Příspěvky uživatele

"Why did you say so beautiful lies," zpívám si nahlas v koupelně. Na sobě mám jen obyčejné tepláky a volné triko, vlasy mám už ale sčesané do účesu, který budu mít večer (viz obrázek níž). Teď dělám makeup, který pro mě není až tolik potřeba, ale k té době to patřilo. Na rty si tedy dám červenou rtěnku, oči si orámuji linkami. Stíny zvolím jen velice světlé, spíš přirozené. Tvářenku vynechám, ale vykonturuji si obličej bronzerem. Spokojeně si u zrcadla tančím a hledám vhodnou řasenku. "Kde je proboha?" zeptám se sama sebe nespokojeně, když ji nemůžu v koupelně najít. Zamířím tedy do ložnice, stále si zpívám. "You have have have always beeen.." Tam ji začnu hledat. "Kde jsi, ty malá potvoro," zasměju se a konečně ji najdu. V nočním šuplíku, hehe. Vrátím se tedy do koupelny a líčení završím řasenkou. Schovám všechny malovátka a jdu do obýváku, kde si vezmu šaty. "Snad to bude sedět," řeknu a jdu se do ložnice převléct. "Cale?" zavolám, když to dokončím. Chci ještě vyzkoušet jeho oblečení, aby všechno sedělo, a ukázat mu sebe.

Usměji se, všimla jsem si jak mu zajiskříly oči. "Dobře, jdu si je zkusit." Upíří rychlostí jsem si stáhla oblečení, co jsem měla, a natáhla na sebe ty šaty. Vlasy jsem si jednoduše sepla do drdolu. "Potřebuju sehnat tu čelenku, boty a tobě to oblečení," řeknu rychle a prohlédnu si jeho tělo. Odhadnu si velikosti a kývnu. "Takže já jdu všechno nakoupit, pak se tu potkáme a ráno začneme s přípravami," přikývnu a uculím se. Převléknu se zpátky a mrknu na něj. Pak už mířím do obchoďáku.

//všechno to chci nacpat do jednoho, ať se s tím nevypisuju, tak to zkrátím :D

Vrátím se s třemi taškami. Odemknu si a jdu do ložnice. Všechno to tam vyskládám a spokojeně přikývnu. Na nic jsem nezapomněla. Dám to stranou, abych pak mohla jít rovnou do postele. V rychlosti si dám sprchu, také si umyju vlasy. Pak už si obléknu noční košilku a jdu spát.

Ráno se vzbudím asi v osm, vylezu z postele a převléknu se do tepláků a trika. Zamířím do kuchyně. Dám si sklenku krve. Pak jdu do koupelny a začnu si česat vlasy. Zabere mi to asi hodinku, takže si po deseti minutách zapojím mobil do nabíječky a pouštím písničky. Párkrát po sobě poslouchám tu samou písničku //Irreplaceable- Carrie Kirsten//. Když dodělám vlasy, spokojeně si to prohlédnu. Začnu tedy s líčením. U toho si onu písničku broukám a zamyšleně koukám do zrcadla, občas se chvíli vrtím do rytmu.

Překvapeně vydechnu, když se pod smokingem objeví ještě jedny šaty. Dočista jsem na ně zapomněla. "A co tyhle?" ukážu je Calovi. "Tyhle jsou z padesátých let minulého století," nadechnu se a usměju se. Nechám na něm, co vybere. Čekám a zvědavě na něj koukám. "A ty by sis nemusel brát smoking, ale třeba obyčejné džíny, bílé triko a koženou bundu," řeknu nadšeně. Mě samotné se ty padesátá léta líbí víc, tak čekám, co řekne. To, co vybere, nechám na stole a zbytek schovám, pak odnesu i truhlu. Vrátím se k němu a cestou si rozčesávám vlasy, abych pak mohla vytvořit účes, který bude k danému stylu sedět. Kouknu na něj a zamyslím se. "Co na to říkáš?" usměju se. Dočista jsem zapomněla, že tam ty druhé šaty byly. Teď se náramně hodí.

Odkašlu si. "Teda, doufám, že ten smoking ještě nesežrali termiti.." odkašlu si znovu a začnu se smát. To byla narážka na to, že jsem taaak stará oproti němu. Každopádně ten oblek byl v dobrém stavu. "Nespěchám!" zasměju se a zpomalím, protože on se za mnou táhnul jak smrad. Ušklíbnu se, když mi složí kompliment. "Děkuju a tentokrát to nebude trvat jen mě, ale i tobě, musím tě připravit," zasměju se. Určitě mu bude slušet, o tom jsem přesvědčená, jen se modlím, aby mu nebyl malej nebo velkej, i když je pravda, že Kol byl vyšší a svalnatější, ne tak hubený jako Cael. Dojdeme tedy k mému (nebo našemu?) domku a já odemknu. Ještě stále tam leží ten papír s klíčema, a tak ho zvednu a zmuchlám. Klíče mu vtisknu do ruky. "Budou se ti hodit," mrknu na něj a vejdu. Pustím jeho ruku a zamířím do ložnice, kde chvíli něco hledám. Dojdu do obýváku s truhlou, která vypadá dost staře, i když je v perfektním stavu. Otevřu ji a rukama odeženu ten prach, co začal vířit. Pousměji se a vytáhnu své šaty i s doplňky. Dám je na stůl a jako další z truhly vylovím smoking, starý, ale téměř nepoškozený. Kouknu na Caela a usměju se.

>>Maliin dům

"Já mám úplně super šaty z dvacátých let minulého století," zasním se a kouknu na něj, usměju se. "A asi bych našla i něco pro tebe," zakřením se. "Udělám si z tebe gentlemana," zasměju se a stisknu jeho ruku. Nemyslím to tak, že by nevypadal jako gentleman, to ne, spíš prostě pro celkový dojem potřebuje oblek. Měla bych ho mít doma ještě v truhle po Kolovi, myslím. "Takže pokud ti to nevadí, tak dvacátá léta," usměju se. Jo, to byla fajn doba. Krásné šaty, elegance... Pohladím ho po hřbetu dlaně palcem a zakřením se. Je strašně roztomilý... Pak řekne, že když zůstaneme spolu, bude vše snazší. To ano, pro mě určitě, ale co pro něj? Říkal, že se bojí. Že tvého nejbližšího použije nepřítel jako tvou slabost. Možná nad tím přemýšlel, nevím, ale teď si s tím nechci dělat hlavu. Kývnu a usměju se. Pak zrychlím krok a vedu ho směrem k sobě domů, abych mu tam mohla ukázat ten oblek a svoje šaty.

"Není to tak snadné," povzdychnu si a pohled stále věnuji zemi. Vážně jsem se za to styděla, neměla jsem v úmyslu mu ublížit, i když jeho slova bolela. On ale vypadá, že mi odpustil a že ho to nebolí. Teda doufám...
Usměju se a podívám se na naše propletené prsty. Jak zvláštní, řekl že láska je pro něj slabost a teď... Jsem z něj dost zmatená, ale nedávám to najevo. Kouknu mu do očí a kývnu. "Dobře, přestaneme," pousměju se a znovu kouknu na ten prsten, co mi dal.
Jako nejnovější věc za těch pár dní, co jsme se neviděli, je náhrdelník ve tvaru půlměsíce. Pro upíry znak, že patřím do klanu, pro vlkodlaky, že jim neublížím a pro lidi... pro lidi je to vlastně jen náhrdelník. Teď ale na sobě mám dva šperky, které pro mě dost znamenají a obou si neskutečně vážím. Cal se na chvilku odtáhne a utrhne sedmikrásku, kterou mi hned vzápětí vplete do vlasů na spánku. Mám vlasy sepnuté, takže tam drží, musí to vypadat roztomile. Vypláznu na něj jazyk, když se ušklíbne. Blbeček. Blbeček, kterej pro mě tak moc znamená, i když se známe jen chvíli. Bůhví, co mě k němu táhne, mohla jsem jím pohrdat a ukazovat na něj jako na špinavého bezdomovce. Srdce mi ale radilo něco jiného.
"Taky se moc těším," odpovím po chvíli a za ruku s ním kráčím po mýtině, co vede až do lesa. Koukám kolem a na tváři mám úsměv, jeho ruka je sice hrubá, ale moc příjemná.

Podívám se na jeho spokojený úsměv a zaculím se. Takhle vypadá mnohem líp než s neutrálním výrazem. "Řekla bych ano, co se tancovalo za mého mládí, ale jelikož jsem mladá pořád..." Trošku egoisticky vydechnu a oklepu si ramena. Pak se zasměju. "Jo," přikývnu. Tanec je docela fajn. Usměju se, když mě kousne do ucha a trochu zavrním. Uši jsou jedno z těch citlivějších míst na mém těle. Pak ho políbím na krk a odtáhnu se, ale stále ho objímám, jen jsem se odklonila hlavou od jeho krku. "Nechci, aby jsi znovu znejistěl, nebo aby sis připadal, že na tebe tlačím nebo tak..." Pokrčím rameny s jemným úsměvem. Propletu si s ním prsty, protože mě chytil za ruku, a druhou mu položím na krk. "Nechci zase dovolit, abych se přestala ovládat, víš?"

"Ale.." Chabě se pokusím něco namítnout, ale jeho monolog mě zastaví. "Nemám ráda zlatý retrívry," poznamenám nakonec a začervenám se. "Když už, tak čivavy. A Nemusíš mi nic slibovat," vydechnu a koukám na něj. "A já na tebe nebudu tlačit... Promiň, na té louce... nějak jsem vybuchla," sklopím zrak a skousnu si ret. Pak kouknu na jeho krk a položím mu na něj svou studenou ruku. Zasměju se zvonivě, když mi řekne, že jsem zvědavá. "To rozhodně," zakývám hlavou souhlasně a koukám mu do očí. On mě pustí a chytí mou volnou ruku, tak ho taky pustím. Podívám se na naše spojené ruce a nadechnu se. Mírně vyjeveně na něj koukám, když si přede mně klekne, chytí mojí ruku a políbí ji. Druhou rukou si zakryju pusu a usměju se. "Aspoň uvidíš, na co jsem dřív tancovala já," ušklíbnu se. Vzhledem k mému věku byla oldies party jako připomenutí minulosti. Navlékne mi prsten na prsteníček, tam, kam se klasicky dávají zásnubní. Usměju se. Popravdě se mi tenhle prsten líbí mnohem víc než třeba od Tiffannyho. "Je nádherný," šeptnu a usměju se. Když se zvedne, tak mu dám ruce kolem krku a obejmu ho pevně, ovšem si dám pozor, abych ho nestiskla moc kvůli ránám a popáleninám, které musel nepochybně mít. Za jeho zády si prohlížím ruku s tím prstenem. Není dokonalý, ovšem je to část jeho. Diamantové prsteny jsou ledově chladné, jako kámen nebo led. Tenhle je jednoduchý se znaky, nejspíš jejich smečky. "Děkuju moc," řeknu a líbnu ho na krk rychle, hned se ale odtáhnu.

Chytí mě za zápěstí a prudce, i když něžně, si mě přitáhne. Málem zakopnu, ale on mě drží. Přitiskne mě k sobě, abych se nemohla vzpouzet. Teď je vidět náš výškový rozdíl, asi hlava a půl. Prstem mě vezme za bradu a zvedne mi ji, takže zakloním a koukám mu do obličeje. Pod jeho pohledem se moje sebevědomí vytratí a já na něj jen koukám, neschopná slova. Má krásný oči. A hlas. Stále ale váhám, jestli se ho vůbec smím dotknout. Ne kvůli němu, kvůli sobě. Přikývnu, chci, aby se vrátil. Ostatně tam má všechno nachystané a má u mně i své věci. Pousměju se, když mi z tváře utře slzu, a přivřu oči. "Zranila jsem tě," sklopím pohled k zemi. Tolik mě to mrzí, pokousala jsem ho a k tomu i popálila. "Nechci to udělat znovu..." Pak řekne, že mě chce někam pozvat, a tak mu kouknu do očí. "Kam?" nakrčím čelo. Já jsem si žádných plakátů, kromě těch na jarní slavnost, nevšimla. "Kam?" zeptám se opatrně znovu.

Řekne, že kousance a škrábance na jeho rukou nic nejsou. Pff. Musí mít snížený práh bolesti, vážně. Jinak nevím, všichni ostatní by mě za to nenáviděli a vyšilovali, jenom on... byl tak odtažitý, skrýval emoce, na jeho tváři se objevil jen malý úsměv. Nervózně si rukou projedu vlasy a pak kývnu. Kouknu do země. "Jo, je," přikývnu znovu. Ani neví, jak se moje malinká dušička upnula k tomu dělat vše pro to, aby mi odpustil. Moji větu o tom, že s ním počítám, ignoruje. Výraz jeho tváře nevidím, protože sleduju svoje ruce. Pohrávám si s prsty a trochu se ošiju. "Tak... asi ahoj," řeknu tiše. Ne proto, že by to neměl slyšet, ale nechci, aby se mi v půlce zlomil hlas jako nějaké hysterce. Až moc to prožívám, já vím. Občas by pro mě bylo lehčí být jen děvka bez emocí, ale to by potom přišlo vniveč to, že celý život toužím po rodině. Jenže asi budu muset hledat jinde a opatrněji, nesmím si hned dělat takové naděje... Otočím se tedy a se svěšenou hlavou mířím pryč. Po tváři mi skápne slza. Končí to úplně stejně, proč se nikdy nepoučím?

Tak nějak vycítím, že se přeměnil. Otrhávám lístky sedmikrásky a vzpomenu si na to, jak jsem si jako malá vždycky říkala "má mě rád, nemá mě rád"... Pousměju se a to už slyším, že jde ke mě. Zastaví se hodný kus za mnou, jakoby se bál, že ho pokoušu nebo mu utrhnu hlavu. "Za to nemůžeš. Já ti ublížila. Měla bych se omlouvat." Zvednu se a jdu k němu, jsem nižší a tak zakloním hlavu, abych se mu dívala do očí. Nedotýkám se ho, ale kouknu na jeho ruce. Jeden obtisk mých tesáků mu tam zůstal, ten na krku už je ale pryč. "Moc mě to mrzí," řeknu a zčervenám, pohled sklopím k zemi. Pak z kapsy vytáhnu ten přívěšek a vtisknu mu ho do ruky, poodstoupím od něho. Stále koukám na zem. "Pořád s tebou počítám," řeknu tiše, tak, aby to slyšel.

Odklidím se stranou, pohrávám si v ruce s květinami. Uslyším, že trhá maso ze srny. Nakrmíme se oba z jednoho, aniž bychom se museli poprat. Otočím se na něj a vidím to. Zachvěju se, není to moc příjemný pohled, ale tak to ani na mě, když z někoho piju. Cal se evidentně neovládá, ale naštěstí věnuje pozornost jen srně. Otočím se zpátky a z kapsy vytáhnu přívěšek. Je to to kamenné srdíčko na přívěšku, na vrchu je malá dírka a v ní je protažený úzký kožený pásek, aby se dal dát na krk. Chvíli na něj jen tak koukám a pak ho začnu v ruce houpat, jakobych někoho chtěla zhypnotizovat. Jen tam tak sedím a nic jiného nedělám, přišla jsem se najíst a odpočinout si.

<<Maliin dům.

Dojdu do lesa. Nadechnu se čerstvého vzduchu, který mé plíce sice nepotřebují, ale je příjemný. Cítím i lesní jahody, které jsem jako člověk milovala. Rozhlédnu se. Sem tam veverka, zajíc či další lesní zvíře. Kromě nich ale zavětřím ještě vlkodlaka. Nakrčím čelo. To se mi nelíbí, teď chci lovit já. Olíznu si tesáky, které my právě vyrostly z normálních zubů, a prokřupnu si prsty. Ušklíbnu se, když uvidím nádhernou srnku. Olíznu si spodní ret, pomalu a tiše se k ní vydám. Když už jsem kousek od ní. Cítím toho vlkodlaka silněji. A pak mi dojde, kdo to je. Přivřu oči a projedu mýtinu očima. Všimnu si ho. Otočím se zpátky k srně a vrhnu se na ni. Tesáky se do ní zakousnu, přímo do tepny. Piju tak, aby ani kapka krve nepřišla nazmar. Pak se zvednu a olíznu si rty. Lidská krev je lepší, ale tohle mě taky nakrmí. Můj upíří obličej se pomalu promění na ten lidský a já tam jen tak stojím a pozoruju mrtvou srnu, co leží přede mnou. Caela nijak nevnímám, na to jsem moc hrdá. No dobře, šla bych za ním, ale nechce se mi riskovat. Odklidím se tedy stranou, na tu první mýtinku. Tam si sednu a začnu si pohrávat s květinami, co tam rostou.

>>Louka

Doběhnu jsem s věcmi domů. Tam tašku vybalím a dám si pár skleniček bourbonu. Ke dveřím dám papír s nápisem "tvoje klíče Cale. Mal" a k tomu položím klíčky. Jo, podělala jsem to, ale nenechám ho jen tak jít, musí si zvyknout, že mě je těžké se zbavit. Do koupelny jsem nachystala jeho vyprané ručníky, rozložila gauč a ustlala. Byla jsem na něj hnusná a řekla mu že ho nenávidím. Není to pravda, lomcovaly mnou city, ta touha mít u sebe někoho, kdo by mě objal, pohladil ve vlasech a řekl "spolu to zvládneme". Někdo by řekl, že jsem zvyklá, ale já stále potřebuji mít někoho u sebe. Ať už Jam nebo Cala, matka tu pro mně nebyla a to mně ovlivnilo... Celý dům je načichlý upířím pachem, ale také tam voní ta voňavka co vždy používám... Cal tu má věci připravené. Pousmála jsem se a zavrtěla nad sebou hlavou. Na polštář jsem položila ten kamínek ve tvaru srdce, co jsem mu prve sebrala. Pak jsem se šla na dvě hodiny naložit do vany.

Ráno jsem se vzbudila ve vaně v ledové vodě. Zasměju se, vytuhla jsem tam. Oklepu se a rychle si vodu ohřeju svou magií. Po chvíli však vylezu.
Celý den probíhal normálně, stejně jako další čtyři. Procházela jsem se, byla jsem hodně sama. Jammie ani nikdo neměl čas, takže jsem uklízela.

Dneska jsem se rozhodla jít ven, konkrétně do lesa. Dlouho už jsem nelovila a tak by nebylo od věci se zase na chvíli uvolnit a nechat své pudy na volno. Oblékla jsem si tedy volné šedé tepláky, černé tričko a svetr šedé barvy, který je až nad kolena. Obula jsem si černé Nike boty a vyrazila krokem směr les.

>>Les

"Neřekla jsem ale, že ho stihneš dokoukat," řekne se smíchem a pak už zmizí do své ložnice, kde se převlékne do věcí na obrázku. Chvíli jí to trvá, ale ne zas tolik, aby stihnul z toho filmu něco pochopit (pokud ho nezná a nekouká na něj znovu). Vrátí se do obýváku za ním a podívá se na něj. Omluví se, že po něm chtěla to co chtěla. On ve chvíli klečí před ní a políbí ji na bříško a řekne, aby se neomlouvala a že nemá být nervózní. Jojo, haha, to se ti lehko řekne. Prohrábne mu vlasy a koukne mu do očí, když si stoupne. Jemně se pousměje a kývne. "Dobře," kývne a má chuť se omluvit za to, že se tolik omlouvá. "Dobře," kývne znovu a usměje se. Vezme věci a jde za ním. Obuje se a vyjde ze dveří ven na ulici, čeká až vyjde i on. Pak zamkne a koukne na něj. "Hmm.. takže louka?" řekne a jde směrem na louku...

>>Louka