Příspěvky uživatele

Zasměje se nad jeho poznámkou k česneku. "Jo, je to řádně nechutný. Prostě česnek jenom když není šance aby tě někdo viděl nebo cítil," zakření se. Česnek je prostě čiré zlo, něco jako ztělesněný ďábel. Mal by nemusela být ani upír, aby se jí česnek hnusil. Ušklíbne se pobaveně, když si Peter ublíženě chytí rameno. "Hérečko," protáhne slovo a opře se. "Jo, ale na vypracovanou postavu se kluci i holky balí dobře," zakření se. Ona vlastně většinou byla ta, kdo kýval a tak, nikdy moc po nikom nevyjela... Ryed byl výjimka. "Já? No, já se nudím, měla jsem docela na houby den. za chvíli půjdu do práce, tak nevím co teď dělat. Ale měla bych se nakrmit," pokrčí rameny.

Samozřejmě, že je možné, že se plete. Říká jen to, co ví z vlastní zkušenosti, ne z takových těch pověstí, povídaček a pohádek o upírech a ostatních bytostech. Podívá se na něj. "Fuuj, česnek," zasměje se a oklepe se. "Tak tu vidíš. Tebe posiluje, mě oslabuje," zakření se pobaveně. Prostě.. ironie? Ne, spíš nevýhoda její rasy. I když člověk se dá zabít mnoha různými způsoby. Česnek ho zrovna nezabije, ale pro upíra to není nic příjemného. "Drž," ušklíbne se a pěstí ho praští do ramene. Ne že by ho chtěla zmlátit nebo tak, prostě přátelsky, ze srandy. "No, tak to je super." kývne. "Upřímně bych si tě s pupkem asi představit nedokázala," zasměje se. Tahle postava mu sedí, svaly vlastně sluší každému. Teda pokud to není přehnaný. Ti nabouchaný steroidovci... achjo. Holkám se to nelíbí a zdravé cvičení by jim samotným prospělo mnohem víc. Zrovna Peter ale vypadal, že na sobě maká fakt poctivě, což je takové malé, nevýznamné, lehce smazatelné plus pro něj.

"Neříkám, že je na tom co chtít. Jde o to, že ve většině pohádek spolu žijí šťastně až do smrti. Staří lidé spolu sedí na lavičce venku, drží se za ruce a pozorují vnoučata, jak běhají se štěňaty po zahradě. To já prostě mít nebudu, i kdybych sebevíc chtěla," pokrčí rameny. "Ne. Jenom když nám někdo urve hlavu, vytrhne srdce z hrudi nebo do nás zarazí dřevěný kůl. Jo a... česnek, fujky," vyplázne otráveně jazyk. Česnek nesnáší tak jako tak, takže se mu vyhýbala i jako člověk. "Ne, nejstarší upíři, tedy alespoň co vím, jsou z 18. století," pokrčí rameny. "Ale nevím," pousměje se. Zasměje se. "Tak drž dál," přikývne pobaveně. Bylo vidět, že na sobě maká, a to je dobře. "Taky nevím na co by si stěžovaly," mrkne na něj, čímž mu vlastně řekne, že se jí líbí jeho postava. Chování samozřejmě ještě tak moc posoudit nemůže.

Je ráda, že to Peter dál neřeší. Byla chyba to zmiňovat. V minulosti už nežije a ano, je optimistka a tak, ale každému, byť sebevíce pozitivnímu člověku se stalo něco špatného a ona není výjimkou, jen jí to bohužel provázelo pěkných pár let. "Jo, věčnost. Už 150 let je dost a nevím, jak dlouho tu ještě budu," pousměje se. "Vidíš, já si zase nikdy neprožiju stáří," pousměje se pochmurně. Zajímalo ji, co lidé cítí, když umírají. Když někoho ztratí. Když se bojí, protože potkali poprvé vlka nebo upíra... Tohle ona prostě nepozná. Spousta lidí ji odsoudila jako monstrum už kvůli tomu, co je, aniž by se jí obtěžovali poznat, a to ji štvalo. Hodně. Sedne si tedy na lavičku a zakření se. "Díky," kývne a prohlédne si jeho postavu, znovu, když zase stojí. "Ty máš dobrý svaly," zakření se. Na opačném pohlaví ji vždycky přitahovaly nejvíc asi bříšáky.

"Jak na co? To mi vždycky říkala máma," pousměje se, když si na to vzpomene. No, máma. Tak ráda by tak někoho oslovovala, ale bohužel... "Teda... Pěstounka. Nikdy jsem matku nepoznala," sklopí hlavu a pohledem propaluje zem. Ale na tom teď nezáleží, není to podstatné. Možná jen v tom, že vlastně nikdy neměla vzor... "Neměl jsi čas to řešit?" zasměje se. "To nemáš řešit. Prostě buď chceš a nebo ne. Když jo, tak prosím... ale nečekej moc dlouho," řekne přátelsky, asi by nebylo úplně ideální zamrznout v 80ti letech. A jde to vůbec? napadne ji. Nevermind.
V kavárně se na něj usměje a ukousne si čokolády. Přikývne na jeho ahoj a pak se zasměje. "No, to bychom měli asi už teď," zakření se a jde ven z kavárny, zpátky na náměstí. Sedne si na stejnou lavičku jako předtím, tentokrát si ale hodí nohu přes nohu.

Je ráda, že alespoň tohle uznal, že prostě s někým, koho milujete, je to lepší. Je ráda, že to alespoň ví. Pousměje se a pokrčí rameny. "Nejde to popsat, ale je to dokonalé." Vážně se tady s klukem, kterého skoro vůbec neznáš, vykecáváš o upířím sexu? Wow. Zasměje se, když řekne, že je moc mladej. "Tak jsi mladej, nebo starej? Vyber si už," směje se. "Jo, přeměna na vlka jde taky. Ale nic blíž ti o tom neřeknu," pokrčí rameny. Taky jí to moc nezajímalo a neměla důvod se tím nějak blíže zaobírat. "Ale mám pocit, že to jde kousnutím," nakrčí čelo a pak kývne. Jo, tím si je docela jistá, ale jinak neví nic. Pak už s ním ZA ZÁPĚSTÍ odběhne do kavárny. U pultu na něj čeká a zakření se, když přijde. "Kašli na kameru, není nutná," šeptne pobaveně tak, aby to slyšel jen on, a nabídne mu kousek mléčné čokolády. "Malia,"usměje se mile a potřese si s ním rukou. "Za jak dlouho myslíš, že na to přijdou?" zašeptá mu do ucha a ulomí si kousek čokolády, který si vloží do úst a nechá si ho rozplývat na jazyku,

Kavárna, 1.4., 20:23. Malia Accola + Peter Michelson
(příspěvek je tam jen ode mě, protože se nám nechtělo moc migrovat, takže zbytek hry je na náměstí, i s tím co udělá Peter )

"No a ne snad? Nikdo není nevinnej. Ale je něco jiného, když to děláš s tím, koho miluješ, a nebo každej den s někým jiným," pokrčí rameny. "Jo, ale pro upíry je to úplně něco jiného," řekne pobaveně. Nic o tom neví. Sleduje ho, když se k ní nakloní a pohladí ji po tváři. "Klidně tě přeměním," řekne pobaveně a zajiskří jí v očích. Nikdy to nedělala, ale ví jak. "Aby ses nemusel někde rozkládat v rakvi," usměje se. "Hele, to není vůbec špatnej nápad," zasměje se a kývne. "Tak pojď," chytne ho za zápěstí a doběhne s ním ke kavárně. "Moment," mrkne na něj a upíří rychlostí zmizí do obchodu, kde jen v rychlosti koupí 2 strečové folie. Pak se vrátí, vejde do kavárny a naznačí mu, ať jde s ní. Před záchody mu jednu roli podá a mrkne na něj. Vejde na dámské záchody a dá se do obmotávání záchodových mís výše zmíněnou folií.Vyjde a jde si objednat čokoládu, čeká na něj u pultu, až to bude mít.

"Kdo řekl, že by ten člověk byl mrtvý?" uculí se. "Od toho je nemocnice. A navíc je to asi tak stokrát lepší než normální sex," zakření se. Jo, tak tohle už nezažila už hodně dlouho. Tak deset patnáct let to bude určitě. S Ryedem jednoduše nemohla, protože je vlk, a s Trevisem ji to ani nenapadlo, protože jí tak trošku znemožnil myšlení. Podívá se na něj a olízne si spodní ret. "Rada od obyvatele Shadowhillu? Dobře," zasměje se a kývne. Ušklíbne se, když ho vidí, jak si je nucen přiznat, že je Mal nejspíš silnější než on. K tomu pudu sebezáchovy se nijak nevyjadřuje, nepřijde jí to důležité. "Neřekla jsem, že celé století. A tímhle jsi mě vlastně urazil, když říkáš, že sto let je hodně," nakrčí čelo a svraští obočí rádoby naštvaně. Jen to hraje. Je jí sedmnáct, tak co. "Hele, dneska je první apríl, žejo?" Na tváři se jí objeví šibalský úsměv. "Co kdybychom si z někoho udělali srandu?" navrhne mu a koukne mu do očí. Zatím přemýšlí, co by šlo vymyslet. Pasta na klice, v botách i Oreu je ohraná, stejně tak přilepení papírku zespodu na počítačovou myš. Ale co takhle obestavět někomu auto nákupními vozíky?

Uchechtne se. To jen v její větě postřehl a začal debatovat o tom, jak mu spousta upírek a vlčic nesahá ani po kotníky. Wow, vlky a upíry nezmínil. No co, nehodlám se hádat. Je stejně tvrdohlavej, takže mu to nevymluvím... "Jo, fajn, to sice mohl, ale nemusí a já nechci," mrkne na něj pobaveně. "Přátelská rada? Nejsme přátelé," ušklíbne se. "Jo, té krve dost vyteče, ale já to všechno stíhám, neboj," odpoví mu. "A kdyby sis zařval, prostě a jednoduše ti zacpu pusu, protože tipuju, že když je mi něco okolo 150 a trénuju, tak budu silnější než člověk," zašklebí se. Neví, proč mu to říká, jen se jí zvyšuje chuť na krev.Stejně se to nestane. Ale mohlo by...Naivko. Nenechá tě napít, rýpne si svědomí. Otočí hlavu na něj a sleduje ho. "Máš rýpavou náladu nebo co? Nebo rýpavý století?"

Jako by jí jeho věta připomněla zase všechno okolo Kola. Jak ho zabili a ona jako novorozená upírka zůstala sama. Podívá se stranou, ale nedá na sobě znát, že jí na mysl vytanula velice ponurá myšlenka. Nadechne se a pak koukne zase na něj. "Zajímavé. Co tady chceš dělat? Jsi jen člověk," ušklíbne se. Neposmívá se mu, nebo tak. Prostě ji jenom štve, že on si musí rýpnout, tak ona to udělá taky. Možná to trochu vyznělo, že si myslí, že je něco víc. Ne, nemyslí, ani náhodou. Jak říkal Sebastian, každý z nás byl někdy člověk. Její tvář se změní na tu upíří. All monsters are human, říkal kdysi Kol. Už na něj ale nechce myslet, neví co to s ní dneska je.Podívá se mu na krk a chvíli vnímá tu lahzodnou vůni jeho krve a zvuk tepajícího srdce, očima hypnotizuje tepnu na krku. "O svoje problémy se postarám sama, ale fajn," ušklíbne se a nechá upíří obličej zmizet. "Tady? Pff, nikdo by si toho nevšiml, kdybych to udělala nenápadně," mrkne na něj šibalsky. Pak hlavu otočí směrem k fontáně.

Nad letícími půllitry, jejich placení a nevychovanými teenagery jen otráveně protočí oči a opře se. Už to nijak dál nekomentuje, on si vždycky najde důvod, proč jí odporovat. Imaginárně nad tím mávne rukou, nechce se celou dobu dohadovat o jejich práci. "Proč ti o to jde? Celý život dělám všechno, abych byť jen na chvíli cítila lásku a měla rodinu.. a ty se toho takhle sprostě vzdáš?" zavrtí nechápavě hlavou a odfrkne si. "Nechceš nic cítit? Wow. řekni mi rozumný důvod," svraští čelo. Když zmíní to, že je znalá, zamračí se. "Tohle město vždy mělo takovou pověst. Jestli máš problém s tím, kdo tu žije, tak se měj." Koukne na jeho ruku na té své a pak na něj, když ji pustí. "A hladová," nakloní hlavu mírně na stranu a nadechne se, pod očima, které výrazně ztmavly, se objeví vystouplé žilky a vycení na něj tesáky. Kromě vůně květin, vzduchu po dešti a voňavek všech, co jsou na náměstí nebo zrovna prošli, cítí jeho krev. Tak moc lákavá vůně, která jí ničí. Zableskne se jí v očích, nejradši by se mu zakousla do krku a pořádně se napila. Zavrtí hlavou a upíří obličejík zmizí, objeví se zase její normální, rozesmátá tvář. "Tohle ne."

"To neříkej mně, ale jim," ušklíbne se pobaveně a pokrčí rameny. Ona fakt nemá potřebu mlátit do všech okolo, ani házet půllitry po barmanech. Povytáhne jedno obočí do půlky čela poté, co se Peter zatváří, jakoby ho někdo právě kousnul do zadku. "Wow, skvělý výrazy," ušklíbne se znovu. "Neřekla jsem, že bys neuhnul. Ale to je jedno," řekne a s nezájmem pokrčí rameny. Dost jasně mu naznačí, teda, hehe, naznačí, přímo mu vmete do tváře, že ona to nebude. Na ten jeho pestrý večer či cokoliv tomu podobného, prostě ne. Snažíš se zbytečně, kamaráde, uchechtne se pro sebe. Ale tak naco mu to říkat, může se ještě snažit v jakémsi klamném domnění, že ji přesvědčí. "Tak si vsázej na přirozený šarm nebo na co chceš, to je tvoje věc," usměje se a věnuje mu pohled. Pak si prohrábne vlásky. Neprovokuj ho tolik... "Není nic hezkýho na tom být zmrd ani děvkař, věř mi. Nepoznáš emoce, nikdy nemáš normální rodinu..." pokrčí rameny. "Ale já tě nebudu poučovat, to je tvoje věc. Běž si radši balit vlčice na jednu noc do toho svýho baru," ušklíbne se. Tohle ji upřímně přijde dost ubohé. S myšlenkou na ubohé věci jí na mysli vytanou další dvě jména. Colt a Trevis. Asi by si měla začít hledat lepší společnost... Pak už jen sedí a mlčí, na nic se neptá a jen sleduje slunce na obloze, které jí svým svitem pomalu, ale jistě vypaluje do očí díry. "Alespoň si myslím, že to nemá žádný význam," řekne spíš pro sebe než pro něho.

Zasměje se. "A ty čekáš, že se mladí nebudou bavit? Jsi naivní, bylo tomu tak vždycky," zakření se. Tím teda nenaznačuje, že s tím má zkušenosti, nebo že by barmanku dělala už dlouho, ale tak občas se s kamarády někam pít šlo. To asi v dnešní době každý občas jde, ne? "Nevím, čím to je, ale po mně nikdy nikdo nic nehodil. Možná proto, že nechtěli dostat mezi voči," zasměje se. A nebo s tebou každý flirtuje, rýpne si její svědomí. Rychle pohledem sjede jeho břišáky a pak koukne zase na fontánu. "Škodolibé lidi nemám ráda," řekne a svraští čelo. K čemu vám to je? Prostě to stále nechápe. "Nepotřebuju si zajišťovat zajímavé večery, ale pokud jsi tenhle typ, tak prosím," pokrčí rameny. Její snad jediný úlet byl ten s Trevisem, za který se tak stydí, jinak to byl vždy vážný vztah. " Takto vidíš, já mám zase prachy, ale auta mě moc neberou. Spíš nákupy," zasměje se nevinně. Jakoby nebavilo nakupovat každou holku, že? hehe. "Wow, tak to přeju hodně štěstí," pokrčí rameny s mírným nezájmem, čímž mu dá najevo svou nepřístupnost a to, že ji rozhodně jen tak do postele nedostane. A pokud by se mu to podařilo, tak až po prohloubení vztahu a to do té míry, že by spolu chodili. Jinak ne, kamaráde, jinak máš smůlu.

"Aha. No já taky dělám barmanku, ale v nočním klubu," ušklíbne se a mobil strčí do kapsy od bundy, aby ho pořád neměla v ruce a nesvítilo na něj slunce. Vážně nepotřebuje, aby se jí přehřál. "Já mám taky směnu. V nočním klubu je vždycky živo," ušklíbne se. Zvláště některé tam potkává často. "Kompilace videí nejlepších pádů? Cože?" zasměje se. Nemyslela na internetu, ale jako třeba sport nebo... achjo, copak jsem to řekla až tak nepochopitelně? "Do fitka bych taky někdy mohla zajít, posiluju jen doma," přikývne. Je to dost vidět, že cvičí, obzvlášť na jejím téměř dokonale vytvarovaném zadečku. "Ale pokukovat po ženských fakt nebudu," řekne a zakření se. Snad pochopí, že to myslela jako srandu. Mohl by. "No a co děláš, kromě fitka?" zeptá se. Snad alespoň na tohle najde normální odpověď.