Příspěvky uživatele

"Ne, to..." Zhluboka se nadechne a lehne si na deku, kouká na něj. "Nevadí mi o tom mluvit, jen jsou to ještě čerstvé vzpomínky..." pokrčí rameny. Už si plně uvědomuje, že se to nevrátí... ale chybí jí to pevné objetí, společné popíjení vína a jeho hlas... Zaujatě poslouchá jeho vyprávění o rodině a ruce si dá za hlavu. "Mučili tě?" Zděšeně na něj koukne. "To proto máš všechny ty jizvy? Modřiny?" Prstem mu přejíždí po ranami zbičovaných zádech plných modřin. Vzpomene si na Johna a jeho manželku, která ji bila. Ona ale nemá modřiny a už je to dlouho... "Taky mi chybí všechen ten čas s mými milovanými." Pousměje se a sleduje ho. Když si lehne, hlavu si položí na jeho rameno. Je to zvláštní, zná ho jen chvíli, ale tak nějak ji to k němu táhne. Možná proto, že jsou na tom dost podobně... "Mrzí mě, co ti udělali..." řekne soucitně. Je v tomhle ohledu hodně empatická...

Podívá se na něj, aby se ujistila, že mu to nevadí. Pousměje se a na chvilku zavře oči. "Na děkování bude čas jindy, ještě jsem nic neudělala," usměje se skromně a zase koukne na vodu, zvláštním způsobem ji to uklidňuje. "S mým vlkem..." Tiše zopakuje jeho slova a v hlavě se jí vybaví všechny jvzpomínky na něj. Smutně se pousměje. "Já už vlastně pomalu ani nevím, jestli byl můj. Jestli se mojí lásce někdy poddal. Možná to pro jeho vlčí duši bylo... vlastně úplně jinak." V očích se jí zaleskne, ale jen na chvíli. On je z jejího života pryč, nemá cenu nad tím přemýšlet. Prostě co se stalo se stalo a to už nezmění. Jediné, co by chtěla změnit, je ta samota... chybí jí něčí přítomnost. Jasně, má Jammie, ale ta jí neprohrábne vlasy, nepolíbí ji na čelo a neřekne "Neboj, spolu to zvládneme. Chci s tebou být navždy...""A co ty? Tvoje smečka? Rodina?" zeptá se ho. Ona, která matku nepoznala, ale své přátele ochraňuje jako děti, které taky nikdy neměla...

Pousměje se na něj, když řekne, že si ho nedokáže ochočit. Možná ano, možná ne. Pravda, u Ryeda se jí to nepovedlo úplně, ale to bylo taky tím, že to prostě bylo jeho vlčí já v lidské podobě, ne jeho reálné lidské já. To nebyl problém až do chvíle, kdy zjistila, že vždy na nějakou dobu odjíždí z města... a při posledním odjezdu na pár měsíců jí to neřekl, takže prostě byl konec, ať už chtěla, nebo ne. Strach o něj ji příliš omezoval. "Ale když to nezkusím, nedozvím se, jestli to dokážu nebo ne," pokrčí rameny s úsměvem a v očích jí zajiskří. Zkusit se má všechno a tohle ji docela láká. Koukne do vody, když se on zadívá do města. "Pomůžu ti se líp začlenit," usměje se. "Pochopit všechno kolem, techniku a tak," koukne na něj a opře si hlavu o jeho rameno. Doufá, že mu to nebude nijak vadit, ale nevypadal, že by se jí štítil. Jen prostě nemá rád upíry, co zabíjí lidi. "Ráda poznám i tvou sestru," řekne a sleduje jemné vlnky na vodě, které vytváří ještě hezčí atmosféru.

"Vidíš, víš o mně další věc," řekne s tajemným úsměvem na rtech. Kdoví? Třeba si ukradne i jeho srdce, nejen to kamenné, co svíral v ruce. To strčí do kapsy a usměje se na něj, třeba se ještě bude hodit. Chvíli sleduje vodní hladině. Koukne na něj a úsměv jí z tváře zmizí, když řekne, že nemá domov. "Možná to nebude jen měsíc," pokrčí rameny a pousměje se. Tak moc jí vadí, když potká někoho fajn, kdo se nemá až tak dobře, jak by dle ní měl. On ale vypadal smířený, bůhví, čím to bylo, snad tím, že tak žil dlouho, snad tím, že neměl na výběr? "Nemám problém ani s tím, že jsi otrhaný, ani že jsi samotář, ani že jsi vlk, ani že jsi agresivní. Každý je nějaký," usměje se a potřese si s ním rukou. Podívá se na něj, když si skousne ret. Bože, to je tak sexy, prosím prosím přestaň! Podívá se na jejich spojené ruce a kývne. "Těší mě, Cale," řekne jeho jméno zjednodušeně, chvíli si s ním pohrává na jazyku a usoudí, že se jí líbí. "Byla bych ráda, kdyby to nebyl jen měsíc a kdyby se tvůj názor změnil," řekne a zapře se o ruce. Zakloní hlavu a zavře oči, nechá na sobě tancovat paprsky slunce pomalu šplhajícího na obzor. Vzduch kolem nich se zahřeje, ale za to nemůže slunce...

Usměje se spokojeně, když ji po kratším proslovu řekne, že u něj má jednu šanci. "Nelžu, to je moje zásada," pousměje se a sleduje vodu, pak otočí hlavu k němu a z ruky mu vezme kamínek, který si začne prohlížet. "Nevím, jaké triky máš na mysli, ale... Věř mi, že na nás změníš názor. Takže," nadechne se a podívá se mu do očí, usmívá se. "Kde bydlíš? Mám totiž návrh. Měsíc zůstaneš se mnou, a já ti ukážu, jak žiju, s kým se bavím, jak se krmím, že normálně pracuju a nad nikoho se nepovyšuju. Ty máš právo kdykoliv odejít a nechat si svůj názor, pokud se ti něco nebude líbit. Platí?" S jiskřičkami v očích k němu natáhne ruku, aby si potřásli. "Jinak, jmenuju se Malia," dodá, stále s úsměvem na rtech a čeká, jestli se jí taky představí. Volnou rukou si prohrábne vlasy.

Nadechne se a věnuje mu pohled. "Já chápu... ale stejně jsi plný předsudků, ne každý z nás je takový... Jsem ráda, že mě neodsuzuješ jako jedince, ale ve skupině jsi mě odsoudil už dávno kvůli stereotypu, na který jsi zvyklý. Víš o mně jednu věc a už na základě toho mě nenávidíš. Chápu tě, ale mrzí mě to. Chtěla bych ti dokázat, že ne každý upír musí být tak bezcitný jako ti, co jsi potkal, že ne každý se krmí na lidech a nenávidí vlkodlaky... Můj expřítel je vlk a naposledy jsem pila z člověka někdy v roce 1910, vidíš ten rozdíl? Většina z nás je jiná, v tomhle městě se na lidech zásadně nekrmí, vlci a upíři tu spolu žijí v míru a pomáhají si... Ovládáme se, učíme se to v klanu, prakticky se nelišíme od lidí až na to, že nesvačíme muffiny jako oni, no," pokrčí rameny. "Většina z nás si to nevybrala, a mrzí mě, že nás takhle odsuzuješ," podívá se na zčeřenou vodu. Ona si to vybrala, protože byla zamilovaná. Koukne na něj a pousměje se. "Nech mě ti dokázat, že nejsme arogantní, nepovyšujeme se nad vaši rasu a nejsme bezcitní. Prosím." Podívá se mu do očí a v tom pohledu není jen prosba o to, aby je přestal nenávidět. Je v tom něco víc, ale co, to není poznat.

Sleduje ho, jak zapíná tašku a pousměje se. "Vážně?" povytáhne obočí, když zalže. Pak kývne, když potvrdí to, co říkala. "Tak vidíš." Vyslechne si tu omáčku okolo, že nesnáší jen to, jak se chová a co dělá její rasa, ale že jí ani tak neodsuzuje. Odfrkne si pobaveně. Právě jí řekl, že jí neodsuzuje, ale zároveň ji nenávidí. "Wow, super," ušklíbne se. "Fajn," kývne a zvedne se. Pobere do ruky všechny věci, kabelku, deku, sáčko a knihu a přesune se k němu, blíž k jezeru. Znovu rozloží deku a odloží si tam všechny věci, sedne si na ni. "Teď si to neber zle, ale... Řekl jsi mi, že mě nenávidíš, ale neodsuzuješ, což si mírně protiřečí. Proč naši rasu tolik nenávidíš?" povytáhne obočí zvědavě a sleduje ho. Chce ho přesvědčit, že upíři nejsou zlí, ne všichni. Že ona patří mezi ty dobré a hodné, že se vlastně většinou věcí dost podobá na člověka, jen neobědvá pizzu, ale krev.

Dojde k dece a po cestě se na něj otočí, boty svírá v ruce. On se napřímí, když ucítí její pach. Sleduje ho a sedne si na deku, nohy si očistí od písku. Chvíli váhá, jestli ho oslovit, ale nakonec se rozhodne, že jo. Proč to nezkusit. "Nemáš můj druh moc v lásce, že?" řekne normálním tónem. Ne nepřátelsky, ale zase to nepřehání s kamarádstvím, když vidí, že se mu hnusí. Ne ona, ale to, co je zač. Prohlédne si jeho hrudník plný ran, jizev a modřin a v duchu ho polituje, nahlas ale nic neříká. On vypadá, že je s tím tak nějak smířený, že si zvykl. Co je na něm ale zvláštní, je to, co z něj cítí. Teď nemyslím vlkodlaka, ale... Ulici. Jakoby nebydlel v domě, ale někde venku. Je zvláštní, že to takhle vidí, i když ho nezná. V hlavě si o něm utvoří jistou představu, ovšem předsudky ani odsuzování tam zahrnuté není. Znovu si nazuje boty a sáčko si sundá, protože je celkem teplo. Teda alespoň jí, protože si vzduch kolem sebe zahřívá, což je notná výhoda například v zimě. Pošoupne se a hlavou pohodí k místu vedle sebe. "Nechceš se posadit?" nabídne mile. "Nekoušu, neboj," dodá pobaveně, tentokrát už zní přátelštěji.

Chvíli si čte a jen tak mává nohama ve vzduchu, takže by se mohlo většině kolemjdoucích zdát, že je vlastně normální člověk. Hehe. Cítí ale pach toho kluka, ten rozhodně člověk nebyl. Ne že by jí smrděl, ale vlkodlak se pozná lehce. Odloží tedy na chvíli knížku a sluchátka na deku a sejde malý kopeček na kraj jezera, kde si sundá boty a nohy si namočí do vody. Slunce jí svítí do očí, a tak si ruku dá nad ně. S úsměvem si ho prohlédne. Moc nevypadá, že by byl civilizovaný, to ovšem na jejím milém chování nic nemění. Nesnáší lidi, kteří se nad ostatní povyšují, a tak sama šíří jen dobro. Omývá si tedy nohy ve vodě a zrak od něj odklopí do vody, ve které se zrovna zvedla vlna a namočila jí legíny. "Achjo," povzdychne si a zvedne se. Na mokré nohy se jí nalepí písek, a tak se vydá k dece a ručníkem si nohy utře.

<<Maliin dům

S kabelkou v ruce a úsměvem na rtech zamíří k jezeru. Do uší strčí sluchátka, které poté zapojí i do mobilu a pustí si písničky. Jde a při chůzi houpá boky a vrtí zadečkem, pohupuje si do rytmu. Když dojde k jezeru, rozhlédne se. Všimne si jen jednoho kluka, který sedí skoro ve vodě, a přikývne. Vyhlídne si místečko, kam hezky svítí sluníčko, a rozloží deku. Lehne si na ni a vytáhne si knížku, kterou otevře tam, kde skončila. Začne si číst. Leží na břiše a nohama mává ve vzduchu, spokojeně se usmívá. Je tu nádherně.

<<Náměstí

Z náměstí dojde domů. Odemkne si a otevře dveře, přičemž hned přijde Freya a začne ji oblézat. Usměje se a chvíli ji pomazlí. Dá jí najíst a pak si jde sama nalít krev, protože má neskutečný hlad. Vypije tři pytlíky krve skupiny nula negativní a poté zamíří do koupelny. Odlíčí se a opláchne si obličej. Hodí si rychlou sprchu a převlékne se. Znovu se namaluje, tentokrát trošku vyzývavěji, když jde do práce. Poté opustí dům a zamíří do nočního klubu na svou směnu.

Po práci se vyčerpaná vrátí domů. V rychlosti se odlíčí, znovu si dá sprchu a jde si lehnout. Usne téměř hned, přičemž místo vedle ní je prázdné a osidluje ho jen Freya. Ráno se vzbudí díky paprskům slunce, které ji hladí po tváři. Vyleze z postele a jde si udělat čaj. Poté si rozčeše vlasy, které si sepne do lazy drdolu, a namaluje se. Když čaj dopije, obuje si Airmaxky s kytičkama. Vezme do ruky tašku, do které si sbalila deku, knížku, sluchátka a mobil, a vyrazí k jezeru.

>>Jezero

//už teda nebudu odepisovat :)

Zasměje se, když se už zase tváří uraženě. "Psychopat? Ten by ti možná při troše tréninku šel, ne každý to umí zahrát přesvědčivě," řekne se smíchem. Odsouhlasí mu to koukání a pak vystrčí spodní rtík, když řekne, že s tím jí nepomůže. Zrovna on měl její oblíbenou krevní skupinu. Nějak má chuť na lidskou krev, a tak je rozhodnutá si domů dojít pro krev, moc se jí nechce lovit. Vyplázne na něj jazyk. "To bys asi měl," ušklíbne se. "Umíš vařit?" zeptá se. Pak si prohrábne vlásky a zvedne se, vezme svoji kabelku. "Musím běžet. Snad zas někdy," mrkne na něj a zmizí.

>>Maliin dům

"Tss. Citlivější nosík máte vy, vám se zase většinou zvedne kufr když vidíte krev," zašklebí se. Jo, a tomhle by se dalo diskutovat, ale radši nad tím už jen mávne rukou. "Jo, nepochybně tě vezmou třeba do seriálu Dr. House, abys jim zahrál mrtvého kvůli modřině na rameni," zasměje se a prohrábne si vlasy. Pak přikývne, má pravdu v tom, že když se umí, je to výhra. Kývne a uculí se. Hezký kluci se svaly, co se k holkám umí chovat jsou skvělí, ale nasteroidovaný egoisti? Ehh. Usměje se. "To rozhodně." Koukne na hodinky a povzdychne si. "Musím se ještě nakrmit a za hodinu mi začíná směna, měla bych pomalu jít," řekne trošku posmutněle.

//v pohodě, nevadí :)