváře uschlou Daniellinu krev, což ona nepozná, protože ji nezná.

Ještě chvíli jen tak sedí, poslouchá písničky a přemýšlí. Myslí na Coltona, Ryeda, Jammie. Pousměje se. Ani neví, jak jí na nich moc záleží. Zavřené oči vmžiku otevře, když slyší, jak si vedle ní někdo sedl. Vytáhne sluchátka z uší a přejede neznámého pohledem. "Ahoj," řekne nenuceně a sluchátka schová, protože tuší, že z tohohle bude rozhovor. Vycítí, že je to upír. Hladovej a jde to na něm docela dost poznat. "Kámo, já ti krevní sáček fakt nedám," povytáhne obočí a uchichtne se. Jde na ní poznat, že něco vypila. Ale kdo by taky ne, když je s kamarádkou, zvláště s nejlepší že. "Malia," pousměje se. "A ty?" zeptá se na jméno a mezitím si ho prohlíží. Nevypadá špatně, ale na Colta ani.. ehm.. Ryeda rozhodně nemá. Koukne na druhou stranu a do kabelky schová i mobil. Prohrábne si své blond vlásky a sleduje ho, vydechne. "Jsi tu dlouho?" Myslí jako obecně v Shadowhillu, ne v parku. Není jeho stalker. Cítí z něho pach vlkodlaka, na který je skoro vysazená, ovšem ne v tom negativním slova smyslu. Čím to je, že jí vlkodlaci přijdou v 90% případů mnohem přitažlivější, než ti namachrovaní idiotští upírci, co si myslí, že na ně nikdo nemá?

<<Bar

S povzdychem vyleze z baru a zamíří ven si pročistit hlavu. Jde tam, kam ji nohy nesou, neví kam to bude. Přemýšlí a po chvíli chůze z tašky vytáhne mobil se sluchátky, které si dá do uší zapne si první písničku, která je v hudebním seznamu. Při jejím štěstí je to All of me od Johna Legenda. Hmm, takže přeskakuju a rychle, protože první, kdo se jí vybaví, je samozřejmě Ryed. Pár měsíců s někým se nedá jen tak zapomenout. I když jste 152letý upír. Sedne si na lavičku v parku, kam nakonec došla, a kouká do blba. Jenom poslouchá písničky a přemýšlí. Dnešní den byl celkem fajn, ale.. argh. Teď je smutná, protože Jam odešla a ona? Poslouchá smutný písničky a k tomu sedí opilá v parku v lehkých šatech...

"Jo, to chápu. Antika je fajn," zakření se. "Ježiš," uchichtne se už trošku v náladičce. Přece jen už má za sebou dvě whiskey a tři piva, to není málo. "Jsem si to spletla s tím.. ehm.. no.. romantismem," zasměje se. Chvíli si nemohla vzpomenout, i když to před chvíli Jam řekla, přece jen blondýnka žejo, ale nakonec se opravila. Jéžiš. Kdo si to má všechno pamatovat, žejo?
"Jammie.. já vím, že jsi taková hodně optimistická, a nechci to být zrovna já, kdo tě připraví o iluze.." Koukne do skleničky a trochu zčervená. Nechce jí to brát, možná to je pravda, ale.. "Ne všichni to dobro chtějí nalézt a ukázat,i kdyby našli tu správnou osobu, která by jim pomohla.." S těmito slovy se nadechne. Jasně, nemusí. Je to jenom reflex. Vybaví se jí Kol a ti, co ho zabili. Vlkodlaci, kteří ji vyhnali z města kvůli rodové nenávisti...Všichni nejsou dobří. Tyhle slova jí znějí v hlavě jako gong. Smutná pravda.
Zasměje se. "No, to bych ti to asi hodila na hlavu," naznačí prsty u pusy zvracení a ušklíbne se. "Nevěděla jsi to." Mávne nad tím rukou. Ani by jí to nějak nevyčítala. I když... asi by ji na místě ukřižovala, hehe. Fujky.
"Nemyslím jenom takhle. Chybí mi to všechno.. ty rozličné chutě... i když občas překombinované," uchichtne se. "Co já? Pff. Já si tady můžu vybrat mezi A, B, AB a 0. Jo a vlastně ještě plus a mínus.. ne že by to byl velkej rozdíl," pokrčí rameny a povzdychne. Jo, výběr level školní jídelna na základce.
Zasměje se. "Tak neprovokuj, abych tě nepokousala já!" řekne naoko vážně a vycení zoubky. Zakření se a zase je schová, dopije svoje pivo. "No... jo, lovil. Naštěstí ne lovec, nikoho jsem si neznepřátelila.. ale vlkodlaci mě obecně moc nemají rádi. Nevím." Pokrčí rameny a pousměje se. "Teď mám klid a jsem za to strašně ráda," pousměje se.
Pak ji obejme a usměje se. "Mám tě ráda, Jammie," usměje se a odtáhne se. Pak už si Jammie jen dojde na WC. Mal na ni trpělivě čeká. "Už jdeš? Škoda," povzdychne si a obejme ji. "Tak snad jindy," stihne jen říct, než odejde. Opře si bradu o ruce a povzdychne si. Těšila se, že s Jam bude celou noc, ale si nic. Bože, zase začínám depkovat.. povzdychne si a vyrazí na čerstvý vzduch a projít se. Musí si vyčistit hlavu.

>>Park

Usrkává pivo z půllitru a kouká na ni. Nezeptá se, proč se přes to nechce přenést. Nejspíš se jí Terry líbí a nebo se jí prostě a jednoduše dostal pod kůži. "Určitě se ozve. A pokud ne, tak je to blbeček," pousměje se, snad ji to utěší alespoň trošku. Jammie jí předtím taky pomohla. Pohladí ji po zádech s úsměvem a vezme si od Jam další pivo, rychle exne to svoje, aby před ní nestály dvě piva. To by vypadalo snad ještě hůř, než když to takhle exne. "Pak že já tě chci opít, viď?" rýpne si do ní a zasměje se. "Notak. Dneska nebudeme smutnit, ano?" pousměje se povzbudivě.
"Hele, věř mi, že já těch stylů zažila tolik, že mi z toho jde až hlava kolem," zakření se. "Ale třeba renesance byla fakt super. Ti malíři byli strašně moc nadaní.. a hlavně pěkní a taak," napije se. "Třeba, když jsem chtěla namalovat, ani si za to neúčtovali moc, což v té době bylo zvláštní. Hmm," pokrčí rameny nevinně, jakoby vůbec netušila proč. "No, hele, tak já ti to prozradím. Poslouchá Kabáty," zasměje se pobaveně. Jo, právě se směje vlastnímu vtipu. Občas sama sebe pobaví víc, než to, co za rádoby vtipné bláboly někdy vypouští z pusy lidi kolem ní. U Jammie to ale rozhodně neplatilo.
Když Jammie zmíní, že jsou všichni upíři a vlkodlaci dobří, jenom si zasněně povzdychne. Kéžby Jammie. "Všichni bohužel nejsou dobří, ale dokud jsi nepotkala nikoho zlého, máš štěstí. A to ti závidím," kouká na ni, myslí to vážně. U ní by se dalo říct, že koncentrace hodných a zlých upírů a vlkodlaků kolem ní byla tak půl na půl, samozřejmě přibližně, nepočítala to.
Zasměje se její poznámce o vyloupení krevní banky. "Mám svoje zásoby a nekrmím se tak často, vydržet jeden večer je pro mě skoro nic oproti jiným," nakrčí čelo. Nikdy nepochopila ty, co se krmí třeba třikrát denně a klidně by to dělali ještě víckrát. A ani jim nevadí vraždit. To bude možná ten důvod, proč si pak nenajdou tak skvělé přátele jako Jammie.
"Ne, takhle to nemyslím. Pokud nebudeš otravná, což ty nejsi, pak mi nevadí o tom mluvit," zasměje se. "No počkeeej, ale kde mám jako jistotu že to nepoužiješ proti mě?" povytáhne obočí a napije se, tváří se dost pobaveně. Samozřejmě to nemyslela vážně. Ráda jí to řekne, nikdy neví, kdy se to Jammie bude hodit. "Jo, takže.. Česnek. Fuj," oklepe se znechuceně. "Dělá se mi šoufl, jen to vyslovím," zasměje se. "Potom mě může zabít dřevo a.. když mi utrhneš hlavu. Kov mě nezraní, z toho se vyléčím velmi rychle, ale ze dřeva.. Řekněme, že pokud se trefíš dobře, tak se nevyléčím už nikdy," pokrčí s úsměvem rameny. "Jo a svěcená voda. Tou mě můžeš polívat do allelujah, ale bude ti to prd platné." Usmívá se u toho, nemá důvod se bát, že by snad Jam použila něco z toho proti ní. Maximálně česnek, kdyby se náhodou o něco pohádaly, ale to je zatím v nedohlednu. Vychází spolu skvěle.
"Na vlkodlaky funguje stříbro, ale můžeš je zabít i normálním způsobem jako lidi. Zabere ti to ale asi třikrát víc energie než síly, protože i vlkodlaci se hojí rychle. No.. to je asi všechno," pokrčí rameny a napije se piva. "Ještě něco tě zajímá?" zvedne k ní pohled a na koutku rtů jí stále pohrává mírný úsměv. Zvláštní, že jí o tom nevadí mluvit.
"Už jsem.. za těch skoro 160 let zapomněla, jak chutná lidské jídlo. Zásadně se s ním nekrmím, fakt nechci riskovat, že se popálím česnekem. Vy lidi jste blázniví, pořád nové kombinace.." zatváří se znechuceně a pak se zasměje. "Nikdy nevíš, co v tom všechno je." Dořekne to. "Jak chutná třeba.. marcipán? Makronky? Všude jsou na to reklamy a vypadá to skvěle, ale.." Pokrčí rameny.
"Taky by mě zajímala ještě jedna věc. Už nějakou dobu mě fascinují lidé, kteří si přečtou dvě knížky o upírech a myslí si, že ví všechno a chtějí se jimi stát. Myslí si, bůhví jak to není super.." Nadechne se. "Zčásti ano, ale máme strašně moc slabin a je asi tak osmdesátkrát větší pravděpodobnost, že budou lovit upíra než člověka." Dořekne to a napije se. Už poněkolikáté za svůj projev, ale co by ne. "Chtěla jsi jako malá, nebo prostě někdy, být něco nadpřirozeného? Upír, vlkodlak, cokoliv? Neznamená to nutně věřit na to, ale prostě představovala sis to někdy?" kouká na ni zamyšleně. Tohle ji vážně zajímá, když už se takhle navzájem vyptávají.
Pak Jammie pevně obejme. "Nechci tě ztratit," zašeptá. Skoro jakoby to říkala Ryedovi. Ale ten tu pro ní narozdíl od Jammie není...

"Tss, dvě piva za půl hodiny jsou nic," zakření se pobaveně. Asi zní jako největší alkoholik, ale pivo má ráda a tenhle večer si chce užít, a ne počítat každou minci, co utratí nebo pivo, co vypije. Od toho tu není, smutnit může jindy.
"Bestseller, jo, na to vsadím. Každá z nás by něco takového potřebovala." Zasměje se. "Ale zase, když si to vezmeš, každej chlap je jinej, líbí se mu něco jinýho, chce něco jinýho. Někteří jsou rodinné typy, jiní zase holka na jednu noc a další noc zase jiná," pokrčí rameny. Tohle už je ozkoušené. Na všechny neplatí to samé a bylo by to taky dost nudné kdyby platilo. Takže vlastně to vylučuje možnost stvoření nějaké takové knihy. Jaká škoda.
Sleduje nervózní Jammie, která aby nemusela mluvit, tak se cpe mandlemi. Musí se usmát. Nebude do ní dloubat, nechce to z ní tahat. Je to jen na ní, jestli se s tím Mal svěří nebo ne. "Měla by ses přes to přenést," pohladí jí po ruce starostlivě. "Občas to není lehké, ale někdy prostě musíš," vydechne. Zná to, až moc dobře.
"No, jako rustikální styl není špatný, ani ten bohémský, ale u mě asi vyhrává minimalismus. Mění se to ale taky s věkem, stoletími a tím co poznáš a zažiješ." Pousměje se. Ona toho má za sebou nepochybně dost, ale není ten typ, že by pořád jen fňukala a litovala se. Radši se zvedne a začne znovu. Minimalistický styl ji okouzlil až v poslední době, dřív milovala baroko a zdobnější věci, ale názory se mění.
"Haha, ten svůj jen napůl upřímný úsměv si nech pro někoho, kdo ti ho uvěří," řekne pobavaně. "Budeš v pohodě, fakt," pokýve hlavou a usměje se. Napije se ze sklenice piva, která ubývá docela rychle, a kouká na Jammie. "Hele, blbý vtipy o upírech mi náhodou přijdou super, miluju je," zasměje se. Jaká ironie. "A ty o blondýnách jsou taky skvělý. Třeba tenhle.." narovná se důležitě. "Co dělá blondýna zavřená ve skříni?" zakření se a čeká, jestli bude Jammie vědět. "Noo, dořekni ten vtip," popostrčí ji, je docela zvědavá, co chtěla říct. Dřív by jí narážky na to, co je nebo jakou má barvu vlasů docela vadily, ale teď si sama ze sebe ráda dělá srandu. Blonďatá upírka? Téměř ideální terč pro vtipy.
"Jo, to je v pohodě a chápu to, dokonce spíš oceňuji tvou reakci, než že by mi to nějak vadilo. Už jsem to tajila dost dlouho a máš přece jen právo vědět, s kým máš tu čest," pokrčí rameny, na rtech má stále úsměv.
"Co je vůbec Chris zač, když už jsme u toho?" zamyslí se a kouká na ni. "Ty jsi vážně nikdy předtím nikoho nadpřirozeného nepotkala?" Trubko, to asi těžko bude vědět, když se o nadpřirozenu dozvěděla před pár hodinama. "Teda, jako někoho, kdo by se u tebe přeměnil, nebo tak," zamyšleně hypnotizuje svou sklenici. "Skoro každý člověk, kterého jsem potkala a zjistil, že jsem upír, po mně chtěl vědět, jak chutná krev a jak vypadá můj vamp face, a jestli to bolí, a blablabla.." zasměje se. Jo, někteří jsou fakt až moc zvědaví. U Jam by jí ale možná nevadilo o tomhle mluvit, přece jen je to kamarádka, nějakou chvíli už se znají..

Zasměje se. "Nechci tě opít, proč bych měla?" zakření se a napije se nového piva, co jí přistálo pod rukama. Utře si knírek pod nosem a zazubí se."To jsem ráda, protože toho bych ti ani nedala," vyplázne na ni jazyk a pak se usměje. Je ráda, že má tak super kámošku jako je Jammie.
"No, taktiku na ochočení chlapů fakt nemám, ale bylo by fajn, kdyby někdo vymyslel a sepsal nějakej univerzální návod nebo tak něco," zasměje se. "To bych si hned přečetla." I když k čemu? Ryeda sbalila relativně rychle, ale Colton... ten vypadá jako tvrdší oříšek, co se nechá, jen když on sám chce. "Vrtá ti v hlavě ten Terry?" zeptá se s mírným úsměvem. Ano, pamatuje si to jméno. Není to tak dlouho, co se o tom bavily a ona je upírka, takže má dobrou paměť. Navíc je na Jam dost vidět, že ho pořád nedostala z hlavy. Ale od toho je tu tahle noc, aby obě zapomněly na kluka. Každá na jiného, ale co.
"Aha. No, mě se právě zdá, že je moderní ta jednoduchost a tak, takže bych svůj domek poupravila do nějakého toho moderního jednoduchého stylu.." Co to blábolíš?Musí se zasmát sama sobě. "Promiň, to byla fakt divná otázka," uzná a pokývá hlavou, napije se.
Podívá se do jejího výstřihu... ehm.. jo, fakt se jí podívá do výstřihu, ale ne že by byla zvědavá, spíš jenom ze starostlivosti kontroluje její zranění. "To bude brzy pryč, neboj. Než se vdáš o tom nebudeš vědět," zasměje se, takhle to vždycky říkala její pěstounka. Ty máš co říkat, viď? "Nevypadá to tak strašně. Chris je hodný, že ti pomohl," pousměje se spokojeně a upije studeného piva.

Pak už na sebe Jammie vyslepičí co je zač a tak. Kupodivu to bere v pohodě, neděsí se a ani neutíká, dokonce se ani neláduje česnekem, aby ji od sebe odehnala. Fujky. Už jenom při pomyšlení na česnek je jí šoufl. "Chris ti to řekl? Ah, předběhl mě," pousměje se mírně. Tak nějak počítala s tím, že to na sebe brzy bude muset vyklopit. Byla ale ráda, že to Jam bere s takovýmhle klidem a dokonce ji to spíš uklidnilo, než naštvalo. Koukne na její ruku a stiskne ji. "Jsem ráda, že tě to nijak neděsí ani tak. Upřímně? Možná jsem se sama bála víc ti to říct, než by ses bála ty, kdyby ti to Chris neřekl," zakření se. Nechtěla o Jam přijít v žádném případě a tohle to mohlo dost ohrozit. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že už je to venku," vydechne s úsměvem.

"Jo, fakt úplně mega, škoda že si ho nepamatuješ," pokrčí s potutelným úsměvem rameny a dopije svůj půllitr piva. Měla ho v sobě rychle, ale tak co. Objedná si u barmana další a rovnou objedná i Jammie. "Tak já ti ho někdy ukážu, vyfotím nebo tak, co ty na to?" šibalsky na ni mrkne. "Ale je můj, takže bacha na to!" ušklíbne se.
"No, to nevím," pokrčí rameny a postrčí k ní vychlazené pivo. "To je jeho věc, buď mi to celé vysvětlí a nebo prostě skončil." Neříká se jí to lehko, miluje ho, ale nechce pořád jenom čekat a bát se, kde zrovna je. "Jo, tady máš ode mně pivo," řekne a napije se toho svého. Utře si knírek, který jí pod nosem vzniknul, když se napila.
Zasměje se. "Zní to jako plán a taky že to je plán," zakření se. "Třeba mi jedna kočka nestačí a chci k tomu ještě..." A sakra. Hmm? Co jí teď asi jako řekneš pako? V duchu se plácne do čela. Co to zase vypustila z pusy? Proč si nedává pozor? To by mě faakt zajímalo. Tak nějak přestane Jammie na chvíli vnímat, což ale rychle napraví a doufá, že ten zásek ve větě Jammie přejde bez povšimnutí. Sice tomu sama nevěří, ale.. snad. V duchu se modlí, aby se jí neptala. Upír a modlí se? Wow.
"Fakt? A má to tam hezký?" zeptá se rychle na první kravinu, co jí napadne. "Myslím jako, ne že bych se mu tam chtěla vloupat," zasměje se. "Ale jestli tam má něco zajímavého, snažím se upravovat si byt a hledám nápady," usměje se.
"Cože? Seš pako," zasměje se tomu, že na sebe vylila horké kafe, i když by se tomu správně smát neměla a ani by to neudělala. Nemyslí to nijak zle, to vůbec ne, jenom jí prostě přišlo funny, že je Jammie tak trošku nešika. "A dobrý? Nebolí to už?" vydechne starostlivě. Tohle jí i docela vyděsilo, přece jen je Jammie jenom člověk.
"Možná... možná bych... ti měla něco říct. Je to docela zásadní, ale..." Vydechne. Jak ses do toho mohla takhle zamotat? "Jenom... nevím, jak to říct. Ale nechci ti v tomhle lhát, máš právo to vědět." Samozřejmě netuší, že Jammie se jí na to chtěla zeptat, že o nadpřirozenu ví. Přivře oči a nadechne se. "Narodila jsem se v roce 1864," začne šeptem se svým.. přiznáním? "Nejsem člověk jako ty.." pokračuje potichu. "Jsem upírka," dostane ze sebe konečně. Mluví potichu, aby to slyšela jen Jam. "Ale neboj, nejsem nebezpečná, nehodlám ti ublížit ani se..." zavrtí hlavou mírně pobaveně nad tou představou, že by se krmila na své kamarádce, "na tobě krmit." Otevře oči a koukne na ni. Mlčí a jen čeká na její reakci, napřímí se. Musela to ze sebe dostat, už jí nechtěla víc lhát..

Netuší, že za její půlhodinový pozdní příchod může blbá řasenka. Přiťukne si s ní a napije se, uculí se. Když k ní Jammie posune mandle, zavrtí hlavou. "Díky, oříšky moc nemusím," pousměje se a jemně pokrčí rameny. Vlastně je to pravda jenom zčásti. Oříšky dřív milovala, ale teď? I kdyby je snědla, nic z toho nebude mít. To je radši nechá Jammie, aby si je snědla sama, když vidí, jak jí chutnají. "To jsem ráda, že se máš fajn. Já celkem taky.." Pak už ji zahrne vyprávěním o Coltonovi a u toho upíjí pivo, přičemž si průběžně utírá pusu od toho knírku z pěny od piva, co jí tam vždy zůstane. "No, škoda. Snad ti ho někdy ukážu," zakření se a kouká na ni. "Jo, toho jsem potkala, ale radši telefonoval, než aby byl se mnou," řekne naštvaně. "Dokud mi to nevysvětlí, beru to, jako bychom spolu nebyli," řekne mírně smutně, ale zároveň tak nějak odreagovaně a smířeně. Nebude na něj přece věčně čekat, ne? Ryeda miluje, je úžasný, dokonale líbá, a ty jeho svaly.. jenom na ni prostě kašle a pro ni je důležité ve vztahu mít důvěru a všechno si říkat, což on tím, že najednou jen tak zmizel, úplně zazdil. Pokud chce, sám si to napraví. Zasměje se její následující větě. "No, možná se mi líbí, chci ho sbalit, do postele a pak jako mazlíčka.." zakření se pobaveně. Colton je vážně fajn, i když vypadá jako ten typ, co se s holkou vyspí, perfektně ji uspokojí a všechno, jenom prostě není rodinný typ. Usměje se, miluje tyhle večery s kamarádkami, jenom si povídat, popíjet u toho víno, pivo nebo cokoliv a probírat holčičí věci, jako kluky, nakupování a nejnovější drby. Možná by nebylo špatné se po pár pivech přesunout z baru někam na klidnější místo, napadne ji. To bude ale řešit až za chvíli, nyní je bar fajn. "No a jak se jmenuje? Povídej," usměje se na ni a sleduje ji, je zvědavá, jak se měla. Přece jen je to její kamarádka, nebo Mal ji tak alespoň bere. Chvíli zapřemýšlí, jestli by Jammie neměla říct o tom, co doopravdy je, jako že se neživí normálním jídlem a tak...? Přece jen je upírka narozená v roce 1864, což Jammie bude trvat delší chvíli pochopit. Vlastně by teď už dávno měla hnít někde pod zemí ve staromódní rakvi, ale ona si tu vesele vykračuje po světě jako 17ti letá holka. A hlavně živá 17ti letá holka. Pro ni samotnou je to trošku děsivé pomyšlení, ale prostě to tak je a ona za to nemůže a taky s tím nic nenadělá, takže se s tím musela sžít. Povzdychne si a podepře si hlavu rukou na znamení toho, že by jí moc ráda něco řekla, ale neví jak.

Podívá se za sebe, když slyší, jak Jammie vtrhne dovnitř. Ušklíbne se a sleduje ji. "Jojo, in. Radši choď na čas," postrčí k ní whiskey s ledem, co jí objednala ještě než přišla. "Tak na dnešní večer," zazubí se nevinně a kopne do sebe zbytek skleničky, pak si taky objedná pivo. Nezvyklé, ale Jammie jí na něj udělala chuť a navíc, po tom, co vypila v čajovně s Coltem asi půl litru čaje by potřebovala něco pořádného. "Tak jak se máš?" přiťukne si s ní pivem a napije se. Samozřejmě netuší, že se jí honí hlavou pochyby o tom, jestli jí nechce Mal ublížit. Nechce. Ona lidem neubližuje jen tak, dokonce se na nich skoro ani nekrmí a když už si najde kamarády, dala by ruku do ohně, aby je zachránila. Usměje se. "Víš jak jsme byly v tom baru? Teda.. v klubu," opraví se a uchichtne se. "Jak jsem ti ukazovala toho hezkýho kluka? No, Coltona. Dneska jsem s ním byla v čajovně. Je fakt sladkej," zkousne si ret a znovu se napije. Jo, asi to od ní není nejhezčí, že kašle na Ryeda.. ale nechce zase jenom fňukat. "Co ty? Byla jsi s někým venku?" uculí se na ni.

Po tom, co ve spěchu nechala chudáka Coltona samotného v čajovně zjevně docela natěšeného, dorazila do baru a sedla si k pultu. Koukne kolem. "No Jammie, kde jsi?" uchichtne se. Koukne na chlapce za barem a objedná dvakrát whiskey s ledem. Jednu si vezme a druhou postaví vedle sebe, aby bylo jasné, že na někoho čeká. Konkrétně na Jammie, se kterou si dávají girls' night out. Na chvíli se zapovídá s barmanem, ale pak netrpělivě kouká kolem, jestli už Jammie nejde. U toho popíjí whiskey.

Malia přijela do města, nikoho neznala, chtěla prostě jen zapomenout na minulost.
Po jednom náročném dni zašla do baru, kde se seznámila s Charlotte a Alexem, který se jí zalíbil. Bavili se, popíjeli, no prostě fajn atmosféra. Ona si pak zašla na záchod, no a řekněme, že v tu chvíli se Lotty a Alex více sblížili a ona je našla ve velmi těsném objetí s jazyky v krcích. Radši teda odešla, aby nekřenila.
Nějaký ten den poté vyrazila do knihovny, kde se seznámila s April, která nebyla moc příjemná a bylo hodně vidět, že je spíše introvert a má ráda svůj klid, což Mal po chvíli pochopila a celkem se spřátelily. Ona ji pak opustila a znovu zamířila do baru (teď to zní, jako by byla notorickej alkoholik! :D). Tam potkala Verity a chvíli sledovala Siennu a Noxe a myslela si, jak je strašně nenápadná, hehe.
Tohle byla jen taková omáčička, takové to první seznamování s lidmi, když se někam nastěhujete. Poté ale jednou v kavárně narazila na Aemy, Zoey a Ryeda. Ryed ji zaujal svýma očima vlka, i když byl v lidské podobě. Znovu ho poté potkala v čajovně, kde se do něj možná zamilovala, těžko říct. Věděla ale, že se jí líbí. Jaká náhoda, ehm ehm, že ho o pár dní poté potkala v nočním klubu, kde se sblížili ještě víc. Začínala být smutná, když s ní nebyl nebo musel odejít.
Opět s Ryedem šla ven, tentokrát na louku, kde se seznámil s její kočičkou Freyou. Freya a Ryed si moc nesedli, ale nějak to zvládli. Pak šli k Mal domů a tam se spolu poprvé vyspali. Pak spolu byli docela často.
Další matoucí věc byla, když se Mal ráno probudila jako kluk. Vyrazila na náměstí a v klučičím těle poznala i Lott. Zamířila do lesa, kde se z tohoto těla dostala. Poté odjela na delší dobu z města na výlet do San Franciska.
Když se vrátila, zamířila do nočního klubu, kde pracuje. Seznámila se tam s Jammie, se kterou se staly dobrými kamarádkami, i když Jam neví, co je Malia zač. Byly spolu i v obchodním centru a na louce na pikniku a všemožně si povídaly. V čajovně poté Mal naučila Jammie kouřit vodnici, což byla docela sranda.
V práci v nočním klubu poté poznala Coltona, který se jí zalíbil. Jaká náhoda, že je také vlkodlak, že? Možná pro něj má také slabost, kdo ví? To se dozví časem. Zjevil se tam Ryed, kterého dlouho neviděla, a tak Colta nechala u baru a šla k Ryedovi, který ji ale jen políbil, nic jí nevysvětlil a pak telefonoval. Mal se tedy sebrala a naštvaná šla do čajovny, dát si něco na uklidnění. Tam opět viděla Colta...