Příspěvky uživatele

Podívá se na něj, když nereaguje bolestnými skřeky nebo něčím takovým, tak pokračuje. Pečlivě mu rány ošetřuje, ale dává pozor, aby ho to nebolelo. Když jí rukou vjede do vlasů, přivře oči a nechá ho přičichnout si k jejím vlasům. Pak se s úsměvem zvedne. "Promiň, já..." Nadechne se. Ryedovi to nevadilo, ale to bylo asi tím, že Ryed byl vlk, ne člověk. Archera nepoznala, tak nemůže posoudit, jestli je to tím. "Ryedovi to nevadilo. Promiň," pousměje se. Bude muset zjistit, jak to má Cal, prostě si zvyknout, že je to jinak, že to nemá každý stejně. "Tak... já se jdu sbalit a převléknout, ty si zatím můžeš pustit film, jo?" Usměje se a aby nezdržovala, tak do ložnice doběhne upíří rychlostí. Tam se převlékne (viz obrázek) a pak jde do kuchyně. Sbalí víno, skleničky, pak deku, něco k zakousnutí, knihu, sluchátka a telefon. Dojde k němu a uculí se. "Já jsem připravená, tak jdeme?" řekne a jde se obout.

"Ne Cale, strašně mi to vadí," ušklíbne se a pak se zasměje. Otočí se čelem k němu. "Sakra, takže plán otrava jídlem škrtám," zamumlá si jakože pro sebe, ale tak aby tomu moc dobře rozuměl, a pak se nakloní ke skříňce a dělá, že si něco někam zapisuje. Pak se zasměje. "No tak fajn. Co takhleee... jezero?" Znovu se zasměje. "Třeba na louku. Tam je pěkně a můžeš se mi ukázat ve vlčí podobě," pokrčí rameny s úsměvem a dojde ke květině, kterou zachránil. "Moc se o květiny starat neumím, vždycky mi umřou," koukne na něj a květinu z parapetu přenese na stůl, protože nádherně vykvetla. Pak k sobě natáhne jeho ruce a prohlédne si je. Na to, že je vlk, je má nádherně jemné, prostě jde poznat, že se věnuje květinám. Podívá se mu do očí a usměje se. Ukáže mu jeho část skříně, a pak dojde pro dezinfekci. Posadí ho a klekne si před něj, takže má hlavu v úrovni jeho ramen. Vyhrne mu tričko a chystá se mu poprvé vstříknout dezinfekci do rány, když v tom ji chytne za ručku. "Dělám toho málo a tohle je to nejmenší. Já vím, že jsi vlk a hojí se ti to, ale prosím, stále jsi zčásti člověk," řekne tiše. Položí jeho ruku dozadu. "Neboj," sklopí pohled k první ráně. Ta je celkem čerstvá, není ani pořádně uzavřená, a tak dezinfekci vezme a jednou do rány stříkne, jen aby viděla jeho reakci. Pak pokračuje, opatrně, aby se žádné rány nedotkla, prostě aby ho to nebolelo, ale pečlivě, aby mu je vyčistila.

//pozn. podle předpovědi je venku hezky :D

Pokrčí rameny, když prochází obývákem a všimne si, že on už tam není. Zamíří tedy do kuchyně a nalije si krev. Pije a v tu chvíli klapnou dveře. Dopije a odloží skleničku, olízne si rty od krve a podívá se na něj. "Dobré," uculí se, když uvidí bažanta, co mu visí přes rameno, a nechá zmizet svůj vampire face. Zakření se a odklidí skleničku do myčky a zapne ji, už je tam dost nádobí. Podívá se na něj a vezme toho bažanta. "Řekla bych, že ti z toho udělám jídlo, ale asi ses tam rovnou najedl ne?" uchechtne se a prohlédne si ho. Položí bažanta do čistého dřezu. "To vyřeším potom," mávne nad tím rukou. Teď se jí moc nechtělo zabývat se bažantem. "Nepůjdeme někam ven? Je pěkně," kývne hlavou k oknu. Vedle sebe na stole zapálí svíčku jenom tím, že se na ni podívá, a rozverně pokrčí rameny. Musí ještě trénovat. Podívá se na květinu na okně, která ještě včera byla zvadlá, a kterou se chystala vyhodit, když si na ni vzpomněla. "To ty?" Usměje se. Dojde jí, že má asi magii země, a už se dál nevyptává. "Jo, málem bych zapomněla," vzpomene si a jde ke skříni, kde mu polovinu skříně uvolní. "Tady si můžeš dát jakékoliv věci." Otočí se k němu. "Aaaa.." Dojde k lékárničce a vezme tam dezinfekci. "Ošetřím ti ty rány, alespoň dezinfekcí," řekne a dojde k němu. Posadí si ho na gauč a rozepne mu košili (nebo co má mu prostě sundá). Začne dezinfekci stříkat na rány.

Uculí se tomu a kývne, chápe ho. "Ale občas je fajn dát si něco k jídlu, aniž bys musel běhat po lese," pokrčí rameny s úsměvem. Pak už tedy zamíří do ložnice, kde si lehne. Chvilku předtím než usne si řekne, že ráno mu uvolní poličku ve skříni a ošetří mu rány, i když se mu to za nějakou dobu zahojísamo, je přece vlkodlak, nejen obyčejný člověk. Usměje se po sebe a usne.

Ráno vstane brzo, vyleze z postele a jde se obléct. Poté si rozčeše vlasy, které splete na straně do rybího copu. Namaluje se, ne moc výrazně, a jde do kuchyně. Tam si nalije do skleničky krev a opře se o linku. Přiloží skleničku ke rtům, na obličeji jí naběhnou žilky. Zavře oči a napije se.

Usměje se a prohlédne si jeho hruď, vypracovanou, ovšem posetou ranami, jizvami a modřinami. Skousne si ret a spolu s ním rozloží gauč, pomůže mu ustlat a spokojeně se usměje. Teď to vypadalo jako opravdová postel, dokonce to bylo i tak pohodlné, což zjistila o necelou sekundu později, když ji povalil do zrovna ustlaných peřin. "Zkazil jsi mistrovské dílo," řekne a vystrčí spodní rtík jako malé dítě, když nakrabuje. Pak se ušklíbne a v momentu stojí za ním, shodí ho na gauč a zakření se. Posadí se mu na záda, jakoby byl válečná kořist. Skloní se k jeho hlavě. "Poradím ti, nikdy si nezahrávej a upírkama. Vypadáme slabé, ale i taková blondýnečka jako já má ránu," zašepta mu do ucha a mezi zuby si vezmr jeho ušní lalůček. Mohlo to vyznít, že to myslí smrtelně vážně, a nebo že si jenom dělá srandu, i když je to pravda. Sesedne z něj a jde uklidit skleničky od vína do myčky. "Lednice i kuchyň je ti kdykoliv k dispozici... Dobrou," mrkne na něj a zamíří do své ložnice, kde se převlékne do spodního prádla a lehne si do postele.

Uchechtne se, když se zmíní o tom, že si brzo budou lézt na nervy. "Těžko říct, podle toho, jak velkou máš trpělivost s blonďatejma upírkama," mrkne na něj a dopije víno, prázdnou skleničku dá na stolek a vstane. Zamíří do ložnice, kde si vezme všechny věci a jde do koupelny. Rozpustí si vlasy z messy drdolu a rozčeše si je. Poté se odlíčí a vyčistí si zuby. Svlékne se a vleze do sprchy, kde na sebe pustí příjemně teplou vodu. Namočí si celé tělo i s vlasy, které si později našamponuje. Namydlí si tělo a pak se opláchne. V rychlosti si oholí nohy a podpaží, poté vyleze z vany ven. Namaže si ruce, nohy i obličej hydratačním krémem a přehodí přes sebe příjemně huňatý bílý župan, nejprve se ale oblékne. Pak v koupelně vyvětrá a jde zase do ložnice. Tam vezme ze skříně druhou peřinu a polštář, oboje povlečené. Dá mu to na gauč a ten rozloží, konferenční stolek odsune, aby se o něj nepraštil, až bude ležet. "Tak," vydechne spokojeně. "Můžes si lehnout, jestli chceš," usměje se.

Zasměje se, když ji dá přednášku o tom, proč nemá zaplou košili. "Prosímtě, sedni si a chill, mě to nevadí," ušklíbne se pobaveně a podá mu skleničku vína. "Tak na zdraví," usměje se a ťukne si s ním, napije se ze své sklenky. Zasměje se znovu, kdyz zmíní to, že ho chce opít a pak dál polemizuje, co má asi v plánu. "Prosímtě, tady se na znásilnění nehraje... znásilněni je když je to proti tvé vůli," řekne a skousne si ret. Opět se napije ze svojí sklenice a s jiskřičkami v očích ho sleduje. "Nemám v plánu ani jedno. Zatím," poslední slovo dodá s tajemným úsměvem a pohled odklopí od něj k televizi.

S úsměvem kývne, nijak dál neodpovídá. Zamíří do obýváku, kde si zapne televizi a chvíli na ni kouká. Pak se ale zvedne, protože si uvědomila, že vedle televize na zdi visí rámeček s fotkou. Fotkou, na které je ona a Ryed, někdy uprostřed jejich vztahu, kdy byli šťastní. Smutně se pousměje a fotku z rámečku vytáhne, zapálí ji a nechá si ji na rukou shořet. Ten šedý popel, co z ní zbyl, pak vyhodí z okna ven. Okno nechá otevřené na větračku a jde do kuchyně, kde přichystá něco menšího k zakousnutí k televizi, jako brambůrky. Nalije do dvou skleniček víno a všechno to odnese do obýváku na konferenční stolek. Pousměje se tomu, po dlouhé době chystá pro dva. S výjimkou baru, tam to bylo dost časté. Sedne si zpátky a čeká na něj. Když se opře do futer, otočí se jeho směrem a usměje se. "Fešák," mrkne na něj a poplácá na volné místo vedle sebe, aby si šel sednout.

Nechá se přitáhnout před něj a ušklíbne se. "Já vím. Ale stejně, nedošlo mi to," pokrčí rameny a kouká mu do očí. Přivře oči, když ji pohladí po tváři. Už dlouho to nikdo neudělal. Tedy, Jammie ano, ale od chlapce je to přece něco jiného, i když medvědí objetí od nejlepší kamarádky samozřejmě taky vytáhne náladu o pár levlů výš. "Jdu ti pro ten ručník a nějaké oblečení," mrkne na něj a odtáhne se, zamíří ke skříni, která je v obýváku. Tiše se pro sebe uchechtne nad jeho poznámkou, jestli má snad přijít nahý. Tam vytáhne oblečení, co chtěla dát Ryedovi, ale nevyšlo to, a dva ručníky. Jde zase za ním. "Tady máš dva ručníky, ty budou tvoje. A tohle oblečení si můžeš nechat, je nově koupené, neboj," usměje se. Jsou tam boxerky od CK, černo-červená kostičkovaná košile, džíny a obyčejné, ale pohodlné černé ponožky. "Snad ti to bude," pousměje se a pak zamíří do obýváku, kde si pustí film.

Freya seskočí a se zaprskáním uteče někam ven, ona se jen zasměje. "Promiň," pokrčí rameny s nevinným úšklebkem a pobaveně ho sleduje, jak se snaží oprášit. Takovým tím pracho-chlupo-bordel-lepičem z něj chlupy dostane dolů. Pak odloží tašku a provede ho po domě, jenom v rychlosti, nijak podrobněji mu to nevysvětluje, není do a není proč. Pak ho sleduje, když se vrátí k její ložnici, a nechá ho vejít. Jde za ním a taky si stoupne k oknu. "Promiň, nedošlo mi, že ho ucítíš," pokrčí rameny. Sama už ho tu necítila, nejspíš ho Cal cítil proto, že je taky vlk. Možná ho sama necítila proto, že nechtěla, nebo že se to naučila ignorovat, těžko říct, každopádně už nějaký ten pátek tu spala sama, bez společnosti. Ještě, že tu nebyla s Trevisem, to by poznal taky. "Takže... budeš spát asi v obýváku, pohovka je rozkládací, prostorná a pohodlná. Občas na ní spím jen tak taky," usměje se. "Nevadí? Nebo pokud chceš spát tady..." zasměje se a kouká ven z okna na město.

<<Jezero

Zasměje se, když řekl, že jedl dosyta. "Fajn," přikývne a vejde, tím líp. Nemusí si dělat hlavu s vybíráním jídla, ani s jeho objednáváním. "Myslela jsem třeba veverky nebo pumy, prostě z lesa, vzhledem k tomu, že bych tě zabila," zasměje se a sleduje ho pobaveně. "Ne, nepila jsem z vlkodlaka a ani nechci," zavrtí hlavou pobaveně. "Tak se tu porozhlédni," naznačí mu rukama, aby se podíval okolo. "A ne, nečeká tu žádná vlkodlačí past ani jed..." Pak propukne v záchvat smíchu, když mu na hlavu ze skříně skočí Freya, její kotě. "Pozor, kočka," varuje ho se smíchem a zamíří do obýváku. Vybalí kabelku a jde se do své ložnice převléct do něčeho pohodlnějšího. Pak zamíří za ním a začne ho po domě provádět. "Tady je moje ložnice," ukáže do ložnice (nečekaně) a uculí se. "Koupelna a záchod jsou zvlášť. Pak je tu ještě kuchyň s barem propojená s obývákem, pracovna a posilovna. Tam se porozhlédni jak chceš," uculí se.

"Ne moc příjemný zlozvyk. Nás to zabít nemůže, ale ten smrad taky není moc příjemný," pokrčí rameny. Přesně proto jsi měla naposledy chuť Coltovi vykouřit celou krabičku, žejo? Jako cigarety, vy prasata."To jsem ráda, že to tak bereš, ale taky koušu, když mě někdo štve," zasměje se. "Ne, dělám si srandu. Já se krmím z pytlíků, popřípadě z lesních zvířat. Jako jsi třeba ty," pokrčí nevinně rameny a dělá, že nic neřekla. Pak už ji chytí za ruku a zastaví ji. Zakloní hlavu a přivře oči, když se skloní k jejímu uchu. Stoupne si na špičky. "Já občas taky, ale to se neříká," odtáhne se a svůdně na něj mrkne, pak se mu vysmekne a jde kousek před ním. On ji ale předežene a zkoumá její výraz. Protože ví, že chce vidět její reakci, tak se usměje nevinně jako panenka, jakoby myslela třeba brčko a nebo něčí krk. Ušklíbne se a jde dál. "Máš teda hlad? Že bych ti objednala na pohrání do pusy nějaký ten stejk," řekne, aniž by se na něj otočila, a sama pro sebe se pobaveně ušklíbne. Nedá na sobě ale nic znát. Pak už dojdou k jejímu domu. "Vítej v mém království," mrkne na něj a odemkne, vejde dovnitř a jde tašku položit do obýváku.

>>Maliin dům

"Tak fajn vlčku, k noze," řekne a zasměje se. Doběhne ho ladným krůčkem a větvičku mu z pusy sebere. Zahodí ji pryč. "Aport," řekne se smíchem a zavrtí pobaveně hlavou. "Bydlím v domku, kousek odsud, v centru města. Bude se ti tam líbit," usměje se a míří k sobě domů po jeho boku. "Nemáš hlad?" zeptá se starostlivě. "Že bych ti něco koupila nebo objednala...vařit neumím," zasměje se pobaveně, ona to nepotřebuje umět. Teda doteď to nepotřebovala... "Nedávej si ty větvičky do pusy, alespoň v lidské podobě," dodá potom. "Do pusy jedině jídlo nebo cigaretu. Kouříš?" zeptá se, ale předpikládá, že ne.

Kývne s úsměvem. "I jen pouhá snaha si zvyknout je lepší než nic. A věřím, že ty si zvykneš," řekne a s úsměvem ho sleduje, když zamíří k vodě. Zvedne se a jde za ním, sedne si na kraj a ve vodě si namočí ruce. Má příjemnou teplotu, tak si ji nemusí ani zahřívat. "Jsem ráda, že jsem tě tu zastihla a že jsi neutekl.. když už jsem ta zlá upírka," zasméje se pobaveně a sleduje ho. "Jo, chápu," řekne a pohladí ho po rameni, pak ruku spustí zpátky k tělu. "Tak.. nepůjdeme ke mně? Ukážu ti kde bydlím a tak.." usměje se mile a obuje si boty a oblékne sáčko, s kabelkou v ruce si stoupne a čeká na něj,u až se taky sesbírá a odpoví jí. Pak začne skládat deku a strčí ji do kabelky společně s knížkou, telefonem a sluchátky.

"Nemusí, už jsem se s tím srovnala," usměje se a sleduje ho, jak si na hruď sype písek, a na své břicho si taky trochu nasype, po jeho vzoru. Písek se jí rozsype po vypracovaném bříšku a po bocích sklouzne dolů, ovšem ne všechen. "Rok, nebo tak nějak. Přijela jsem minulý březen," usměje se a sleduje ho. Když si otře čelo od potu, uchechtne se. "Promiň... za to můžu já." Vydechne a uklidní svoji magii, která zahřívá vzuch kolem nich a Maliino tělo. Vzduch kolem nich vychladne do méně tropické teploty a obecně se prostředí trošku zpříjemní, protože sluníčko už vylezlo výš, a tak na ně svítí. Sundá si boty a dá je stranou, stejně tak sako. Lehne si na břicho a kouká na něj, písek ze sebe sesypala. "Asi tě udivuje, že jsem upír a normálně se s tebou bavím, že? Tady je to normální," usměje se. "Pro mě je to normální celý život, ale spousta lidí si nezvykne..."