Příspěvky uživatele

Když mu řekne, že teda divadlo jo, ale že potřebuje víc než pět minut, podívá se Jul jakože na hodinky, které ale na ruce nemá. Pak opět stočí pohled na Sof a jeho ďábelský kukuč už je na světě s větou, za kterou bych mu i já dala pěsťovku. ,,Máš asi deset."
Zvedne tu flašku ze země a provokativně si z ní lokne. Jo, tahle sycená voda chutná pořád stejně dobře. Jeho žena je protentokrát zticha, což je teda s podivem. Hlavou mu létají myšlenky úplně někde jinde a všechny se točí kolem Sof jako Země kolem Slunce. Už nemá pochybu o tom, že Sof je právě tou ženou, se kterou chce strávit svou věčnost. Možná, že příští zastávka bude vážně ve zlatnictví pro nějaký čarokrásný prsten, který se bude moct pyšnit tím, že ho nosí tahle krásná majitelka.

Je to celé jeden veliký začarovaný kruh, ve kterém se oba motají. Najít z něj cestu asi nebude úplně snadné, minimálně Julienovi v tom ale jde o život. Bez Sof by totiž byl v háji úplně.
Nakonec se rozhodne, že jí o Anniken neřekne, k její spokojenosti, a že to zvládne sám...vydržet. Vymyslí si tedy radši ten alkohol, který, pravda, by měl omezit, protože je to možná i příčina toho, že mu jeho manželka bydlí momentálně dost v hlavě a on se s ní musí neustále hádat.
Když Sof řekne, že to spolu zvládnou, usměje se na ni taky. Teď už to konečně vypadá jako happyend se vším všudy. Skončí v sebou obmotaní v polibku, který oba zřejmě už dlouho potřebovali. Pokud teď něco nebylo úplně upřímné, tak ten polibek byla ta nejupřímnější věc.
,,Ne, už nebudu pít a chodit budu jenom za tebou..." Zabrblá podobným způsobem jako Sof. Pak se zarazí a pohledem si ji změří. Jeho ruce teď drží Sof za lokty. A jeho výraz může připomínat školáka, který si při zkoušení vzpomene na fakt, který z paměti nemůže dlouhých pár sekund vydolovat. ,,Máš ráda divadlo?" Nahodí otázku, která mu na mozek připadla jako jedna z prvních. Proč svou ženu nevzít na nějaký kulturní zážitek nebo teoreticky i na nějaký klasický taneček či koncert? Moc dobře totiž ví, že zvát ji na večeři by nemělo cenu, leda by se ta restaurace jmenovala nemocnice. Divadlo se tak začalo jevit jako dobrý nápad, protože si všiml ve městě různých upoutávek s programem na celý měsíc.

Sof ho dokope k tomu, že teda v záchvatu upřímnosti zařve to, co si myslí. Jo, sere ho to. Vždycky měl k holkám laksní přístup, protože mu na nich nezáleželo...až teď. Anniken byla jeho top. Vracela se mu do snů neustále. Dělá to i teď, a od té doby, co zase začal víc pít, mu mluví i v hlavě, ostatně to se zase projeví, potom co se z něj Sof napije.
Řeknu jí to, Anniken. Já musím. Ať mě má za chorého, než aby mě měla za blázna. Nato se ozve zase jeho žena. Jen si to řekni, uvidíš, že tě nechá pro tvé slabošství. Jsi jako neschopný blázen...ostatně co je mi do toho, ať si tě klidně nechá, aspoň budeme moct být už navždy spolu... Koukne se Sof do očí, jako by v nich chtěl najít odpověď, jak rozsoudit tuhle situaci. Když ho Anniken tak nahlodala, má teď problém se rozhodnout. To, že Sof drží jeho ksicht ve svých rukou, mu nijak nepomáhá. Váhá tak dlouhou dobu, že mu za ni stihne Sof ještě ten láskyplný polibek, který vše rozhodne místo jeho mozku. ,,Jsem ještě trochu opilý, už nesmím pít...spadnu do toho a všechno propiju." Zalže, jako když tiskne. Pravdou je, že už je hezkých pár dní čistej. Ale jak jí to má říct? Anniken má pravdu. Jen těžko by o ní mohl Sof říct, že mu v hlavě řádí jeho manželka. Hrdosti má ale tolik, že s tím na psychiatrii rozhodně nepůjde, ačkoliv bychom už tohle mohli označit za jistou schizofrenní záležitost. Já jsem ti to říkala, Jule. Nech to být a přijď za mnou do nebe, prosím...

Když už na sebe tedy řvou absolutně upřímně, zakončí to Julien absolutně nejhlasitěji, co může. ,,Jo!!! Sere mě to!!!" Po tomhle svém řvoucím výkonu už je zticha, i kdyby do něj Sof jela bomby dál. Řekl přesně to, co měl na srdci...tedy vyřval.
Byli domluvení. Julien si myslel, že to zvládne, ale přitom to absolutně nedává. Má ji rád, i kdyby ošukala všechny chlapy světa, jen ho to prostě ničí. Vždycky měl sklony k nejrůznějším závislostem. Alkohol, doutníky, jednu dobu cigarety,...všechno možné. Alkohol v tom ale vždycky kraloval.
Vyznají se ze svých citů a konečně i navenek vypadají jako pár, který k sobě absolutně patří. Sof se z něj napije. Vlna toho známého a jedinečného pocitu se dostaví ihned. Bylo by to bývalo s Grace taky takové? Zlatíčko, motá si tě kolem prstů, je největší čas zdrhnout... Stejně jako hodná Anniken užírá pomalu, ale jistě jeho hlavu, tak jeho užírá to, že Sof nepatří jen jemu. Jsem majetnický...vždycky jsem byl... Odtáhne se od něj a položí pár těch divných otázek. ,,Já to nevím." Přizná. ,,Nechci tě měnit, ale žárlivost mě požírá zaživa." Řekne tedy naprosto upřímně. ,,Vím, že bez tebe nemůžu žít..." Notak, Jule, drahoušku nepřeháněj. Beze mě nemůžeš žít! Na to Julien jen nepatrně pohne hlavou. Sof může vidět, že se mu za očima asi něco odehrává, těžko ale říct, jestli sama odhalí tyhle schizofrenní rozhovory, které poslední dobou nabývají na síle. Možná to je stresem, alkoholem nebo třeba vším dohromady, každopádně ona tu je a bude ho prudit. Bytost zaživa hodná jako anděl, mrtvá v mysli citově vydírající...jak ďábelské. ,,Můžeš mě ještě zachránit?" Zeptá se, jako by snad on někdy potřeboval pomoct...

Řvaní ve španělštině je pro něj absolutní novinkou. Asi si na tenhle vztah ještě bude muset pořídit slovník, aby byl schopen se vůbec domluvit. Ruku Sofie během toho řvaní teda stále radši drží, aby se čirou náhodou nerozhodla pro další facku. Ono to totiž od upíra docela bolí.
Na řev Sof pak taky vrací protiúder. Možná, že už by na sebe mohli jen řvát. To by byla super domácnost. ,,Nepřipadám ti dost chlap, jo?! Chlastám kvůli tomu, že ti to je absolutně jedno!! Každá tvoje neodkladná záležitost mě bolí!!" Vychrlí tentokrát bez nadávek.
Pak si ji přitáhne k sobě. Je úžasné pozorovat, jak rychle Sof krotne v jeho medvědích tlapách. Přitáhne si jeho tvář, až se skoro dotýkají jejich rty. Pošeptají si, že se milují. Bože ta je ale nestydatá...Tahá se s jinými a pak na tebe dělá oči... Vleze mu zase jeho žena do hlavy. Anniken, teď chvíli prosím mlč...
To už mu Sof ale sjede palcem na krk, kde mu pomalu dělá šrám, ze kterého začíná vytékat jeho krev, na kterou se Sof přisaje. Jo, to je ono. K tomuhle chtěl Grace vyprovokovat, než mu došlo, že jedinou ženu, kterou by k tomu měl vyprovokovat, má právě v tomhle domě, tady a teď. Je to super pocit. Je to jako vznášení se na obláčku z extáze. Jemně přitom vrní, jako koťátko, které začali hladit po bříšku. Tlapami přitom neustále drží Sof blíž u sebe a jen jí hladí část zad.

Když mu teda už podává tu flašku, považuje to za své jasné vítězství...a taky za důkaz toho, že ho vážně miluje. Odloží flašku a pohladí ji po vlasech. Chvíli to vypadá jako z pohádky o Šípkové Růžence, ale pak se spustí ta hromada slov, kterým nerozumí, a vzápětí mu přiletí i facka jako hrom. Chytne se za tu bolavou tvář a trochu ji promne, ale nevydá ani hlásku.
Poslouchá ten její monolog, zatímco se mu a pak se zase v té divné hatmatilce, které nerozumí, ztratí. Když se ale Sof napřáhne znovu, tentokrát už jí ruku chytne ještě v nápřahu. Jedna facka totiž nikdy nezůstane sama. To Julien už za posledních pár desítek let stihl zjisti.
Když ona na něj řve, zařve si taky. ,,Dritt!! Až budu mít hotelovej pokoj jako císařpán, tak tě do něj pozvu! Jaevla Sofie! Nic jsem s ní neměl, jasné?! A tý hatmatilce nerozumím!! A mám toho tak akorát dost!!" Neustále drží dost pevně tu její ruku...a teď chytne taky její pas a přitáhne ji k sobě. ,,Miluju tě." Zašeptá.

Jo, přesně po tom, jak Sof završila debatu o jeho flanelce, si je jist, že je to pořád ta stará Sof a ne nějaký její klon. Nicméně tohle je hra a on ji potřebuje hrát, dokud nevyhraje.
Zatáhne ho domů, kde mu na to prostě skočí i s navijákem - díkybohu. Všechny její žárlivé nepříjemné poznámky jen rozdmýchávají to nadšení, které v něm vyvolává jeho vlastní herecký výkon. Tohle asi opravdu nepřežije, neboť už je teda poslán dokonce i do háje. Přesto se za ní přemístí do kuchyně. Kde jí teda řekne, kdo ta šťastná je. A taky moc dobře ví, že s Noelem spala, protože jeho holka je asi ten nejlepší chlastací parťák na světě, takže mu to vesele vyzvonila.
Když se ale nemá k tomu, aby mu flašku dala, řekne si o ni ještě jednou o něco rázněji. Ostatně to taky patří k jeho roli. Než stihne mrknout, už je u něj Sof i s flaškou a totálně vyměkklá. Jsem fakt dobrej herec... Její otázka však zůstane zodpovězena pouze mlčením.
Když Sof nakonec sklopí oči a natáhne k němu flašku, vezme ji a opatrně ji položí na zem. ,,Jak tě probůh napadl Marco? Teplý už v uších." Zhodnotí to a jeho obličej se o něco prosvětlí úsměvem. Přistoupí k ní blíž a pohladí ji po vlasech jako panenku z porcelánu. Tak a teď dostaneš do úsměvu, zlato...protože co? Protože tvoje drahá žena se přece nikdy nemýlí. Prudí opět ten známý ženský hlas v jeho hlavě.

Začala to Grace a on v tom jen teď pokračuje. Vlastně ho to baví..a vlastně ho bavil i ten jejich první večer.
Marco byl jen blbost, kterou Julien smetl ze stolu skoro okamžitě. Přecijen má nějaký čich a taky kdo by se tady jmenoval Marco? Takového bych taky chtěla vidět. Prodával by italskou zmrzlinu a byl by stoprocentně čtyřprocentní. Jak ale přijde na košili, to už není taková legrace. Tu nedá. ,,Klídek, jo? Ta je z Bushmana, nedám." Řekne rázně a taky smrtelně vážně.
Pak ho teda za ni zatáhne do domu. On udělá ale zase stejnou pózu, jakou nastolil před dveřmi. V další otázce si žárlivý tón nemůže nechat ujít. Bingo! Místo slovní odpovědi jen přikývne. Ostatně to by mohlo Sof stačit. Ona ale pokračuje dál. ,,K tobě to bylo blíž než do obchodu..." Vypotí nějaké alibi. ,,Dost to spěchá...máme tam cosi rozdělaného..." Snaží se to říct tak, aby byl záhadný jako hrad v Karpatech. Když se ale Sof přesune do kuchyně, musí jít chtě nechtě za ní.
A to už vidí její překrásné dlouhé nožky. Jaevla! Jsou dokonalý! Zůstane nejprve stát na kraji místnosti. ,,Která? Copak neznáš Noelovu holku?" Řekne provokativně a jen se modlí, aby si to jméno pamatoval dobře. Zub za zub.
Dneska je prostě den opírání o zeď, protože to i v kuchyni Julien udělá znovu. Tentokrát si ale ruce překříží na prsou. ,,Tak dostanu tu flašku?" Zeptá se skoro už naštvaně. Ve skutečnosti se ale velice dobře baví. Dostaneš maximálně flaškou přes palici, drahý. Promluví i Anniken.

Bingo! A už hrají hru oba. No jasně, Marco, na to ti tak skočím... Byť se nějaká ta pochybnost asi na jeho mysli na chvíli vytanula, nedává jí moc velkou příležitost, aby ho ovládla. Prostě si tam tak stojí a poslouchá tu její dialogovou řádku, jako by to pro ni napsal nějakej fakt dobrej scénárista. Úsměvem, kterým tohle zakončí mu dala jasně najevo, že tuhle hru teda bude hrát taky....a pravda, necítí z ní nikoho...že by se přecijen zmýlil?
Mnohem víc než vlnu žárlivosti, v něm Marco vyvolal jakýsi pocit chtíče, který ho spaluje mnohem víc, než by si pro svůj herecký výkon přál. Zato jí věnuje jeden jakýsi škleb, který by někdo mohl označit za zvednutý koutek, někdo za úsměv cynika.
To, že pak vzápětí ale urazí jeho košili, už jí odpustit fakt nemůže. ,,Je oblíbená." Řekne jen na její obhajobu, ale to už ho Sof tahá dovnitř. I kdyby nechtěl, prostě dovnitř musí...ale on chce. Nejradši by ji hodil na zeď a serval všechno, co je na ní navíc, ale tahle hra má teď přednost.
Její povýšená otázka mu zase dává přihrávku na smeč. ,,Ne, vezmu si jen tu flašku a vypadnu..." Řekne to tak, jako by byl zločinec a prchal před policejní hlídkou. Tak chladně, jako by už se Sof nechtěl mít nic společného. Takovým tónem se spolu většinou baví rozvedení, když si jeden z nich přijde vyzvednout dítě k tomu druhému.
Ruce u toho nechává ale stále v kapse a postoj, který zaujal přede dveřmi, teď zaujme v její předsíni. Tak už se otoč a vypadni...nestojí ti za to, lásko... Anniken neúnavně hlodá jeho hlavu.

Čeká, až zvonek dostane svou odpověď. Když se dveře konečně otevřou, má co dělat, aby mu nespadla čelist, a když Sof promluví, zjistí, že tohle je ta jediná varianta se kterou vůbec nepočítal. Hlavně profesionálně...
Aspoň, že je tak chladná, jak předpokládal. Když se ho zeptá, jestli zabloudil, ani nepřešlápne, celkově nehne moc brvou a stále stojí opřený v těch futrech o rameno. Jediným pohybem je pohyb volného ramene a loktu od těla a zase zpět, protože ruka je stále ukotvená v přední kapse kalhot, jen palce se současně s tímhle pohybem zvednou.
Kdysi dávno tohle ve filmu dělali drsňáci, ještě si k tomu zapálili cigáro a připomádovali hlavu. Správní rocknrollové, jak jim do dneška Jul říká. Snaží se Sof koukat do očí, ačkoliv už moc dobře stihl zmapovat, co má na sobě a jak v tom vypadá. Kamenný výraz jako vždycky Notak ty můj blázínku, někoho tam má...vykašli se na ni...
,,Došel nám Beam, máš láhev?" Řekne svým hlubokým hlasem tak tvrdě a pevně, že se toho až málem sám lekne, každopádně o to přesvědčivěji tahle hra bude vypadat. Grace totiž ze sebe cítí i on, natož Sof. Anniken, zlato, nekaž mi to aspoň na chvíli, ju?
Možná, že by vážně měl něco začít dělat, protože tohle vážně zavání schizofrenií.

---- hřbitov

Prostě to s Grace bylo to, co potřeboval. Takhle k sobě se Sof přišli...asi je potřeba vrátit se zpátky, i kdyby se měla naštvat a prásknout mu dveřmi.
Jo, dokonale ze sebe Grace cítí, aby ne, když u ní stál fakt dost blízko, její dech se hlavně podepsal na jeho uchu, ostatně tentokrát to plní účely.
A že je už hodně pozdě večer, spíš teda ráno? Absolutní nezájem. I kdyby ji měl vzbudit, za pokus tohle stojí. To, že mu do toho kecá žena v hlavě, to ho fakt nezajímá.
Dojde až k jejímu domu, který je vážně moc pěkně osvětlený, v tom, v čem byl i na hřbitově...vždyť jde rovnou odtamtud. Na sobě má tu nemožnou flanelku, kterou mu Sof napoprvé roztrhala. Nelenil a pořídil si úplně stejnou. To už samo o sobě bude možná jako vrchol ignorace stačit. Dál hnědé kalhoty a svoje už vážně přerostlé vlasy stažené gumičkou do takového toho trendy bobečku, co teď všichni začali nosit.
Zazvoní, naprosto nekompromisně a opře se o vnější futro dveří s rukama v kapsách se svým typicky kamenným výrazem. Zlatíčko, nech ji plavat a pojď ke mě nahoru... Jeho žena umí našeptávat vážně skvěle, Julien se ale nedá. Miluju tě, ale ji miluju teď a tady...
Ostatně teď ho asi zabije, takže nou probléma...teda až na to, že asi půjde do pekla, ne do nebe.

K její nevinnosti fakt nemá co dodat, koneckonců si nad sebou teď vynesla vlastně rozsudek sama. Jako vážně, Juliene? Anniken fakt nedokáže držet chvíli hubu. Jako by se všechno, čím byla za svého života, změnilo v protipól, se kterým ho teď chodí buzerovat do myšlenek a děsit do snů.
Další svou větou mu teda velice pohoní ego, fakt není hlupák...teda i kdyby byl, nikdy to nepřizná. ,,Mýlit se je lidské.." Řekne možná trochu provokativně. Ano...a ačkoliv on se snaží být lidský, je rád neomylný...alespoň navenek.
Pak už se ale rozjede debata o tom pornu, ááá muška se chytla. ,,Jsem ze staré školy, za nás porno nebylo, ale přiznávám, že v dnešní době je to lepší než teoretické zasvěcování rodičema." Zakončí to. Takhle fakt to u něj probíhalo? Ne, už si na to nevzpomíná...možná, že to byl spíš Christian, který si dělal ze svého mladšího bratra Jula legraci, ať ukořistí nějakou kost a zkusí to na ní...Výchovu Christiana ale pak předběhla láska...fakt jak z filmu...prostě Anniken.
Pak už následuje hraní kočka a myš, což je asi vůbec ten nejhustší zážitek, který kdy Julien na hřbitově kdy zažil. Tohle je místo, kde leží spousta lidí v pokoji, můj drahý, vážně tady? Neodbytná Anniken prostě je neustále u toho.
Možná, že právě další slova Grace ho proberou. ...zapře manželku a dvě děti... ,,Je to hra." Řekne pevně, jako by najednou ta jeho vášeň a chtíč pohasla, jako by mu něco přebliklo v hlavě. Takže přece couváš? To je dost, žes dostal rozum. Já na tebe čekám tady...v nebi... Jeho ruka pustí Korzetovky vlasy a samotný Julien poodstoupí o pár kroků. ,,Já tu nemám být...mám být úplně někde jinde." Prohlásí najednou. Aniž by stihla Grace něco udělat navíc, zmizí tak rychle, jak jen to upír jeho horovitého formátu dokáže udělat ven z hřbitova neznámo kam.

--- zřejmě do hotelu, nebo prostě někam do háje

//děkuju za tuhle rychlou hru, Julovi to mega psychicky pomohlo :-)

Jen tak se nedám, toč si mě, jak chceš... ,,Vypadáte děsivě, když na mě hrajete ten nevinný kukuč..." Odběhne od tématu tak nějak naschvál. Ostatně na to on je taky specialista, hlavně stáhnout ve svůj prospěch. Jedno spolu teda trochu sdílí. Vlkouši nejsou jejich největší kamarádi, teda až na štěňátkovité výjimky, jakou je třeba ten chudinka barman.
,,No vidíte, už máme jedno společné hobby." Pronese skoro jako Dr. House na to hraní v kalhotách. Ano, další věc, na které se shodnou....vlastně dvě - s tím egem je to vážně ošemetné. Zpozoruje přesunutí jejího zájmu k jejím nehtům. Kousneš do nich a asi se zblázním... Tohle totiž Julien nikdy neměl rád, stejně jako přehnaně výrazné laky a dlouhé drápy. Naneštěstí všechny jeho bárbíny takové vždycky měly. Sof je naštěstí normální.
Když prohlásí, že ho podezírá z nekrofilie, už to nevydrží a vyprskne smíchy. Z jeho hrdla se tak chvíli hrne takový ten hrubý neotesaný smích. Ještě štěstí, že teď nevidí jeho obličej. ,,Slečna zakorzetovaná má myšlenky jako malá holka, která po prvním zážitku z porna dobyla svět. Áchjo." Hlasitě vydechne. ,,Nekrofilové bychom tímpádem byli oba." Pronese zcela rozvážně.
Možná se mu korzety nelíbí právě proto, že nevidí to, co je pod ním. ,,Něco jiného? Povídejte, rád se přiučím dalším praktikám..." Cynismus jak se patří.
Pak už ale dojde na to jeho hecování. Záhy se stane přesně to, co čekal a možná trochu i chtěl. Jeho oči tak nějak září. Nechává Grace, ať si říká ty svoje monology. Kousni! Potřebuje, aby ho kousla, čeká na uvědomění si, že Sof je ta pravá? Nebo za to může ta hádka? Korzetovka ale udělá chybu, když ho pustí a ještě se k němu otočí zády. Než stihne doříct drahocenný čas, už je u ní on a tentokrát její vlasy jsou v jeho rukou, které jí drží hlavu tak nějak v záklonu. Julienova hlava se nachází v takové blízkosti Grace, že pro změnu její krk může cítit ovívání teplého dechu, jak mluví, teda spíš pološeptá. ,,Bez pochybností."

// Jak vidíš, nejsi jediná, kdo na ni kašle, takže v klidu :-)

Jak rád by teď četl myšlenky. Grace ho prostě nepřestává překvapovat, když pronese s dramatickým povzdechem těch pár vět. Tohle bude legrace...
,,Mám to brát jako hec?" Ačkoliv jeho tvář se snaží udržet kamenný výraz, jeho oči tak nějak záhadně živě svítí. Neblbni, seš zadanej.. Vytváří si v hlavě nějaký body pro a proti. Vždyť je to jen malé pošťuchování... Naštěstí ale zatím není v hlavě jeho žena, ta by ho totiž udusila k smrti. Ani nepřijde, chodí, jen když je to citově vážné. ,,Být Vámi, nezahrával bych si s mým egem." Řekne stejně dramaticky... ,,...my muži to nemáme rádi. Hraní upřednostňujeme spíš v těch kalhotách." Jeho koutky nepatrně cukají, jak se snaží se vážně nesmát, snad radši ani neusmívat.
Divadlo se zapalovačem je absolutně nutné. On se prostě snaží se neustále chovat jako člověk, ani za těch osmdesát let ho to nepřestalo bavit. ,,Slečno zakorzetovaná, že zrovna Vy mě poučujete o tom, co je slušné a neslušné. Mluvit na cizí lidi v noci na hřbitově není proti pravidlům?" Nechá ji si teda obejít kolem něj, ale potom, co mu vyjde ze zorného pole se prostě neotočí. To je proti jeho egu.
Další její slova zřejmě patří k jejímu korzetu. Líbí? Pch...je to kus hadru, který vytvaruje siluetu i Glorče z Madagaskaru... ,,Je jako svěrací kazajka...mám ruzné chutě, ale svěrací kazajku na to nepotřebuju, stačí provaz..." Kdy takhle naposledy s někým mluvil? Že by se Sof? To už je ale strašně dávno...to se ještě nesnášeli a pak to bylo trochu obráceně - ona tak nějak odzbrojila jeho, což mu teda ve finále taky nevadilo, ačkoliv jeho ego se šlo zahrabat sto metrů pod zem. Ve finále to byl velice zajímavý zážitek.
Vydrží stát zády k ní, dokud neřekne, že už je neškodná. S hraným absolutně děsným zklamáním se teda k ní otočí čelem. Gestikulace rukou mu pomáhá snad k ještě přehranějšímu výkonu. ,,Tak to je mi líto, že už to nesvedete...zřejmě tu teď marním svůj drahocenný čas." Dáš se, nebo se nedáš? Jak velkou máš výdrž? Tohle je od Juliena čirý hec a provokace. Asi si ještě zřejmě neuvědomuje, co by se stalo, kdyby to fakt udělala...Uvědomuje, protože se mu do hlavy dostaví ženský hlas...Annikenin hlas. Juliene, to by byla nevěra...nevěra nám oběma.

Je to fakt strašně super. Ožerete se kvůli současné lásce, jdete na hřbitov kvůli lásce mrtvé a potkáte tam další holku. Možná ale míň creepy, než potkat chlapa.
Jasně, že se jí lekl. Prostě se zapomněl...mohlo být i klidně po něm, ale tahle holka je hodná, cítí to z ní.
,,Honíte mi ego." Prohlásí absolutně cíleně. Tenhle výraz je prostě sám o sobě tak úchylný, že to ani víc nejde. Asi by teď měl pronést o tom, že ona taky není k zahození...ale můžeme tohle vážně po Julienovi chtít? Nepřehlédl bych tě ani na světle... Zvláštní vůně...
Přijde k ní a vezme si na ni zapalovač. Je to lidské. Jestli se o něco Julien neustále snaží, tak být lidský. Nikdy nechtěl být upírem, zachoval si člověčí návyky. Ovšem dřív, než stihne něco namítnout, mu zapalovač sfoukne. Mrcha... ,,Říká se tomu zapalovač, slečno zakorzetovaná." Jeho tón jízlivostí nešetří, ale může si za to sama, neměla mu do něj foukat. Ostatně právě dokázal, že viděl v té tmě mnohem víc. Tyhle korzety...bože to byla móda...Nikdy jsem Anniken nenutil, aby je nosila. Brala si ho jen do kostela a na Vánoce...a vějíř k tomu, aby to přežila.
Nutno říct, že i Julien teda musí přiznat, že Grace je prostě hezká, ale co s tím?
,,Nepotřebuju je vyvolávat. Chodí sami." Odvětí suše a chvíli za ní točí hlavu, když ho obchází. Pak to ale vzdá. Neotočí se za ní, alespoň ne zatím. Místo toho k ní promlouvá takhle dál a hledí přitom hrdě před sebe. ,,Doufám, že mám s takovým teď tu čest." Je to jako sex a to teď sakra vážně potřebuju...Jenže ne každý je schopen přestat...