Příspěvky uživatele

Sleduje svého přítele, jak stojí opřený o futro a vůbec na sobě nedává znát, že by snad z něj mohla být nějak nervózní. Kdy vlastně byla naposledy nervózní? To už si vlastně ani nepamatuje. Sjede ho pohledem od paty až k hlavě, kde tak nějak trochu vidí ten jeho drdůlek, což jí snad dostává ze všeho nejvíce. No tak, uklidni se, je to jen drdol.. drž kamennou tvář, což o to, že je tvůj chlap sexy.. Ne, tuhle hru musí hrát dva, takže i ona musí dělat, jako by nic. Když pak řekne ty slova, tak přihmouří oči. Dělá si prdel?! Tak on si sem dojde jak největší frajer, který smrdí po nějaké ženské a ještě mu není blbé říct ve větě nám?? No jak myslíš.. ,,Mám láhev Whiskey, ale nevím, jestli by se Marcovi líbilo, kdyby jí pil někdo jiný, než on a já" Sladce se na něj usměje. Proč chvíli nepředstírat, že má doma někoho? Až na to, že ten chlap nejde cítit, jediný, koho by z ní mohl cítit je Immča, ale toho se ani nedotkla, takže těžko. V tom případě, pokud není Julien úplně blbý, tak jí na tohle rozhodně nemůže skočit, ale zase na druhou stranu to v něj trochu vlnu žárlivosti vyvolat může, o tom žádná. ,,Víš co, pojď dovnitř, co kdyby nás takhle někdo viděl.." Pohledem sjede na jeho košili a pak ven, aby se rozhlédla, skoro, jako by se za něj styděla, ale to vše dělá prostě naschvál.. Právě naopak, vypadá dokonale a ona je z něj mimo, ale to nemusí vědět. Chytne ho za jeho flanelku a vtáhne dovnitř, aby za ním mohla zavřít. ,,Můžu ti nalít skleničku?" Zeptá se ho opět trochu povýšeněji, než je zdrávo a hodlá se otočit na patě a jít do kuchyně.

<-- Od Máničky

Přijít domů netrvalo nějak dlouhou dobu. Ale to, že má po náladě, to už ví zaručeně. Ani neví proč, prostě se u ní střídají nálady jako počasí. Možná je to i tím, že jí chybí Jul, proto má v sobě i tu trochu škádlivou náladu, ale že by se jí chtělo někam ven a ojet nějakého neznámého? Ne, opravdu na to nemá v poslední době náladu, sakra co to s ní je? Kdy naposledy jen tak nezávazně s někým spala? Asi se tady děje vážně něco divného a ona se nedobrovolně, možná i teda dobrovolně mění. Že by byl nějaký problém v ní?? Ne, to není možné. Jakmile je doma, shodí ze sebe všechno oblečení a vleze si do vany, kde stráví dlouhou chvíli. Jen relaxuje, s bublinkami a přivřenýma očima. Jakmile je pak dostatečně uvolněná, tak vyjde ven. Utře se a jen nahá se prochází po bytu. Jako první zamíří do kuchyně, aby si nalila skleničku Whiskey a pořádně se napila. Její další zastávka je její pokoj. Otevře skříň a chvíli se s v ní přehrabuje. Potřebuje se cítit sexy, ostatně jako obvykle, vždy jí to zvedá sebevědomí. A tak vyhrábne jedno opravdu sexy prádlo, které si rovnou zkusí. https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/0f/98/dd/0f98dddc0ee653673aba61084cf384b8.jpg Když se tak prohlíží v zrcadle, musí uznat, že vypadá skvěle. Pak si ještě vezme hřeben a pěkně si pročeše vlasy. Dnes je má rovné a tak vypadají snad ještě delší, než jsou. Namalovaná je jen tak zlehka. Když už se chystá jít se zase napít, tak uslyší zvonek. Kdo to sakra může být v tuhle hodinu. Vezme si jen přehoz, který jí sahá tak do půlky stehen a převáže si ho tak, že z něj i trochu vykukuje to spodní prádlo. Upíří rychlostí se dostane ke dveřím a otevře. Chvíli zůstane jen tak hledět, ale ne na dlouho, je na něj sice naštvaná, ale což.. no dobře, může si nechat chvíli výraz mrchy. ,,Juliene.." Pronese pomerně chladně a dost povýšeně, tak, jak tomu bylo na začátku, když jím tak trochu povrhovala. ,,Zabloudil jsi?" Zeptá se ho provokativně a rukou si mimoděk přejede po krku a zajede si až dozadu do vlasů a pak jí nechá spadnout podél těla.

Když tak přemýšlí o všem možném, zapomene i vnímat, o čem se ti dva baví, ale jde to k ní někde z dálky. Po dalších soustech, které do sebe naháže automaticky zvedne pohled právě k Lo a tak nějak se s tím jejím setká, než se Lo podívá na taťku a začne vysvětlovat. Doslova v ní zamrazí, když řekne, že se potkala s nějakým klukem. Proč? Nemělo by jí to trápit. Ovšem jako by si občas připadala, že je to její dítě. ,,Ty jsi byla sama v parku?" Zeptá se překvapeně do ticha, někde mezitím, kdy Lo mlčela a Mánička si připravovala proslov. Hodí dost znepokojivý a docela i přísný pohled na Immču, alias otec roku z něj asi nebude, ale tak třeba se začne více snažit. ,,To by jsi neměla Lo, když jdeš ven, měla by jsi jít s tatínkem a nebo případně se mnou. Když budeš kamkoliv chtít jít, tak mi řekni a půjdeme." Nabídne jí s úsměvem a pak ještě s jedním pohledem na Immču vstane, vezme svůj talířek a jde si ho po sobě umýt. Tohle bude asi na delší dobu a měli by si promluvit spolu. ,,No nechám vás tady. Kdyby něco, tak.." Otočí svůj pohled k Immčovi. ,,Číslo na mě máš" Odloží talířek na odkapání a pomalu se vydá ještě k Lo, aby jí pohladila po vláskách. ,,Dávej na sebe pozor princezno, co nejdříve se vrátím." Hned co s Immčou pak někdy probereme naše směny.. Pousměje se na oba, vezme si své věci a s mávnutím opustí jejich dům. Vydá se kdoví kam, každopádně úsměv jí z tváře padá. Bože co ona je to za člověka.. ehm totiž upíra. Všechny si od sebe odhání a nakonec zůstane sama. Ne, že by si to po tom všem už nezasloužila...

-->> Někam pryč

Sleduje, jak se malé Lo vyšvihnou nohy a ona běží k tátovi. Na to nemá co říct, vlastně jen možná to, že jim takový vztah rozhodně závidí. Opět jsou tady ty odporné černé myšlenky a vzpomínky na to, jak jí její otec nenáviděl, jak moc kruté to bylo a jak jí vyčítal, že je jen omyl.. Narodila se holčička, horší to být nemohlo, když otec chtěl a potřeboval syna. Ale bohužel. Nikdy se s ní nespokojil, nikdy mu nebyla dobrá. Když si tak uvědomí, jak přišla o dítě.. že mohla mít tady tohle, mohla mít holčičku nebo chlapečka, který by se vyřítil vždy ke dveřím.. tak je jí z toho najednou smutno. Ale taková ona přece není, kam se schovala ta mrcha? Proč je z ní najednou skoro až normální člověk? Je to až děsivé.
Z jejího přemýšlení jí vyvedou až slova nejprve Máničky o trápení. Vrhne na něj opravdu ironický pohled, ale nakonec se usměje, stylem, aby to viděl jen on, protože normální člověk by takový šepot asi neslyšel a tak nechce, aby Lo věděla, že se děje něco divného. Když pak i maličká odpoví, že je super, tak se pousměje, ale to už je k nim zády, jak pěkně chystá to jídlo. Není už pak vůbec nervózní, teda aspoň to tak vypadá, jistě, uvnitř je nervózní, ale s tím se už bohužel nedá nic dělat, když je to takhle, tak to ani jinak nejde. Talířky jsou na stole a je nejvyšší čas se vrhnout na jídlo. Nebo se o to aspoň pokusit z její strany. Dá si první sousto.. No fuj.. Ne, že by to nebylo dobré, ale prostě.. ne, tohle jí nebude chutnat, možná taky proto, že je to upír. Jako obvykle na sobě nedá nic znát. Jí potichu, protože se její myšlenky stále rozebíhají pryč, do minulosti.. nejhorší je obraz, kdy by měla své vlastní dítě.. nejčastěji se jí ukazuje v hlavě něco takového.. http://www.sexymamas.cz/wp-content/uploads/2013/04/adriana-lima-baby-cute-topmodel-Favim_com-599861.jpg
Až na chvíli přestane jíst. Bolí jí to, přes to všechno, přes všechny vraždy a to, jak byla hnusná, nebo někomu jen ubližovala. Má v sobě kousek dobra, to, co v ní bylo celou dobu předtím, než si zažila tu hnusnou věc. Myšlenky jsou svinstvo a měla by je vypnout, ale to by nemohla udělat už jen proto, že je zamilovaná do Juliena. Že se upír bez emocí nedokáže zamilovat? Ale kdeže. Dokáže a klidně až nadoraz. Když vám někdo ukáže, co je to láska a porozumění, jde opravdu vše. Sice to trvá déle a musí se na to pomalu, ale když se to stane, přinese to své ovoce. Moc dobře si uvědomuje, že Julienovi ubližuje, ale tohle je ona, je to její obranný mechanizmus, aby jí nebylo opět nějak ublíženo. Ale kašle na okolní svět a na nějaké kecy, on je ten, co se jí dostal do srdce a koho tam chce mít. Nějak automaticky pak dojí svojí porci a dokonce už se tak trochu i usmívá, hlavně teda, když se dívá na Lo a nebo myslí na Jula.

Rozhodně je balet fuška, stejně jako modeling a všechny tyhle věci. Když chce být člověk v něčem dobrý, tak si prostě musí máknout, ale nebojí se, že by na to Lo neměla, pokud je po tatínkovi, tak to rozhodně zvládne. ,,Taky, že budeš" Usměje se na ní povzbudivě. Během chvíle však ucítí pach.. Cítila ho už na dálku, jak jinak. Táta se vrací domů. Úplně v pohodě nechal svojí dcerunku doma s upírkou, která může třeba i zabíjet, však proč ne. Může být opravdu rád, že to Sof bere tak zodpovědně. I přes to, co se mezi nimi stalo.. Když už má nachystané dvě porce, rovnou teda začne chystat i pro Máničku, aby se najedl společně s nimi. Samozřejmě to ale začne chystat až po tom, co se objeví ve dveřích a co se na něj vyřítí to malé tornádo. Pousměje se na něj a zlehka kývne. Vlastně se jí ani nechce mluvit po minule. Stále to má v hlavě a jo, prostě odmítnutí jí tam zůstane pěkně dlouho a přitom vlastně ani neví, o co v té době šlo. Jak jen sakra může vědět, že se podobá nějaké ženě, která hrála v jeho životě důležitou roli? Není přesně jasnovidec a myšlenky taky neumí číst, takže k němu zůstane jen neutrálně.
,,Dobrý večer, doufám, že s námi povečeříte Immanueli.." Zacvrliká ála hodná chůva a nanosí teda talířky na stůl, pak ještě přichystá nějaké to pití a musí uznat, že jí to jako chůvě jde. To, že je zlehka nervózní z Imči nedává vůbec najevo, hraje to profesionálně.

Na její slova jen nakrčí čelo. Jak něco spešl? Dobře, tohle taky nebude řešit, netuší, kdo si kde a jak najímá nějaké ty aupair, ale ona chůva není, možná právě proto to bude dobré, nebude se moc řídit pravidly a bude si dělat všechno po svém, což by se Lo mohlo líbit. Jistě, že bude mít nějaký ten řád, ale ne asi takový, jaký by jí dala pravá chůva. Navíc Sof je tohle nějak u zadku, hlavně, že se malé nic nestane a jinak ať si klidně dělá i stojky, nebo třeba svolává šmoulí zápasy nebo něco podobného.
Když se dostanou přes jídlo až k zájmům, konečně si získala pozornost u Lo. Její vypísknutí jí donutí se usmát. Tohle je ta pravá, nefalšovaná radost a jí se to líbí. Sama se jí přizná, že byla modelkou. ,,Ano, je to pravda, modelkou. Ale nemysli si, není to jen tak. Je to hrozná dřina, ale vyplatilo se to, dělala jsem něco, co mě opravdu naplňovalo.." Usměje se a trochu zavzpomíná. Milovala to. Ale i možná kvůli tomu se jí pak stalo to, co se stalo, ale to už člověk nedokáže jen tak ovlivnit, nedá se.. Pak už se jí zeptá na jídlo, jestli chce počkat a nebo ne. ,,Tak si můžeme dát trochu, aby jsme zahnaly teď hlad a později s taťkou se dodlábneme, co ty na to??" Navrhne jí s úsměvem. ,,A až trochu pojíme, tak by jsme ještě mohly udělat puding, nebo něco podobného, hm??" Pohladí jí po vláskách a jde nachystat dvě menší porce na talíř. Bude se muset hodně přemoct, aby to snědla, ale malá nesmí nikdy pojat žádné podezření.

Nadzvihne obočí, tohle jí vážně zaujmulo. ,,Neboj, bydlím tady v Shadowhillu, nemusím jezdit domů a ne, nebudu tady bydlet, nebudeme spolu trávit každou volnou minutu, budu tady, když zrovna tvůj táta nebude mít nějak čas.." Vysvětlí jí, než se jí zeptá na jídlo. Její neurčitá odpověď jí pobaví, ale tak co, musí jíst něco pořádného a ne jen nějaké palačinky a podobně, i když by pak za odměnu mohla dostat něco dobrého, ale na tom se dokáží domluvit, kdyby si třeba Lo řekla. Pak když je vše připravené se jí začne ptát na koníčky. Při jejím pookřání se opět usměje. Tak baletka, jak pěkné. ,,Příště až za tebou přijdu, tak tě vezmu ven a všechno projdeme. Myslím, že by tady snad nějaký baletní kurz mohl být" Povzbudí jí. ,,Určitě se nějaké studio najde a když ne, tak s tebou budu trénovat já sama. Nějak to spolu zvládneme" Přislíbí jí. ,,Já byla modelkou. Takže mám ráda módu, učili mě, jak správně chodit a podobně." Vzpomíná si na to její nadšení, když si jí našel hledač talentů. Byla opravdu šťastná a ty roky, kdy chodila po molu jí bavily, jen... se pak nemuselo stát to, co se stalo, ale s tím už se nedá nic udělat, je to minulost. Na chvíli, co se zamyslela byla mimo, ale hned se vzpamatuje. ,,Myslím, že už by to mohlo být hotové" Pousměje se a zamíří do kuchyně, kde vše tak nějak dokončí a pak už se otočí na Lo. ,,Chceš s jídlem počkat na tátu, nebo si chceš dát hned?" Informuje se, zatímco už je vše hotové.

,,To máš pravdu.." Uzná s úsměvem. Na to, že je Lo tak malá, tak je poměrně dost chytrá a tím na ní dělá ještě větší dojem. Ale tak co mohla čekat, když je to dítě právě Immči. Další věci, které říká se snaží nějak pobrat, něco o bobíkách a šmoulech, takže se snaží co nejvíce přikyvovat. ,,No jasně, šmoulové jsou peklo, jen by ti všechno vyjídali v bříšku" Pokyvuje vážně hlavou a nechá pak malou, aby si odběhla do pokoje. To má pak čas si to všechno projít a nakonec zakotvit v kuchyni, kde se začne dívat po ingrediencích. Zavolá si na to i společnici. Jakmile se objeví u schodů a začne mluvit, tak se na ní usměje. ,,Brazílie" Odpoví jí na její otázku a to už si umývá ruce. Z lednice má vytáhlé maso, zeleninu a rýži. ,,Máš ráda rizoto?" Zeptá se jí zvědavě, snad ano, pokud ne, tak je to vlastně celé v háji. Ale tak kdo by neměl rád maso a nebo třeba rizoto. Navíc ona dělá dobré, se zeleninou a jo, má to sama ráda, možná si i trochu dá, i když jí to bude chutnat hrozně. Ale tak bude muset, aby malá nepojala nějaké to podezření.
Netrvá to dlouho a dá všechno vařit a když čeká, tak se mezitím rozhodne jít za malou, neboli cestou k ní. ,,Copak tě baví Lo? Máš nějaké koníčky? Přihlásil tě tady táta už někde, nebo by sis chtěla projít město a něco by jsme našly?" Zeptá se jí se zájmem, opravdu chce, aby se malá cítila co nejlépe. Taky si tak trochu kompenzuje to, že nemá dítě. Mrzí jí to a teď to jde na ní vidět snad nejvíce. Ale malá si toho nemůže všimnout, nezná ji a neví, jaká je. A vlastně může být i ráda, že je na ní takhle milá. Poslední desítky let takhle milá nebyla na nikoho.

Hned za dveřmi jí pochválí. Za porušení jsou čtyři dny? Čtyři dny čeho? Ne, že by se na to chtěla ptát a tak to raději přejde, jen ať je takhle naučená, ničemu to neuškodí. Ovšem i tak si docela brzo pustila do bytu neznámého člověka, ještě k tomu upíra, co kdyby nebyla chůva? A táta není doma.. no může být ráda, že je Sof "hodná". Pak se s malou snaží tak nějak seznámit. Kdyby slyšela její myšlenky, tak se nejspíše zasměje, protože je to první práce v tomhle směru, vždyť předtím dělala tak max modelku a nebo jen práce, které si vybrala, ale chůvu? To prostě nikdy, to je pro ní nové, takže ani neví, že jsou všechny stejné, či tak něco. Když jí trochu zkomolí jméno, tak pokrčí rameny, vlastně proč ne, Sia zní fajn.
,,Tak dobře, Sia" Potvrdí jí to, než si k ní klekne. Cítí z malé ne že by strach, ale stále ještě odtažitost, což je moc dobře, rozhodně by neměla důvěřovat cizím lidem. Začne se jí vyptávat na panenku, chce jí trochu více rozmluvit a to se jí i povede. Takže Lola. ,,I přes to, že je zlobivá, tak jí máš ráda ne?" Pousměje se a když se pak zeptá na jídlo dozví se, že mají oba v lednici bobíka. Tomu se musí zasmát. Pomalu vstane a zavrtí hlavou. ,,Na večeři jen bobíka? Za prvé se z toho nenajíš ty, natož tak táta." Přihmouří na ní pobaveně oči, je to jak kdo z koho. To už jí ale řekne, že si musí promluvit s nějakým Rufusem, no tak když to musí být. Nechá jí běžet nahoru a mezitím se dívá kolem, jak to tady vypadá.
Zatím co je dole, zamíří do kuchyně, aby obhlédla, jestli tam mají něco k jídlu. No moc toho není, ale něco se z toho vyčarovat dá. To jí ještě zůstalo z lidského života, vždy uměla vařit, jen to teď nedělá, protože jíst nemusí. Takže vlastně je jí jedno, co Lo řekne, bude vařit tak jako tak. Při slově opérka jí naskočí husí kůže, no fuj, to je ale hnusné slovo. Měla se do toho vůbec pouštět? Dělat chůvu dítěti? No to dopadne. ,,Lo?? Nechceš mi pomoct??" Zavolá na ní tak, aby jí malá slyšela a mezitím si začne vytahovat ingredience, které potřebuje.

Její otázce se musí pousmát. Ach ty děti.. ,,Nejsem tátova holka, neboj, neseberu ti ho.." Řekne konejšivě, je na světě dost let na to, aby věděla, proč se Lo tak tváří a proč jí to takovým způsobem vrtalo v hlavince. Když si od dětí táta najde novou mámu, macechu, skoro nikdy není vítaná. Netrvá to dlouho a Lo jí otevře dveře. Vejde teda dovnitř a sleduje, jak prcek zavírá dveře a rovnou zamyká. Hezké.. ,,Jsi šikovná.." Pochválí jí a kdyby snad Lo Sof trochu znala, věděla by, jaká je to pocta, Sofí nikdy jen tak někoho nechválí, dotyčný si to rozhodně musí zasloužit. Když už je v domě, tak si vyzuje svoje botky, aby se holýma nohama dotkla země.
,,Takže Lo.. můžu ti říkat Lo??" Zeptá se jí rovnou, nebavilo by jí stále dokola vyslovovat celé její jméno. ,,Jelikož chci, aby jsme byly kamarádky, tak mi prosím tykej. Budu pro tebe Sofia.. Sof.. cokoliv, jen ne prosím princezna Sofie" Zasměje se, zase není tak mimo, aby neznala pohádky, takže by si snad mohly i rozumět. Je pravdou, že takhle dlouho Sof příjemná nebyla. Jak krásně na ní dokáže působit přítomnost dítěte. Dokonce když by se někdo na chvíli zadíval Sof do očí, viděl by v nich tu touhu.. touhu po dítěti. Pomalu si klekne, aby byla v úrovni Lo a pohladí jí po vláskách. ,,Co to máš za panenku.. Má jméno?" Začne se hned se zajímat. ,,Jedla jsi vůbec něco, nebo ti mám uvařit? Nebooo.." Usměje se spiklenecky. ,,By jsme mohly vařit společně. Táta by byl určitě rád, kdyby došel vyčerpaný domů a našel tu nějaké jídlo." Mrkne na ní.

Pomalu začne poklepávat nohou před dveřmi, nemá ráda čekání, až má sto chutí se otočit a prostě jen odejít a přitom to Lo netrvá ani nějak extra dlouho, ale tak za její náladu můžou nějaké ty události, ale umí to v sobě držet. Sofí se totiž umí dokonale přetvařovat, to by se od ní mohl každý učit. Jakmile se pak otevřou dveře a uvidí hlavičku toho skřítka, musí se usmát. Pro jednou jí nefrčí hlavou, jak by asi křupaly kosti v jejím tělíčku, ale právě naopak jí chce vážně poznat. A přece by nemohla zabít svojí práci, no ne? Co by to byla za chůvu! Pousměje se a dá si pramen vlasů za ucho. Tady nemusí hádat, jestli je Lo Immčova či ne, tohle je rozhodně ona, však jako by otci z oka vypadla. ,,Ahoj Lorelei. Pustíš mě dovnitř? Jsem Sofia, tvá nová chůva. Táta mě poprosil, jestli bych se dnes mohla stavit dříve, bude mu nějakou chvíli trvat, než přijde domů" Snaží se nahodit opravdu milý úsměv, potřebuje si tu malou získat na svou stranu a nejspíše to nebude ani tak těžké, protože se jí líbí, začala děcka vnímat úplně jinak. A nebo to je jen Lo? A tím, že je dcerou Immči, který jí vlastně tolik ublížil, ale který má takové charisma, které zdědila malá po něm? No kdoví. A tak už jen stojí před dveřmi a čeká, až jí malá pustí dovnitř. Když si sjede pohledem, co má na sobě, musí se usmát. Rozhodně prcku nepočítej, že mě někdy navlečeš do něčeho takového..

<--Domov

V jednom Julienovi nelhala, opravdu má povinnosti, jen nevěděla, že příjdou tak rychle. Když se od něj dostala domů, ještě stále měla v hlavě jeho slova. Ať si myslí co chce, ona se pro něj chtěla změnit, chtěla si přestat jen tak užívat, ale copak jí dává někdy na vybranou? Vždyť spolu skoro vůbec netráví čas. Očividně je mu přednější nějaká ženská, s kterou může chlastat a Sof neumí a ani nechce být druhá. A vlastně ani nikdy nebude. Hned co si doma hodí sprchu jí přijde sms. Má se dostavit seznámit s malou, no bezva, ještě to jí dnes k její náladě scházelo, ale tak třeba jí ji zvedne. Kéž by. Jelikož má Immča něco důležitého, nestane se, že by se potkali, což jí po minule naprosto vyhovuje. Hned po sprše stojí před šatníkem a vybírá si co na sebe. Doprdele co si tak dát? Chce to něco slušného, jdeš hlídat holčičku! Pff nakonec si vybere nějaké šaty, které vypadají poměrně slušně, nemají výstřih a nejsou jen pod prdel, juchů!

Jakmile je oblečená, vlasy nechá volně splývat, zlehka se namaluje, vezme si kabelku a mobil, na kterém má adresu. O pár minut později už stojí před domečkem. Mobil schová a rozhodne se pořádně zaklepat. Už vidí to dohadování, jak nemůže malá pouštět do domu cizí lidi..Překousni to Sof, třeba bude dobrá.. musí být.. A třeba jí připomene, jak krásné mohla mít dítě... fuck

Když dostane to, co chce, tak je naprosto spokojená. Kdyby to nedostala, nejspíše by se zbláznila, ale tak to se jí snad nestalo nikdy v životě, že by nedostala něco, co vyloženě chtěla. A teď to bere jako upíří život, protože lidský život pro ní nebyl život, to byl prostě jen přežitek. Ale na to už nevzpomíná, je v realitě a je spokojená, jako mrcha. Kdo by taky nebyl, že? Hned má život jednodušší. Vnímá, jak se v ní Julien pohybuje a prsty zatíná do jeho ramen, možná i nehty. Jestli ho to bolí? To ona rozhodně nevnímá, protože ho chce více a více. Akorát by se mohla uvolnit, ale nějak jí to nejde, stále vidí v posteli tu ženskou a proto se ani neudělá, jako by v sobě měla blok, takový, který neměla už spousty desítek let. Snaží se to ještě chvíli přejít, ale nejde to. Ona je tady ta střízlivá. Zabere více a shodí Juliena ze sebe, aby mohla vstát a hledat své svršky. Netrvá to moc dlouho a je oblečená, vlasy si jen nějak zběžně prohrábne a sbírá se po kabelce. ,,Mám ještě nějaké povinnosti" Obeznámí ho se svým plánem a chvíli si hraje se zapínáním právě na kabelce, kterou během chvíle zapne. Ještě se stačí nazout do vysokých botů a ohlédne se na Juliena. ,,Možná by to chtělo chvíli pauzu, co je moc, to je moc" Usměje se na něj, přece jen tohle všechno je pro Sof moc, neumí být ve vztahu a ani vlastně nějak extra neví, jak se to dělá a tak potřebuje opět trochu své volnosti. ,,Ozveme se.." Zakončí to tak nějak a rozejde se ke dveřím, které otevře, ještě se po něm ohlédne a zmizí.

--> Domov

Nechá se svým způsobem ovládat a je za to ráda, že Jul převzal tu iniciativu. Líbí se jí to, ostatně kdyby to byl nějaký ustrašený zajíček, tak ho obejde obloukem a nikdy mu nedá tu šanci, aby s ní měl cokoliv dočinění. Ale tohle je naprosto odlišné, Jul jí právě zaujal tím, jak byl neoblomný a tolik jí podobný. ,,To se mi líbí" Zavrní mu spíše do rtů, než ho zase začne vášnivě líbat, ztrácí tak pojem o čase a o všem. Během chvíle je opravdu mimo a může za to i jeho krev, kterou ochutná. Je tak sladká a chutná. Nechá se pak líbat a přivře oči. Vnímá každý jeho polibek, než se dostane k jejímu klínu.
To už se chytne jednou rukou postele a druhou sjede na jeho hlavu, konkrétně na jeho vlasy, kde mu zaplete prsty přímo do nich. Silně za ně zatáhne a přitáhne si ho ještě více k sobě, spokojeně zavrní a celá se propne. Líbí se jí to a jde to na ní i vidět. Vzdychá pěkně nahlas, neumí a nechce se krotit, proč taky? Pěkně mu ukáže, jak moc si jí krásně dokáže podmanit. ,,Chci tě.." Zašeptá toužebně, opravdu ho hned chce. Tohle je sice dobré, ale nevyrovná se to tomu pocitu, když je uvnitř ní a jsou prostě spojeni. A to ona chce právě teď.

Užívá si svou převahu, aspoň teda na nějakou tu chvilku. Rty se jí pohybují po jeho tváři, až si najdou svoje místo na jeho krku, kde se na chvíli zdrží a snaží se ho co nejvíce vyprovokovat. Její převaha jí ale nevydrží nějak dlouho, protože se ocitne během chvíle na zádech a Julien nad ní. Očima sjede na jeho svaly a pak zpět do jeho očí, mezitím si zkousne ret. Je prostě božský. Jul je zvláštní typ, který jí dokázal uhranout už jen tím, jaký je, natož jak vypadá. Možná to není jeden z těch luxusních krasavců, ale má v sobě něco více, má v sobě to kouzlo, které jí dostává do kolen. Možná to o sobě ani neví, ale Sof je z něj prostě hotová.
Jeho ručník už dlouho nevydržel a jeho košile na jejím těle?? On jí prostě roztrhl! Tomu se musí zasmát. ,,Ale, ale.. přece jsi ode mě něco pochytil" Blýskne se jí v očích, tak on si tu ničí své vlastní košile, jak roztomilé. Rty si opět vyhledá ty jeho a ruku mu nechá jednu na rameni a druhou sjede přes jeho hruď až na jeho nejlepšího kamaráda, kterého promne v rukou a pohladí po celé délce. V té samé chvíli ho kousne do rtu, až ucítí pár kapek jeho krve a to jí ještě více rozparádí a tak jsou její polibky během chvíle opět vášnivé, jako by to byly poslední. Co to s ní dokáže sakra dělat? Je naprosto nepříčetná a chce jen jeho, ano, v tuhle chvíli na nikoho jiného nemyslí a ani nechce.. třeba to nebude zase tak těžké být věrná jednomu člověku.. ovšem když nad tím tak přemýšlí.. nebude to jednoduché, každopádně se o to může pokusit, tenhle mužský za to rozhodně stojí.