Příspěvky uživatele

Řešit dítě se jí nechce ani v její hlavě, vážně ne. Možná opravdu, když byla člověk, ale teď? Chudák dítě. Vždyť je to sobecká mrcha, která se stará jen o sebe, proč by se měla starat o nějakého caparta? Ne to opravdu nejde dohromady. Dočká se svého ne a že jí to naštve, to je pochopitelné. Překvapí jí to a stejně tak i řekne. On jí to potvrdí. ,,Špatná odpověď" Zavrčí a při jeho rozepínání košile mu s ní opravdu rychle pomůže a nechá jí spadnout na zem. Strašně se jí dotklo, že jí odmítnul, tak mu řekne, ať si jde. Nechce ho tady cítit už ani minutu, no spíše nechce, aby viděl její tvář, to jak moc se jí to dotklo a jak to nečekala. Zamíří teda pomalu do kuchyně, nahá, neřeší to. Tam si otevře lednici a vezme si alkohol, ze kterého se prostě napije. Láhev pak položí na linku a otočí se k němu zrovna, když začne mluvit. Moment.. on opravdu řekl, že jí začíná mít rád? Jí? Takovou bezcitnou mrchu? ,,City jsou jen pro slabochy" Řekne tiše, ale nějak jí to nejde tentokrát od srdce. Normálně by se mu vysmála a podobně, ale teď jí to bolí. Ve vteřině je upíří rychlostí u něj. ,,Odejdi. Tak jako odešli všichni. Nech mě samotnou." Řekne mu tak nějak zničeně a mimoděk si sáhne na břicho. Kdyby uměla brečet, snad by se i rozbrečela. Obejde ho a zamíří do pokoje. Ve vteřině je v něm a lehne si na postel. Přitáhne si k sobě peřinu a zavře oči. Jsi k ničemu. Přál jsem si syna, který by mě reprezentoval a narodila ses ty.. jsi jen omyl.. Slova jejího táty jí jdou na mysl a ona se z toho nejspíše zblázní.

Nějak si není vědoma, že jako upír může taky otěhotnět a ani to už neřešila. Ono je něco jiného toužit po dítěti jako lidská žena a nebo jako upír. To by se musela furt kontrolovat, aby ho nekousla? Navíc takhle nezodpovědný člověk jako je Sof a dítě? Ne, to prostě nejde dohromady. Hned potom, co vše dodělají spokojeně vydechne. Je to vrchol, kterého díky němu dosáhla a jo, sakra se jí to líbilo. Po nějaké chvilce už vstala, dokonce i poděkovala. Zvedla se pro jeho košili a začala si jí oblékat, zatímco on se obléknul do trenků, aspon. Zeptala se ho, jestli zůstane přes noc, ale dostalo se jí odpovědi ne. Trochu šokovaně vykulila oči. ,,Ne? Ty jsi řekl mě, ne?" Zeptá se tak nějak zamyšleně a na chvíli ucukne pohledem. Když řekne, že by to ráno vše zkazilo, jen se ušklíbne. ,,Ráno to nezkazilo, ale ty teď" Procedí mezi zuby, jo naštval jí, opět. Jí jde lehce naštvat a mu se to daří skoro pořád. Zůstane stát jako přikovaná, když se k ní přiblíží a začne jí rozepínat jeho košili. Dívá se mu do očí a jde na ní vidět to zklamání, že chce odejít. Když má košili rozepnutou, sama jí setřepe z ramen a nechá spadnout. Zůstane před ním jen tak, nahá. ,,Běž si" Řekne chladně a otočí se k němu zády. Ano, odmítnutí. Proto se chová takhle. Je jako chlap, když ho odmítne ženská. Vydá se ladnou chůzí až do kuchyně, kde otevře lednici a skloní se k ní tak, že jí čouhá jen zadeček. Vybere si z ní nějaký kvalitní alkohol.

V tom pohledu je více, než si myslí. Jsou tam ty roky, kdy byla ženou a obyčejným člověkem, kdy toužila po rodině a muži, který by jí miloval. Po rodině, která jí byla vzítá. Nikdy nezapomene rodičům, že jí donutili jít na potrat. Být to teď, nenechala by se. Nikdy by jim to nedovolila, ale dříve se bála, hlavně hněvu svého otce a že to bylo vždy hrozné. Když se naštval, každý se mu musel klidit, kor nechtěné děvčátko. Vždy chtěl syna a narodila se Sofia, jaké zklamání. Když jí znásilnili, ještě se jí vysmál, že si o to říkala a že si to zasloužila. Bastard.
Pomůže mu dostat se přímo do ní a pak už si jen užívá to, jak jí dělá dobře. Její tělo se pod ním celé napíná a ona jen vzdychá. To, jak jede mučivě pomalu jí zabíjí. Chce více a více a proto k němu zvedá pánev. Rukama se mu prohrabuje v jeho vlasech, líbí se jí muži s delšíma vlasama, má pro to slabost, stejně jako pro vousy. Po nějaké době už to vše ale nemůže vydržet a je jí jedno, že si jí bude dobírat, tak ať. Prostě se udělá. Nezapomene u toho zkousnout jeho krev a ochutnat ji. On mezitím vysloví její jméno, skoro jako by to bylo něco posvátného. Ona odpadne, zmožená, ale tolik příjemně. Zvedne k němu oči a jen se do nich dívá. Chtěla by říct nějakou poznámku, nebo něco podobného, ale nechce to kazit, stejně jako on. V ní se to ale pere, její zlé já chce jít opět na povrch. ,,Děkuju.." Zašeptá a přitáhne si ho k sobě, nemusí mít strach, že by jí rozdrtil, je to přece upír a ne nějaká lidská holka. Na vteřinku už přemýšlí jaké by to bylo mít muže. Nikdy by mu asi nedokázala být věrná. Což je na tom asi to nejhorší, protože Julien vypadá zase jako muž, který věrnost vyžaduje. Přitáhne si jeho rty k sobě a ještě jednou ho políbí. Pak už se odtáhne. ,,Zůstaneš přes noc?" Zeptá se ho a zkoumá jeho tvář. Nejspíše ho musela překvapit, ale dnes si nechce hrát na ledovou princeznu, tenhle večer ne. Tak nějak ho ze sebe setřepe a postaví se. K němu z boku a zakloní hlavu, prohrábne si své dlouhé vlasy a pak už se narovná a skloní pro jeho košili, kterou si obleče. Zapne si jen pár knoflíků. ,,Snad nevadí" Řekne mu s nadzvihnutým obočím, nutno dodat, že jí to moc sluší. Každé ženě sluší mužské košile.

Vše probíhá tak rychle, že si vlastně ani neumí uvědomovat své myšlenky. Je tohle všechno dobře? Neměla by toho nechat? Sama se v sobě nevyzná, ale i přes to nepřestává a je tady stále s ním. Neboli on u ní. Obmotá mu nohy kolem pasu a vnímá jen jeho ruce, které jí hladí. Jsou velké a hrubé a jí to sakra vzrušuje. Odtáhne se od jeho polibku, aby se mu mohla podívat do očí a drží si jeho tvář. Usměje se na něj upřímně. Měl by si toho vážit, nejspíše opravdu dlouho už tenhle její úsměv neuvidí. Opět spojí své rty a ona se k němu přisaje, hlavně k tomu spodnímu, jako obvykle. Nenechá ho konat, koná ona. Zavede si ho do sebe, spíše mu pomůže a slastně zasténá, když je opět konečně v ní. Líbá ho a nechá to v jeho režii, oddává se mu a tohle pomalé tempo jí doslova ničí. Ještě, když laská její nadro. Rukama mu přejíždí po jeho zádech a zajede až jeho hlavě, kde se mu povrtá ve vlasech.. o pár minut, desítek minut později už to prostě nevydrží a ano, je jí jedno, že se udělá dříve, ale prostě to nejde vydržet. Udělá se a u toho zkousne silně jeho ret, aby cítila i jeho krev. Je to naprosto dokonalý pocit a ona se díky němu hroutí na gauč naprosto vyřízená.

Kdyby teď sama sebe viděla, tak by si nejspíše nafackovala. Proč takhle měkne a chová se jako normální holka? Nikdy jí nebyla a nechce být, je to krvelačný upír, který se vyžívá v bolesti a podobně a teď tady div nevaří, no fuj. Tohle se jí nelíbí a zároveň se jí to líbí až moc. Něco uvnitř ní řve, že by to hodné já chtělo jít na povrch, že by si zasloužilo lásku, když v jejím životě tolik chyběla. Ale to její zlé já to nechce, nechce jí ani za boha pustit. A ono se není ani co divit, má strach. Bojí se, že by se to hodné já spálilo a jak by si lízalo rány? Nejspíše by povraždila celý Shadowhill a za to by jí asi nikdo nepoděkoval, že. Když jí teda políbí a vezme na gauč, nic nenamítá. Kdyby v hlavě neřešila, jestli na chvíli vypustit to své hodné já, nejspíše by se i zákeřně usmála, že se jí to všechno povedlo a že ho dostala skoro na kolena. Ale tentokrát se jí nechce moc smát, zvláštní. Někde mezi polibky navrhne bazén, ale to nějak nezapůsobí a tak se raději věnuje tomu, co vlastně oba chtějí i když to nahlas prostě neřeknou, mezci. Pohledy řeknou jasně, že se chtějí a proč tomu sakra bránit? Začne ho svlékat stejně, jako on svléká jím bohužel se musí vždy na chvíli odtáhnout od polibku, ale pak se k němu hned vrátí. Jakmile zůstanou oba nazí, obmotá mu nohy kolem pasu a přitáhne se k němu ještě blíže. Na vteřinu se odtáhne, aby se mu podívala do očí. Drží u toho jeho tvář. Párkrát zamrká a dočká se možná úplně poprvé jejího upřímného úsměvu. Než opět spojí své rty, ona rukou nahmatá jeho chloubu a sama si pomůže jí do sebe zavést a udělá pohyb vpřed, vzdychne mu do polibky a své prsty zaryje do jeho ramen.

Celou tu dobu si říká, že tohle rozhodně není správně a taky, že není. Díky němu se cítí jiná a ne, nelíbí se jí to. Nebo si aspoň nechce přiznat, že by se jí to mohlo líbit. Ona je ta mrcha, ne žádná hodná holčička, která by se tady líbala s neznámým mužem, pak šli třeba na rande a kdoví co. Ona na takové věci není, říká si jednou a dost. Nechá se vzít do náruče a odnést na gauč. Je to opravdu zvláštní, chová se k ní jak k princezně, i po tom všem, co mu udělala. Je to asi vážně výjmečný člověk, který by doslova dokázal nosit ženskou na rukách. Tak jako to udělal před chvílí. Na gauči ho ještě chvíli líbá, než se odtáhne a zeptá se ho na bazén. Chtěla ho trochu poškádlit a nejspíše se jí to i na chvilku podařilo. Raději to zavrhla a začala ho opět líbat. Nechápe, co se mu nelíbí na krvavých hrátkách, jsou to sakra upíři, můžou si užívat i takhle a že je to vzrušující. A jí to vzruší na nejvyšší míru, opře se pořádně do polibků a prohloubí je. Nepatrně se odtáhne jen v okamžiku, kdy se mu podívá do očí, které zračí jen chci tě. Nejspíše to pochopil, protože se opět začnou vášnivě líbat. Nechá si svlékat její šaty, klidně by je mohl znovu roztrhnout, aby to tak netrvalo. Ovšem ona je hodná holčička a jeho flanelku mu začne rozepínat knoflík po knoflíku. Když je rozepnutá, přes ramena mu jí stáhne a pak už rovnou putuje pod jeho nátělník, který taky letí dolů. Vždy se musí na chvíli odtáhnout od polibků, ale hned si ho pritahuje zpět. Pomalu se začne vrhat na jeho kalhoty, které začne rozepínat. Je to jiné jak v tom domě, tam to byla jen vášeň, ale tady? Vypadá to na něco více, je to děsivé.

Celou dobu je to mrcha, jen jí v sobě tak trochu potlačuje, vlastně si to i užívá, nechává vyjít na povrch své já, když byla ještě člověkem a toužila po lásce, která se jí nikdy nedostávala, ani od rodiny, ani od mužů. Chtěla jen lásku, lásku svého dítěte, které bylo usmrcené. Copak toho chtěla sakra tolik? Zasloužila si, aby s ní život tolik vy.., opravdu ne. Ale stalo se a v ní to je. Proto je taková, brání se, nechce už být slabá a nechce, aby jí někdo ublížil. Rukama mu svírá jeho ramena a líbá ho, jemně, střídavě o život a podobně. Když si jí vyzdvihne, tak jí to vůbec nevadí, spíše se jen pousměje a nechá se přenést na gauč, kde pokračují v polibcích a nebo jen pohledech. Když se pak odtáhnou, navrhne mu bazén, ale on jí odpoví, že nemá plavky. ,,To je to nejmenší" Uculí se a přitáhne si ho k sobě blíže. ,,Máš pravdu, kašleme na bazén" Zavrní a opět ho kousne do rtu, tentokrát tak, aby mu protrhla kůži a ucítila jeho krev. Vzrušeně mu zavrčí do rtu a rukama vyšplhá k jeho krku, kolem kterého ho obejme. Odtáhne se od něj jen na chvilinku a proto, aby se mu podívala do očí. Chci tě , značí jen její oči, než ho začne opět vášnivě líbat.

Proč by ho měla nechat odejít, když se jí to líbí? Na chvíli může být někým jiným než jen tou mrchou, která si užívá jen násilí. A s Julienem to vlastně není zase tak těžké. Zažehl v ní takový zvláštní oheň. Líbá ho teď ale více vášnivě a polibky prohlubuje, vnímá, jak si jí bere do náruče a ochotně mu dá ruce kolem krku a nechá se zanést na gauč, kde jí položí. Odtáhne se od něj na chvíli, jen aby se mu zadívala do očí. Jen na malinkou chvíli, než si ho opět přitáhne. Jemně ho kousne do rtu, ale kůži neprotrhne, tiskne se k jeho velké hrudi a až po nějaké chvilce se odtáhne. ,,Co si jít zaplavat?" Zašeptá.. Dole pod baráčkem má ještě vlastní bazén, není sice největší, ale jí to stačí a je s ním spokojená. Chtěla mít svůj vlastní bazének a tak si ho prostě pořídila. Ještě, že měla hodně peněz našetřených z modelingu. Nedokže si predstavit, kdyby ted musela dělat něco, aby ty peníze vůbec získala.

Kdo by taky čekal, že ona udělá něco, co se jí nechce. Ale přece jen to udělá, nenechá ho odejít a v rychlostí upíří před ním stane. Je to chlap jako hora a její ruce se ocitnou na jeho ramenech. Zadívá se mu do očí a provokuje ho slovně, nenechá se, nebo to aspon tak vypadá a on jí pak neskutečně překvapí, když se ocitnou tak nějak v polibku. Zkusí ho překvapit i ona a není to jeden z těch dravých polibků, ale právě procítěných. Užívá si to, zapojuje svůj jazyk a Julien se taky zapojuje a není jako leklá ryba. Ví moc dobře, že za chvíli tohle vše skončí a tak se z toho snaží vytěžit co nejvíce a ono to opravdu po chvilce skončí. Když se odtáhne zvedne k němu své oči, v jejich je takový možná otazník, proč jen to udělal, ale nahlas to nekomentuje. Jen je to takový zvláštní pohled. Udělá k němu krok blíže, až se na něj přilepí svým tělem. Rukou mu sjede z jeho ramena níže na jeho hrud a pak na záda, aby si ho k sobě ještě více přitáhla, opět vyhledá jeho ústa, aby je ještě na chvíli ochutnala, tentokrát je ale polibek naléhavější a dravější. Taky má něco do sebe, je to takový polibek, který dostává do kolen.

Bylo jí naprosto jedno, jestli ho urazí nebo ne. Tohle je její vlastnost, ráda uráží a sleduje, jak kdo dlouho vydrží a kdo se sesype hned. Ženské se většinou sesypou, ale on? Julien překvapivě držel. Občas jí sice trochu mrzelo, že ho možná urazila až moc, ale pak si uvědomila, že vlastně ve svém životě nedělá nic jiného, patří to k ní. A proto mu řekne, at odejde. Tak nějak mu to chtěla říct hnusně, aby si připadal, že je tady přebytečný. A on se urazil, fakt se jí to povedlo. Tak proč jí to hlodá?
Ve vteřině se dostala před něj, aby ucítila pod rukama jeho pevné ramena a zadívala se mu do očí. Vyzývavě se ho zeptala na polibek na rozloučenou a on jí odpověděl tak, jak si myslela.
Jistě, že si ho nezaslouží, jak by taky ano? Ani nečekala žádnou jinou odpověd, ani nic podobného, ale tím, že si jí přitáhl k sobě jí vzal vítr z plachet. Sakra, vždyť ona tohle nečekala! Neskutečně jí dostal, proto v první sekundě byla jako leklá ryba, ale hned ho začala líbat, ale ne vášnivě a dravě jako vždy, právě naopak, snažila se, jak se to říká? Něžně? Fuj, hnusné slovo, ale opravdu se snažila, aby to bylo jiné než vždy. Bylo to vlastně poprvé, co jí políbil takhle dobrovolně a ona z toho chtěla vytěžit co nejvíce a proto se neodtahovala a jen si užívala ten polibek, než skončí.

Sice na tohle vše velice hází ramena, ale třeba ho to uvnitř užírá. Nemůže vědět, kolik měla chlapů, stejně jako ona nemůže vědět, že je takový slušňák, co měl velkou lásku. Ale i přes to se dokáží provokovat. Pak jí začne odpovídat na to, proč by se ho měla bát. ,,Ani ne" Řekne mu popravdě a udělá otrávené gesto, schválně tak, aby to viděl. Na efekt. Sleduje jak uklízí a ne, tohle jí vážně nebaví a proto mu řekne o té uklízečce. Sleduje, jak ho to naštve a sype jí zpět věci na zem, jen se zasměje. ,,To by se mi muselo chtít" A hlavně by musela i nějaké mít. Její poslední uklízečka utekla s křikem, protože ztratila trochu krve. No co, prostě se neudržela. Ale nezabila jí, hodná holka. Když řekne sbohem, jen nazdvihne obočí, nevěděla, že je taková urážlivka, skoro horší než ženská. Ve vteřině je upíří rychlostí před ním a ruce dá před sebe, on jak udělá krok, tak mu vlastně dá ty ruce na ramena. ,,Polibek na rozloučenou nedostanu??" Nevinně zamrká očkama a kde kdo by jí tu nevinnost sežral, sleduje ho jako andílek. Je pravdou, že i přesto, že jí neskutečně štve jí i neskutečně přitahuje.

Její úsměv nikdy netrvá dlouho, ale právě naopak, je výjmečný a je jen občas. Ovšem když jí někdo naštve, tak se úsměvu nedočká, i kdyby se stavěl na hlavu a zkoušel se všemožně třeba rozřezat. I když jo, to by se jí líbilo. Občas má až moc zvrhlé myšlenky. Ovšem teď se musí soustředit na Juliena. ,,Když si to myslíš" Pokrčí rameny, je jí jedno, co si myslí, jestli tu měla tolik a nebo tolik chlapů. Vlastně jich tady neměla moc, je pravdou, že si s nimi užila třeba někde u zdi, na co je tahat dovnitř. Za ta léta co je v Sh, tu měla jen Petera a jeho. Takže dva. A to Julien neví a nesmí ani vědět, ještě by si pak myslel o sobě bůhví co. A ona mu nechce dávat nějaké naděje nebo něco podobného. Když utíká, rýpne si znovu a jeho odpověd jí pobaví. ,,Bát se? Tebe? A čeho na tobě bych se měla konkrétně bát??" Zeptá se poměrně se zájmem a hravým úsměvem na rtech, Jo tohle by jí opravdu zajímalo, co jí asi tak řekne.
Sleduje všechny jeho pohyby, to jak uklízí. A není to dnes poprvé. ,,Kdybych chtěla uklidit, zavolám si uklízečku" Řekne otráveně a protočí očima. ,,Možná by jsi měl jít Juliene. Skleničku už jsi dostal" Ušklíbne se. Teď by se mohl chudák i urazit. Vyhazuje ho i přes to, že touží, aby tu zůstal. Ale ona nikdy nebyla jako ostatní holky a nebude mu ukazovat, jak je dokonalý a jak je z něj naměkko, i kdyby to byla sebevětší pravda.

Vlastně jí skvěle vyjmenoval to, kým je a nestydí se za to. Ano, panovačná a to není všechno, namyšlená, sobecká a spoustu dalšího. Ještě mu k tomu přidá pár věcí, až jí pochválí, že to všechno shrnula pěkně. Sladce se na něj usměje. Pak už se ho ale na oplátku začne ptát ona a vyjede na něj s otázkou, proč s ní šel. Očekává asi něco více, ale že jí řekne, že šel jen na skleničku a že to byla chyba, tak trochu zúží oči a lehce našpulí rty. ,,Broučku nic se mnou není chyba. A to, že jsi tady je spíše pocta, nezvu si každého domů, to mi věř" Řekne mu sebevědomě a vzpomene si na Petera, ale to byl jiný případ než ostatní muži, ten byl sakra sexy, kdoví kde je mu konec, ale ona si ho najde, lidí na pití není nikdy dost a nebo na její zvrhlé hrátky. Ovšem teď zpět myšlenkama k Julienovi. Opět od ní uteče do kuchyně, to už jí rozesměje, domem se rozezní její zvonivý smích. ,,To se mě opravdu tak bojíš Juliene?" S jeho jménem si pohraje sladce na rtech a sleduje jeho vzdalující se postavu, sama si sedne na gauč, dá nohu přes nohu a opře se. Sleduje každý jeho pohyb a jo, chce ho sakra znervóznit. Na prst si namotá jeden ze svých vlasů a sleduje ho. Představa, že by měla doma takhle velkého chlapa není zase špatná. Nebyla by na vše sama, nevracela se do prázdného bytu a třeba by si i rozuměli. Ne to je opravdu špatný nápad, ona je přece samostatná jednotka! Proč má vůbec takové myšlenky? Dokonale jí zblbnul a to se jí sakra nelíbí. Trochu se zamračí, ale přesedlá na něj opět pohledem a na rtech jí hraje lehce pobavený úsměv. ,,Jestli hledáš vysavač nebo něco podobného to tu nenajdeš" Řekne mu, i když je to blbost, jistě, že je vybavená, jen chce vidět, jak si poradí, ale je to chlap šikovný, nejspíše mu stačí jen utěrka.

Odskočila od něj, musela. Aspoň na malý okamžik být zase silná. Setkala se se zdí, až to zabolelo, ale bylo jí to naprosto jedno, začal se k ní přibližovat s drinkem, jako by ho sakra potřebovala. Zvedne se a vezme si, dopije ho a skleničku rozdrtí v ruce. Začne si vytahovat střepy a jako člověk by asi brečela, ale teď jí to nechává chladnou, bolest miluje. Zadívá se na Juliena, který se jí snaží zbavit střepů. ,,Taková?" Zvedne k němu oči a ušklíbne se. ,,Jaká mám být jinak? Vyhovuje mi to tak" Vzpurně pohodí ramenama a když nemá už ani kousek skla, sleduje jen, jak se rána začíná zocelovat. ,,Seru na desinfekci" Pronese a stiskne dlan a znovu jí otevře, pak se podívá na Juliena. ,,Teď se budu ptát já, věděl jsi, jaká jsem, namyšlená, sobecká mrcha a stejně jsi šel se mnou ke mě. Proč??" Zadívá se na něj a udělá krok k němu. ,,Byla bych ráda, kdyby jsi mi to prosím vysvětlil" Natočí hlavu na stranu a zastaví se těsně u něj. Čeká na jeho odpověd a jo, docela jí to zajímá. Proč jen šel? Po tom všem, co si spolu zažili? Musí to vědět, jen vědět proč, aby se jí ulevilo a ona mohla být zase tou samou Sofí a že bude. Možná ještě horší.

Jen ať si kroutí hlavou jak chce, jí je to jedno, ano neřeší to a řešit nemusí, proč taky. Nevěří, že má všechno svůj spád a že vše dopadne tak jak má. Proč by měla? Nikdy nezažila to dobré, tak v to taky nevěří. ,,Dělej si co chceš" Zavrčí na něj, přece se s ním tady nebude donekonečna dohadovat kdo má pravdu a kdo ne. Ovšem nějaké to eso v rukávu se přece vždy hodí. Ona si ty esa sbírá, aby přežila. Slabá chvíle přišla a ona se k němu sesunula na zem, jde vidět, že byla dříve člověk a že prostě tu lásku, pohlazení a nebo to blbé objetí nedostala. Tahle slabá chvíle netrvá dlouho a ona se ocitne rychle u zdi, až to bolí, ale to je jí v té chvíli naprosto jedno, musela být daleko od něj. Vyjede po něm, vlastně na něj řve. Chce jí pomoct, jde za ní se sklenkou, myslí si, že alkohol vše spraví? Tak to vůbec. Přece jen vstane, vezme si sklenku a na ex jí dopije, sklenku pak rozdrtí ve své ruce. Když řekne, že nechtěl, tak k němu vzhlédne. Není to jeho vina, ona to udělala a moc dobře věděla, že to udělá. Začne si vytahovat střepy a už se na něj ani nepodívá. Až do doby než zase promluví. ,,Já si můžu dělat co chci" Řekne mu a možná to může znít trochu nepříjemně, ale taková prostě je. Dělá si co chce a nedej bože, aby jí někdo říkal, co a jak má dělat. Třeba se tím tonem snaží zamaskovat tu svojí chvilkovou slabost. Přece jen si od něj nechá ale pomoct. Natáhne k němu ruku a rozevře dlaň. Místo aby sledovala, jak vytahuje její střepy, tak spíše vzhlédne a zadívá se na jeho obĺičej.