Příspěvky uživatele

Pobídl dívky, aby se dohodly, která první začne. Rosie to přenechala Charlotte čemuž se ani nedivil. Jakmile se naklonil k Charlotte, postranním pohledem si všiml, že se na něj Rosie podívala. Ucítil pocit zadostiučinění. Otočil hlavu směrem k ní, avšak ta už se na něj nedívala. Killian sledoval vstávající Rosie a její náhlý odchod do kuchyně. Uslyšel nějaký šramot a pak se Rosie vrátila zpátky k nim s lahví v ruce. Pozvedl na ni obočí, ale komentář si odpustil. Charlotte pak vyrukovala s úkolem pro Sebastiana. Značně mu to usnadnila, zřejmě na něj chtěla jít zlehka. Padavka... „Proč všichni chodíte do kuchyně, když bar je támhle“ kývl směrem k rohu, kde se nacházel bar i skleničky. Poté už Charlotte obratně naplnila šest panáků skotské. Až moc kvalitní pro takového vola... Sebastian poklekl jako by se měl v plánu modlit, což byla absurdní představa a pak vypil všech šest panáku bez pomoci rukou. Tohle by zvládlo i děcko...
K naneštěstí pro něj se Sebastianova pozornost přenesla na něj. Killian se na jeho úkol zhnuseně ušklíbl. Vzápětí se však usmál až při tom vycenil zuby. „Na rozdíl od tebe, Sebastiane,“ uchychtl se „nesleduji pohádky, takže tu písničku neznám“ pobaveně si ho měřil. Ale pro splnění úkolu si ji vyhledal na youtube a zapnul si karaoke. Hlas měl krásný, uhlazený, ale znělo to poněkud falešně, protože tu kravinu nikdy neviděl a ani neslyšel. „Let it gooooo, let it gooooo, can’t hold it back anymore“ procítěnosti se od něj nedočkali. Aby tu ze sebe mohl dělat šaška potřeboval víc než jednoho panáka whiskey. Jakmile písničku dozpíval ušklíbl se na Sebastiana a dopil svého panáka a obratem si dolil další. Teď byl na řadě on se zadáváním úkolu či pravdy. Jeho pohled se stočil na Rosie. „Úkolů už bylo dosti, takže tě čeká pravda, Jepice“ tuhle přezdívku nepoužil už hodně dlouho. „Tak nám prozraď kolik mladíků jsi už stačila ojela“ významně se na ni podíval. Na tuhle otázku se však zeptal jen z vlastní sobeckosti. Potřeboval totiž doprdele vědět, jestli něco se Sebastianem měla, aby mu mohl rozbít tu jeho vrásčitou držku.

„Ale nepovídej“ otočil se na Rosie a propálil ji pohledem. Pak už se na ni za celou dobu cesty domů znovu nepodíval. Přemýšlel jak velkým hlupákem byl, že jí několikrát dovolil podívat se za ty hradby, které si kolem sebe postavil. A ona se mu teď jakoby vysmívala do xichtu. Už to nebyla ta nevinná malá Rosie. Stávala se z ní pěkná mrcha. Po příchodu do otcova domu se ujal role hostitele a nabídl jim pití. Jediná Rosie chtěla něco slabějšího, a tak ji nalil skleničku bílého a těm dospělejším něco ostřejšího. Na štěstí pro Sebastian si sedl do úctyhodné vzdálenosti od Rosie, ale i tak to pro něj bylo příliš blízko a nejraději by mu vyrval srdce z těla a rozdupl ho svou podrážkou. A nebo jí. Zatím si nebyl jistý koho z nich chtěl zabít více. Blondýna už po druhé vyrukovala s dalším stupidním nápadem. Bože už ztichni... Zašklebil se na Charlotte. Zase ta debilní hra na pravdu a úkoly? To mu tak ještě scházelo tu před nimi říkat věci, které by neměly slyšet žádné cizí uši. Ale už souhlasil i Sebastian a proto se Killian nenechal zahanbit. „Jsem také pro“ i když někde vevnitř sebe dusil vztek, který začínal pomalu, ale jistě doutnat na povrch. „Jelikož jsme se Sebastianem gantlemani, jedna z vás by měla začít“ ohlédl se na přítomné dívky ať se rozhodnou, která z nich to bude. Sic měl od gantlemana daleko, ale to už věděli snad všichni z přítomných. Proto do sebe kopl zbytek své skleničky a rovnou si dolil druhou. Stálo ho to všechny nervy nezírat na Rosie a nevyčíst jí vše, co měl na jazyku a přitom se také snažil neskočit po Sebastianovi, který jako by měl oči jen pro Charlotte. Proto se k ní naklonil ještě více a spokojeně se usmíval.

<<< Z praku k otci domů

„Charlotte!“ Zděsil se Killian, „to si představovat rozhodně nebudu!“ Zamračil se na ni a pak se mu rty stočily do pobaveného úšklebku. Aspoň, že byla vtipná, i když o takových věcech se nežertuje. Byl to muž s velkým M a svůj zadek měl rád. Poté už jde všechno do sraček. Killian znechuceně sleduje jak si Charlotte se Sebastianem vyměňují zdvořilostní fráze. On se na Jepici snažil nekoukat. A hlavně se snažil nezabít Sebastiana, který svíral Rosie jako by byla jeho! Ale ani ona mu to neulehčovala, protože ho ta malá potvora chytila za bok. Jeho sebekontrola se ocitla na velmi tenkém ledě. A co ta blondýna vedle něj, kterou držel za ruku, nemohla lepšího vymyslet než tu jejich krásnou čtveřičku zdržet ještě nějakou chvíli po spolu. Měl sto chutí ji za ten nápad vytrhnout jazyk, aby už nikdy znovu nenavrhla něco tak stupidního. Ale v tu chvíli ho zároveň napadl plán, který nevěstil nic dobrého. Nedokázal si odpustit ten svůj zvířecí škleb a taky pohled na Rosie. Byla podobně tvrdohlavá jako on, takže věděl, že neodmítne. Což také neudělala. Souhlasila. Ale proč ho ještě víc nenasrat, že jo? Ten její přeslazený úsměv a oslovení Sebi, bylo poněkud nemístné. Málem se pozvracel. Potvora... Ale tuhle hru mohli hrát dva. Protože jakmile se Charlotte rozvyprávěla o jejich společném večeru, přímo bravurně mu tím nahrála do karet. „A taky si pamatuji, že jste dělaly spoustu jiných věcí“ broukl svůdným hlasem, aby si každý mohl domyslet to své. Ještě pro efekt ji chtěl plácnout po zadku, ale nakonec usoudil, že by to bylo přehnané gesto a pravděpodobně by si tím vysloužil facku. „Jinak ano, Charlotte, bazén je jako nový a čeká jen na tebe“ broukl jí do vlasů tak, aby to všichni přítomní slyšeli. Za pár minut došli až k domu, kde nějaký ten pátek žil. Vydoloval ze své kapsy klíč a odemkl. Rozevřel dveře dokořán a pobídl je ať vejdou. Vešel jako poslední a zavřel za sebou dveře. Uvedl je do obývacího pokoje a nechal je ať se usadí kamkoliv jenom chtěli. „Tak co vám můžu nabídnout panstvo?“ Zeptal se svých společníků a šel jim nalít či namíchat jimi objednané drinky. Sám pro sebe si nalil whiskey. Vrátil se k nim zpět a posadil se vedle Charlotte až nepříjemně blízko.

„To netuším, ale ty vidle vypadají vražedně“ pobaveně se na ni ušklíbl a šli tedy cestou k parku. Na informaci ohledně jejího chlapa jen pokýval hlavou, dál se nehodlal vyptávat. Ani ho to moc nezajímalo. Jakmile však vstoupili do parku, jako by se jeho smysly najednou zbystřily. Ta mu až moc dobře známá vůně ho praštila do nosu. Ztuhl na místě, když je postřehl v poněkud intimní situaci. Killian viděl rudě, nepřemýšlel a chytl Charlotte za ruku. Naštěstí měla v plánu hrát s ním. Bylo to jako v nějaké laciné telenovele. Nejenom, že ji ten hajzl políbil, ale také ji majetnicky položil paži kolem ramen, když si jich konečně všimli. Killiana to gesto ještě víc rozzuřilo. Měl chuť mu vytrhnout celou paži z kloubu a ubít ho jí k smrti. Musel se však ovládat. Nasadil svůj typický úšklebek ala jsem král všeho a rozešel se k nim. Pozdravili se a prohodili mezi sebou pár zdvořilých slov. Charlotte pozdravila Sebastiana jménem. Podle všeho se znali a to moc dobře, protože si nemohl nevšimnout těch kradmých pohledů, co na sebe házely. Byla to čirá souhra náhod nebo si s nimi někdo pohrával? Procházka v lese. Měl chuť se rozesmát. Dali si tam pěkně do držky a pak to skončilo skleničkou whiskey. Jak k nevíře. Killian se jen na jeho slova ušklíbl a dál nic neříkal. Chtěl už odejít, ale to by Charlotte nesměla být tak debilně přátelská. Co to kurva?!? Hodil po ní postranním pohledem a stiskl jí pevně ruku. O, co jí doprdele jde! Ani náhodou s nimi nehodlal trávit večer, natož s nimi být v jedné místnosti. V hlavě se mu však začal rodit plán. První to bylo malé semínko, které teprve začalo klíčit, ale pak se rozrostlo do divoké směsice květů a trnů. Podíval se na Rosie a Sebastiana. Tak ty, že prej mě miluješ? To tě přešlo velmi rychle... Chtěl jí ublížit za to, že řekla ty slova a nemyslela je vážně. Žárlivost vás nutí dělat hrozné věci. A Killian dělal hrozné věci rád, proto se jeho rty roztáhly do strašidelného úsměvu. Tvář měl andělsky krásnou, ale úšklebek na ní byl vysloveně ďábelský. „Čím víc, tím líp“ stočil svůj pohled na Rosie, která se za ně měla rozhodnout. Vyzýval ji pohledem, který jako by říkal - srabe, srabe, srabe...

<<< Z baru

„Jenom kvůli mě? Nemám to já, ale zatracené štěstí?“ Zeptal se pobaveně barmanky vedle Charlotte a pak se na ni uculil. „Příště se tedy ohlásím“ dodal pobaveně k Charlotte. Vzápětí se jí zeptal jak se vůbec měla. Čekal nějakou takovou odpověď. Nezatěžovala ho svými problémy a on jí jimi nezatěžoval taktéž. „Ale to víš, u mě je to jako na horské dráze“ ušklíbl se. Pak už se snažil realizovat svůj plán. Tedy snaha to nebyla nějak velká. Viktor mu zkrátka musel vyhovět. Měl na něj pár věcí, které by se rozhodně nelíbily jeho ženě. Killian se na oslovení zlobivý kluk jen uculil. Počkal na ni, než se hodila do gala a mezitím přemýšlel jestli má někde klíče od otcova domu. Za pár minut se Charlotte vyřítila z šatny v které jak si vzpomněl vyšukal rozkošnou Laiken na Benátském plesu. Možná by jí měl zavolat. Ta od něj aspoň nechtěla nic jiného než jen jeho tělo. Nic komplikovaného a složitého. Na její žádost jen pozvedl obočí. Jistě, že mu to nevadilo, chůzi měl rád, ale spíš na co pochybovačně pozvedl obočí, byly její hrozivě vzhlížející boty. „Jsi si jistá, že to v tom ujdeš?“ Počkal na její souhlas a odemkl auto a vzal si odtamtud klíče od domu jeho otce. Měli to kousek. Jen přes park a byli tam. Společně tedy zamířili do parku. „Jak se má ten tvůj boyfriend?“ Zeptal se a pokračoval v chůzi. Povídali si nenuceně, jako staří přátelé. S Lottkou to bylo jednoduché. Neptala se na sračky, na žádné jeho city a pocity, nic, co by mu vadilo. Byla příjemnou společnicí. Jakmile se ocitli uprostřed parku všiml si dvou povědomých postav při polibku. V tu chvíli ztuhl. Na malý moment viděl rudě. Chtěl toho chlápka zabít. Jakmile se od sebe odtáhli věděl moc dobře k do to byl. Sebastián a Rosie? Ten dědek si nedá pokoj To se mu snad muselo zdát. Chtěl se otočit, ale bylo pozdě. Všimli si jich. Nic jiného mu tudíž nezbývalo než projít kolem nich. Nepřemýšlel a chytl Charlotte za ruku. Pokud ho od sebe neodstrčila spočinul tak po celou dobu než došli k ním. „Rosie, Sebastiane“ pokývl jim chladně na pozdrav. Nedal na sobě nic znát, ale Lotčinu ruku svíral silně. Měl v plánu od nich urychleně odejít. Nebo Sebastian skončí mnohem hůř než jen se zlomeným nosem.

<<< Z domu

Killian jezdil po městě notnou chvíli. Nevadilo mu to, řízení měl rád. Svým způsobem ho to uklidňovalo. Ovšem, pokud se před ním neobjevila nějaká sračka, co jela až příliš pomalu. To byl rudý vzteky. Projížděl Shadowhillem už po několikáté, a pak jeho oči padly na mu již dobře známou budovu místního baru. Killian zaparkoval před barem a zamířil dovnitř. Nemohl si ji nevšimnout jak pobíhala mezi stoly. Tu práci měla ráda, bylo to na ní vidět. Ale také si nemohl nevšimnout její šťastné masky. Killian měl na takové věci čuch. Něco ji trápilo, tím si byl jistý. Ještě chvíli ji pozoroval jak leštila skleničky a zamířil k baru. Byla tak pohlcená do svých myšlenek, že si ho ani nevšimla. Nejraději by přišel až k ní a broukl jí něco neslušného do ucha, aby ji trochu pobouřil. Dělil je však dlouhý bar a Killian ho přeskakovat nechtěl. „Bílá ti samozřejmě sluší, ale červená je na tobě božská“ prohodil svůdným hlasem načež se na ni zakřenil. Když se potkali naposledy, Charlotte na sobě měla vskutku dobře vypadající rudé šaty, které obkreslovaly její půvabnou postavu. „Jak se ti daří, má drahá Charlotte? Dlouho jsme se neviděli...“ Charlotte byla jednou z mála, které v Shadowhillu dokázal vystát. Sice byla v některých věcech až moc upjatá, ale kupodivu mu to nevadilo. Měla svoji hlavu, což respektoval. V hlavě se mu pomalu, ale jistě rodil plán. „Vypadá to tu, že je tu pěkná nuda“ rozhlédl se po místnosti, kde sedělo jen pár věrných štangastů. „Co takhle vypadnout a zajít ke mě na kulečník. Ve vší počestnosti samozřejmě“ ušklíbl se na ni. Než však začala něco namítat ohledně toho, že ještě nemá padla, umlčel ji pozdviženou dlaní. Vydoloval si telefon z kapsy a vytočil číslo jejího šéfa. Před několika týdny s ním měl nějaké obchodní jednání a ten mu teď dlužil laskavost. Telefon několikrát zazvonil a pak uslyšel jeho hlas. „Viktore, zdravím tě, jak se ti daří?“ zeptal se Killian a vzápětí mrkl na Charlotte. „Mám na tebe takovou prosbu, víš jak u tebe v baru pracuje ta roztomilá blondýnka Charlotte?“ Viktor moc dobře věděl o kom Killian mluvil, nedokázal totiž o ní přestat žvanit. „Potřebuji ji na jednu akci dnes večer, doufám, že ti nebude vadit, když skončí o něco dříve“ řekl nesmlouvavým hlasem. Pak Killian naklonil telefon směrem k Charlotte, aby i ona slyšela jeho kladnou odpověď. Killian položil telefon a domýšlivě se na ni usmál. „Tak co kdyby ses šla přezout?“ Pobídl ji k akci a slovo ne nepřicházelo v žádné případě k úvahu.

>>> Sportovní areál

Jistě, na blbou otázku blbá odpověď. Killian se na ni pobaveně ušklíbl a sklonil se k jejímu zranění. Pomohl ji vyndat třísku z prstu. Její krev byla jako sladký nektar. Chtěl víc. Kdyby se před chvíli nenajedl, popadl by ji a zakousl by se. Pak přišla slova, za která by ji nejraději uškrtil. Rychlostí blesku byl na nohou. Naklonil hlavu na stranu jako by přemýšlel. Jeho rty se roztáhly do strašidelného úsměvu. „Dva muži za jeden den, Jepice?“ Pohrdavě se zasmál. Že už by nebyla tak nevinná jako před tím? Nečekal jakou na něj ta slova měla dopad. Na malý moment ho přepadla myšlenka, že by si jí přivázal někam do sklepa k topení a nechal ji tam. Aby byla jenom jeho, ale tuhle myšlenku pohřbil někam velmi hluboko. Temnota si s ní však zlehka pohrávala, jako by ho naváděla ať to pravdu udělá. „Tak to, abys ho nenechala čekat“ odsekl ledově hlubokým hlasem, který postrádal jakýkoliv cit. Jeho tvář byla uzamčená jako dům v bouři. Avšak jeho tmavé oči žhnuli hněvem. Teď už věděl, že tak chutnala žárlivost. „Nevím, nevím, moje plány se netočí jen kolem tebe“ mrkl na ni. Ještě před chvílí chtěl. Ale teď si tím nebyl tak jistý. A nechtěl tohle celou dobu? Aby byla šťastná a držela se od něj dál? „Předpokládám, že se doprovodíš sama“ otočil se na patě a šel do svého pokoje. Srát na nějaké ženské! Kdyby nebyl takový idiot, nikdy by jí nedovolil, aby ty těžce vypracované hradby kolem jeho duše porušila. Měl chuť něco rozbít, nebo někoho zabít. Čekal ve svém pokoji dokud neuslyšel, že se za ní zavřely dveře. Pak sešel dolů a usedl za klavír. Tohle by snad mohlo uklidnit jeho pocity, které byly vzhůru nohama a rozsypané na všechny strany. Jemně pohladil chladné klávesy, přivřel oči a pocítil touhu ke hře. Jakmile se jeho prsty rozeběhly po klávesách, zaplavila ho čirá blaženost. Jeho hudba byla procítěná. Měla vlastní hlas, byla plná vášně, touhy a úcty, a byla překvapivě sytá. Plná života. Bylo to něco soukromého, něco osobního, určeno jen jeho vlastním uším. Tuhle skladbu složil sám. Dal do toho celé své temné srdce. Jakmile dohrál, byl klidný. Necítil nic jen hudbu ve svém srdci. Nebyla Temnota ani Rosie. Tenhle pocit mu poskytlo jedině hraní. Killian vyběhl nahoru do svého pokoje a hodil si sprchu. Dnešní večer nehodlal strávit na gauči. Jeho kruhy pod očima byly stále na místě, ale nevadilo mu to. Spánek může přijít později. Ale i tak se mu chtěl vyhýbat, co nejvíce. Zvolil pro něj poněkud netypické oblečení. Ani netušil, že něco takového ve skříni má. Oblékl se, vyvenčil Blue, dal mu najíst a sjel do garáží. Ještě netušil kam pojede, ale tím se nijak netrápil. Však on už si zábavu najde.

>>>> Kdo ví kam

Dělal, že přemýšlí, „jo, to bych možná měl“ zasmál se svému vtipu i tomu jak z něj byla nervózní. Jejího sarkastického tónu si nemohl nevšimnout. Byla to však pravda. Držela se ho pevně jako klíště. Sám nevěděl proč s ní být nechtěl. Možná, že to bylo pro její dobro a nebo také pro to, že byl zatracený zbabělec a nedovolil si nic cítit. Jeho plán však selhal. Ne, abych zjistil jestli se někdo tak nevinný do mě dokáže i přes to všechno zamilovat... Nic na to však neřekl jen na ni pozvedl své obočí. A v tu ránu se její pěsti ocitly na jeho hrudi. Byla silnější než vypadala.
Jakmile se ocitl v ní, všechny problémy rázem zmizely a zůstali jenom oni dva. Tohle bylo jenom jeho území, které zabral jako první a hodlal to tak taky nechat. Užíval si ten pocit vítěství. Byl jím jako opilý. Proto vyřkl ty slova, nepřemýšlel. Pokračoval dál a přirážel jako utržený ze řetězu. Pomalu spustila nohy na zem a Killian se na ni málem zamračil, že si to snad chystala rozmyslet. Vzápětí mu však položila její drobnou dlaň na jeho stále vodou orosenou hruď a zatlačila směrem dolů. Pochopil to a ulehl si na studenou podlahu. Sledoval ji pohledem, který odrážel jeho chtíč. Usadila se na něj. Nikdy dívkám nedovolil, aby nad ním měly takovou moc. To on byl vždy ten dominantní. Ale jakmile na něj dosedla ušel mu prudký sten. Kde se to v ní do prdele vzalo? Rukou uchopil její bok a ona se k němu sklonila pro polibek. Pak se napřímila a začala se pohybovat zprvu lehce, až mučivě pomalu a pak začala zrychlovat a nabírat na tempu. I jeho druhá ruka se ocitla na jejím pase a palcem pohladil její jizvu. Bylo to nějak instinktivní. Teď se nezarazil. Protože už věděl, že ji tam měla. Znovu se k němu sklonila a tentokrát ho kousla do krku. Killian zaklonil hlavu a zavrčel. Bylo toho příliš, nedokázal se ovládnout. Její šťáva byla všude. Na jeho břichu i podbříšku. A bylo to díky němu. Tahle myšlenka ho naprosto dostala. Společně se roztříštili na milion kousíčků. Prudce oddechoval a ona na něm stále ležela. Rukou ji pohladil po zádech. Od krku až po konec páteře. A pak ztuhl. Ty slova byla jako ledová sprcha. Jako kdyby dostal dřevěným kolíkem do žaludku a někdo s ním ještě zatočil. Nejprve na ni nevěřícně zíral. Myslel si, že se přeslechl. Ona mně miluje? Zhrozil se nevěřícně. Myslel si, že to bylo jen malé pobláznění smyslů, první zamilovanost, ale lásku rozhodně nečekal. Jak ho mohla milovat po tom všem, co jí udělal. Podle všeho láska a nenávist měla tenkou hranici. Sledoval jak se z něj zvedla a stále nebyl schopný jediného slova. Měla pravdu, tohle byla chyba a už se nesmí opakovat. Zvedl se ze země a bez dalšího slova vyšel z dívčích šaten a zamířil do těch pánských. S dalším sprchováním se neobtěžoval. Byl celý pokrytý její vůní, ale tak nějak to chtěl. Hodil na sebe džíny a černé tričko a počkal před budovou jak si řekli. Neměl však tušení jestli se po tomhle tady objeví. A pak, když už si myslel, že zmizela se objevila na schodech u vchodu. Počkal až sešla dolů a mávl na ni ať ho následuje k autu. Stále se na něm leskl ten škrábanec, který udělala temnota, aby mohla zabít toho nevinného mladíka v Las Vegas. Odvrátil od něj pohled a usedl na místo řidiče. Za pár minut zaparkoval v podzemních garážích budovy, kde bydlel. Když odjížděl, nechal tam po sobě slušný svinčík, snad to Roza stihla uklidit. Prošli kolem vrátnice a vydali se výtahem vzhůru. Jakmile otevřel dveře pokynul jí, aby vstoupila jako první. Blue zbystřil smysly a jako splašený jí vyběhl naproti. Zřejmě mu také chyběla. Zavřel za sebou dveře a chvilku ty dva sledoval jak se mazlí. Nakonec tedy Blue přišel i k němu a Kill ho poškrábal za uchem. „Dáš si něco?“ Nabídl jí. „Tvé věci jsou v pokoji pro hosty, nevím jestli je Roza nechala, tak jak tam zůstaly, ale já na ně nesahal“ informoval jí a zamířil do kuchyně.

Možná by si měla být vděčná i za těch pár lekcí, co ti dal“ nenechal se obměkčit jejím smutným pohledem. Chtěl jí udělat silnější. Chtěl jí sundat ty růžové brýle, co tak ráda nosila. Možná na to šel až příliš drasticky, bylo však pozdě přemýšlet nad takovými úvahami Co se stalo, stalo se. Na tu další větu už jí neřekl nic. Lomcoval jím vztek a proto se raději věnoval tanci a pak nečekanému polibku.
Její slova mu na ústech vykouzlila pro tentokrát jízlivý úšklebek. „Lžeš sama sobě“ přidal k tomu ještě egoistický podtón. Pamatoval si její větu, kterou pronesla, když jí zbavil její nevinnosti. Pak se však situace změnila a její ručník dopadl na zem. Nachová barva byla na místě a Killian se musel nenuceně pousmát. Byla roztomilá, když se styděla a ještě roztomilejší, když se zlobila. Sebrala si svých pět švestek, tedy jen jednu švestku v podobě ručníku a odporoučela se pryč a nechala ho tam stát nahého a roztouženého. Teď by jedině pomohla ledová sprcha nebo ona. Rozhodl se pro variantu dvě. Proto za ní vyběhl nahý na chodbu a chytil ji. Na její slova se musel pobaveně ušklíbnout. „Vážně? Ani jsem si nevšiml“ prohodil a sledoval její zbloudilý pohled do okolí. „Ano, svět si zaslouží kochat se mým skvělým tělem“ prohodil pobaveně a sledoval její letmé uculení. Pořád ji dokázal rozesmát, což ho tak nějak vnitřně potěšilo. Její úsměv byl krásný. Pak však její úsměv rychle zmizel, když jí vyčetl ten rychlý úprk. Jeho úsměv také pohasl. Myslel na to? Myslel, několikrát ji varoval. „Varoval jsem tě ať se ode mě držíš dál, ale ty nééé, musela ses mi zahryznout pod kůži!“ A pak se jí zeptal na další věc, kterou chtěl vědět. „Ano, přesně to jsem chtěl slyšet.“ Mohl její ruku zachytit, ale nechal ji ať ho praští do hrudi. Bolestně na něj vyštěkla své myšlenky. Nikdy neřekl, že ji nechtěl ve svém životě. Naopak, on ji potřeboval. Nic však neřekl a nechal jí ať do něj buší hlava nehlava. Pak se najedou ocitli v dámských sprchách. Zachytil její uslzený pohled a chtěl ty slzy nadobro odstranit. Ale nikdy v utěšování nebyl dobrý. Všiml si jejího pohledu, jako by se rozhodovala, co dál. Ani se nenadál a její nohy se obtočily kolem jeho pasu. Killian souhlasně zamručel. Přesně tohle si přál ode dne, kdy se pohádali. Jeho ruce svíraly její tělo, jako by ho už nikdy nechtěly pustit. Dvěma kroky se ocitl u zdi a přitlačil ji k ní. Donutil se přerušit polibek a podíval se jí do očí. Dlaněmi uchopil její obličej a palci ji přejel po lícních kostech. Byla tak dokonale nádherná. Přiváděla ho k šílenství. Palcem přejížděl po její čelisti až ke klíční kosti kde se zastavil. Sklonil se k jejím bradavkám a jednu si uzmul mezi zuby. Její vzdechy ho nutily nepřestávat. Ale každou jeho proklatou buňkou chtěl být konečně v ní. A proto se na ni naposledy podíval a jedním prudkým pohybem se do ní dostal. Killian prudce vydechl skrz zuby. Byla tak krásně uzoučká. Byla jenom jeho. Nikdy nikomu nedovolí, aby ochutnal tohle teplé místečko. Bylo to jako by se ocitl doma. Tak krásný pocit. Sklonil se k jejímu krku a políbil jí do důlku mezi klíční kostí a krkem. „Chyběla si mi, tolik si mi chyběla“ zavzdychal mezi přírazy do její jemné kůže.

„A jsi si tím jistá? Možná, že ti chtěl dát užitečnou lekci do života...“ Prohodil chladně. Jejich slovní přestřelka nepřestávala. Byl zvyklý na její poslušnost. Ale tahle žena mu vehementně oponovala. Ale sklidil to, co si sám zasel. „A teď bych měl říct tu odrhovačku jako, že ti to přeju nebo tak něco? Protože ne!“ Zasmál se. Ale její věta na něj měla přesně ten účinek, který chtěla. Killian stiskl ruce v pěst. Chtěl se jí zeptat kdo to je, aby ho mohl zabít, ale nakonec svůj hněv potlačil a uklidnil se. Nedopřál jí ani špetku vítěství. Takhle ženská ho pošle rovnou do hrobu. Začátek tance skončil polibkem, který Killian zasadil nečekaně. Na chvíli se poddala jeho dotekům a polibky mu oplácela se stejnou vervou jako je přijímala. Ale pak jako by se její mozek vzpamatoval a vše se obrátilo proti němu. Udiveně se na ni podíval, „tady ještě nějaká důvěra je?“ Neměla by už dávno existovat. Nebo ji měla pohřbít někde hluboko v lese a zapomenout na ni. Killian byl zkrátka nevyzpytatelný. Být na jejím místě rozhodně by si nevěřil. Po jejich malém dostaveníčku se uráčil jít do sprchy. Kde ho pak čekalo příjemné překvapení v podobě Rosie zabalené v ručníku. Svými slovy ji dostal, což mu vykouzlilo pobavený úšklebek na rtech. „Lákavou podívanou přeci, něco co se jen tak neodmítá“ pobaveně si jí prohlížel a sledoval její reakci, kterou mu však vymetla zrak. V jednu nestřeženou chvíli jí sjel ručník na zem a i ona se před ním objevila nahá. Killian ustál v pohybu. Pootevřel ústa a nepřestával zírat na její tělo. V hlavě měl jako vymeteno. Kdyby se rychle nevzpamatoval, byl si téměř jist, že by se každou chvíli poslintal. „To je, ale příjemná změna“ nemohl se nabažit pohledu na její tělo. Oči mu přelétly i po její jizvě, kterou však obdivoval s pohledem umělce. Měla všechno na správném místě. Zatoužil k ní jít blíž a chytit ji za stehna a přirazit ji ke stěně. Jeho kamarád jí zamával na pozdrav. A ona odešla jako by se nechumelilo. To Killiana pobouřilo. V tu chvíli nepřemýšlel, co dělá, a jeho kroky se schylovaly k něčemu předem určenému k záhubě. S tím, že byl stále nahý si hlavu nelámal. Vyběhl za ní. Zastihl ji na chodbě, chytil ji za zápěstí a prudkým pohybem si ji otočil čelem k sobě. „To jako jenom tak odejdeš a necháš mě tam napospas mým pocitům a zatuchlému vzduchu?“ Téměř na ni vyštěkl. Jeho ruka stále svírala její zápěstí. Tentokrát jemně. Jako by to byla ručka dítěte. Upřel na ni svůj pohled, který jako by říkal - podmaň se mi, pojď se mnou. „Cožpak jsem ti nechyběl“ zeptal se tichým hlasem, který osciloval mezi zvědavostí a nehranou touhou.

„Chytrý to muž“ ušklíbl se. Měla by se naučit kousat. Protože se na ni budou muži lepit jako vosy na bonbón. „Vážně? A, co když cítím malé uspokojení?“ Zkoušel ji. Pak se ho však zeptala na to samé. Opravu žárlil? „A co když ano?“ Nemyslel si, že to byla žárlivost. Spíš by to přirovnal, že si někdo pohrál s jeho hračkou bez jeho svolení a on teď chtěl z toho prevíta vymlátit duši. Rozhodně žárlivost.
Pak už se jeho rty zoufale a tvrdě snesly na ty její. Kdekoliv ucítil její rty, napružil se jako kůže bubnu. V krátkém tichu mezi údery vlastního srdce se sám sebe ptal, jak to, že dokáže být tak něžná, po všem, co jí udělal. Potom se však od něj prudce odtáhla a on ucítil bolest nejprve na rtu a pak i na levé straně tváře. Něco takového očekával, ale nemyslel si, že by to opravdu udělala. Že by ji přece něco naučil? „To jsem si zřejmě zasloužil“ ušklíbl se a krev mu stékala po bradě dolů. Nevšímal si jí. „Víš... Se mnou je to takhle, nikdy mně žádné zákazy nezastavily“ pobaveně se na ni ušklíbl. Nehodlal jí však dál škádlit, protože Rosie nervózně zvyšovala hlas a tvářila se, že by mu nejraději vytrhla celou paži z kloubu a ubila ho jí do bezvědomí. Byla zatraceně sexy, když se rozčilovala. Chtěl ji popadnout a znovu přitisknout své rty na ty její. Za necelých pět minut se dokázala uklidnit a mluvit racionálně. „Když tak pěkně prosíš“ broukl. Jak moc mu chybělo ji škádlit. Pokaždé se na jeho poznámky nachytala a zbrunátněla v obličeji. Pak ji kývl na souhlas, že se tedy sejdou před budovou. Vzal si svou tašku a spokojeně si to kráčel do sprchy. Jenom o na mu dokázala během pár minut zpříjemnit den. Sice schytal pár facek, ale stálo to za to. Teď však zatoužil po něčem lepším. Chtěl ji. Bylo to jako z návykovou drogou. Zkusíte kousíček a pak chcete víc a víc a nedokážete přestat. Svlékl se do naha a stoupl si pod proud horké vody. Nechal si smáčet tělo zbrocené potem a užíval si hřejivý pocit na kůži. Netrvalo to dlouho a ucítil ji. Otočil se k ní čelem a pobaveně se na ni ušklíbl. Stál před ní jak ho pán Bůh stvořil a ani na malý moment neměl potřebu se zakrýt. Sám ji hltal pohledem. Vyhledal její oči a tam taky zůstal. Jako by tam ani nebyla, se natáhl pro ručník a pomalými kroky se vydal směrem k ní. Cestou si sušil mokré vlasy. Pohledem stále přikovaný na jejím obličeji. Pak mu jeden koutek úst vyjel o něco víš. „Budeš se dívat jak se oblékám, protože mně je to jedno?“ Nebo se přidáš ke mně?

Už to nebyla ta malá holčička, která se mu bála cokoliv říct natož mu odporovat. Na její podobný tón pozvedl obočí, stejně tak jako ona před malou chvílí. Stále ho dokázala překvapit. „Ale, ale, tady se někdo naučil štěkat“ prohodil pobaveně, „dokážeš i kousnout?“ Vydechl spolu se smíchem. Myslel si, že už se nedokáže smát, tak jako před tím. Ale jeho škádlivá nálada se vrátila mrknutím oka. Stačila k tomu troška zadostiučinění. Navrhl jí svůj nápad, který přijala jak jinak než kladně, dokonce ho dokázala zdokonalit načež musel uznale kývnout hlavou. „Perfektní“ prohodil spíš tak pro sebe. Z jeho myšlenek ho vytrhla až její narážka. „Cože? Jaká žena?“ Nechápavě na ni pohlédl. A pak mu to došlo. Musela z něj cítit tu ženskou, kterou nedávno zabil. Pak si však uvědomil další věc. Pobaveně se na ni ušklíbl. „Žárlíš?“ Pak jeho pobavení zmizelo stejně tak rychle jako přišlo, protože z ní cítil taky někoho dalšího. „Mohl bych se tě zeptat na to samé“ zamračeně se na ni podíval. Chtěl by tomu zkurvisinovi rozbít držku. Co s ním do prdele dělala, že to jde pořád ještě cítit?!?! Spolkl zlost hořkou jako žluč a věnoval se zvedačce, která ho skoro připravila o veškeré sebeovládání. Stálo ho to veškerou vůli ji pustit ze svého sevření. Pak měl na jazyku ty tři slova, které se mu však zadrhla v hrdle. „Já se nic“ prohodil ledově a odvrátil od ní na chvíli zrak. Jakmile se ocitl u lavičky, všiml si jejích postranních pohledů. I on se na ni díval s toužebnou zvědavostí. Jak rád by teď prozkoumal její nové tělo. Všechno, co se na něm změnilo i nezměnilo. Zamračeně na ni pohlédl, „já se nevzdávám“ odsekl. Za měsíc se zvládne naučit všechno. Nebyl žádné nemehlo či neschopné koště. Sice nevládl takovou ladností jako ona, ale k výhře jí určitě dopomůže. Nějaký talent tam zkrátka měl. Kdyby ji však mohl doprovázet na klavír, nemusel by tady teď upoceně šaškovat a poslouchat její rozkazy. „Tak tedy ještě jednou“ prohodil jako by na to neměl čas. Avšak nic jiného na práci neměl, ale to nemusela vědět. Sledoval ji jak došla k lavičce a začala se utírat ručníkem. Představil si, že on je ten ručník a pak se málem na hlas rozesmál za tak absurdní myšlenku. Poté se pomalými, tančícími kroky dostala až k němu. Hudba ji proudila každičkým pórem jejího dokonalého těla. Byla tak talentovaná. Když se ocitla před ním, otevřela na něj dokořán oči. Pohled jí oplácel, popadl ji za bedra a přitáhl si ji těsně k sobě. Druhou ruku ji položil na šíji a udělal jeden z tanečních kroků. Byla tak mučivě blízko. Jejich těla do sebe zapadla jako pokaždé, když byla spolu takhle blízko. Ta blízkost mu projela celým tělem. Už to nedokázal vydržet. Bylo to na něj příliš. Sklonil hlavu a přitiskl své rty na ty její. Ať mu za to klidně urve hlavu. Bylo mu to jedno. Ten polibek mu sjel dolů po páteři, jako když blesk udeří do stěžně a rozštípne ho vedví. Nebyl to ústup ani kapitulace. V jedné jediné chvíli zkrátka ovládla všechny jeho smysly jako slunce, které se vyhoupne na horizont a prozáří celé nebe. Její chuť, její vůně, její tichý sten - to všechno mu svěřovala jako tajemství, jako výhru, pro kterou si teď přišel. Rosie ho celého pohltila a odehnala i ochromující strach. Místo něho ho zaplavila šílená, bezhlavá radost, dostala se i do dávno prázdných zákoutí a obrátila ho celého naruby a vzhůru nohama. A to jenom kvůli jednomu polibku. Musela být čarodějkou a nebo on bláznem.

„Říkám, že to zvládám“ odsekl jí. Možná trochu příkřeji než chtěl, proto vzápětí dodal, „kdyby ne ozvu se“ řekl mnohem mírnějším hlasem oproti tomu, který použil předtím. V její přítomnosti se nedokázal ovládat. Chtěl ji a zároveň nechtěl. Zatvrzel se v tom, že už o ni nebude stát. Což se roztříštilo v momentě, kdy ji spatřil. Nešlo to ani jinak. Její světlo ho zkrátka lákalo. Pořád vypadala setsakramentsky nevinně i když z ní ucítil přítomnost někoho jiného. Ve vlasech jí ulpěla vůně nějakého upíra. Ta vůně mu byla povědomě známá. Nemohl si však vzpomenout komu patří. Jedno však věděl jistě. Byl to mužský pach. Najednou pocítil zlost na to ho kdo se jí odvážil dotknout. Byla to žárlivost? Možná... Ale ten pocit se mu nelíbil. Spolkl svou zlost a opakoval její kroky. Chtěl jí říct svůj názor, ale jakmile by začal mluvit z pusy by se mu řinula slova netýkající se tance. Pak se zamračil nad svým chováním. Chtěl jí přece pomoct, aby vyhrála. Musel dodržet slib, který ji dal. Měl by s ní tedy komunikovat. Proto na ni protočil oči a pak řekl, „no dobrá, tu otočku bych doplnil tímto“ ukázal jí pohyb, který by měl rozhodně udělat na porotu dojem. Bylo však na ní jestli to přidá do její sestavy. Pak už se snažil vnímat její slova, což bylo kurevsky těžké, když se před ním promenádovala v těch titěrných legínách, které dokonale obkreslovaly její pozadí. Sem tam, když zvedla ruce nebo povyskočila se jí vyhrnul už tak dost krátký svetr a odhalil její kůži na břiše. I ten zlomek vteřiny mu stačil, aby v něm zaplála touha tak prudká, že si myslel, že uhoří zaživa. Potřásl hlavou a snažil se opakovat její kroky. Byl skvělým tanečníkem, ale dneska mu to zkrátka nešlo. Jeho mysl byla někde jinde. Nesledoval ji dostatečně a popletl pár kroků, což se mu stávalo málokdy, učil se rychle. A proto se ostře nadechl, spolkl jako žiletky nabroušenou pýchu a přitakal na ni. „Ukaž mi to znovu“ toho slova na p se od něj také nikdy nedočká. Konec konců, měla být ráda, že vůbec přišel. Potom už dával pozor a vše si zapamatoval a provedl to dokonale. Na řadu přišla zvedačka. Přistoupila k němu a přiložila mu jeho ruce na místa, kterých se bažil dotýkat. Maličko zesílil stisk, když jeho ruce přišly do kontaktu s její hebkou kůží. Slyšel jak se jí zrychloval tep načež se na ni musel ušklíbnout, ať už nechtěně. Věděl, že má na ni stále ten stejný vliv jako předtím. Pocítil pocit uspokojení. Myslel si, že ho bude nenávidět, proklínat u všech svatých, že ho vykopne jakmile vstoupí do tělocvičny. Ale Rosie se pod jeho dotykem chvěla. Dal pocity stranou a vyzvedl ji přesně, tak jak chtěla. Chytila se ho za ramena a on ji pomalu sunul směrem dolů, na zem. Její ruce spočinuly na jeho ramenech o něco déle než by měly. Pohlédl ji do očí. Měl pocit že se v nich utápí. Že v nich vidí, co všechno udělal. Jeho pohled sklouznul na její pootevřené rty. Nebýt toho jejího kroku zpět, neudržel by se a políbil by ji. Je to jako by dostal kýbl studené vody na hlavu. Kouzelná chvilka pominula a Killova tvář se znovu stáhla. „Rosie, já se...“ Chtěl říct, že se omlouvá, ale poslední slova se mu zadrhla v krku jako suchý rohlík. Né a né je vyslovit. Killian se nikdy neomlouval. Možná by však teď měl, byla na to vhodná chvíle na to jí říct, že se nedokázal ovládnout, a že ho mrzí, že jí ublížil. Byl však příliš tvrdohlavý. Nedokázal to slovo vyslovit. Uhl pohledem a pak kývl na souhlas. Celé to projeli znovu a znovu. Jeho tričko bylo zbrocené potem, upír neupír, byla to makačka. Killian ji pustil a přešel ke své lavičce kde měl položené věci. Začínalo se stmívat, už tančili dvě hodiny. Chytl si tričko zezadu u krku a jedním pohybem si ho přetáhl přes hlavu. Odhodil ho někam na lavičku pod ním. Sklonil se ke své tašce z které vytáhl pití. Zhluboka se napil. Jeho tělo se lesklo kapkami potu. Bylo jako stroj. Každý jeho pohyb byl jako by ho pokaždé udělal úmyslně a hladce jako ladné zvíře. Dokonalá souhra svalů a šlach. Jakmile se dostatečně napil, vzal si ručník a začal si utírat krk a pak i hruď. „Kdy, že máš vůbec tu zkoušku?“ Zeptal se jí a položil ručník na lavičku a rozešel se k ní.

Jejich pohledy se do sebe zasekly, jako kůl do dřeva. Její ledově modré oči v sobě odrážely bolest, kterou jí způsobil. Na malý moment uhnula pohledem, jako by už se na něj nedokázala podívat. Nedivil se jí. Potom, co jí udělal, by jeden řekl, že po něm začne znovu házet věci a donutí ho odejít. Ale to by nesměla být Rosie. Přistoupil k ní ještě o něco blíž, když vyslovila jeho jméno zlomeným hlasem. Chtěl natáhnout ruku a dotknout se její kůže jestli je pořád tak hebká jak si pamatoval. Znovu si kolem sebe vystavěl si hradbu z ledu,do které zabalil i své temné srdce. Tentokrát byla ještě pevnější než před tím. Nevěřila, že přijde, čemuž se ani nedokázal divit. Už dávno nad ním zlomila hůl, čemuž se také nedivil. Killian byl nepochopený. Chladným pohledem na ni kývl. „Slib je slib...“ Rosie se otočila a zamířila k lavičkám. Killian ji sledoval. Byla úchvatná. Teď nabrala ty správné tvary. Byla z ní žena s velkým Ž se vším všudy. Jak rád by ji položil na jednu z laviček a ochutnal její kůži a chuť, kterou tak zbožňoval. Přestaň ty kupo sraček! Okřikl se. Netušil, že dokáže tak lačnit po jedné jediné ženě. Na tož, která si dovolila urazit jeho matku. Musel být opravdu pomatený. Rosie začala mluvit o její sestavě. Zprvu se nemohl soustředit. Sledoval každý její jemu neznámí rys. Jako by si ji chtěl vtisknout napořád do paměti. Pak se její slova konečně dostala až k jeho mozku a on začal opravdu poslouchat její instrukce. Byl tu přeci kvůli slibu, né kvůli ní. Ale v hloubi duše věděl, že je to přesně naopak. Stoupla si k němu bokem a začala mu ukazovat kroky sestavy. Killian ji sledoval a pohyby si ukládal do paměti. Jemně se ho dotkla a on na chvíli strnul. Bylo to tak známé i neznámé zároveň. Pocítil nutkání si ji přitáhnout a zůstat v jejím náručí několik minut. Připadal si tak zlomený, tak slabý, jako by už nedokázal bojovat s temnotou uvnitř a chtěl, aby ho před ní zachránila. Nic však nedával najevo. Jen toho malého zkoprnění si musela všimnout. Mohlo to však vypadat, jako by se jejího doteku štítil. Sledoval ji zpod svých řas a kruhy pod očima se mu ještě prohloubily z toho světla, které na něj dopadalo z vrchu. Udělal přesně to, co chtěla. Otočil s ní a zase ji vrátil k sobě. Pak od něj odstoupila a začala na něj mluvit. Killian byl jako duchem nepřítomný. Díval se na ni, jeho tvář byla chladná, nepropustná, jeho pohled ho však prozrazoval, byl plný utrpení. Pořád měl před očima jak jí ublížil, jak teď ubližoval hodně lidem těmi nejzvrácenějšími způsoby. Bylo mu na zvracení. „Jo zvládám to“ řekl stále nepřítomně. Pak se k ní znovu vrátil, „je to tvá sestava, nehodlám ti do toho kecat...“ Sic měl několik nápadů, ale momentálně chtěl odejít a zůstat zároveň. Její přítomnost mu totiž připomínala, co vše udělal. Její nevinnost na něj stále útočila. Cítil se jako by byl démon a ona svěcená voda. Bolest ho sžírala uvnitř. Nikdy netušil, že by něco takového cítil. Že by někdy cítil pocit viny. Většinou necítil nic, jen lhostejnost, ale potom, co ho Temnota přiměla, aby se díval, co páchaly jeho ruce, které ji teď držely. Tyhle pocity vypluly na povrch a stahovaly ho jako loď, co nabrala vodu a pomalu, ale jistě je předurčena k záhubě. A dříve nežli později bude ona, kdo ho zničí a nebude nikdo kdo mu hodí záchranné lano.

„Moje řeč“ whiskey byla dobrým společníkem. A ti, kdo netoužili po její chuti, těmi pohrdal. Nebylo nic lepšího a kvalitnějšího než dobře uležená whiskey. „Jo to bys měl být, a jsem si jistý, že by ses bez boje nevzdal, ale zase si můžeš být jistý ty, pse, že bych si tě ochočil raz dva“ rozesmál se. Postranním pohledem si ho prohlédl. Byl dobře stavěný, né tak moc, aby ho svaly omezovaly v rychlosti, ale ani zdaleka nebyl silnější a rychlejší jako on. Neměl však v úmyslu na něj útočit, to už by udělal dávno. Tak nějak si jeho iritující společnost užíval. Možná mu jeho temnota popletla všechny smyly. „Nevím jaké máte choutky vy vlkodlaci, ale roztrhané maso? Bleeh!“ Znechuceně nakrčil obličej, „vždyť to nemůže být žádná zábava“ prohodí směrem k cizinci okupující jeho auto. „A s tím zákazem je to na hovno, ale od čeho jsou přece zákazy a nějaká pravidla?“ Zeptal se řečnicky. Nikdy ho nějaké zákazy nezastavily. Tak proč by měly naráz teď? „Ty, že ses spolčil s upíry? Oni tě jako mezi sebe vzali? Prašivého psa?“ Podivil se nevěřícně a zasmál se, „a proto Shadowhill tak nesnáším, protože jsou tu všichni křehké květinky, co se bratříčkují s každým“ zamračil se. „A ne, do takového klubu, kde pletou košíky a u ohně zpívají Kumbaja bych nikdy nevstoupil“ pobaveně se na něj ušklíbl. Killian vyprskl smíchy. Pak zvážněl a teatrálním hlasem prohodil, „Ach, jak si jen mohl! Ubohý ptáček...“ Podíval se na něj a ušklíbl se. „Líbíš se mi pse.“ Osoby co oplývali neochvějným sarkasmem vyhledával. Byl rád, že narazil zrovna na někoho takového. „Mluvíš mi ze srdce“ pokud ovšem nějaké mám... Usmál se temně. Poté se mu představí a natáhne k němu láhev. Aby si s ním potřásl rukou, by nejprve museli být v jiné situaci a on v jiné náladě. Takže bylo dobře, že ani James zbytečně nenatáhl pravačku směrem k němu. Žádné zdvořilostí fráze typu - těší mě, že tě poznávám. Na takovou sračku by se zhola mohl vysrat. Na malý moment se zamračil na jeho vlezlou nabídku. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se bude v Las Vegas bavit s nějakým promočeným psem, co smrdí na sto honů. Zprvu chtěl odmítnou, ale pak ho nějaká jeho vnitřní pohnutka přesvědčila o opaku.
„Já jsem pro, pokud ovšem dokážeš držet krok“ z výzvou v hlase se na něj zazubil. Že by konečně našel sobě rovného parťáka ve zločinu? O tom se bude muset přesvědčit později. „Jak vlastně dlouho žiješ v Shadowhillu? Je to sice malý město, ale nikdy jsem na tebe nenarazil“ prohodil a vzal si od něj láhev ať už mu ji podal nebo ne. Pořádně se napil a vrátil mu ji. Už jim zbývala čtvrtina. Opravdu bude muset z takovým tempem zastavit na první benzínce.