Příspěvky uživatele

Milenec bez emocí? Tomu se tedy říká výhra. Julien v tomhle ale asi teď je za toho super pejsánka. On, takový čestný člověk, chodí s někým, koho by za svého lidského života pravděpodobně odsoudil. Jeho momentální přítelkyně je absolutní opak jeho lidské ženy. Anniken bývala stejně tak věrná, jako je Julien, hodná, citlivá, milá a přátelská a docela společenská dáma. Nejhorší na tom je, že zůstala přesně taková i v Julienových snech.
Roelie je konečně někdo, kdo se o tom s Julienem může bavit...tedy alespoň mu dát ujištění, že v tom na chvilku není sám.
Políbení na tvář vezme. V jeho obchodnickém světě se pohybují většinou muži, a když už se nějaká ta žena vyskytne, dodržuje mužská pravidla. Není to zrovna emancipované prostředí.
,,Holanďanka...slušný." Zhodnotí to. ,,Ne, jsem z Norska, ale matka měla Francii ráda...teda hlavně kvůli tomu no....módě. Docela se v tom vyžívala. Prý jsem to po ní úplně nepobral." Musí svůj obličej trochu zkřivit do úšklebku. Je mu jedno, že jeho flanelka nevyhovuje modním požadavkům doby. V oboru se nosí beztak montérky a na jednání smoking. Takže co najde v obchodě jako první, to si koupí.
,,Roelie..." Jako by si chtěl vyzkoušet říct její jméno. Při té příležitosti je zřejmě v plánu trochu se na barové stoličce pootočit k ní, ale jeho Jimm zřejmě už stihl zasáhnout mozeček, protože v momentě, kdy se pohne, na stoličce zavrávorá a musí se chytnout baru, přičemž zcela nešťastně trochu vyleje ze své sklenky na barovou desku. ,,Jaevla!" Zanadává si norsky. ,,Slečno...za chvíli mě odsud asi vyhodí." Zasměje se zcela zoufale svému vtipu. ,,Ale v báru v hotelu mě znaj a nechaj nás tam klidně do svítání i v tý největší vopici. Maj totiž mou kreditku v evidu...evidenci." Poslední slovo je trošku neobratné na vyslovení, ale dostane ho ze sebe. Asi to mělo znít jako návrh na změnu lokálu.

Zasměje se s ní. Jo, po pár skleničkách by to šlo...
Už jen spojení "momentální milenec" je divný. Co chtějí? Lásku na dvacet, třicet let? Je to jako mávnutím ruky pryč. Při jejich životě je nemožné zkusit žít v páru až do smrti. Mohou se ale pokusit, možná, že to je to úplně nejlepší řešení. Udržování naděje je to nejlepší, co se jim prakticky podařit může.
No a tak se tihle dva upíři hledali, až se našli. Podobnost jejich života, momentálního rozpoložení a humoru je až skoro děsivá, každopádně protentokrát by se jim to mohlo vážně hodit. Zdejší psíkovitý barman je ještě štěně, jak by mohl pochopit starosti jednoho či druhého.
Jeho otázka ji očividně zaskočila. Není se čeho divit, ono se totiž k nim upíři doberou jen málo kdy...u Juliena je tohle situace teprve druhá.
Pijou jako Dáni, tak proč se rovnou nepředstavit. Zahájí to celé zcela korektně Julien, ovšem očekává spíš podání ruky než gesto, jaké předvede Roelie. Zrovna dvakrát anglický teda taky není. Zprvu se může zdát trochu zaskočen. Ne, že by nikdy letmé polibky na tvář při seznámení nedostal, jen Roelii špatně odhadnul. ,,A Roelie anglicky zní?" Zeptá se nikoli podrážděně, ale spíš tak nějak žertovně, jak se na ožralého člověka sluší a patří. ,,Je to francouzský...rodiče šli s dobou." Odvětí tedy po chvíli a i on do sebe šoupne trochu obsahu ze své sklenky. Je vtipné, že za podobu jména v různých jazycích může klidně jedno písmenko. Mít tam místo "E" písmeno "A", už by ho nikdo jinam než do Skandinávie či carského Ruska nezařadil.

Přestože Julien nějakého svého Boha kdysi měl, po té osudné noci pro něj ten týpek skončil. Jeho opilost mu vkradla teď možná ještě o něco více cynismu na jazyk, takže teď Bůh neměl ani teoreticky šanci obstát znovu. A peklo? Upíři jsou špatná monstra...tedy alespoň on to tak vidí, takže zřejmě právě tohle peklíčko je jeho destinace, až mu jednou někdo tu jeho nesmrtelnost ukončí.
,,Já nikdy nebrečím!" Řekne hlasitěji a trochu pobouřeněji, za což může pravděpodobně ten alkohol. Jo, brečení je slabost, kterou bohužel občas projeví. Po smrti jeho ženy ho k tomu občas doženou vzpomínky, sny, fotografie nebo prostě jen hluboká alkoholová deprese, do které má dneska pěkně nakročeno. Ale nedivme se...lidská žena mrtvá, upírská žena nevěrná. Sice ji nikdy nepřistihl, ale nalejme si čistého vína...navíc taková byla jejich dohoda. Nemá to holt jednoduché. Láska si totiž nevybírá fér.
Zajímavé, kam se dostali od otázky nebe a pekla. Ať je ta holka jaká je, je s ní sranda a pravdou je, že je lepší být na šrot s někým, než se picnout sám.
Jul dnes touží po Jimmovi víc, než kdy normálně - další sklenička v čudu, objednává zase do zásobníku a načíná novou. Položí Roelii otázku, o které už si chtěl dlouho s někým promluvit. Její odpověď se dostaví až za notnou dobu, kterou Jul využije opět k loku Beama. Cynismus? Sem s ním!
,,Myslíte, že bych tolik pil, kdyby mě to nechávalo klidným?" Přeparafrázuje její krásnou řečnickou otázku. Vlastně byl v lihu dost dlouhou dobu. Po smrti Anniken chlastal první ligu pěkných pár let. Místo své ženy žil právě s Jimmem, takže by se dalo mluvit už o dlouholetém partnerském vztahu, který Jul s tou zlatou tekutinou udržuje.
,,Sem to ale trotl...já sem Julien." Řekne, jako by se mu snad vrátilo dobré vychování na moment...nebo snad za to může ta hloubka rozhovoru, do které se s tou holčinou dostali? Těžko říct. Ruku nepodá, to totiž podle etikety už nějaký pátek dělá žena.

Zatímco Roelie už začíná mít líčka dočervena, Julienovi Jimm pomalu pomáhá od bolesti. Až zmizí z jeho těla úplně, jako tradičně se dostaví hluboká opilost, díky které si nebude pamatovat cestu domů a ani to, jak se dokázal dopravit do hotelového pokoje z recepce absolutně sám. Ale to je zatím ještě hezkých pár sklenek před ním. Teď jen nastává pocit tepla, který se rozlévá do té hnusné tekutiny v jeho těle, kterou můžeme nazývat krví jen hodně s nadsázkou.
Její Ježíš ho každopádně absolutně odzbrojí. Roztlemí se tak, jak jen to v jeho stavu jde. ,,Je mi to šumák, nemám v plánu dělat voči na pekelnici." Prostě zásadně musí být proti Roelii. Jeho řeč už začíná vykazovat známky opilosti. Nekontroluje si svou spisovnost, na které si za střízliva docela zakládá.
,,Můžu se něco zeptat?" Dotáže se Roelie, ale ve skutečnosti na odpověď ano/ne, případně nějakou jinou, ani nečeká. ,,Umíraj Vám příbuzný, přátelé, lásky i nelásky, prostě přirozenej koloběh života. Nechává Vás to klidnou?" Tímto je jasně naznačeno, že hrajou spolu fér hru na upíří úrovni. Věčnej život je draze vykoupený. Ačkoliv nezná Roelin příběh, je jisté, že všichni její alespoň příbuzní či známí, museli zemřít....byť by byla docela mladou upírkou. Na to, jakým způsobem chlastá a kouří, by ale tipoval, že už nějaký pátek krev pije.

Oba byli technicky vzato mrtví, ale vlastně nemrtví. Těžko říct jak Roelie, ale Julien se o tenhle "věčný život" neprosil, klidně by si nechal vrazit kůl mezi žebra, ale teď....teď už tu byla Sof. Žena, kvůli které si svoje sebevražedné sklony možná rozmyslí. Hlavně taky ta, která má věčnost už taky jistou.
Drzost Roelie si ale ani v nejmenším nespojuje s faktem, že se nebojí přijít o svůj život, když už vlastně žádný nemá...Ježiš, to je pesimistický...ale prostě je to tak. Takže když svou zadnici usadí vedle Juliena, je už vlastně úplně všechno putna.
,,Jo, prostě umřete..." Zopakuje to po ní, jako by si to snad chtěl uložit do paměti, a možná, že právě tato slova zapříčiní to jeho zběsile rychlé pití. Je to až barbarské. Ještě o něco rychleji a musel by se sám za sebe stydět. To on vyznává názor, že tohle pití se pije s vychutnáváním...a taky za to párkrát Sof peskoval, když to dělala přesně jako teď on.
Když jim barman teda dobije zásobníky oběma, pronese tu anglickou poznámku, kterou Julien tak nějak přejde. Ne, že by ji neslyšel, jen prostě nemá potřebu se k tomu vyjadřovat.
Ovšem nad jejím dalším usouzením by se nedokázal nesmát ani kámen. Julien málem vyprskne obsah své dutiny ústní před sebe...ale fakt jen málem. Po tom, co se mu podaří polknout se hlasitě rozesměje takovým hrubým neotesaným smíchem, který býval sexy tak za první republiky v nějakém pubu.
,,Ne, myslím, že i jako Ježíš jsem svou šanci totálně prokaučoval...Jaevla..." Zanadává si do toho taky trochu norsky, což dělá velice rád. Nechce zapomenout alespoň na zemi, ve které se narodil. ,,Hele, v nebi je moje žena, takže já tam nesmím." Pronese dost tvrdě, jako by jí chtěl další nebeské návrhy zakázat. Roelie by to snad mohla pochopit...upír pozná upíra, takže si možná i trochu zbytečně hrají na schovávanou.
Další doušek Jimma letí do jeho chřtánu.

Na jeho odmítnutí se mu dostane reakce pouze v podobě pokrčení ramen. I to je ale docela přepych, protože neočekával reakci žádnou. Co si tahle upírka na něm může vzít? Je to jenom zapšklý skoro staroch...jo, je trochu smutný mu ve třiceti tak říkat, ale ono to je vlastně dost výstižné. To Sofia z něj vždycky udělá něco, co možná před tím stoletím byl.
Téhle holce každopádně ani nedovolil si sednout vedle něj. Ona ovšem jeho svolení očividně nepotřebovala. Drzost jí tedy taky rozhodně nechybí. Ale co tu vlastně hodnotíme? Vždyť oni jsou si vlastně podobní...na jejím místě by se Julien choval stejně...ale těžko říct, jestli by poděkoval tak jako ona. Chvíli ji pozoruje, jak upije ze sklenice a tak trochu v hlavě hodnotí styl, jakým si podepírá hlavu o bar. Pak zase obrátí svůj pohled před sebe.
,,Je to jedno. Pokaždé to znamená absolutně stejný konec. Pro někoho příšerný, mně to přijde spravedlivý." Řekne a vylápne zase trochu ze své sklenky. Jeho kamenná tvář nevydává ani známku po emoci, jeho hlava se ale zmítá v absolutní horečce. Taky jeho tempo pití Jimma se zvýšilo, takže dopíjí sklenku, bere si záložní a nechává si opět doplnit zásobník. Je více než jasné, s jakým cílem sem do baru přišel.

Její reakce na jeho zdánlivě svaté kecy, ho očividně zaujme. S touhle holkou by se možná dalo mluvit. Její sarkasmus je až k popukání, což je jeho. Zatím ale neprojevuje nějak veliký zájem pokračovat v tomhle tématu dál. Oba mají s těmi látkami svoje zkušenosti.
Po jejím požadavku tedy nahmatá ten zapalovač a tak, jak je dobrým zvykem mužů, oheň Roel přistrčí, aby si od něj mohla připálit. Pak zapalovač strčí zase do kapsy a snaží se navázat kontakt s Jimmem tak, jako předtím, než se zjevila tahle ironická dáma, která ho překvapí, když za oheň poděkuje. Cítí její pohled na sobě, ale co, ať si ho prohlédne. On už to zvládnul během toho zapalování.
Když k němu pak přisune krabičku od cigaret, jen ji zavřenou trochu pošoupne zase k ní, aby si ji mohla uložit. ,,Ne, když piju." Pronese, jako by už snad měl zmáknuty snad všechny situace, které s drogami zažil. Pravdou ale je, že jeho chuťové pohárky lační po čistém Beamovi a cigaretová chuť tabáku to tak trochu kazí.
Nicméně slečna to zřejmě pojala jako pozvání vedle něj k baru, ale tak proč ne. Nepřišel sem sice vyhledávat společnost, ale za to sarkastické entrée, by jí to klidně i odpustil. Whiskey...hm...dobrá volba. Jeho myšlenky stále utíkají od Beama k ní.
Dokonce ho donutí pokračovat v onom rozhovoru. ,,Pekla, ani útrpné smrti se nebojím a Vy?" Pronese absolutně smířeně s pohledem kamsi před sebe a za malý okamžik dopije prvního Jimma a dá se do druhého. Při té příležitosti ještě pokyvem barmanovi naznačí, že by chtěl doplnit zásobník.

Jeho myšlenkové dialogy s kamarádem Jimmem přeruší ona dívka s dotazem na oheň. Zřejmě mu trvá poněkud delší dobu, než je schopen se vůbec od té zlaté tekutiny otočit k té ženštině. ,,Kouření škodí zdraví." Pronese hlubokým hlasem a tišším tónem. Jasně, je mu to šumák, jestli si Roelína ničí plíce jen dnes, nebo pořád a tak vůbec. Ostatně Julien taky není svatoušek - příležitostný kuřák čehokoliv, co hoří, a fajnšmekr, co se doutníků týče.
Zaloví chvíli v kapse džín a vytáhne kovový zapalovač, který přistrčí k Roelíně už hořící.
Neubrání se kamenného pohledu na ni. Ne, že by ho nějak zajímala, jen se prostě vždycky rád koukne, komu strká oheň.
Když dokončí ten rituál, strčí zapalovač zpět do kapsy, chytne svou sklenku a znova se napije...tentokrát už ale nějak není schopen své myšlenkové hovory zase zaplést, ačkoliv jediný Jimm ho dokáže pořádně vyslyšet, když je nejhůř.

---z hotelového pokoje pravděpodobně

Jeho manželka mu začínala připadat jako dokonalý špión v jeho blízkosti. Jasně, je už osmdesát let mrtvá, ale on nemohl ustát ten její pohled z fotografie. Anniken na všech vypadala zatraceně šťastně...oba tam byli šťastni. Teď si do toho nakráčí Sofia a najednou už se mu o manželce nezdá. Když je se Sofií, dokonce zapomíná i její jméno. Je to dobře nebo špatně?
Odpoledne se Sof na louce bylo jako lék na bolavý výlet do Norska, který musel obchodně absolvovat, ale teď, když tak seděl ve svém pokoji, měl dojem, že je tam zase všudypřítomná Anniken, že mu něco šeptá, že ho nabádá, že chce, aby na ni myslel. Víte, jak je těžké mít v mozku dvě ženské najednou?
Tohle už sám prostě nezvládne. Převlékl se do své flanelové košile, stáhnul si své delší vlasy do culíčku a v džínách vyrazil za svým nejlepším kamarádem Jimmem Beamem.
Cesta mu připadala nekonečná, jako občas nenapravitelným alkoholikům bývá. Nikdy nepřestal pít, ačkoliv by měl. Štěstím bylo, že teď už se neopíjí každý večer, ale jen občas. Dneska je ten pravý den.
Konečně bar! Pomyslel si, když s jistotou vstoupil do tohohle podniku, v němž rozhodně teď není poprvé. Nakráčel si to přímo na bar, kde si objednal hned dvojitou schůzku se svým Jimmem.
Dvě skleničky před ním přistanou takřka okamžitě. Nekopne do sebe ale ani jednu. Jednu z nich vezme, upije z ní a zahledí se do tekutiny v ní přes světlo od baru.

A velkolepá osmička se hláááááásíííí!!!!

Jo, asi to vlastně čekal. Slovo dobrosrdečná jí muselo znít hrozně. Každopádně kdyby se Sof urazila, asi by vydržel být uražen také. Neomluví se jí za to, není důvod. Je to paličák a musí být po jeho, pokud se teda v něm neprobudí to laskavé jádro, které tu posledních pár dní předvádí. Světe div se, ale za všechno může ta zpropadená láska k Sof, asi z toho někde v duši měkne. Nemá to s ní jednoduché už teď a nebude to s ní jednoduché asi vždycky, ale momentálně mu to je absolutně jedno. Jsou spolu a to je to nejdůležitější, oč tu běží.
Navrhne ten klub. Jasně, má nač žárlit, ale zase na druhou stranu přijít se Sof do společnosti, byl by prostě king s frňákem nahoru. Vlastně už má plán. Bude brát Sof na svoje firemní večírky, aby mu jeho zaměstnanci říkali pane. Jde pouze o čistý sebecentrismus, nic víc.
,,Tak to je důležitý." Pronese na ty boty. K tomu žárlení očividně nemá chuť se víc vyjadřovat. Nepotřebuje vědět, že za tu dobu, co byl v Norsku, Sof stihla spát se spoustou dalších. Domluvili se, že to bude přehlížet, tak se to tak snaží taky dělat. Ví, že kdyby zahnul on, stejně to se Sof ani nehne, jenže on nemůže. Je to prostě proti jeho víře, hodnotám a zvykům.
Podá jí ty šaty, sám se snaží, aby se ven taky dostali a ona zase dělá naschvály. Zopakuje to, že jdou ven, po něm ještě jednou a zase si bere polibek, jako by to byla nějaká samozřejmost. Těžko říct, co by se stalo, kdyby to v tu chvíli Jul nezabalil s tím, že se jde obout. Jeho sebeovládání je sice na hodně dobré úrovni, nicméně tohle je horší, než kdy předtím.
Když i Sof dojde dolů, kde Jul stojí již obutý, a začne si nazouvat boty na podpatku, dostane se jí za odměnu jen protočení Julienových očí. Podpatky jsou zhoubou tvorstva, ačkoliv si přiznejme, že v nich ty nohy zkrátka vypadají delší a hezčí. Koneckonců, teď je Sof taky o něco vyšší, takže ačkoliv má Jul ještě o několik cenťáků navrch, už k ní nemusí tak moc naklánět hlavu.
,,Můžeme, lásko." Odvětí a podrží ty dveře, aby mohla vyjít jako první. Ona mu řekla miláčku...to je tak kjůůůůt. Oba spolu odejdou ven.

-->> takže teda louka

,,Ano." Řekne skálopevně a vážně. Nachytala ho na švestkách, takže když už tu hru hrají, tak ať pořádně.
Postaví ho před skříň, ze které prý ještě nějaké věci dala! Jestli něco Jul nepobírá, tak to, jak se do tý krávy mohlo vejít ještě nějaké ošacení. ,,To jsem nevěděl, že moje přítelkyně je tak..dobrosrdečná" Ví moc dobře, že tohle na Sof nesedí, ale když se takhle kočkují, má potřebu si z toho udělat prostě jen legraci. Pak ale zvážní. ,,Jsi úžasná." Řekne naprosto upřímně. Jeho pohled padne na to ramínko. Sakra, chce ta Sofie vůbec jít ven, když ho takhle provokuje? Sází na to, že jeho sebezapření je stále stejně velké jako tenkrát v lese? Ne, že by nebylo, ale stejně to je od Sof nerozvážný čin.
Ona navrhne znova ten noční klub a vcelku Julovi připomene to místo, kde ji k smrti nenáviděl a kde k smrti nenáviděl sebe za to, že odmítal osmdesát let tančit. Zkrátka to je pro něj šťastné místo a šťastný večer až teď, ještě před pár měsíci by to označil za totální fiasko. ,,Nemusíš mě brát do nočního klubu, abys mě donutila žárlit..." připomene jí trochu flirtovně. Nejradši by na ni skočil, ale bohužel skříň volá. ,,...tančili jsme spolu a myslím, že jsem ti pošlapal nohy." Zhodnotí to zcela objektivně. Ego dalo taťkovi pusu a šlo se samo přikrýt peřinkou do postýlky.
Vybere tedy nějaké dvoje šaty a Sof sáhne po těch prvních. No, na Milán to není, ale možná by se s tím už někam dostal. ,,Sof," podá jí ty šaty, druhé zahákne naslepo do skříně a chytne Sofii za předloktí ,,jdeme ven." Pošeptá zcela přesvědčeně. Má fakt morál, ačkoliv se klepe jako nadržená patnáctka.
Pak se mu Sof pověsí kolem krku, kam ho políbí a pak na rty a pak si ukradne ten spodní ret....Proč mi tohle sakra dělá? Odtáhne se a on s jejími slovy naprosto souhlasí. ,,Já jsem ready." Řekne vcelku svěže a otočí se za Sof, která už si obléká šaty přes hlavu. U toho zřejmě asistenci nepotřebuje, takže se vyklidí z pokoje pěkně zpátky do obýváku a z obýváku do předsíně, aby se obul.

Nebude se bát. Jí ne...a rozhodně jí svou hlavu svěří. Ona je přece talent na trendy a módu, neudělala by mu na hlavě nic, co by mu neslušelo. Koneckonců, to ona k němu patří.
Úplně ho dostává, jak Sof přesně ví, co se mu líbí. Je to dar nebo se to dá nacvičit? Prostě nemusí říct ani slovo a je v blahu. Kéž by jim to tak pěkně klapalo i po té citové a rozumové stránce. Vztahy se nedají udržet pouze na sexu, nebo dají?
Zavrněl, když mu svou ruku zabořila do vlasů. Zase to uhodla, co mu dělá dobře. Má na něj extra vliv, ale co až vyjdou spolu někam do společnosti? Bude ona tajně odcházet na záchodky s jinými a on se zase vtělí do svého nesnesitelného egoistického skafandru? Nějak si nedokážu představit, že se jako pár objeví na veřejnosti. Jejich vztah celkově začal zcela neobvykle. Dobře, vyspali se spolu, ale nebyla to láska, nýbrž nenávist. Asi tu platí ta pověra, že je mezi nimi tenká hranice a snadno se přechází z jedné do druhé. Doufejme, že to teď nebude mít opačný průběh.
Rozepne si tu košili. Julienova reakce je přehnaná, ale co bychom vlastně chtěli, když byl od ní tak dlouho? Sakra, sundá košili a chce pomoct s výběrem šatů. Dobrá, nervózně dopije a jde za ní do jejího pokoje, kde přijde další odzbrojovací pálka - to spodní prádlo. Jeho myšlenky jsou nezadržitelné, až je vysloví nahlas, čehož se Sof hned chytne. Jasně, myslím teď na to jedno, ale ty taky.. Bleskne mu hlavou. ,,Promiň mi. Nechal jsem se unést tou...tou...tou skvělou barvou." Kecá až se mu od pusy práší, ale co má dělat? Skousne jazyk za zuby a přikáže jí, aby otevřela skříň. Když se tak stane, musí si Julien málem zavřít ústa rukou. Kdo normální skladuje tolik oblečení? Je celý v úžasu. ,,Nikdy sis neplánovala, že si otevřeš soukromý butik?" Nadhodí jako pokus o vtipnou poznámku, nervózně přešlápne na místě absolutně neschopen se ponořit do té spousty hadrů.
Odpoutá svůj zrak od té skříně na Sof, která si mezitím hraje se svým titěrným ramínečkem a parádně ho tím provokuje. ,,Budu se koupat, ale nemám plavky." Pronese. ,,Možná bys se mnou mohla držet basu." Utrousí nejapnou poznámku a otočí se zpět do skříně.
Ač je to už druhý pohled, pořád si připadá jako v Narnii. Jen čeká, kdy ho ta masa různých materiálů pohltí. Nakonec jako slepý pro něco sáhne. Asi je to trochu bezmyšlenkovité. Levá ruka bere jedny, pravá druhé.


Otočí se s nimi na Sof, v jeho výrazu tváře je vidět, že Milán viděl tak možná na mapě.
,,Víš, asi by sis radši měla vybrat sama." Navrhne snad první rozumnou věc, kterou kdy v přítomnosti Sof navrhnul. Asi z něj nikdy nebude módní návrhář.

Mezi polibky na ni koukne pohledem jakože Vážně si myslíš, že bych se někdy něčeho bál? ,,Myslíš, že bych měl?" Jeho úsměv značí to, že i kdyby ho Sof vzala dohola, asi by mu to bylo jedno. Koneckonců jsou to jen vlasy a vždycky můžou dorůst. Teď se mu v nich Sof prohrabuje a on to vážně zbožňuje, možná si u toho i zavrní.
Začne mu vyjmenovávat místa, kam by asi tak mohli jít. Je více než jasné, že si Jul vybere jezero, ostatně to muselo být jasné i Sofii. Když padne zmínka o té chatce, ví jasně, kam se jejich konverzace bude ubírat. Po tak dlouhém odloučení mu to je ale srdečně jedno. Ať si ho Sof dobírá, jak chce, dneska může. Nakonec mu odsouhlasí to jezero takovým hlasem, že jestli se dneska odsud vůbec vykopou, bude to ten největší hrdinský čin, který Julien kdy udělal. Do toho si jeho sexy partnerka začne rozepínat knoflíčky u košile. Teda potřeboval by trochu zchladit. Je si vědom toho, jak se rozpaluje doběla a jak jeho vlasy berou trochu zrzavější odstín, aby to horko mohly vyvětrat. Nadnese to, jako jestli by jí nemohl pomoct s tím výběrem oblečení. Jako really? Kdyby Sof obléknul dle svého uvážení, pravděpodobně by v tom nešla ani vynést odpadky..což stejně nedělá. ,,Chceš pomoct?" Zeptá se a nasucho polkne, když si sundá košili a je před ním jen v podprsence a kraťáscích, zamíří do svého pokoje. Jul dopije ten drtek, co mu zůstal ve sklence a upíří rychlostí se přesune za ní.
Zeptá se ho, v čem by ji rád viděl a sundá si kraťásky. Sof žertuješ? Takhle je to dokonalý! ,,Přesně v tomhle." Zabručí si pod vousy a je mu jasné, že byť to bylo potichu, Sof to musela slyšet. Zase si tu v košili a v džínách připadá jako kokos na sněhu, oblečený až přespříliš. Ale ne, oni vážně musí k tomu jezeru. Sebere všechno svoje sebezapření, koukne se na ten výstavní kus před sebou a je pevně rozhodnut. ,,Ukaž skříň." Jakoby nařídí se zdvihnutým jedním obočím, které říká Jsem týpek co chodí na módní přehlídky do Milánu častějc než na záchod. Je to divné, že zrovna on sbalil tu nejhezčí holku. V jeho letech s povahou idiota a minulostí na scénář hollywoodský slátaniny. Každopádně je jedno, jaká je zvenku. I kdyby přibrala tunu, je to pořád Sof a on ji bude pořád stejně milovat.

,,Ostříhat se? Ostříháš mě?" Pronese. Líbají se, je nadlidský výkon se zvednout a někam odejít, ale to by nejdřív museli vymyslet, kam mají jít. Nebude ji měnit, už to, že ji nechal vybrat místo je náznak toho, že prostě chce, aby měla svobodu. ,,Jezero je fajn nápad..." Čím déle se líbají, tím víc se nemůže soustředit na nic jiného než na ni. Ne, oni se prostě musejí zvednout a jít jinam. Sakra ovládej se, Juliene, i když jsi ji neviděl týdny. Vůně Sofiiny kůže je takové afrodiziakum, že se jen špatně od ní odtrhává, když se jde převléknout...moment, jde se před ním převléknout. Jeho oči se trochu víc zatlačí do důlků, jeho tělo se více usadí do pohovky, uchopí skleničku a zhluboka se napije, nadechne se a povolí si vrchní knoflíček u košile. Jak dlouho tohle vydrží? ,,Jezero...jezero je fajn nápad." Zopakuje. Chce to led nebo cokoliv, co mu pomůže chovat se teď jinak, než jak mu káže jeho kamarád.