Příspěvky uživatele

Ta ženská jí byla sympatická už hned, jak jí viděla. Krásná blondýnka, křehká, ale zároveň i taková, co by se dokázala ubránit. Nádherně voněla na dálku a číšilo z ní ta touha po vzrušení. A to se jí moc líbilo. Její slova příjme. Tak ona bude ráda pokusným králíkem? No skvělé. Spokojeně se usměje a ve vteřině je společně s ní v domě. Hodí jí na gauč a přemístí se vedle Jula. To už jí ale okřikne a ona se zamračí. ,,Nekřič na mě" Zavrčí tiše, ale důrazně, to už ale otočí pohled na tu krásnou blondýnku s plnými rty. Hraje s ní společně tu hru a jí se to sakra líbí. ,,Jsi odvážná, to se mi líbí" Pokýve hlavou a pohladí Jula po tváři. ,,No tak, jen si trochu pohrajeme. Uvolni se, nech v sobě probudit to, čím jsi. Aspoň pro jednou.." Nakloní se až těsně k jeho rtům. ,,Kvůli mě.." Zadívá se mu do očí. ,,Nech se dnes unést, neovládej se a já jsem pak ochotná udělat i něco pro tebe.. být tou, za kterou mě chceš mít" Řekne tiše, ale vlastně i upřímně. Chce vidět, jaký je, když se neovládá. A hlavně je to dobrá nabídka. Taky tak nějak doufá, že se mu tohle zalíbí. Pomalinku se od něj odtáhne a zamíří ke svojí krásce. ,,Jak tě mám oslovovat broučku?" Zeptá se jí a obejde gauč tak, aby byla za ní. Pomalu jí zajede rukou do vlasů a nahne její hlavu trochu na stranu. Jazykem jí přejede po jejím krku. ,,Jsi tak krásná a víš to o sobě" Řekne spokojeně, ta holka by byla dokonalým upírem. Jednou rukou jí drží za vlasy a druhou jí přejede po jejím výstřihu, pěkně nad prsama a lehce zajede i pod podprsenku, aby se okrajově dotkla bradavky. ,,Trochu to štípne, ale bude se ti to líbit" Zašeptá jí do ouška, než sjede níže k jejímu krku a to už se do ní pomalu zakousne, napije se jen lehce a hned se odtáhne, nechá její krev pěkně téct do jejího výstřihu a zadívá se na Jula. Spokojeně si olízne rty od krve a dívá se, co to s ním udělá. Něco jiného je cítit krev od upírky a teď od normální obyčejné holky.

Jestli si myslí, že má teď co do činění s jemnou holkou, tak to se plete. Sof je drsná a vždy bude, nemá proč vyměknout, je to upír, takže se tak nějak i očekává, aby byla dravá. Julien si bude muset zvyknout, pokud bude chtít být v její blízkosti. Musí se zasmát jeho slovům.. takže omalovánky. Nakonec dodá, že chce jí a tak se sebevědomě usměje. Ještě mu řekne, jak by vařila ona a on jí odpoví zvláštně. Opravdu je to upír vegetarián?? Tak to ne, tohle se prostě musí změnit! Nechápe to, jak jen nemůže mít rád lidskou krev? Už teď se jí honí v hlavě plán. Protrhne si krk a řekne mu rázně, ať se napije. Čeká, že to neudělá, ale byla by tak moc ráda, kdyby to udělal. Komentuje to slovně, jak jinak, ale pak si jí vysadí a políbí jí k ráně. Tiše vzdychne, než se do ní zakousne. Bože jak moc to miluje, miluje tohle vše, když ze sebe někdo vzájemně pije. Jsou to krvavé hrátky, které by měl mít rád každý upír a ona ho to vše naučí. Když už se jí zdá, že pije trochu déle, tak se od něj odtáhne. Cítí z venku dámský parfém. Cítí silně ženu a prostě jí chce. Chce jí tady v baráku, chce, aby se Julien naučil pít a prostě je zvrhlá a chce si hrát. Je to člověk a bože, jak dlouho neměla doma člověka. Odtáhne se od Juliena. ,,Počkej" Zašeptá u jeho rtů a v sekundě je venku a před tou slečnou. ,,Tobě nikdo neříkal, že se nemáš toulat sama po venku? Ach ty hloupá" Zamlaská a chytne jí silně za vlasy. ,,Budeš můj pokusný králík" Řekne nadšeně a ve vteřině je s ní i zpět v domu, holčička jí chudák asi nestačí a plete nohama, ale to je jí jedno. Hodí jí na gauč a podívá se nevinně na Juliena. ,,Dívej se na ní, vždyť ta si o to úplně říká" Zamrká a otočí oči na Luc a sjede si jí pohledem. ,,Ty nohy.. chtějí, aby jsme se jich dotýkali.. Ty rty, vlasy.. a bože ten odhalený krk. Ty dnešní ženské jsou čím dál více naivnější" Zasměje se a zavrtí hlavou.

Třískne s ním o zeď a vlastně co čekal? Tentokrát si nezaslouží jemné zacházení a že ona vlastně ani neví, co to jemné zacházení je, že. Rukou mu zajede do vlasů a líbá ho, než se odtáhne a řekne mu, že jí neměl opouštět. Věděl to i on, viděl, jak byla zničená a i přesto šel. Chce odpuštění a nenechá jí zase mluvit a líbá jí. Otočí se s ním v sekundě tak, že ucítí chladnou zeď na svých zádech. Vydechne a rukou mu zajede pod košili, druhou stále v jeho vlasech. Když se pak odtáhne tak jen proto, aby se ho zeptala, jestli si myslí, že mu ty slova stačí. Řekne ne, šikovný a chápavý chlapec. Pak zmíní tu kytku a kuchařské služby. ,,Já myslela, že je ta kytka pro Jade. Jo vidíš, nepříjdeš pozdě na rande??" Dělá schválně blbou a u toho nevinně zamrká očima. ,,A kuchařské služby bych využila, kdyby jsi mi třeba dovedl jí a to rovnou rozporcovanou.. a nebo ne, stačí krev, nejsem přece kanibal" Ušklíbne se a přitáhne si ho těsně k sobě. ,,Dlouho mi žádné lidské jídlo nechutnalo, ale třeba to změníš. Ovšem.. musel by sis jít nakoupit, nějak mám v lednici jen krev" Pokrčí rameny, na co obyčejné jídlo, že? Musí prostě pochopit, že Sof není jen tak obyčejný člověk, ale je upír se vším všudy. A tak nějak touží po tom, aby byl upírem i on. I když jím je. Opravdu pomalu si zajede prstem na krk a lehce si protrhne kůži, aby jí začala vytékat krev. ,,Napij se" Pobídne ho rázně. Někdy i pití krve způsobuje omračující pocity, slastné. A ona touží po tom, aby se do ní zakousnul.

Jenže zrovna ona jiná nebude. Když si něco zamane, tak udělá vše proto, aby to dostala. O tom se mohl přesvědčit jejich první večer. Chtěla se s ním vyspat a udělala pro to maximum a jak to dopadlo? Jistě, že se spolu vyspali. To ale ještě netušila, jak se jí tenhle muž zadere pod kůži. Když už jsou teda u ní, obviní ho, že jí lže a aby jí řekl, proč opravdu přišel. Po jeho odpovědi, která byla opravdu vtipná jí políbil. Nechala se unést a stejně naléhavě mu polibky opětovala. Byli tak sehraní, až to bylo neskutečné. Třískla s ním o zeď a pak už se mu zadívala do očí. Řekla mu, že neměl odcházet. Jeho odpusť pro ní bylo odzbrojující. Nikdo jí to nikdy takhle neřekl a ona jen zamrkala, než jí začal zase líbat. Polibky mu hned opětovala a zase mu zajela do jeho vlasů. Tolik se jí líbí. Během vteřiny se s ním otočila tak, že skončila zády na stěně a on u ní. Ruku mu jednu obmotala kolem krku a druhou sjela po jeho košili dolů a pěkně pod ní. Ťapkala po jeho hrudi a musela se odtáhnout. Zatáhla ho za vlasy a odtáhla se, aby se mu podívala do očí. ,,Myslíš, že ti slova odpusť mi postačí?" Zavrčí, jo prostě si to nemůže odpustit.

Měl by si uvědomit, že Sofia vždy dostane, to co chce. A když nedostane, tak je peklo. Přesně jak bylo tohle. To mu prostě jen tak neodpustí, jak by taky mohla? Proto se ho zeptá, co tady dělá. Jistě, že to ví, došlo jí to, ale proč ho trochu nepodusit? Přece jen, nebude mu to ulehčovat, proč by měla? Stará se vesměs jen o sebe. Kytky se objevily za jeho zády, až jí to přišlo úsměvné, ale nekomentovala to. Může být rád, žádná pěkná poznámka by to prostě nebyla. A pak chce vážně hledat klíče? No prosím. Odstoupí a řekne, ať jde dál. Mezitím je začne hledat, i když pochybuje, že by tam byly, ale udělá mu radost. Musí zamávat košilí, tak ráda ho provokuje. ,,To by jsi měl" Smyslně si olízne rty a to už si uvolní vrchní knoflíček na košili, zabírá to, no bezva. Když teda nic nenajde, zamíří rovnou za ním. Musí mu prostě říct, že je to špatný lhář a taky to udělá. Ještě k tomu přidá, co tady teda dělá. Při jeho slovech, jestli se tu sama nebojí se ušklíbne. Jo zlato, ostatní se bojí spíše mě" Něco v podobném duchu chce i pronést nahlas, ale na to už nemá čas. Políbí jí.. Tolik se toho změnilo od prvního setkání. To ho líbala a on ani nereagoval. A teď? Sám od sebe vyhledává její rty. Ponoří se do polibku a stejně naléhavě mu to začne oplácet. Vjede mu jednou rukou do vlasů, je jí jedno, že má účes. Druhou si ho přidržuje za krk, kdyby náhodou se od ní chtěl odtáhnout. Lehce mu zamručí do polibku a v upíří rychlosti s ním narazí o stěnu. Odtáhne se od polibku a zadívá se mu do očí. ,,Neměl jsi odcházet" Zašeptá zlomeně. Ano, opravdu poprvé jí může vidět zlomenou. Poprvé a nejspíše i naposled.

Tolik ji baví ho provokovat, opravdu hodně. A po tom minulém večeru si to opravdu zaslouží. Protoze se na ni vykašlal a sel. Ale ted je tady. Ze by si to nakonec uvědomil? To už mu ale řekla jinym jménem a pak se ho zeptá, co tu dela a ceka, co z něj vypadne. Tu kytku da mezitím za záda. Trochu ji to donutí nadzvihnout obočí. ,,Takže s Jade? Nebo jsem ti proste chyběla?" zpytave se mu podiva do oci, jako by v nich chtěla něco vyčíst. Když začne breptat, je ji to jasne. Mela už tolik mužů, že tohle zná jako sve boty. ,,Tak klice. . Podivam se. Nestuj takhle venku, pojď dál." nabídne mu a mezitím zmizi teda do domu aby hledala jeho ztracené klice. Trochu se pro sebe usmívá. ,,Za chvíli už ke me budes chodit skoro jako domu" utrousi poznámku a chytne si kosili, se kterou trochu zamává. ,,Je tady vedro, nemyslíš?" řekne jen tak mimoděk a podiva se na to misto, nikde nic. Otočí se k němu a prijde az těsne k jeho postavě. ,,Jsi špatný lhář. Proc jsi přišel?" zeptá se ho na rovinu s vaznou tváří a upřeným pohledem do jeho oci.

Jak může existovat někdo takový, jako je Julien? Přivádí jí k šílenství, každou minutu, co je s ním víc a víc. A ještě si dovolil odejít. Nikdo jiný si to předtím nedovolí a on to udělá? Ještě k tomu, když ho zrovna v tu danou chvíli nejvíce potřebovala? Tohle si hošánek vypije, jen ať si nemyslí. A že se ještě určitě uvidí, to je jí jasné. Ale nějak netušila, že to bude dříve, než si myslí. Právě si dává svojí svačinku, jak jinak než krev. To už ale uslyší zvonek. Na sobě má jen rozepnutou košili, flanelovou, cha! Pod ní podprsenku a k tomu kraťásky. Vlasy rozpuštěné, na nohách takové ty roztomilé domácí plyšové ponožky.

Podle pachu je jí jasné, kdo to je. Tak to přišel docela brzo a ona si ho hodlá vychutnat, protože jí tady nechal samotnou. Nakráčí si to ke dveřím a otevře je, hned spustí. ,,Michaeli, jdeš nějak brzo." Řekne a zarazí se, když ho uvidí. Divadlo jak vyšinuté. ,,Je, to jsi ty.." Sjede ho pohledem a ta kytka jí vezme vítr z plachet, ale nedá to na sobě znát, jen se ležérně opře o futra a prstem si z koutku úst utře poslední kapičku krve, co jí tam zbyla a olízne. Oči zaměří na něj. ,,Copak potřebuješ?" Otáže se ho mírně zvědavě.

Užívá si vodu a všeobecně ten klid. Je jí naprosto fuk, jestli tam ten idiot ještě je a nebo ne. Nezajímá se o to. Raději plave a hraje si, tohle jí dokáže uklidnit, jen tohle. Vlastně se ale nechce moc uklidňovat. Spíše na sobě pociťuje, že by chtěla a potřebovala znovu vidět Juliena. Ale ne, to je uzavřená kapitola, nesmí na to prostě myslet. Udělá ještě pár temp, než zamíří z vody ven. Až venku se celá jakoby otřepe a vyždíme si vlasy. Reaguje na kluka, ale ten jí očividně ignoruje, no tím lépe, aspoň může v klidu odejít. Když trochu uschne, začne se oblékat, pečlivě. Pěkně si natáhne rifle, které si zapne, pak už si dá triko a na to sáčko. Ještě si zajde pro boty, díky kterým je zase o pár centimetrů výše. Na kluka už se ani nepodívá, nestojí jí za to. Je to jeden z mnoha ubožáků, které si vlastně ani ona nezapamatuje, nemá proč. Neukázal jí nic překvapivého, ale spíše věci k smíchu. Jestli si na něj někdy vzpomene? Pochybuje. Prohrábne si vlasy, které jí začínají taky pomalu schnout a zamíří domů, zase cestou přes let. I když má podpatky, nevadí jí to, umí na nich chodit. Neodolá a lesem se trochu proběhne.

--> Domek Sof.

Kdyby jen věděl, jakou ona měla výchovu, nejspíše by mu se mu zježily vlasy. Vlastně si to ani neumí představit, kolik si toho kvůli otci zažila. Nevidí do ní a stejně tak nevidí ani ona do něj a je jí to vlastně jedno. Zasloužil by nějakou lekci, ale na to je až příliš lenivá. Políbí jí, což jí překvapí a na chvíli mu to opětuje, až tak nějak z principu. Pak se ale odtáhne i se slovy, jestli mu k tomu dal někdo povolení. ,,To ale nestačí" Ohradí se, protože na její polibky se stojí řada a bude i on. Nesvede jí. Nepodařilo by se mu to. Na to jí až moc štve. Odtáhne se od něj a zamíří k vodě. Vysleče se do plavek a rovnou jde do vody, kde si to užívá. Je příjemně chladivá, až jí naskočí husí kůže. Chvili si tam zadovádí, až naprosto zapomene, že tam ten muž stále je. Po několika minutách vyleze ven a předkloní se, vyždíme si vlasy a vrátí se zpět do rovné polohy. Vlasy nechá sčesané dozadu. Hlavu pak otočí k tomu muži. ,,Ty jsi tu ještě?" Řekne zklamaně a zároveň znuděně. Začne se shánět po svršcích a rovnou se zase oblékat.

Vyžíval se v tom jí říkat zlato. Přišlo jí to vtipné. Nejspíše si myslí, že jí tím naštve, ale jí je to u zadku. Ať si říká co chce, nebere to vážně. Brala vůbec někdy oslovení zlato vážně? To je opravdu k zamyšlení, ale asi ne. Ve vteřině jí přitisknul zase ke kmenu, chytla se kmenu rukama a jen vydechla, když jí opět chytil pod krkem. Škoda, že je rychlejší. Ale nějakou naději jí dává to, že ona je zase pro změnu silnější. Během chvilky je k němu zase čelem. Jen se usměje, možná trochu svůdně. Hlavně proto, že se k ní tak natisknul. Rukou mu zajela do vlasů a k jeho překvapení ho silně stiskla. ,,Víš co, říkej mi jak chceš, ale je to jen projev toho, jak moc neoriginální jsi" Vmete mu do tváře, spíše se mu vysměje. Byli u sebe natisknutí a ona se chtěla od něj odtisknout a prostě zamířit pryč, ale překvapil jí a začal líbat. Ten se nezdá.." Prolétlo jí hlavou, než ještě více stiskla jeho vlasy a polibek mu vášnivě opětovala. Chvíli si hrála s jeho jazykem a myšlenkou, že by mu ho okousnula, než ho za ty vlasy od sebe silou odtáhla. ,,Dal ti snad k tomuhle někdo povolení?" Zavrčí a vyprostí se od něj. Silou. Nechá ho tam stát a zamíří zpět k vodě. Pomalu se vysleče, pěkně do plavek, které si vzala. http://cdn.inquisitr.com/wp-content/uploads/2015/01/adriana-lima-swimsuit-special.png Ano, toužila po tom si jít zaplavat. Pomalu vstoupí do vody a udělá pár temp. Vodu miluje. Pohrává si s ní a voda se začne lehce čeřit. Kolem ní jsou drobné vlnky a ona se položí zády na vodu a nechá se chvíli unášet.

Ona narušila soukromí jemu? Procházela se a ona jí vyrušil z jejího rozjímání. Nejraději by chytla jeho hlavu a začala s ní bušit do stromu tak intenzivně, že by z jeho hlavy nezbylo nic. Ovšem musí se držet, ty blbé zákony. Ale moment, platí zákaz zabíjení lidí, o upírech se nic neříká ne? ,,Přestaň mi říkat zlato, než tě to příjde draho" Upozorní ho chladně, než jí odhodí někam pryč. Dopadne ladně, takhle si na ní rozhodně nepříjde. Ve vteřině je zpět u něj, nikdy se nevzdává. Když se jí pak zeptá, copak mu udělá, jen se jí roztáhne tvář do takového toho zákeřného úsměvu a ona se ho chystá kopnout mezi nohy. Kdyby nezaváhala a udělala to o vteřinu rychleji, neměl by šanci jí její nohu chytit. Ale takhle. Rukou mu zajede přes krk, do jeho vlasů, kde ho silně stiskne, nakloní se až k jeho rtům. ,,Kolikrát ti mám říkat, aby jsi mě takhle neoslovoval?" Zavrčí mu do tváře z opravdové blízkosti. Tak fajn, možná je rychlejší, než ona, ale ona je zase silnější než on. Cítí to. Proto dokud nebude chtít ona, tak jeho vlasy prostě nepustí. Dívá se mu zblízka do očí a nakloní hlavu trochu na stranu. ,,Budeš se dál chovat jako idiot nebo tě můžu konečně pustit?" Zeptá se ho poměrně otráveně, chtěla si jen užít procházku a teď tady musí řešit jeho.

Jeho šibalského úsměvu si samozřejmě všimla, dříve by snad toho i využila, nebo by si s ním pohrála či podobně, ale dnes má špatnou náladu, takže to zase tak jednoduché nebude. Alespoň ne pro něj. Drží jí pod krkem, skoro jako by si myslel, že jí může škrtit? Jí? Upírku? Bože, to je vtipné. Ovšem ona na takové věci nemá chuť. Proto S ním švihne naopak ona o strom a zavrčí na něj. Když řekne, jestli není drzá, div, že neprokroutí očima. ,,Může ti být jedno co jsem a co ne. Jsem možná drzá, zatím co ty jsi idiot" Řekla mu chladným tónem a pomalu ho začala pouštět. To jí ale chytil za zápěstí a začal jí je drtit. Byla to bolest, ale jí to nevadí, ona si bolesti zažila až moc a vlastně jí bolest vzrušuje. Na kolena padne jen proto, aby mu tak nějak dala naději, že je zranitelná a podobně, ale přitom je to vše jen divadlo. Když se k ní sehnul, jen se ušklíbla. Nechala ho domluvit a když jí pak odhodil upíří silou, na takové věci je naučená, proto dobře dopadla na čtyři, jako kočka. Ve vteřině byla zpět u něj a znovu ho namáčkla na strom. ,,Být tebou, tak si nevyskakuju" Zavrčí a silně ho kopne mezi nohy. Opravdu dost. Pak se odtáhne a udělá pár kroků zpět. Založí si ruce na prsou a zasměje se. ,,Snad tě to nebolí" Řekne s andílkovským výrazem. Prohrábne si pak jednou rukou vlasy a jen ho sleduje. Připravená na cokoliv, co by on udělal. Opravdu se tady s ní chce rvát? Jak vtipné.

Nikdo jí nemohl zkazit den, dnes už ne. Nabručeně si to kráčela přes les. Vše jí otravuje a je snad ještě více naštvaná, než kdy dříve. Už pouze jen něčí přítomnost by jí dokázala naštvat. Naštěstí má ale dobré sebekontrolování a proto když nechce, aby ten dotyčný viděl jakoukoliv její emoci, tak jí prostě nikdy neuvidí. Je to tak a vždy bude. Díky podpatkům je její postava ještě vyšší a podpatky dělají lepší zadek, víme? Kroky se dostane až k jezeru a právě tohle potřebovala, potřebovala nutně někam mimo lidi. A zatoužila po tom smočit své nohy ve vodě a hlavně ucítit ten písek. A proto si sundala boty. Držela si je v ruce a kráčela dále. Všimla si i muže, seděl si na opěrátku lavičky jako nějaký pánbůh a ona si nad tím jen odfrkla. Vydala se dále a ignorovala ho, proč by se s ním měla bavit? Ten kluk je jí u jejího dokonalého zadku. Jenže on má nejspíše jiný názor a proto v nestřežené chvíli jí přitiskne ke stromu. Okamžitě na něj vycení zuby. ,,Co si to doprdele dovoluješ??" Zavrčí a otočí se s ním tak, že ho přitiskne silně ke kmenu a jak s ním švihne, tak se musí bouchnout chudák do hlavy. ,,Připadá ti, že bych si nějak všímala tvé existence? Chlapečku, ty jsi mi naprosto volný." Zavrčí na něj a nechá zkoubky zmizet a jen ho probodává pohledem. Pomalu ho pouští, musí se vydýchat, je stále ve špatné náladě a proto to ten kluk nebude mít vůbec jednoduché. Už jen ta drzost, kde jí v sobě našel? Rušit jí při procházce. Navíc upustila své boty. Snad se jim nic nestalo.

Opravdu si dovolil odejít? Nechápe to a je naštvaná ještě pěkně dlouho, vlastně celou noc. Nespí, zvykla si jako upír nespat a ani to nepotřebuje. Když byla ve vězení, naučila se to vlastně tam. Nedokázala tam spát, bála se, aby jí někdo neublížil, až to zašlo tak daleko, že se ona naučila ubližovat ostatním. Nejhorší na tom bylo, že se jí to docela i líbilo. Poté se z vězení dostala a stala upírem. A od té doby zabíjela. Užívala si tu bezmoc ubohých lidí a pila do sytosti. Nejen to, užívala si s muži a každý jí padnul k nohám. Když se jí líbil, tak přežil..Jestli ten sex stál za nic? Chudák muž, budiž mu zem lehká. A tohle je Sof a dala jednomu muži naději a on jí nevyužil, jeho chyba. Mohla se v ní probudit trochu lidská stránka, ale naopak se v ní probudila ještě větší mrcha, pokud to samozřejmě jde. Celý den si užívá nic nedělání, ale k večeru se rozhodne jít ven. Hodí si sprchu a jelikož nechce jít nikam do baru ani nic podobného, tak zvolí světlé džíny, šedé triko a sáčko z flitrů.
Vlasy nechá splývat na ramena, kudrnatí se jí, za což je ráda. Na nohy obuje vyšší boty, pobere ještě ty nejdůležitější věci a zamíří ven. Upíří rychlostí se dostane k lesu a pak dále. Chvíli se prochází, ale tam se jí moc nelíbí, nakonec jí nohy zavedou k jezeru. Už z dálky cítí, jak z něj jde zima. U vody byla vždy více zima. Ovšem ona zimu moc nevnímá, díky bohu. Kroky se dostane až k jezeru, je krásně průzračné a ona zatouží po tom zabořit nohy do písku. Vyzuje si podpatky a prochází se po okraji. Všimne si muže. Jen tak zběžně si ho prohlédne, ale s otráveným výrazem se podívá zpět na hladinu jezera.

Zamíří do kuchyně, neboli volí ústup. On jí zase pro změnu řekne, že musí jít, protože jí začíná mít rád. Ani netuší, jak moc na ní tyhle slova zapůsobí. Ale nebyla by to Sof, kdyby to nepokazila svou větou. Jenže tohle si vždy myslela. Že city jsou pro slabochy. Ještě, aby ne. Když měla city jako člověk, připadala si slabá. Hlavně potom, co jí znásilnili. A ona musela opustit své dítě. Do teď to rodičům nezapomene. I když už nežijí. Musela toho chlapa zabít a pak si odsedět pár let v chládku. A že jí to změnilo. Od té doby žádné city. Ještě, když se stala upírem. Nebylo nic jednoduššího než být bezcitnou mrchou. Postaví se před něj a řekne mu narovinu, ať odejde a nechá jí samotnou. Všichni odchází a ona je stejně samostatná jednotka. Zamíří nahoru, kde si lehne do postele a obejme peřinu. Zavře oči a snaží se nějak zklidnit. Když v tom uslyší jeho kroky, i to, jak se opře. Poslouchá ho a otevře oči. Proč jen si naivně myslela, že by snad za ní přišel a podpořil ji? Obejmul? Vždyť to blbé obejmutí by to spravilo. Ale on místo toho odejde a ještě se slovy je mi tě líto. Tak tohle už jí naštve, mít tam něco těžkého a velkého, tak by to klidně i po něm hodila. Napadne jí lampa, ale tu si nebude ničit. Nechá ho odejít a schová hlavu do peřiny, aby opravdu silně zařvala. Opravdu hodně. Pak oddělá peřinu a na její tváři se vytvoří chladný pohled. Ne jako předtím, dvakrát horší. Ten muž ani neví, co v ní rozpoutal. Ale pěkné to bude. Chudák, kdo s ní příjde do styku.