Příspěvky uživatele

Opravdu netuší, kde Jul je a nebo co dělá, ale že by dolézala? Nikdy to nebyl její styl a i kdyby nakrásno chtěla přijít k jeho domu, nemohla. Neví totiž ani, kde bydlí, takže by se to nestalo. Ale že už o tom i přemýšlela. Ale nakonec to celé zavrhla. Nebude se chovat jako ostatní holky, nemá to v povaze. Raději si užívá svůj klid ve svém domě. Opravdu si Julien myslí, že by se nechala jen tak od někoho třeba přepadnout? Ale no tak. Vždyť ona by se lehce ubránila. Cítí ho už z dálky. Jeho kroky, vůně. Spokojeně se sama pro sebe usměje. Hned co dodělá sklapovačky a slyší, že už se blíží, tak se rychle dostane na nohy. Pomalinku ustupuje, jako by jí snad nemohl slyšet. Vyskočí pak ladně z okna a obejde si dům, aby do něj vešla vchodovýma dveřma. Vezme kytku, ke které si přivoní a usměje se. (já musela, je tam tak rozkošná)
,,Opravdu si myslíš, že kytka spraví to, že ses tak dlouho neukázal?" Pronese normálním hlasem, však on jí doma rozhodně uslyší. Prsty pak ještě přejede po Milce, nechutná to sice jako za lidského života, ale ráda si dá. Vydá se pak pomalými kroky do kuchyně, aby si mohla vytáhnout vázu, do které by měla dát kytky. Stojí čelem k lince a nejspíše zády k Julovi. Však on si jí najde, má nevzrušený pohled a prostě takový.. no trochu vážnější, ale ten úsměv tam je. Udělalo jí radost, že vůbec přišel.. Moment.. udělalo radost?? Nemá jet rovnou do nemocnice, jestli je normální? Asi jí už naprosto hrabe.

Po dlouhé době se vyspí, i když by vlastně nemusela, ale teď to tak nějak i potřebovala, když byla furt někde. Chtěla nabrat sílu a ta včerejší krev nestačila, proto se i vyspala. Ráno se ale vzbudila do růžova a opravdu s dobrou náladou. Co by tak mohla dělat? Jako první si skočí do sprchy. Pak se producíruje jen ve spodním prádle a to do kuchyně, kde si vytáhne sáček s krví z lednice, aby mohla ještě doplnit síly. Když se tak stane, sáček vyhodí do koše a prohrábne si své mokré vlasy. Jen ve spodním prádle zamíří do svého pokoje, kde na sebe dá košili a opravdu krátké kraťásky. Nadále pak projde celý dům a pootevírá okna. Jelikož je dnes příjemně, nemá moc ráda slunko a je docela za mrakem, tak si otevře i vchodové dveře. Má se bát, že jí tam někdo vejde? Nemusí, má totiž dobrý sluch, takže by kohokoliv slyšela už z dálky. Když se tak rozhlédne po prázdném domě, jako by jí snad něco chybělo. Povzdychne si a upíří rychlostí se dostane do kuchyně, kde si vezme skleničku a do té si nalije vychlazenou Whiskey. Napije se a skleničku pak postaví na stolek v obyváku, až se k němu dostane. Pak už se začne protahovat. Celé tělo. Udělá si pár dřepů, nakonec si lehne i na zem a udělá i kliky a završí to tak, že udělá pár sklapovaček.

,,Nikdo neřekl, že musí být vysátá všechna krev" Prokroutí očima. Jako by jí snad nerozuměl nebo co. Když si pak získává odpovědi, co by se stalo, kdyby nesouhlasil, řekne mu to na rovinu a vypadá to, že sám v té své hlavičce přemítá, co by pro něj mohlo být výhodnější. Pokud není blbý, tak si nenechá ublížit a raději to vezme z té lepší stránky. A pak se jí to potvrdí, spokojeně se usměje a vezme si svojí skleničku s vínem, které na jeden zátah dopije. To už ale skleničku odloží, vytáhne z kabelky peníze, které položí na stůl a podívá se na Scotta. Ten jeho tázavý pohled je opravdu k pobavení. Stejně jako on se zasměje i ona. ,,Takže to vypadá, že půjdeme k tobě" Rozhodne teda i za něj. ,,Tak ti ukážu, jak je to dobré a ty mi na oplátku něco dáš. Pak si půjdeme každý po svém, dohodnuto?" Zeptá se ho a vlastně už teď přemýšlí, jak se sakra dostala k nějakým dohodnutím? Zrovna ona? Je tohle normální? Jenom si brala a ubližovala a teď nabízí alternativa. Opravdu je nějaká divná, nemohou být třeba i upíři nemocní? To by přece jen dávalo smysl. Nebo se snad uhodila do hlavy? Ne, jedinou normální odpovědí je, že začíná bláznit kvůli chlapovi. No výborně Sof, lepší to být už nemůže.. Trochu naštvaně se prudce nadechne, než vstane od stolu a zamíří rovnou ven.

-->> Ke Scottousovi ? :D

Zopakoval to, jako by snad tomu nemohl uvěřit a proto se musí zasmát. ,,Co je na tom tak k neuvěření? Lidem se to může líbit" Pokrčí rameny a vzpomene si na tu drobnou blondýnku, se kterou si naposledy s Julem užili. Ta to vyloženě chtěla a to kousnutí se jí líbilo, díky tomu se vlastně pak i pohodlněji udělala. Ach, kde jsou ty časy. V poslední době je nějaká moc napružená, Jula neviděla dlouho a jo, štve jí to, takže by si na ní měl dávat pozor. Chce s ním udělat obchod, třeba by jí to zlepšilo její mrzutou náladu, ale jak jde vidět, Scotta to spíše pobavilo, takže ho nechá vysmát a až potom zvážní a sleduje, jak se k tomu postaví. Když se jí zeptá, jen se usměje. ,,Jelikož nemám moc dobrou náladu, nejspíše tě to bude bolet" Pokrčí bezvýrazně rameny. ,,Navrhuji ti tu lepší variantu, takže je to vlastně pouze jen a jen na tobě" Řekne mu upřímně, nač nad tím dělat nějaké drahoty a nebo podobně. Prostě má hlad, asi jako každý jiný upír. Jeho možnosti jsou, že ho to nemusí bolet, ale může se mu to líbit a nebo právě naopak zažije naprosto to samé, co předtím, bude v křeči a jo, nebude to příjemné, nebude s ním zacházet jako v bavlnce. Takže si může sám určit, což už takhle to nedělá moc často. Je vlastně i zvědavá, co si vybere, u něj je to docela těžké to odhadovat, protože vypadá jako typ, co sám moc dobře ani neví, co chce.

Netušila, ani neví, jestli jí vůbec řekl své pravé jméno, jak došel a sedl si, ale dobře, bude ho teda oslovovat jako Scotta. Ono třeba žrádlo, nebo jakékoliv jídlo by se mu asi dvakrát nelíbilo. Jeho tázavý pohled pak vypadá, jako by snad chtěl znát její jméno. A potřebuje to? No dobrá, bude teda "slušná". ,,Sofia" Představí se teda i pro úplnost. To už se k němu ale přitáhne, aby od něj nebyla tak daleko. Prsty zkoumá jeho krk. Zeptá se ho i rovnou, jak se mu to pití líbilo. Řekne jí podle očekávání a tak si povzdychne. ,,Protože ses tomu dostatečně neoddal. Kdyby jsi nebyl křečovitý, ale prostě si to užíval, bude se ti to i líbit. Můžu ti ukázat, jak si to užívat" Nabídne mu s jiskřičkami v očích, i když tak nějak neočekává, že by řekl ano, ale kdoví, třeba touží po nějakém novém dobrodružství. Ona by si tohle nechala rozhodně líbit. ,,Třeba někde v soukromí... ale víš, že nic není zadarmo.." Roztáhne rty v úsměvu a přitáhne se až k jeho uchu. ,,Chtěla bych trochu toho, co z tebe dělá tohle" Zabodne do jeho hrudi prst. Tohle prostě musí pochopit. Chce travku a něco za něco. Ale vše se bude odvíjet podle toho, jestli se to chce naučit a nebo ne. Měl by pak dobrou průpravu, kdyby ho chtěl zase někdo pokousat. A nebo se mu to třeba tak zalíbí, že by za ním docházela pravidelně.

Že by tam tentokrát ta ironie nešla slyšet? Dobře, trochu tam byla, ale ať už se Scott snažil jak moc chtěl, bylo vidět, že si není zase tak jistý. Mohl by vše třeba převést na vtip, jen aby se cítil lépe, ale na ní si nikdo nepřijde. Sám musí vědět, že by se měl v přítomnosti upírů chovat slušně, nebo to může špatně dopadnout. Jistě, jsou tu zákony, ale nemůže na to každý člověk spoléhat. Někdy se prostě může stát, že přijdou o život, i přes to, že se to nesmí. Proč? Protože upíři jsou neočekávaná stvoření, co si dělají, co jen chtějí. A ona není vyjímka, má na rukou krev už spoustu lidí, jen tady je taková zkrocenější. Tohle město si poměrně zamilovala a nechce ho opustit. Hned, co mu dá ochutnat ze svých rtů, kontroluje, jestli na něj má aspoň trochu vliv. Je tam jen nepatrně zrychlený dech, takže přece jen. Stačí jí to k tomu, aby se přesvědčila, že není gay. Aspoň něco. Ne, že by proti nim něco měla, ale raději se baví tady s heterákama, protože ti se dají tak dobře ovládat občas. Muž je prostě muž a ať si říká co chce, prostě se podívá. Každý. Nechá ho vstát a odejít si pro drink. Nebojí se, že by se nevrátil. Napije se svého vína a nějaký opruz využije volného místa právě vedle ní. Dokonce najde i drzost, že jí položí ruku na stehno. Tak tohle zase ne, má ráda, když je po jejím a ne, když si někdo dovoluje. Proto chytne jeho ruku a zakroutí mu jí tím stylem, že se mu zlomí. A je jí naprosto jedno, jestli uslyší křik, nebo ne. Udělá na něj ještě výhružný pohled a muž zdrhne jako malý kluk. Nevzrušeně se ohlédne, naštěstí je v boxíku, do kterého není moc vidět, takže pokud jí vyloženě někdo nepozoroval, tak si toho snad ani nevšiml. To už se ale vrátí její dnešní partner. S pitím a.. paraplíčkem? Nadzvihne obočí, ale nekomentuje to. ,,Netuším, jestli jsem se minule stihla zeptat na tvé jméno a pokud ano, stejně si ho nepamatuji, takže?" Vyloženě si řekne o jeho jméno, ráda by ho oslovovala a opravdu si nepamatuje, jestli už jí ho říkal a nebo ne. Spíše ne, vše proběhlo tak rychle. Opět docela zničí prostor mezi nimi a přitáhne se blíže k němu. Zvedne ruku a prstem mu přejede po krku, v místech, kde byly kdysi ranky. ,,Jak ses přitom cítil?" Začne zjišťovat, protože si moc dobře pamatuje, jak byl křečovitý. Nejspíše z něj zase tolikrát nebylo pito.

Ten muž je neskutečný.. a. No né, on je zhulený. Tomu se musí opravdu zasmát. To má sakra štěstí v tomhle městě jen na drogově závislé? Začalo to tou holčičkou a teď jím. Je ale pravdou, že minule, když z něj pila, cítila v jeho krvi něco.. něco, co nemohla zařadit a teď jí to vše aspoň dává smysl, no super. Hned, co ho dostane do boxu zkonstatuje ohledně jeho rán na krku, které už nejsou. Musí se udělat nové, aby mu to chudákovi vlastně nechybělo. Když se zeptá, jestli by se nemohl něčeho napít, pobaveně zvedne obočí. ,,Broučku, tady nejsi ve vězení, dělej si co chceš" Řekne mu a u toho mávne rukou. Je jí naprosto jedno, i kdyby si tady před ní třeba ubalil. Není jeho matka a třeba by s ním pak mohla být i zábava. Vezme si své víno, ze kterého se napije. Nechá si pár kapek na rtech a nakloní se až blízko k němu. ,,Nebo máš snad chuť na víno?" Zeptá se ho tiše, ale tak, aby to slyšel. Udělá ještě jeden pohyb a rty se otře o ty jeho, takže může ucítit víno. Netlačí na něj a hned se odtáhne. Baví jí provokovat, taková prostě je a vždy bude. Dá si prameny vlasů za ucho a skleničku položí na stolek. ,,Nebo si dej něco tvrdšího, aspoň se pak nebudeš ovládat a já to budu mít jednodušší" Zasměje se, je pravdou, že lidé se dokáží opít poměrně rychle. A vlastně by musel být chudák Scott nejspíše gay, aby na něj nic z tohohle nepůsobilo. A zase jako nějaké puberťácké ucho nevypadá. I když ty vlasy.. Asi nějaký protest..

Myšlenky jsou ta nejhorší věc na světě. Kdyby nemusela na nic myslet, bylo by to jednodušší. Tak, jak to vlastně dělala posledních pár desítek let. Komu ale takový život vyhovuje? Kdo chce být celý život jen sám a ubližovat? Ona po tom toužila a i přes to nebyla nejspíše až natolik spokojená, jak jen si myslela. Když pak dostala svou objednávku, ani nepoděkovala, asi jako obvykle a vzala si své víno. Ochutnala, smočila v něm své rty a spokojeně se usmála. Bylo dobré, což bylo hodně překvapivé, na to, že je to obyčejný bar. Dostala ale na výběr a vybrala si to nejdražší a očividně se vyplatilo. Za to tedy věnovala úsměv barmanovi, který byl nejspíše taky spokojený. No super. To už ale ucítí pach, který už cítila. No jistě, to je ta hořící pochodeň, alias sváča, kterou si dala po cestě domů. No skvělé, ještě by dnes mohla být i sranda. A hlavně.. jooo krev. Vezme si teda víno do rukou a vstane, rychlými, ale ne upířími kroky se dostane až ke Scottovi. ,,Snad mi neutíkáš.. příteli" Dodá ironicky to slovo, jako by je snad nějak spojovalo to, že si ho dala k sváči. Jelikož je upírka a jo, i přes to, že je hladová, tak je silnější, chytne ho nekompromisně lehce nad loktem a přitom silně tak, že bude mít nejspíše modřiny a zatáhne ho do boxu, kde si položí víno, které měla ve své druhé ruce. ,,Být tebou, nesnažím se utéct, víš moc dobře, že si tě kdykoliv najdu" Trochu zákeřně se usměje, než si dá nohu přes nohu a do toho už se na něj usměje. ,,Vidím, že krček už se zahojil" Zkonstatuje s pohledem upřeným na jeho krk a pak se přemístí k jeho očím.

<--Domov

Doma chodila jako vlk v kleci. Nebaví jí to, je to společenský tvor, co si rád užívá a ne, aby byla někde zavřená. Tohle prostě není pro ni. Proto se není co divit, že se začala chystat ven. Kam by mohla dnes tak zamířit? Nejvíce se jí líbila asi myšlenka na bar. Nějakou dobu tam nebyla a zase by si chtěla připomenout ty chvíle. A taky má hlad a chuť. Že by si našla opět nějakého obětního beránka?To jí vždy šlo. Ještě, že je tak sexy a chlapi jí skáčou vesměs všichni až pod nohy, to se pak dobře vybírá. V poslední době je ale sama hodně vybíravá a proto se jí nezalíbí jen tak někdo, až je to zvláštní. I přes to si na sebe obleče krátké šatičky, na nohy dá nečekaně vysoké podpatky a do rukou si vezme kabelku. Do baru se nechá odvést taxíkem, za který vlastně ani nemusí platit, když ví, komu zavolat. Je dobré mít ve městě známosti. Hned, co vystoupí si to zamíří rovnu dovnitř a kam jinam, než k baru. Je ráda středem pozornosti a tak si užívá všechny ty pohledy. Chodí vzpřímeně, jakoby po mole. Je tak už dlouho naučená a nebude to nějak měnit. Vyhoupne se pak ladně na barovou stoličku a během chvíle je u ní barman. Objedná si pro tentokrát jen bílé víno a to už se zapřemýšlí. Jak moc se změnila za tu dobu, co tady je. Vždy se stala jen o sebe a to jí také šlo nejlépe. Ale teď má člověka, na kterém jí záleží. Je to až možné? Jak se něco takového stane?? Nic si nenalhávej Sofio, kdyby ti na něm tolik záleželo, tak nechrápeš s jinýma.. Řve na ní podvědomí. Jenže jak se má naprosto změnit? Jak má změnit tu touhu po sexu, po nespoutanosti? Nechce si přestat užívat. Ale i přes to si dokáže přiznat, že je pro ní Julien důležitý. Zapeklitá to situace u které musí mít rozhodně zadumaný výraz.

Potřebuje si prorazit cestu k jeho krku, takže mu dá ruku do vlasů a silně ho zatáhne. Ani by se nedivila, kdyby mu vyškubla pár těch jeho křiklavých vlasů. Je jí to ale naprosto jedno, stejně se vždy zajímala jen sama o sebe, tak co. Pak už se do něj zakousne. No tak, uvolni se.. Cožpak z něj pije někdo poprvé, aby nevěděl, jak to chodí? Když se co nejvíce uvolní, tak ho to vlastně ani nebolí. Líbí se jí, jak bolestně syknul, nutí jí to pít více a více. Hltavě pije, ale jelikož ho opravdu nechce zabít, tak se uskrovní a spíše už si dává jen tak pár doušků. Když na ní promluví, tak se odtáhne a spokojeně olízne spodní ret. ,,V tomhle směru ano" Ušklíbne se a ještě se nakloní, aby mu olízla krev, která se mu valí pěkně z jeho rány. ,,Nechci, aby jsi tady pobíhal takhle, proto se napiješ" Řekne mu tónem, na který nemůže ani odporovat. Prokousne si zápěstí a vrazí mu ho do pusy. Je jí jedno, jestli se zdráhá nebo ne, prostě se musí vyléčit. ,,Být tebou, tak si teď dávám pozor, aby tě někdo nezabil" Zasměje se pobaveně, jinak by tady pak běhal jako upírek a jeho krev už by nebyla tak dobrá, jako do teď, což by byla škoda. ,,Nuž , děkuji za pozdní večeři, když budu mít zase hlad, tak si tě najdu" Poklepe mu pobaveně rukou po hlavě, než se na sebe sebekriticky podívá. No není to žádná sláva, chce to domov a sprchu a čisté oblečení a proto volí ústup a zmizí upíří rychlostí.

--> Domů

Padne před ním a očekává pomoct, ten človíček si ale před ní jen stoupne a zeptá se jí, jestli je v pořádku. Jistě, že jsem v pořádku, cožpak to není očividné?? Odpoví si se smíchem v duchu, ale jinak stále leží bez hnutí, jako by jí opravdu něco bylo. Jenže tahle hra jí nebaví moc dlouho. Hlavní je, že se k ní přiblížil, to jí naprosto stačí a tak vstane a otřepe si nějaké větvičky a podívá se na muže s úšklebkem. ,,No jasně, nikdy mi nebylo lépe.. ovšem.. může mi být ještě líp" Zajiskří se jí v očích a to už na něj zavrčí. Vycení na něj zoubky a než se naděje, přirazí ho ke stromu. ,,Cožpak ti nikdo neříkal, že se nemáš toulat po nocích?" Zeptá se ho se zájmem a svírá jeho ramena. Je silnější, jak on, takže nemá šanci se ani pohnout bez jejího svolení. Nechce se jí moc dlouho otálet, prostě má chuť na krev a vezme si jí. Znovu si nechá narůst špičáky a to už se skloní k jeho krku. Jednou rukou mu z ramene vyjede přes krk až do vlasů a silně ho za ně zatáhne, aby dal hlavu na stranu a to už se pak do něj zakousne. Při prvních soustech jen slastně zavrní. ,,Zapomněla jsem, jak vy lidé krásně chutnáte" Podotkne tiše, ale od krku se nijak neodtrhuje. Natlačí se na něj celým svým tělem a zakousne se hlouběji. Začne z něj pít hltavě, ale po chvíli musí zlehka přestat, pokud ho nechce zabít. A jestli se cuká? Je jí to naprosto jedno. Možná by jí to ještě více vzrušovalo.

Šaty nechala šatama a mezitím si prohlížela chatku. Minule to nestihla, to se toho stalo bohužel až moc a pak jí v rychlosti opustila. Ale dnes jí poslouží jako dobré útočiště. Minuty se vlekly a venku déšť ustával. Dobře pro ní, za chvíli se může dostat nějak domů. Pomalu si na sebe navleče své šaty a to už si vezme věci a vykoukne z chatky. Ještě se vrátí, aby zhasla svíčky a udělá to přesně v moment, kdy uslyší kroky. Ale ale, že by se na ní přece jen usmálo štěstí? Spokojeně vydechne a když prsty zhasne svíčky, tak udělá pár kroků ven. Opatrně zavře dveře a přemýšlí, jak by ho mohla vypéct. Jako normální upír by se mohla kolem něj proběhnout a pak ho prostě srazit k zemi. A nebo taky může udělat pokus, že si bude hrát na ženu v nesnázích, to možná bude působit více. Takže zkusí tohle. Udělá k němu pár rychlých kroků, ale lidských. ,,Pomoc..!! Prosím.." Zvolá vyděšeně a to si jí musel všimnout. Udělá další dva kroky a pak už padá na zem. Sice je to mokré a nepohodlné, ale to je jí v téhle chvíli jedno. Snad to nebude takový ten ignorant, který nerad pomáhá, to by měla po ptákách, ale pak by to bylo ještě horší. Takhle už si jen leží a čeká na pomoc. Je to navíc dokonalá herečka a její andělské chování jí naprosto jde. Má ho už skvěle zmáknuté.

<--Nevěstinec

Ne, opravdu se jí s ním nechtělo otravovat, byl jí jen pro smích. Namyšlený chlap, který ani nemá na co. Chudák byl přeměněný asi v mladém věku a vypadá opravdu jako pískle. Ale jí je to naprosto jedno, už ho neřeší, vykouřil se jí z hlavy, je to takový nepodstatný člověk. Cestu si zkrátí přes les. Sice to není v těch podpatkách nic extra, ale neštěstí v nich umí dobře chodit. Navíc má díky nim lepší postavu, i když ona to samozřejmě nepotřebuje. Když vejde do lesa, zamíří ladným krokem až k chatce, ve které by se chtěla na chvíli schovat, když tak hrozně leje. Nelíbí se jí to, protože zmokla. Ale i přes to vypadá stále skvěle, nutno podotknout. Když se po nějaké chvíli dostane do polorozpadlé chatky, jen se zlehka zasměje. Vypadá to tam pořád stejně. Z kabelky vytáhne zapalovač a zapálí dvě svíčky, které hned osvítí celou chatku. Kdyby jen kolem někdo šel. Vlákala by ho dovnitř jako jeníčka. Má neskutečný hlad a o to více je nabručená. Když má chvíli, tak nějak i zapomíná, že by mohl jít třeba někdo kolem, který blázen by se procházel v noci v lese a ještě v takovém počasí? Pomalu ze sebe sundá své šaty, které si přehodí přes křeslo, co tam je a nechá je schnout. I když ty svíčky tomu zase tak moc nepomůžou že? Na sobě má teda už jen podpatky a spodní prádlo. Pomalu se začne procházet po chatce a prohlížet si, co všechno skrývá.

Jakmile to vypadá, že chce odejít, to se jí přestává líbit. Ale ne holka, máš být mou svačinkou.. Proč jen proboha chce odcházet? Protože si myslí, že je policajtka? What? Zrovna ona? Ta, která se před nimi schovávala, aby neskončila opět ve vězení.. to ví, že jo. Ale je to vtipná představa, jednou by se mohla převléct do nějakého sexy oblečku policajtky, minišatky, velký výstřih a jen sledovat, jak všichni slintají. To by vůbec nebylo špatné, vlastně jí to docela i láká.
Ale dost o přemýšlení nad kostýmkem, raději přemýšlí tady nad slečinkou, kterou přirazí ke stěně.Musí jí nahnat strach, aby viděla, že není vše tak růžové, jak se jen zdá. A že se svýma kecama nedojde opravdu tak daleko, jak si jen myslí. Zeptá se jí dokonce, jestli se jí i bojí. To už jí drží za vlasy a špičákem jí jemně přejíždí po jejím bezchybném krčku. ,,Broučku zrovna já nejsem ta, co si hraje na pravidla. A věř mi, nebo ne, je mi u zadku, jestli tě zabiju. Vím, klidně se začni ohánět, že je tady zákon.. ale kdo by to dokáže?? Když tě roztrhám na tolik kousků, že tě ani neslepí??" Vysměje se jí a zároveň jí chce i tak nějak nahnat strach. ,,A že jsi feťačka? No bezva, aspoň se u toho dobře sjedu" Zasměje se, ale dost nepříjemně, jako by až skoro tajemně. ,,Ujasníme si jedno. Nechovej se ke mě, jako bych byla nějaká tvá pubertální kamarádka a nic se ti nestane" Řekne jí vážně a pustí ji. To už si ale dojde pro svojí skleničku, se kterou zamíří k baru, aby si nenuceně nalila další drink a teď Joss trochu ignoruje. Když bude chtít utéct, tak prosím. Ona si jí zase někdy najde. Když ne, tak jen ať zůstane, aspoň bude sranda.

Už když pronesla to slovo vlkouš, bylo jí to naprosto jasné. Věděla to. Ale byla škoda to řešit venku, zeptá se jí na to v klidu domova. ,,Nechceš být dokonalou holčičkou? Ach jak smutné" I slza by jí ukápla, kdyby jen uměla brečet. Ale ne, nejde jí to, neumí to, proč by taky měla? Z ní nikdo nechtěl mít dokonalou holčičku, za vším si šla sama. Pro otce byla zklamáním, chtěl syna a dočkal se jen dcery. Ten den, co se narodila, pro něj byla mrtvá. A tak se stejně chovala i ona k němu. I když jí to mrzelo. Ale rozhodně nebylo fajn poslouchat stále ty kecy, jak jste k ničemu a podobně. Když pak otěhotněla, musela si to vzít na popud právě otce.. Klavírovali do ní oba rodiče, ale ona věděla, že máma by to sama od sebe neudělala.. že jí donutil on.
Jakmile mají obě drink a sedí na gauči, tak se jí začne vyptávat. Ještě jednou se jí zeptá na město, aby se ujistila, jestli o nadpřirozenu ví a nebo ne. Jakmile začne mluvit, tak je jí to jasné. A to přirovnání ke třpytící se hrudi, jak hezké. Takhle si je opravdu představují všichni lidé? No bezva. Její tvář, ani mimika se nehne. Dívá se na ní s vážnou tváří a tak nějak pomalu dopíjí svůj drink, než ho odloží na stůl. To už se ale začne Joss ohánět na to, že je policajtka a nebo z protidrogového. Od srdce se zasměje a sleduje, jak jde k východu. To už je ale na nohou a upíří rychlostí před ní. ,,Broučku, budeš si přát, abych byla policajt, nebo z protidrogového, ti by ti aspoň neublížili" Zavrčí a to už jí upíří rychlostí přirazí ke zdi. Z malé blízkosti na ní vycení zuby a lehce zavrčí. Musí to působit děsivě, taky kolik už zabila lidí, nedá se to ani spočítat. Tady ve městě jí v tom ale brání zákon.. Do háje prostě.. ale tak napít by se mohla, aspoň trošinku. Rukou jí zajede do vlasů a škubnutím jí natočí hlavu na stranu a špičákem jí přejede po krku, ale neprotrhne jí ho. ,,Máš strach?" Zeptá se tiše, ale důrazně. Holčička je blázen, že leze do domu neznámým lidem. Třeba jí tohle aspoň odnaučí.