Příspěvky uživatele

Na jeho ne se jen pousměje. Na koho by tak čekal? Na ženu, manželku? Má vůbec tady ve městě nějaký muž manželku? Co to je vlastně manželství? Upsat se někomu? Brr.. To musí člověk patřit někomu jinému i papírově, aby byl spokojený? Ona si to teda rozhodně nedokáže představit, dost na tom, že svolila ke vztahu, dvakrát brr. Dnes ji ani tak nějak nevadí, že přišla sama za mužem. Ono po tom, co jí tak naštvala ta barmanka je to asi ta nejlepší možnost, co mohla udělat. A světe div se, nepřemýšlí hned o tom, že by s ním šla do postele. A nebo jo? S vlkodlakem nespala dlouho, naposledy před několika hodinama, he. Tentokrát by bylo ale třeba dobré se i s někým jen tak seznámit ne? A přijít na jiné myšlenky, protože má sto chutí se zakousnout do té barmanky a nepustit a vypít jí celou. Jo, to by jí zvedlo dnešní den. Když ještě dodá, že nečeká, tak to už se zasměje.
,,Kdyby jste to nedodal, asi by mi to nedošlo" Prostě si nemohla odpustit tyhle slova. Ale vlastně může být docela rád, že je na něj tak v klidu. Pokud si to nějak nepokazí, tak to může mít dobře rozjeté na to, aby si udělal třeba i "kamarádku". Jak divně to zní, ona a něčí kamarádka? Asi by si na takové věci měla zvykat, přece nechce být do konce života naprosto sama a být jen tou ledovou královnou pro své okolí. Někdy je to fajn, ale každý, každičký den? Když se jí představí, stejně jako on k němu natáhne svou ruku a stiskne.,,Sofia" Představí se mu teda a pak ruku stáhne. ,,Co piješ? Můžu?" Zeptá se ho a ukáže na pivko, jestli se může napít. Po svojí zkušenosti s Whiskey už si jí nedá, ale tak pivo by mohla, i když nebylo nikdy její nejoblíbenější. ,,Často takhle trávíš večery v baru?" Ne, že by si ho tady někdy předtím všimla, že? A že ona tady tráví dost času. Když už tak stojí u něj, tak si ho i prohlédne, nutno dodat, že je opravdu přitažlivý, není jeden z těch typických krasavců, ale má v sobě nějaké to kouzlo.

To, že všechny od sebe odhání je její normální a klasický postoj. Opravdu si ráda vybírá, koho poctí svou přítomností a kdo jí zná, tak to moc dobře ví. Třeba Peter u baru, na kterého krátce pohlédne, je to ale jen pár sekund a on si toho vlastně nejspíše ani nevšimne. A pokud ano, tak je jí to upřímně jedno. Stejně má plné ruce práce se štěnětem, takže on vlastně ani nepřipadá v úvahu, kdyby si chtěla užít. A ty její psí oči. Jak vtipné. Na rtech jí zůstává pobavený úsměv, než si vezme do rukou sklenku s Whiskey. Zlehka se napije, než se ušklíbne, když jí zacinkají kostky ledu o zuby. No bezva, hned má zkaženou náladu. Dnes má totiž tu náladu tak nějak hodně v háji a když jí někdo dá do Whiskey led? To už se začne opravdu vztekat. A tak zvedne oči k baru a všimne si nového příchozího. Podle čichu vlkodlaka, ale tomu by štěně rozhodně neříkala, pokud by si o to sám neřekl. Když se tak na ní dívá, tak jen nadzvihne zlehka obočí. Vezme si do rukou kabelku a do druhé sklenku a zamíří k baru, na který třískne právě se sklenkou. Všimla si předtím i pohledu Vii, ale tu naprosto ignoruje. Možná kdyby se poznaly někdy jindy a jinde, ale takhle. Ne, nebude mít ráda jen tak někoho, vlastně hlavně jen sebe a to jí k životu stačí. Když k ní přijde barmanka, protože Petera prostě ignoruje, i přes to, že na ní kývl, tak se na ní zhnuseně podívá.
,,Říkala jsem snad, že chci do Whiskey led? Copak nevíš, že chutná nejlépe při pokojové teplotě a při přidání ledu jen otupíš její chuť? Děláš ostudu celému podniku" Řekne jí naprosto vážně a pošoupne skleničku až k ní, právě jí přešla chuť. Ono když Sof nemá náladu, tak si najde cokoliv, jen aby tomu druhému dala pocit, že je nic. To je její specialita. Raději pak ale otočí pohled na Immču. Když se na ní tak pěkně koukal, mohl by dostat šanci. A že stojí nedaleko? To bude asi "osud". A tak svojí nečekaně ladnou chůzí zamíří až přímo k němu, k baru si stoupne bokem a k němu spíše čelem. ,,Čekáte na někoho?" Pronese konverzačně a světě div se, dokonce se i pousměje! Jo, umí být milouš, když něco chce a nebo když se s někým baví poprvé. Ten dotyčný vlastně nemůže vědět, jaká ona doopravdy je. Díky tomu, že není Immča upír nemusel slyšet, jak nadávala barmance, vlastně ani nemohl tušit, o čem se baví, v baru je docela velký hluk.

<-- Domov

Jakmile se dostane domů, je důležité, aby se pořádně vysprchovala a dala do kupy. Bylo to dobré, co si jen bude nalhávat. Potřebovala to. Nějak jí ta role zamilované holky nesedí, vždy, když si na to vzpomene, tak se celá zatřese. Jenže ono je to tak jednodušší, mít ten pocit, že je tu někdo pro vás, po celém, hnusném životě, po tom všem, co si musela vytrpět. A že vás bere takovou, jaká jste i přes to všechno. Ten člověk by měl dostat nějakou medaili, protože je to prostě sebevrah. Kdo tohle všechno dokáže vydržet? Nemá čas na to ale myslet, protože se potřebuje jít dále bavit. Tohle se jí opravdu líbilo a zůstávat jen doma a přemýšlet, jak hrozná je přítelkyně, to se jí opravdu, ale opravdu nechce. Proto hned, co si hodí sprchu, už začne přemýšlet, co si dá na sebe. Nechce se jí dnes vymýšlet něco složitého a proto zvolí jen jednoduché černé minišaty, pod které se prostě podprsenka nevleze a tak zvolí jen opravdu titěrné kalhotky. Dá si pak na sebe i šaty a vlasy si projednou zase natočí. Nějak si na ten účes zvykla a jo, líbí se jí a že jí sluší? No jistěže. Pak už netrvá moc dlouho rozhodnout se, kam by se tak mohla vydat.
Jelikož je venku hnusně a prší, tak rozhodně nebude chodit pěšky. Na nohy si dá ještě opravdu vysoké podpatky, do kabelky schová klíče, mobil a všechny potřebné věci a nasedne do taxíku. Nechá se dovést až k baru, zaplatí a vydá se vstříc dovnitř. Už z dálky cítí ten známý pach, no jasně, Peter. A u baru štěně, musí se zasmát, ten chlap je prostě nepoučitelný. Raději si sedne do jednoho z boxů, jak jinak než ladně, dá si nohu přes nohu a chvíli čeká, než k ní přijde obsluha, naštěstí jiná, než Peter a tak si hned objedná a to Whiskey. Odloží si vedle sebe kabelku a prohrábne si ladně vlasy. Oči jí mimoděk zatoulají opět k baru. Je to až vtipné, ona prostě tu vlčici nemůže vystát, je tak.. no prostě pro ní moc jednoduchá. Ale to je pro Sof každý druhý. Jediný dokonalý tvor je tu přece jen ona ne? Raději znechuceně odvrátí pohled, ještě by se musela ušklíbat pokaždé, když jí vidí. Zase ale nechce být jako jedna z těch závislaček a začít si hrát na mobilu, to je pěkně trapné. A tak se rozhlíží kolem. Docela hnusně od sebe odežene pár přítomných, opravdu jí dnes neokouzlí jen tak někdo a bavit se s nějakým hňupem jen proto, aby tam neseděla sama? V žádném případě, to raději zhebne.

Když řekne slovo dobrosrdečná, div, že se na místě nepozvrací. Otočí na něj pohled a přivře oči. ,,Tohle už nikdy neříkej, hnusí se mi to.." Ušklíbne se. Nemůže prostě za to, ale dobrosrdečnost? A u ní? Vždyť to nejde dohromady, fuj. To slovo asi začne nenávidět. Tohle jí prostě dokáže naštvat, ale nenechá si dnes kazit náladu, dnes ne, když se vidí po tak dlouhé době. Ale raději, ať jí neprovokuje moc, protože ta idylka může být za chvíli pryč, Sofinka je totiž nevyzpytatelná a dokáže se naštvat kvůli sebemenší blbosti a nebo škaredému pohledu a nebo prostě jen tak.
Když řekne, že je úžasná, tak si to u ní trochu vyžehlí a tak se na něj usměje, ale nepřestává si hrát s tím ramínkem, tak jednoduché to s ní mít nikdy nebude. Je to provokatérka každým coulem. Pak mu navrhne noční klub. ,,Nechápu, proč by jsi měl na mě žárlit" Zamrká naprosto nevinně a sladce se usměje. Žárlit a na ni? No dobře, asi jo, ale o tohle jí právě teď nešlo. ,,Co si pamatuji, tak nepošlapal, kdyby jo, tak bych stebou pak už netrávila čas, na boty jsem háklivá" Dodá se smíchem. Nechá si pak podat ty šaty a to už se k němu přiblíží. ,,Však to už jsem slyšela, že jdeme ven" Zopakuje po něm to, co je nadmíru jasné. Ještě, aby ho trochu poprovokovala, tak se k němu přiblíží a ukradne si polibek a jeho spodní ret. Náhodou, sebeovládání má opravdu dobré, to nemůže popřít. Se smíchem ho sleduje, jak odchází a přitom se obléká. Ach Juliene, ještě si spolu užijeme.. Slíbí si v duchu a to už má šaty na sobě, přečeše se, rty přelízne leskem, navoní a zamíří dolů za svým přítelem. Když se dostane do předsíně, tak se obuje, no dá si trochu podpatky, to by nebyla ona, aby je neměla a podívá se na Jula. ,,Můžeme, miláčku?" Sladce se usměje a to už otevře dveře.

-->> Kam jen bude Julien chtít.

Když začne koktat, tak se musí zasmát. ,,Takže nechal ses unést barvou jo?" Zavrtí hlavou. ,,Černá je prostě dobrá" Uzná s úsměvem, miluje takové spodní prádlo, ať už jen čistě bílé, nebo černé. Takové ty klasiky. Navíc to na těle vypadá krásně. Otevře skříň, aby se do ní mohl podívat. Ukáže mu tak své království a že je na něj pyšná. Oblečení tam má opravdu hodně, přece jen, móda je její. A že je na co se dívat. Nechá ho, aby se rozhlédnul a sama se dívá spíše na něj. Když pak zavtípkuje, tak se na něj sladce usměje. ,,Když byly slavnosti města, tak jsem vzala přebytečné oblečení a donesla je lidem" Pousměje se. To byl asi její jediný nesobecký čin. Nezapomíná si hrát s ramínkem, když ho tak sleduje a všimne si jeho pohledu, tak se zářivě usměje. ,,Vlastně proč ne" Pokrčí rameny. ,,Nebo mě vem do nočního klubu, tam jsme se myslím seznámili ne? Netančili jsme náhodou??" Připomíná mu laškovně, jistě, že si to vše pamatuje, ale tak ráda ho provokuje. Nechá ho vybrat oblečení a usměje se. ,,Ty první" Řekne jen a vezme si je od něj. Položí je ale na postel a udělá pár kroků k němu. Stále jen v tom spodním prádle. ,,Kdyby se mi nechtělo ven, nechala bych si tě tady doma a věř mi, že by sis přál, aby jsem už přestala" Provokuje ho s úsměvem. ,,Ale máme na sebe celou noc.. Nejsem proti tomu, aby jsi u mě zůstal klidně déle" Nabídne mu a dá ruce kolem krku. Ještě touží po jeho rtech, tak se na něj přitiskne celým svým tělem. Po nějaké chvíli ho políbí na krk a z krku jde na jeho rty, kde mu ten spodní vsaje mezi ty své. Zlehka ho laškovně kousne, než se odtáhne a zadívá se mu nevinně do očí. ,,Měli by jsme jít" Zavrní jak kočka a odtáhne se od něj, aby se přemístila k posteli, kde vezme šaty a obleče si je přes hlavu.

Bát se mě? No rozhodně" Zamrká nevinně. Kdoví, co mu může na hlavě udělat, nebyl by sice první člověk, kterého by stříhala, ale tak přinejhorším se to dá vzít strojkem a je. Julien ovšem nevypadá moc, že by ho to nějak trápilo, nebo že by se snad bál. Páni. Ona by asi jen tak někomu nedala sáhnout na své vlasy, ale to je spíše tím, že je ženská a u ní se to nemůže řešit tak, že by se pak vyholila, brr. Sama sebe si nedokáže představit bez vlasů. To by byl prostě horor a žádná paruka by to nezachránila.
Hned, co se mu ještě chvíli probírá ve vlasech, se pak zvedne. Slyšela to jeho zavrnění a tak se spokojeně usmála. Je ráda, že na něj má takový vliv, ale ještě aby neměla. Však přesně ví, co dělá, aby se mu všechno líbilo. S muži to umí a Julien nebude jiný. Jako první se s ním chtěla vyspat a co? No, povedlo se jí to, i přes to, jak se pak nenáviděli. Nakonec je to svedlo k sobě a světe div se, nový pár. Až je to zvláštní, ale je to tak. Hned, co si teda rozepne svojí košili, sleduje jeho reakce. A u toho se tak nějak provokativně usmívá. Když už teda, tak si košili svlékne, aby před ním mohla zůstat jen v podprsence a kratascích. Chce po něm pomoct, chce se mu líbit a tak mu to i řekne. ,,Ano, pomoct" Potvrdí mu a to už se pak ocitá ve svém pokoji, kde ze sebe shodí i ten přebytečný kus, aby mohla zůstat jen ve spodním prádle. ,,Juliene, Juliene.. nemysli jen na to jedno" Upozorní ho s úsměvem. Jako by jsi ty byla jiná.. Není a nebude, Když jí pak přikáže, aby ukázala skříň, tak se k ní pomalu, ladným krokem vydá. Ocitne se až u ní a otevře jí. Může tak vidět pověšených snad sto šatů, poskládané rifle, různé kalhoty, kraťásky, trika, topy, vše, co ho jen napadne. Její skříň je totiž opravdu velká. (Vybírej :D https://www.google.cz/search?q=adriana+lima+fashion&espv=2&biw=1280&bih=699&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiqm6Ppj4TNAhXI7RQKHZFbCRMQ_AUIBigB )
Je zvědavá, v čem by se mu tak mohla líbit a nebo co vybere. Ona by v tom měla jasno, ale teď je řada na něm, do čeho se uvrtal, to taky má. A aspoň se dozví, co na ní nejraději vidí. ,,Mám si vzít i plavky, budeš se chtít koupat??" Provokuje ho dále s jemným úsměvem a rukou si hraje s ramínkem u podprsenky.

,,Jestli se nebojíš" Pokrčí rameny. Dokázala by ho ostříhat, proč by ne. ,,Ale spíše bych ti to jen zkrátila, ale jinak nechala délku, protože ti dlouhé vlasy sluší." Prohrábne se mu ještě v nich, než mu pak začne vypočítávat, kam by se společně mohli vydat. Taky jí osobně zaujalo jezero, ale neřekla to nahlas, spíše mu dala na výběr. ,,Nebo do lesa, do jedné rozpadlé chatky" Připomene mu s úsměvem, než se pak dostane z jeho klína a provokativně si rozepíná knoflíček za knoflíčkem. Vidí, jak moc se mu to líbí a jak na ní reaguje. O to více se usmívá spokojeně. ,,Jezero zní moc dobře Juliene" Ví moc dobře, jak mluvit, aby ho to vzrušovalo ještě více a tak přesně takový hlas používá, prostě sexy. Když rozepne košili celou, nechá jí jen tak volně. ,,Takže Jezero.. to bych si mohla dát hm.. něco pohodlného.. Nemusí to být ani svůdné.. pomůžeš mi?" Zaúkoluje ho a sundá si košili, tak zůstane jen v podprsence a kraťáscích. Pomalu zamíří do svého pokoje. ,,V čem by jsi mě rád viděl??" Zeptá se ho jen tak mimoděk při cestě, jako by se snad bavili opravdu o něčem neutrálním. To už si ale rozepíná kraťásky, které si pak sundá, až když je v pokoji. Otočí se na něj v dokonalém, černém spodním prádle, jako by šitém přímo na ni.

Když jí slíbí, že na ní nebude tlačit, tak se jen spokojeně usměje. Věří mu v tomhle, proč by neměla? Už tak šel do takového vztahu, takže by byl asi blázen, kdyby si myslel, že jí změní za večer. ,,Toho si cením" A pak už se spolu líbají, chyběly jí ty polibky a tak si je snaží co nejvíce užít, vášnivě se dere do jeho úst a ocitne se na jeho klíně. Rukama se mu hrabe ve vlasech, které už jsou poměrně dost dlouhé. ,,Přemýšlel jsi, že se někdy ostříháš?" Zajímá se jen tak mezi polibky, než se pak teda odtáhne a zeptá se ho na to, jestli má zájem zůstat a co kdyby něco podnikli. Naštěstí se vším souhlasí. ,,Napadlo mě třeba jezero, jestli se mnou chceš být sám.. a nebo bar, tam je ale více lidí, či noční klub, jestli si chceš zatančit. Musíš mi s tím vybíráním pomoct" Zaúkoluje ho a mezitím si znovu ukradne jeho rty. Je to opravdu tak příjemný pocit, dokonce mu i zavrní do toho polibku. To už se ale zase odtáhne a povzdychne si. ,,Měli by jsme jít co nejdřív, jinak tě nepustím. A musíš mi pomoct vybrat to místo, abych se mohla podle toho obléct" Svůdně se na něj usměje a pomalu z něj sleze. Vezme si svou skleničku, kterou dopije a s cinknutím jí položí na bar. Spokojeně se protáhne, až se ukáže její krásně ploché bříško. Pomalu si pak začne rozepínat jeden knoflíček po druhém od spodu a upřeně ho sleduje. ,,Už jsi to vymyslel?" Ptá se tiše s provokativným úsměvem.

Řekla mu vše, co potřebovala, cítí se opravdu lépe a jde to na ní i vidět. Ovšem až potom, co se z ní dostane asi litr vody, alias slzy. Nejspíše jsou to všechny, co se v ní zadržovaly v celém jejím životě. Je to až neskutečné, ale opravdu si nevzpomíná, že by posledních několik desítek let brečela. Ale teď to přišlo a nedalo se to zastavit. Až po nějaké době. Když je u ní, cítí se v bezpečí a nechá se objímat. Dostanou se z ní pak i upřímně city. Opravdu by si to měl vážit, je to první člověk, kterému to vlastně i říká a hlavně, u kterého to tak i cítí. Nezmění jí ale přes noc a to on moc dobře musí vědět a respektovat to. Vypadá to, že to chápe a i díky tomu se Sof cítí lépe. ,,Nesmíš na mě prostě tlačit, až to budu cítit sama, tak se změním, ale teď ne... teď už by toho na mě i tak bylo moc a asi bych to nezvládla" Upřímnost z ní dnes leze v jednom kuse. Když si pak vezme její ústa, nic nenamítá, ba právě naopak. Překulí se na něj a sedne si obkročmo. Rukama mu zajede do vlasů a zlehka ho masíruje na pokožce. To už se ale do polibku položí více, vášnivě, aby jen věděl, co má doma a vážil si toho. Ovšem toho si bude určitě vážit tak jako tak. Odtáhne se jen po chvilince, aby ho mohla pohladit po tváři. ,,Zůstaneš tady se mnou dnes přes noc? Mohli by jsme někam zajít a pak se vrátit ke mě, hm?" Zeptá se ho s úsměvem, to by byla vlastně jejich premiéra. Je zvědavá, jak si budou nadále rozumět, ale ví toho o sobě poměrně dost a díky tomu to bude snad i jednodušší.

Když uzná, že je to jediná dobrá věc, co to přinesla, tak jen zavrtí hlavou. Není to pravda, je na tom více věcí, jen to musí začít vnímat a nesmí v sobě vidět jen zrůdu, ono to pak jde těžko. Měl by to začít využívat, své smysly, vše co mu bylo darováno. Má na to vlastně celý život, pokud jim ho někdo nevezme. Hned potom, co se jí svěří ohledně své ženy je i na ní, aby se mu svěřila a jde to ven opravdu neskutečně těžce. Jako by to ani sama nechtěla slyšet, ale musí. A proto se rozpovídá a řekne mu vše upřímně tak, jak to bylo. Jak moc jí její otec nenáviděl. To bylo pro ní asi nejhorší. Synové mají vždy raději své maminky a dcery vždy tíhnou více k otcům. Ale u ní to tak nikdy nebylo. Ani máma jí moc neměla ráda, nechala se ovlivňovat od otce. A tak se musela Sofí spoléhat jen sama na sebe a tak to dopadlo. Skončila ve vězení a pak se z ní následně stal upír, vysvobození. Konečně si mohla užívat a nikdo si na ní už nedovolil. Nepřežila by to už. Nedokázala by to. Ale vrátila se jako silný upír, který rodiče rozhodně nepotřeboval. Jakmile je to vše venku, schoulí se mu do náruče a brečí. Potřebuje to ze sebe dostat, nebrečela ani, když byla sama, styděla se. Opravdu tohle všechno brala jako slabost, ale dnes ne, dnes si to může dovolit a to hlavně proto, že má u sebe Juliena. Po pár minutách, možná desítkách minut její pláč ustane a ona k němu zvedne své oči. ,,Juliene já.. nevím jak se to říká, ale.. Něco cítím.. Je to naprosto něco jiného, než co jsem kdy cítila.. Já.. Já tě.. Nejspíše miluji" Řekne tiše. ,,Ano, vím, jsem hrozná a nechci ti tady slibovat, jak se velice změním, když to prostě tak nejde. Ale vzal jsi mě takovou, jaká jsem. A nevadí ti to a já se budu opravdu snažit, jen na mě nesmíš tlačit." Vydechne to, co mu chtěla říct. Tak a je to všechno venku. Teď se ale musí vzchopit. Odtáhne se od něj a utře si slzy. Zvážní a podívá se mu do očí. ,,O tomhle nikomu neříkej.. ani o tom, že umím brečet, nic.. prostě.. se stalo" Řekne trochu chladně, nechce si přiznat, že mu to vše řekla a proto se snaží aspoň navenek bránit.

Ta jistota, s jakou to řekl pro ní byla přesně to, co potřebovala. A proto se taky hned cítila lépe. Julien je muž, který drží své slovo a ona to moc dobře ví, za tu dobu, co ho zná. A proto se cítí hned lépe. Začnou řešit věci, o kterých se teda aspoň ona bála s někým mluvit. Není moc důvěřivý člověk a bojí se, ano doopravdy i ona se bojí, že by jí někdo mohl díky tomu dobře ublížit. A tak si to nechávala v sobě a nikomu to neříkala, i když se dost lidí snažilo a to všemožně. Neměla to proč říkat. Až teď. Teď ví, že to stojí za to a může to v poklidu říct. Ale jako první byl na řadě Julien a tak poslouchala příběh o jeho ženě a o všem, co jí řekl. Dopověděla to za něj a jeho slzy jen potvrdily, že to vlastně byla pravda. I jí to zabolelo a hodně. Nejspíše mu to bude muset říct, aby se jí ulevilo a on věděl, že není jediná žena, která přišla o dítě. Akorát Sof přežila aspoň tedy. Ale i tak.
Hned potom, co ho objímá se ho zeptá na to, jak se stal upírem. Při jeho poslední větě se mu podívá do očí. ,,Kdyby tě nepřeměnil, nikdy by jsme se nepoznali" Řekne mu upřímně. Takže vlastně mu tím chce říct, že může být rád, že je upírem. Kdoví, co to bylo za člověka, ale je mu vlastně vděčná, že to udělal. Protože jinak by se neotevřela a byla by stále jen sama. Takhle má teď někoho k sobě, oporu, o kterou nechce přijít. Jako by se opravdu měnila, sice to bude trvat ještě opravdu hodně dlouho, než se změní více, než ho třeba nebude už podvádět a podobně, ale už i to, že se ním dokáže normálně mluvit je zázrak a tak by to mělo vydržet. Nejenom jeden den, ale i více. Nechá se pak hladit po vlasech a je jí to tolik příjemné, že u toho občas i přivírá oči. Když se jí pak zeptá, pohlédne mu do jeho očí a zlehka si zkousne ret. Jak má být připravená o tomhle mluvit? Vždyť to tolik bolí. ,,Znásilnil mě" Řekne teď chladně ona, ale narovinu. ,,Byl to můj tajný obdivovatel, který chodil na všechny mé přehlídky. Nikdy jsem se ho nebála, ale jednou si na mě počkal, když jsem šla domů. Udělal to a mě bylo mizerně.. Pak jsem se za nějakou dobu dozvěděla, že jsem těhotná. Otec nebyl rád, nikdy mě vlastně neměl rád, měla jsem být kluk, ale narodila se mu dcera, velké zklamání pro něj. Řekl mi, že jsem si za to mohla sama, za to vše, že to bylo tím, co jsem dělala" Zavrtí hlavou. ,,Donutili mě jít na potrat.." Řekne tak tiše a podívá se někam do ztracena. Najednou je v ní neskutečné prázdno.. nedokáže už nic říct, jen se začne klepat. A brečet. Ano, opravdu, začnou jí téct slzy. I tak silná žena, jako je Sofí, se dokáže složit. A tady to je. Schoulí se mu do náruče a nedokáže nic, jen brečet. Myslet na to, jak musela nechat usmrtit své dítě.. I když to bylo s mužem, kterého nenáviděla. Ale musela to udělat. Tolik toho lituje, asi nejvíce z celého svého života. Nedokáže už dát Julovi ani otázku, protože vlastně ani nedokáže mluvit.. Ne teď, ne v tuhle chvíli.

,,Aby sis to pak ale nerozmyslel" Zasměje se, protože dobrodružství zrovna s ní. Kdo říká, že je to fajn? Ale je pravdou, že s ní se prostě nemá jak nudit, to ona neumí. Hned potom, co se spolu přemístí do obyváku si vezme skleničku a zeptá se ho. Nemá cenu vyprávět celý příběh, protože to by bylo na dlouho a člověk by se do toho zamotal. Ovšem, když si takhle budou pokládat otázky, je to tak lepší. Zeptala se ho teda napřímo na jeho ženu. Začne o ní mluvit a v té chvíli se jí sevře srdce, jestli nějaké má. Ano, byla krásná a hlavně hodná. Úplný opak Sof, ta prostě hodná není. Proč jí teda Julien tolik chce? Měl by si najít někoho hodného, někoho, kdo mu neublíží tolik, co mu dokáže ublížit Sof a to třeba i neúmyslně. Poslouchá ho a v hlavě se jí usazuje vše, co říká. Projednou nemá chuť se mu vysmát a ani mu neřekne, že city jsou pro slabochy. Jak to mohla vůbec říct? Občas z ní vyleze něco, co sama nechce, ale nikdy to pak nejde vzít zpět. Přitáhne se k němu, chytne jeho jednu ruku a druhou vymrští nahoru, aby mu mohla setřít slzy, pokud se nějaké přehouply. ,,Že byla... těhotná?" Zeptá se tak tiše, jak jen to jde. Je to první věc, která jí napadla a tak to řekla nahlas.
Obejme ho pevně, aby věděl, že je tu pro něj. Dnes se asi opravdu udeřila do hlavy nejspíše, ale prostě je to tak. Našel v ní něco, co nedokázal nikdo. Když se jí zeptá na vězení, tak si povzdychne. ,,Když jsem byla člověk.. já.. zabila jsem muže.. Musela jsem, zasloužil si to. Díky tomu jsem šla do vězení, byla jsem tam pár roků a byla to ta nejhorší zkušenost.. ale zase na druhou stranu jsem se naučila bránit a nikdo mi nedokázal ublížit" Řekne jen tiše. Je to opravdu malý střípek z toho, co všechno tomu předcházelo a podobně. Tentokrát je na řadě ona. ,,Jak ses stal upírem?" Zeptá se ho na něco, co jí vlastně vrtá v hlavě už poměrně dlouho. Nenávidí tenhle způsob života, narozdíl od ní a tak chce vědět proč. Mají pak na sebe spoustu času, takže se to třeba naučí milovat společně s ní.

O to více s ní chce být? Je sebevrah nebo co? Možná ho tak i sleduje, poměrně překvapivě. Kdo by toužil po tom být s někým takovým, jako je ona? Je to zvláštní, ale Julien ano. Až jí to samotnou překvapuje. Ne, že by neměla sebevědomí, toho má na rozdávání, ale když jde o tohle, ani ona sama by se sebou nevydržela, kdyby měla, to je prostě nemožné. ,,Tak se připrav na dobrodružství" Řekne mu s jiskřičkami v očích, protože tak to prostě je. O jejím zlatokopectví se pak už ani nechce bavit, protože je to hloupost. Ona prostě zlatokopka není a nikdy nebude. Má svoje našetřené peníze, ale i přes to už musí popřemýšlet o tom, kde by chtěla pracovat. Jenže kde, aby jí to bylo dobré? V baru je každý druhý, do nevěstince opravdu nechce jít.. Ale něco dělat musí.. Musí něco vymyslet a třeba jí s tím pomůže i Jul.
Hned potom, co jí vše řekne se políbí a ona tak moc dobře ví, že je to prostě jiné, než do teď. A chtělo to jen to blbé odloučení, ale stalo se a teď je to prostě tak, jak to je. Musí a chce mu navrhnout, aby se oba o sobě něco dozvěděli. A tak mu to řekne i nahlas. Když souhlasí, tak se spokojeně usměje. ,,Tak fajn" řekne tedy a nechá se pustit. Vezme flašku whiskey, prázdnou sklenici a s obojím zamíří směr obyvák. Tam, na stole má i svojí skleničku, takže si jí jen doplní a nalije plnou i jemu. Sedne si pak na gauč do tureckého sedu a oči přesune na Jula. ,,Takže.. chceš začít? Nebo mám já? Či to uděláme formou otázek a prostě se budeme ptát na to, co nás zajímá? To bude asi nejlepší.. Fajn a začnu já.. Měl jsi ženu, co si tak vzpomínám z nějakých slov.. Nebo to tak aspoň vypadalo. Co vše mi o ní řekneš, nebo o tom, co se stalo.." Vezme si svůj drink a upře na něj oči.

Opravdu netuší, že myslí na svojí ženu, ale kdyby to jen věděla, nejspíše by ho přerazila. Ne, že by byla natolik žárlivá, ale když je v její přítomnosti, tak si jí má užívat a ne myslet na někoho jiného. Myšlenky mu ale nedokáže číst a tak to nechá být. Poděkuje mu, snad skoro poprvé za svůj život, ale udělá to. I Julien vypadá trochu zaraženě. Tomu se musí na chvíli zlehka zasmát. ,,I ty jsi mi chyběl" Dodá tedy pro úplnost, než se k němu přitulí. Snaží si zapamatovat jeho vůni. Je to její přítel, až je to divné to říkat, ale je tomu tak. A už v tom nevidí žádný problém, dokonce si to dokáže i přiznat. Možná za to může jeho neplánovaný výlet, kdy bez něj byla pár dní a tady se ukázalo, že jí opravdu chybí a že ho chce vidět. Takže to, že odjel bylo asi vážně dobře. Aspoň teda pro ni. A teď je zpět. Musí se ho ale zeptat, tak nějak jí to vrtá v hlavě. Co asi dělal, kde asi byl. Užíval si s jinýma? Tak ať, ona není jiná a kdoví, jestli vlastně někdy bude. ,,Úplně jednoduše. Jsem něco jiného, než na co jsi zvyklý, jsem šelma, kterou nedokážeš zkrotit a kdoví, jestli tě to natolik bude bavit, aby jsi se mnou byl" Pokrčí rameny a je to tak. Někdo by to opravdu nedokázal ustát, tak proč je tak těžké věřit, že by se to nemohlo někdy opravdu stát? Když jí řekne, že byl doma, tak jen nadzvihne obočí, ale dojde jí to. Nechá ho mluvit a trochu při tom oddechuje. ,,Předtím.. jsi neměl peníze??" Snaží se informovat. Tady ale může vidět, že Sof je sice prvotřídní mrcha, která ubližuje a podobně, ale nebyla by s ním kvůli penězům. Vlastně se o to nikdy nezajímala, takže i sám Julien musí vidět,. jaká doopravdy někde v nitru je. Až jí samotnou to vlastně občas i děsí, že se v ní najde něco, co není zase tak sobecké. Ale je to tak.
No dobře, zase tak moc to nepochopila, ale což. Hlavní je, že je Jul šťastný. ,,Přeji ti to, ať je to cokoliv" Usměje se a pak už udělá konečně něco, co chtěla udělat už dlouho. Stoupne si znovu na špičky, aby mohla přilepit své rty na jeho. Políbí ho, vlastně jinak, než doposud, nejde tam cítit ta vášeň, ale spíše.. ne že by něžnost, ale něco podobného. Polibek ale netrvá dlouho a ona se odtáhne. ,,Víš Juliene.. Už jsme tak nějak pár.. a přesto toho o tobě vím tak málo.. a asi i ty o mě.." Vydechne. ,,Mám návrh. Co si dát skleničku a.. tak nějak se vzájemně více poznat?" Ano, sama nevěří, kde se to v ní bere, ale je to tak. Chce o něm vědět co nejvíce a světe div se, chce se mu otevřít a říct mu něco o své minulost. Tohle vlastně nedokázal nikdo. Nikdo nedokázal Sofie přesvědčit natolik, aby mu řekla něco ze svého života. Až právě tady Julien.

Schválně ho ignorovala, i když moc dobře věděla, že je v domě. A tak si to šla svojí obvyklou chůzí do kuchyně, aby si vytáhla vázu, nalila do ní vodu a přímo do ní vložila kytku. To už se u ní ale ocitne v mžiku Julien, až se musí pousmát. No vida, jak začíná využívat své upíří schopnosti. Nechá se obejmout a ruce mu položí na ty jeho. Nakloní hlavu na stranu, až jí spadnou ještě trochu mokré vlasy na druhou stranu a nechá se políbit na krk. Spokojeně u toho přivře oči. Nechá ho, aby jí objímal a pak se rozhodne se otočit. Ruce mu dá kolem krku a pohlédne mu do očí.

,,Ne vždy ti to promiň bude stačit" Upozorní ho a to už se na něj usměje. ,,Děkuji za kytku a čokoládu" Řekne mu a sama nechápe, že to vůbec vypustila z úst. Děkuje? Ona? Ledová královna, co ani neví, že nějaké slovo děkuji existuje. Ale už je venku a nedá se vzít zpět. Možná ho to překvapí, ale opravdu se v ní asi něco změnilo. Než se stihne vzpamatovat, tak ho obejme. Nos mu zaboří do vlasů a zlehka si stoupne na špičky. Pak ho i ona políbí na krk a odtáhne se tak, aby mu viděla do očí. ,,Co jsi měl tak důležitého na práci, že jsi nebyl se mnou? To sis to rozmyslel.. nebo se snad zalekl?" Zeptá se ho narovinu a upřeně se mu dívá do očí, ruce má stále kolem jeho krku a ani neplánuje je nějak sundat, proč by taky.