Příspěvky uživatele

Když se mě tak otevřeně zeptal na masku, trochu sem sebou trhla. Tohle si ke mně nikdy nikdo neodvážil. No co, všechno je jednou poprvé.
"Řekni mi, nač by měl člověk znát tvář?" Odpověděla jsem mu otázkou. A to může být rád, že ještě nenosím brýle. Mé oči prozrazují mnohem víc z mé duše, než bych chtěla.

Tiše jsem se zasmála a změřila toho člověka pohledem. Nasála jsem trochu vzduchu. Potřebovala jsem vědět, zdali si na něj dávat pozor nebo ne. Vzduch však ke mně přinesl jen pach člověka, nikoliv vlkodlaka nebo upíra. Musela jsem se pod maskou usmát.
"Aha, no to taky nevím" a stále jsem ho hypnotizovala pohledem. I když to byl obyčejný člověk, zdálo se mi na něm něco jiného.. zvláštního. Možná ale jen ovládá nějakou magii, co já vím.
Každopádně nevypadá, že by měl dělat problémy městu.

Zrovna jsem procházela po této ulici, když jsem si všimla nové tváře v mém městě. Na sobě jsem měla své obvyklé oblečení, které čítalo černé, elastické kalhoty, černý top a dlouhý kabát s kápí přes hlavu. Přes obličej jsem tradičně měla svůj šátek. Je jen málo lidí, co vidělo mou tvář bez něj.
"Hej," oslovila jsem muže, který šel naproti mě a kopal do plechovky.
"Co ti ta plechovka udělala?" Zeptala jsem se s pobavením v hlase a zastavila se asi metr před ním.

"No ale já vlastně nic neudělala" Zasmála jsem se a pomalu k nim došla.
"Já jsem Arria" představila jsem se, ale masku nesundávala, i když mě zřejmě zná celé město..

Srry já musim zmizet :D

Byla jsme kousek od toho upíra, co tu byl se mnou. Mohla jsem ho tedy vidět a on mohl vidět mě. To se ukázalo na tom, jak jeho kůň znervózněl a pokopal ho. Donutilo mě to se zasmát. Tohle by normálnímu upírovi nemělo ublížit. Ale přesto jsem cítila svoje žebra přesně tak, jakoby ten kůň nakopl mě. Au, to teda muselo být bolestivé..

Jenže pak se kůň vytrhl majiteli a vypadalo to, že se rozeběhne přímo na mě. Kůň pravou přední nohou hrábl v zemi a poté se rozeběhl přímo na mě.
"Vou, vou hej, co to děláš?" Začala jsem couvat a naštěstí pro mě se mi podařilo koni uhnout. Ten se ale otočil a běžel zpátky, opět na mě a teď i na svého majitele.
"To sem vážně tak děsivá? Hej, koně mám ráda!" Ale pak jsme byla nucena znovu uhnout. Naštěstí pro mě se ale kůň vrátil k majiteli, kde zůstal stát. Chvíli se ještě vzpíral..

//Omlouvám se, že jsem tak trochu hrála za tvého koně. Pokud by ti to vadilo, klidně to přepíšu :) Ale taky jsme se potřebovala něčeho chytit :D

Byla jsem dlouho mimo město. Potřebovali jsme si oddechnout, odpočinou od všech povinností tady.
Za tu dobu, co jsem byla pryč to tu otec bravurně pohlídal. Vrátila jsem se do města plného harmonie. Nikdo se vzájemně nevraždí a ani nepožírá. Jediné, co mi dělá starosti je ta těhotná upírka. Ale to dělá starosti celému družstvu (starosta, hlídači města apod.).

Když jsem přijela zpátky do města, potřebovala jsem se nadýchat čerstvého vzduchu, a tak jsem z mého bytu uprostřed města okamžitě vypadla ven na obchůzku.
Jako první jsem si to zamířila k jezeru. Nečekala jsem, že by tam snad někdo byl, ale jak se ukázalo, moje instinkty zlenivěli.
Hned jak jsme přicházela k prostoru jezera mě do nosu udeřil pach, který jsem neznala.
Taj přece tu někdo je, chjoo..
Nenechala jsem se však odradit a s rukama v kapsách jsem pokračovala dál. Došla jsem až ke břehu jezera a pak šla dál podél něj. Pod maskou jsem si broukala melodii, kterou mi zpívala matka před spaním.