Příspěvky uživatele

Upřímně se zasměje. ,,Nejspíš jsi nezažila nic hrozného, to by tě odnaučilo mít takové kecy" Jo, byly to kecy, maximálně takové, které by si člověk měl držet v sobě, pokud chce skončit celý. I ona si je měla kdysi nechat pro sebe, ale to ne, byla naprosto stejná jak tady dívenka a pak si vždy koledovala. Nejvíce jí naučilo vězení. Tam se naučila držet jazyk za zuby. Kdykoliv odporovala, tak jí zmlátili, nebo hůř. Byly to hrozné zkušenosti, díky kterým je teď tak silná a je za to ráda, neměnila by se. Vždyť i toužila po tom, stát se upírem. ,,Takže se stydíš za matku.. Vadí ti? Chceš, aby se ztratila?" Zkouší tak nějak půdu pod nahama, třeba by její matku mohla odtáhnout do nějakého jiného státu a tam jí prostě zabít. A ona by měla po starostech a Sof by se aspoň najedla, konec pohádky.
To už se ale objeví u jejího domu, otevře a vpustí jí dovnitř. Dozví se její jméno a na oplátku jí řekne to svoje. ,,takže Joss.. Rum s colou" Pokýve si spíše tak nějak pro sebe a do druhé sklenky nalije tedy rum a trochu té coly, když si to přeje. S drinkem přejde k ní a podá jí ho, sama si sedne na gauč a přehodí si nohu přes nohu, se zájmem jí sleduje. Když jí pochválí dům, tak jen přikývne a napije se ze své Whiskey, která je krásně vychlazená.
,,Tak Joss, asi se ptáš, proč tě tady mám. Chci vědět, co vše víš o tomhle městě" zeptá se jí na rovinu a sama si popíjí mezitím svůj drink a vychutnává jeho chuť. Oči z Joss nespouští. ,,Ničeho se neboj, jen si o tobě pár věcí zjistím a pak můžeš jít, nebudu tě tu držet věčně" Lehce si u toho pohupuje špičkou nohy, kterou má přes tu druhou. Po nějaké chvilce odloží sklenici na stůl a znovu se opře o gauč, aby jí mohla sledovat.

<--Ulice

Když jí přesvědčí o tom, že není nemohoucí a trhne sebou, tak jí pustí její loket. ,,Být tebou, dávám si pozor na pusu holčičko, asi ti nedochází, že jsem.. starší než ty" Zvolí tu druhou variantu, ne, stále jí nebude říkat, kým je, času dost. A tak s ní zamíří cestou k sobě domů. ,,Raději mi vysvětli, proč se potloukáš takhle po městě jako bezdomovec" Pobídne jí. Ne, že by jí to zajímalo, ale je lepší o ní něco vědět, kdo by jí tak mohl kdyžtak postrádat, nebo jestli se bát, že pak na ní dolétne nějaký rozzuřený rodič. Ach, s těmi se dá vždy tak dobře užít. Jsou opravdu žhaví a ona si to kolikrát užila. Nebyla by to první holka, kterou zkazila a nebo třeba přeměnila. Když se pak nějakou náhodou ocitnul její otec na prahu, byl vždy se Sof tak unešený, že to dopadlo tak, jak muselo.
I přes to, že má na sobě podpatky, tak jde rázným krokem, sebevědomým a ladným. Chudák děvčátko jí nejspíše nemůže ani stíhat, ale pokud je tomu tak, tak vždy na chvíli trochu zpomalí, aby jí neztratila. Přijít o ní by bylo moc smutné. Dnes je její hračka, se kterou si chce pohrát. Možná trochu zkazit, tak jak to dělá obvykle. Po nějaké chvilce společně přijdou až k jejímu domku. Vytáhne klíček a otevře, nechá jí vejít a vejde hned za ní. Zavře za nimi a pro jistotu zamkne. ,,Jako doma... ?" Větu tak nějak zakončí v otázce, chce vědět její jméno, aby věděla, jak jí oslovovat, děvčátko by se jí asi moc nelíbilo. ,,**Jsem Sofia**" Řekne jí teda ještě, aby věděla, s kým má tu čest. To už si ale vyzuje své lodičky, i když je to sexy, nerada chodí v botech i doma, když si teda nepřivede chlápka na hrátky, že? To už se ale vydá k baru. ,,Je mi jedno, jestli jsi plnoletá, nebo ne. Co ti můžu nabídnout? Mám tu vše, na co si vzpomeneš" Pokrčí rameny a vytáhne dvě sklenky. Sobě si vytáhne starou Whiskey, kterou si nalije a přihodí pár kostek ledu z minimražáku, to už se ale otočí na děvčátko.

Když se začne zajímat, jestli to byla zrovna ona, kdo kolem ní prošel, jen nepatrně pokrčí rameny. ,,Nemám tušení, o čem mluvíš" Není blbá, aby každému procházejícímu řekla, kým je. Samozřejmě, že to říká svým chladným a nadřazeným tónem, vlastně tak jako obvykle. A pokud neměla co do činění s upíry, tak se to asi jen tak nedozví, možná až, když bude mít špičáky v jejím krčku. To už jí ale nabídne zázemí a sprchu. Jestli si myslí, že je starostlivá, tak tomu by se Sof rozhodně zasmála. Ono je to to nejlepší, navést si někoho k sobě domů a tam se na něj pěkně vrhnout, popřípadě ublížit. Opravdu jí moc chybí ty krvavé koupele. Ale tady v Shadowhillu si to bohužel nemůže dovolit, což jí štve. A koupat se v krvi zvířat, bleh, dost na tom, že chutnají hnusně. To už ale to pískle řekne, že není bezdomovec, což donutí Sof zvednout jedno obočí.
,,Jistě.." Pronese odměřeně, ona jakožto bývalá modelka je prostě zvyklá na to, být dokonale upravená a písklátko tady není vůbec. Ale kdyby se upravila, nevypadala by vůbec, ale vůbec špatně. Udělá pár kroků k ní a chytí jí za paži. Ne nějak jemně, právě trochu silněji, aby věděla, s čím má co do činění. Ne zrovna, že by jí tím chtěla říct, že je upír, ale spíše upozornit, aby si dávala pozor a snažila se jí moc neodporovat. ,,Stejně si myslím, že by byla škoda, kdyby ses ke mě nepodívala..Půjdeš sama, nebo ti mám pomoct?" Zeptá se jí medově, ale rukou jí stále drží za tu paži a nehodlá pouštět, možná, až když se podvolí a ono kdoví jestli. Třeba se v ní plete a bude jí tady prosit, ale vypadá to, jako by v ní bylo něco více. A právě na to něco chce přijít i Sof. To vlastně ani netuší, že u Sof toho najde spoustu. Možná i nějaké ty drogy. Na to by jí tam mohla nalákat, kdyby jen věděla, že je má tolik ráda. Ale třeba na to s postupem času přijde.

Během chvíle, co stála ve svém stínu si mohla konečně prohlédnout dívku v celé své kráse. Ach bože, potřebovala by pomoct... Kdyby tak byla jedna z těch lidí, co táák rádi pomáhají, možná by jí i pomoct nabídla. Ale to ne. Právě o to více má touhu s ní něco provést. Ještě více jí zkazit. Navíc je mlaďounká, takže by mohla být dobře ovladatelná. Nu což, dokud to nezkusí, tak to nezjistí, že? A tak jí nechá projet kolem sebe. Ale vypadá to, jako by něco hledala. Vzrušení? Vyloupne se ze stínu a svou upíří rychlostí se kolem ní mihne opět a to tak, že zaujme místo před ní, ale hodně vepředu. Ani neví, jestli díky tomu zastavila, upadla, nebo něco podobného. Sama se pak vyloupne ze stínu. Netuší, jestli něco ví o nadpřirozenu a nebo ne a tak si bude hrát na obyčejného člověka. ,,Neztratila ses?" Zeptá se chladným a tajemným hlasem. Její oči jsou pronikavé a takové.. plné vášně. Nemálo lidí se už jejím pohledem nechalo očarovat. Zvláště ti, co chtěli zkusit něco nového. Holčička jí přijde tak krásně zkažená. Kdyby hodnotila podle oblečení, není náhodou bezdomovec? ,,Jestli chceš, vezmu tě k sobě. Sprcha by se ti třeba hodila" Řekne možná s lehce pobaveným tónem. Rovnou jí tyká, proč by měla takovému pískleti vykat? Není blázen. Chce jí vlastně pomoct, i když tímhle si jí nejspíše rozhází. Ale tak, sama moc dobře musí vědět, jak vypadá, takže jí to vlastně nemůže mít ani za zlé. A navíc jí je naprosto u zadku, jestli se na ní naštve a nebo ne. Vlastně kdyby chtěla odejít a nebo utéct, tak nemá šanci. Dnešek není tím dnem, kdy by byla nejmilejší, ale může být ráda, že není chlap. K těm by dnes nebyla nějak přívětivá, ba právě naopak. Ale tady slečinka vypadá, jako by snad toužila po dobrodružství a tak jí ho nemůže odepřít ne.

<--Z domu

Dostat se od Petera netrvalo zase tak dlouho. Výhodou, když jste upír je vaše rychlost. A že jí chybělo spodní prádlo? No a co. Tak nějak to neřeší a však má na sobě šaty, tak co. I když, vždy když musela zpomalit kvůli lidem, tak si všímala těch pohoršených výrazů. Idioti. To už se ale dostala domů, kde si dala horkou sprchu a pak si lehla. Chtěla se i trochu prospat, ale nešlo to, stále se jí kroužili myšlenky kolem všeho. Naštěstí jako upír nemusí spát. Měla by se cítit hrozně, že podvedla svého přítele? Moment, už jen ten přítel zní děsivě, brr. Musí si na to zvyknout, ale moc dobře věděl, do čeho jde, takže by jí mohl vyčíst jen jednu jedinou věc a bude konec rychleji, než to vůbec začalo. Není to prostě člověk, co by se vázal nebo se řídil pravidly, neumí to a nechce to umět. Nemá prostě zájem ze sebe dělat cvičenou opici. Když pak dopoledne vstane, dá si silnou kávu, ta jí snad jako jediné chutná, společně s alkoholem. To už ale den postupuje a pomalu je odpoledne a světla už taky moc není. Spokojeně se usměje a skočí se obléct. Na sebe si dá tmavé rifle a k tomu riflovou košili. Dnes by se chtěla jít podívat do uličky, třeba tam najde svojí oběť. Sice měla krev včera, ale krve není nikdy dost. Jako vždy musí být perfektně upravená a tak si rozčeše vlasy, zlehka se namaluje a vezme nejdůležitější věci. Na nohy si obuje vysoké lodičky a vyrazí z domu. Že by se jí dnes něco chtělo? Jediné, na co se těší je, že se jí trochu zvedne nálada, až se konečně nají. Musí to udělat ale tajně. A Ulice je na to to nejlepší místo. Obyčejní lidé se jí vyhýbají a proto, kdo tam vejde, tak vlastně i touží po dobrodružství. Po nějaké chvilce se dostane konečně na místo. Má to tady prostě ráda, číší z toho všechno špatné. Ten smrad, šero, lampy, které skoro nefungují. Ulice je opravdu velká a kdokoliv se tam lehce ztratí. Pomalu se rozeběhne upíří rychlostí, aby se dostala přes celou ulici až ke konci z druhé strany. Už z dálky cítí člověka. Je zvědavá, který blázen vůbec vešel dovnitř. Jakmile se začne blížit k ní, tak zpomalí. Pomalu si prohlédne dívku.. Je tak mlaďoučká, mohla by mít dobrou, sladkou, nezkaženou krev. Kéž by. To už se ale kolem ní mihne, ale schválně tak, aby si jí dívka všimla. Chce jí trochu nahnat strach a je zvědavá, jestli se dá, nebo ne. Zastaví se kousek od ní, někde v černém stínu, ze kterého by stačilo jen vystoupit, ale nedělá to. Jen stojí a dívá se. Všimne si jí? Bude odvážná a vydá se hledat příčinu a nebo zdrhne?

,,Ještě aby tě to nelákalo, je to úplně jiný život, můžeš si toho spoustu dovolit a radím ti upíry, můžeš žít věčně. Vlkodlaci takové štěstí nemají" I když.. ono žít věčně zní občas taky hrozně. Pak už jen přikyvuje a na téma jeho důvěry se ušklíbne. ,,Jsme si možná podobnější, než si myslíš" Pronese trochu zamyšleně. Taky jí dělá problém někomu věřit a teď věří asi jen trochu a to Julienovi. Věří a přitom ho tady má chuť podvést. Ale co, musel vědět, do čeho jde, že je prostě taková a během dne se nezmění. ,,To víš, nemají své byty a chtějí to mít hned za sebou..amatéři" reaguje ještě na ty záchodky. Pak proběhne líbaní a dotýkání, je jí to příjemné, ještě aby ne. Miluje společnost mužů a když je neodolatelná a že ona to umí. Když se pak ale odtáhne, během chvíle mu na hlavě skončí nějaký alkohol.. pak jsou ale štěňata pryč a ona ho má jen pro sebe. ,,Co stebou nadělám" Trhne rameny a seskočí, zaplatí za sebe a vezme si všechny své věci. ,,Sorry brouku, ale nechci načichnout.. leda když si sundáš to sako" Dá mu podmínku, no co, je to fiflena každým coulem. Pak už pokud si ho teda sundal si ho chytne a zamíří s ním ven na čerstvý vzduch a pak už kam bude chtít, nechá se vést, nejspíše k němu.

--> Peters home?

,,Bojím se, že za ta léta ses stejně nic moc nenaučil a nevíš po kom jít. A když už, tak tě láká to nadpřirozeno, to už jsme si stihli všimnout, že?" Pronese s vědoucným úsměvem. Když promluví o tom, že má neomezený čas, tak jen zavrtí hlavou. ,,Jsi blázen, jestli chceš zůstat člověkem.." Ano, to opravdu je. Navíc by byl skvělý vlkodlak nebo upír, má to prostě v sobě. ,,Ničeho se neboj, to nikdy nebyla moje parketa" Kdo by to taky chtěl být ojížděný na záchodcích. Když pronese o tom zaškemrání, tak se jen sebevědomě usměje. ,,Ale jo, škemral by jsi" Potřebuje mít prostě poslední slovo, je to ženská. Ohledně jeho sebevědomí a zabírání frází už to neřeší. Když řekne to o tom svědomí, tak to už se ale znovu zasměje. ,,Broučku ty dnes prostě válíš. Že ti to nevěřím" A na důraz se dotkne toho nejcennějšího co má a jistě, že to ožívá. ,,Tak zmetek jo? Podle mě hodný kluk co ví, co je dobré" Řekne sebevědomě, než ho začne líbat. Polibek si užívá a vnímá, že jí ho oplácí a jeho ruce, které šmátrají po jejich stehnách, lhala by, kdyby řekla, že jí to není příjemné. Když se pak odtáhne, tak se usměje tajemně. ,,Nemusí to být rychlovka.." to už se u nich ale objeví jedno psisko, které nese drink a vylije ho Peterovi na hlavu. ,,Holčičko hovořit o muži, že je hračka, to si nemůže dovolit každý, zvlášť ne takové štěně, co se chová jako dítě.." Řekne jí pobaveně, jo tohle polití mohlo udělat jen dítě.. Bože, ženy, naučte se chovat. Když štěňata odejdou, tak se podívá pobaveně na Petera. "Myslím, že budeš potřebovat sprchu" Zhodnotí situaci. ,,A třeba i společnost" Nabídne se mu, pokud nebude chtít, tak jeho smůla.

Když jí ujistí, že to nepoví živé dušičce, tak se na něj podívá trochu tvrdým výrazem. Mohl by to zkusit, i přes zákaz zabíjení by ho rozčtvrtila, kdyžtak by si ho vzala do jiné země a tam se už zákaz nevztahuje. Ale zase by musela být pravda to, co řekla a stejně si z něj dělala jen srandu, tak co. Pak už se mu snaží domluvit, že tahle holčičí image je docela nudná a dají se balit jen holky, co neví, co chtějí. Pro ty další, co to ví, jako je třeba Sof by byl Peter jen taková hračka, se kterou už si ani nechtějí hrát. ,,A že ty odháníš holky pořád co" Řekne mu skoro jak maminka dítěti a ještě ho u toho chytne za bradu a div, že nezamlaská. Když do ní začne rýt ohledně spodku, tak se ohradí. Jakmile si rýpne a snaží se v ní snad vyvodit pocit, jako by byla jen špína nebo něco podobného, tak to se mu moc nepovedlo. ,,Víš zlato, můžu se nechávat ojíždět, kde chci. Za to ty by jsi škemral, abych to klidně udělala i na těch záchodcích" Řekne sebevědomě a s úsměvem. Pak už se mu svěří, že ho tady trpí za trest. ,,Sebevědomí ti nechybí.. Ty Petere, zabírají tyhle trapné fráze ještě na někoho? Psíci z tebe musí mít mokro v kalhotkách" Lehce si přejede jazykem po rtu a pobaveně hodí pohledem po štěňátkách. Nemůžou jí to mít za zlé, tohle je prostě Sof a vždy se starala o sebe. Nemá proti vlkodlakům nic, ale je jednoduší říct psíci než ženy. Pak už mu přejede špičákem po krku, sakra jak moc touží po tom se do něj zakousnout a ochutnat jeho krev jak minule, ale tentokrát jinak, pořádně. Chce cítit tu teplou tekutinu, která by se jí rozlévala celým jejím tělem. Neodpustí si poznámku, že po ní stále touží a ruku donutí dát na její stehno. To už se ale vrátí rukou do jeho vlasů, za které lehce škubne. Škoda, nejde to tak pěkně jak předtím, ale to vůbec nevadí. Při jeho další větě se upřímně zasměje a zadívá se mu do očí. ,,Společnost? Chceš si snad hrát na chůvu? Ale prosímtě Petere, na tohle máš náladu vždycky" Řekne mu sebevědomě a jednou rukou ho stále drží za ty vlasy, druhou sjede nenápadně do jeho klína, kde mu po něm přejde po celé délce a rovnou ho i stiskne a rukou se pak přesune někde na tu jeho, co má na svém stehnu. ,,Pokud ty na to nemáš náladu, tvůj kamarád říká něco jiného. Ale pokud je to styl, jak mě nažhavit, víš jak na to. Odmítnutí miluju" Zavrčí a toho pejska, co si přišel pro něco na bar si nevšímá. Spokojeně se usměje a to už vyhledá Peterovy rty a začne ho líbat. Žádná něžnost pěkně hladově a vášnivě. Nedá mu moc prostoru na to, aby se odtáhnul, stejně nebude chtít. Ale pokud snad ano, tak to půjde, zase ho nedrží tolik pevně. Špičákem mu protrhne jako minule lehce ret, aby si připomněla jak sladkou krev má.

,,Ano, denně jsem plakala do polštáře, ale prosím, nikomu to neříkej, zkazilo by mi to reputaci" Ušklíbne se na jeho slova, že by jí snad mohl chybět. Pak jí začne vysvětlovat své image holčičky. ,,To je smutné Petere, že je musíš balit právě takhle. Ale na tohle se ti chytnou jen mladé holčičky, které ještě o životě moc neví. My ženy chceme pořádné muže, ne bábovky. Ale pokud si myslíš, že se ti takhle chytá líp, tak prosím, kecat ti do toho nebudu. Jen aby ses pak nedivil, až budeš v posteli sbírat panny a nebude vědět, jak se jich zbavit, protože si po jedné noci či večeru budou myslet, že spolu budete do konce života" Sladce se na něj usměje, ale stále jako by povýšeně a sebevědomě, tak jak to ona umí. Připomene jí, jak mu roztrhla ret a jí se vybaví jeho krev a hned jí to vzruší. ,,Broučku máš výbornou krev, kterou dříve či později ochutnám a buď s tvým svolením nebo ne, je mi to upřímně ukradené.." Kdy se ona někdy na něco ptala? Prostě si dělá co chce. Krev na bílém podkladu je neskutečně dobrá, často nosila jen bílé šaty, ale zase byla pak škoda, že díky tomu o ně skoro přišla. ,,Já vím" Řekne pouze na slova, že jí seknou. Nakloní se k němu, aby ho lehce poprovokovala. Když se pak odtáhne a on jí položí ruku na bok, zvedne k němu oči a nechá si od něj pošeptat na oplátku. ,,Toužím po tom, aby se mi tam něco dostalo a je mi upřímně jedno, kde to bude" Řekne možná lehce vyzývavě, bohužel je jako obvykle nadržená, takže by jí snad nevadily ani záchodky. A kdyby se to smíchalo s krví, tak by jí asi nikdo nezastavil. Pak je upozorní na psíky. ,,Ano, třeba srdce" Pokrčí rameny. Pro ní jsou to pouze psi a tak nějak nejsou lepší jak ona, ale nebude tady dělat scény nebo se mu snad obhajovat, má na to své vlastní myšlenky. Upozorní ho, že by se měl vrátit za štěňátky. ,,Ony to bez tebe vydrží a já to mám pro změnu vydržet s tebou? Za co mě bože trestáš" Pronese a raději si mávne o nový drink a mezitím dá pak ruku Peterovi na krk a přitáhne si ho k sobě. Své rty dá na druhou stranu jeho krku. Ostatním to může připadat, jako by mu snad něco šeptala. Ale ona jen špičákem přejede po jeho bezchybném krku. ,,Stále po mě toužíš" Řekne jako by nic, je si tím naprosto jistá. Ruku z jeho krku přemístí níže na jeho ruku, kterou jí drží za bok a pomalu se s tou jeho sune na její stehno, zrovna tam, kde má tetování. Nechá jeho ruku na svém stehnu a tou svou přejede zpět na jeho krk a pak mu do vlasů, které lehce stiskne, až ho to možná trochu zabolí.

Sedí si u baru s drinkem, který dostala opravdu rychle. Sama se pro sebe spokojeně usmála a nějak se s tím nepárala a sklenku vypila na ex. Poklepala pak skleničkou na bar, aby si řekla o dolití. Naštěstí jsou opravdu chápaví a nemluví na ní, jen dolívají. Když uslyší pozdrav se svým jménem, tak se otočí na muže, který jí ruší. Koutky jí pobaveně zacukají. ,,Promiň, ale my se známe??" Zeptá se ho docela povýšeně, než si ho prohlédne více. Věděla hned, že je to on, ale tak ráda provokuje. ,,Ale ale.. Peter, že? Promiň, ale s tou tvojí novou image holčičky jsem tě těžko poznala. Menstruaci jsi dostal už taky??" Zeptá se ho sladce, než od něj odvrátí zrak a vypije svůj další drink. ,,Ano, stále je růžová světlá barva, ovšem není na ní vidět krev tak dobře, jako na bílé" Řekne lehce zklamaně, než se nakloní až k jeho uchu. ,,Ty šaty jsou tak těsné, že jsem si nemohla vzít ani kalhotky" Její dech ho polechtá na uchu a ona se odtáhne a podívá se mu intenzivně do očí, než přelétne pohledem ženy, které byly s ním. ,,Dal ses na výcvik psů? Tak to hodně štěstí" Ohrne nad nimi nos, asi jako nad každým. Podle Sof je dokonalá jen ona, ona a pak někde v dáli ještě ona. ,,Měl by ses k nim vrátit, než se ti štěňata porafají" Upozorní ho, než si poklepe o novou skleničku.

<--Noční klub, domov

Chtěla ještě pokračovat, ale mezitím se potřebovala stavit doma, aby ze sebe smyla ten hnusný kouř, kterého bylo v nočním klubu plno. A tak se díky své upíří rychlosti dostala domů poměrně rychle. Tam už si hodila sprchu a během chvíle se dokázala i obléct. Ráda klame tělem a tak na sebe hodí růžové šaty. https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/85/f4/36/85f4368bb84a6e722dcab31719e3b670.jpg Vlasy nechá rozpuštěné a ještě se namaluje. Dnes jí ale nálada nějak klesla, ale i přesto nechce posedávat doma u televize, bože fuj, hnusná představa. Chce se bavit a právě proto zamíří do baru. Díky krátkým šatům vynikne její tetování a na nohách má jak jinak než opravdu vysoké lodičky. Do baru se dostane během chvíle a rovnou si to razí až přímo k baru. Nevnímá nikoho kolem a ani nechce. Vlastně docela obdivuje člověka, který se odhodlá na ní promluvit. U baru se rázně podívá na obsluhu a během vteřiny je u ní. Objedná si jednu velkou Whiskey a mezitím prsty lehce bubnuje po desce, stylem - dones to později jak za dvě minuty a zabiju tě. Naštěstí to obsluha pochopí a za chvilku má drink na stole.

Sienna

I přes to, že není tak silná jak Sienn, tak se chová i tak drze. Je jí to jedno, ona nikdy nikomu neposluhovala a podobně, to se raději nechá zabít, než pod někým pokleknout. Ale k Sienn cítí tak nějak lehce respekt, i když to tak nemusí vypadat. Ona své emoce moc často nedává najevo. Její otázkou se nenechá zastrašit a sebevědomě se usměje. ,,Samy na sobě" Ano, to je dostatečná odpověď a teď ať už si jí přebere podle sebe, jak chce. Ve chvilkách, kdy si neprohlížela Sienn jí si ona prohlížela Sienn. Byla nádherná, měla slabost občas i na ženy a Luc byla krásná blond, ale Sienn.. to je jiné kafe. Stále si nechává tu svojí nadřazenou masku, jako by všichni okolo byli méně než ona. Což podle ní jsou. Když ale spočine očima na Sienn, její pohled se změní spíše na tajemný. Mohly by toho spolu zažít hodně, kdyby k tomu byla příležitost. Hned co zkonstatuje situaci dole se jí představí. Když jí pak řekne na oplátku své jméno, tak se jen usměje. Nějakou dobu tu je a Sienna jí něco říká, ale nebude se jí tu klanět, ona prostě ne. I když by si to samozřejmě zasloužila. Je mocná a chvíli i přemýšlela, že by se přidala do klanu, ale při představě, že by za ní někdo rozhodoval se jí dělá zle. ,,Doufám, že si můžeme tykat" Poví jí s upřeným pohledem a to už se odtiskne od zábradlí. ,,Vyrážím pryč Sienn, pokud chceš jít se mnou, čeká venku, max pět minut" Mrkne na ní a to už sebevědomým krokem zamíří pryč a ani se neohlíží. Buď přijde a nebo ne. Pobere si všechny věci a venku vyčkává.

-->> Pryč

Stále stojí se Sienn a sleduje dění, co je na parketě. Díky tomu, že zrovna netancuje, nemusí vyklízet parket. Takhle z vrchu má skvělý výhled na show, která během chvíle proběhne. Žena v černém je opravdu kouzelná a ona má pocit, jako by snad byla začarovaná a nemohla od ní odtrhnout pohled. Fascinovaně sleduje její vystoupení a div u toho ani nedutá. Až po tom, co představení skončí začne konečně vnímat a může se tak vrátit k předešlé činnosti a to dělání společnosti právě Sienn.

// Pět procent magie, děkuji :)

Sienna

Přistoupila na její hru a odpověděla přesně tak, jak se jí to líbí. Nadřazeně, trochu, jako by jí dávala patřičně najevo, kam patří. Ale tady jí to bylo jedno. Od ní by se klidně nechala spráskat i bičíkem, kdyby na to přišlo. Ne Sof, aspoň na párty si odpusť tyhle myšlenky.. Ovšem nutno podotknout, že jsou to jen myšlenky, tak co. Její hravé jiskřičky v očích jí ale přesvědčovaly, že se s ní dá mluvit a i když je to očividně ledová královna, stejně jako tady Sof, možná i proto by si mohly rozumět. ,,Měly by jsme najít činnost, do které by jste mohla vložit všechnu svou zlobu, aby se vám ulevilo" Zašeptá jí lehce svůdně a to už se objeví vedle ní u zábradlí. Svým pohledem přejíždí po všech lidech dole a jen tak mimoděk pronese tu větu. Ale neznámá, tajemná žena se na to chytne. ,,V zázrak mohou doufat opravdu jen lidé. Ale co jim to pomůže?" Pronese spíše zamyšleně. Do háje s těma debilníma zákonama. Jak ráda by si zabila nějakého človíčka jako před lety. Ani by u toho nemrkla a pocítit snad pocit viny? Co to je? Je jí to naprosto jedno. O jednoho člověka méně, co je sakra na tom? Lidé jsou stejně přemnožení a chtělo by to pár jich opravdu vyhubit. Tyhle myšlenky má stále, opravdu se nezajímá o lidi, pokud s nimi nemá své plány, nebo pokud je nechce ovládat. Přece jen, většinou dělá člověk to, co ona chce. Ale tady to bude jiné. Žena vedle ní nevypadá moc na to, že by si nechala poroučet. Možná i proto jí tolik přitahuje? ,,Jsem Sofia" Když už jsou teda tady spolu, tak se jí i představí. Stále se ale nemůže zbavit toho dojmu, že je opravdu hodně silná a stále více a více jí to k ní táhne.