Příspěvky uživatele

,,Sebastien.." zopakovala po něm jeho jméno, aby se jí co nejlépe vrylo do paměti. Na zapamatování jmen zrovna nejlepší nebyla. ,,To se mi možná bude plést se Sebastianem, takže pokud ti někdy řeknu Sebastiane místo Sebastiene, tak se předem omlouvám.." zkřivila obličej do úšklebku. Už si dokázala živě představit, jak ho na jejich příštím setkání, pokud ovšem nějaké bude, osloví špatně. ,,Jinak máš hezké jméno.." dodala po chvíli s úsměvem na tváři. Ještě nepotkala nikoho s takovým jménem, vlastně ani nevěděla, že takové jméno vůbec existuje. ,,Takové výjimečné.." Bože už přestaň mluvit! napomenula se v duchu a zavrtěla nad sebou hlavou. ,,Promiň, někdy až moc mluvím.." omluvně se na něho podívala, načež pohled sklopila zpátky k zemi.
Podle toho, co říkal o bydlení usoudila, že v Shadowhillu zatím moc dlouho není. No ona tu zrovna nejdéle taky nebyla. ,,Aha, tak to máš štěstí," krátce se na něho podívala a pousmála se. Jí sice pobyt v hotelu zas až tak nevadil, ale plánovala si pořídit nějakou menší chaloupku u lesa, kde by měla klid. Už to vlastně plánovala od svého příjezdu, jen na to bohužel neměla moc peněz. Snad se jí její skromný sen někdy vyplní. Vždyť na to má celou věčnost. Doslova..

Nad jeho slovy pokývala hlavou. Bylo jasné, že měl pravdu, i když ona preferovala krev s lidskou krví ze sáčků, které kradla z nemocnice. Byl to pro ni nejlepší způsob, jak se nakrmit, aniž by někoho zabila. Sice nebyla tak dobrá jako z tepny, ale byla to krev... což pro ni bylo nejdůležitější. ,,Ano, je to samozřejmě ta lepší možnost, jak se nakrmit.." zamumlala s pohledem upřeným do země. I když je tu i mnohem lepší možnost.. Chtěla ještě nahlas dodat, naštěstí se včas zarazila. Už tak jim v nemocnici muselo být podezřelé, že mizí sáčky s krví, co by se asi stalo, kdyby těch sáčků mizelo dvakrát tolik? Zřejmě by z toho zrovna nadšení nebyli..
,,Neřekla jsem, že jsi špatná společnost.. Jen jsem se u toho jezera zbytečně předčasně lekla..Byla to moje chyba.." protočila nad svojí hloupostí panenky a povzdychla si. Někdy byla až moc paranoidní. Když zpomalil v chůzi, tak zpomalila i ona, vlastně ani nechápala, proč se tak moc hrnuli kupředu, když zrovna ona sem přišla obdivovat tu krásu lesa.
Nějakou tu chvíli mezi nimi bylo ticho, což jí vždycky připadalo jako něco strašně trapného. Přemýšlela nad tím na co by se mohla zeptat, aby jejich konverzace tak moc nestála. Naštěstí tenhle problém vyřešil on, když se jí zeptal na její jméno. Po dlouhé době se na něho podívala a teprve až teď si ho pořádně prohlédla. Vypadal mladě, možná se pohyboval okolo stejného věku jako ona. ,,Jsem Jade." představila se a pousmála se na něho. ,,A tvoje jméno?" zeptala se hned po vyslovení svého jména. ,,Jak dlouho už bydlíš v Shadowhillu?" zeptala se ho na další otázku, která ji zrovna napadla. Vlastně by se ho nejradši zeptala hned na několik otázek, ale to by mu asi moc příjemné nebylo. Nevypadal jako někdo, nebo ji tak alespoň zatím nepřipadal, kdo by byl upovídaný stejně jako ona.

Nechápavě naklonila hlavu na stranu, když si všimla, jak najednou zničehonic zavrávoral. Přimhouřila oči a se starostlivým výrazem ho pozorovala. Možná se mu jen udělalo nevolno nebo se mu zatočila hlava, což se někdy stane při pohledu na krev. No i když zrovna kvůli tomuhle to pravděpodobně nebylo, jelikož proč by dělal upírovi problém hledět na krev? Jí to dělalo problém kvůli ovládaní, ale rozhodně né kvůli tomu, že by se jí krev zas až tak hnusila. Chtěla mu jít pomoct, ale přece jen toho upíra moc neznala.. Navíc se jí ani moc nechtělo přibližovat k té mrtvé srně od které si stále držela velký odstup.
,,Ano, tak nějak.. Jen jsem to nechtěla říkat nahlas.." ušklíbla se a se zájmem ho pozorovala. Byla ráda, když si nasadil mikinu, alespoň už neměla ten hnusný výhled na jeho zakrvácené tričko.
Nad jeho slovy, že by se měli pravděpodobně vzdálit kývla několikrát hlavou. Rozhodně s ním souhlasila. Naposledy se podívala na mrtvou srnu a ušklíbla se. Byla ráda, že už jde od ní pryč, i když jí stále v hlavě její vnitřní hlásek napovídal ať se do ní zakousne a pořádně se napije. Stejně už byla mrtvá, takže už jí nijak pomoci nemohla. I přesto se rozešla hned za tím klukem, kterého po chvíli dohnala a tak šla po jeho boku. Celou cestu, co se společně s ním vzdalovala od srnky mlčela, teprve až po pár minutách promluvila. ,,Omlouvám se, že jsem minule tak neslušně odešla.." prohodila směrem k němu a omluvně se na něj zadívala. ,,U toho jezera.." dodala po chvíli, aby mu připomněla, kde že se to vlastně setkali. I když si byla jistá, že si na jejich setkání pamatoval. Bylo to divné setkání, už jen kvůli tomu.

Jakmile se pokochala tou krásou kolem sebe, tak se opět rozešla vpřed. Rozhlížela se kolem sebe a stále měla nastražený sluch, aby slyšela, kdyby náhodou se po lese potuloval i někdo další. Po chvíli doopravdy něco slyšela. Objevilo se to zničehonic a shodou okolností kousek od ní. Už na takovou dálku ucítila, že to je další upír. Zase? Buď jich tu v Shadowhillu bylo strašně moc nebo na ně měla prostě štěstí.
Celá zvědavá se rozešla k místu odkud ten zvuk uslyšela. O chvíli později ji do nosu udeřil pach krve. Naštěstí ne lidské, ale zvířecí. Nebohé zvíře. Ještě že ona pila lidskou krev ze sáčků, které si pořídila v nemocnici. Takhle by zabíjet nedokázala, jelikož už odjakživa milovala zvířata.
Když přišla k danému místa odkud zvuk slyšela, tak uviděla kluka, kterého nedávna potkala u jezera. Hmm, mají na sebe nějaké štěstí. Jenže když ho viděla celého od krve, tak si přála, aby ho nepotkala. Za prvé jí lákala ta krev a za druhé jí to zase připadalo moc nechutné. Možná jí nebylo souzené být upírem. No i když.. jednou se ze zvířete napila, přímo z tepny a taky jí to moc chutnalo. V té chvíli vlastně ani nemyslela na to, že právě zabila to nebohé zvíře, které se jí nemohlo nijak ubránit.
,,Cože? Já?" ukázala na sebe ukazováčkem a uchechtla se. ,,Ne, jen jsem se procházela po lese a užívala si tu skvělou atmosféru, dokud.." povzdychla si a podívala se na mrtvou srnu. Zase na ní přišla ta chuť, vnitřní hlásek jí napovídal, aby alespoň ochutnala. Zavrtěla hlavou a odvrátila od srny raději pohled.

<<Ulice

Jakmile vyklouzla z té tak trochu děsivé uličky, tak zamířila směrem k lesu. Bylo to tiché místo, pro ni teď naprosto ideální. Některým lidem prý les naháněl hrůzu, což nikdy nepochopila, jelikož jí se les zdál vždy jako kouzelné místo.
O pár minut později už stála na okraji lesa a s úsměvem na tváři vdechovala tu úžasnou směsici nejrůznějších vůní. Pomalu si navlhčila své vyschlé rty a rozešla se vstříc lesem, přičemž si založila ruce do kapes svého béžového kabátu, který ji sahal skoro až po kolena. Opatrně našlapovala, snažila se být tichá, aby nevyrušila místní zvířata. Bohužel několikrát omylem šlápla na suchou větev a ta pod její váhou zakřupala. Musela nad svojí neopatrností zavrtět hlavou. V jednu chvíli se zastavila a naslouchala různým zvukům, které se ozývaly lesem. Přírodu prostě zbožňovala, jen ten hmyz jí často přišel otravný, ale to už bylo vedlejší.

,,No ale tak rozhodně se tu vyznáš mnohem lépe než já.." pousmála se a zarazila si ruce zpátky do svých kapes. Tohle místo možná bylo strašidelné, ale bylo tu hrobové ticho, což byla jistá vzácnost, jelikož na každém místě nenajdete něco takového. ,,No..divil by ses jak jsou některá města pořád stejná.." řekla s pohledem upřeným před sebou a obličej zkřivila do úšklebku. ,,Rozhodně je to lepší než mých 33 let.." uchechtla se. Za měsíc už 34.. Nad svojí myšlenkou se musela usmát. Byla zvědavá, jak by vypadala, kdyby jí bylo i ve skutečnosti 34 let. To se ale zřejmě nikdy nedozví. ,,Fajn teda, tak já už ti o sobě taky nic neřeknu.." pokrčila nad tím ledabyle rameny a navlhčila si své rty. ,,Ahaa.." zamumlala a na chvíli sklopila pohled. Zahleděla se na své staré tenisky a opět si v duchu zanadávala za to, že si ještě nešla koupit nové. Když mu najednou začal zvonit mobil, tak se společně s ním zastavila a otočila se čelem k němu. ,,Jo, to ne-" než to stačila do říct, tak už měla jeho rty na svých. A než se stačila z toho vůbec vzpamatovat, tak byl pryč. Párkrát zamrkala víčky a chvíli tam jen tak stála. Když si to tak vzala, tak tohle byl hodně zajímavý člověk. Nepředvídatelný a vcelku i milý. Jen vážně nechápala, proč jí políbil, to se jako takhle loučil s každým? Rozhodla se to neřešit, stejně už ho pravděpodobně neuvidí. Pomalu se rozešla z ulice pryč, načež zamířila do hotelu, kde měla svůj pokoj.

,,Ahá.." chápavě pokývala hlavou a zamyšleně se zahleděla na cestu před sebe. ,,To znamená, že to tu celkem dobře znáš, ne?" podívala se na něho a usmála se. ,,Změnil se vůbec nějak Shadowhill?" zeptala se hned na to na další otázku. Byla vcelku zvědavá. Nejraději by na něho vychrlila několik dalších otázek, ale to by se mu asi nelíbilo. Jaká to škoda. ,,No..jde spíš o to, že nevím, co dalšího bych ti o sobě řekla.. vysvětlila a nakrčila nad tím nos. Škoda, že zrovna v tomhle ohledu její upovídanost selhala. ,,Chmm, když myslíš.." zamumlala si pod nosem. Když jí řekl svůj skutečný věk, tak vykulila oči. To byl teda hodně starý upír. ,,Páni..to je celkem dost.." pousmála se a do plic nasála čerstvý vzduch, načež ho ztěžka vydechla. ,,Né, ještě něco mi o sobě řekni...třeba.." přimhouřila oči a zamyslela se, co dalšího by jí mohlo zajímat. ,,Jaký máš vztah k vlkodlakům? Já budu upřímná...moc je v lásce nemám.." ušklíbla se nad tím.

,,Ale to je jedno.." mávla nad tím rukou, nechala to raději být. ,,Ne, nepocházím.." zavrtěla hlavou a porozhlédla se kolem sebe. ,,Bohužel.." dodala po chvíli, no spíše si to zamumlala pod nosem. ,,Ty snad ano?" zeptala se ho se zájmem v hlase a dál pokračovala v chůzi, přičemž ruce měla stále schované v kapsách svého kabátu. ,,No moc zajímavých věcí na mě popravdě není...takže nevím, co dalšího bych ti ještě mohla říct.." pokrčila nad tím rameny a navlhčila si své vyschlé rty. ,,Ale nééé...to není fér..co když tě už nikdy neuvidím.." podívala se na něho a ohrnula spodní ret. ,,Jen trochu mi o sobě řekni... hmm..zatím o tobě vím, že v Shadowhillu bydlíš odmalička... tak co třeba.. kolik ti je ve skutečnosti?" zeptala se ho na první otázku, která ji napadla a pozvedla pravé obočí.

Na chvíli se zastavila a svraštila obočí, přičemž si ho prohlédla. Sice od něho bylo hezké, že jí lichotil, ale moc se jí to nezdálo. ,,O co ti jde?" naklonila hlavu mírně na stranu. Nakonec nad tím pouze zavrtěla hlavou a opět se rozešla vpřed.
Už se nadechovala, že se ho zeptá, co přesně by chtěl vědět, jelikož u takové té věty 'Řekni mi něco o sobě' je těžké na sebe něco říct. Bylo by lepší, kdyby byl konkrétnější. ,,Dobře no.." zasmála se a přemýšlela, co by mu o sobě mohla říct. Něco co není zas až tak osobní. ,,Přistěhovala jsem se sem zhruba před půl rokem, no možná tu už jsem déle...nějak to nepočítám.." začala pomalu a krátce se něho podívala. Poté pokračovala: ,,Momentálně bydlím v hotelu, kde trávím většinu svého času..." řekla s pohledem upřeným před sebou. ,,Jinak.. mám ráda dlouhé procházky v třídě, úplně zbožňuju černou barvu, jo a taky ráda čtu.." se zasněným výrazem řekla náhodné věci, které ji zrovna napadli. Bylo hodně věcí, které má ráda, ale tyhle byli asi nejzákladnější. ,,Snad ti to stačí.." ušklíbla se, načež se na něho s milým úsměvem podívala. ,,A teď ty...pověz mi něco o sobě.." vybídla ho a prohrábla si své blonďaté vlasy.

,,Jo, to jsem si všimla.." krátce se nad tím zasmála, hned jí přišel jako někdo, kdo se strašně moc snaží navázat s někým řeč. Za což ho obdivovala, jelikož ona nedokázala na někoho jen tak promluvit.
Když s ní souhlasil ohledně toho, co řekla, tak se pousmála. ,,No v to doufej.." uchechtla se a nadechovala se, aby k tomu i něco dodala. Včas se ale zarazila, vážně nechtěla působit zas až tak moc upovídaně. Všimla si toho, jak si ji prohlíží a tak se na něho podívala a nadzvedla obočí, jakoby se ho ptala proč to dělá. No spíše ho chtěla upozornit na to, že o tom ví. Uchechtla se nad tím a podívala se zpátky před sebe.
Když k ní natáhl svoji ruku, aby si s tou její potřásl, tak vytáhla tu svou z kapsy a podala mu ji. ,,No, neřekla bych, že máš zrovna štěstí, jelikož na mě tyto kecy nefungují.." podívala se na něho s omluvným výrazem a ušklíbla se. ,,Hmm, taky mě těší Trevisi.." pokývala hlavou a ruku stáhla zpátky k tělu, načež ji schovala zpátky do kapsy svého dlouhého kabátu.

Když mu kapuce spadla z hlavy, tak měla konečně výhled na jeho obličej. Hned její pozornost upoutaly jeho rty, kde měl zaschlou krev. Ušklíbla se nad tím, jelikož nesnášela upíry, kteří si nedokázali pořádně utřít pusu po 'jídle'. Jeho další slova jí zarazila, to se jí jako snažil sbalit? Nebylo ani divu, že tam chvíli nehybně stála a nechápavě se na něho dívala. Nakonec se nad tím jen uculila.
Vcelku se divila, když řekl, že ho nebaví, když se prochází sám. Zřejmě ho odhadla na první pohled špatně. ,,Jo,...to mně taky ne...připadám si jako jediný člověk na této planetě, což je vcelku dost děsivé, když si to představíš.. nemáš si s kým popovídat, jen sám se sebou.. možná s nějakým zvířetem.." vyhrkla ze sebe najednou, zase tu byla ta její upovídanost, kterou snad nikdy nezkrotí. Když k ní šel blíž, tak schválně necouvla, aby dala najevo, že se ho nebojí. No i když zrovna on nevypadal jako někdo, kdo by měl v úmyslu ji ublížit. ,,Jo, klidně..pokud strpíš moji občasnou upovídanost.." uchechtla se, načež se opět rozešla kupředu, doufajíc, že jí bude ten kluk následovat. V tom jí cvaklo, že se mu vlastně nepředstavila. Jak mohla být tak neslušná? ,,Jsem Jade, mimochodem.." broukla směrem k němu s pohledem upřeným před sebou.

Ta ulice ji přišla jako nekonečná, už se těšila až bude opět v centru města. Nebála se, spíše ji děsila ta samota. Ticho, temnota, samota.. Grr. Zrovna tři věci, které ona nesnášela. Po chvíli ucítila kousek od sebe přítomnost nějakého upíra, nebo to snad byla upírka? Kéž by, žádnou tu ještě nepotkala, jen samé upíry.. Vlastně se to tu jen upíry hemžilo, potkala tu vůbec nějakého člověka?
Když došlo ke střetnutí s tím upírem, tak se zastavila a sjela ho pohledem. Už jen podle toho, co řekl vypadal jako nějaký provokatér. Nebo mu šlo o to, aby se ho bála? Upírů se nikdy nebála, spíše vlkodlaků. Ti jí naháněli hrůzu. ,,Vypadám na to, že bych se ztratila?" nadzvedla obočí a znovu si ho prohlédla. ,,Vlastně ani ne, jen se procházím a užívám si čerstvého vzduchu.." řekla tentokrát mile. Štvalo jí, že měl tu kapuci. Kvůli tomu mu neviděla do obličeje a jí děsně štvalo, když s někým mluvila a neviděla mu do tváře.

Dnešní den se rozhodla strávit příjemnou procházkou po městě. Stále měla pocit, že to město moc nezná a přitom už tu byla tak dlouho. Tak proč nejít objevovat další místa..
Už po městě chodila tak hodinu, když v tom narazila na jednu prázdnou a temnou uličku. Vypadala strašidelně a kupodivu i velmi mrtvě. Připomínalo ji to uličku, kterou šla tenkrát v noci, kdy byla proměněna v upíra. Jaká to vzácná noc. Rozhodla se, že si tu uličku projde. Její zvědavost byla velmi silná a navíc.. co by se jí mohlo stát.. Založila si ruce do kapes svého kabátu a rozešla se vstříc uličce, přičemž se stále rozhlížela kolem sebe. Všechny obchody, které cestou míjela byly zavřené. Jaká to škoda, doufala, že objeví nějaký nový podnik. Přešla k jedné výloze u jednoho obchodu a nakoukla přes ní dovnitř. Prázdno, jak nečekané.. Zavrtěla nad tím hlavou a rozešla se dál.

Naklonila hlavu mírně na stranu a pohled měla upřený stále na něm. Vycítila, že to je další upír. Potká někdy v tomhle městě někoho, kdo je normální člověk? No co...alespoň to nebyl vlkodlak, které ona nesnášela. Pohled odtrhla až teprve tehdy, kdy si všiml toho, že se na něho dívá. Bůh ví, co si o ní teď myslel. Sklopila pohled a zahleděla se na své plátěné boty, které nebyly zrovna nejvhodnější do tohohle počasí. Jenomže ona jiné neměla, což bylo vcelku smutné. Zřejmě by měla v nejbližších dnech navštívit obchodní centrum a tam si koupit nějaké pořádnější.
Po chvíli pohled opět zvedla a zadívala se na něho. Když se na něho dívala, tak si nepřipadala tak osamocená. O ní totiž bylo vždy známo, že vyžaduje společnost a nesnáší samotu. Jenomže, co když mu to vadilo? Když si ten kluk začal obouvat boty, tak se jí to potvrdilo. Vadí mu to a chce zmizet. Potichu si nad tím povzdychla a opřela se o opěradlo lavičky, přičemž natáhla svoje nohy před sebe. Možná měla jít na nějaké místo, kde je více lidí. Třeba by tam potkala někoho známého. Z myšlenek ji vytrhl hlas, který zřejmě patřil tomu klukovi. Bylo zvláštní, že ani nezaregistrovala, že k ní jde. Vzhlédla k němu a narovnala se. Chvíli ji trvalo než vůbec vymyslela, co mu na jeho otázku odpoví. Sice se ptal s klidným hlasem, ale ona měla pocit, že se na ní zlobí. A to ho jen pozorovala. ,,Já ani nevím, prostě ses stal středem mého zájmu, jelikož tu moc věcí zajímavých není..tím samozřejmě nemyslím, že tohle místo není nádherné..jen to prostě není nijak zajímavé..A lidé jsou zajímaví.." Dostala ze sebe nakonec. Občas se trochu zadrhla, jakoby se bála, že říká něco špatného. A opět se rozpovídala více než chtěla. Proč prostě nedokáže alespoň jednou odpovědět jen jednou větou? A navíc zase řekla další blbost. Vždyť to, co vyslovila vlastně ani nedávalo žádný smysl. Mohla za to ta nervozita, kterou z něho měla. ,,Omlouvám se, zřejmě ti to bylo nepříjemné," Dodala po chvíli a ztěžka vydechla. Bože, co si asi ten kluk o ní pomyslí? Určitě něco jako, že to je blázen, který právě utekl z blázince.

Byl tu zase další den, kdy Jade neměla co dělat. Sice se mohla jít poptat po nějaké té práci, ale na to byla až moc líná. Pořád si říkala, že na to má plno času. Chtěla odpočívat, ale ne na svém hotelovém pokoji. Měla chuť jít někam do přírody, možná tam i najde nějakou společnost a tak se nebude cítit tak sama. Poslední dobou tomu tak bylo pořád. Nu, a tak se rozhodla zajít se podívat k tomu slavnému jezeru, kde je prý nádherně. Snad tam Jade najde to, co hledá.
Chvíli po Shadowhillu bloudila, přece jen tu stále byla tak trochu nováčkem, i když tak nějak už se tu orientovat dokázala. Což byl, vzhledem k jejím orientačním schopnostem, velký pokrok. Nakonec ale jezero našla. Lidé, kteří o tomhle místu říkali, že je nádherné rozhodně nelhali. To musela uznat. Založila si ruce do kapes své kožené, černé bundy a vyrazila k jedné z laviček. Nejdříve se tu trochu rozkouká a poté se zřejmě projde kolem jezera.
Když došla k lavičce, tak se na ní posadila a přehodila si nohu přes nohu. Opřela se o opěradlo lavičky a porozhlédla se kolem sebe. Bylo tu mrtvo, což jí děsilo. Nebyl tu nikdo, teda až na jednoho kluka, který vypadal...sklesle. Jakoby mu někdo strašně moc ublížil. Ten momentálně zaujal její pozornost a ona ho se zájmem pozorovala. Každý jeho pohyb.