Příspěvky uživatele

Tím lépe pro ní, že to přijal, nemusí tak řešit to, že bude mít nudnou noc nejspíše u sebe doma. Takhle to bude příjemnější, pobaví se a kdoví jak ta noc vlastně i skončí. Nemůže jí nějak mít za zlé její chůzi, to je prostě ona, strávila hodně svého života na mole a ráda vystupuje jako dáma, kterou je a k tomu patří i ona chůze. Jakmile se dostanou ven, zamíří rovnou k lesu. ,,Ano, něco, co nikdy nemám šanci vidět, pamatuju si" Pronese možná i provokativně a jakmile jsou na kraji lesa, tak ho pobídne a sama se rozeběhne lesem. Nedělá jí to problémy ani v takových botech, jako upír běhá slušně. Když doběhne k chatce, vejde dovnitř jako první. Odhodí kabelku a začne si rozepínat knoflíky. Netušila, že se onen gentleman objeví hned u ní a pomůže jí z kabátku. Měla by poděkovat? Jistě, že měla, ale neudělá to. Prostě ne. Neděkuje, nikdy a za nic a nehodlá na tom nic měnit. Nechce nějak přerušovat to ticho a proto se rozhlédne, čím by ho tak mohla majznout po hlavě, aby byla sranda. Ovšem než se naděje, upíří rychlostí ho přišpendlí ke stěně chatky, až se nepatrně zatřepe. Jo tohle bude zábava. Schválně na něj zavrčí a jemně vycení své zuby. Přihmouří u toho oči a teď má ona navrch, v další sekundě tomu ale může být jinak.

<-- Noční klub

Přijala jeho výzvu a vylákala ho ven, pryč, do lesa. Nečekala, že to příjme, ale nezklamal jí a příjmul, za což byla ráda, jelikož pravá zábava teprve začíná. Zaplatila a otočila se k němu čelem. Stíhnul zaplatit i on a pak už jim nic nebránil jít ven a pryč. Cestou šla jako vždy modelkovskou chůzí, ona to ani jinak neumí. Vzala si svůj kabát a kabelku měla stále u sebe. ,,Myslím, že bych všem prokázala čest, kdybych vás zbavila té košile" Ušklíbla se ještě ona, prostě se jí ta košile nelíbí, na tohle prostředí ne. Ale je pravdou, že mu sluší. Když jí dá přednost, výjde ven, je na takové věci zvyklá, většinou všichni se chtějí v její přítomnosti prezentovat jako gentlemani. Z nočního klubu už to není zase tak daleko. Projdou snad skoro celé město a neomylně zamíří přímo k lesu. Když jsou u něj, nadechne se toho čerstvého vzduchu. ,,Chyťte si mě, pokud to dokážete" Další jasná výzva, rozeběhne se upíří rychlostí a běží až k chatce, u které není poprvé. Stává se, že když chodí běhávat, tak na ní občas narazí, ale ještě nebyla vevnitř. Zastaví se teda až před chatkou a protáhne se. Nač čekat, rovnou rozrazí dveře a vejde dovnitř. Odhodí kabelku a pomalu si začne rozepínat svůj kabátek. Chatka je polorozpadlá, ale za to útulná, je tam i rozpadlá postel, křeslo a pár drobností.