Příspěvky uživatele

Sleduju tě, jak to sejdeš po mostě a sama pro sebe se usměju.
"Ne, práci nemám a ocas.. no když z tebe uděláme upíra." Samozřejmě zažertuju, to bych si nedovolila. Je to proti pravidlům a hlavně, nikdy bych to nikomu bez jeho vědomí a přání od srdce neudělala. Ono to je někdy spíš prokletí.
"Takže kudy naše prohlídla města bude pokrčovat?" Zeptala jsem se a i když upíři necítí zimu, zachumlala jsem se do kabátu, když foukl vítr.

Dívám se na tebe s tázavýma očima. Prostě mi nějakým způsobem přijde zajímavý,
"Snad už jsem tě neomrzela?" Zeptám se ho s pobaveným hlasem a seskočím z mostu na kámen v potůčku.
"Nebo už ti lezu na nervy?" Na tuhle otázku jsem se musela zeptat. Šibalsky jsem se pro sebe zasmála a z kamene jsem přeskočila na břeh.

Zasměju se, ale když si všimnu, že tě to dost zabolelo, vzpomenu si.
"Jujda promiň, já zapomněla!" A rozcuchán ti vlasy.
Pak se dívám před sebe a do vody. "Hmm, ono se to jednou změní.. všichni časem změnili názor." Mluvila jsem a povzdechla si.

Zasměju se, opřu se lokty o zábradlí a položim si do dlaní obličej.
"Ne, to tedy nemá. Ještě mě nikdy nikdo neukecal, abych toho na chvíli nechala. Vzala si volno nebo tak." Pokrčila jsem mírně rameny a stále tě sledovala.
"Tak co človíčku, stále se mě nebojíš?" Zasmála jsem se a pak jsem tě prstem dloubla pod žebro.

Pokrčila jsem rameny.
"Jsi člověk, vnímáš adrenalin jinak. Navíc kdybych nedohlížela na město já, tak kdo jiný?" A s tou otázkou v očích jsem se na tebe otočila.
"Lidé by se vraždili navzájem, upíři pili lidskou krev a válka mezi upíry a vlkodlaky by vyústila na náměstí." Zkusila jsem mu trochu přiblížit, jak by to tu mohlo vypadat, kdybych tady nebyla já a pár mých poskoků, kteří jsou momentálně mimo službu.

Ještě chvíli jsem se ti dívala do očí, než jsem konečně ucukla.
"No jo, alespoň nesedim na zadku jako ostatní upíři. Je to nějaký vzrušení taky. Adrenalin." A dívala jsem se do vody, kam jsem teď házela kamínky postupně.

Pokrčila jsem rameny, "proto jsem tu přece já, ne?"
Zasmála jsem se trochu a zvedla oči, dívala jsem se teď na tebe. Hluboce jsem se ti promítla do očí a necukla sem.

Pokrčím rameny.
"Víš, že ani nevím? Prostě se seknul. Možná se bojí přicházejících upírů a vlkodlaků."
Dívala jsem se na tebe v klidu a s nezájem, pak jsem se i já podívala do vody, která pod námi proudila.

"Když někomu rupne v bedně a ti lidé to prostě zjistí, tak se jim vymaže ta vzpomínka."
Pokrčila jsem rameny a stoupla si vedle tebe. Toho dotyku jsem si nikterak nevšímala.
"Můj otec? Ten je sice starosta ale nevystrčí paty z baráku. Už snad ano neoddává." Zasmála jsem se a opřela se o zábradlí. Místo toho abych koukala do vody jako ty jsem koukala na tebe.

Měla jsem ruce v kapsách a dívala se kolem. Očima jsem pročesávala krajinu okolo nás.
"Co? Jo.." A zorientovala jsem se, na co ses mě vůbec ptal.
"No jo, je tu hodna lidí, co neví, že tu má a vlkodlačí rasa žije.
Procházela jsem a pak se pode mnou podlomila jedna laťka. "Kruci. Vidíš, proto to kontroluju"

Nereagovala jsem na to, jak jsi se tvářil, když sem si natáhla masku. Prostě jsem vyšla ven a zamířila si to rovnou pryč.
Byt byl malý a tmavý, přesto však vypadal útulně.

"Měla bych zkontrolovat město, tak si ho obejdem." Špitla jsem a šla s rukama v kapsách pryč z náměstí, směrem k mostu

// - piš už na most

Dívala jsem se na tebe, zcela chladně. Chvíli jsem váhala, jestli tě nechat jít samotného.
"Pff, počkej. Vypadnem někam spolu", přešla jsem ke skříni, odkud jsem vytáhla nové tričko s prodlouženou částí u krku - maskou. Otočila jsem se k tobě zády a prostě se tam před tebou v klidu převlíkla. Narovnala jsem si masku, vzala si bundu s kapucí a pak vyšla dveřmi. Čekala jsem, že půjdeš automaticky za mnou.

Koukala jsem na tebe a moje havraní vlasy mi teď obličej zvýraznili. Když jsem si všimla, jak mě pozoruješ, trochu jsem se začervenala a přešla jsem raději rychle pryč.
"Co já vím, co by jsi z toho měl. Prostě.. Nedořeknu to a jen povzdechnu. Vlasy si stáhnu do culíku. Nějak nevím, co teď tam s tebou dělat.
"Už jsi propuštěnej, nemusíš tu tak stát."

"To sis myslel, že jít do baru s dcerou starosty, která je tu nejvyšší zákone, bude bezpečné? Heh, nechtěj mě rozesmát." Ušklíbla jsem se znovu spíše zle.
Když jsi mi řekl, ať sundám masku, jen jsem si tě změřila pohledem. Hodně ostrým a chladným pohledem.
"Jestli někomu jen pípneš něco o tom, jak bez ní vypadám nebo tak, tak tě na místě zabiju a tu osobu taky." A pak si stáhnu masku, kterou ti podám. Podobu si dopředstav :D