Příspěvky uživatele

Podle očekávaní ho její slova naštvala. Ještě aby ne, bylo to od ní troufalé.. Třeba byl starší než ona, vždyť byla proměněna teprve před patnácti lety. To nebylo zas tak dávno. Založila si ruce na prsou a sjela ho přísným pohledem. ,,Pro typy jako já?" nadzvedla obočí a uchechtla se. Jaksi nechápala, co tím myslel. ,,Myslím, že si můžu sama určovat komu budu, jak říkat," mrkla na něho, přičemž ji koutky úst cukly do úsměvu. Nehledě na to, jak byl starý to byl pro ní prcek, který ji nemůže nijak ublížit. ,,Tak mi prozraď.. kolik ti vlastně je? A tím myslím, doopravdy," znovu ho sjela pohledem, avšak tentokrát s menším úšklebkem. Když už potkala někoho tak.. zajímavého, tak proč se o něm nedozvědět více, že? ,,Jinak tipuju, že se ti věk zastavil tak na desíti letech," zhodnotila a navlhčila si své rty.

Dál se procházela po hřbitově bez toho aniž by zaregistrovala, že je tu někdo další. Vlastně už ani moc ty hroby kolem nevnímala, spíše se ponořila do svých myšlenek. Koukala do země a se zamyšleným výrazem kopala do kamínků, které se jí zrovna dostaly do cesty. Možná by tohle dělala zhruba další dvě hodiny, kdyby se k ní nedostal pach dalšího upíra.
Zvedla pohled a zkoumavě se porozhlédla po hřbitově. Spatřila jen jakéhosi malého klučinu. Mohlo mu být něco okolo desíti let. Možná více nebo méně, nedokázala do odhadnout. To přeci nemohl být upír.. Nebo snad ano? Bylo možné, aby tak malý kluk byl upírem? Jenže nikdo jiný v okolí nebyl, takže ten pach pocházel od něho. Teda..asi. Divné, ještě nikdy se jí nestalo, že by potkala tak mladého upíra. Které monstrum by proměnilo tak malého kluka v upíra? ,,Ztratil ses, chlapečku?" řekla s provokativním úsměvem na tváři směrem k němu a nevinně se zazubila. Nemyslela to zle, naopak to mělo působit vtipně. Jenže Jade vtipy nikdy moc nešly, proto by nebylo divu, kdyby toho klučinu svou otázkou akorát tak rozčílila.

Počasí dnešního dne bylo po dlouhé době překrásné. Jak jí to období léta chybělo.. Navíc.. Konečně si zde našla práci a zakoupila dům na kraji města. Život o kterým vždy snila. Ještě si musí pořídit kočku, aby byla úplně šťastná. To ale počká.
Využila tedy toho, že venku bylo tak nádherně a vyrazila ven. Chvíli se jen tak procházela po městě, až nakonec zabloudila na místní hřbitov. Vypadal strašidelně, což jí zlákalo k tomu, aby tam šla. Milovala strašidelná místa, navíc tohle vypadalo jako z nějakého hororu.. Založila si ruce do kapes svých potrhaných kraťasů a rozešla se po kamenité cestičce, která se nacházela mezi hroby. Všude panovalo ticho, vypadalo to, že tu je úplně sama. Na chvíli se zastavila u jednoho z hrobů. Zaujalo ji to jméno, které na něm bylo vytesáno. Znělo jí povědomě, jen si nemohla vzpomenout odkud. Nakonec nad tím jen mávla rukou. Nechtělo se jí vzpomínat. Žila přítomností, nikoli minulostí. Proto se opět narovnala a pokračovala v procházení se po hřbitově.

Mně se teda líbí všechny návrhy:O
Bude těžké rozhodnout se jen pro jeden z nich:/

Tu chvíli, kterou tu strávila se celkem bavila. Bylo jí líto, když došlo k závěru a všichni začali odcházet. Kdyby totiž mohla, tak by tu zůstala mnohem déle. Vyzvedla si výhry z tomboly (pokud tedy nějaké má) a ze sálu odešla se spokojeným úsměvem na tváři.

>>>Pryč

Když na pódium přišel muž, který to tu pravděpodobně uváděl, tak si ho zkoumavě prohlédla. Žádal o vyklizení parketu. Hned ji v hlavě napadlo, že tu určitě bude nějaké představení. Narovnala se a čekala, kdo příjde na parket. Přišla tam jakási žena, zahalená v černém. Sjela ji pohledem a zaujatě pozorovala její úžasné vystoupení. Obdivovala ji, jak dokázala představit nejrůznější druhy magie. Když její představení skončilo, tak ještě dlouho poté tleskala. Jaká škoda, že tak rychle zmizela. Povzdychla si a opřela se o opěradlo židle opět pozorujíc bavící se lidi okolo sebe.

Prosím 8 lístků:-))

24, 25, 64, 65, 92, 98, 102 a 110

Samaa

Původně sem vlastně vůbec nechtěla jít, ale nakonec sama sebe přemluvila a řekla si, že by to možná mohla být i zábava. Navíc, už dlouho nebyla v tak velké společnosti a tak jí to rozhodně neuškodí. Právě naopak. Lístek si koupila až na místě, bylo to přece jen neplánované. Když vešla dovnitř, tak jen obdivovala, jak krásně to tu vypadalo. Na sobě měla KLIK. MOc dobře věděla, že nebyla oblečena tématicky, ale tak ono.. sehnat šaty na poslední chvíli není zrovna jednoduché. Po svém příchodu si zašla koupit lístky do tomboly (napíšu pod příspěvek od Johna ať v tom není zmatek) a hned na to si sedla na volnou židli ze které pozorovala okolí.

Ušklíbla se, když řekl, že v hotelu je moc lidí, což byl vlastně důvod, proč tam nechtěl bydlet. Aha, takže tobě vadí moc lidí.. já čekala, že řekneš něco jako, že tam jsou nepohodlné postele nebo třeba, že se bojíš, že ti z pokoje něco ukradnou uklízečky," uchechtla se a s pobaveným výrazem se na něho podívala. Tohle se jí naštěstí zatím nestalo a doufala, že ani nestane. Až teď začala přemýšlet nad tím jestli si na pokoji nenechala něco důležitého, co by jí mohlo být ukradeno. Naštěstí, ona moc důležitých věcí neměla, takže se nemusela obávat. Po jeho dalších slovech to vypadalo, jakoby ho urazila, což samozřejmě neměla vůbec v plánu. Proč by taky urážela někoho, kdo je na ni milý.. ,,Jo.. promiň," řekla první slova, která jí v hlavě naskočila.
Kývla hlavou nad tím, když řekl, že přišel z Jižní Koreje. Už se ho chtěla zeptat, jaké to tam je, ale poté se zarazila, jelikož řekl, že si z té země nic nepamatuje. Měla chuť se ho na to začít vyptávat, ale usoudila, že něco takového je až moc osobní. Sama neměla ráda lidi, kteří se až moc vyptávali, tak přeci nebude taková i ona.. ,,Aha," zamumlala tak trochu sklesle.
,,Noo...já se narodila a vyrůstala až do asi svých 19-ti let v Los Angeles, poté jsem tak různě běhala po Americe," pousmála se, i když jí nad tou vzpomínkou moc do smíchu nebylo. Nevěděla, co dalšího by o sobě mohla říct a tak doufala, že mu tohle bude stačit. Nerada se bavila o své minulosti, už nad ní ani tak moc nepřemýšlela. Chtěla žít jen přítomností.

//Omlouvám se, že jsem odepsala až teď, ale neměla jsem na čas.

,,Není no, věřím, že si ho tu jednou splním.." pousmála se nad tou představou a zasněně se zahleděla před sebe. Už sama sebe viděla, jak odpočívá na lehátku na své zahradě a nechává slunce, aby její tělo zbarvilo do tmavšího odstínu. Taky ty klidné noci, které jí nebudou přerušovat žádní opilci bušící na dveře od jejího pokoje nebo dělající bordel ve vedlejším pokoji. Zkrátka ničím nerušený život. A také si konečně bude moct splnit další svůj sen - pořízení domácího mazlíčka, přesněji kočky. Něco takového si holt v hotelu nemůže dovolit.
Když začal povídat o svém bydlení, tak ho poslouchala a pokyvovala hlavou. Jen jí trochu zarazilo to, že nestojí o hotel. Sice to nebylo zrovna nejlepší místo na bydlení, ale zas tak strašně to zase nebylo.. Tedy alespoň pro ni. ,,Co je na hotelu špatného? Je sice pravda, že někdy to tam je k nevydržení, ale kdyby ti ten tvůj známej nenabídl bydlení, tak by si do hotelu musel jít.. nebo to by jsi raději spal na ulici?" zeptala se trochu zaraženě a krátce na něj pohlédla.
Hned na to se mezi nimi opět rozhostilo hrobové ticho. Lhala by, kdyby řekla, že jí to neštve a neužírá. Vážně taková trapná ticha nesnášela. A tak zřejmě zbylo na ní, aby vymyslela další téma o kterém by si mohli popovídat. Témat bylo samozřejmě hodně, ale ji jak naschvál žádné nenapadalo. ,,Takže.." začala pomalu a trochu i váhavě. Bála se, že se ho zeptá na něco až moc osobního. ,,Odkud jsi to vlastně přišel, Sebastiene?" zeptala se ho opatrně a jeho jméno vyslovila schválně pomalu. Byla ráda, že si jeho jméno zapamatovala a nespletla si ho se Sebastianem, tak jak se ještě před chvíli obávala.

Musela se zasmát, když přesně odhadl, kde by jednou chtěla bydlet. ,,Ano.. nejlépe někde u lesa," přikývla s pobaveným výrazem ve tváři. ,,Dobrej tip," dodala po chvíli a podívala se na něho, přičemž se mile usmála. ,,A co ty? Taky toužíš po nějakém vlastním bydlení?" zeptala se ho se zájmem a chvíli ho pozorovala. Poté raději pohled přesunula zpátky před sebe, jelikož nechtěla o něco zakopnout a tím se před ním ztrapnit. ,,Teda pokud ti o tom nevadí mluvit.." řekla ještě po chvíli, aby věděl, že pokud si o tom povídat nechce, tak nemusí. Byla to jen otázka ze zvědavosti. I když to bylo jen bydlení, pro ni nic moc osobního o čem by se měla bát mluvit.
,,No já ani nevím, jen mě to tak napadlo," pokrčila rameny a na chvíli sklopila pohled. Kopla do jednoho z kamínků, který se odkutálel někam před ně. Jak tohle muselo působit dětinsky.. Zvedla pohled, když promluvil a usmála se nad tím, co řekl. Byla ráda, že ho zrovna z ní nebolí hlava. ,,To jsem ráda, opravdu bych nerada někomu způsobila bolest hlavy," ušklíbla se nad tím a porozhlédla se kolem sebe.

<<Les

Cesta do parku jim netrvala zas tak dlouho, jak čekala. Byla to sice vcelku dálka, ale tak nebylo zas tak špatné se projít a ještě k tomu ve společnosti Sebastiena. Zdál se být milý, zřejmě ho na první pohled odhadla špatně.
Po cestě toho moc nenamluvili a tak byla ráda, že s příchodem do parku bylo ticho přerušeno. ,,Jo, vlastně nad tím přemýšlím skoro pořád.." kývla hlavou a usmála se. Přemýšlela nad tím většinou před tím, než šla spát. Už dokonce měla vysněnou představu o tom, jak by její skromné bydlení vypadalo. ,,Jasně, že můžeš. Mně o takových věcech nevadí mluvit," ujistila ho a porozhlédla se kolem sebe. Konečně byla v parku za krásného počasí. Bylo to tu nádherné, skvělé místo na přemýšlení.
Šla společně s ním po písečné cestičce a koukala se upřeně před sebe. Když jí odpověděl na její otázku ohledně toho, co se děje, tak se na něho podívala a prohlédla si ho. ,,Možná tě bolí hlava z mé přítomnosti.." řekla s tichým uchechtnutím. Moc dobře věděla, že by si z tohoto neměla dělat srandu, ale snažila se být pozitivní a možná ho i trochu rozveselit...donutit k úsměvu. ,,Teda, doufám, že nemám pravdu.." dodala po chvíli zaraženě, jelikož si uvědomila, že v tomhle klidně mohla mít pravdu.

Když se jí zeptal, jaké to je v hotelu, tak se ušklíbla, což už samo o sobě značilo, že se tam zrovna nejlépe nemá. Ale tak zase.. nestěžovala si. Byla ráda, že má vůbec nějakou střechu nad hlavou. ,,Není to tam nejhorší," řekla jen a ledabyle nad tím pokrčila rameny.
Když pro ně vybral park, tak se usmála a kývla hlavou. Vzpomněla si na to, jak tam minule bloudila a hledala altánek, aby se s Mikelem mohla schovat před deštěm. I když ona se potřebovat neschovala, jelikož měla deštník. Jaké to štěstí, že dneska bylo tak hezky. ,,No asi se trochu víc projdeme, jelikož je park na druhé straně města.." uchechtla se a krátce se na něho podívala. ,,Ale to ti předpokládám nevadí.." pousmála se na něho a podívala se zpátky před sebe. Snažila se být milá a přátelská a tak nechápala, proč Sebastien řekl svou odpověď tak sklesle. Po cestě, kdy mířili do parku jí to nedalo a tak se ho jednoduše zeptala: ,,Děje se něco?" zeptala se a teprve až po vyslovení té otázky si uvědomila, jak je ta otázka vlastně hloupá. Ale nechala to být, buď jí odpoví nebo to bude ignorovat.

>>Park

,,Ano, bydlím v hotelu," kývla hlavou a letmo se porozhlédla kolem sebe. Vypadalo to, že jsou v lese úplně sami. Měla štěstí, že tu potkala Sebastiena, jelikož kdyby tu byla úplně sama, tak by opět začala plašit s tím, jak osamocená je. Vážně si někdy připadala jako jediný člověk na planetě, obzvláště v noci, kdy usínala na svém hotelovém pokoji a všude bylo strašidelné ticho. Bylo to vlastně velmi vtipné, že se ona jako upír bála zrovna samoty.
Když řekl, že neví kam, tak se musela zasmát. Tajně už totiž doufala, že má v hlavě rozmyšlené místo, kam by mohli jít. Tak to asi zbylo na ní.. ,,Hmm...tady je celkem dost zajímavých míst, které by jsme mohli navštívit.." řekla zamyšleně, jelikož už dumala nad tím, kam by mohli jít. ,,V cukrárně mají boží zákusky a taky skvělou horkou čokoládu, takže by jsme mohli jít tam nebo.." odmlčela se a přemýšlela nad dalším místem. ,,Nebo je taky fajn čajovna nebo kavárna.." uculila se na něho a navlhčila si své vyschlé rty. ,,Nebo pokud by jsi chtěl zůstat někde v přírodě, tak by jsme si mohli třeba zajít do parku, kde je jen tak mimochodem skvělá fontánka.." uchechtla se a koukala se na něho. Byla zvědavá jestli si něco z jejích návrhů vybere nebo raději navrhne něco svého. Moc dobře ho neznala, vždyť se pořádně seznámili teprve před pár minutami a tak vůbec netušila, kam by chtěl jít.

Vcelku jí zaskočilo, když řekl, že to není jeho pravé jméno. A tohle má už od nepaměti? Moc jí to nedávalo smysl, ale to možná bylo tím, že byla většinou ve všem nechápavá. A teď se jí to opět osvědčilo.
Měla nutkání se ho zeptat, jaké že to vůbec bylo jeho původní jméno, ale opět se zarazila, jelikož po jeho dalších slovech usoudila, že se o tom bavit nechce. Proto na to raději nic neřekla, což bylo divné, jelikož vždycky k něčemu měla alespoň malou poznámku. Teď jí napadalo jen pouhé nemáš zač, ale dokonce i ona poznala, že by to moc vhodné nebylo.
,,Ano štěstí.. přece se ti každý den nestane, že ti nějaký tvůj známý nabídne střechu nad hlavou.. tohle kdyby se stalo mně, tak bych si rozhodně říkala, že mám štěstí.." řekla vcelku dost přesvědčeně. I když ona si vlastně nemá na co stěžovat, hotel na bydlení není zas tak strašný.
Když uznal, že má štěstí, tak se spokojeným výrazem kývla hlavou. Vytáhla si ruce z kapes svého kabátu a prsty své pravé ruky si prohrábla své vlasy, jelikož opět měla pocit, že je má rozcuchané. Vždyť ani moc nefoukalo, tak z čeho by je měla rozcuchané?
Když se Sebastien najednou zastavil, tak se samozřejmě zastavila i ona. Jen se na něho nechápavě podívala a hlavu naklonila mírně na stranu. ,,Jasně, ráda.." mile se na něho usmála a narovnala se. I když se jí opouštět les zrovna dvakrát nechtěla, ale tak les může navštívit kdykoliv. To, že někoho potká a náhodně se s ním dá do řeči se jí moc často nestává. A když už, tak toho musí plně využít. ,,A kam...jinam?" zeptala se ho se zájmem v hlase, jelikož jí celkem zajímalo, kam jinam by rád šel.