Příspěvky uživatele

Poustevník

"Neochotný? Ale to není možný ne u mě" Zasmál se tomu a se založenýma rukama, opřený se na něho díval. Bylo mu jasný, že to není obyčejný člověk, jinak by nevěděl jeho jméno, které mu neřekl. „No dobrá, nebudu dále řešit kdo jste, možná, že se vidíme i naposledy, kdo ví že? Bohužel já jsem bez magie“ Oznámil ale překvapilo ho, co mu řekl. „Nejspíš si musím vybrat jen jedno co?“ Zeptal se. Pokud ano škoda, ale zase mít magii není na škodu. Zlepšovat se může kdykoliv, ale magii jen tak nezíská.„Dobrá tak dejme tomu, že bych bral spíše tu magii“ Pokýval hlavou a díval se na něho.

Poustevník

Pokrčil nad tím rameny a koukal se na něho. Potřebuje sako a dolít vodu? A co je jako? Donašeč vody a zloděj sak? Už se mu chystal něco říct, dost hnusného, ale zmínil se že by dostal i diamanty. To už je jiná, proto si také zlá slova nechá pro sebe. „Diamanty? To už je jiná. Možná bychom se dohodli“ Pokrčil rameny a koukal se na něho. O tohle přeci nemůže přijít. Na to, že jméno ztartil a další věci nějak nereagoval, vlastně mu to bylo trochu jedno.. „Pořád si mi neřekl kdo jsi. Tulák..ale řekl jsi mé jméno aniž bych ti ho řekl“Přimhouřil oči a opřel se zády o opěradlo židle. Ruce založil na hrudi a koukal se po celou dobu na něho. „Beru to ale chci vědět co mi všechno můžeš nabídnout. A nerad poslouchám co chci. Rád se dozvím jaký je výběr“ Ušklíbl se.

Poustevník

Znovu si ho celého prohlédl. Bral ho jako obyčejného člověka dokud nezmínil jeho jméno. Nepředstavil se mu a i přesto. Nadzvedl obočí, prozatím to však neřešil. Věděl, že tu něco nehraje a hodlá to zjistit. "No právě jsem přišel, ale věřím v to, že se bavit budu. To bych jinak nebyl já." řekl, přičemž si prohrábl své vlasy a podíval se kolem po ostatních. Otočil k němu hlavu a pozvedl jedno obočí. Jak by ho mohl odměnit? "Podle toho co by to bylo" řekl a zkoumal ho pohledem. "Jak by jste mě chtěl odměnit? O nějaké obyčejné věci nestojím" řekl a hned na to dodal. "Divné, víte mé jméno, ale já to vaše vůbec. Kdo jste?" zeptal se na férovku. Nemá tohle rád když neví s kým má tu čest. Ruce položil na desku stolu, od loktů po dlaně. Své ruce si propletl a koukal se na něho.

Sál

Nějak neměl čas přijít hned v 19:00 hodin na akci, ale i tak dorazil, jen trochu později. No však to určitě ničemu nevadí. Nerad chodí brzo.
Když konečně dorazil do tanečního sálu, měl na sobě - .. do šatny nešel neměl důvod tam jít. Poupravil si své vlasy a vešel dovnitř. Porozhlédl se kolem sebe. Docela dost lidí, nelituje vůbec toho, že přišel tak pozdě. Kdyby přišel na čas, nudil by se..U něho zcela normální. Zahlédl u stolu pro dva nějakého divného chlápka - POUSTEVNÍK..Zatím neměl dobrou společnost. Prozatím. Určitě si pak nějakou dívčinu odchytí.

Poustevník

Přišel až k němu. Prohlédl si ho, byl vážně trochu divný. Pousmál se, je ve společnosti, a tak se bude i chovat. "Zdravím" pozdravil ho. Posadil se u něho na volnou židli a prohlédl si ho. "Nebavíte se?" optal se. Vypadal jako by si to vůbec neužíval a sedět tady jen tak sám? Divné, hodně divné.

Z Makedonie? Chmm - pomyslel si a dopil poslední kapky bourbonu, sklenku od sebe dal dál a koukal se znovu, zpět na ni. Nad jejím smíchem trochu pozvedl obočí. Nějak ho opouštěla pomalu dobrá nálada, ani sám neví proč. "Aha" odpověděl ji všechno na to jedním slovem a nějk i bez zájmu. Nějak ho to prostě přešlo, za chvíli dobrá nálada bude úplně pryč. "Tak to rád někdy zajedu s tebou do sladkého domova" uchechtl se, ale nebylo to už ono. Podíval se na hodinky, které měl na levé ruce. Už byl čas se jít najíst a odejít z baru. Opustit tuto krásku. Pomalu se zvedl z barové židličky a poupravil si svoji černou koženou bundu. Černá je jeho oblíbená barva, proto taky chodí převážně v černé barvě. "Promiň krásko, ale budu muset jít" mrkl na ni, nějak ho to tu přestalo i bavit a to jen díky tomu, že ho opouštěla dobrá nálada. "Tak snad jindy" uchechtl se a odebral se pomalu k hlavním dveřím.

"JO ták" zasmál se nad tím vysvětlením a přikývl hlavou. Možná si to nebude pamatovat, možná ano. Sklenku chytil mezi ukazováček a palec, ale nepřestával se na ni koukat. "Odkud vůbec pocházíš? Zeptal se opět zvědavě. Někdy je zvědavej. Docela ho zajímalo, čemu se věnuje. Tohle byl pořádný rozhovor za poslední dny a proto byl tolik zvědavej. Však kdyby ona chtěla něco vědět, on ji toho moc neřekne. Nikdy o sobě nic neříkal a nehodlá začít."A co vlastně děláš? Nebo kde pracuješ?" Pozvedl obočí a natočil se čelem k ní a pořád na ni koukal. Sklenku držel teĎ v druhé ruce. Volnou ruku, měl položenou na opěradle židle. Nad jejího otázkou se musel zasmát. Co ji má říct? Velká zábava je s ním jít do postele? Omg, to zatím ne. Konečně si s někým po dlouhé době povídá. "Já bohužel nevím, co si představuješ zrovna ty pod zábavou" mrkl na ni a lišácky se usmál. Kdyby však chtěla nebude proti

"Perfektní význam?" pozvedl obočí a koukal se ji do očiček. "Jaký?" zeptal se zvědavě a doufal že mu ten její perfektní význam jejího jména řekne. "No mě samozřejmě taky těší" mrkl na ni a svůj pohled přesunul na dívku za pultem. "Nějak jsem netoužil po návratu, ale víš co se říká. Doma je doma." zasmál se, sjel ji pohledem a podíval se kolem sebe na lidi, které se v baru nacházeli. "Já se nikdy nenudím .. měla by sis vzít příklad ze mě. Vždy se dokážu nějak zabavit a když není čas, ten čas si udělám. Jednoduchý" zasmál se a když si prohlídl okolí, zakotvil pohledem na ni. Nespouštěl z ní očka. "Takovéhle krásky, jako jsi ty já si pamatuju vždycky. To mi všř. Na to mám dobrého pamatováka, i na jména." uchechtl se. Ano v tom je dobrej. A takovou krásku? Kdo by si proboha nepamatoval. To snad ani nejde. Samozřejmě věděl, že je upírka, ten pach, nejde zakrýt.

Chvíli pozoroval svoji sklenku, ve které měl bourbon. Nakonec však zvedl hlavu k ní, když k němu natahovala svoji ručku. Její ruku si nejdříve prohlédl a teprve potom, natáhl k té její i svou a potřásl si s ní. "Pěkné jméno, mimochodem" zasmál se, ale hned na to dodal. "Já jsem Trevis..Trevis Reed" představil se celým jménem jak on to dělává a prohlédl si ji. Na její otázku pouze přikývl a stáhl ruku k tělu. Až poté co se napil, teprve odpověděl. Pomalu pokládal sklenku, pozoroval se přitom a mluvil k ní. "Žiju zde od malička, jen jsem na jeden čas odešel a před měsícem a něco jsem se vrátil. Určitě jsem každému chyběl" zasmál se, podrbal se na krku a pohledem se přesunul na ni. "Divný, že jsem tě tu ještě neviděl." zamyšleně se na ni díval. Ano neviděl ji tu, kdyby ano ji si určitě pamatuje. "Pamatoval bych si tě" zasmál se.

Seděl si pěkně sám mlčky na barové židličce u baru a popíjel vynikající bourbon. Ucítil však zápach upíra. Ušklíbl se a slyšel jak se ten upír zvedl a šel k baru. Nereagoval na to, hned podle podpatků však zjistil, že je to holka. Plus pro něho. Vzal sklenku mezi palec a ukazováček, přiložil k ústům a napil se. Koukal se na barmana a i přes to že na něho promluvila se neotočil. "Ááá hele kdo pak si k nám přisedl." uchechtl se nad tím a teprve po svých slovech , k ní otočil pomalu hlavu a hned ji sjel pohledem. Na její otázku neodpověděl. "Jsi tu poprvé?" zeptal se, bylo mu divné že mu položila tak divnou otázku, jako by tu byla nová, a tak se potřeboval ujistit. Prohlížel si ji a kousl se do rtu. Nemohl říct že nebyla krásná. Opět má dneska štěstí.

Měl docela pernej den, musel zařídit pár věcí a bohužel u toho byl i jeho strýc. Jeho plán jak ho pohřbít už se pomalu rýsuje. Jak on u všeho říká, chce to jen čas. Rozhodl se po tak špatním dni, jelikož byl se strýcem zajít si někam za zábavou. Rozhodl se tedy, že zajde do baru, kde snad potká někoho nového, jelikož by trochu potřeboval zase vyvenčit spodek. Když si vzpomněl na Ainu musel se nad tím usmát. Určitě ji zase uvidí, věří tomu.
Přišel do baru, zamířil rovnou k barovým židličkám na jednu z nich si sedl a mávl na barmana. Ten ihned věděl, že si dá bourbon. Jeho dost často objednávané pití. Když dostal skleničku, spokojeně se usmál a trochu se napil. Nějak nevnímal okolí, když by za ním chtěl někdo přijít tak příjde.

Rád si hraje, to mohla možná poznat teď. Musel se nad tím usmát. Líbal ji, vedl se svým jazykem bitvu s tím jejím a spokojeně si ji držel za boky. Pomalu se rukama však přesunul na její zadek který stiskl a nehodlal se pustit. Měla hrozně dobrej zadek, že by se zakousul? Samozřejmě ne z upířího hlediska. Jednou rukou ji ale nakonec jednu půlku zadku pustil a zajel ji do vlasů. Trochu za ně zatahal tak jak on to měl rád a nezapomněl se samozřejmě pohybovat pánví, jen někdy. Rozhodl se že to nechá na ni aby si teĎ sama určovala. Dokáže být fér. Občas ji svoji rukou kteoru ji držel za zadek, přitlačil víc ke své pánvi a tím se do ni dostal celou svoji délkou. Kdyby mohl vrazí ji ho až někam do žaludku, opravdu se nemohl nabažit. Pomalu však cítil jak se blíží ke konci. Bylo to s ní dokonalé. Nečekal to. To musí přiznat. Rozhodně ji chce u sebe častěji. Vlastně můžou to dělat kdekoliv, jemu je jedno kde hlavně že se to děje. Když se narovnala, svoje ruce přesunul na její boky přes které přejížděl, otevřel oči a se vzdychy ji pozoroval a občas si ji její spodek přitlačil více k pánvi a tak do ni opět vjel celou svoji délkou. Je na ni zvědavej jak si pak bude stěžovat. Věří že po tomhle nebude moct chodit vůbec. Kousl se do svého spodního rtu a pozoroval ji jak si přejíždí a mačká svá prsa. To ho rozpálilo na tolik že ho do ni začal vrážet celého hezky pěkně za sebou a nepřestával. Až nebude moct chodit, musí si vzpomenout že to chtěla. Zavzdychal párkrát její jméno a z jeho úst vycházely vzdechy dost hlasité. Cítil jak se blíží k cílí. Hlasitě vzdychal, přirážel silně a tvrdě, držel si ji a užíval si poslední vteřinky než vyvrcholí. Jelikož neměl kondom, nchtěl nic riskovat, i když slyšel že by upír mohl mít dítě s vlkodlakem nechtěl prostě riskovat.. chtěl ho z ní vytáhnout ale zase si uvědomil že také slyšel že to ení moc pravděpodobné a tak v ní zůstal, upíří rychlostí ji měl zase pod sebou a naposledy pořádně přirazil. Díky tomu že nebyli obyčejní lidé se s ními celou dobu kýval stůl. Po jeho posledním přiražením, vyvrcholil v ní a v tom momentu se zlomili nožky od stolu a spolu se stolem spadli. Jelikož byl prosklenej mohli se pořezat, ale zahojí se díky tomu že vlkodlaci a upíří se dokáží hojit. Vytáhl ho z ní celý udýchaný a spocený. Zvedl se, vjel si rukou do vlasů a druhou ruku k ní natáhl aby ji pomohl vstát. Přece nebude ležet na rozbitém stole. Stejně se chystal koupit nový tak teď aspoŇ ho už koupí.

Její zarvání nehtů do jeho zad se mu dost líbilo až na to že to také bolelo. Sykl pár krát bolestí a když je zaryla až moc a přejela mu po zádech, prohl se pořádně v zádech se syknutím bolesti a tak do ni i více přirazil. Líbal ji, jeho jazyk vedl bitvu s jejím jazykem. Byl tak rozpálený. Užíval si jak se její dokonalé tělo pod ním vlní. Ještě víc ho vzrušovalo když viděl že se ji to líbí, proto nepřestával.
Trošku ji chtěl potrápit, a tak ho z ni pomalu začal vysouvat, ale nevysunul ho celý. Špička v ní zůstala, pár vteřin počkal a pak ho do ní silně zarazil. Věděl že je to bolestivé a vůbec mu to nevadilo. Znovu. Pomalu ho z ní vysunul, opět ne celého a znovu ho do ni vrazil silně. Znovu ho z ní vysunul, ale tentokrát do ni nevjel silně ale hezky pomalu v celé své délce. Chytil si ji za boky jednou rukou, druhou se opíral o stůl a použil svoji upíří sílu, díky který si ji vždy přisunul k ní a tak bylo přiražení opět bolestivé, tvrdé a silné. On se s tím jednoduše nesere. Možná pak nebude moct chvilku chodit, ale to bude v pohodě. Když se však šikovně přetočila s ním, usmál se nad tím jak je docela šikovná aniž by využil svoji sílu. Díval se jak její rty měl na své skvělé hrudi a jen se nad tím ušklíbl. Jeho ruce se přemístily na její boky, za které ji držel a čekal až se začne pohybovat na něm sama. Opět měl její rty na svých a tak začlaa bitva s jeho a jejím jazykem. Jednu ruku z jejího boku přesunul do jejích vlasů za které pár krát zatahal a nechával ji aby si teď určovala sama. Samozřejmě občas hýbl pánví a tak do ní zajel celej, ale rozhodl se aby to bylo fér nechá ji teď ať si to určuje sama. Vzdychal ji do polibků a byl nadměrně spokojen.

Prostě to nemohl vydržet, nedalo se to. Ten nátlak, ta touha po tom. Prostě to nedal ale cítil však i z její strany něco podobného. Vycítil že to chtěl stejně jako on, ale co on už s tou jejich hrou přestal. Teď si to znovu jen užíval. Hladově a přitom vášnivě, opět jako by se nemohl toho nabažit, ji líbal, samozřejmě spolupracoval i jeho jazyk s jejím. Usmál se a pomalu přidával na rychlosti. Jeho silné přirážky byly díky ni a jejím nehtům samozřejmě to byla část jeho ho uspokojovalo ještě víc, jeho větší a silnější, pro ni možná bolestné přirážení. Když mu ho vzala pořádně nehtama na zádech, vzdychl, šlo v tom slyšet i trochu bolesti. Ale rozpálilo ho to natolik že ještě víc do ni přirazil. Vlastně to ona ho tak nějak donutila silněji přirážet a ještě ty její nehty. Celého ho to rozpálilo. Začal hezky pěkně zrychlovat, byl tak nenažranj co se ji týče, že i stůl na kterém to dělali se začal hýbat dopředu a dozadu. Byla jen otázka času kdy se to pod nimi rozbije a oni sletí. On není žádný romantik. Což mohla i teď poznat. I kdyby brečela jeho to bude hezky pěkně uspokojovat. Aspoň ví že to dělá pořádně a tvrdě.

Líbal ji a vedl bitvu s jejím jazykem. Začal se hezky jemně dotýkat jejího dokonalého těla a čekal jestli se vzdá nebo ne. Napadlo ho že by tho všeho nechal, ale on to chce. Neví ani jak to popsat, jak moc to chce. Vždy když zaryla své nehty do jeho zad se prohnul v zádech. Po chvíli to však nevydržel, roztáhl ji nohy a vnikl do ni. Ano vzdal se, bohužel ale už to nešlo vydržet. Chvíli se nehýbal, podíval se na ni a prohlédl si ji. Teprve po tom co si ji prohlédl se v ni začal pomalu pohybovat a s úsměvem na tváři ji znovu začal líbat na rtech. Chvilkama přirazil dost silně, mohlo ji to i bolet, ale to mu vůbec nevadilo.

Už jen čekal až to řekne a on se znovu plně pustí do práce. Její slova ho však trochu zarazila. Nic ji na to neřekl, nevěděl co ji na to říct. Ano Trevis neví co na to říct. Najednou si přitáhla jeho hlavu k její a políbila ho. Chytil ji za zadek. Nejraději by to udělal, ale musí ty její provokace vydržet. Jenže neví však jak dlouho to vydrží. Začal ji líbat spolu s jazykem, pustil si své nádobíčko a tou rukou se opřel. Přejížděl ji přes rozkrok svým nádobím a doufal že se vzdá ona. I když až toho bude mít na hlavu vzdá se on..jemu to ale nějak až moc nevadí. Nakonec stejně budou spokojeni oba.