Příspěvky uživatele

,,Ano." Odpověděla a bez jakéhokoliv dalšího otálení vyrazila vpřed. Obchodní centrum sice bylo obrovské, ale obchod s oblečením ve kterém byli se naštěstí nacházel hned na začátku. A tak jim moc dlouho netrvalo dostat se ven. Měli štěstí, že nebyli někde daleko od východu, protože to by potom po obchoďáku bloudili hodně dlouho. Jade tu sice bydlela už dlouho, ale obchodní centrum navštívila poprvé a tak by na tom s orientací byla stejně jako Julien.
Když vyšli ven, tak jí poněkud silný vítr rozcuchal její blonďaté vlasy, které si tak dlouho upravovala. Protočila nad tím panenky a pomalu si je prohrábla, načež si založila své ruce do kapes svého kabátu. ,,Už se těším na to teplo v kavárně." Zamumlala si sama pro sebe a letmo se podívala na Juliena. Usmála se a společně s ním se vydala směrem ke kavárně.

//Pokud chceš, tak už můžeš napsat do kavárny.

Mezitím, co na Juliena čekala se rozhlížela po nákupním centru a pozorovala lidi, kteří horlivě nakupovali. Byly výprodeje a tak se ani nedivila. Když k ní přišel Julien, tak vstala z lavičky a mile se na něho usmála. Podívala se směrem, kterým ukazoval a kývla hlavou. ,,No jo, máme štěstí, protože kavárna se nachází hned vedle obchodního centra. Takže moc daleko jít nemusíme." Navlhčila si své vyschlé rty, načež se na něho pousmála. Když ho poprvé viděla, tak na ni působil jako někdo, kdo je zlý a bezohledný vůči ostatním. Vážně neví, proč z něho měla zrovna tyhle pocity. Prostě jí tak připadal. Ale nakonec byla ráda, že se z něho vyklubal hodný člověk, který se chce za každou cenu odvděčit.

Všimla si toho, jak mu její souhlas vytvořil úsměv na tváři. Musela se nad tím pousmát, protože jí to přišlo roztomilé. ,,Noooo..." Zamručela a podívala se na své zlaté hodinky, které zdobily její pravou ruku. ,,Jo, mám čas." Kývla hlavou a vzhlédla k němu, načež se mile usmála. Když se rozešel směrem k pokladně, tak se rozhodla, že na něho počká před obchodem. Sice sem šla s úmyslem, že si něco koupí, ale zas tak málo věcí nemá, aby si úplně nutně musela něco koupit. A tak se naposledy rozhlédla po obchodě a následně se rozešla pryč z obchodu. Před obchodem si sedla na nejbližší lavičku, kde si přehodila nohu přes nohu a trpělivě čekala na Juliena.

,,Dobře, každý možná ne.." Řekla zamyšleně a na chvíli se zahleděla do neznámého bodu před sebou. ,,Ale jsem si jistá, že by se tu našel někdo, kdo by vám určitě také rád pomohl." Podívala se zpátky na něho a koutky úst ji cukly do nepatrného úsměvu. ,,Aha." Kývla hlavou na znamení, že mu rozumí. Sice nikdy nikoho nenechala za sebe nakupovat, ale možná by to nebylo zas až tak špatné, kdyby za ní někdo nakupoval. ,,Popravdě.. na kávu bych i zašla.." Zasmála se a přenesla váhu z jedné nohy na druhou.

,,Ano, vážně." Přikývla a zazubila se na něho, čímž odhalila své dokonale seřazené zuby. Když řekl, že se mu líbí košile, kterou vybrala, tak se jí rozjasnila tvář. Bála se totiž, že se mu líbit nebude a ona bude muset znovu vybírat. Sice jí to tak moc nevadilo, ale přece jen to vybírání pro ni většinou byla otrava, jelikož se nemohla rozhodnout, co si odtud odnese. Kdyby totiž mohla, tak by si koupila všechno. Což samozřejmě nemohla. ,,Mně? Mně nic kupovat nemusíte, tohle byla maličkost, kterou pro vás mohl udělat každý." Odfrkla si a mávla nad tím rukou. ,,Ale jsem ráda, že jsem vás zachránila." Uchechtla se. ,,Očividně nakupování přímo nesnášíte.." Nakrčila nad tím nos a prsty pravé ruky si prohrábla své blonďaté vlasy.

,,Vážně? No, červená se k Vám vážně hodí..." Pronesla s úsměvem a pozorovala ho, jak si na sebe obléká červenou košili, kterou pro něho vybrala. Když už jí měl na sobě, tak si ho zamyšleně prohlédla. ,,Ne, náhodou vám moc sluší." Krátce se mu podívala do očí a pousmála se. Všimla si toho, jaký měl problém s knoflíčky u košile a tak k němu přistoupila a zbylé knoflíčky mu hbitě zapla. ,,Tak.." Zamumlala si pod nosem a odstoupila od něho. ,,Podle mě je ta košile ušitá přesně pro Vás." Poznamenala a zasmála se, jelikož si připadala jakoby byla někdo, kdo se tuto košili snaží strašně moc prodat.

Vcelku dost ji překvapilo, když uviděla, že se pod jeho huňatým kožichem skrývá šedý nátělník. Párkrát zamrkala zmateně víčky a sjela ho pohledem. Po chvíli si uvědomila, že to může působit blbě a tak toho nechala a nasadila zpátky svůj přátelský úsměv. ,,Taky mě těší." Kývla hlavou. Když její ruku silně zmáčkl, tak se jí obličej zkřivil do úšklebku a ona rychle stáhla svou ruku zpátky k tělu. Odkašlala si a pomalu přiložila košili, kterou vybrala k jeho hrudi. Sice byla hezká, ale Julienovi by zřejmě neslušela. A tak se k němu opět otočila zády a vrátila košili na její původní místo. Navlhčila si své vyschlé rty a pohledem klouzala po jednotlivých košilí. Po chvíli ji do oka padla červená košile, která se jí líbila mnohem více než ta předchozí. ,,Hmm, tahle by se k Vám mohla hodit.." Zamumlala si spíše sama pro sebe a vzala ji. Otočila se čelem k Julianovi a přiložila ji k jeho hrudi. ,,Jo, zkuste si ji. Červená se k Vám hodí." Pousmála se a podala mu ji.

,,To já vím.." Zamumlala mezitím, co si zamyšleně prohlížela košile. Zaujala jí jedna modrá, flanelová košile. Vzala věšáček na kterém košile visela a přiložila ji k hrudi Juliena. Teda chtěla jí přiložit k jeho hrudi, ale v půlce se zasekla, když si všimla, že na sobě měl huňatý kožich ve kterém mu muselo být strašně vedro. ,,Asi by jste si to měl sundat nebo se tu upečete.." S úšklebkem ukázala na jeho kožich. ,,A ne, nakupování mě nikdy moc nebavilo.." Odpověděla mu na jeho otázku ohledně nakupování a zavrtěla hlavou. ,,Mimochodem jsem Jade." Představila se mu a natáhla k němu svou druhou ruku. V té druhé totiž stále svírala košili.

,,Nemáte zač." Pokrčila ledabyle rameny a mile se usmála. Když zamířil pryč, tak se otočila zpátky ke kouskům oblečení a jednotlivě si je prohlížela. Když v tom na ni opět promluvil. Né, že by jí to vadilo, naopak, ona ráda pomáhala. Vzhlédla k němu a natočila se čelem k němu. ,,Hmmm..." Zamručela a pobaveně se nad jeho slovy ušklíbla. ,,Fajn, pomůžu Vám. Když tak moc prosíte." Uculila se na něho a bez dalších slov zamířila do pánské sekce, rovnou ke košilím. Bylo jich tu celkem dost, takže Julien měl rozhodně z čeho vybírat. Otočila se zpátky čelem k němu a zamyšleně si ho prohlédla. Něco si zamumlala a pohled přesunula zpátky ke košilím. Tohle vybírání nebude zrovna nejlehčí a také si je jistá, že to nějakou chvíli potrvá.

Když řekl, že žádnou pomoc nepotřebuje, tak kývla hlavou a pozorovala ho, jak se pomalu otáčí k odchodu. Přemýšlela nad tím, jestli opravdu pomoc nepotřebuje nebo si jen odmítá pomoct. Už když to chtěla nechat být a jít se věnovat těžkému vybírání nějakého kusu oblečení, tak znovu promluvil. Podívala se na něho a přátelsky se usmála, načež kývla hlavou. ,,Pokud by jste chtěl košili pro sebe, tak by jste ji asi měl jít hledat támhle." Zvedla svoji pravou ruku a ukazováčkem ukázalo na místo, kde se nacházela pánská sekce. ,,Košile by měly být poblíže triček." Dodala a ruku stáhla zpátky k tělu. Doufala, že mu alespoň trochu pomohla. ,,Ono totiž...většinou bývají obchody rozdělené na dámské a pánské sekce. Aby v tom nebyl zmatek." Řekla ještě po chvíli a pousmála se na něho.

Toho oblečení tady na ni bylo strašně moc. Nedokázala si vybrat. Vlastně se jí líbilo všechno, co tu měli. Když zvedla po dlouhé chvíli pohled, tak si kousek od sebe všimla mohutného a hlavně vysokého chlápka, který na ni působil zmateně. Vypadal jako někdo, kdo ještě nikdy v žádném obchodě nebyl. A jelikož ona byla společensky založená, tak se pomalu rozešla k němu. ,,Promiňte, že Vás vyrušuji, ale připadáte mi trochu zmatený." Přimhouřila oči a letmo si ho prohlédla. ,,Já jenom...jestli nepotřebujete pomoct s orientací v tomhle obchodě." Dala si jeden ze svých blonďatých pramínků vlasů za ucho a mile se na něho usmála.

Měla pocit, že se na svém hotelovém pokoji zblázní. Vážně už z toho pomalu začínala šílet. A venku... Tam to taky nevypadalo zrovna nejlépe. Ale všechno bylo lepší než její malý, hotelový pokoj. A tak přes sebe přehodila kabát a vyrazila ven.
Nevěděla, kam má namířeno, prostě šla rovnou za nosem. O pár minut později se ocitla před velkou budovou, která vypadala jako nákupní centrum. Pár peněz u sebe měla a tak se rozhodla zavítat dovnitř.
Uvnitř bylo, jak jinak, plno lidí, kteří horlivě nakupovali. Ona taková nikdy nebyla. Ovšem do Shadowhillu si moc věcí nevzala a tak byl nejvyšší čas si něco koupit. Rozešla se tedy k nejbližšímu obchodu s oblečením. Bylo tam toho spoustu. Po chvíli rozhlížení se kolem sebe dále neotálela a začala si vybírat něco, co by si mohla koupit.

Kývla hlavou a vydala se hned za ním. ,,Noo, kdyby jsme ještě chvíli stáli na místě, tak by jsme už pravděpodobně zmrzli." Nakrčila nad tím nos. Celou dobu, kdy mluvila se dívala na cestu před sebou. Nechtěla totiž zakopnout, to by byl zřejmě trapas. ,,Vlastně ani moc dlouho ne.." Řekla zamyšleně a snažila si vybavit, jak dlouho už tu vlastně žije. ,,Asi tak půl roku." Přimhouřila oči, jelikož si tím nebyla tak úplně jistá. ,,A ty?" Zeptala se ze zdvořilosti a krátce se na něho podívala, přičemž se přátelsky usmála.

,,Hmm, to se tedy těším." Pousmála se a letmo se porozhlédla kolem sebe. Pořád se divila, že tu někoho potkala. Myslela si totiž, že v tomhle městě do lesa moc lidí nechodí. Očividně se mýlila. Stejně jako v ostatních věcech. ,,No já se ráda projdu.." Zasmála se a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Sice z toho byla trochu nervozní, že půjde k úplně neznámému člověku, ale nedala to na sobě znát. Navíc, co by ji někdo tak nevinně vypadající mohl udělat? Zřejmě byla i silnější než on, takže by se ubránit dokázala. Nevěděla, proč přemýšlí zrovna nad tímhle, když na ni Kel byl tak milý. ,,Eh.." Odkašlala si a zavrtěla hlavou. Rychle si vytáhla ruce z kapes a stáhla je podél těla. Nebyla jí zima, dávala si ruce do kapes jen ze zvyku. ,,Né, to je dobrý." Zasmála se a znovu zavrtěla hlavou. ,,Takže jakým směrem je ta vaše útulná bouda?" Schválně použila stejné označení jako on. Sice jí zima nebyla, ale moc dobře věděla, že pokud tu bude stát dalších 5 minut, tak jí zima začne být. A to rozhodně nechtěla. ,,Nechceme tu přeci umrznout.." Ušklíbla se nad svojí poznámkou a stále ho pozorovala.

Když se představil i on ji, tak kývla hlavou a pousmála se. ,,Těší mě." Řekla upřímně a ruku stáhla zpátky k tělu. Prohrábla si své blondaté vlasy a následně si své ruky schovala zpátky do kapes. Podívala se na hřib, který vytáhl z košíku a s obdivem kývla hlavou. Ona nikdy nepoznala jestli je houba jedovatá nebo jedlá. Tedy...akorát uměla rozeznat muchomůrky, ale to asi každý.. Když začal koktat, tak se usmála, jelikož jí to připadalo roztomilé. ,,Půjdu moc ráda. Smaženici jsem už neměla pěkně dlouho." Krátce se zasmála a následně si navlhčila rty. Už dlouho nebyla v něčí společnosti a tak se těšila až si s někým popovídá. Sice z tohohle muže cítila menší strach, ale to jí rozhodně nezabránilo, aby s ním někam šla. Navíc konečně potkala někoho, kdo je normální - v tom smyslu, že není ani upír a ani vlkodlak. I když sama byla upír, tak jí obě dvě rasy naháněly vcelku hrůzu.