Příspěvky uživatele

Sofiina reakce na tohle všechno by ho u normální holky vůbec nepřekvapila, ale u Sof je to něco, co ho absolutně dostalo. Takhle krotkou ji ještě neviděl. Jako mávnutím kouzelného proutku se změnila v někoho, komu on je ochotný dát kus sebe...jak šlechetné. Jen mám strach, aby se zase nespálil. Jak dlouho tenhle stav Sofii vydrží? Julien jí do hlavy bohužel i bohudík nevidí, aby věděl, jak se situace bude vyvíjet dál. Nezbývá mu nic, než improvizovat.
Je rád, že se mu do jeho uklízení neplete, ačkoliv tuhle nehodu zavinila ona. Když má konečně podlahu hotovou, vrátí se zpět k Sof do obývacího pokoje. Chvíli na ni kouká, jak tam leži jako mrtvola, pak vezme tu její sklenku a doleje do ní z lahve tu whiskey. Přijde až k tomu gauči ke straně tam, kde má hlavu, a dřepne si vedle gauče tak, že je docela blízko ní. Přistrčí k ní sklenku. Plohlasným hlubokým a vlastně docela přívětivým hlasem na ni promluví. ,,Na, zapij to." Sleduje její obličej. Jeho výraz ve tváři je sice vážný, ale ne kamenný a nějak nepříjemný.

Asi jsme přišly na ten hlavní rozdíl mezi nimi, který mezi ně staví propast jako mezi Fionu ve věži a Shreka v brnění. Julien byl milován a miloval. A to dává člověku víc, než by který chytrák dokázal vysvětlit. Možná, že právě tohle je pro Sofii ta šance, ale možná taky prostě ne. Vlastně toužili oba po tom samém, ale každý z nich toho nedosáhl kvůli něčemu jinému. Oba se musejí potýkat se stejným problémem - jsou na světě prakticky sami, bez ideálů, klidu, spokojeného života a bez jediné jisté věci, kterou každý smrtelník má - smrt.
Julien zřejmě sám nechápe, proč je na ni takový, nebo chápe moc dobře, ale odmítá si to přiznat. Na jednu stranu hledá konečně ženu, která by mu dala zapomenout na Anniken, na druhou stranu chce vůbec zapomenout?
To třísknutí o zeď byl vlastně takový detail, kvůli kterému bychom pravděpodobně mi smrtelníci nějakou dobu leželi v nemocnici, ale co...je to upíří záležitost. Ten polibek měl trvat ještě o dost míň a v ideálním případě se neměl vůbec stát, ovšem to by si to Julien příliš maloval. Sklenička ho vlastně zachránila. Raději bude uklízet, než by zažil to, co v lese. Ne, že by to nebylo skvělé - to bylo až moc, jen to bylo studené, bez lásky...a na to si může zajít koneckonců do bordelu sám, nemusí se nechat od ní urážet a ponižovat. Většinou tyhle drahoty dělají ženy, ale tady on musel přiložit ruku k dílu. Nenechal žádnou akci rozjet právě proto, že ji má tak rád.
Sebere střepy a dojde si za zvuku té pěkné hudby do kuchyně, kde chvíli hledá, až úspěšně nalezne koš. Pro hadřík nemusí daleko, na lince tyhle věci bývají, minimálně papírová osuška. Odtrhne jí kousek z role a vydá se nazpět, utře vylitý obsah sklenky a až poté se z podřepu odváží podívat na Sof. Leží tam v takové nějaké divné náladě. Být holka, taky by ho naštvalo, kdyby jí někdo odstrčil. Udělal to nerad, ale bylo to pro její dobro a jeho klid. Skončí s tím díváním se na ni, sebere tu papírovou utěrku a jde s ní znovu do kuchyně do koše.

Možná nikdy nedokázala žárlit, protože nikoho ještě neztratila. Při její postavě, umu manipulování a flirtování by se k ní vrátil každý muž, který má alespoň kousek mužství v sobě. To ji možná utvrdilo v tom, že je nejlepší ženou.
Tančí. Je to jako pohádka, která by měla skončit happyendem, ale ona skončí ještě dřív, když ho Sof chytne za bradu a jejich oči se setkají. Ať už jí Julien řekl, co řekl, a pak reagoval, jak reagoval. Bylo to jeho velké gesto. On totiž není jako všichni ostatní. Možná za to mohou ty zbytečné vztahy v minulosti a pravá láska ještě před minulostí. Vždy si přál mít takový ten idylický život, ale osud mu to bohužel nepřál.
Z té skleničky už se nenapije, protože ji akorát zvedá k ústům, když s ním Sof omete zeď. Trochu to bolelo, ale to je vlastně jedno. Mohla s ním praštit ještě o dost víc a mohla mu udělat i horší věci. Stihne jen nasucho polknout a už ji má natěsno u sebe. Její šťavnaté rty jsou na těch jeho. Líbání s ní je cesta do ráje. Chvíli by snad v tom i pokračoval, ale pak ho jeho bdělý mozek hezky pěkně nakopnul, musel se z toho vykroutit a nic jiného prostě udělat nešlo. Vymaní se z nebezpečné blízkosti Sofie a vrhne se ke skleničce. Sebere větší kusy střepů a do nich se snaží vybrat i ty malé. Za pár vteřin má hotovo, stoupne si a jde do kuchyně. Tam totiž určitě někde najde koš. Dává si velký pozor, aby se na Sofiu ani nepodíval, není si totiž jistý, co za peklo by to rozpoutalo.

To, že na Jade nežárlí se dalo čekat, uznávám. Julien to ale musel zkusit. Tenhle tvrdohlavý mezek je dost zvláštní. Abych řekla pravdu, občas se v něm sama nevyznám. Když chce Sof spíš tančit, tak tedy budou tančit. Rozhodně jim to jde líp než posledně. Julien si do toho od Sofie nenechá moc kecat. Když se začne tančit, je prostě pánem on, jinak to ani nefunguje. Je to špatný tanec, když dívka vede.
Když se zastaví a chytne ho za bradu, v tu chvíli se i on zastaví. Tohle popravdě moc nečekal, vlastně se v ten moment dost bál, aby nedostal po tlamě, protože to by asi bolelo - od holek to vždycky bolí. Místo toho ta otázka. Ano, musel si to rozmyslet, proto to ticho. Je to docela přemáhání zapudit svoje touhy nad svou hrdostí a uchovat cosi, jako váženost Sofie po svém boku. On má rád hezké ženy, má rád Sofii takovou, jaká je, byla a bude, a právě proto z něj vyleze taková odpověď, jakou možná Sofia nečekala, ale pro něj to bylo jedno z nejsprávnějších rozhodnutí za posledních pár let. Jde si pro tu sklenku, už ji drží, když ho Sof sejme a je vcukuletu na zdi, sklenička jen odskočí i s tekutinou na zem, kde se za zvonivého zvuku roztříští. To už ale on cítí její rty na těch svých...přisaje se na jeho spodní ret..to on tak miluje. Ačkoliv ten náraz do zdi docela cítil, úplně na něj zapomněl a chvíli se sám taky zapomněl v okamžiku polibku. Ovšem hned se našel a trochu se hlavou vykroutil. ,,S...S-Sof? Já...já to uklidím." Snaží se ji jemně za ramena svými tlapami odsunout, aby mohl zahájit onen úklid, který ho má alespoň na chvilku zbavit toho neskutečného pocitu touhy a možná něčeho víc.

Tak jo, asi si to neumím představit. Julien v životě na člověka nesáhnul. Tohle prostě pro něj nejde. Je takovým upírským vegetariánem, ačkoliv je spousta z jeho druhů proti, že mu to nemůže stačit, on si na tom zakládá. Člověk je kámoš, ne žrádlo. A Sofiina vana z krve....hůůů, jen při představě se mi začíná chtít zvracet.
Na jednu stranu ho silně znepokojuje, že to je Sof absolutně šumák, na druhou stranu teď Jade není výzva, ale jen milá holčina, kterou chce prostě ještě vidět. Raději nemyslí na Sofiiny další týpky z top X. Ačkoliv mu to samotnému přijde trochu majetnické vůči Sofii, nechce to vědět, protože by ho to bolelo. Juliene, ty starej blázne, tos to dopracoval. Pochopitelně žárlí na každou Sofiinu oběť, jen by to nikdy nedal znát, protože to považuje za vrchol své slabosti.
Kouká si zvesela jako správný tanečník rovně před sebe. Tak to totiž vždycky bylo korektní, ovšem to byly doby, kdy partnerka musela mít hlavu otočenou striktně doleva a ještě mírně nakloněnou, aby se zády dotvářela hezkou siluetu z profilu. Kdo tohle u tanečního mistra v kurzu nezvládnul, dostal takového lepáka, že ho hlava bolela ještě tři neděle poté...ale to bylo Julienovi nějakých patnáct, od té doby se hodně změnilo.
Pak ho chytne za tu jeho zarostlou bradu, překvapí ho to a donutí zastavit. Hledí jí do očí a moc dobře vidí i ty její hrátky se rtem. Na tu otázku vlastně vůbec neví, jak by odpověděl. Chvíli může možná zavládnout napjaté ticho. ,,Ano." Stroze, stručně, jasně....dost se pochlapil, protože s tímhle měl fakt problém. Pustí úplně Sofii a jde si pro tu sklenku, kterou mu vzala z ruky a odložila. Tento malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro něj, se musí zapít. ,,Co chceš? Řekni mi, co sakra chceš?!" Zvýší trochu hlas. Bouchnuly v něm asi saze. Asi mu Sofinka trochu nalezla na mozek...a možná na srdce.

Jestli teď krotne, tak to si asi živě nedokážu představit, jakej fofřík to musel být předtím. Narozdíl od ní, Julien nikdy dívkař nebyl. Prošel si jen vztahy, které naprosto postrádaly smysl hned od začátku jejich existence.
,,Takže mám tvé uctivé svolení pozvat ji na rande?" Usmívá se. Je to až skoro neuvěřitelné, ale takhle ho tady v Shadowhillu snad ještě nikdo neviděl. Popichuje Sof, jak může, a dost ho to baví. Pořád hledí přímo, nikoliv na ni.
Její pochvala ho vážně potěší, přecejen se tomu koštěti dost věnoval a pokojské pak dal tučné dýško. Asi si myslela, že je úchyl, ale co...za pochvalu od Sof to stálo. S místem vůbec nešetří. Sof je lehoučká jako peříčko, je to, jako by vlastně vůbec netancovala a on jentak piloval kroky naprázdno. Když ona na jeho otázku položí takovou řečnickou protiotázku, donutí ho to sklopit oči k ní. Takhle bez podpatků je ještě roztomilejší. ,,Nó, tak to teda, Pane, ochraňuj mě." Pronese v žertu a zase srovná hlavu do své taneční polohy - vzpříma a hrdě. Vlastně ho ten tanec možná začne i po těch letech bavit.

Vždycky, když se mluví o polibcích, je trošku napjatá atmosféra. U Jula to byla docela dlouhou dobu zcela výjimečná záležitost někoho políbit. Není se čemu divit - je ještě stará škola, každopádně už tomu dlouhý čas tak není, polibky zevšedněly, ale na těch se Sof vždycky něco bylo. Odlišovaly se od všech ostatních čímsi nepopsatelným. Julien, přestože už je to nějaký pátek, co chodil po světě jako člověk, nikdy neztratil svou katolickou náturu a stále věří, že v každém životě má každý svou spřízněnou duši, na kterou čeká. V jeho lidském životě to byla Anniken, ale teď v upířím? Není to tak jednoduché. Ale dost toho myšlenkového rozebírání.
Když pronese cosi o tom urážení, myslí si Jul svoje. Zrovna ona je jedna z mála lidí, která si ho uráží naprosto beztrestně. To všechno proto, že nemá sílu ji za to pořádně zmalovat. ,,Jo, Jade má vkus a je vážně milá, takže díky, ale nemusíš se obtěžovat." Přisadí si svoje. Ať si Sof myslí, co chce. Když pak začnou tančit, vypadá to...vypadá to vážně romanticky. Jeho taneční držení je tak pevné a neústupné, že i kdyby se Sofia snažila vést, Julien by si ji srovnal. V tanci má totiž vždycky slovo muž. Rád by Sofii hypnotizoval Sofiiny oči, ale je proti němu fakt malá, on drží hlavu vzpřímeně. ,,Kdysi dávno jsem tančil hodně rád." Řekne naprosto vážně. Nebude se ptát Sofie naoplátku, je mu to jasné. ,,Provokuješ ráda?" Pustí se trochu na tenký led.

Kdyby byla Sofia co k čemu, zjistila by, že se dá docela opít, jen to dá víc práce a stojí to víc peněz, pokud teda nepijete severskou samohonku.
Když si teda navzájem povědí, jak se jmenují, - docela zpátečnictví, ale co - začnou lítat vzduchem ty polibky. Sofinka se Julienovi docela trefila do noty. Vtipkuje rád, když je druhá strana ochotná spolupracovat, což se právě asi povedlo. ,,Jinými slovy: můžu být rád, že jsem se dostal do top stovky." Možná je to znak sebelibosti, každopádně si sám gratuluje, jak mu dneska tahle sranda jde. Sofiino tetování je vážně pěkná prácička. Ačkoliv je Julien drsňák, v životě by se nenechal tetovat, prostě ne. Ne, že by ho přitahovali lidi jako Avatar, ale docela obdivuje všechny, co si jedno nechali frknout někam na tělo. Tohle ale nesměřuje jen k obdivu tetování. Sakra ta holka zase přesně ví, co chce. Jsou si v tomhle dost podobní s tím rozdílem, že to, co chce ona, zrovna nechce Julien, i když by se mu to sebevíc líbilo...jde prostě o princip. Dělá raději, že si prohlíží Sofiin bejvák, nejlépe k Sofince zády. Tak totiž spláchne dvě mouchy jednou ranou - on se na toho andílka nebude muset dívat, a pak krotit svoje mužské touhy, a ji to naštve, což je pro něj jako výhra Bjorndalena, který jezdí s jeho značkou lyží, na mistrovství světa v biatlonu.
,,Mám si to vzít osobně?" Pronese na toho blbého, ačkoliv tomu ani naokamžik nevěřil. Hodí po Sof nenápadně okem, jestli už skončila ta přehlídka stehýnek, a když vidí, že už míří do obýváku, vydá se tedy taky. Když zapne hudbu, je ještě Julien v pohodě, ale jakmile mu vezme sklenku, hypnotizuje whiskey očima, aby zmlátila Sofii a vrátila se k němu, neboť takhle si je jist, co bude následovat, což mu Sofia vlastně v další větě dokáže. ,,Ty mně zase košili." Má vlastně tu fungl-novou rozepnutou na sobě, pod ní bílý nátělník. Když ho chytne za ruku, už se z toho asi nevykroutí. Zadívá se jí tedy taky do očí a při té příležitosti jí pevným a rázným tanečním postavením vymezí její prostor a ohraničí si ten svůj. Od posledně trochu trénoval, byť jen s násadou od koštěte. Příště si na ten trénink asi bude muset vypůjčit i tu pokojskou.

Když mu podá toho panáka whiskey, velice dobře si uvědomuje, že by to s ním nemuselo dneska dopadnout dobře. Nejprve vodka, teď whiskey? No kamaráde, ty máš silnej žaludek. Ale co, je zvyklý chlastat. Koneckonců pár let nedělal nic jiného, než mu došlo, že takhle to dál nepůjde. Sklony k alkoholismu měl on vždycky.
Donutí ho říct svoje jméno. No, asi už na to byla vhodná doba, navíc ho ta holka dneska docela překvapila, že umí být někdy člověk. Takže Sofia...No pěkný jméno, docela se k ní hodí. Sofinka, jak pro princeznu. Má pravdu, pusu na seznámení za sebou už mají a ne jednu. ,,Ne jednu." Řekne naprosto klidně mou myšlenku, pokud jde o tyhle žertíky, rád se jich spoluúčastní. Trochu se napije, on whisky najednou celou nikdy nepije.
Vyhrnutí jejich šatiček nevěstí vůbec nic dobrého. Zdá se, že stará drsná Sofia je zpátky, tak že by se vrátil zpět i starý drsný Julien? Stočí od ní pohled do prostoru kuchyně. Takovéhle další gesto by ho bodlo jako nůž. ,,Cosi mi říkalo "Nevěř jí", když jsi mluvila o jedné sklence." Mluví si vesele zády k ní a dělá, jakože se kouká na přenádherný interiér domu. Což jen tak ledabyle i vlastně dělá.

Tak jako byla to vášeň, to ano, ale byla to taky jeho oblíbená flanelka. Mohla se aspoň zeptat. Její naklonění k němu je fakt nebezpečné. Po tom, co se stalo minule, spíš uhýbá a drží si odstup.
Pak přijdou do jejího domu. Ona si konečně sundá zdroj toho příšerného zvuku z nohou. Jo, má rád lodičky, ale ne když jdou vedle něj v periodickém tempu. Pak jak jde za ním a ona se znenadání zastaví a otočí, do ní málem vážně narazí, protože kouká celou dobu kolem, jen ne na ni. Její reakce na volbu drinku ho poněkud vyleká. S tou sklenkou to myslel zřejmě vážně. Sleduje pozorně přípravu whiskey. U Sofie jeden totiž nikdy neví a on by se nerad probudil zdrogovaný s podprsenkou okolo krku. Vezme si od ní sklenku a ťukne si s ní. ,,Néé, ty to vážně chceš vědět? ...Julien." Řekne trochu samolibě, potěšilo ho, že ta holka má zájem znát jeho jméno stále.

Jo, má pravdu, Jade je ještě dítě, ale hodný dítě. Je to tak hodná holka, že má až Julien strach, že s ní někdo jednou tak s prominutím vyjebe, že si z toho ponese následky na celý život. ,,Ona kupuje flanelky, netrhá je." Připomene jí. Snaží se jí tím naznačit, že i to dítě má víc rozumu než ona.
Dům ho opravdu dostal, vybral by stejně. Miluje fakt, že je teď Sofia proti němu tak maličká. Jemu se to zkrátka líbí, ačkoliv spousta vysokých mužů má ráda, když je jejich společnice poněkud vyšší. ,,Dám si to, co ty." Broukne a pokračuje za ní do kuchyně.

Dobře, že na něj jeho mozek začal řvát zase včas. Ta ruka byla příjemná...až moc. Klapání jejích podpatků ho dohání k šílenství. Asi by nemohl být holka, protože by se z tohohle zvuku brzo zbláznil. Navíc v tom strašně bolí nohy...prý. Její otázka ho přinutila podívat se na Sofii, ovšem ta doplňující ho zase obrátila zpět před sebe na cestu. ,,Žárlíš snad?" Neodpoví na tu první, ale chytne se té druhé. Odpověď na první znát nepotřebuje. S tím kuřetem to vycítila naprosto přesně. Ačkoliv není o Jade schopen smýšlet jako o ženě ani minutu, je to milá holka a on by ji bránil i před Sofií. Její dům je fakt třída. Mega pěkný. Ačkoliv se mu to moc nelíbí, vstoupí tedy dle jejího přání do domu jako první. Její lodičky jdou dolů - výborně. Další nepříjemný faktor zkrku. ,,Pěkný dům." Broukne. Víc chválit nehodlá. Nenápadně se rozhlíží kolem.

Západy slunce nad Lillehammerem byly to nejkouzelnější, co v létě tohle město skýtalo. Hezčí už byla snad jen polární záře, která se tam občas objevila. Tenhle západ slunce mohl být super a býval by ho i absolvoval, ale sám. Odmítne a zvedne ji za ruku na nohy. Na její škoda nereaguje zase on. Rozejde se s ní k jejímu domu. Prvních pár kroků ruku v ruce...pak mu to asi dojde a ruku pustí. Možná ale jen nebyl schopen pustit tu ruku dřív...

Sebevědomí jí teda rozhodně nechybí. Neudělá jí tu radost a nebude se s ní hádat o tak zbytečném přemětu. Ostatně ona taky nezabrala. Jejich pohledy se už tolikrát setkaly, ale dneska to bylo neobyčejné. Zdá se, že Julien není jediný, kdo je z toho zmatený. Kam se poděl ten její sebevědomý pohled, který ho neustále pronásledoval v kavárně, v baru, všude?
,,Každý jsme nějaký." Okomentuje její komplikovanost jako by snědl Šalamouna a ne jen jeho ...lépe nezmiňovat. Dopřál jí tu možnost mít svoje zázemí, bylo to gentlemanské, ale chytré zároveň. Nemusí vidět fotku jeho ženy na komodě, alespoň to nemusí řešit, navíc nechal ráno rozestláno.
,,Fajn" Na to vstane a co se nestane....světe div se....tohle nechá Julienovi mírně pootevřená ústa dokořán. Sedí tam na té lavičce, světlo ze zapadajícího slunce jí svítí do očí, drží jeho ruku a ptá se na západ. Je tak nádherná, až Julien málem přestal dýchat. Dost! Neblbni, je to démon, je to mrcha. Jeho mozek se mu snaží neustále připomínat to, co ještě před nedávnem zažil. ,,Až jindy." Řekne pevně a za podanou ruku ji vytáhne, chtě, nechtě, na nohy. Tohle byla jeho tradice s jeho ženou, se Sofií na to ani zdaleka není připravený.

,,Myslíš, jako že bych si špinil naprosto zbytečně ruce? Já jdu do nebe, zlato." Odsekne jí a to "zlato" tam přidá tak úmyslně jízlivě nápadně, až to bolí. Ona je jako poklad Aztéků. Nesmíš si z něj nic vzít, jinak ti záhy useknou ruce. Když se minule málem pozabíjeli, její sedací gesto ho poněkud zneklidnilo. Přecejen sednutím to začíná a skleničkou to končí. Zdá se, že všechny fáze uvnitř intervalu Sofie úspěšně vynechala. Když se pak na chvíli dívají sobě do očí, ten moment mu přijde jako věčnost. Proč uhnula? Začíná se z ní snad stávat člověk? Na zázraky Julien už dávno přestal věřit. Tohle bylo divné, jiné a hřálo to. Ne po těle, ale u srdce. Srdce, které nebije, neproudí v něm krev.
,,To není zrovna lukrativní nabídka." Riskuje rád, to rozhodně, navíc o tom, co se bude dít, má taky právo rozhodnout. Sofie je sice rychlá, ale on je silný, takže vlastně ani strach nemá.
,,Víš, asi potřebuju vědět, kde bydlíš, abych tě mohl příště zabít." Pronese s ledovým klidem, ona přece pozná fór....Moment, ona mu dala vybrat? Nemá horečku? To, že něco není v pořádku začíná Julienovi blikat v mozku víc a víc. Něco chystá? Něco se jí stalo? Jeho zvědavost má potřebu být ukojena, pokud s ní nepůjde, nedozví se to.
Vstane. Západ slunce tedy neuvidí.