Příspěvky uživatele

Musí uznat, že její popis města se mu líbí, jen si není jistý, jestli to opravdu sedí. Jasně, není to Los Angeles, nebo New York, ale taky to podle něj není tichá vesnička. Ovšem pak si vzpomene na to, že Katie cestuje, a tak zná velkoměsta lépe, než on, pak dává smysl, že jí tohle městečko musí připadat klidné oproti jiným. "Myslím, že chápu.."Pokývá hlavou.
Vůbec netuší, co ho to popadlo, většinou nezve lidi z knihovny na schůzky, jenže kdo by si nechal ujít kafe s pěknou a taky chytrou holkou? Není to tak, že by tuhle kombinaci běžně potkával na ulici. Horší je ten pocit, když na něj dopadne fakt, že ho může odmítnout. Proč nad tím nepřemýšlel dřív? Proč.. proč ho to nenapadlo? Kde vzal to sebevědomí? Musela ho ukolébat tou svou láskou pro knihy. Začne si pohrávat se svými prsty, zatím co ona si upravuje vlasy. Nejspíš vše trvá jen pár sekund, ale jemu to připadá jako věčnost. Všechno napětí z něj rázem opadne, když uslyší souhlas. Podívá se na ní s úžasem v očích, pak následuje úsměv a nakonec jen rozhodí rukama. "Jasně, proč ne.." Napadlo by ho spoustu důvodů, proč ne, ale je rád, že ona na ně nepřišla. Uchechtne se a zakroutí hlavou. "Ehm.. čaj, kakao.. cokoliv.." Pokrčí rameny. Je mu jedno, co bude pít, hlavně když to proběhne dobře a to proběhne, jen pokud zapracuje na svých sociálních skillech. Natáhne k ní ruku. "Dej.. dej mi mobil, napíšu ti tam číslo a můžeme se domluvit, kdy budeš.. mít čas a dočteno.."

Neujde mu, že se jeho pokusy o srandu setkávají s nepochopením, nebo s neoceněním, a tak si usmyslí, že toho nechá a bude se chovat jako dospělý a zaměstnanec knihovny.
Zatváří se zaujatě, když mu předloží svou domněnku o městě. "Je trochu jiné?" Zopakuje po ní, ale dodá na konci věty otazník místo pomyslné tečky. Opravdu by ho zajímalo v čem je tohle město podle ní jiné. Jemu připadá stejné jako všechny, ale uznává, že je dost možné, že mu něco uniká. Podle toho, co říkala, opouští Shadowhill častěji, než on, viděla jistě víc míst, než on, a tak to může posoudit lépe.
Spokojeně se usměje, když mu odsouhlasí "Katie" a nepatrně přikývne v jakési tiché dohodě, že jí tak tedy bude říkat. Jde mu to přes jazyk a rty lépe, než Katherine nebo Kath. Navíc působí K. tak jemně, že se to k ní podle něj dokonale hodí, ale to už si samozřejmě nechá pro sebe, nemusela by s ním souhlasit a taky by mohl vypadat jako blbeček, že nad něčím takovým vůbec přemýšlí. Pak je tu ta věc, že moc rád nazývá lidi, tak jak jiní ne. Asi takhle - podle toho, že mu dala vybrat jen mezi Katherine, Kath nebo Kathy, usoudil, že jí takhle lidi nazývají nejčastěji, proto zvolil Katie, aby byl originálnější. Jistě to není nejoriginálnější, ale pointu snad chápeme.
Promne si zezadu krk, když se Katie uchechtne a přivře jedno oko, k tomu všemu přidá úsměv, proto vypadá trochu jako by se ksichtil. Je lehce na rozpacích. Sleduje její výraz, když si prohlíží knihu, kterou pro ní vybral a čeká, co mu řekne na to vše, co na ní vybalil. Když mu odsouhlasí, že si knihu přečte a pak mu poví, co si o ní myslí, vyčaruje mu to teď už mnohem jistější úsměv na tváři. "Výborně.." Pokývá si pro sebe hlavou a koukne někam mimo se zamyšleným výrazem. Přemýšlí, jestli by si mohl dovolit tohle posunout ještě o kousek dál za hranice, kterých se většinou drží, když s někým mluví a hlavně pokud jde o ženy. "Co třeba.." Vyhrkne najednou a střelí pohledem zpět k ní. Ví, že teď už to musí dokončit, jinak bude vypadat hloupě, a tak pokračuje. "..si o tom popovídat u.. kávy?"

Prvotní překvapení z její slovní zásoby se pomalu, ale jistě vytrácí, vypouští to z hlavy, nakonec je její věc, jaké slova volí k tomu, aby se vyjádřila, může být jen rád, že nemluví jako sedlácká holka, kdyby ano, nejspíš by se musel hodně přemáhat, aby se jí nesmál, čímž by ze sebe vydal hodně energie a tu musí šetřit, to dá rozum. Tohle je nakonec docela příjemné.
Vyslechne si, co má ráda a názor na Dickense. Pousměje se, když zmíní Olivera Twista a nic víc. Konečně má pocit, že mluví s blondýnou. Jistě je klišé myslet si, že jsou blondýny hloupé a samozřejmě si o ní nemyslí, že je hloupá, ale chápeme, konečně z ní nemá pocit, že je knihovna jejím trvalým bydlištěm. "Ta není špatná.." Okomentuje chabě, ale to jen protože se mu hlavou prožene pár myšlenek, na které se soustředí víc, než na odpověď. Probere si v hlavě oblíbené Dickensovy knihy. Hodlá se k tomu ještě vrátit.
Schválně (provokuje) zkontroluje, jestli opravdu zakládá knihy na správné místo, když se chlubí tím, že ví, kam patří, a tváří se přitom naoko důležitě. Bohužel se ukáže, že je opravdu pokládá na správné místo, a tak na to nemá, co říct, jen se usměje, spíš uchechtne.
Proč nepotřebuje platit za práci v knihovně (pokud se nepočítá, že to byl jen vtip), mu dojde, když se mu zmíní o nahrávacím studiu a o tom, že je zpěvačkou. Nejspíš jí to dost vynáší, přestože on jí nezná. Ovšem to nic nevypovídá o jejich schopnostech a slavě, spíš o jeho neschopnosti věnovat pozornost tvářím v televizi nebo kdekoliv jinde, kde se slavní objevují. Víc se vyzná v hercích, než zpěvácích, možná kdyby byla herečka, poznal by ji hned, ale kdo ví, to je ve hvězdách. "Nebo zde žijí ignoranti.." Přihodí další vysvětlení, jak je možné, že ji tu nikdo nepoznává a ukáže na sebe, tím se zařadí mezi právě jmenovanou skupinku lidí.
Uvědomí si, že se nepředstavil, a tak to rychle napraví, poté sleduje, jak se blondie natahuje, aby zařadila další z knih. Přemýšlí, že by jí pomohl, ale jelikož se rozhoduje moc dlouho, propásne příležitost hrát si na prince, poradí si nakonec sama. "A co Katie?" Zahledí se na ní, když se k němu otočí a přimhouří zamyšleně oči. Musí si promyslet, jestli to k ní sedí a taky samozřejmě čeká, jestli jí takové oslovení nevadí.
Když dostane svou odpověď, přesune se do další sekce a zjistí, že ho Katherine následuje, vytáhne jednu z knih, ale jak tak poslouchá, co mu říká, rozhodne se ji zase zastrčit zpátky. Naznačí jí, aby ho následovala dál. Opustí tak vozík s knihami a pokračuje mezi anglické spisovatele. Při přecházení mezi regály zkontroluje výpomoc, jestli je na svém místě a zapadne, kam potřebuje. Vytáhne "Příběh dvou měst" od Dickense. Otočí se ke své společnosti a podá jí to do ruky. "Myslím, že bys měla znát víc jeho děl.." Usměje se. "Přečti si to.. a pak mi řekneš názor..hm?" Pozvedne tázavě obočí, ale to po chvíli klesne, když mu dojde, že se možná chová moc vlezle. "Nebo.. taky nemusíš, já.. ehm, jak chceš.."

Jeho úsměv lehce povadne, ne, protože by byl rozrušený, spíš překvapený. Překvapí ho její výběr slov - učarovat. Kdo takhle dnes mluví? On sám by tohle slovo nezvolil, přestože má pro slova a psaní slabost. Je to ještě podivnější, když přihlédne k jejímu věku, který je podle něj docela nízký. Nezná nikoho v jeho věku, kdo by takhle mluvil, dokonce ani mezi vysokoškoláky. Pak si ovšem připomene na jakém místě se to nachází a dojde mu, že je slečna nejspíš sečtělá a možná má slova ráda stejně jako on. Přestane se probírat hloupostmi, které se mu honí hlavou, vrátí se ke svému obvyklému úsměvu a soustředí se na konverzaci, aniž by ji obtěžoval s tím, co si myslí o její mluvě. "Balady.." Odtuší a ví, že správně, držela je v ruce. "Co dál? Básně?" Pokračuje v hádání, aby si mohl udělat obrázek. "A co.. Charles Dickens?" Přestane se věnovat práci, když zaznamená, že se dala do pohybu. Chvíli sleduje, co má zalube, a když mut dojde, pobaveně se pousměje. To mu chce vážně pomáhat? "Nemusíš to.. dělat.. nemyslím si, že ti za to někdo zaplatí.." Samozřejmě si nemyslí, že by za to chtěla peníze, byl to jen pokus o chabý vtip.
Zamyslí se nad jejími slovy o Kytici. Nepochybně umění, někdo v tom může vidět jakousi hloubku, určitě tam je, ale jeho osobně zaujala hlavně morbidita příběhů. Ne, že by se vyžíval v morbidních věcech, ale chápeme, má rád strašidelné historky asi jako každý jiný. "Asi na tom něco bude.." Hlesne nakonec jen, přestože se tímhle směrem jeho myšlenky vůbec neubíraly.
Popojede s vozíkem o kousek dál, což v tak malé knihovně znamená, že se ocitli v další sekci. Moc nespěchá, aby mu stačila, alespoň doufá, že má v plánu ho následovat, aby mohl pokračovat v rozhovoru, který se k jeho radosti kamsi ubírá a to se mu líbí. Líbí se mu, že mu neodpovídá jednoslabičně, jako jiní, které tady potkal. Pokývá hlavou, když mluví o tom, že byla mimo město, aby dal najevo, že poslouchá a rozumí. Zeptal by se, co dělala mimo město, nemá zábraný, ale víc ho zaujme nahrávací studio, a tak se zaměří na to. "Jsi zpěvačka?" Zeptá se, i když je mu jasné, jak odpoví, co jiného by ve studiu nahrávala, než hlas? "Měl bych tě znát?" Zatváří se nejistě. Hudbu má rád, ale že by se vyznal v interpretech, to se říct nedá. Pozná základ, jako je The Beatles a další světoznámé skupiny, pozná Justina Biebera, ale to jen protože je všude, ne, protože by ho poslouchal. Madona a další, ale je si jistý, že tuhle, co má před sebou, nezná. Měl by se stydět? "Já omluvím to, že ty neznáš mě.. a ty omluvíš to, že neznám tebe.." Rozhodí rukama, jak to krásně vymyslel a můžou to smést ze stolu. Ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli se znají nebo ne, ovšem proč z toho ze srandy neudělat vědu? "A mimochodem.. jsem Kyle.." Představí se, ale ruku nepodá, prostě na to zapomene.
Založí pár dalších knih, zatím co se jeho společnost opírá o police. "Jsem tu vlastně.. nejsypatičtější, takže.. ano, myslím, že máš štěstí.." Pronese s hranou samolibostí a přejde k protějším policím, kde začne hledat knihu, kterou by jí mohl doporučit. "A nejochotnější.." Neodpustí si další blábol, kterému ani on sám nevěří. Poklepe prstem o hřbet jedné z knih a vytáhne ji z police. "Co si myslíš o ruské literatuře?" Podá ji knihu s názvem "Smrt básníka" od Lemontova. Vůbec mu nedochází, že může vypadat jako nudný patron, jemu připadá literatura děsně zajímavá. Musí být tedy zajímavá pro všechny, ne?

Nahodí úsměv, když se mu dotyčná rozhodne věnovat pozornost. Popravdě si chvíli myslel, že bude jeho snahu o konverzaci ignorovat, nestalo by se mu to poprvé a nejspíš ani naposledy. Je zvláštní, že se do toho vůbec stále pouští. Právě teď je to nejspíš zapříčiněno tím, jakou knihu třímá v ruce. Nemohl prostě mlčet a hledět si svého. Ne, když před sebou vidí blond pohlednou ženu, která vypadá spíš jako někdo, kdo čte Vogue, než knihy jako je Kytice. Když mu odpoví na otázku otázkou, pokrčí rameny a sklopí pohled ke knize, kterou zvedl ze země a právě drží v ruce. Přemýšlí, jestli by jí měl svěřit své úvahy, nebo ne. Nerad by vypadal jako někdo, kdo soudí knihu podle obalu, ale nejspíš.. přesně to dělá. "Tipoval bych tě spíš.. na Stephenie Meyerovou..?" Zakončí svá slova nejistým otázníkem, a opět vzhlédne. Vyčaruje nevinný výraz, který pokazí pokřiveným úsměvem, čímž ji chce zmást tak, aby si nebyla jistá, jestli si z ní utahuje, nebo to myslí vážně. Podle toho, jestli je citlivka nebo ne, se pak rozhodne, jakým směrem se úchýlí. Nakonec, jako by neřekl nic, co by ji mohlo urazit, zastrčí knihu mezi ostatní a popadne další, stejně jako u předchozí i tady si přečte název a autora.
"Co tě na ní tak zaujalo?" Pokračuje nenuceně v konverzaci. Jednomu by mohl připadat vlezlý, jemu připadá normální se zajímat, vůbec tedy nepřemýšlí nad tím, že by jí to mohlo být nepříjemné. Očima vyhledává místo, kam zastrčit třetí knihu. Ano, velmi postoupil. Měl by si s tou prací pospíšit, místo toho si tu klábosí.
S úsměvem pokývá hlavou, ovšem místo toho, aby se chytil slov o "nové duši", chytne se něčeho úplně jiného. "Dost to zanedbáváš.." Pronese, jako by snad věděl, jak často sem chodí, což je samozřejmě hloupost. Může jen odhadovat, že tu nebyla tak dlouho, jak dlouho tu on pracuje, ale ani to nemusí být úplně pravda, protože tu není každý den, občas vynechává kvůli škole, takže se mohli minout. "Měli by tě za to ztrestat.." Pronese naoko vážně. "Ale.. máš štěstí, že jsem tu já.." Vítězoslavně zastrčí další knihu na své místo a konečně se zase podívá na svou společnost. "Místo trestu ti pomůžu najít něco, co by tě mohlo bavit, hm?"

Dnes má službu jen s jakousi výpomocí. Měla s nimi být i postarší knihovnice, jenže ta si vymyslela cosi s doktorem. Ano, podle něj si to vymyslela. Podezírá ji z toho, že zamířila na bingo. Ne, že by mu to vadilo, je to bez ní v knihovně lepší, alespoň si může svou práci udělat po svém a nemusí poslouchat příkazy, nebo co udělal špatně, i když si je jistý, že to udělal správně. Nejspíš ho nemá ráda, nebo má až moc a nedokáže se s tím vyrovnat, proto ho trápí. Tak či tak, on ji rád nemá.
Právě si na pojízdný stolek přehazuje knihy, které byly na pultu, kam se odložily vždy, když je někdo vrátil. Dal si za úkol vrátit je zpátky do regálu, aby na ně lidstvo nezapomnělo a mohly zase kolovat. Ano, na téhle knihovně jistě závisí celá planeta. Popojíždí s vozíkem podle toho, jakou knihu má v ruce. Hledá písmena podle autorů, protože tak to nejspíš v knihovnách chodí a taky samozřejmě sekce, kam zapadá žánr knihy. Hrozně složité. Z nějakého důvodu ho to baví a uklidňuje, rozhodně se mu to zdá lepší, než veřejně prospěšná práce. Konečně se mu podaří najít místo jedné z knih. Zatváří se spokojeně, alespoň do doby, než se podívá pod sebe a vidí dalších třicet a víc nezařazených knih. "Jasně.." Vydechne, jako by mu mohly svazky rozumět a beztak rozumí, má pocit, jako by se mu právě vysmály. Ohlédne se za sebe, když kolem něj někdo projde. Stihne si jakousi zachumlanou blondýnku prohlédnout jen zezadu, než zmizí mezi regály. Nevěnuje návštěvníkům žádnou další pozornost, pokud nevypadají jako lumpové a pokračuje v práci, až do doby, než se dostane právě tam, kde před chvíli zmizela blond dívka. Letmo se na ní podívá a nepatrně se usměje, kdyby si ho náhodou všimla, tím naznačuje, že by se jím neměla nechat rušit, ne, že by jeho svolení potřebovala. Natáhne se k vyšší polici a zasune knihu, pak další, jelikož jde o celou sérii. Jedna mu spadne na zem, a tak si zanadává a skloní se pro ní, když se zvedá, neujde mu, co si dívka čte. "Není to.. na tebe trochu morbidní?" Automaticky tyká, když vidí mladého člověka, nejspíš je to neslušné, ale jemu je to jedno. Taky měl v plánu neotravovat, ale.. to by asi nebyl on.