Příspěvky uživatele

,,Tak se zblázni" Řekne prostě jen, ona takové věci neřeší, když chce, tak to tak je a klidně, aby se zbláznila, ale on se nejspíše nechce zbláznit díky nějakému strachu. ,,Ale díky tomu pak víš moc dobře, jak na toho člověka a někdy se to i hodí" Řekne tajemně, ano hodí se mít esa v rukávu a využívat toho. Ona na něho ale nic moc nemá, maximálně to, že když se začne chovat jako hodná holka, tak ho to uvádí do rozpaků.
Ani neví, kde se to v ní vzalo, ale skončila u něj dole na zemi a v jeho objetí. Je to opravdu hodně slabá chvilka a těch má tak jednu za rok, takže se nebojí, že by to nějak pokračovalo. Vytěží z toho ale maximum, silně ho drží a dovolí si i zavřít oči. S ním může, nebojí se, že by jí chtěl třeba něco udělat, nebo tak. Většinou se jí vlastně celou dobu bránil. Uvědomí si, co udělala a rychle se od něj odprostí a přistane na stěně, až jí to trochu bolí, ale to je to poslední na co myslí. Zavrčí na něj, ale ho to nějak nezastaví a ještě k tomu vysloví její jméno, je zvláštní ho slyšet zrovna z jeho úst. ,,Něco jsem ti řekla" Zařve na něj při dalším kroku. Jakmile k ní natáhne sklenku, udělá prudký pohyb, chytne sklenku, vypije obsah najednou a sklenku silně zmáčkne v rukou, až se rozbije a střepy se jí zabodnou celé do ruky. ,,Vidíš co děláš" Řekne mu vyčítavě a pak už se snaží vytáhnout střepy, nebolí jí to, na bolest je zvyklá a dokonce si v ní nějakou dobu libovala, ale je to pěkně nepříjemné a nechce, aby jí zarostly střepy do kůže.

Nemohla čekat ani jinou odpověd, určitě by jí tady začal vyjmenovávat, čeho se sakra bojí, to by bylo moc bláhové, ale takhle to není, neřekne jí ani slovo, tak musí začít ona. ,,Tak si to připusť" Ohradí se a sleduje ho. Nejspíše ho trochu vyvedla z míry, že řekla, že se taky něčeho bojí, taky, že se diví. ,,No jistě, každý má nějaké slabé místo, ale víš co? Ty ho nenajdeš" Řekne mu přesvědčeně, protože ho nenašel nikdo, dává si sakra pozor, aby to nešlo vidět, protože jakmile někdo ukáže své slabé místo, lidé toho využijí a bodnou přesně tam. A to si ona nemůže a prostě nesmí dovolit. Na chvíli zazmatkuje a ocitne se v jeho náručí. Ani neví proč, prostě nejspíše potřebovala ten horký dotek, i když je to vtipné, když jsou upíři že.. Ale ona to potřebovala, nikdy ho nedostala, doma jí nikdo neobejmul a když se tak nad tím zamyslí, tohle je asi první upřímné obejmutí. Až jí to děsí. Jak rychle ho obejmula, tak rychle se od něj dostane pryč, silou a upíří rychlostí narazí do zdi, zády se sveze po zdi dolů, pokrčí kolena a zhluboka oddechuje, i když by jako upír nemusela dýchat. ,,Nepřibližuj se ke mě" Zavrčí na něj. Je z toho všeho tolik zmatená a může za to on! Nesmí mu dát přiležitost se k ní nějak dostat, nebo tahle mrcha Sof zanikne, ale jí se přitom tolik líbí.

Sleduje jeho tělo a to, jak si k ní přikleknul. Co si sakra myslí? Ale ona už je opravdu z toho všeho unavená, takže si jen vezme sklenku a pulku z ní vypije, než mu jí vrátí, aby jí mohl položit na stůl. Když se tak stane, tak si ona přelehne naopak, přímo na břicho, nohy mírně pokrčí a lokty se podepře. Zeptá se ho na rovinu, čeho se bojí. Dočká se jen odpovědi, že se nebojí. Nakloní hlavu trochu na bok. ,,Každý se něčeho bojí Juliene. Jak ty, tak i já." Řekne mu. Ona se bojí, že by jednoho dne skončila sama. To, že je mrcha je sice fajn, ale potřebuje tu lásku a nechce být sama. Nikdo nechce být sám. Dále si s ním hraje a on na to přijde, je u něj tak blízko. Ve vteřině se upíří rychlosti přesune k němu na zem a do jeho náruče. Prostě ho jen silně obejme, ruce mu obmotá kolem krku a nachvíli zavře oči. Je to minutová záležitost, více si nedovolí, prostě se neovládla a na chvíli ze sebe udělala člověka.Ale tohle se prostě nesmí stávat, ona musí zůstat tou mrchou, jako je. To je prostě ona, ne aby si dovolila se nedej bože třeba zamilovat nebo něco podobného. Ona vlastně ani neví, co je to láska. Silně se ho drží, potřebuje nutně u sebe někoho cítit.

Nezkrotla, to ani náhodou, tahle žena neumí zkrotnout, jen je z toho všeho už tolik unavená. A proto si jen lehne a sleduje strop. Jak zajímavé, normální člověk by asi řekl potřebuju vymalovat a nebo nějakou podobnou srajdu, ale ona má dokonalý baráček, se kterým je spokojená. Ale přece jen. Zavře oči a vnímá jeho kroky, jestli nedělá něco nepatřičného, ovšem on se objeví u ní, přidřepne si a podá jí sklenku, trochu nechápavě na něj pohlédne, ale přece jen si sklenku vezme, trochu se nahne na bok, aby jí mohla vypít, vypije jen polovinu a zbytek mu vrátí. ,,Nevím sice co mám zapíjet, ale když jsi mi to tak krásně nabídl" Řekne a otočí se na břicho, loktama se podepře a sleduje ho, jeho výraz, jeho tvář, to strniště, vše. Dívá se mu na přímo do očí a lehce se k němu nakloní. ,,Čeho se bojíš?" Zeptá se ho prostě na přímo, olízne si ret a očekává jeho odpověď, ale rozhodně neuhýbá pohledem, ne ona nebude první, to v žádném případě. Spíše jen čeká, kdy to udělá on, vlastně kdy prohraje ten svůj vnitřní boj, nakloní se ještě trochu blíže k němu, až může na tváři ucítit její dech, stoupá až k jeho uchu. ,,Nemáš čeho, jsem neškodná" Řekne mu tak nějak tajemně, až by z toho někomu přeběhl mráz po zádech.

Bohužel, aspoň Julien zažil lásku, ale ona prostě ne. Neměl jí ji kdo ukázat, od rodiny jí taky nedostala, otec si vždy přál syna a malá Sofinka byla pro něj bohužel jen přítěžkem, kterého se chtěl zbavit. Dělal jí její dětství horší a horší, jen chlastal a ona tak chudák bývala doma jen s maminkou. Naštěstí se její kariéra pak začala vyvíjet a ona už nemusela trávit tolik času doma. Jenže i díky té pozornosti, co měla si jí vyměřil nějaký muž a dopadlo to, jak to bohužel muselo dopadnou.
Moc dobře, ví, že si od něj nezaslouží nějaké dobré zacházení a vždy by řekla, že je jí to jedno, proč ale najednou není? Co se sakra změnilo? Může za to ten Alex? Muž, který vypadal, že se prostě nikdy v životě nezmění a dokázala ho změnit jedna žena. Neskutečné a nemožné. Ale i tak se to stalo a ona vlastně tu ženu obdivuje proto, jaká je, že to dokázala. Ale i přes to ho chtěla svést, ublížit té jeho, ona totiž ráda ubližuje, manipuluje a podobně.
Nechá ho uklízet tu spoušť, když se od ní chce držet dál, tak ať drží. Asi jí už došly nervy na tohle všechno. Nejraději by někomu ubližila, někoho zabila a cítila by se lépe. Všechny tyhle myšlenky jdou stranou, když slyší tu hudbu. Neskutečně jí uklidnuje. Leží na gauči a sleduje Juliena. Odvrátí od něj ale oči jen proto, aby si lehla na záda, pokrčila nohy, ruce založila na bříšku a sleduje strop. Není na něm nic zajímavého, ale ona jen vnímá tu hudbu. Zavře oči a jen poslouchá.
Říká se, že oči jsou brána do duše, něco na tom bude. Každý den se mi dívá desítky lidí do očí a přesto mne nechápou. Každý den se dívám lidem do očí a přesto jim někdy nerozumím. jejím problémem je nejspíše to, že potřebuje být milována. Potřebuje, aby jí to někdo ukázal.

Nedokáže žárlit možná proto, že nikdy nikoho nemilovala. Za svůj lidský život jí vlastně jeden muž připravil o panenství nedobrovolným způsobem, pak musela usmrtit své dítě, nakonec ho ještě zastřelila a strávila své mládí v base. Když se dostala ven, stal se z ní upír. Kdy měla stihnout se zamilovat? Je taková mrcha proto, že se s ní život nemazlil, nikdo jí neukázal to dobré, tu lásku. Nikdo. Všem se líbilo, jaká byla, že byla taková mrcha co nic neřešila a každý jí chtěl jen do postele, hlavně teda. Ale nikdo to s ní neriskoval takovým stylem, aby se snad snažil jí naučit milovat. Možná jí to i v hloubi duše mrzí. Vždyť ještě jako člověk toužila po muži a po rodině, spokojeném životě, kdy by si jen užívala přítomnosti toho druhého. A co teď má? Nekonečný život, sebevědomí a prořízlou pusu.
Nechápe, proč je na ní takový, jasně, je to stejná povaha jako ona, ale nevidí do něj, nevidí tam to, že se mu začíná dostávat pod kůži, kdyby jen ale věděl. Nenechá ho chudáka ani se napít a rovnou zaútočí na jeho rty. To, že s ním třískla o zeď prostě neřeší, mu jako upírovi se stejně nemůže nic extra stát. Polibek netrvá nějak extra dlouho a to už se odtáhne s tím, že to musí uklidit. No prosím, ať si klidně uklízí. Nechá ho odejít do kuchyně a sama zamíří na gauč, po cestě zapne svou uklidňující píseň. http://www.youtube.com/watch?v=hp3lKYn-2JY Pak už si za jejího zvuku pololehne na gauč, nohy nechá natažené, leží na boku a jednu nohu lehce pokrčí v koleni, ruku si dá na stehno a tou druhou si podepře hlavu. Dívá se před sebe a tak nějak přímo na Juliena. Poslouchá píseň a snaží se jít myšlenkama někam jinam. Je z jejího oblíbeného filmu, ano i někdo jako ona dokáže ocenit dobrý film nebo dobrou hudbu.

Nikdy by na ní nedokázala žárlit, možná proto, že nikdy na nikoho nežárlila, prostě si připadá jako ta nejlepší žena, tak proč by měla žárlit? Raději s ním už jde tančit, musí dohnat to, co už jednou dělali, ale v tom klubu to bylo naprosto o něčem jiném. Nechá se vést, jeho mohutná postava je to, co potřebuje a s čím se cítí spokojená. Vlastně je teď tak nějak spokojená, kdyby nebyla, tak ho prostě pošle pryč. Musí ho zastavit a taky, že to udělá. Po nějaké chvilce co tančí ho prostě chytne za bradu a donutí ho podívat se jí do očí. Ale nedočká se odpovědi, jakou by čekala. takže on jí chce ignorovat? Až má chuť zamlaskat. Ale je spokojená, vidí na něm, jak se musí přemáhat. Jakmile na ní ale vyjede, tak to už jí příjde vtipné, co si sakra dovoluje? Proč na ní vůbec zvyšuje hlas? Nejspíše se musí chudák uklidnit skleničkou, ale ona ho vlastně nenechá uklidnit. Protože ho chytne a třískne s ním o zed, je jí jedno, že sklenička sletěla na zem a že se rozbila, uklízečka by to pak někdy uklidila. Teď chce jeho rty a vezme si je, vsaje ten jeden do svých a pak pronikne do jeho úst s jazykem. Když se pak vykroutil, tak se na něj jen zmateně podívala. ,,Jo jasně, ukliď to" Řekne a udělá krok vzad, ještě když jí pomáhal rukama. Raději se od něj otočí zády a prsty si dá na rty. Zamyšleně se podívá před sebe a tak nějak nenachází slova.

V tomhle jediném jsou jiní, on se snažil být upíří vegetarián, ale za to ona si libuje ve vraždění a mučení, ovšem teď už to není to co to bývalo, hlavně, když je v tomhle městě, jestli se někdy naštve, tak to tam prostě vyvraždí a je jí jedno, že bude vyhozena z města, ale zatím se jí tady natolik líbí, že se snaží být aspoň trochu krotká, což jde při její povaze hodně těžko.
Když začne mluvit o Jade, je jí to naprosto jedno, měla by žárlit, nebo něco podobného? To ona nikdy nezažila a hlavně Jade pro ní není žádná konkurence, je to prostě jen holčička, jemná, milá, hodná, úplný opak Sof. Nechce jí řešit a chce raději tančit, on nic nenamítá, vlastně by mohl zkusit, ona by ho zpucovala. Začnou spolu tančit, nedává jí možnost to vést, vede to on a ona se mu oddává. Sleduje jeho vzpřímenou polohu a pohled přímo před sebe. Jsou nějaké pravidla a ona je zná, ale tady nejsou v tanečních, ale u ní doma. Takže si může dělat cokoliv jen chce.
Po nějaké chvilce ale zastaví a chytne ho za bradu. Provokuje ho zase tím, jestli jí bude jako ignorovat. Jeho odpověď ano na ní udělá dojem, aspoň jí nelže. Lehce nadzvihne obočí. Jakmile jí pustí a zamíří si pro sklenku, tak se natočí tak, aby na něj viděla. Jakmile zvýší hlas, tak má chuť se zasmát, ale tvář má vážnou. Takže se chytnul, to vypadá dobře, ovšem ani ona vůči němu není imunní, jak jen si myslela. Má raději činy, než slova a tak ve vteřině je u něj s upíří rychlostí, přitiskne ho na zeď a spojí s ním rty, vpije se mu do toho spodního, to je její, on si to může pamatovat. Nějak ho extra nedrží, kdykoliv se může vymanit.

Nikdo si to nedokáže představit, její život byl a je jednou velkou párty, od té doby co je upírem. Využívá toho na každém kroku, než se dostala do SH, tak zabíjela, co to šlo, vysávala jednoho člověka za druhým, ale tady se nesmí tolik odvázat, možná proto je pak taková, jako já a krotne. Zatracené pravidlo. Proč by se nesměli lidé zabíjet?? Jsou to červi, kterých je na světě milion. A že ona by je chtěla vyhubit a to ještě s radostí a úsměvem. Kolikrát si jen libovala v lidské krvi, byly doby, kdy si dělala z krve i vanu. Jo to bylo něco, ale teď? Pff. ,,Je to jen tvoje věc, koho si zveš na rande" Řekne mu nevzrušeně, ona se mu do tohohle nebude plést a dokonce se ani nenechá vykolejit, je naprosto v pohodě. Je jí tak nějak jedno, že se nedívá přímo na ni, ona se taky věnuje hlavně tanci, ale občas k němu zvedne oči, třeba když se baví, je to prostě slušnost. Dostanou se až k jejímu provokování. ,,Lépe bych to neřekla" Potvrdí mu a dále ho sleduje, jak se dívá vzpříma a hrdě, jako nějaký páv. Jednu ruku vyprostí z té jeho a chytne jeho bradu, donutí ho, aby se podíval na ní dolů. ,,To mě vážně budeš přehlížet?" Opravdu smyslně si olízne spodní ret a jemně zkousne. Na chvíli se v tanci zastaví.

Když by si to tak uvědomila, opravdu v poslední době krotne, nejspíše by dříve byla někde na diskotéce nebo podobně a už s jazykem v puse u nějakého muže, ale to ne, to má raději pana bručouna u sebe doma a že je to vlastně s ním i sranda, tak nějak se nenudí. Sof rozhodně není věřící, ani nemůže být, po těch věcech, co se jí udály. Že jí někdo znásilnil? Ok, to se na světě děje. Ale že otěhotněla a rodiče jí donutili to nevinné dítě zabít.. To ne, tohle by bůh nikdy nedovolil. Začnou se bavit o košili, vděčné to téma. ,,Vkus mít může, i může být milá, ale stále to nic nemění na tom, že je dítě." Řekne s úsměvem, takovým tím vědoucím a to už spolu tancují. A že jim to jde. Nechá ho vést, vlastně se ani nepokouší o odpor, až je jí to samotné zvláštní. ,,Jde to poznat" Uzná, je opravdu dobrý tanečník a ještě, že má dost místa. Proto můžou tančit po celém obyváku. Na oplátku se zeptá on jí, ale na něco úplně jiného ,,Opravdu se mě ptáš zrovna na tohle?" Zvedne k němu oči. ,,Myslím, že ti to může být jasné a u tebe mě to vlastně baví nejvíce" Přizná se mu a nechá se dále vést po celém obyváku za doprovodu vhodně zvolené písně.

Nemá potřebu to ani zjišťovat, ano ví moc dobře, že kdyby se chtěla opít, tak toho musí jejím tělem projít sakra hodně a to jí nikdy nebaví a proto aspoň do nálady, to stačí, naprosto. Ovšem, jakmile se začnou bavit o polibcích, no spíše vtipkovat, tak zbystří a špikuje ho pohledem. ,,Zas bych nepřeháněla. V poslední době tak top pětce" Řekne mu, jako by to snad byl rekord, ale vážně je. Za poslední dobu se sakra zklidnila, až se to ani jí nelíbí, musí se nejspíše trochu zlepšit. Ale co, když se jí už sakra nechce a je z toho všeho unavená. Svýma rukama se začne dotýkat svého tetování, které na sobě miluje, je unikátní a jí moc sluší a ví to o sobě. Jul se ale dívá všude možně, jen ne na ni, příjde ji to vtipné. ,,Nemusíš, nikdy bych tě neurážela" Řekne mu vážným tonem, i když v duši se sakra směje. Zamíří pak do obyváku i s flaškou a sklenkou. To ale obojí postaví na stůl a začne brát i Julovu sklenku. ,,V tom případě spolu budeme muset jít nakupovat. I když sis poradil i bere mne" Řekne a je jí jasné, odkud vítr vane a že si nechal pomoct, nejspíše od kuřecí blondýny. Jakmile se ho chytne, neodstrčí jí, za což je ráda. I když udržuje svůj prostor. Začne s ním ladně tančit, každý její krok je jistý, ale překvapivě nechává vést jeho. Mezitím ho hypnotizuje očima. ,,Tančíš rád?" Zeptá se ho jen tak mimoděk, ona tanec miluje, ale netančí nějak extra často, to už musí být něco, aby jí někdo na tanec stál.

Jakmile drží toho panáka, dívá se na dno a tak nějak přemýšlí, proč se sakra aspoň jednou v životě nemůže opít. Debilní upíří podstata, tak ráda by se opila, ale cožpak to jde? Aspoň trochu do nálady, ale to by toho musela vypít o mnoho více. Jakmile jí prozradí jeho jméno, i ona udělá to samé. Pak už zavtípkuje a on se chytne, nakonec trochu zvážní. ,,Mé polibky ale nejsou pro každého" Pronese klasicky stylu Sofii a prohrábne si vlasy. To, že byla milá bylo jen chvilkové pomatení smyslů. Nenápadně si vyhrnula šaty, ale jen maličko a on se rozhlíží všude možně, no to je nezdvořák. ,,Tomu by nevěřil ani blbý" zasměje se, prostě nikdy to neskončilo u jedné sklenky, když se řeklo, že se jde na jednu. To už by mohl vědět. Vezme si svůj nedopitý drink a celou láhev a zamíří pěkně do obyváku, kde to vše položí. Pak už vezme ovladač a zapne hudbu. Tak nějak jí napadne si ho získat jinak, trochou milosti, aby byl zmatený. Doufá, že šel za ní, tak se k němu otočí a opatrně mu vezme drink. ,,Dlužíš mi ještě tanec" Řekne a jemně ho chytne za ruku, u toho se mu zadívá do očí.

V kterém to žije světě, aby se ho ženská ptala na to, jestli mu může roztrhnout flanelku? No bože, tak o ní přišel, nic hrozného, nesmí být takový materialista, může být rád, že nepřišel o něco horšího a že trhat a kousat umí dobře. V domě se zbaví podpatků, občas v nich chodí, ale teď se jí nechce, raději je doma jen tak bosky a jo, někdy i ráda nahá. Teď má ale návštěvu, která jí sice nahou viděla, ale to je prostě detail. Vydá se pěkně do kuchyně, ale pak ho načapá na švestkách, zrovna když se otočí. Usměje se a pak už pokračuje do kuchyně, kde začne chystat dva panáky Whiskey. Podá mu tu jeho a nechá si tu svou a ještě než smočí rty v té výborné tekutině, tak si s ním tukne a dožaduje se jeho jména. Takže Julien. Zajímavé jméno, ale hodí se k němu. ,,Sofia.. Myslím, že pusu na seznámení za sebou už máme" řekne mu lehce pobaveně, přece jen, chce ho uvést do rozpaků, takže si volnou rukou zajede na stehno a trochu si vyhrne šaty, jako by se chtěla poškrábat na tetování. Pak už se napije drinku a polovinu vypije, než zbytek odloží na stolek. ,,Takže zůstane to jen u jedné sklenky, nebo mám do obyváku vzít celou láhev?" Tak nějak očekává, že spíše láhev, tahle noc by se ještě mohla pěkně protáhnout.

Ví moc dobře, že má pravdu a taky to na ni jde vidět. Moc ráda má pravdu. I ona byla kdysi dítě a hodné dítě, mírumilovné, co si dělalo jen svou práci, ale došla na to. Bohužel se pak vše obrátilo a od té doby není po hodném dítěti ani památky a nejspíše už nikdy nebude. ,,A v tom je náš rozdíl." Nakloní se lehce k němu. ,,A zkus mi říct, že ti to natolik vadilo" Šibalsky se usměje a to už příjdou k jejímu domu, který se jí mimochodem opravdu hodně líbí. Jakmile si sundá své lodičky, je to takový prcek, ale ne zase moc, ovšem proti Julieonovi je prcek prostě každý. Když řekne, že by si dal to co ona, tak se v rychlosti otočí, až do ní chudák musí narazit. ,,Važ své slova" Řekne mu svůdně a to už se pak otočí a pokračuje až k lince, vytáhne dvě sklenky, z mražáku led a z lednice Whiskey. Nachystá dva drinky a jeden mu podá. Pak si s ním tukne. ,,Takže na seznámení? Nebo ti stále nestojím za to, aby jsi mi řekl své jméno?" Zeptá se ho ještě předtím než se napije.

Pustil jí, přece jen, až jí to přišlo vtipné, že to vlastně trvalo déle než mělo. Ale tak plán se jí dařil a on se chytal, jen aby se do toho nechytila i ona. Jojo ten Alex jí opravdu zblbnul až nečekaně moc, ale ne, ona se musí otřepat a bude to vše ok, jako vždy. Musela se zeptat taky na tu kavárnu a že to udělala. ,,Žárlit? Na ni? Vždyť je to ještě dítě" Řekne mu s úsměvem a nemyslí to nijak špatně vůči Jade, jen byla nejspíše v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. A Julien, pokud je rozumný, tak to prostě musí uznat. Jakmile příjdou k domu, je jí jasné, že se mu musí líbit, jí se taky líbí a prostě je úžasný, vybrala si ho a neměnila by. Vpustí ho do domu první, tváří se, jako by tam na něj něco čekalo, ale tady není v Sám doma. Když teda vejde za ním, zavře a začne si vyzouvat lodičky, jakmile je má ze sebe dole, tak se podívá na Juliena a prostě se musí zasmát, je proti němu tak maličká, že jí to přišlo vtipné. Další projev lidskosti, fuck. ,,Díky, já vím" Řekne jako obvykle, aspoň tohle jí neopustilo. ,,Co by sis dal?" Zeptá se ho a sundá si kabát, který pověsí a ve svých béžovo černých šatech zamíří jako první do kuchyně, jen proto, aby mu dala krásný výhled a taky, však on to tu nezná, musí jít první, no ne?..