Příspěvky uživatele

Kdyby to šlo, tak by jeho nabídnuté centimetry hned přijala. S těmi by totiž měla ideální výšku a tak by o sobě nemusela říkat, že je malá a naopak, že není ani vysoká. Nad tou představou se musela usmát. I když to nebylo možné, bylo skvělé si to představovat. ,,Myslím, že 5 by mi bohatě stačilo.." zasmála se a sklopila deštník. Už jí z toho dost bolela ruka a navíc...moc už nepršelo, takže vůbec nevadilo, když ho neměla nad sebou. Přehodila si deštník do druhé ruky a protřepala si ruku, kterou deštník držela. Už nikdy víc. Pomyslela si a volnou rukou si prohrábla své vlasy. I když pršelo málo, déšť ji moc příjemný nebyl a tak přemítala nad tím, jak se asi cítí Mikel, který byl celou dobu bez deštníku.
,,Jo to jo.." Pokývala hlavou nad jeho slovy a do plic nasála čerstvý vzduch. Když došli až k bráně parku, tak se porozhlédla kolem sebe. Byla dost velká výhoda, že hned vedle parku se nacházel hotel ve kterém bydlela. Zastavila se a otočila se čelem k Mikelovi. ,,Na to, že jsi.." Zasekla se a přimhouřila oči. Nechtěla to slovo říkat nahlas, už jen kvůli lidem, kteří se nacházeli kousek od nich a pravděpodobně o nadpřirozenu neměli ani tušení. ,,No to je jedno.." Nakonec nad tím mávla rukou. ,,Já už budu muset jít...povinnosti volají.." Ušklíbla se a zkontrolovala na svých zlatých hodinkách, které zdobily její pravou ruku, kolik je hodin. Už bylo celkem dost, zdržela se tu mnohem déle než chtěla. Ale to ji nějak zvlášt nevadilo. ,,Ráda jsem tě poznala... Jo a.." Odmlčela si a šáhla si do kapsy odkud vytáhla svoji vizitku s číslem. Ano, opravdu dávala vizitku se svým číslem vlkodlakovi. To se zřejmě stalo poprvé a naposledy. Podala mu svoji vizitku a uculila se na něj. ,,Jen kdyby ses někdy nudil a potřeboval parťáka na procházku.." Uchechtla se a ruku stáhla zpátky k tělu. Tak se měj...a užij si teplou sprchu doma.." Zasmála se a volnou rukou na něj mávla. Poté se otočila a zamířila k hotelu.

Nad jeho otázkou o tom, jestli si dokáže představit měřit dva metry se zamyslela. Možná více než chtěla. Možná zrovna dva metry měřit nechtěla, ale kdyby povyrostla alespoň o pár centimetrů rozhodně by jí to nevadilo. Ale tak být malý mělo taky své výhody, jen ona v tom většinou viděla pouze negativa. ,,Tak zrovna dva metry bych nechtěla...ale mít o pár centimetrů navíc by mi neuškodilo.." Ušklíbla se a volnou rukou si prohrábla své vlasy.
I ona pocítila menší změnu deště. Na její deštník už nedopadaly kapky s takovým rámusem jako právě před malou chvíli. Spíš to už bylo jen mrholení. Pomalu se blížili k bráně parku, nikoli k altánku ke kterému měli namířeno. Což znamenalo, že celou dobu šli špatně a bylo velké štěstí, že už pomalu přestávalo pršet. ,,To moc jako altánek nevypadá.." Řekla směrem k němu s pobaveným výrazem a pohledem upřeným před sebou.

Když ho tak poslouchala, tak opět musela uznat, že má pravdu. To už je po několikaté za tento den. Tolik článků v novinách vídala opravdu hodně, ale i přesto park pokládala stále za nevinný. Možná byla až moc okouzlena krásou, která tu panovala. ,,Jo máš pravdu. Možná ten park jen nevinně vypadá.." zauvažovala nahlas. Vlastně jí by to ani nepřekvapilo, plno věcí vypadalo vždy nevinně a potom se z toho vyklubalo něco hrozného..
,,No...to teda nejsi, což ti závidím," ušklíbla se a narovnala se. Vždycky chtěla být alespoň o pár centimetrů vyšší, hlavně když ještě chodila do školy a tam se jí její vysocí spolužáci smáli za to, jak je malá. Přitom..zas tak úplně malá nebyla. Povzdychla si, když její nabídku s deštníkem odmítl. Pevně držátko u deštníku stiskla a opět se rozešla dál s výčitkami svědomí, že ona je v suchu a on ne.

,,Jo takhle.." Uchechtla se a pokývala chápavě hlavou. Doufala, že to pochopila správně a pokud ne...tak to vlastně bylo jedno. Mohla totiž před ním dělat, že to chápe, i když byl opak pravdou. Pokračovala společně s ním dál po kamenité cestičce a neustále se rozhlížela kolem sebe, chtěla se zorientovat, no bohužel se jí to moc nedařilo. Přišlo jí to jakoby byla v nějakém labyrintu a snažila se najít východ. Co taky čekala.. vždyť je v Shadowhillu teprve krátce a tak je jasné, že to tu nebude znát úplně nejlépe.
,,No to já taky ne..zrovna park...takové nevinné místo," Zasmála se a zavrtěla nad tím hlavou. Jenomže ona aspoň měla deštník. Sice trochu mrzla, ale alespoň byla schovaná. Což chudák Mikeel říct nemohl.
Při každém pohledu na něj ho v duchu litovala. ,,Počkej..zkusím to," Zamumlala si pod nosem spíše sama pro sebe a zastavila se. Natáhla ruku s dešníkem jak nejvýše dokázala, dokonce si i stoupla na špičky. Sice Mikeela dokázala zakrýt, ale asi by to takhle celou cestu neudržela. Povzdychla si a snažila se najít nějaké další řešení. To by nebyla prostě ona, kdyby ho nechala takhle napospas 'neškodnému' dešti. ,,Vezmi si na chvíli ten deštník..jsem si jistá, že už za chvíli budeme u altánku a tak to tu chvíli vydržím," Koutky úst ji cukly do úsměvu a podala mu svůj deštník. Doufala, že ho od ní příjme. No co, tak by kdyžtak trochu zmokla, to by zas taková hrůza pro ni nebyla.

Všimla si toho, jak se mu ulevilo, když řekla, že si není jistá tím směrem. Přemýšlela nad svými slovy, co jiného by totiž mohla myslet? ,,Čím jiným bych si neměla být jistá?" Zeptala se ho se zájmem v hlase a nadzvedla obočí, jakoby naznačovala, že nechápe, co jiného by tím mohla myslet. Netvářila se u toho vážně, spíše pobaveně. ,,Vážně? No..tak to aspoň nejsem sama.." Tiše se nad tím uchechtla a znovu se rozhlédla kolem sebe.
,,Tak jo..no co, kdyžtak tu umrzneme.." Ušklíbla se a pomalu se rozešla směrem, kterým ukázal. ,,Teď už se s tebou můžu podělit o deštník?" Zeptala se ho mezitím, co mířili někam do neznáma. Cigaretu už dávno dokouřil a tak by to už neměl být problém.. Pokud ovšem Mikel nechce, aby mu narušila jeho osobní prostor.

Když se jí zeptal čím si není jistá, tak si až v tu chvíli uvědomila, že ty slova jakoby řekla jen tak do větru a nijak je neodůvodnila. ,,Tím směrem si nejsem jistá.." Znovu se ušklíbla, načež se i krátce zasmála. ,,Moje orientační schopnosti nejsou zrovna nejlepší.." Vysvětlila a nakrčila nad tímto faktem nos. Rozhlédla se kolem sebe a přemýšlela na jaké straně se nachází ten altánek. Ale marně, byla z toho úplně zmatená. Přece jen...byla v parku teprve po druhé a když tu byla úplně poprvé, tak byla tma a řádila bouřka, takže si park nemohla moc prohlédnout. Vlastně si tu pamatovala jen ten rybník s fontánkou.

Všimla si jeho podezíravého pohledu pravděpodobně ohledně toho sarkasmu, ale nic neříkala. Schválně ho nechala v tom, aby si o tom myslel, co chce.
,,To věřím.." Pokývala hlavou. Dělat barmana pravděpodobně nebylo nic těžkého, jen to zřejmě bylo vysilující. Nedokázala si představit, že by byla celou noc na nohách a pořád by někoho obskakovala. Tohle by jako práci dělat nemohla, jedině, kdy by byla na velké mizině. Což naštěstí není. Teda zatím. Pokud si co nejdříve nenajde práci, tak na mizině brzy skončí.
,,Né, nemusíš.. Ale děkuji.." Podívala se na něho a usmála se. Tohle od něho bylo milé, ale ona si nikdy od nikoho nenechala tahat věci. Vždycky si řekla, že to musí zvládnout sama. ,,Jo to se mi zdá jako nejlepší řešení.." Přimhouřila oči a porozhlédla se kolem sebe. ,,Myslím, že altánek se nachází někde tam..." Ukázala jakýmsi směrem, kterým si nebyla moc jistá a poté ruku stáhla zpátky k tělu. ,,Ale popravdě..nejsem si tím moc jistá.." Přesunula pohled zpátky na něho a obličej zkřivila do úšklebku.

,,Ne, tohle jsem jako sarkasmus nemyslela...myslela jsem to vážně.." Zasmála se a přehodila si svůj deštník do druhé ruky. Z toho neustáleho držení si myslela, že už jí ta ruka upadne a ještě k tomu i umrzne. Možná si sebou mohla vzít i rukavice.. No co, alespoň na ni nepršelo.
,,Aha, takže barman.." Znovu si ho prohlédla a usmála se. Ještě místní bar nenavštívila, což hodlala v nejbližších dnech napravit. V baru byla vždycky zábava a ta ji v poslední době celkem chyběla. I když..hned jakmile si tam představila ty opilce a holky, které na ni působila až moc odhaleně si to rozmyslela. Ne, bar nemusí navštěvovat.
Zasmála se nad jeho slovy a souhlasně pokývala hlavou. ,,Jo to by teda mohlo.. to držení deštníku je pěkně otravné." Ušklíbla se a přenesla váhu z jedné nohy na druhou.

Hlásím se.

Pokývala nad jeho slovy hlavou. V tom měl totiž pravdu. Na světě bylo milión dalších věcí, které by mohl nesnášet. ,,To je pravda.." Zamumlala skoro neslyšitelně a zadívala se na vodu před sebou. Zajímalo by jí jestli by dokázala opět udělat ty malé vlnky, stejně jako před půl rokem na jednom neznámém jezeře. Párkrát zamrkala víčky a zavrtěla nad tím hlavou. Teď to rozhodně testovat nehodlá.
,,Páni..ty jsi teda pozornej.." Krátce se nad svou poznámkou zasmála. Možná by i kvůli němu mohla změnit názor na vlkodlaky. Připadal ji totiž..milej.
,,Po práci? A kde pracuješ?" Zeptala se ho se zájmem a znovu se na něho jen tak letmo podívala. Štvalo jí, že na to, jak dlouho už tu byla si stále nebyla schopná najít práci. Naštěstí si vydělala celkem dost peněz na brigádách, ale i tak.. ,,To rozhodně.." Přitakala a zeširoka se na něj usmála.

//Omlouvám se, že odepisuju až teď, ale neměla jsem kvůli škole moc času:/

,,Vážně? To já být ve vaší kůži, tak bych déšť přímo nesnášela.." Ušklíbla se a volnou rukou si prohrábla své blonďaté vlasy. Měla stále potřebu si je prohrabovat, jelikož se bála, že je má rozcuchané. Kdyby tu byla sama, tak by jí to bylo jedno, ale ve společnosti... cítí se strašně nesvá, když je nemá upravené. A jelikož čekala, že zrovna v dešti moc lidí venku nebude, tak si s upravovaním vlasů nějak nedělala starost. No a teď se jí to vymstilo.
,,Mně to nevadí, jsem už zvyklá být pasivním kuřákem." Řekla s pobaveným výrazem a krátce se na něho podívala. ,,Takže si s tím vůbec nemusíte dělat starosti." Mávnula nad tím rukou, kterou si následně založila zpátky do kapsy své mikiny.
Když se jí zeptal, co tu vlastně dělá, tak se na něho podívala, ale tentokrát pohled neodvracela. ,,Noo...řekla jsem si, že když je venku tak hezky, tak bych se mohla jít projít..." Pokrčila nad tím rameny a mile se na něj usmála. To slovo 'hezky' myslela samozřejmě tak trochu ironicky.. i když déšť milovala. ,,A ty?" Zeptala se ho na oplátku a stále ho pozorovala.

,,Však já Vám nic nevyčítám, jen říkám, že by mi to asi bylo nepříjemné.. A zřejmě bych i kvůli tomu začala nesnášet déšť.." Obličej zkřivila do úšklebku a podívala se zpátky před sebe. Zhluboka se nadechla a nasála čerstvý vzduch do plic. I přesto, že se snažil vyfouknout kouř jiným směrem, tak ten typický smrad od cigaret cítila. Ale nic neříkala. Pouze tam mlčky stála a pozorovala fontánu před sebou.
,,Mně to nevadí, já už si na ten smrad zvykla.." Mávla nad tím rukou a mile se na něho usmála. Nemyslela to jako úrážku na něho. Její máma před ní kouřila cigarety pořád a to ještě k tomu spolu byli v jedné místnosti. Což bylo mnohem horší. To ten smrad musela dýchat pořád. Kdežto teď byli venku, kde to alespoň bylo zkombinované s čerstvým vzduchem.
Když se jí představil a natáhl k ní svou ruku, tak se na jeho ruku podívala a chvíli na ni mlčky hleděla. Skoro jakoby uvažovala nad tím jestli ji přijmout a jestli se mu také představit. Ale tak to nebylo. Pouze se zamyslela nad něčím nepodstatným. ,,Já jsem Jade.." Řekla po chvíli a vytáhla svou ruku z kapsy, načež ji k němu natáhla a pevně stiskla tu jeho. ,,Těší mě.." Pousmála se a ruku stáhla zpátky k tělu.

,,Nemáte zač.." Pronesla dívajíc se před sebe na fontánu, i když po očku ho sledovala. Hlavně nenápadně. Všimla si, jakou mu dělá práci zapalovač správně chytit a dokázat si zapálit cigaretu a proto už se chtěla nabídnout, že mu pomůže. Ale v tom se mu to povedlo, i když za takovou cenu, že málem ztratil její zapalovač. To by mu asi jen tak neodpustila, i když to byl pouhý zapalovač.
Vzala si od něho zapalovač zpátky a mlčky si ho schovala zpátky do kapsy. ,,Jo to jo... déšť je fajn..teda pokud nestojíte někde venku daleko od svého domova bez deštníku.." Uchechtla se a podívala se na něho. Vypadalo to, že zrovna tohle je teď jeho případ. To by nebyla ona, kdyby se nad někým neslitovala, i kdyby to byl ten nejhroznější člověk na světě. Udělala k němu maličký krůček a posunula svůj deštník tak, aby nepršelo jak na ni, tak ani na něho. ,,A znovu..nemáte zač.." Špitla k němu a volnou rukou si prohrábla své blonďaté vlasy.

Stála tam jako přibytá, s deštníkem nad hlavou pozorujíc rybník s fontánkou před sebou. Nejradši by si sedla na lavičku, která se nacházela hned za ní. Kdyby teda nebyla tak mokrá. Co ale mohla čekat, když tak moc prší, že? Hlavní bylo, že byla venku - i když za tak pochmurného počasí.
Když ji najednou někdo poklepal na rameno, tak sebou trhla a podívala se na dotyčného člověka. Byl to nějaký mladý mladík, který byl zřejmě jen o trochu starší než ona. ,,Co?" Zeptala se ho nechápavě, jelikož nejdříve vůbec nepochopila, co to po ní vlastně chce. Až po chvíli si uvědomila, že tím 'oheň' myslí zapalovač. ,,Jo aháá.." Zasmála se a začala kontrolovat kapsy. Někdy u sebe zapalovač měla, někdy zase ne. Tentokrát měl ten mladík štěstí, jelikož ho v kapse od mikiny měla. ,,Tady.." Podala mu zapalovač a mile se na něj usmála, i když si jasně uvědomila, že je vlkodlak, které ona přímo nesnášela. Ten pach by poznala všude. Jenomže tentokrát je nechtěla odsuzovat hned od pohledu. Však ono se uvidí, jak se před ní předvede..

A zase se ocitla tady.
V parku, kde tenkrát večer, kdy řádila strašlivá bouřka potkala tu divnou holku, která na ni nebyla zrovna dvakrát příjemná. Sice teď pršelo, ale Jade cítila jakousi touhu se jít za deště projít. A park vypadal ve dne ideálně, to musela uznat.
Přišla sem s deštníkem, který pevně svírala v pravé ruce. Na sobě měla černé legíny s šedou, obyčejnou mikinou. Procházela se po písečné cestičce, která tu byla a užívala si čerstvého vzduchu, který ji obklopoval. Na chvíli se zastavila u plotu, který ohraničoval rybník s fontánou. Volnou ruku si založila do kapsy své mikiny a s úsměvem na tváři pozorovala tu fontánu.